2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
12. ledna 1913. Číslo 1r.
4
article
hotenství, jest zavolána babička, aby zjistila,
jde-li o těhotenství nebo ne, ač, jak jsme
svrchu řekli, nikdy babička neměla příležitost
vyšetřovati počátky těhotenství. I kdyby tu
a tam byla mohla babička počínající těhoten-
ství vyšetřovati, jest přece poznání, zda jde
o těhotenství nebo ne, na počátku tak těžké.
že zkušený odborník, který mnoho vyšetřoval
nemůže mnohdy s určitosti říci, zda nastale
těhotenství nebo ne. Ale většina babiček my-
slí, že by si uškodily, kdyby upřímně řekly.
že počínající těhotenství nemohou rozeznat
od jiného stavu, kde se třeba také čmýra ne-
dostaví, a tak zcela nahodile hádají. Buď po-
pírají těhotenství, kde skutečně jest, což pro
ženy, které těhotenství nesnesou, je závažné
Horši však je, když obyčejné opozdění men-
struace prohlášeno bývá za těhotenství, ná-
sledkem čehož konají se mnohdy zbytečné zá-
kroky, aby nepohodlné těhotenství bylo od
straněno; tyto zákroky ovšem k cíli vésti ne-
mohou, ale snadno lehkomyslnou ženu bud
zánětem pobřišnice nebo po poranění, ba
proděravění dělohy přivedou předčasně do
hrobu.
Známo je, jak někdy i mysl může být silně
otřesena, když žena domnívá se býti těho tnou
a nesmí dle svého názoru těhotnou zůstal.
Znal jsem starší slečnu, u níž dostavil se po-
někud dříve přechod: babička však rozpo-
znala těhotenství a slečna ona omyl tento div
že nezaplatila ztrátou rozumu.
5
article
Podobné přeceňování vědomostí babičel
jest, jestliže babička je vyzvána, aby zavedla
tak zv. věneček čili pessarium při nesprávné
poloze dělohy. Babičky se neuči vyšetřovat
dělohu ve stavu netěhotném, neučí se pozná-
vati správné polohy dělohy, ale přes to na vy-
zvání zavádějí věneček, aby prý dělohu uvedly
na pravé místo, ač ani nevědí, jak u dotyčné
ženy děloha leží. Některé ženy dají se vyše-
třiti lékařem, také v případě nutnosti dajís
vložit pessarium lékařem, ale dále dají se oše-
třovat babičkou. Tu pak najdeme často, ž
žena sice pessarium nosi, ale při tom děloha
leží chybně a tato chybná poloha dělohy trá-
pí ženu dále,
Některé ženy samy si usoudí dle toho
co někde slyšely, že mají chybnou polohu dě-
lohy, jdou k babičce, ta to ovšem potvrdí, za-
vede pessarium. Zkrátka pak taková žena
přijde k lékaři s vnitřním zraněním a spílá
potom za to babíčce, která by pessaria neza-
váděla, kdyby nebyla k tomu vyzvána. Inteli-
gentní babička ovšem tohle nedělá, ta upřímn
řekne, co je její obor, který, když dobře dvlá-
dá, slušně může existovati. Ale mnoho babi-
ček není tak upřímných, ty se bojí, že by ztra-
tily klientku, zvláště náleží-li tato třídě zá-
možnější, a tak na škodu svého stavu i svých
klientek stávají se fušerkami.
6
article
Tyto přemrštěné požadavky na babičky
dělají nejen lidé chudí, kteří se jiné pomoci
nemohou snad lehko dovolati, tak jednají
inteligenti a lidé zámožní. Nelze si to jinal
vyložiti, nežli že lidé nevědí, co se od babi-
ček může žádati. Někdy to sice vědí, ale vědi
také, že babička je mnohem lacinčjší, vždyt
mnohdy za její učenost a námahu jí nedaji nic
Ovšem je pravda, že by na tu svou učenost
mnohá babička měla ještě doplácet. Jest jisto.
že roznemůže-li se někdo v rodině, kde ba-
bička byla u porodu, bývá často ona nejprv
o radu tázána. Dokladem toho, abych uvedl
jeden příklad, je zanedbaný hnisavý zánět očí
novorozenců. Někdy zase není babičce nic
platno, žádá-li, aby byl povolán lékař. Pr
krvácení poporodním žádala babička, aby bylo
rychle posláno pro lékaře; vlastní matka krvá-
cející rodičky se tomu opřela, že prý to není
potřeba, že tomu musí babička také rozuměti.
7
article
Ovšem opačný případ je častější, že totiž
postrašení příbuzní naléhají na babičku, aby
zavolala lékaře, ale tato ve své domýšlivosti
často se tomu opře a ku podivu, lidé ji v tom
poslechnou, ač si lékaře může zavolat každý
bez ohledu, zda je to babičce vhod či není.
Patrně zase tu neznalost a spořivost padá na
váhu. Když u jedné ženy porod již dlouho
trval, zavolán byl domácí lékař hned ráno,
ten tušil, že porod bude těžký a radil zavolat
odborníka ještě dopoledne. Tomu postavila se
na odpor porodní babička, že prý toho není
třeba, že porod pokračuje sice pomalu, ale
dobře. A muž-inteligent — poslechl. Když
však ani odpoledne žena neporodila, teprv
na radu svého lékaře mne rodina zavolala.
dítě jsem sice ještě vytáhl živé kleštěmi při
ubohém osvětlení, ale děloha zatím již byla
natržena. Než krvácení podařilo se mi zasta-
vit a žena byla zachráněna. Nebýti umíněnosti
babičky, mohl jsem za denního světla ukon-
čiti porod, kdy nehrozilo ještě ženě nebez-
pečí.
8
article
Myslím na základě těchto příkladů, že
lidé uvádění jsou v omyl titulem: zkouše-
ná porodní babička, že tomu rozumějí
tak že taková babička má vystačit v každém
případě. Je-li zavolána náhodou babička, kte-
rá si o sobě myslí totéž, může tato domýšli-
vost zaviniti neštěsti. Je tedy toto pojednán
zde zcela na místě.
Takovými, jak si obecenstvo představuj
porodní babičky, by měly tyto skutečně býti
To jest: dokonale vycvičeny ve vedení nor-
málních porodů a v poskytnutí první pomoe
v nutných případech u těhotných, rodiček
šestinedělek. Ale k takovému výcviku nestač
4 měsíce, k tomu je třeba rok i více času. Pl
by ovšem nestačil jeden porodinec pro celou
zemi, pak by bylo třeba více škol pro babičky
které při nastoupení do kursu byly by po-
vinny prokázati větší stupeň inteligence, nei
jaký se žádá dosud, a doba učební by musila
být prodloužena, aby kandidátky nejen theo
reticky, ale hlavně prakticky se mohly vy-
cvičiti.
9
article
Pak by porodnictví jinak vypadalo, než
jak vypadá dnes. Nauku o porodnické čistot
by měly babičky, jak se říká v krvi, dosud
nemají, pak by také nebylo tolik horeček
omladnic, jako přes všechny moderní vymo-
ženosti vědy lékařské dosud jich je. Nen
divu. Babičky v krátké době čtyř měsíců ne-
mohou tak si osvojiti nauku o choroboplod-
ných plísních, aby se nikdy proti požadavkům
této vědy neprohřešily. A lid teprve nemá
o porodnické čistotě pojmu, myslí, když má
balík vaty a lahvičku odoformu, že je proti
nákaze při porodu úplně chráněn. Že lid my-
sli, že vata sama chrání proti nákaze, vysvítá
z toho, že při porodu kde kdo nemytýma ru-
kama bere vatu a dává na ránu nebo podává
v přílišné ochotě lékaři: neví tedy, že jakmile
nemytýma rukama dotkne se vaty, již tato
vata není čistá a má cenu obyčejného hadříku
10
article
Když babička za 1 neb 2 minuty si ruce
umyje ve vodě s několika kapkami odoformu
a pak vyšetřuje, potom si ruce otře ručníkem
a pak už po celou dobu porodu rukou si ne-
omyje, ale přece vyšetřuje, dokazuje, že
porodnické čistotě nemá zdání. To by se dí
nemohlo, kdyby byla v okresích malá porod-
nická oddělení po způsobu okresních nemoc-
nic, kamž by ženy zvláště nemajetné chodily
rodit, kamž by si mohly vzít svou porodní ba-
bičku, ke které mají důvěru, nebo i lékaře
a porod by se v čistotě ideálně děl pod do-
hledem zkušeného porodníka. A kdyby porod-
ní babičky měly pravidla o porodnické čistot
v krvi, vypadaly by i domácí porody jinak
Ale dnes ještě mnohdy při řezání kuřích o
zachovává se větší opatrnost než při porodu
A příčinou všeho toho jest krátká doba kursů
porodnických. O tom možno se přesvědčit
když pozorujeme, jak si při porodu počíná ba-
bička, která ještě po ukončení kursu rok nebo
déle na klinice působila, a jak jedná babička
která hned po zkoušce jde do praxe! Jsou
sice řídké výjimky, kde kandidátce s větší in-
teligencí i ty čtyři měsíce stačí, ale těchje
málo.
A někdy i kdyby bubička všechna na-
učení na krásně chtěla zachovávati, nemůže
buď pro nepříznivé majetkové poměry nebo
pro nedostatek dobré vůle a pochopení s
strany obecenstva.
11
article
Vidíme tedy z toho, co dosud o babičkácl
porodních bylo řečeno, že mají uměti poradi
při pravidelném těhotenství, porodu a šesti-
neděli, že mají umět v čas poznat jakoukoliv
nesprávnost těchto stavů, aby v čas mohl být
povolán lékař, do příchodu lékaře mají v pří-
padě nutnosti umět poskytnouti první pomoc
Ale obecenstvo patrně z neznalosti vy
žaduje od babiček výkony, které náleží vy
konávati toliko lékaří. Pak také vyžadují se
na babičkách práce, které konati náleží opa
trovnicím neb i služkám. Tak na př. zůstá-
vati u nedělky v noci za účelem obsluhy ne-
dělky a dítěte není povinností babičky, nýbr
opatrovníce. Jak také má babička, která ně-
kolikráte za noc musí vstávati u jedné ne-
dělky a nevyspí se, ošetřovati jinou ženu ro-
dící následující noc a den! Je-li nedělka neb
dítě nemocno, nemá se k ošetření jich volat
babička, nýbrž opatrovnice, protože babička
nesmí s nemocemi ve styk přijíti, nemá-l
přenášeti nákazu na jiné rodičky. Instrukc
sice zakazuje babičkám choditi od horečna-
tých nedělek ke zdravým rodičkám, ale profo
že instrukce nepravi, z čeho po dobu ošetřo-
vání nemocné nedělky má býti babička živa
— neboť to samo ošetřování jí neuživí — roz-
luští tuto otázku babíčka sama tím, že jde ke
zdravé rodičce, i když ošetřuje nedělku ne-
mocnou. Možná, kdyby měla blahobyt, že by
toho nečinila, ale nouze láme železo. Viděti
z toho je, že stav ošetřovatelek nedělek
nemluvňat je velmi potřebný. V okresních
porodnicích by toto ošetření bylo nejdoko-
nalejší.
12
article
Úkliď pokoje po porodu a následující dny
není věcí babiček, rovněž ne praní prádla ne-
dělčina nebo dětského. Takové ruce, které
drhnou podlahu a vanu, perou v sodě prádlo,
ty snadno pukají a nemohou býti porodnicky
čisté Stačí, když babička prádlo znečištěné
porodem dá na jedno místo, věci, které nutno
ohněm zničit, dá do ohně a více nic; ostatní
očištění je věcí služebných. Babička si očistí
jen věci k ošetření nedělky potřebné (mísa.
irrigator atd.).
Bylo nutno i o těchto pracích zmínku
učiniti, neboť i pro tyto práce přichází často
k nedorozumění mezi rodinou a babičkou; ně-
kde se nad tím pozastavují, když babička ta-
kových praci nekoná, někdy se pozastavuji
teprve tehdy — a to bývá často — když ba-
bička místo poctivého honoráře za práci do-
stane chudou almužnu a není spokojena.
Jest nesprávné, že babičky za svou prác
nepodávají účtů, spíše ponechávají to na
„uznání“rodiny. Tento způsob honorování je
nedůstojný a nemístný: pro obě strany je lépe,
když babička za všachny práce, které odní
byly požadovány a které konala, podá účet.
Budou-li babičky řádně honorovány, tak aby
při těžkém svém povolání mohly býti slušně
živy, pak věnují se babictví jistě i ženy inteli-
gentní a to bude hlavně lidu užitečno
D Ant. Chvojka.
Chvojka
D Anta
14
article
„Ženský Svět.“
„Ženský Svět.“
Časooisecká veřejnost překvapena byla kon-
cem roku zprávou, že od časopisu „Ženský Svět“
odstupuje redaktorka paní Pavla Maternová
V interesovaných kruzich se o tom sice již delši
dobu šeptalo, ale nikdo tomu plně nevěřil. V pan
Maternové odstupuje výrazná osobnost.
Vznik „Ženského Světa“ před 16 lety znam-
nal nový směr v ženském hnutí našem, který utvr-
dil se zřízením Ústředního spolku českých žen
Tim, že stal se list majetkem spolku a že složena
byfa redakce do rukou paní Terezy Novákové.
byla pokrokovost a cílevědomost jeho upevněna
a zaručena.
Paní Nováková jako spisovatelka vzácného
rázu dovedla svému listu dáti ráz své silné inddivi-
duality literárně-umělecké a utvrditi jeho snahy
vnitřní projevení se a obrození ženy. „Ženský
Svět“ v té době zejména po stránce literární
estetické i mravní hodnotou převyšoval ostatní
ženské časopisectvo, ovládaje látku svou všestran-
ně a z hledisk vysokých.
Spisovatelka a umělkyně Nováková poukázala
na ráz naší národní bytosti a vytkla nám ideál
ženy české v budoucnu: česká žena bude žena
svobodná a neohrožená, přemítavá a pravdivá.
hude strážkyní národní osobitosti, bude vykupi-
telkou silou své lásky a vůle, odvrhne konvenci
úzkoprsost a liché zvyklosti, bude šťastná diferen-
covaným uměním a prací duševní i bmotnou, kte-
rou si sama uloží.
Novéková, feministka a organisátorka a žen
vřelého citu, snažila se ženy k tomuto jdeálu vésti
světlovala o osvěcovala, nobádala a pomáhala
Zřídka kdy slouží list vřelejším snahám. Ničím se
nedala strhnouti k tomu, aby na úkor výše
hloubky připustila změlčení a sploštění listu, aby
upustila od vnitřního životního cjle na prospěch
zevního, povrchního lesku a zisku.
Na této výši snažila se ze všech sil udrželi
list druhé jeho redaktorka, paní Pavla Maternová.
Pavel Maternová
Matern
Novák
Nováková
15
article
Program její zněl: Ku předu a dál — vždy po svém
a vždy pro budoucnosl krásnější! Kéž se nám po-
daří nejen udržeti list na výši jeho snaht kéž se
nám podaří zvedati k výši té i širé, stále širš
kruhy českých ženl Přátele staré udržet, nové zi-
skati, všecky véstí vstřic lepšímu životu ženy vzdě
lané, volné a ryzí: to je náš úkol! —
Rovněž paní Maternová vtiskla listu ráz sv
literární i společenské individuality, vnesla ton
klidný, uhlazující, vyrovnávající, a při tom přece
pevný a vytrvalý ve svých snahách. Třeba se od-
chýlila, bylo to jen potud, pokud sama byla roz-
dílnou. Díky však oběma svým vůdkyním, byl list
ač projevoval různé individuality, vždy jednotný
ve svých snahách a stál na výši ženského duševá
ního života. Neměl-li směr čistě feministický a bo-
jovný, byl více pracovním. Pracemi, které přinášel
a které byly někdy odborné a badatelské, dobýval
půdu ženám a ženskému snažení i v kruzích mimo-
ženských.
Paní Maternová, loučíc se s redakci, kterou
po pět let vedla, praví, že „snažila se ze všeeh
sil přes nepřízeň doby, tihnoucí k lehčí a laci-
nější duševní stravě, udržeti list i v těžkých do-
bách na oné výši duševní, jaká mu slavnou jeho
minulostí byla vyšknuta a velikými úkoly v bu-
doucnosti zdůvodněna. Lidská, mravní i kulturni
výše české ženy byla listu stále ideálem, za nimi
spěl se svými čtenářkami: a veliká rodina brati
slovanských byla mu po té cestě nejpřednějšín
okruhem, kde se rozhlížel, kde se zdržoval, kd
se učil, kde sám i dle sil a možnosti působil
Podíl listu, jako je „Ženský Svět“, připad
mně v našem národním i veřejném životě jako pro-
jev vnitřního života velké části žen.
Maternová
16
article
Hledíme na život kolem sebe zorným úhlen
ideálů národních, kulturních, lidských. Chceme
míti ženu samostatnou, volnou, zodpovědnou, uvě-
domělou, tvůrčí, takovou, jak ji vyznačila pani
Nováková.
Chceme život harmonický, krásný, produšev-
nělý. Po všem tom toužíme, to se snažíme ukazo-
vat, napomáhat, přivodil. A všechny tyto snahy
třiští se o zevní bytost lidskou. Jsme nespokojeni
tím, co kolem sebe vidíme a odsuzujeme
Ženy prosté, nevědomé, ženy, které nalézaj
uspokojení ve svých domácnostech, kterým k ra-
dosti stačí trochu blahobytu, parády, zábavy, nelze
nikterak uvědomiti a upoutati mimo kruh rodiny
a jejich zájmů. Nebo nalézáme požitkářství, ne-
opravdovost, nevázanost, nezodpovědnost, fintění.
flirt, povrchnost a nemůžeme to překonat. Vidíme
úpadek, neschopnost a zdá se nám, že v tom je
zkáza živola.
A přece život se udržuje, pokračuje, není
zničen, ideály nemizí a jeví ce pokrok. Jest jakési
ohnisko, v němž kotví sily a hodnoty, které život
udržují a osvěžují i v dnešních nezdravých pomě-
rech. To ohnisko je v bytosti lidské a zejměna
ženské. Zoufali bychom si, kdyby nebylo mezi že-
nami a v rodinném životě tolik dobra, které živo
udržuje, Kdyby nelbylo žen silných, které uplatňuj
v skrytu svou bytost, vyžívají se na prospěch
svých bližních, pro životodárné kdeje, jen proto
aby uklidnily svou vnitřní bytost a naplnily takto
svůj životní úkol, myšlenku svého života.
Nováková
17
article
Často i ženy, které jsme považovali za po-
vrchní, honicí se jen za zábavou, i ženy, které krčí
se ve svém koujku a jsou přezírány, stávají s
hrdinkami, účastní se obětavě veřejného hnutí
anebo zachraňují rodinu, setrvávajíce nezdolně
vytrvale na svých místech. Vidíme často, že ženy
jež byly pokládány za zpátečnické, uskutečňuii
prostě a samozřejmě dílo, o něž marně usilovali
lidé pokrokoví. To jsou síly a hodnoty života ženy
které jsou v ní skryty.
18
article
Ženy, které plní nejtěžší povinnosti jako samo-
zřejmou věc pro svůj osobní klid, překonávaj
egoism, ten kámen úrazu v každém životě lid.
ském. To děje se tehdy, kdy život promlouvá
kdy vnikne až k nejhlubší bytosti ženy, jí se do-
tkne, probudí, rani. Tehdy jeví se lidství ženy
aniž si toho byla vědoma, ať je to v areně veře-
nosti nebo ve skrytu domácnosti. To lidství ženy
vnitřní bytost člověka je třeba poznávat a oce-
ňovat, toho si nutno vážit, neboť udržuje život.
U ženy je neujasněna a neuplatněna, dokud nen
násilně aneb výchovou probuzena. Jen někdy ne-
směle promlouvá a projevi se nitro ženy a po-
odhrne závoj s onoho tajemství života, které zů-
stávalo po věky skryto. Jindy mocným žárem
vzplane, co bylo skryto z žije již příliš intensivně.
než aby dalo se utlumiti. To projevuje se v jednánt
a v práci žen. A tento směr, projevovati vnitřní
život ženy, jej osvětlovati a probouzeti, pěstoval
dosud „Ženský Svět“. Byl opravdu světem žen
Nehýbal ideami, nebyl hlasatelem nových pravd
poznání, ale ukazoval, že idea žije ve všech
objasňoval a odkrýval ji tam, kde byla. To byl
jeho předností, tím byl součásti našeho veřejného
života a měl svůj význam.
Musíme si vážití listu, jakým je „Ženský Svět
a nelze zapomenouti a přejiíti tradice, kterés
k jeho vzniku a rozvoji pojí. Kdo zná celou publi
cistiku naší ženskou, musí doznati, že „Ženský
Svět“ znamená v ni silný kvádr a že podstatní
změna znamenala by citelnou mezeru. Je to, ja-
koby rázem vymizela z našeho života celá gene-
race neb vrstva žen, která v sobě dokončute vývo
jedné části životních poměrů, zatím co v ní po-
kračují jiné a spočívají nové, k našemu životu ne-
vyhnutelné zdroje.
19
article
Jedno nutno zdůrazniti při vstupu nové red-
akce. V rámci spolku, který si vytknul za účel
propadování ženského hnutí, je těžko udržeti
jeho orgánu ráz vnitřního žití ženy. To by bylo
možno při kroužku literárních snah. Spolek má
snahu, aby list byl propagátorem jeho snah a tudil
snah ženského hnutí, té stránky ženské otázky
která upravuje zevní poměry života ženy. To s
projevilo v změně redakce, která svěřena je paní
Elišce z Purkyňů.
S minulostí, jakou má „Ženský Svět“, s pro-
gramem, který dán je dílem jeho zakladatelek
rodaktorek, s tradicemi spolku, který je jeho ma-
jitelem a za pomoci celé spolupracovnické obee
literární může nová redakce rozepiati křídla k
velkému rozletu. Dá se toho tolik vysloviti, e
vše ženy chtějí. To vše je zahrnuto v programu
který vytknula si nová redakce a který uveřejněn
je v prvním čísle t. r. Nejdůležitější je v programu
jeho vnitřní idea: „Zachovati ženu rodině, avšal
s možností volného a pokud možno úplného roz-
voje jndividnálních schopnosti v přesvědčení, ž
silná duše ženy pro rodinu nekonečně více zna-
mená, než dnes stlačená v šablonu, jejíž tvar ne-
vyhovuje novému ponětí o poslání ženy v rodině
a rodinném štěsti.
Snahou redakce je, aby „v listu nalezla ženské
inteligence živé podněty k myšlení a práci“, z
toho ovšem plyne podrobný program, zabývajic
se všemi otázkami ženského hnuti a veřejného ži-
TTak mi případá, že tu „Ženský Svět“ přibližuj
se od duševní tvorby k životu žen, oď tužeb a snů
o pravdě k skutečnosti. Chce býti onou pevnou
„půdou přirozeného a nenásilného vývoje“, přechá-
zeje od stávajícího řádu společenského a ustále-
ného nazírání na ženu, k novým kvasícím myšlen-
kám a názorům nového života žen, jak o tom
stojí v programovém prohlášení. Přechází od ženy
Olga Stránská.
k ženskému hnutí.
vota.
Eliška
Purkyně
Stránská
20
title
Literalura.
III.
21
article
Nová beletrie.
Nová beletrie.
Zajímala-li nás Jiřáho Sumina a Růženy Jesen-
ské otázka pojeti, zajímá nás u Felixe Těvera
třetí to starší autorky, která vydala právě ve Vi-
limkově knihovně svou novou knihu „Na dvoj
struné“, otázka formy vůbec. Otázka realisti-
ckého či idealistického pojetí, již jsme měřili dva
typické zjevy v ženské produkci, byla nám jen
průpravou k plnému uměleckému požadavku, dle
něhož chceme měřiti zjev třetí, nejtypičtější.
Kniha „Na dvojí strně“ má s románem Růže-
ny Jesenské loccos společného. Čtenář mimoděk
připadne na nápadné společné rysy vv pracích tak
rozdílného naplnění a utvoří si v základech spo-
lečnou představu o charakterech obou autorek.
„Tanečnice“ měla pražské pozadí, odehrávola s
z valné části v zahradním pavílonu malostranské-
ho paláce, avšak pro hlavní efelet ptekla se do
ciziny, do Paříže. Kniha „Na dvoji struně tento
charaklecistický rys ve svém námcovém vypraco-
vání vystupňovala tak, že mulostnanský svět a ci-
zina, tentokrát bretoňské pobřeží, vystoupily se
zdůrazněnou potřebou svého působivého koloritu.
Jeji autorka nemírníla již svých choutek a podala
nám v rámci nejen malostranský palác a zahradu
se starožitným pavilonem, ale též hleděla zosobnit
vadnoucí krásu této staré Prahy. Šla-li v líčení
pozadí dále než Jesenská, dovedla jíti dále i
námělu děje. Obrátila poměr, který se nám zdál
tak všední v „Tanečnici“, takže místo barona
nadané umělkyně máme tu mladou šlechtičnu a ob-
chodního příručího. Telik zatím o souvislosti obou
prací, jichž pouhá koncepce podává zajímavou
psychologii této ženské produkce. Mohli bychom
stejně na knize Těverově applikovati zásadu
zneužilí idealistického pojetí, avšak mnohem uži-
tečnější bude pro alás pozorování formy, jejíž roz-
poutání zabírá v našem dojmu mnohem více roz-
sabu.
Růžena
Těver
Jesenská
Telica
Paříž
Tanečnice
malostranský palác a zahrada
22
article
Milostná historie, která s celým pozadím malo-
stranským tvoři rámec historii francouzskéh
šlechtice, vlastnímu to obrazu, nestýká se se staro-
žitnou tendencí jinak než zevně. Dva mladí. lidlé
kteří jsou ve svých poměrech dle autorčiných
slov „deplacés“, naivní romantikové, jichž senti-
mentální pojetí působí často nehorizným dojmem
mají své pozadí vydekorováno ošumělým histo-
rickým citem. Autorka v tomto smyslu není dalek
od dryáčnické knihy Karla de Wettera: „Malo-
stranská trilogie“. Stará panna, v jejíž postavě je
tu starožitné pozadí personifikováno, nepůsobí na-
prosto dcimem vadnoucí knásy, kterýžto úkol rád
by v ní autorka viděla splněný. Je to nesnesitel-
ná féerie, efektní číslo kalafunové výpravy, na
námž z dobrých příčin nemůžeme cítiti než spra-
vedlivé rozbořčení. Historický cit je tu zřejmě pa-
dělán o marně snaží se auterka zakrýti jeho ne-
poctivost. Konečně, abychom se vrátili k vlastnímu
důkazu, uvažme, čím se stýká poměr mladé roz-
manné šlechličny k obchodnímu příručímu s
svým malostranským jevištěm: není-liž boj mlad
aristokratky, která chee být do jisté míry vtěle-
ním emancipačních snah moderního ženského svě-
ta, vhodný pro každé jiné jeviště než toto?
Krátce je to starožátnická veteš a nikoli historický
cit, uvedený v život, cát, který by v nás budi
smysl pro krásu orgamického růstu a vrhaž do
naší duše nikoli mělce dojemné, nýbrž hluboce
melancholické reflexy přisné zákonitosti zánikeu
uvadámní.
Přistupujeme k hlavnímu bodu své úvahy, k
vlázce rámcového vypravování. „Románem v ro-
máně“ je nazývána v kterémsi oznámení kniha
Těverova. Zkoumejme oprávnění tohoto označení.
Wetter
Román
Těverův
23
article
Obchodní příručí dostane se na cestě, kterou n
vytkl poměr ke krásné šlechtičně, do rukou zá-
hadnému francouzskému učiteli, který vypráví mu
historii svého zločinu. Postava tohoto dobrodruha.
která se na význačném místě stala mluvěím autor-
člny kritiky, týkající se našeho života literárního,
soustředila ve své úboze všechen důraz na obsahu
zavinila naprosté opomíjení stránky formální
proto můžeme v ní hledati vlastní kámen úrazu.
24
article
Námaha, ktenou tu vynaložila autorka na naplně-
ní této parádní nádoby, mající v sobě sbrnouti
všechno bohatství života dle pravé románové thése
není věru bez zajímavosti. Míyšlenky, jako na př
o vládě fikce nad skutečností, jsou tu uskutečněny
nad míru názorně: v udaném připadě stává se
hrdina duševním otcem dítětě, které s jeho milen-
kou splodil degitimní manžel. Autorčina leíttura,
snad dobře promyšlemi v jednotlivostech, avšal
v celku nesoustavná a vice pro efekt nahromadě-
ná, značí se velmi zřetelně ve vystupování tohoto
neujasněného dabolického typu, v jehož vnitřním
ustnojení neni systému, není oživující sily. Chvásta-
vost mladé šlechtičny, duševní dcery tohoto zl-
hadného učitele, nalezla v něm vyvrcholení své
vnátřní prázdnoty. Mdle, vyschle, působí jeh
bohaprázdné výroky, obracující na ruby pojmy
mladého žáka. Také poslední scéna transcendent-
ního boje, kde žák má učenou disputaci s démo-
nem mistrovým a mástrovu lepší duši mu oddispu-
ttuje, nepůsobí naprosto účinkem, jaký by si autor-
ka přála. Odnášíme si z ní delinštivní vrcholný
dojem fačešné hry, v níž šlo o naši důvěřivou před-
stavítost. Ne, naprosto nepadáme na kolena, sra-
ženi údivem, před touto figurou, která vyšla
občanské historie, zakládnjící se na velmí zručně
vydekorovaném zločinu, a pomocí výčitek svědom
přestoupila práh skutečného děje. Odstupme o ně-
kobik kroků nazpěž od vší té papirové dekorace.
Míyšlenka
25
article
která čtenáře tolik mate. Podivíme se z této di-
stance, která dávtáí splývuti rozmanitosti povrchu
a za to vystupovati mohutným obrysům monumen-
tální románové stavby, kam zmízelo vše, co plnil
takové množství stnánek této knihy. Marně se roz-
pománáme na to ve své paměti, jako dýmn poz-
prchl se nesmárný shluk slov a tristní kostra čn
ze všeho. Romlán, jenž chtěl býti klasicky po-
vznášejícím velikým obrazem, zasazeným do širo-
kého slarožitného rámce, zaniká ve spustě roz-
mazaných rysů, a bylo tedy zbytečným luxusem.
opatřil-li si maliř k němu vedle barev nejlaciněj-
ších i barvy nejdražši. Malba — zde jsem u hlav-
niho požadavku epického umění — svévolně t
znevžila všech tepších prostředků, ktené měla po
ruce. Není tu jednotného tónu, neřku-li jednolného
podání a oživení staré tradice vypravovatelského
umění děje se bez rozmyslu, šablonovitě. Vzpo-
minka, typická forma rámcovéého vypravování, ne-
může se tu uplatniti ve své psychologické pod-
statě, jestliže autorce vnitřní potřeba každé formy
není ničimi vypravování pokračuje beze změny
toliko uvozovky naznačují to, co má v našich před-
stavch působíti celou změněnou vnitřní struktu-
rou beze všeho zevního naznačování. Styl je tu
abych tak řekl, v naprostém nedostatku stylu
Nestvůrný a nečeský způsob vypravování, který
bychom sotva očekávali u začátečníka, je tu pra-
vidlem se skrovným počtem výjímek několika sne
Antonín Veselý.
sitelných partií.
Romlán
Veselá
26
article
Bibliografie.
Bibliografie.
A. Tresié Pavičič: Ko nedogje na boj n
Kosovo. Zagreb. Beč, Lipsko, „Adria“
C. k. konservátor V. V. Jeníček: Na Košum-
bercejindy a dnes. V Praze. Nákladem vlast-
nim.
Ida Jarníková: 55 lidových tamnců pr
školui dům. V Praze, F. Šimáček. Cena K 2.—
šimáčkův poštovní a telegrafn
rádce. V Praze. F. Šimáček. Cena K 2.40
Program české strany pokrykové
V Praze. Tisková komise české strany pokrokové
(A. Jirků).
JUDr. Jan Kapras: Právní dějiny zem
koruny české. V Praze, Česká grafická akc
společnost „Unie“. Cena 4 K 50 h.
ko
Adrie
V V
Jarníková
F Šimáček
A Jirků
JUDr
Kapras
Tresié Pavičič
Kosovo
Zagreb
Lipsko
Praha
Český grafický akciový společnost „ Unia
33
article
Z PÍSNĚ O PÍSNĚ.
Z PÍSNĚ O PÍSNĚ.
Tré postupných vírkůku potřebě při počá-
tečném vyučování
dlajrním ve formě směsí
Upravil
E VESELÍK
Stupeň L. K 1.— n
20 národ. písní s podlož. textem;
1. Ovčáci. 2. Když jsm husy pásala. 3. Ú
je to uděláno. 4. Jedi mne ráda máš.5.
Proto jsem si kanafasli koupila, 6. Řekni jí
7. Šel tudy měl dudy. 8. Šaryvary. 9. Zima
bylo, 10. Ztratila jsem hnětynku. 11. Seděla
pod borovičkou. 12. 4 mám holubičku, 13.
Káča Kulichova, 14. kop. holka, svlíkej ka-
bát. 15. Hop. holka nazej boty. 16. Bratři,
bratři. 17. Já mám koně. 18. Je-lí pak to
pravda nebo ne? 19 Letěla husička. 20. Já
neché žádného.
Veselík
Jedi
Kulichův
Hopa
píseň O píseň
34
article
Stupeň II. K 1.20 n
20 národ. písní s podlož. textem,
1. Na tej louce zelav. 2. Pásla ovečky. 3.
Sil jsem proso. 4. Jeíkku, bloudíš. 5. Jen se
mně, má milá, dobředhovej. 6. Hněvej ty se
na mě. 7. Když jsem ty koně pásal. 8. Když
jsem já k vám chdivával. 9. Žalo děvče.
žalo trávu. 10. Nejsí, pisi. 11. Ach, není tu
12. O. Velvary. 13. Jem z Rakovníka. 14
Adámku náš. 15. Já cám pěknou zahrádku.
16. Na Bilé Hoře. 17 Za vodou. 18. Černé
oči, jděte spat. 19. Po našima okny. 20. Že-
žuličko kuká.
Stupeň III. K 1.50 no
30 národnich písn s textem a hymny
1. Kde domov můj? - Kde můj je kraj? 3.
Tážete se, proč jsem Slovan? 4. Bývali Če-
chové. 5. Těšme se blahou naději. 6. Přijde
jaro. 7. Červená růžčko. 8. Nad Berounkou.
9. Horo, horo, 10. Vyletěla holubička. 11.
Měla jsem holoubk: 12. Hajej, můj andilku.
13. Chovejte mě, mi matičko. 14. Já husárek
malý, 15. Jede, poštvský panáček. 16. Ráda,
ráda, 17. Ach, synu. 18. Když jsem plela
len. 19. Hrály dudy.30. Pod dubem. 21. Holka
modrooká. 22. Haj, kusy, ze pšenice! 23. Já
ne, to ty. 24. Váša slouhů. 25. šla Nanynka
do zelí. 26. Rakouká hymna. 27. Ruská
hymna. 28. Anglick, hymna. 29. Marseillaisa.
30. H.i. Slovanél
Jest to první, tedy ojedinělá sbírka, svého
druhu v české liteatuře. Každý začátečník
při druhé, třetí hojině stává se již malým
virtuosem. Uměleciy krásná úprava mistra
Wierera upoutá zláště mile dětský svět
Adámek
Vyletěl
Váša
Wierer
Velvary
Rakovník
Bilá hoře
Berounka
můj
no
36
article
Hašlerovy „Staropražské
Hašlerovy „Staropražské
Sešít III. (Opoždáo, vyjde 20. t. m.)
1. Než jabloň odkvete. 2. Ztracená láska. 3.
Pisnička o kocou jvi. 4. Na velkopřevor-
ském nár.stí. 5. Vojenská
Pro zpěv lklavír K 1.60 no
Texty s nběvy po 20 hal
Hašlerova veselá Musa rozezpívala se tu
způsobem nevynvnatelným a nedostiži-
elným.
Balák-Provazník
Hašlerův
Musa
Balák
Provazník
37
article
Pjsničky ze Staré Prahy.
Pjsničky ze Staré Prahy.
Sejit L. (Právě vyšlo II. vydání.)
První vydání v týdnu rozebráno
1.V Malvazinkách. 2. Na kohoutku svato-
vítském. 3. Pan Anton. 4. V Zlaté studni. 5.
Historie o znuděném mládenci
Pro zpěv a klavír K 1.60 no.
Texty s nápěvy po 20 hal.
Tlo nová sbírka v genru „staropražských
srli zrovna humorem a vtipem. Jiskrná me-
lolie Provazníkova doplňuje se s ducha-
plným slovem Balákovým.
Pioti předem zaslanému obnosu frankou
všech knihkupců, zvláště u
Pjsnička
Anton
Provazníkův
Balákův
Stará Praha
Sejit L