1
masthead
12. ledna 1913.
3
masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 11.
6
article
OBSA:
Arne Novák: Váelav Šolej i nitik.
Školství: F. V. Vykouhý Něměina na našich
školách středních.
Lékařství: Dr. Ant. Hvojka: Babíčky po-
rodní.
Ženské hnutí: Olga Sánská: »ženský Svět.
Literatura: Ant. Vese
Nová beletrie
Bibliografie.
Novák
F V Vykouhý
doktor
Antonín
Babíček
Olga
Váelav Šolej
7
article
Václav Št4-erotik.
Václav Št4-erotik.
Mezi básnickýmnihami šedesátých let.
k nimž pokolení svrhcejí, jsou Šolcovy
„Prvosenky“ dílem záštního kouzla. Jakýs
hustý, temný stín rosinové zajímavosti obe-
stírá jejich básníka, v jhož rozvráceném nitru
zápolil tvrdohlavý a pudký selský synek se
smyslným a dobrodružým bohémem, a v je-
hož osudu stále se mály a mátly živly tra-
gické s rysy groteskníi; románově se střídá
též krajinné pozadí photo pokřiveného a
předčasně zmařeného tijota: hned zjevují se
tvrdé a pyšné kontu pohorských Čech se-
verovýchodních a hne zas šeří se špinavé a
žluté mlhy pražských okoutních krčem i je-
jich dvorů a průjezdů. Kniha sama — jediná.
již Václav Šole stvořil— jest bohatá překva-
pujícími paradoxy. Vele prostých, písňových
improvisací, v kterýchvše jest bezprostřední
cít, kvapně zachycenápěna vzrušeného oka-
mžiku, nespoutaná pravda vyšlehnuvšího
plamene dojmového, čou se v „Prvosenkách“
umné a zdobné virtusity formální, vykou-
pené uvědomělou a zlibnou prací lyrického
stylisty, jenž dobře zna bezpečně zaklíná ta-
jemství refrainu, anafry, veršové paralely
jenž do zkušených i štrných rukou beře rým
sloku, obraz. Mezi pevážnou většinou lyri-
ckých i epických básn domáci neb slovanské
inspirace, připinajícíchře těsně k naši roman-
ticky-vlastenecké traci, rozkvétají sem tam
u Šolce rozkošnicky pprvené a malebně for-
mované krokusy a tubknky východního exo-
tismu... myslím na hhasely Šolcovy, jež ve
vší své gracii a lyrici sytosti byly předsti-
ženy teprve Jaroslava Vrchlickým. Myšlen-
kové obzory Šolcovy, zhistřené stále mlhavou
chmurou reakční doby níž odehrála se jeho
mladost, otevírají se něrem našeho národ-
ního a slovanského brození, ale chvílemi
ozáří je prudkým a bsvobodivým světlem
vítězný blesk, napojný mužnou elektřinou
Václav št
Šolcův
Šole
Šolc
Vrchlický
Čechy
8
article
Nerudovskou, která bsahuje vzdor i lásku,
hněv i něhu, kritiku i naději. A jinde Šole.
v němž, jako v kažlén potomku selského
rodu, tkvěl plemenny zonservatism, ukazuje
zcela zřetelně k budbuím vývojovým fasím
českého verše: umí jak Sv. Čech měniti hi-
storicko-tendenční látky v mocnou a kovovou
rhetoriku širokého ropěti nebo předejímá
v úsečných a hutných konetech, pojatých do
„Zpěvů svatováclavskýh“, mužnou a hrdou
vlasteneckou poesii J. V. Sládkovu: i jiho-
slovanská deklamace Ešky Krásnohorské se
vším silně naneseným oloritem jest v jádře
obsažena v šolcovýcl Prvosenkách“. O lite-
rární příslušnost a Pěsné zařazení básníka
tak složitě vyhraněnob neshodnou se histo-
rikové snadno, ale zato dílo, obsahující tolik
různých slohových i myšlenkových hodnot.
může se naditi, že v m budou hledati ozvu-
ky svých zálib a svýh sklonů generace nej-
různěji utvářené.
V přítomné chvíli některé stránky „Prvo-
senek“, které před osní roky znovu Ladislav
Quis jako pečlivý vydavatel a doporučující
autor vřelého úvodního slova položil čtenář-
stvu znovu na srdce, nohly by býti přímo
aktuálními: válečné utálosti na hrdinském
jihu přibližují nám zase lásníka jarých a muž-
ných epických cyklů ,Usoci“ a „Pisní o Mar-
ku hajdukovi“ a junádk pathos přesvědčívé
rhetoriky, jež bije pektěmi v nadšených
toužebně prorockých sickách prudkých chan-
son „Nad Balkánem“ a „Slávy děti“, má cos
strhujícího, dáváme-li sejím unášeti při četb
po bitvách u Kumanova či Lozengradu. Vs-
clav Šolc — a i v tom jřirovnal bych jej rád
k velkému a drahému mdíři Černé Hory, k Ja-
roslavu Čermákovi — elebí hrdinské čin
a hrdinské touhy hrdinským uměním: jeho
obrazy země, jež „jak nrtvé tváře nevěstiny
jen svadlým věncem svoe skráně zdobí“, nebo
životní cesty na Balkárě, která „sráznější
Šole
Čo
Sládkův
Eška
Quis
Sláva
Šolc
Mar
Balkán
Kumanovo
Lozengrad
Černá Hora
9
article
užší než Al-širatů oblovk rozepiatý, jenž nad
propastí vede k ráji duší, nebo „pozlacených
věží Carhradu, kde půlměsíce bledá zář zha-
síná“, zatím co pod nini již hovoří jihoslo-
vanské pušky, — tyto pbrazy v působivé
mužné své prostotě přijbmínají mně hyeroické
a čisté gesto nedocenělých kompospí Čer-
mákových. Leč na tutol stránku tvořjní Šol-
cova, která má rozhodrě vyšší hodnty než
tendenčně časové, nebyl v přítomné dlbě po-
ložen důraz, čistě umělétký zájem rozodl se
pro Šolce-erotika. Mlad soukromé nklada-
telství Milana Svobody. které již Vdáním
Máchova „Máje“, Erbenpvy „Kytice“ „Ba-
bičky“ B. Němcové prokázalo čestný záměr
postaviti zralou a ryzí kulturu harmolického
a vybraného knižního unění do služib naší
nejlepší tradice literární, odevzdává výběr
milostné lyriky šolcovy modernímu štenáři
Grafický průvodce nejednoho z našic) lyri-
ckých melancholiků, Fr. Kobliha orimoval
šolcův text vzorně K. Dyrynkem vytištění
dřevorytovými arabeskami, které se dobře
hodí jmenovitě pro ony z veršů šolavých.
které si zálibně pohrávají formou —Jcelek
v diskretní vazbě kožené přídechu oJdlých
květů petrklíčových jest z nejlépe urave-
ných českých knih a jest melancholickln da-
rem na hrob básníka, jenž vlastní svélverše
znal jen v skromničce všední úpravě. [Plavá
knížka Svobodova nezahrnuje Šolcovu Jotikt
všecku, nýbrž z jejích cyklických řad lybírá
pouze tři nejkrásnější: „Ghazelly“. „Z plrlové
šňürky“ a „Krvavé růže“; tyto tři cyklyl značí
nesporně vrchol lyrického umění Šolckva,a
kladli bychom je do doby nejvyššího zpět
tvůrčí síly básníkovy, ač i po bedlivémkchro-
nologickém sestavení Quisově nemáme Fesné
jistoty o jejich chronologii.
Začátky erotiky Šolcovy spadají dd stu-
dentských jeho let jičínských a kryjí se
svazečkem „Pisní o bledé dívce“, kterél jsou
Šolc
Svoboda
Máchův
Erbenpva
Němcová
Kobliha
Dyrynk
Svobodův
Šolcův
Quisův
Francie
Al
10
article
nám zásluhou spolku „Máje“ od r. 1906 zná-
my a z nichž V. Šole pojal toliko výběr do
cyklu „Bílá růže“ v „Prvosenkách“. Velmi
primitivními a jen stěží ovládanými prostřed-
ky popěvku, který se přimyká místy dosti
těsně k písni lidové, dosud bez kultury slova
a verše vypravuje básník o mladém příběhu
své lásky, lásky bez radosti, lásky bez na-
děje. V elegickém tom vztahu dvou plachých
a zádumčivých srdcí, která tonou v slzách
stále jsou tísněna jakousi pašijní náladou, trpí
milenka i milenec. Jenom chvílemi odhalí ana-
lytický a zkoumavý zrak básníkův příčiny
hlubokého rozporu obou duší a pak nachá-
zíme tak podivuhodné verše o polaritě cito-
vé, že nemůžeme nemysliti na Nerudovu mla-
distvou erotiku. Čtěme jen XVI. píseň prvníh
Šolcova cyklu:
„Naše zdání, bledá holka.
bůh ví, proč tak různé bývá.
duše tvá o samých rájich
má zas o pouštích jen snívá.
A přec v žití já jsem rájů
zažil, zažil k přesycení,
a tys v poušti vyrůstala.
vyrůstala k umučení
Jak blízko jsou tyto střídmé a přece hut
né verše Nerudovu cyklu „Anně“ z „Knii
veršů“; táž nedůvěra tvrdého intellektu k
hrám citů, táž bolestná zdrželivost vůči vše-
mu sentimentálnímu zanicení, táž smyslová
vlažnost při silném nervním vzrušení!
V Šole
Šolcův
Anna
spolek „ Mája
11
article
Šolcovi stejně jako Nerudovi není láska
rozkoší, nýbrž jakýms dobrovolným vyhnan-
stvím z kraje štěstí, oba prožívají mocněji ago-
nii lásky než plný rozkvět její; oba v pod-
statě cítí s milenkami, jichž nedovedou obla-
žiti a jichž neodváží se požádati za dar smy-
slového okouzlení, bolestnou soustrázeň. Ele
gickou zůstává šolcova erotika i nadále: mož-
nost milostného jara činí básník závislou na
vybouření se temných citů, jež jím zmítaji-
prudká touha po jednom milujícím srdci pro-
citá nejintensivněji, když v unavené duši je
podzim, studeno, lhostejno; sociální stesky
národní smutky mísí se do dumy o „krvavých
růžich lásky na trnovém keři života...“ nei-
bolestnější a, tuším, časově poslední cyklus
Šolcův „Krvavé růže“, jemuž bohužel chyb
jasná plnost výrazová, končí výkřikem:
„Co růži skryto v studánce té žalu
Kdož srdcem jal by jejich věnců vděk?
Jen méně kamenf — a méně kalu
a jedšný jen lásky papršlek!
Šolc
Neruda
Ela
Šolcův
12
article
Erotika šolcova, o níž jsme doposud mlu.
vili, má vesměs ráz improvisací: citově vzru-
šený básník se tu do naha a bezprostředně
zpovídá ze svých krisí, aniž se snaží zdolat
niterný svůj chaos uměleckou kulturou: zpívá
vrhá lyrický deník na papír, aniž by stilisoval
jest lhostejný k tanci veršů a ke guirlandám
rýmů. Ale najednou se jeho básnická methoda
mění nadobro: cykly „Ghazel“ a „Z perlové
šňůrky“ jakoby pocházely ze zcela jiného
pera. Základní erotické zladění arcif zůstávát
jakýs osudový smutek, elegický stesk, žalosí
nad neukojenín jsou hlavní motivy; hrůza
z krátkosti spojení a z nekonečnosti odluky,
fušení nedalekého skonu, nedůvěra velkým
citům ovládají dno duše poetovy, i když
vztahuje náruč k objetí; ba tyto tóny kyíli
nyní zvláště nyvou a vášnivou kantilénou.
„To byly, lásko, skromná jenom dary
jen jedno bilé ruky stisknuli.
a přec tak krásné byly tvoje čáry
a zlatem lesklo ivé sa planutí —
ach. přiliš kvapně zhlekly se ty zmary
to bylv. lásko, skromně, rkromné dary
13
article
A sotva jsme si v cěi pohleděli
již zlosti kámen na srdce nám pa
a dusil mladé lásky zápal vřelý.
až v sedci všechen, všechen oheň schladí
jak listky různo jeme se rozleléli
a sotva jsme si v oči pohledeli.
Ale oč intensivněji prožívá bácník nyn
drama lásky! Nepotlačuje výkřik vášnívé
touhy, chvátí milenku na rozbouřené srdce
prožívá rozkošnicky slastné vzpomínky a ne-
váhá zpěněný pohár povznésti do výše, aby
bujnými plameny vína roztavil zimomřivé
barvy severu. Opájí se, byť nesměle, půvabem
milenčina těla, vrací se zálibně k apotheose
její ruky, ochutnává rozkoš jejich polibků .
a hle, náhle na jeho paletě, dosud střízlivé
severské, rozkvétají barvy Orientu, plné
syté obrazy valí se jako vodopád květů; bás-
nická výmluvnost perlí se jiskřivě a výbojně.
„Vždyť jako poutník touží po vodách širazských
tak k zřídlům lásky Tvé můj valá ret: miluj mne
a srdce mé jek mollah v mešitách Museda
k Tvým hvězdám vzdychá, zapomníc kol svří
miluj mne
Mých písní sade, zřídlo lásky mě, má růže
k niž slaviči mé písně spěje let, miluj mne,
přijmi a na věrném srdci nos. co lásky dar
ten východní mých písní amulet: milnj mueí
14
article
Již nedostačuje Šolcovi prostá forma po-
pěvků, řazených do cyklů: vstupuje vedle Vo-
cela, Douchy, Furcha do básnické družiny
ghazelistů Platena a Rückerta a vždy virtuos
něji ovládá facetový tento útvar, broušený
zároveň do dvou krystalických soustav, do
soustavy rýmu a refrenu. Nestává se mecha-
nickým brusičem těchto perských polodraho-
kamů, nýbrž pronikne až k samému tajemst i
ghazelových refrainu, do nichž zamýká pointu
básně i její nejsilnější citový akcent, aby pak
refrainové techniky užil s velmi svéráznou
obměnou v šestiveršových slokách cyklu
„Z perlové šňůrky“, kde verš první a poslední
jako objetí dvou těsně spiatých rukou zavírají
do svého těsného stisku lyrické čtyřverší. Při-
pad velmi vzácný v dějinách poesie: úzkost-
livý a vírtuosní formalismus nezdusil tvůrčí
schopnost básníkovu, nýbrž prohlubil a zmno-
žil ji. Avšak, když Václav Šole prožil jak
umělec toto obrodné dějství svého umělecké-
ho dramatu, byl ztracen jako člověk, a v tři-
atřicetiletém postovi, jenž zemřel 27. červen
ce 1871 v rodné Sobotce, ztratila naše pocsio
stejně složitého problematika lásky jako vzác
ného mistra formy lyrické
Arne Novák.
Šolc
Doucha
Furch
Platen
Rückert
Šole
Novák
rodný Sobotka
16
article
Němčina na našich školách středních
Němčina na našich školách středních
Již několik let trvá usilování německých
filologů, zejména tak řečených německých
slavistů, o to, aby se na středních školách ně-
meckých v Čechách učilo češtině jinak než
posud a učení to aby bylo svěřováno Němcům
zkoušeným z jazyka českého před komisí ně-
meckou. Až do letoška učilo se na gymnasiích
i reálkách německých v Čechách češtině v od-
děleních nebo kroužcích t. j. asi tak, jako se
na našich středních ústavech učí zpěvu, těsno-
pisu nebo jinému předmětu vedlejšímu. Učil
se, kdo se přihlásil, a podle počtu přihláše-
ných utvořilo se oddělení jedno nebo dvě, vý-
jimkou i tři. Čeští žáci, kteří z kterékoli pří-
činy zabloudili na ústav německý, zpravidla
činili (na př. v Litoměřicích, Mostě a j.), jádro
těch kroužků; židé přidávali se k nim jíž teh-
dy, kdy bylo hlásáno dogma, že znalost če-
štiny pořádného Němce jen hanobí. Do odde-
lení prvního byli řadění začátečníci, ať byli
z kterékoli třídy; primán tedy byl tam spo-
lečně s kvartánem, který se češtině právě po-
čínal učiti, a v druhém oddělení mohli byt
žáci z třídy třetí i sedmé nebo osmé. Učilo
se — jako u nás vedlejším předmětům —
prázdných půldnech, po případě (za jednodu-
ché frekvence) po řádném vyučování, kdy
ostatní žáci odešli. Vyučovali domácí profe-
soři, češtiny znalí. Leckde býval to rodilý
Čech, někdy filolog odborník, jindy prakti
neodborník.
Němec
Čechy
Litoměřice
Most
17
article
Hnutí proti tomuto stavu vzniklo mez
universitními filology a mělo snad s počátku
příčiny vědecké. Ale bylo by zůstalo ben
praktického výsledku, kdyby se všemocný
Volksrat nebyl dal pohnouti, aby upustil o
své oposice proti češtině a nebyl se postavil
za protektora těch, kteří se domáhali, aby
učení češtině na německých školách bylo zre-
organisováno. Přispěním Volksratu — a to
je jistě věc příznačná — a německých poslan-
ců svolilo minulého roku ministerstvo kultu
a vyučování, aby se na německých gymna-
siich v Čechách a na Moravě učilo češtino
jako předmětu relativně povinnému a slíbile
zasaditi se u ministerstva financí, aby na ně-
meckých středních školách byla systemisová-
na delinitivní místa pro skupinu „němčina-
čeština
„Nár. Listy“ přinášejíce o těch krociah
zprávy (viz na př. č. 245. ze dne 31. srpna
1912), neopominuly podotknoutí, že ta pode-
zřelá horlivost vybízí naše kruhy, zejménn
profesorské, vysloviti se navzájem o posta-
vení němčiny na školách naších. Profesorstve
středoškolské věnovalo otázce pozornost věas
a pojednalo o ní již 2. listopadu 1911 na schů-
zi zastupitelstva Ústředního spolku českých
profesorů. Delegáti té organisace stavovské
[tedy nikoli jen germanisté), zastupující vše-
cky tři země korunní, prohlásili svorně, že
jest nutno domáhati se, aby němčina na na-
šich školách středních byla prohlášena za
předmět závažný sc vsčmi důsledky toho po-
jmu. Usnesení to stalo se z důvodů paedago-
gických i vnějších. praktických.
Čechy
Morava
18
article
Žádá tedy české profesorstvo středoškol-
ské v podstatě pro němčinu více, než žádaji
Němci pro češtinu. Ale i povrchnímu pozoro-
vateli je patrno, že v úsilí jejich jest veliký
rozdíl. U Němců posud češtiny na učebném
rozvrhu nebylo: učil-li se jí kdo, jeho pro-
spěch neměl vlivu na úřadní zhodnocení cel-
kového prospěchu jeho. Jinak bylo u nás
Němčina byla a jest předmětem „takořka zá-
vazným“, učí se ji v řádném rozvrhu v každé
třídě jako kterémukoli předmělu jinému, ni-
koli tedy v odděleních, jest počítána za rovno-
cenný předmět s jinými jazyky, první známk
z ni („výborná“, nyní „velmi dobrá“) má vliv
na vyznamenání žákovo, vyvažujíc „dobrou“
z kteréhokoli předmětu řádného, úlohy zn
kladou se do pololetního rozpočtu úkolového
aby se nestřetly s úkolem jiným na týž den
zameškaná docházka v ní sčitá se na vysvěd-
čení stejně jako z předmětů řádných. Týdně
učí se jí stejný počet hodin jako češtině, ano
do nedávna měla v nižších třídách gymnasij-
ních dokonce o 1 hodinu týdně více než če-
ština. Relativnost její tedy jeví se jen v 4om
že žák může s vědomím rodičů prohlásiti, ž
do němčiny choditi nebude, a nikdo ho k to-
mu nemůže nutit, a dostane-li z ní známku ne
dostatečnou, může bez závady postoupiti.
Němec
19
article
Na pohled tedy jest němčina u nás vypra-
vena tak, že nelze si pro ni již ničeho žádat
a závazhost její snad by byla holá formalila
dobrá leda pro germanisty. Těm bylo beztoh
již vyčteno, že horli o němčinu, aby ulovil
více definitivních míst. Za dnešních třídníci
bojů nic bych se nedivil ani takové sobecko-
sti; podle toho totiž, jak se posud místa obsa-
zují, nepochodí (a nemůže pochoditi) každá
skupina předmětů stejně. Tou dobou na př
jest na středních školách zaměstnáno 45 sup-
plentů approbovaných z klassické filologie
vedle nich také několik s approbací neúplnou
naproti tomu jest approbováno 114 filolog
z češtiny a němčiny, z nichž řada jest vůbec
bez zaměstnání. Odtud řevnivost na ty klas-
sické filology, kteří vedle svých předmětů uč
v nižších třídách také němčině. To zaměstná-
ní reklamují germanisté pro sebe a jistě n
z pouhé lásky k němčině. Kořen zla však vězi
v tom, že oni latině učiti nemohou. Ostatne
jest nutno přiznati, že na některých ústaveci
by mělo býti o němčinu postaráno lépe. V če-
chách na 1 gymnasiu (MI. Boleslav) mezi def
učiteli není ani jediného, který by měl appro-
baci z němčiny, a na 9 jiných ústavech jest
jen po 1 učiteli s takovou approbací. Naprot
tomu ovšem lze se dovolávati nevývratné zku-
šenosti, že leckdy mnohem lépe učí a nauči
jazyku neapprobovaný praktik než approbo-
vaný odborník.
Boleslav
20
article
Avšak zanechme těchto otázek rázu
osobního, třeba na ně bylo poslední dobou
kladeno tolik váhy, a držme se věci hlavní
Nejcitelnější paedagogickou vadou, která po-
sud tížila vyučování němčině u nás. byla zmi-
něná již okolnost, že žáci v němčině neprospi
vající mohli postupovati s ostatní třídou dál
dál, že došli až do třídy nejvyšší, ač v něm-
čině nevyhovovali ani požadavkům třídy
první. Že tací žáci nesmírně ztěžují vyučován
v celé třídě, že olupují spolužáky o čas, který
by jim učitel jinak mohl věnovati, že snižuji
vědomostní úroveň veškeré třídy, že špatný-
mi odpovědmi a hrůznými úkoly svádějí spolu-
žáky méně pevné, je věc každému učiteli tal
známá, že není třeba zevrubněji ji dokazo-
vati. Avšak k takým žákům, kteří chodí do
němčiny jen proto, že je k tomu nutí buď ro-
diče, buď ředitel, po případě i zlomyslná sna-
ha kaziti učení ostatním žákům a mařiti prác
učitelovu, mohou přibýti a časem přibývají
jiní, kteří sice mají dobrou vůli, ale jimž chybi
všecka potřebná průprava. Kdo se na př.
sextě přihlásí do němčiny, předešlých 5 let
do ní nechodiv a ničeho z ní neznaje, musí býti
přijat, musí býti přibírán k součinnosti s ostat-
ními žáky, musí býti zkoušen, úlohy mu opra-
vovány atd. Takové potíže by odpadlý, jak-
mile by němčina byla předmětem závazným.
a pak by beze vší pochyby vzrostla také zna-
lost němčiny u žáků prospívajících.
21
article
Volají-li nyní naše střední školy po zá-
vaznosti němčiny, je třeba vzpomenouti si
kdy se a za jakých okolností stala předmětem
nepovinným. Střední školy naše dlouho úpěly
pod tlakem vládní germanisace, zavedené v
dobách josefinských. Je známo, že na akad
gymnasiu v Praze, které podle úřadní vyhlá-
šky ze dne 13. září r. 1850 bylo pokládáno z
české, na konci r. 1853 min. rada Kleemann
vykonal inspekci, při níž zkoušel i v první
třídě po německu, a že po té inspekci ředitel
V. K. Klicpera byl dán do pense, jiní profe-
soři rozptýleni a výroční zpráva ústavu roku
1854 vydána jen v jazyce německém. Tenkrát
bylo také obnoveno nařízení, že u přijímac
zkoušky mají žáci prokázati theoreticky
prakticky znalost němčiny. V letech potom-
ních učilo se na gymnasiích v krajích ryze če-
ských jen náboženství a řečtině (ta byla za-
vedena za předmět vyučovací po r. 1848) po
česku, jinému ničemu. Té doby, totiž 9. březn
r. 1856, byla na gymnasiích německých zave-
dena čeština za povinný předmět vyučovací
Kleemann
V K Klicpera
Praha
22
article
Teprve nejvyšším rozhodnutím ze dne 2
července 1859 bylo prohlášeno, že není nadále
nutno, aby na gymnasiích, jež jsou v krajíci
neněmeckých, byla němčina jazykem vyučo-
vacím. Důsledkem toho a vývojem ústavních
poměrů měnila se potom dymnasia v česká
ústavy v Praze (akad.), v Písku, Klatovech
Slaném, Jindř. Hradci. Jičíně. Ml. Boleslavi
Král. Hradci. Rychnově a v Něm. Brodě pro-
hlášeny za české. Některé školy, zejména v
Benešově: Litoměřicích, Budějovicích a Plzni
měly býti rovnoprávné tou měrou, že se n
nich mělo učiti některým předmětům něme-
cky, některým česky. Přes to však učilo se
na gymnasiích domněle českých stále ješta
ze značné části německy a teprve místodrži-
telským vynesením ze dne 9. října 1866 (čís
8234) stalo se 10 svrchu jmenovaných gymna-
sií ryze českými a učilo se na nich odtud jen
po česku. Z toho dlouholetého boje o česko
středních škol a ze všech poměrů tehdelšíci
snadno si vysvětlíme úsilí našich politiků, aby
mladá generace byla na příště zabezpečen
proti nadvládě němčiny.
Král
Rychnův
Písek
Klatovy
Jindřichův
Hradec
Jičín
Německo
Brod
Benešov
Litoměřice
Budějovice
Plzeň
český ústav v Praga
23
article
Na německé straně neradi nesli, že zem-
ský zákon ze dne 18. ledna 1866 (tak zv. Tom-
kův) ve čl. 4. ustanovil, aby na německých
středních školách byla čeština předměten
povinným. („Ve středních školách [gymnasiích
a reálkách) s českým jazykem vyučovacím
jest jazyk německý povinným předmětem a
týchž německých školách jazyk český.“
Uchopili se tedy nejbližší příležitosti, aby ře-
čené ustanovení bylo zrušeno. Proto hned
již v prosincovce t. j. základním zákonu stát-
ním ze dne 21. prosince 1867 výslovně prot
Fomkovu zákonu vsunuli do čl. 19. tato slova
„V zemích, v kterýchž bydlí několik národu
zřízena buďte veřejná učiliště tim způsobem
aby se každému národu dostalo náležitýcl
prostředků vzdělati se ve své řeči, aniž b
byl kdo nucen učiti se druhému jazyku zem-
skému.
A proto byl zemským zákonem ze dne
5. října 1868 (č. 29. z. z.) druhý zemský jazyk
na středních školách ustanoven za vedlejší
stal se u Němců opravdu vedlejším, u nás pak
relativně závazným. Vnějškem však dlouh
držel dřívější posici a teprve na sklonu minu-
lého věku byl v katalozích a na vysvědčen
opravdu odsunut do oddělení předmětů ve-
dlejších.
Fomkův
Němec
Toma
24
article
Zatím změnily se dlením let poměry tak
že nám již není třeba obávati se toho, co dříve
právem vzbuzovalo obavy. Sesílili jsme v ka-
ždém směru, máme své školy vysoké a naše
mládež, vychovávaná a vyučovaná vesměs
v rodném jazyce, není vydána nebezpečí, ž
by se dala zlákati zejména kulturním ziskem
rozšířenějšího jazyka tak, aby na svůj zapo-
mínala nebo se zaň styděla. Dnes jen chatrná
povaha pro hmotný prospěch a z touhy p
rychlejší kariéře přidává se k Němcům. A ž
by potom německá kultura více pronikala naš
inteligenci, než se děje dnes, netřeba se obá-
vati. Starší generace, vzdělavší se na školách
německých a zejména odkojená na universite
vědou jen německou, nepodlehla nikterak vli-
vu ciziny, vážila si domácích hodnot kultur-
ních a cítila snad i uvědoměleji česky neš
mládež nynější. Vyhledávání cizot všaka
sklon k nim jest, bohužel, starou a dávnou
vadou našeho kmene, vytýkanou již u Dale-
mila. Jeví-li se i dnes na př. v literatuře, jest
to zjev nepopíratelně nezdravý, ale vysvětli-
telný. Závazná němčina však by ho neposílila
ani neoslabila; proti němu nutno bojovati vš
výchovou naší v rodině, ve škole i na veřei-
nosti.
Vnější, praktické důvody mluví pro zá-
vaznost němčiny se vším důrazem. Proč nut
Volksrat německé studenty do češtiny, kte-
rou dříve tak pohrdal? Pro nic jiného, než
aby dospějíce zaujali na úkor Čechů co nej-
více míst úřadnických, kde jest znalost dru-
hého jazyka na prospěch uchazečův, a tam
aby pak vládli v duchu a smyslu německém
t. j. nám nepřátelském, nám na úkor. Nelze
pochybovati, že Němec, vykazující znalos
češtiny, bude míti v úřadě vždy lepší vyhlídky
Němec
25
article
než Čech, zejména když Čech v čas se neza-
bezpečí znalostí němčiny. Tak se může v bu-
doucnosti podařiti Němcům vytlačiti nási
z těch skrovných posic, které uvědomělí na-
šinci zaujímají, a z toho vzejde nám nenabytná
škoda a ne vnitřní úřadní čeština, zavedená
via facti prý proto, že úřadníci neznají něm-
činy. Pociťovali jsme po dlouhá desetiletí ne-
dostatek svých lidí na vlivných místech, má-
me je příště zůstaviti nahodilému snažení jed-
notlivců? Správně také podotkly „N. L.“ dne
22. prosince, že Němcům čeština má býti kli-
čem na Balkán. Také odtud plynula by škoda
nejen našincům, ale i Slovanům vůbec.
Než otázka povinné němčiny, jak ostatně
je zřejmé z hořejších řádek, tou dobou jest
dosti spletitá a nesnadná mimo jiné také ne-
dělností zemského sněmu. Ovšem na sněmě
nelze prohlašovati obligátnost němčiny; ne-
boť proti tomu je čl. 19. zákl. zákonů, ale nic-
méně reálky vůbec podléhají zákonodárství
zemskému, také usnesení o nepovinné něm-
čině stalo se na zemském sněmě — a zem-
ský sněm náš? Němci, čeho potřebují pro se-
be, obešli si bez něho, jim i troška češtiny ji-
stě bude značně prospívati; bylo by zajímavo
zkusiti, jak by se oni stavěli k tomu, co po
přesvědčení kruhů nejblíže zúčastněných pro-
spivalo by nám. Snad bychom ochotně sáhli
po závazné němčině, kdyby se Němci vyslo-
vili proti tomu. Každým způsobem
však náleží pronésti v té věci zá-
važné slovo především Národn
radě. )
F. V. Vykoukal.
Němec
F V Vykoukal
Čechy
Balkán
27
article
Babičky porodní.
Babičky porodní.
Není hned tak stavu, který by byl sou-
časně přeceňován a podceňován, jako je stav
porodních babiček. To se nejlépe ukázalo
letos v létě, kdy babičky spojily se v zem-
skou jednotu porodních babiček v království
Českém a vystoupily se svými požadavky
před veřejnost. Babičky neučinily nic jiného.
než co všechny ostatní stavy již dávno udě-
laly, zorganisovaly se v jeden celek, který
má chrániti česť celého stavu, chrániti kaž-
dou jednotlivou příslušnici stavu před mravní
a hmotnou škodou. A hned se ozvaly hlasy.
prohlašující požadavky babiček za přemrštěné
a při tom se ukázalo, že namnoze obecenstvo
naprosto nerozumí tomu, co jest vlastně
porodní babička, a z tohoto nepo-
rozumění velmi často vyplývá po-
škození jak obecenstva tak babi-
ček. A proto pokládám za nutné o této zá-
ležitosti jednou veřejně pojednati
Oceňování porodních babiček obecenstv em
dá se vyjádřiti asi takto: Obecenstvo přece-
ňuje význam porodních babiček, když vyža-
duje od nich vědomosti, kterých ony nemají.
a podceňuje porodní babičky špatným hono-
rováním služeb na nich žádaných. To pocházi
od toho, že obecenstvo ani neví, co může a co
nemá od babiček požadovatí.
Podívejme se tedy, co vlastně je babíčka
povinna znát, když vstoupí do samostatné
praze.
28
article
Podminkou, aby kandidátka mohla býti
přijata do kursu na babické škole, jest. aby
uměla čísti, psáti a trochu počítati. Tedy za-
jisté nevelký požadavek. Proto většina babi-
ček navštěvovala jen normální školu, několik
málo babíček má snad i měšťanskou školu,
někdy také neblahá nějaká náhoda zanese
některou paní s větším vzděláním do kursu.
Nesmíme také zapomenouti, že od ukončení
školní návštěvy do nastoupení do kursu uply-
ne několik let, ve kterých ještě mnoho škol-
ních vědomostí se zapomíná. To je tedy vě-
decká úroveň většiny porodních babiček.
Čemu se učí kandidátky v kursu? Celá
látka učební probere se za 4 měsíce. Srov-
nejte předběžné vědomosti babiček s učební
látkou, která se musí s nimi probrati, a po-
znáte, zda je možno, aby za 4 měsíce se ba-
bičky tak vycvičily, aby bez obavy se jim
mohly svěřiti životy matek a dětí. Jenom
čtyřměsíčním kursem liší se zkoušená porodní
babička od obyčejné fušerky.
Letmo probere se nauka o složení lidské-
ho těla, zvláště o ženské pánvi a o ústrojích
pohlavních ženských. Důkladně, ale rychle
pojednává se o pravidelném těhotenství, o
pravidelném porodu a šestinedělí a o tom, jak
se zdravé nedělky a děti mají ošetřovati. O
těhotenství učí se kandidátky, jak se vyvííí
plod v jednotlivých měsících, jak se těhoten-
ství pozná, jaká jest hygiena ženy těhotné. Pak
vštěpuje se kandidátkám, jak mají ošetřovati
rodičky, jak probíhá pravidelný porod, čili
jak se pozná, kdy porod se stává nepravidel-
ným, aby v čas mohl býti volán lékař. Zkrátka
každá babička má uměti poznat pomžry pra-
videlné, má věděti, jak za pravidelných pomě-
rů poskytuje se pomoc a má důkladně znáti
příznaky, podle kterých pozná, že cosi v tě-
hotenství nebo při porodu nebo v šestinedělí
jest nesprávného, že nutno v čas postarati se
o pomoc lékařskou.
29
article
Při tom vštěpuje se kandidátkám stále
theoreticky a prakticky nauka o porodnické
čistotě, jak má babička své ruce, šat a ná-
stroje držetí v čistotě, zejména že nemá babi-
čka konati prací, při nichž si snadno ruce
zraní, nebo že nemá babička dotýkati se věeí
infikovaných, ran hnisavých a pod. Prakticky
učí se kandidátky vyšetřovati těhotné za úče-
lem poznání těhotenství, ale vyšetřují jen ženy
na konci těhotenství se nacházející, nikdy ne-
vyšetřují počátek těhotenství. Dále vyše třuji
ženy při porodu, aby poznaly, pokud jest po-
rod pravidelný, pak podle počtu rodiček ve-
dou samostatně během kursu několik porodů;
je-li kandidátek mnoho a rodiček málo, vede
taková kandidátka třeba jen tři, čtyři porody
a po zkoušce jde do praxe.
Obecenstvo však myslí, že zkoušená
porodní babička musí uměti všechno. Podí-
vejme se jen, co všechno lidé od babíček žá-
dají. Tak hned, je-li podezření, že nastalo tě-
1 Otiskujeme tento časový hlas ze středoškol-
ského profesorstva, ač s ním ve všem souhlasiti
Redakce.
nemůžeme.