ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 17 c58ac820-8f08-11dd-872b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 17
Chunky — 29 celkem · entity: person 53, work 1, place 28, org 4
1 masthead
12. ledna 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 11.
4 masthead
života.
5 masthead
Strana 17.
6 article
OBSA: Arne Novák: Váelav Šolej i nitik. Školství: F. V. Vykouhý Něměina na našich školách středních. Lékařství: Dr. Ant. Hvojka: Babíčky po- rodní. Ženské hnutí: Olga Sánská: »ženský Svět. Literatura: Ant. Vese Nová beletrie Bibliografie.
Novák F V Vykouhý doktor Antonín Babíček Olga Váelav Šolej
7 article Václav Št4-erotik.
Václav Št4-erotik. Mezi básnickýmnihami šedesátých let. k nimž pokolení svrhcejí, jsou Šolcovy „Prvosenky“ dílem záštního kouzla. Jakýs hustý, temný stín rosinové zajímavosti obe- stírá jejich básníka, v jhož rozvráceném nitru zápolil tvrdohlavý a pudký selský synek se smyslným a dobrodružým bohémem, a v je- hož osudu stále se mály a mátly živly tra- gické s rysy groteskníi; románově se střídá též krajinné pozadí photo pokřiveného a předčasně zmařeného tijota: hned zjevují se tvrdé a pyšné kontu pohorských Čech se- verovýchodních a hne zas šeří se špinavé a žluté mlhy pražských okoutních krčem i je- jich dvorů a průjezdů. Kniha sama — jediná. již Václav Šole stvořil— jest bohatá překva- pujícími paradoxy. Vele prostých, písňových improvisací, v kterýchvše jest bezprostřední cít, kvapně zachycenápěna vzrušeného oka- mžiku, nespoutaná pravda vyšlehnuvšího plamene dojmového, čou se v „Prvosenkách“ umné a zdobné virtusity formální, vykou- pené uvědomělou a zlibnou prací lyrického stylisty, jenž dobře zna bezpečně zaklíná ta- jemství refrainu, anafry, veršové paralely jenž do zkušených i štrných rukou beře rým sloku, obraz. Mezi pevážnou většinou lyri- ckých i epických básn domáci neb slovanské inspirace, připinajícíchře těsně k naši roman- ticky-vlastenecké traci, rozkvétají sem tam u Šolce rozkošnicky pprvené a malebně for- mované krokusy a tubknky východního exo- tismu... myslím na hhasely Šolcovy, jež ve vší své gracii a lyrici sytosti byly předsti- ženy teprve Jaroslava Vrchlickým. Myšlen- kové obzory Šolcovy, zhistřené stále mlhavou chmurou reakční doby níž odehrála se jeho mladost, otevírají se něrem našeho národ- ního a slovanského brození, ale chvílemi ozáří je prudkým a bsvobodivým světlem vítězný blesk, napojný mužnou elektřinou
Václav št Šolcův Šole Šolc Vrchlický Čechy
8 article
Nerudovskou, která bsahuje vzdor i lásku, hněv i něhu, kritiku i naději. A jinde Šole. v němž, jako v kažlén potomku selského rodu, tkvěl plemenny zonservatism, ukazuje zcela zřetelně k budbuím vývojovým fasím českého verše: umí jak Sv. Čech měniti hi- storicko-tendenční látky v mocnou a kovovou rhetoriku širokého ropěti nebo předejímá v úsečných a hutných konetech, pojatých do „Zpěvů svatováclavskýh“, mužnou a hrdou vlasteneckou poesii J. V. Sládkovu: i jiho- slovanská deklamace Ešky Krásnohorské se vším silně naneseným oloritem jest v jádře obsažena v šolcovýcl Prvosenkách“. O lite- rární příslušnost a Pěsné zařazení básníka tak složitě vyhraněnob neshodnou se histo- rikové snadno, ale zato dílo, obsahující tolik různých slohových i myšlenkových hodnot. může se naditi, že v m budou hledati ozvu- ky svých zálib a svýh sklonů generace nej- různěji utvářené. V přítomné chvíli některé stránky „Prvo- senek“, které před osní roky znovu Ladislav Quis jako pečlivý vydavatel a doporučující autor vřelého úvodního slova položil čtenář- stvu znovu na srdce, nohly by býti přímo aktuálními: válečné utálosti na hrdinském jihu přibližují nám zase lásníka jarých a muž- ných epických cyklů ,Usoci“ a „Pisní o Mar- ku hajdukovi“ a junádk pathos přesvědčívé rhetoriky, jež bije pektěmi v nadšených toužebně prorockých sickách prudkých chan- son „Nad Balkánem“ a „Slávy děti“, má cos strhujícího, dáváme-li sejím unášeti při četb po bitvách u Kumanova či Lozengradu. Vs- clav Šolc — a i v tom jřirovnal bych jej rád k velkému a drahému mdíři Černé Hory, k Ja- roslavu Čermákovi — elebí hrdinské čin a hrdinské touhy hrdinským uměním: jeho obrazy země, jež „jak nrtvé tváře nevěstiny jen svadlým věncem svoe skráně zdobí“, nebo životní cesty na Balkárě, která „sráznější
Šole Čo Sládkův Eška Quis Sláva Šolc Mar Balkán Kumanovo Lozengrad Černá Hora
9 article
užší než Al-širatů oblovk rozepiatý, jenž nad propastí vede k ráji duší, nebo „pozlacených věží Carhradu, kde půlměsíce bledá zář zha- síná“, zatím co pod nini již hovoří jihoslo- vanské pušky, — tyto pbrazy v působivé mužné své prostotě přijbmínají mně hyeroické a čisté gesto nedocenělých kompospí Čer- mákových. Leč na tutol stránku tvořjní Šol- cova, která má rozhodrě vyšší hodnty než tendenčně časové, nebyl v přítomné dlbě po- ložen důraz, čistě umělétký zájem rozodl se pro Šolce-erotika. Mlad soukromé nklada- telství Milana Svobody. které již Vdáním Máchova „Máje“, Erbenpvy „Kytice“ „Ba- bičky“ B. Němcové prokázalo čestný záměr postaviti zralou a ryzí kulturu harmolického a vybraného knižního unění do služib naší nejlepší tradice literární, odevzdává výběr milostné lyriky šolcovy modernímu štenáři Grafický průvodce nejednoho z našic) lyri- ckých melancholiků, Fr. Kobliha orimoval šolcův text vzorně K. Dyrynkem vytištění dřevorytovými arabeskami, které se dobře hodí jmenovitě pro ony z veršů šolavých. které si zálibně pohrávají formou —Jcelek v diskretní vazbě kožené přídechu oJdlých květů petrklíčových jest z nejlépe urave- ných českých knih a jest melancholickln da- rem na hrob básníka, jenž vlastní svélverše znal jen v skromničce všední úpravě. [Plavá knížka Svobodova nezahrnuje Šolcovu Jotikt všecku, nýbrž z jejích cyklických řad lybírá pouze tři nejkrásnější: „Ghazelly“. „Z plrlové šňürky“ a „Krvavé růže“; tyto tři cyklyl značí nesporně vrchol lyrického umění Šolckva,a kladli bychom je do doby nejvyššího zpět tvůrčí síly básníkovy, ač i po bedlivémkchro- nologickém sestavení Quisově nemáme Fesné jistoty o jejich chronologii. Začátky erotiky Šolcovy spadají dd stu- dentských jeho let jičínských a kryjí se svazečkem „Pisní o bledé dívce“, kterél jsou
Šolc Svoboda Máchův Erbenpva Němcová Kobliha Dyrynk Svobodův Šolcův Quisův Francie Al
10 article
nám zásluhou spolku „Máje“ od r. 1906 zná- my a z nichž V. Šole pojal toliko výběr do cyklu „Bílá růže“ v „Prvosenkách“. Velmi primitivními a jen stěží ovládanými prostřed- ky popěvku, který se přimyká místy dosti těsně k písni lidové, dosud bez kultury slova a verše vypravuje básník o mladém příběhu své lásky, lásky bez radosti, lásky bez na- děje. V elegickém tom vztahu dvou plachých a zádumčivých srdcí, která tonou v slzách stále jsou tísněna jakousi pašijní náladou, trpí milenka i milenec. Jenom chvílemi odhalí ana- lytický a zkoumavý zrak básníkův příčiny hlubokého rozporu obou duší a pak nachá- zíme tak podivuhodné verše o polaritě cito- vé, že nemůžeme nemysliti na Nerudovu mla- distvou erotiku. Čtěme jen XVI. píseň prvníh Šolcova cyklu: „Naše zdání, bledá holka. bůh ví, proč tak různé bývá. duše tvá o samých rájich má zas o pouštích jen snívá. A přec v žití já jsem rájů zažil, zažil k přesycení, a tys v poušti vyrůstala. vyrůstala k umučení Jak blízko jsou tyto střídmé a přece hut né verše Nerudovu cyklu „Anně“ z „Knii veršů“; táž nedůvěra tvrdého intellektu k hrám citů, táž bolestná zdrželivost vůči vše- mu sentimentálnímu zanicení, táž smyslová vlažnost při silném nervním vzrušení!
V Šole Šolcův Anna spolek „ Mája
11 article
Šolcovi stejně jako Nerudovi není láska rozkoší, nýbrž jakýms dobrovolným vyhnan- stvím z kraje štěstí, oba prožívají mocněji ago- nii lásky než plný rozkvět její; oba v pod- statě cítí s milenkami, jichž nedovedou obla- žiti a jichž neodváží se požádati za dar smy- slového okouzlení, bolestnou soustrázeň. Ele gickou zůstává šolcova erotika i nadále: mož- nost milostného jara činí básník závislou na vybouření se temných citů, jež jím zmítaji- prudká touha po jednom milujícím srdci pro- citá nejintensivněji, když v unavené duši je podzim, studeno, lhostejno; sociální stesky národní smutky mísí se do dumy o „krvavých růžich lásky na trnovém keři života...“ nei- bolestnější a, tuším, časově poslední cyklus Šolcův „Krvavé růže“, jemuž bohužel chyb jasná plnost výrazová, končí výkřikem: „Co růži skryto v studánce té žalu Kdož srdcem jal by jejich věnců vděk? Jen méně kamenf — a méně kalu a jedšný jen lásky papršlek!
Šolc Neruda Ela Šolcův
12 article
Erotika šolcova, o níž jsme doposud mlu. vili, má vesměs ráz improvisací: citově vzru- šený básník se tu do naha a bezprostředně zpovídá ze svých krisí, aniž se snaží zdolat niterný svůj chaos uměleckou kulturou: zpívá vrhá lyrický deník na papír, aniž by stilisoval jest lhostejný k tanci veršů a ke guirlandám rýmů. Ale najednou se jeho básnická methoda mění nadobro: cykly „Ghazel“ a „Z perlové šňůrky“ jakoby pocházely ze zcela jiného pera. Základní erotické zladění arcif zůstávát jakýs osudový smutek, elegický stesk, žalosí nad neukojenín jsou hlavní motivy; hrůza z krátkosti spojení a z nekonečnosti odluky, fušení nedalekého skonu, nedůvěra velkým citům ovládají dno duše poetovy, i když vztahuje náruč k objetí; ba tyto tóny kyíli nyní zvláště nyvou a vášnivou kantilénou. „To byly, lásko, skromná jenom dary jen jedno bilé ruky stisknuli. a přec tak krásné byly tvoje čáry a zlatem lesklo ivé sa planutí — ach. přiliš kvapně zhlekly se ty zmary to bylv. lásko, skromně, rkromné dary
13 article
A sotva jsme si v cěi pohleděli již zlosti kámen na srdce nám pa a dusil mladé lásky zápal vřelý. až v sedci všechen, všechen oheň schladí jak listky různo jeme se rozleléli a sotva jsme si v oči pohledeli. Ale oč intensivněji prožívá bácník nyn drama lásky! Nepotlačuje výkřik vášnívé touhy, chvátí milenku na rozbouřené srdce prožívá rozkošnicky slastné vzpomínky a ne- váhá zpěněný pohár povznésti do výše, aby bujnými plameny vína roztavil zimomřivé barvy severu. Opájí se, byť nesměle, půvabem milenčina těla, vrací se zálibně k apotheose její ruky, ochutnává rozkoš jejich polibků . a hle, náhle na jeho paletě, dosud střízlivé severské, rozkvétají barvy Orientu, plné syté obrazy valí se jako vodopád květů; bás- nická výmluvnost perlí se jiskřivě a výbojně. „Vždyť jako poutník touží po vodách širazských tak k zřídlům lásky Tvé můj valá ret: miluj mne a srdce mé jek mollah v mešitách Museda k Tvým hvězdám vzdychá, zapomníc kol svří miluj mne Mých písní sade, zřídlo lásky mě, má růže k niž slaviči mé písně spěje let, miluj mne, přijmi a na věrném srdci nos. co lásky dar ten východní mých písní amulet: milnj mueí
14 article
Již nedostačuje Šolcovi prostá forma po- pěvků, řazených do cyklů: vstupuje vedle Vo- cela, Douchy, Furcha do básnické družiny ghazelistů Platena a Rückerta a vždy virtuos něji ovládá facetový tento útvar, broušený zároveň do dvou krystalických soustav, do soustavy rýmu a refrenu. Nestává se mecha- nickým brusičem těchto perských polodraho- kamů, nýbrž pronikne až k samému tajemst i ghazelových refrainu, do nichž zamýká pointu básně i její nejsilnější citový akcent, aby pak refrainové techniky užil s velmi svéráznou obměnou v šestiveršových slokách cyklu „Z perlové šňůrky“, kde verš první a poslední jako objetí dvou těsně spiatých rukou zavírají do svého těsného stisku lyrické čtyřverší. Při- pad velmi vzácný v dějinách poesie: úzkost- livý a vírtuosní formalismus nezdusil tvůrčí schopnost básníkovu, nýbrž prohlubil a zmno- žil ji. Avšak, když Václav Šole prožil jak umělec toto obrodné dějství svého umělecké- ho dramatu, byl ztracen jako člověk, a v tři- atřicetiletém postovi, jenž zemřel 27. červen ce 1871 v rodné Sobotce, ztratila naše pocsio stejně složitého problematika lásky jako vzác ného mistra formy lyrické Arne Novák.
Šolc Doucha Furch Platen Rückert Šole Novák rodný Sobotka
15 title
Školství.
16 article Němčina na našich školách středních
Němčina na našich školách středních Již několik let trvá usilování německých filologů, zejména tak řečených německých slavistů, o to, aby se na středních školách ně- meckých v Čechách učilo češtině jinak než posud a učení to aby bylo svěřováno Němcům zkoušeným z jazyka českého před komisí ně- meckou. Až do letoška učilo se na gymnasiích i reálkách německých v Čechách češtině v od- děleních nebo kroužcích t. j. asi tak, jako se na našich středních ústavech učí zpěvu, těsno- pisu nebo jinému předmětu vedlejšímu. Učil se, kdo se přihlásil, a podle počtu přihláše- ných utvořilo se oddělení jedno nebo dvě, vý- jimkou i tři. Čeští žáci, kteří z kterékoli pří- činy zabloudili na ústav německý, zpravidla činili (na př. v Litoměřicích, Mostě a j.), jádro těch kroužků; židé přidávali se k nim jíž teh- dy, kdy bylo hlásáno dogma, že znalost če- štiny pořádného Němce jen hanobí. Do odde- lení prvního byli řadění začátečníci, ať byli z kterékoli třídy; primán tedy byl tam spo- lečně s kvartánem, který se češtině právě po- čínal učiti, a v druhém oddělení mohli byt žáci z třídy třetí i sedmé nebo osmé. Učilo se — jako u nás vedlejším předmětům — prázdných půldnech, po případě (za jednodu- ché frekvence) po řádném vyučování, kdy ostatní žáci odešli. Vyučovali domácí profe- soři, češtiny znalí. Leckde býval to rodilý Čech, někdy filolog odborník, jindy prakti neodborník.
Němec Čechy Litoměřice Most
17 article
Hnutí proti tomuto stavu vzniklo mez universitními filology a mělo snad s počátku příčiny vědecké. Ale bylo by zůstalo ben praktického výsledku, kdyby se všemocný Volksrat nebyl dal pohnouti, aby upustil o své oposice proti češtině a nebyl se postavil za protektora těch, kteří se domáhali, aby učení češtině na německých školách bylo zre- organisováno. Přispěním Volksratu — a to je jistě věc příznačná — a německých poslan- ců svolilo minulého roku ministerstvo kultu a vyučování, aby se na německých gymna- siich v Čechách a na Moravě učilo češtino jako předmětu relativně povinnému a slíbile zasaditi se u ministerstva financí, aby na ně- meckých středních školách byla systemisová- na delinitivní místa pro skupinu „němčina- čeština „Nár. Listy“ přinášejíce o těch krociah zprávy (viz na př. č. 245. ze dne 31. srpna 1912), neopominuly podotknoutí, že ta pode- zřelá horlivost vybízí naše kruhy, zejménn profesorské, vysloviti se navzájem o posta- vení němčiny na školách naších. Profesorstve středoškolské věnovalo otázce pozornost věas a pojednalo o ní již 2. listopadu 1911 na schů- zi zastupitelstva Ústředního spolku českých profesorů. Delegáti té organisace stavovské [tedy nikoli jen germanisté), zastupující vše- cky tři země korunní, prohlásili svorně, že jest nutno domáhati se, aby němčina na na- šich školách středních byla prohlášena za předmět závažný sc vsčmi důsledky toho po- jmu. Usnesení to stalo se z důvodů paedago- gických i vnějších. praktických.
Čechy Morava
18 article
Žádá tedy české profesorstvo středoškol- ské v podstatě pro němčinu více, než žádaji Němci pro češtinu. Ale i povrchnímu pozoro- vateli je patrno, že v úsilí jejich jest veliký rozdíl. U Němců posud češtiny na učebném rozvrhu nebylo: učil-li se jí kdo, jeho pro- spěch neměl vlivu na úřadní zhodnocení cel- kového prospěchu jeho. Jinak bylo u nás Němčina byla a jest předmětem „takořka zá- vazným“, učí se ji v řádném rozvrhu v každé třídě jako kterémukoli předmělu jinému, ni- koli tedy v odděleních, jest počítána za rovno- cenný předmět s jinými jazyky, první známk z ni („výborná“, nyní „velmi dobrá“) má vliv na vyznamenání žákovo, vyvažujíc „dobrou“ z kteréhokoli předmětu řádného, úlohy zn kladou se do pololetního rozpočtu úkolového aby se nestřetly s úkolem jiným na týž den zameškaná docházka v ní sčitá se na vysvěd- čení stejně jako z předmětů řádných. Týdně učí se jí stejný počet hodin jako češtině, ano do nedávna měla v nižších třídách gymnasij- ních dokonce o 1 hodinu týdně více než če- ština. Relativnost její tedy jeví se jen v 4om že žák může s vědomím rodičů prohlásiti, ž do němčiny choditi nebude, a nikdo ho k to- mu nemůže nutit, a dostane-li z ní známku ne dostatečnou, může bez závady postoupiti.
Němec
19 article
Na pohled tedy jest němčina u nás vypra- vena tak, že nelze si pro ni již ničeho žádat a závazhost její snad by byla holá formalila dobrá leda pro germanisty. Těm bylo beztoh již vyčteno, že horli o němčinu, aby ulovil více definitivních míst. Za dnešních třídníci bojů nic bych se nedivil ani takové sobecko- sti; podle toho totiž, jak se posud místa obsa- zují, nepochodí (a nemůže pochoditi) každá skupina předmětů stejně. Tou dobou na př jest na středních školách zaměstnáno 45 sup- plentů approbovaných z klassické filologie vedle nich také několik s approbací neúplnou naproti tomu jest approbováno 114 filolog z češtiny a němčiny, z nichž řada jest vůbec bez zaměstnání. Odtud řevnivost na ty klas- sické filology, kteří vedle svých předmětů uč v nižších třídách také němčině. To zaměstná- ní reklamují germanisté pro sebe a jistě n z pouhé lásky k němčině. Kořen zla však vězi v tom, že oni latině učiti nemohou. Ostatne jest nutno přiznati, že na některých ústaveci by mělo býti o němčinu postaráno lépe. V če- chách na 1 gymnasiu (MI. Boleslav) mezi def učiteli není ani jediného, který by měl appro- baci z němčiny, a na 9 jiných ústavech jest jen po 1 učiteli s takovou approbací. Naprot tomu ovšem lze se dovolávati nevývratné zku- šenosti, že leckdy mnohem lépe učí a nauči jazyku neapprobovaný praktik než approbo- vaný odborník.
Boleslav
20 article
Avšak zanechme těchto otázek rázu osobního, třeba na ně bylo poslední dobou kladeno tolik váhy, a držme se věci hlavní Nejcitelnější paedagogickou vadou, která po- sud tížila vyučování němčině u nás. byla zmi- něná již okolnost, že žáci v němčině neprospi vající mohli postupovati s ostatní třídou dál dál, že došli až do třídy nejvyšší, ač v něm- čině nevyhovovali ani požadavkům třídy první. Že tací žáci nesmírně ztěžují vyučován v celé třídě, že olupují spolužáky o čas, který by jim učitel jinak mohl věnovati, že snižuji vědomostní úroveň veškeré třídy, že špatný- mi odpovědmi a hrůznými úkoly svádějí spolu- žáky méně pevné, je věc každému učiteli tal známá, že není třeba zevrubněji ji dokazo- vati. Avšak k takým žákům, kteří chodí do němčiny jen proto, že je k tomu nutí buď ro- diče, buď ředitel, po případě i zlomyslná sna- ha kaziti učení ostatním žákům a mařiti prác učitelovu, mohou přibýti a časem přibývají jiní, kteří sice mají dobrou vůli, ale jimž chybi všecka potřebná průprava. Kdo se na př. sextě přihlásí do němčiny, předešlých 5 let do ní nechodiv a ničeho z ní neznaje, musí býti přijat, musí býti přibírán k součinnosti s ostat- ními žáky, musí býti zkoušen, úlohy mu opra- vovány atd. Takové potíže by odpadlý, jak- mile by němčina byla předmětem závazným. a pak by beze vší pochyby vzrostla také zna- lost němčiny u žáků prospívajících.
21 article
Volají-li nyní naše střední školy po zá- vaznosti němčiny, je třeba vzpomenouti si kdy se a za jakých okolností stala předmětem nepovinným. Střední školy naše dlouho úpěly pod tlakem vládní germanisace, zavedené v dobách josefinských. Je známo, že na akad gymnasiu v Praze, které podle úřadní vyhlá- šky ze dne 13. září r. 1850 bylo pokládáno z české, na konci r. 1853 min. rada Kleemann vykonal inspekci, při níž zkoušel i v první třídě po německu, a že po té inspekci ředitel V. K. Klicpera byl dán do pense, jiní profe- soři rozptýleni a výroční zpráva ústavu roku 1854 vydána jen v jazyce německém. Tenkrát bylo také obnoveno nařízení, že u přijímac zkoušky mají žáci prokázati theoreticky prakticky znalost němčiny. V letech potom- ních učilo se na gymnasiích v krajích ryze če- ských jen náboženství a řečtině (ta byla za- vedena za předmět vyučovací po r. 1848) po česku, jinému ničemu. Té doby, totiž 9. březn r. 1856, byla na gymnasiích německých zave- dena čeština za povinný předmět vyučovací
Kleemann V K Klicpera Praha
22 article
Teprve nejvyšším rozhodnutím ze dne 2 července 1859 bylo prohlášeno, že není nadále nutno, aby na gymnasiích, jež jsou v krajíci neněmeckých, byla němčina jazykem vyučo- vacím. Důsledkem toho a vývojem ústavních poměrů měnila se potom dymnasia v česká ústavy v Praze (akad.), v Písku, Klatovech Slaném, Jindř. Hradci. Jičíně. Ml. Boleslavi Král. Hradci. Rychnově a v Něm. Brodě pro- hlášeny za české. Některé školy, zejména v Benešově: Litoměřicích, Budějovicích a Plzni měly býti rovnoprávné tou měrou, že se n nich mělo učiti některým předmětům něme- cky, některým česky. Přes to však učilo se na gymnasiích domněle českých stále ješta ze značné části německy a teprve místodrži- telským vynesením ze dne 9. října 1866 (čís 8234) stalo se 10 svrchu jmenovaných gymna- sií ryze českými a učilo se na nich odtud jen po česku. Z toho dlouholetého boje o česko středních škol a ze všech poměrů tehdelšíci snadno si vysvětlíme úsilí našich politiků, aby mladá generace byla na příště zabezpečen proti nadvládě němčiny.
Král Rychnův Písek Klatovy Jindřichův Hradec Jičín Německo Brod Benešov Litoměřice Budějovice Plzeň český ústav v Praga
23 article
Na německé straně neradi nesli, že zem- ský zákon ze dne 18. ledna 1866 (tak zv. Tom- kův) ve čl. 4. ustanovil, aby na německých středních školách byla čeština předměten povinným. („Ve středních školách [gymnasiích a reálkách) s českým jazykem vyučovacím jest jazyk německý povinným předmětem a týchž německých školách jazyk český.“ Uchopili se tedy nejbližší příležitosti, aby ře- čené ustanovení bylo zrušeno. Proto hned již v prosincovce t. j. základním zákonu stát- ním ze dne 21. prosince 1867 výslovně prot Fomkovu zákonu vsunuli do čl. 19. tato slova „V zemích, v kterýchž bydlí několik národu zřízena buďte veřejná učiliště tim způsobem aby se každému národu dostalo náležitýcl prostředků vzdělati se ve své řeči, aniž b byl kdo nucen učiti se druhému jazyku zem- skému. A proto byl zemským zákonem ze dne 5. října 1868 (č. 29. z. z.) druhý zemský jazyk na středních školách ustanoven za vedlejší stal se u Němců opravdu vedlejším, u nás pak relativně závazným. Vnějškem však dlouh držel dřívější posici a teprve na sklonu minu- lého věku byl v katalozích a na vysvědčen opravdu odsunut do oddělení předmětů ve- dlejších.
Fomkův Němec Toma
24 article
Zatím změnily se dlením let poměry tak že nám již není třeba obávati se toho, co dříve právem vzbuzovalo obavy. Sesílili jsme v ka- ždém směru, máme své školy vysoké a naše mládež, vychovávaná a vyučovaná vesměs v rodném jazyce, není vydána nebezpečí, ž by se dala zlákati zejména kulturním ziskem rozšířenějšího jazyka tak, aby na svůj zapo- mínala nebo se zaň styděla. Dnes jen chatrná povaha pro hmotný prospěch a z touhy p rychlejší kariéře přidává se k Němcům. A ž by potom německá kultura více pronikala naš inteligenci, než se děje dnes, netřeba se obá- vati. Starší generace, vzdělavší se na školách německých a zejména odkojená na universite vědou jen německou, nepodlehla nikterak vli- vu ciziny, vážila si domácích hodnot kultur- ních a cítila snad i uvědoměleji česky neš mládež nynější. Vyhledávání cizot všaka sklon k nim jest, bohužel, starou a dávnou vadou našeho kmene, vytýkanou již u Dale- mila. Jeví-li se i dnes na př. v literatuře, jest to zjev nepopíratelně nezdravý, ale vysvětli- telný. Závazná němčina však by ho neposílila ani neoslabila; proti němu nutno bojovati vš výchovou naší v rodině, ve škole i na veřei- nosti. Vnější, praktické důvody mluví pro zá- vaznost němčiny se vším důrazem. Proč nut Volksrat německé studenty do češtiny, kte- rou dříve tak pohrdal? Pro nic jiného, než aby dospějíce zaujali na úkor Čechů co nej- více míst úřadnických, kde jest znalost dru- hého jazyka na prospěch uchazečův, a tam aby pak vládli v duchu a smyslu německém t. j. nám nepřátelském, nám na úkor. Nelze pochybovati, že Němec, vykazující znalos češtiny, bude míti v úřadě vždy lepší vyhlídky
Němec
25 article
než Čech, zejména když Čech v čas se neza- bezpečí znalostí němčiny. Tak se může v bu- doucnosti podařiti Němcům vytlačiti nási z těch skrovných posic, které uvědomělí na- šinci zaujímají, a z toho vzejde nám nenabytná škoda a ne vnitřní úřadní čeština, zavedená via facti prý proto, že úřadníci neznají něm- činy. Pociťovali jsme po dlouhá desetiletí ne- dostatek svých lidí na vlivných místech, má- me je příště zůstaviti nahodilému snažení jed- notlivců? Správně také podotkly „N. L.“ dne 22. prosince, že Němcům čeština má býti kli- čem na Balkán. Také odtud plynula by škoda nejen našincům, ale i Slovanům vůbec. Než otázka povinné němčiny, jak ostatně je zřejmé z hořejších řádek, tou dobou jest dosti spletitá a nesnadná mimo jiné také ne- dělností zemského sněmu. Ovšem na sněmě nelze prohlašovati obligátnost němčiny; ne- boť proti tomu je čl. 19. zákl. zákonů, ale nic- méně reálky vůbec podléhají zákonodárství zemskému, také usnesení o nepovinné něm- čině stalo se na zemském sněmě — a zem- ský sněm náš? Němci, čeho potřebují pro se- be, obešli si bez něho, jim i troška češtiny ji- stě bude značně prospívati; bylo by zajímavo zkusiti, jak by se oni stavěli k tomu, co po přesvědčení kruhů nejblíže zúčastněných pro- spivalo by nám. Snad bychom ochotně sáhli po závazné němčině, kdyby se Němci vyslo- vili proti tomu. Každým způsobem však náleží pronésti v té věci zá- važné slovo především Národn radě. ) F. V. Vykoukal.
Němec F V Vykoukal Čechy Balkán
26 title
Lékařství.
27 article Babičky porodní.
Babičky porodní. Není hned tak stavu, který by byl sou- časně přeceňován a podceňován, jako je stav porodních babiček. To se nejlépe ukázalo letos v létě, kdy babičky spojily se v zem- skou jednotu porodních babiček v království Českém a vystoupily se svými požadavky před veřejnost. Babičky neučinily nic jiného. než co všechny ostatní stavy již dávno udě- laly, zorganisovaly se v jeden celek, který má chrániti česť celého stavu, chrániti kaž- dou jednotlivou příslušnici stavu před mravní a hmotnou škodou. A hned se ozvaly hlasy. prohlašující požadavky babiček za přemrštěné a při tom se ukázalo, že namnoze obecenstvo naprosto nerozumí tomu, co jest vlastně porodní babička, a z tohoto nepo- rozumění velmi často vyplývá po- škození jak obecenstva tak babi- ček. A proto pokládám za nutné o této zá- ležitosti jednou veřejně pojednati Oceňování porodních babiček obecenstv em dá se vyjádřiti asi takto: Obecenstvo přece- ňuje význam porodních babiček, když vyža- duje od nich vědomosti, kterých ony nemají. a podceňuje porodní babičky špatným hono- rováním služeb na nich žádaných. To pocházi od toho, že obecenstvo ani neví, co může a co nemá od babiček požadovatí. Podívejme se tedy, co vlastně je babíčka povinna znát, když vstoupí do samostatné praze.
28 article
Podminkou, aby kandidátka mohla býti přijata do kursu na babické škole, jest. aby uměla čísti, psáti a trochu počítati. Tedy za- jisté nevelký požadavek. Proto většina babi- ček navštěvovala jen normální školu, několik málo babíček má snad i měšťanskou školu, někdy také neblahá nějaká náhoda zanese některou paní s větším vzděláním do kursu. Nesmíme také zapomenouti, že od ukončení školní návštěvy do nastoupení do kursu uply- ne několik let, ve kterých ještě mnoho škol- ních vědomostí se zapomíná. To je tedy vě- decká úroveň většiny porodních babiček. Čemu se učí kandidátky v kursu? Celá látka učební probere se za 4 měsíce. Srov- nejte předběžné vědomosti babiček s učební látkou, která se musí s nimi probrati, a po- znáte, zda je možno, aby za 4 měsíce se ba- bičky tak vycvičily, aby bez obavy se jim mohly svěřiti životy matek a dětí. Jenom čtyřměsíčním kursem liší se zkoušená porodní babička od obyčejné fušerky. Letmo probere se nauka o složení lidské- ho těla, zvláště o ženské pánvi a o ústrojích pohlavních ženských. Důkladně, ale rychle pojednává se o pravidelném těhotenství, o pravidelném porodu a šestinedělí a o tom, jak se zdravé nedělky a děti mají ošetřovati. O těhotenství učí se kandidátky, jak se vyvííí plod v jednotlivých měsících, jak se těhoten- ství pozná, jaká jest hygiena ženy těhotné. Pak vštěpuje se kandidátkám, jak mají ošetřovati rodičky, jak probíhá pravidelný porod, čili jak se pozná, kdy porod se stává nepravidel- ným, aby v čas mohl býti volán lékař. Zkrátka každá babička má uměti poznat pomžry pra- videlné, má věděti, jak za pravidelných pomě- rů poskytuje se pomoc a má důkladně znáti příznaky, podle kterých pozná, že cosi v tě- hotenství nebo při porodu nebo v šestinedělí jest nesprávného, že nutno v čas postarati se o pomoc lékařskou.
29 article
Při tom vštěpuje se kandidátkám stále theoreticky a prakticky nauka o porodnické čistotě, jak má babička své ruce, šat a ná- stroje držetí v čistotě, zejména že nemá babi- čka konati prací, při nichž si snadno ruce zraní, nebo že nemá babička dotýkati se věeí infikovaných, ran hnisavých a pod. Prakticky učí se kandidátky vyšetřovati těhotné za úče- lem poznání těhotenství, ale vyšetřují jen ženy na konci těhotenství se nacházející, nikdy ne- vyšetřují počátek těhotenství. Dále vyše třuji ženy při porodu, aby poznaly, pokud jest po- rod pravidelný, pak podle počtu rodiček ve- dou samostatně během kursu několik porodů; je-li kandidátek mnoho a rodiček málo, vede taková kandidátka třeba jen tři, čtyři porody a po zkoušce jde do praxe. Obecenstvo však myslí, že zkoušená porodní babička musí uměti všechno. Podí- vejme se jen, co všechno lidé od babíček žá- dají. Tak hned, je-li podezření, že nastalo tě- 1 Otiskujeme tento časový hlas ze středoškol- ského profesorstva, ač s ním ve všem souhlasiti Redakce. nemůžeme.