1
masthead
Ročník padesátý třetl.
2
masthead
V Praze, v neděli 12. ledna 1913.
Praha
4
article
V drobném prodejir
ranní čislo o sobě
za S
vederni . . . . . . . za 4h
Ve fliálkach na venkově
eanní čislo . . . . . . .
vnčerni . . . . . . . . Sl
Inneráty
platí se hotově napřed.
Předplaceni a inserty přilima
administrace v Marianské ul., a.
Tam nacházeil se táš
redakcn, tiskárna a ozpodie
„Národních Listí
Rukopisy se ne vracal
Dr. Karel Kramář:
doktor
Kramář
5
article
Problemy české politiky.
Problemy české politiky.
(Předaeseno dne 11. ledna t. r. v cyklu veřejnýc
přednášek o české politice.)
Nikdy ještě neobjevil se rozpor mezi cítě-
ním veškerého národa českého a mezi politi-
kou říše, s kterou po staletí je náš osud spiat
a v které bychom chtěli žíti šťastně a spoko-
jeně, jako v poslední době. Veškeren národ
český se vzácnou vroucností, zápalem pro svo-
bodu druhých, jaký zřídka lze najíti v srdcich
lidu, třeba by se jednalo o pokrevné bratry
se zamírající úzkostí čekal na první zprávy
z bojiště a jásal nad skvělou, bohatýrskou re-
kovností balkánských národů slovanských,
jakoby se jednalo o jeho vlastní. lepší budouc-
nost. A když se z počátku zdálo, že politika
rakouská opouští staré cesty, a chce konečně
získati si srdce vítězných Slovanů, naplňovaly
se duše naše nadějí na lepší budoucno..
Bohužel, jako u nás bývá, radost byla krátká
za to tím větší bylo sklamání, když víden-
ská politika s takovou bezohlednou rozhod-
ností postavila se proti Srbsku, a prosadila
že Srbsko pod nátlakem celé Evropy vzdát
se musilo nejhoroucnější své touhy, svého při-
stavu na Jaderském moři. Před námi stál zase
v hrozivé ostrosti rozpor mezi vším, co
úkolech Rakouska myslí národ český, a mezi
politikou Vídně, plné strachu a nedůvěry proti
Srbsku a slovanskému Balkánu. Když pak nad
to ve Vídni zahovořili o nebezpečí slovanské
bašty na jihu pro veškeré Němectvo, přirozeně
musil se každý myslící Čech obírati těžkým.
pro všecku naši budoucnost osudným problé-
mem našeho poměru k říši. Ale snad by bylo
velmi prospěšným, kdyby o tomto problému
vážně uvažovali také ti, kteří odpovědni jsou
za politiku mocnářství, a neodbývali pováž-
livé úkazy povrchním odsuzováním Čechů pro
nedostatek rakouského vlastenectví.
Čecho
Srbsko
Evropa
Rakousko
Vídeň
Balkán
Čechy
6
article
Český národ dojista s klidným svědomín
může říci, že vždycky v hodinách nejtěžších
věrně stál při dynastii, kterou dobrovolně n
trůn český povolal, a ani nejradikálnější če-
ský program, program nejkrajnějších státo-
právníků, kteří nechtěji přiznávati nijakých
ústupků ze svrchovanosti českého státu, ne-
myslí ši český stát mimo Rakousko. O samo-
statném státu českém ve středu Evropy, na
linii státní a hospodářské expanse Germán-
stva nedovolují si v Čechách mysliti než nanei
výše nezzalé politické dělí. Svým gsograli-
ckým položením a svým hospodářským vý-
znamem je království České předurčeno být
základným kamenem veliké moci, vlastní neb
cizí. Prvním nedovedlo se udržeti. A poněvadž
náš národ v říši tak různorodé, kde žádný
druhý národ nemá převážné většiny, největší
má možnost dosíci nerušeného, svobodného
rozvoje, a poněvadž v říši takové může do-
konce doufati, že svou kulturní a hospodářskou
silou, svou politickou potencí domůže se také
vlivu na celou politiku státní, vnitřní i vnější
je docela přirozeno, že všecka politika česká
vždy počítala a počítá jen s jedním: s Rakou-
skem, ovšem s jiným, lepším než je Rakousko
s historickou politikou německou, zhoršenou
ještě maďarským násilnictvím proti národůn
slovanským v posledních 45 letech. Zde je nej-
těžší problém politiky české a — rakouské. Je
vůbec možno jej rozřešiti, anebo jsme na věky
odsouzeni k úžasnému rozporu mezi chtěním
a cítěním národa a mezi snahami a cíly říše
z které přece národ nechce ven a v které
Germán
Rakousko
Evropa
Čechy
7
article
hledá s neochvějnou trpělívostí svou lepší
budoucnost?
Problém tak těžký nelze na každý způ-
sob rozřešiti na ráz. Tradiční politika nejkon-
servativnější říše nemění se přes noc, a cítěn
národa už dokonce nelze přeměniti. Politický
optimismus může nás vésti k tomu, abychon
svými hlasy podporovali vlády, neodpovídajie
ve všem našim názorům na politiku vídeňskou
ale naše politické cíle, naše představy o tom
jak měla by vypadati politika rakouská vnějs
i vnitřní, naše přesvědčení o pravech králov-
ství Českého a jeho postavení v mocnářstv
změniti se nemohou. A nesmějí. Neboť be
sebepřeceňování můžeme říci, že náš progran
jedině zajišťuje dynastii, říší i její národům
silnou, pevnou a bezpečnou budoucnost. Říše
padesátimilionová nemůže se opírati pro ve-
škerou budoucnost na 10 milionů Němců
7—8 milionů Maďarů a 25 milionů Slovanů a
na malé výminky buď utlačovati nebo dávati
jim jen tolik práv, kolik si vynutí — ale na
každý způsob neohližeti se ve své politice za-
hraničné na jich city a názory, a věsti poli-
liku, odpovídající jen německo-meďarskému
nazírání na úkoly Rakouska.
Němec
Maďar
Rakousko
8
article
To nejde v dobách mírných — tím měne
v dobách kritických, kde mocnářství potřebu-
je jednotné vůle nejen těch, kteří vedou, al
i těch, kteří jsou vedeni. Ovšem nemůžeme
žádati, aby říše ve všem vedla si po nast
vůli, my také už vymanili se z přirozeného ve
likášství prvních rozmachů státoprávní naš
politiky, a naučili se fundamentálnímu pra-
vidlu veškeré své politiky, že totiž musíme
počítati vždycky a ve všem také s druhým
národy a zeměmi mocnářství, s jich zvláštnost-
mi a potřebami, ale my nemůžeme za žádnou
cenu ustoupiti od základního svého politické-
ho programu, od federativného uspořádání ři-
še, od programu stejného uspokojení všech
národů říše i jich naprosté rovnoprávnosti,
od polítiky míru a pokoje na venek, poněvadž
říše, silná spokojeností a šťastným životem
svých národů, nemá co hledati mimo své hra-
nice, ale také ničeho tam nemá se co báti
9
article
Atrakční sílu samostatných národů sousedních.
jichž zlomky žijí v našem mocnářství, nelze
přemoci chytráckým macchiavelismem, politi-
kou divide ct impera, nýbrž jediné tím, že
se národům těm plná možnost, aby na své zdě-
děné půdě, v historickém státním útvaru, je-
hož setrvačná síla na duše lidu je daleko větší
než myslíme, žili šťastně a spokojeně, a že
národy sousedními žije se v loyálním, upřím-
ném přátelství.
Ale jestli ne na ráz, je možno trpělivou
ničím nezdolnou vytrvalostí a neochabujícím
úsilím dojíti uspokojivého řešení základníh
ideového problému české politiky? Nesmí
me ztráceli tuto naději, poněvadž jinak by bu-
doucnost naší politiky byla opravdu zoufalá.
Být věčně jen slepým, poslušným nástrojem
politiky, na jejíž vedení není zúčastněn, pol-
tiky, duši národa nesympatické, nelze národu
jen poněkud sebevědomému, nerci-li pak ná-
rodu českému, který k této říši dobrovoln
položil hlavní základ, jako nejbohatší a nej-
mocnější složka mezi třemi útvary, ze kterých
1526 Rakousko bylo utvořeno, a bez jehožo-
běti na krvi i statcích dávno by nebylo téte
říše. To vésti by musilo ke koniliktům a k tou-
ze vyprostiti se ze spojenství, v němž syste-
maticky dusí se individualita národa.
To přece nemůže chtíti dynastie a nemů-
žeme to chtíti také my. Věci tedy musejí se
změniti, nemá-li přijíti k nebezpečným kata-
strofám, poněvadž zrovna v posledních týdnech
Rakousko
10
article
lisme víděli, kolik sopečného žáru se skrývá
pod zdánlivě klidným, mrtvým povrchem
evropského míru.
Zmizení Turecka z Balkánu a sesílen
Srbska a Bulharska, jsou přímo revolučním
zjevy v historii Evropy a proto musí Rakou-
sko učiniti ze všeho, co se stalo, své důsledky
Nestačí utvořiti si nové Turecko v Albanii,
kterým to skončí asi jako se starým, ale ještě
hůř pro tradiční rakouskou politiku a dáti po-
cítiti svou moc Srbsku — to znamenalo by
zažehnati nebezpečí pro okamžik, ale přímou-
měle je vypěstovati a nekonečně zvětšiti pro
nejbližší budoucnost — celá vnítřní politik
Rakouska musí být jiná. A nejen vůči Jiho-
slovanům — vůčí všem Slovanům v Rakou-
sku i Uhersku! Rakousko v zájmu svě existen-
ce musí se zbaviti nátěru německo-maďarské
ho, musí svou politikou ukázati, že chce svým
Slovanům dáti takovou možnost svobody
rozvoje všeho národního života, jakou maj
jinde — jinak neubrání se nebezpečí slovan
ské otázky
Po událostech na Balkáně nelze jí více
obejíti, nutno jiti se Slovany, anebo — prot
nim. a vzíti na sebe všecky důsledky tako
vého rozhodnutí, ale pak také nenaříkali n
nedostatek — vídeňského patriolismu u Sl
Slovan
Turecko
Balkán
Srbsko
Bulharsko
Evropa
Albánie
Rakousko
Uhersko
Slovan
11
article
Doufcjme, že události neprojdou bez bla-
hodárného účinku na řídící kruhy vídeňské
politiky. Vždyť upřímní Němci, kteří však jse
také stejně upřímnými Rakušany a necítí se
exponenty velkoněmecké politiky, sami k to-
mu radi. Ale chceme-li se dostati přes mrtv
bod. musíme také my ze své strany napomá-
hati svou politikou ku přeměně starého Ra-
kouska v nové, lepší. To je hlavní problén
praktické naší politiky. Při tom ovšem
nelze počítati s velkými převraty zahraničný-
mi, ani se změnami vnitřními, provedeným
bez nás, bez součinností parlamentu a stran
Na ty národ a jeho vedoucí politikové vždycky
mají býti připravení, ale v praktické politie
s nimi počítati nemohou. V této hlavním cílen
musí býti naše účast na státní moci. I v této
příčině musíme býti trpělivi, nežádati pře-
měny přes noc a neočekávati od svých lid
ve vládě zázraky, naopak, vytrvale i s oběťm
a sebezapřením je podporovati, aby se vžili
jako trvalá instituce, bez níž není vláda v Ra-
kousku možná, jako není možná bez Němců
Poláků. Jak dlouho to trvalo, než zvítězilo
přesvědčení, * že nejde to bez českých mi-
nistrů! Prozatím nejde ani o to, zda mají víe
nebo méně důležité resorty, to je věc budou-
enosti, nyní hlavní je v tom, aby navždy u
zlomena byla starorakouská tradice, že vlád-
nouti zde mohou jen Němci. Nejen pro s
be, nýbrž i pro náš význam na venek, pro po-
malé odstranění dojmu v cizinč, že je Rakou-
sko říší německo-maďarskou, musíme chtíti
abychom v každé vládě byli zastoupeni, aby
nebyla myslitelna vídeňská vláda bez českých
Němec
Rakušan
Polák
Ra
12
article
Tento morální dojem rostoucího našeho
významu v říši, oficiálně přiznaného, nesmí
nikdo rozumný podceňovati, jako vůbec nelz
podceňovati fakt, že cizina v posledních letech
nepočítá v Pakousku jen s Němci a s Mada-
ry, nýbrž také s námi, a víc, než sami si my-
slíme. To je ovšem všecko důsledek aktivn
naší politiky na říšské radě, a toho, jakého
jsme si tam dobyli významu přes všecky ne-
příznivé poměry strannické v Čechách. Vše-
cko to stojí za oběti občasné podpory vlád,
když tyto v některých věcech chovají se k
nám stále nepřiznivě, zejména však za to, aby-
van.
lidí.
Němec
Mada
Čechy
13
article
chom neodpírali vládě svých hlasů ve všech
otázkách velmocenského postavení říše, třeb
by vnější její politika byla docela proti mysli
My musíme a jsme dost silni, abychom mohl
dělati politiku na daleké lhůty — a ta vyžadu-
je především, by se zakořenila tradice, že ber
Čechů není možná žádná vláda v Rakousku
Až se jen trochu zakoření, dovedeme z n
vyvoditi už další důsledky. Ale naše účast n
vládě má zrovna pro nedalekou budoucnost
i jinak velikou důležitost. Dnešní stav věcí j
na dlouho neudržitelný. Jihoslovanská otázka
uzrává, a my za žádnou cenu nesmíme dopu-
stiti, aby se řešila ve smyslu trialismu. My
rádi a ochotně pomůžeme ve všem našim Jiho-
slovanům, aby dosáhli svých snah po spojení
osamostatnění v rámci Rakouska, tedy všeck
to, co chtějí dosíci trialismem, ale my při ton
nechceme být zůstaveni na milost a nemilost
německé většině spolčené s nespolehlivým
Slovany. V rámci federalistického utváření ří
še je také nejlepší řešení otázky jihoslovan-
My se své strany k tomuto návratu Ra
kouska k historickým základům přispětí může
me dvojím způsobem, jednak takovým progra
mem federativním, který by zplna odpovída
mederním potřebám celé říše a všech její n
rodů, nejen našim právním požadavkům
jak jsme to chtěli v první, nešťastné fási svého
státoprávního boje, a pak dohodou s Němci
která by jim i nám zajišťovala nejen naprost
rovnoprávnost a rovnocennost národní, nýbrž
také jistou míru národní autonomic, potřebno
k vlastnímu spravování záležitostí kulturních
a k vlastní nejvyšší správě samosprávy obci
okresů, pokud ovšem nejde o práva národních
menšin, a o zájmy celé země.
Čecho
Němec
Rakousko
14
article
To platí nejen pro Čechy, nýbrž také pr
Moravu, a žádoucno bylo by to také pro Slez-
sko. Vůbec pak na dohodu s Němci můžem
se dívati jen jako na základ lepšího a zdravěj-
šího rozvoje nejen u nás doma, nýbrž i v cel
říši, a ne jako na okamžité odpomožení ob-
strukci na sněmu, za které bychom opravdu
nemohli zaplatiti ani to nejmenší.
Co pak se týče programu federativního
nesmíme zapomínati nejen na zkušenosti z hi-
storie deklarace a fundamentálek, nýbrž také
na průmyslový rozvoj českých zemí, na kterém
jsme také my už velkou měrou zúčastněni.
Nejen že v zájmu říše musíme se starati
o to, aby zabezpečeny byly jinak a lépe než
stalo se ve vyrovnání uherském mocenské po-
třeby říše, nýbrž nesmíme také pouštěti se
zřetele, že v mnohých a vážných ohledech po-
třebujeme centralisace hospodářské, poně-
vadž máme na tom nejživější zájem, aby nám
jako zemím vývozním nebylo možno jakýmko-
liv způsobem zkracovati a omezovatí vývoz do
ostatních zemí rakouských. Hlavní však pod-
mínkou zdárného řešení těchto problémů je
aby se nedálo proti nám, nýbrž s námi, aby se
nedálo proti našim názorům o lepším Rakou-
sku, nýbrž souhlasně s nimi, a k tomu je ne-
zbytně potřebí, abychom udrželi své politick
posice, tak těžkými obětmi dobyté, abychon
nevzdávali se jich žádnou lehkomyslností, žád-
ným vzplanutím hněvu a nespokojenosti, nýbrž
aby český národ vždy byl dost politickýma
vyspělým, by měl v parlamentě dost silnou
stranu, která by mohla býti oporou naší žádo-
sti po účasti českých lidí na řízení státu.
To vedlo by k tomu, zabývati se jiným
problémem české politiky, lepší, zdravé orga-
nisace vnitřního našeho života politického
Jen letmo možno se dotknouti zde těžkých
těchto otázek, které, bohužel, tak málo jsou
ské.
Němec
Čechy
Morava
15
article
Na ranni avečerníliaty
předplácí se
v Praze v administraci
na měsle. . . . . . 2 K —h
na čtvrt leta . . . . 6 K — b
s dvojí donáškon
na měsle. . . . . . 2 K 54 h
na čtvrt leta : . . . 7 K e2h
ve filiálkách
na měslo . .
. 2 Kt0
Pošton
na měsle.
. . . BK
na čtvrt leta . . . . 9 K 50
s dvoži zásilkou
na měsle
p čtvrt letn . . . . 11 K d0
Praha
ktoria
16
article
odvisly od správných úvah theoretických, po-
něvadž v nich první úlohu hrají zájmy stran
často i jen osob.
Že jsou strannické poměry naše neudrži-
telny a že by potřebovaly jiného uspořádání,
tom kde kdo je přesvědčen, nebo scházív
nich namnoze organické dělitko, často se do-
konce pro jednotlivé osoby shledávají progra-
my, neodpovídající ani jich minulosti, ani ce-
lému skladu jich politického myšlení, a důsled-
kem všeho je úžasná přímo rozdrobenost a ne-
možnost, aby v daném případě kooperovaly
strany umírněné se stranami radikálními, ani
tehdy, kdy by prospěch věci společné přímo
vyžadoval kombinaci postupu ostřejšího i umír-
něnějšího. Naši nepřátelé často myslí, že my
máme tolik vlivu na politiku radikální, aby
mohla býti naším předvojem v taktickém po-
stupu společně smluveném — bohužel velmí
se mýlí.
17
article
Ale je druhá stránka našeho vnitřního
života, neobyčejně důležitá pro zabezpečení
stoupáni linie našeho vývoje, a to je jeho na-
prostá českost, ke které musí česká politik
míti nejvážnější zření. Proto s takovým úsilím
bojujeme od 17 let za vnitřní úřadní jazyk
český, ve kterém vidíme dokončení a koru-
nování našeho národního obrození, nejen věc
politické cti národa českého. Veškeren náš
život musí býti český. Naše snahy po jeho
osamostatnění vyjadřují se pak hlavně ve
snaze po naprosté samostatnosti v řízení na-
šich záležitostí kulturních, neboť v této pří-
čině nestačí nám i největší benevolence úřad-
níků německých, poněvadž chceme, abychom
ve svém životě kulturním žili vlastním du-
chem, tradicemi své historie, a na druhé stra-
ně v tom, aby veškeré projevy života státní-
ho ve veřejné správě, tak četné a tak hluboko
do všech poměrů sociálníčh zasahující, byly
naprosto české a aby obmezeny byly ve pro-
spěch němčiny jen tam, kde toho vyžaduje
zabezpečení práv obou jazyků zemských v ce-
lém království a kde toho naprosto nezbytně
žádají potřeby centrální správy ve Vídni.
Vídeň
18
article
Doufejme, že brzo dosáhneme tohoto nejdů-
ležitějšího článku našeho programu jazyko-
vého. Přes toto požadování naprosté českosti
našeho života, ve kterém bych se nebál ani
slova chauvinismu, jsem ovšem pro učení se
cizím jazykům, specielně německému. Nebál
bych se obligátního jemu učení na středních
školách, poněvadž se už nedovedu bát našeho
odnárodnění. Jen bych chtěl, aby se mu ti.
kteří se učí, také prakticky naučili, a aby
naše mládež vůbec se učila co nejvíce cizím
jazykům, nejen německému, nýbrž i druhrým.
francouzskému, anglickému a hlavně jazy-
kům slovanským. Nebojím se toho, že by-
chom uměli mnoho jazyků, poněvadž se bo-
jím vždycky toho, co neumím, ne toho, co
umím. Všecko to, myslím, že je nutné nejen
pro naši politiku, nýbrž také pro naši ho-
spodářskou expansi. Němci dobřé to chápou
a proto tak usilovně hlásají učení se češtině.
Také my máme širší a větší cíle, než být jen
doma svým pánem, a proto je potřebí, aby-
chom vyzbrojili se k tomu nejen zdatnost
věcnou, nýbrž i jazykovou.
O kulturním významu znalosti cizích ja-
zyků, života druhých národů, nemohu zde
mluviti, poněvadž příliš daleko by vedlo obí-
rati se našimi problémy kulturními i sociál-
ními, třeba by tvořily tak důležitou složku
našeho života politického, ba více, nejpevnější
podklad jeho zdravé síly.
Jen o jednom bych se zmínil, o problému
demokratisace našeho veřejného života. Ne-
jen naše tradice historická, ale všecko naše
Němec
19
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 12. ledna.
5— (Kronika.) Mezi praktiky di-
vadla o něčem neni už sporu: těžká krise
postihla současné divadlo! Vlastně přimo
pohroma! Osud lidového dívadla je spečetěn.
Kinema je zabilo. Ne snad divadlo vůbeel
Divadlo kratochvíle, divadlo drahý požítel
a přepych má svoji budoucnost jistě zabez-
pečenu. Ale divadlo, pomůcka výchovy, pro-
středek vzdělanostní a zvláště laciné li-
dové divadlo je zle pošramoceno. Je
takřka vytlačeno, ztratilo svoji půdu, pod-
lehlo nadobro postupu mocnějšího soka. Nej-
vážnější v otázce činitel, hospodářský, roz-
hodl. Všecka naděje na možnost existence
a rozkvětu scény prostonárodní spočívala
v zásadé malých, co možná nejmenších cen.
A tu právé dopadla rána. S cenami kine-
matů žádné divadlo nemůže soutěžit. Vst-
snaze opravné, ušlechťovací je tu na příšte
odzvoněno.
A když laciné divadlo vůbec, tím kru-
léji postížena je myšlénka budoucí česk
prostonárodní scény, ve kterou jsme dosu
skládali naděje. Stále jsme počítali:
— Naše dosavadní scény byly jen po-
kusy předběžné. Strženo vírem životných
zápasů, naše divadlo octlo se nutně stranou
mimo vlastní svůj úkol. Teprve budoucí
velká prostonárodní scéna bohdá zakotví
tam, kde má kotvit všecka umělecká bytost
národní — v půdě domácí . ..
Tak a podobně jsme se utěšovali.
Máme teď po radosti. Ani budoucí velkě
lídové jeviště nesplní svůj úkol, nezjedná
potřebnou živou, úrodnou vzájemnost mezi
národní scénou a národním životem, mezi
domácím obecenstvem a domácí — produkcí
Nezjedná ji, protože, jak věci se utvářily, ani
se k úkolu svému nedostane.
Bylo vše tak pěkně promyšleno! Prosto-
národní scéna nemůže být jiná, než čino-
herní. Zdar divadla spočívá na hospodářské
Praha
Kinema
vůbeel divadlo kratochvíle
Zdar divadlo
20
article
rovnováze podniku a tu při malých ce-
nách může zachovat jen soubor činoherní
Je nejschopnější života, nepotřebuje víc, ne
dovede vyzískat. A to je základ vší zdravé
situace. Opřeno těmi vývody, vzniklo před pat-
nácti lety malé dívadlo na Výstavě archi-
tektů. Balónek vypuštěný na zkoušku. Zna-
menitě se vznesl. Zdálo se, že novému druhu
šťastně už proražena dráha! Jen na příště
pevně už se třímat zásady! Na tom sešlo.
Příklad vykonal povinnost. Rychle na před-
městích vznikala laciná scéna za scénou.
A všecky — činoherní! Zdálo se, už je vy-
hráno! Jenže zdání netrvalo dlouho. Sotv
jedinou saisonu. Předně byly podníky sou-
kromé. A soukromý podnik? Může-li tens
příliš ohlížet po nějaké vůdčí myšlénce.
vyjma jedinou — zachovat sebe? Možno-li.
aby soukromé divadlo na předměstí tak tuze
si umiňovalo, že vydupe ze země domáci
produkci, která — ještě není?
Nebylo možno. A příčiny jsou zjevny.
Jen dvojím způsobem možno loď divadla
udržovat nad vodou: buď mecenáš sky
nebo živnostensky. Mecenášů nebylo
zbývala — živnost. A ta má svoje zákony
A ty se velmi málo ohlížejí po krásných
úmyslech a předsevzetích. Brzo se to uká-
zalo. Než se kdo nadál, byl tu převrat
Činohra proměnila se — v operetu, A la-
ciná divadla na předměstí? Zvýšíla cen
O divadle laciném ušlechtilých záměrů
o činohře prostonárodní, zábavně výchovné
nikdo už si neláme hlavu. Je to odbytá věc
Kinema zvítězilo na celé čáře. Darmo dále
o tom mluvit.
A přec! Mluvme o tom!
Kinema zvítězilo, pravda. Získalosi
obliby nejširších kruhů, to jest nejlacinějšího
obecenstva. A proto, fakt proti faktu!č
vlastně kinema, právě svým netušeným vítěz-
ným rozkvětem, nedokázalo-li pádně
o čem mohlo být snad dotud pochybo-
váno? Skutečnou potřebu divadla
pro lidl
Kinema
21
article
Číslice mluví!
Počet »světlopisných divadel«, jež vy-
vstaly na všech stranách, je úžasný. P
všech končinách, po všech místech a koutech
po větších i menších městech venkova je
najdeš. Ve velkých městech po všech
čtvrtích, ob roh nějaké ulice nebo náměsti
jakmile se setmělo, padne ti do oka nějaký
portál zářivě osvětlený elektrickým věnco-
vím a korálovím. V samotné Praze vedle
běžných cedulí divadelních plazí se dnes po
nárožích řady obdélných kolorovaných návěští
Lákají nejnovějšími divy zábavy a napínavo-
sti. Zastav se někde na čelnějším rohu vnitř-
ního města. Kolik těch novomódních vy-
hlášek se tu vyrojilo? šest, osm, deset, dva-
náct! A to jsou leda podníky bližší k
středu města. Kolik se jich vrtí v celém
obvodu? Jen na policii snad bylo by lze
dostat přesnou odpověď. Počítejte jen dvacet
síní pro pražský obvod. A průměrně na sin
denní návštěvu jediného sta osob. Je to
hluboko pod skutečností vzato. Mnohý
podnik hraje dvakrát denně! V neděl
a ve svátek téměř každý dává čtyři
některý i pět představení. Sál průměrem
pojme 2—300 osob. V neděli a ve svátek
bývá všudy plno. Stačí tedy nejskrom-
nější možnost. Dvacet domů po stu oso-
bách! Průměrná denní návštěva 2000 osob.
22
article
Množství, jaké je s to, slušně naplnit
největší divadelní budovu. V neděli a v
svátky za čtyři představení průměrem 500
až 1000 osob, znamená ve dvaceti síních ob-
vodu průměrem 10—20 tisíc osob! Návštěva
nějvětších diváckých podkrovů světových
měst, různých hippodromů, cirků, musíc-
hallů! Jaká úžasná chtivost davu po nějak
pastvě pro oko a mysl!
A tu že by se nedalo něco kloud-
ného podniknout pro myšlenku ušlechtile
prostonárodní scény?
Množství, o které tu běží, jsou, pravda
nové vrstvy, jež do divadla dosud necho-
dily. Aspoň ne pravidelně. Nechodily nikoliv
snad proto, že by byly čekaly právě jen n
23
article
biograf, na ty němé, mihotavé a třepetavé
málo souvislé, často jen málo srozumné
obrazy, s nervosním chvatem se střídajícía
promrskávané na bolest oku temným pro-
storem na ozářené ploše opony. Naopak.
obyčejné mluvené a hrané, pěkně a po-
hodlné uspořádané divadlo bylo by jistě
milejší i tomu prostému davu, který
se zde tísní. Kdyby mohl volit, i ten nej-
prostší divák z biografu šel by jistě raději
do obyčejného divadla, jen kdyby na to
stačil jeho — peníz. Ovšem by ten divák
kladl požadavky svého — vkusu. Žádal by.
aby to mluvené, živé a pěkné divadlo do-
vedlo stejně hravě a nenuceně upoutat jeho
mysl a bylo tak plné hnutí a ruchu a ský-
talo tak živou a pestrou podívanou, jaká už
ho tolik poutá před oponou té němé
světlohry.
A tisíce nového obecenstva byly by
získány!
Tytéž tisíce skromných a vděčných di-
váků, jež dnes jen letmo a s těžkými pře-
kážkami luští smysl textových spojek, chvatně
vrhaných do mezer obrazů na světlé ploše
fyiéž tisíce vděčně by naslouchali přiroze-
nější, a lahodněší zábavě živého slova
s opravdového jeviště, jen kdyby podmínky
vstupu byly — stejně snadny
Co zbývá?
Nic jiného věru, než aby taková vy
toužená snadno přístupná a vděčná zábava
chtivému davu opravdu byla — otevřena!
24
article
Půda pro dobré, opravdové divadlo pr
lid byla by tedy prokázána. Životné pod
mínky jsou zjištěny. Jenže nikdo nespěchá
aby divadlo založil. Také zjevno, proč nikdo
nespěchá.
— Dnes podnik se zrodí a zítra bude
nucen, dát se cestou svých — předchůdců
— Jakou cestou?
— Cestou živnosti! To jest potřebou, vi-
nout se a točit poděl okolnosti života
jeho krutých zápasů! . ..
— A jiné možnosti by nebylo?
— Jediné! Vytrhnout podnik předem
z nastraženého drápu podmínek — živno-
stenskýchl
Mecenáš aby se našel! Někdo, kdo by
věc postavil do života, vedl ji, pečoval o ni
a přece nečekal, aby jemu samotnému
přinesla výhodl A neměl jiné snahy, nežl
pilně přihlížet, aby věc zůstávala věrna vy-
tčenému úkolu.
Najde-li se takový — Někdo?
Jedinec bohatýr. zaujatý myšlenkoua
hotový, podniknout náklad a nelekat se po-
třebného činu a kroku?
Těžko, spolehat, že se najde jedinec tak
výjimečných vlastnosti. Však ne-li jedinec,
proč by se neměla najít — společnost? Dob
je společenská, náleží bytostem mnohotným.
25
article
Myšlenka dobrého divadla pro lid má jistě
mnoho přátel. Proč by množství přátel
nemělo mít možnost, aby spolčili své
síly ve prospěch myšlenky? Tolik pěkných
myšlenek už bylo povoláno v život kouzlem
zásady spolčovací. Proč by se nemělo zda-
řit dílo jenom přátelům myšlenky dobrého
prostonárodního divadla?
Kolik je asi těch přátel
Stěžejná otázka! Mohla by snadno roz-
hodnout osud pěkného díla. Jisto je, sku-
tečných přátel myšlenky, milovníků oprav-
dového, ušlechtilého dívadla není málo.
Možná, že je jich tolik, že by byli schopni
pěkného skutku, kdyby své síly sjednotili.A
možná dost, že jich počet dokonce je t ak
velký, že by ani nevymáhalo značnější
oběti jednotlivých členů a přece byl spolek
schopen, provést dílo vel ke
Znovu tedy a nalehavě:
Kolik asi čítá myšlenka přátel?
Bylo by v zájmu přištího skutku, zjistit
především počet! Vztýčit heslo, vykonat
přehlídku sil! Úkol nikoliv těžký!
Doufáte, snad na něj dojde.
A dále?
Dále pak už možno klidně spolehat
v sílu poměrů a přirozený vývoj myšlenky.