2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
12. ledna 1913. číslo 11.
4
article
livého; stokrát jsem seběhl k domovnár dve-
řím, poslouchal u schodů, díval jsem se z okna,
abych Redegondu zpozoroval už na ulici; mojí
netrpělivosti přibývalo: chtěl jsem odejítiz
domova, vyhledati Redegondu, dopraviti jik
sobě a odepříti právem milovaného a milují-
cího vydati ji manželi — až konečně, jakov
horečce, klesl jsem na divan... Najednou, asi
okolo půlnoci, zazněl venku zvonek. Srdce
přestalo mí tlouci. Neboť nebyl to klam smyslů.
Zvonek zazněl ještě po druhé a po třetí a pro-
budil mně dokonale k úplnému vědomí.
Ale v témž okamžiku, kdy jsem poznal, že
moje dobrodružství až do tohoto večera bylo
jen podivuhodnou řadou snů, cítil jsem, že se
ve mně probouzejí nejsmělejší naděje: že Re-
degonda, zachvácena v hloubi duše silou mých
přáni, stojí venku před prahem, a že v násle-
dující minutě padne mi do náručí.
V tomto příjemném očekávání šel jsem
ke dveřím a otevřel jsem. — Nevešla však
jimi Redegonda, nýbrž její muži tak pravý
živý, jako vy, jenž zde sedlíte, a díval se mi
ztrnule do obličeje. Nezbylo, než nabídnouti mu
místo. Zůstal však vzpříma státi, a s nevý-
slovně výsměšným rysem ve tváři promluvil
„Očekáváte Redegondu? žel, jeji příchod jes
znemožněn. — Jest mrtva.“
Redegonda
Zvonek
5
article
„Mrtva“, opakoval jsem mechanicky a
bylo ticho. Rytmistr nedav se zmásti, mluvi
dále: „Před hodinou našel jsem ji u psacího
stolu; před sebou měla tuto knížku, již jsem
jednoduše vzal s sebou. Podle všeho ji usmr
tilo zděšení, že jsem tak netušeně vkročil do
jejího pokoje. To jsou její poslední řádky. Pro-
sím!“ Podal mi otevřenou, fialovou koží sváza-
nou knižku; četl jsem v ní tato slova: „Opustín
domov na vždy. Miláček čeká.“ Kývnul jsem
na potvrzení. „Uhodl jste asi“, pokračoval ryt-
mistr, „že je to denník Redegondin. Budete
snad tak laskav a prolistujete jej, abyste za-
nechal každého pokusu zapírati.“ — Listoval
ne — četl jsem. Skoro celou hodinu jsem četl
opřen o psací stůl, zatím co rytmistr seděl bez
pohnutí na divanu: pročítal jsem historii naš
lásky, zázračnou a milostnou — ve všech jejícl
jednotlivostech; o onom podzimním ránu, kdy
jsem v lese po prvé oslovil Redegondu, o na-
šem prvním polibku, o našich procházkách
jízdách na venek, o hodinách slasti v mém.
6
article
květinami vyzdobeném pokoji, o našich plá-
nech na útěk a společnou smrt, o našem štěst
i o naší zoufalosti. Vše bylo napsáno na těchte
lístcích, vše — co nikdy ve skutečnosti jsem
neprožil — a přece vše tak, jak jsem to pro-
žíval ve své obraznosti. A nezdálo se mi t
vše tak nevysvětlitelným, jako právě vám, vá-
žený příteli. Neboť najednou jsem počal tušiti
že Redegonda mne tak milovala, jako já ji,
že měla onu tajemnou moc prožívati výplody
mé fantasie ve svojí. A že byla, jsouc ženou,
blíže základům života, kde přání a splnění
jedno jsou, byla pravděpodobně hluboce pře-
svědčena, že vše, co bylo napsáno v její fialové
knížce, skutečně prožila. Ale uvažoval jsem
ještě o jiné možnosti: že tento denník znamená
vypočítanou pomstu, pomstu za moji neroz-
hodnost, která mým, naším snům nedala pře-
jiti ve skutečnost; že její náhlá smrt jest či
nem její vůle, a že bylo jejím úmyslem dáti
zrádný denník do rukou podvedeného man-
žela. Neměl jsem však času, zdržovati se ře-
šením těchto otázek; rytmistrovi byl jsem po-
vinen podati jen jediný, přirozený výklad; uči-
nil jsem tedy, co poměry vyžadovaly a ob-
vyklými v těchto případech slovy jsem pro-
hlásil, že jsem mu k službám.
7
article
„Bez pokusu —
„Zapříti?!“, přerušil mně trpce dokto-
Wehwald
„Ohl I kdyby takový pokus měl nejmenší
naději na úspěch, byl by mi připadal žalostným
Neboť jsem se cítil plně zodpovědným z
všechny následky dobrodružství, jež jsem chté
prožíti, a k jehož prožití byl jsem jen zbabělý
„Záleží mi na tom“, pravil rytmistr, „aby-
chom svoji záležitost vyřídili dříve, nežs
Redegondina smrt rozhlásí. — Je jedna hodina
s půlnoci, ve tři hodiny se sejdou naši svědci
v pět hodin se vyrovnáme.“ Opět jsem kývnu
na znamení souhlasu. Rytmistr pak s chlad
ným pozdravem odešel.
Srovnal jsem své papíry, opustil dům, vy-
hledal dva známé pány z hejtmanství, nesděli
jim více, než bylo třeba k rychlému vyřízen
záležitosti a procházel jsem se pak po ná-
městí nahoru a dolů, proti temným oknům, z
nimiž, dle mého přesvědčení, ležela mrtvol-
Redegondina. Měl jsem pocit, že kráčím vstřic
svému neodvratnému osudu. — O páté hodin
ranní stáli jsme, rytmistr a já, proti sobě
pistolemi. Bylo to v blízkosti místa, kde jsem
poprvé mohl mluviti s Redegondou.
„A zabil jste jej?
„Ne. Má koule letěla tvrdě kolem jeho
spánku. — Ale on mně trefil přímo do srdce
Byl jsem, jak se říká, na místě mrtev ..
„Ohl“ zvolal jsem, sténav a bezradně jse
se podíval na svého podívuhodného souseda
Ale tento pohled ho již nenalezl — dokton
Wehwald neseděl již na druhém konci lavice
Měl jsem dokonce příčinu domnívati se, že tam
vůbec nikdy neseděl. A vzpomněl jsems
ihned, že včera večer v kavárně se mnoho mlu-
vilo o souboji, v němž byl zastřelen náš příte
doktor Wehwald rytmistrem Tauerheimem.
Redegondin
Srovnal
Tauerheim
8
article
Okolnost, že paní Redegonda ještě téhož dne
zmizela beze stopy s mladým dragounským po-
ručíkem, dala malé společnosti, přes vážnou
náladu, popud k jisté litostivé veselosti a kdos
vyslovil podezření, že doktor Wehwald, jejž
jsme znali jako vzor korrektnosti, diskretnosti
a povýšenosti, musel vytrpěti smrt za jiného
šťastnějšího.
Zjevení doktora Wehwaida na laviciv
parku bylo by jistě značně získalo zvláštnosti
dojmu, kdyby se mně bylo ukázalo před rytíř-
ským koncem skutečné osoby. A nechci za-
tajovati, že jsem ze začátku chtěl touto malou
změnou působivost svého vypravování zvýšiti
Ale po řádné úvaze ostýchal jsem se výtky
že jsem takovýmto líčením mystiky, neodpo-
vídajícím plně skutečnosti, poskytl důkazů spi-
ritismu a jiným nebezpečným naukám: před-
vídal jsem otázky, zda je mé vypravování prav-
dou, či je-li vymyšleno, a pokládám-li případy
takové za myslitelné — a ocitl bych se před
trapnou volbou, býti prohlášenu buď za okkul-
tistu, nebo za podvodníka. — Proto rozhodí
jsem se konečně vylíčiti historii svého nočníh
setkání tak, jak se udála, přirozeně s nebez
pečím, že mnozí přece budou o její pravdivost
pochybovati v oné, příliš rozšířené, nedůvěře
se kterou se nyní vychází básníkům vstříc
třeba jest méně odůvodněna, než vůči všem
ostatním lidem.
Redegonda
Wehwald
Wehwaida
9
article
Přemožena.
Přemožena.
Napsala A. Hottner-Grežeová, přeložil
Fr. Svobodová.
Poslední tón houslí letěl koncertním sá
lem jako plaché ptáče. Štíhlá dívka sklonila
smyčec a stála chvíli zcela nehnutě, krásné
tmavé oči upírajíc na posluchače, kteří ještě
tiše seděli. Jen co ještě několikrát vydechl
— pak ozval se potlesk. S počátku ojediněle.
jako nesměle, leč hned na to rozburácel se ja-
ko bouře. Do toho volalo stále více hlasů jej
jméno:
„Helga Hloriusovál
Ale vedle toho patrny byly jiné výkřiky
„Stritter! Stritteri
Již vztahovala dívka ruku k muži, jen
stál na posledním stupní malých schodů, ve
doucích z pokoje umělců na podium. Když je-
ště váhal, zakývala na něj netrpělivě. Tu
stoupal pomalu po schodech
A hned na to stál vedle ní, jeho ruka kře-
čovitě svírala její jemné prsty a ještě jednou
zašuměl kol obou potlesk. Ještě jednou zněl
jeho jméno a její, splynulé v jedno, k nim na-
horu. Pak potlesk ustal. Bylo po koncertě.
Heřman Stritter stál v salonku před div-
kou. Byli sami a kol nich ticho, skoro svaté
po všem tom hluku. Dusivě voněly velké ky-
tice, jež umělkyně dostala. Jednu z nich, nej-
větší, držela dosud v ruce. Skoro dotěrne
ovanula těžká vůně tuberos bledého muže
Mimovolně padl jeho zrak na navštívenku
vězící mezi květy
„Vilém Meinrad, továrník —
„Odhoď tu kytici,“ pravil Heřman Strit
ter prudce.
Mlčky uposlechla.
Opět stáli a zdálo se, že hluboké tichoje
stále tíživější.
A náhle, bez jedíné hlásky, vrhl se velký
muž na zem, k nohám dívky, objal její kolena
a zabořil svou tmavou hlavu do měkkých zá-
hybů prostých bílých šatů.
„Helgo, zůstaň u mnel
Jako výkřik znělo to pokojem.
Dívka se zapotácela, leč držel ji pevně.
A Hottner
Grežeová
Svobodová
Helga Hloriusovát
Heřman Stritter
Meinrad
Heřman
Helga
Francie
10
article
„Helgo! Nemohu bez tebe žíti! Nemohu
Přemohu život, věř mi! S tebou ho přemohu
Bez tebe ne. Co je můj talent bez tvého umě-
ní? Byl to úspěch dnes — můj první úspěch
A tvůj prvni! Nebylo to sladké, nádherné?
ty chceš všecko odhodit jen proto, že tamv
tom druhém světě lákají peníze? Zůstaňu
mne, Helgo —
Jako hučivý proud šuměla jeho slova ko-
lem ní. Aniž by si toho byla vědoma, něžne
pohladila rukou jeho vlasy. Ale v jejích očíc
bylo neoblomné rozhodnutí.
„Nemchu zpět!“ pravila konečně s nám-
hou. „A — Heřmane — také nechci.
Vyskočil.
„Proč?
„Protože už tohoto života déle nesnesu
Protože nenávidím ten věčný boj o skývu
Protože miluji krásno, velké poměry a usmě-
vavý, vábný svět —
„Naše umění nás povznesel“ volal Heř
man Stritter. „Dnešní koncert byl triumfem
A tvé umění pomohlo ho dobýti! Helgo — ty
a já —.
Helga
A Heřman
Stritter
11
article
Náhle přestal a zamyšleně díval se před
sebe. Jeho obličej nabyl onoho unaveného
lhostejného výrazu, který tak dobře znala
kterého se tak bála. Jako bleskem táhlyj
hlavou všecky ty hodiny plné zoufalství, plno
tajně snášené nouze, plné statečně tajené bi-
dy, které s ním protrpěla. Pohled jejích hlubo-
kých očí svezl se opět stranou na kytici, vy-
dávající těžkou vůni.
„Vilém Meinrad —
Věděla: až učiní rozhodný krok, až přijme
toto jméno, pak zapadne za ní vše skličující
těžké a tvrdé. Vždy, vždy šla vedle ní chudo-
ba. Už tehdy v otcově úzké světnici nenávi-
děla tohoto strašídla. Často, seděla-li vedle
svého přítele Heřmana Strittera a naslouchala
zmateným fantasiím, jež vyluzoval na svých
houslích, často zdálo se jí, že v temném kouta
zřetelně vidí suchou, skroucenou postavu, jež
rozpíná své ruce po něm i po ní.
Velká, neúprosná bída života —
A toto strašidlo vedle nich zůstalo. Štval
je dále, nepopřálo jim nikdy, nikdy oddechu
šli tisíci hořkých starostí a zklamání
Daleko od ních byl slunný život. Oni krá-
čeli temnotou.
Meinrad
Heřman Stritter
12
article
„Ne.“ řekla Helga Iloriusová nahlas, „ne
chci už!“
Ještě jednou rozevřel mladý muž svou
náruč, široce, toužebně.
„Helgo! Vzpomeň na vše krásné, co bylo
Vzpomeň na chvíle plné štěsti! Vzpomeň n
vřelé polibky! A — mysli na naše umění, na-
rozené z bolesti a z bídy a přece, snad právě
proto, svaté.
Zadumala se. Její obličej nabyl měkkého
výrazu. Hlasité zaklepání přerušilo ticho; ob-
jevil se sluha.
„Pan Meinrad dává prosit. Čeká —
Helga Iloriusová se vzpamatovala jake
z těžkého snu. Pak rychlým pohybem ruky
vzala velkou kytici a pomalu, stále ještě jaks
váhajíc, kráčela mimo bledého muže ke dve-
řím. Ještě jednou se po něm ohlédla. —
A potom stál Heřman Stritter sám mez
všemi těmi květinami a věděl, že tato kapi-
tola jeho života je pro vždy skončena.
Přešla léta. Z mladé houslistky Helgy Ilo-
riusové stala se dávno bohatá paní, jedn
z těch, které jako křehké luxusní předměty
jsou vzdáleny všeho skutečného bytí. Vilén
Meinrad byl velice starostlivým manželem.
Svým pohodlným způsobem dokonce i milo-
val ženu, jež sdílela jeho život. Jeho život?
Ne. Ten byl daleko v pisárnách jeho továren
Ale, jež representovala jeho dům, dovedla vy-
dávat jeho bohatství v pěkné formě a propůj-
čovala jeho jménu onu zář elegance, jíž o
sám postrádal. Bylo to docela harmonick
manželství . ..
Iloriusová
Helga
Meinrad
Heřman Stritter
Helga Ilo
Vilén Meinrad
13
article
„Helgo,“ pravil Meinrad jednoho dne, „ty
jsi přece kdysi znala jistého Heřmana Strit-
tera?“
Usmála se podivně a přikývla, jemné vrá-
sky kolem úst a kolem očí staly se zřetelnější.
„Včera byl u mne jeden známý,“ pokra-
čoval továrník, „a ten vypravoval mi o Strit-
terovi. Ten člověk kdysi mnoho slíboval. Ale
nikdy se nepovznesl. Čert ví, proč. A teď se
mu vede špatně, moc špatně. Má tady někde
na předměstí bídný byt a nějaká proletářk
ho ošetřuje. Plíce nepracují, řekl prý lékař.
Jedním slovem: život ho ztrávil!“
Čekal několik minut, řekne-li něco. —
Působilo mu často zábavičku, připome-
nouti jí trochu nuzné „kdysi“. Ale paní Helga
Meinradová mlčela. Už se tomu v nynějším
svém světě výtečně naučila ..
Druhého dne stála před obydlím Heřmane
Strittera. Ubohé. Ano to bylo to pravé slovo.
Bidný domek ve spustlé zahradě. Přede dveř-
mi sedělo velké, silné děvče, světlovlasou hla-
vu skrývajíc v modré zástěře. Plakalo? —
Paní Helga přistoupila blíže. Děvče, zaslech-
nuvši zvuk kroků, pozdvihlo hlavu. Bledý
úzký obličej, světlé oči —
Helga
Meinrad
Heřman
Čekal
Meinradová
Heřman Stritter
14
article
„Zcela obyčejná!“ myslila si Helga. Na-
hlas řekla:
„Chtěla bych k panu Stritterovi: zde
dejte mu mou navštívenku.
Velké děvče stálo nerozhodně. Skoro
bázlivě pohlíželo dolů na krásnou paní.
„Pán je těžce nemocný,“ řekla konečně.
„Velmi těžce — myslím — že bude brzy
konec —
Jako křeč projelo to jejím tělem a tak
paní Helga se zachvěla.
„Mne neodmítne.“ řekla.
Druhá kráčela mlčky napřed malou ku-
chyní, ve které bylo prkno na žehlení. Všady
viselo a leželo čisté prádlo.
„Marie, kdo je zde?
Helga Meinradová se zachvěla. Ano, to
byl jeho hlas. — Přímo ji to táhlo přes práh.
Stála uprostřed slunečních paprsků.
„Heřmanel“
Bylo mnoho v tomto jediném slově: celá
touha dlouhých let, pokání zbloudilého, lid-
ského srdce.
Z bílých podušek zvedl se hubený obli-
čej, velké, žhavé oči se na ni tázavě podívaly
„Odejdi!“ řekl nemocný hlasitě a zřetelné
Ale ona nešla. Letěla k němu, klesla u
postele a zabořila hlavu do podušek. Něco di-
vokého, nezkroceného propuklo z ní jako vý-
křik, který dlouho musila potlačovati. Vyrá-
žela ze sebe sta nesrozumitelných slov a při
tom plakala tvrdě a beze slz. On však ležel
tiše a nepohnul ani rukou.
„Heřmane, vezmi vše, co mám,“ mluvila
paní Helga s námahou. „Všecko, všecko je
tvél Jdi na jih! Uzdrav se!
„Pro koho?“ přerušil ji.
„Pro tvé umění, Heřmane —
Odmitavě pozvedl pravici.
„Příliš pozdě! Mé umění je dávno mrtvo.
Helga
Stritter
Marie
Meinradová
Heřman
15
article
Od doby, kdy jsi ode mne odešla. Tys je
zabila. Já — já samotný nezmohl už ničeho!
Byl jsem příliš sláb . žil jsem jen v tobě ..
A ty . .
Nedokončil. Pohled jeho, hledaje, lete
pokojem. Zcela tiše stálo velké světlovlase
děvče, ale jeho oči mluvily zřetelně.
„Marie!...“ klesl zpět.
Skokem byla u něho. Paní Helga se vztý-
čila. Jako dvě nepřítelkyně měřily se ženy.
Ale dívka se hned zase opanovala. A když
Helga vyňala několik bankovek a tajně chtěl
je vložiti pod podušku nemocného, tu dívka
peníze odmítla.
„Děkuji. Toho nám není třeba. Jsem
mladá a silná a mohu vydělávat. Almužen ne-
přijímám, také ne pro něho. Co vydělám, to
už stačí, neboť pomoci“ — hlas její kleslv
šepot — „pomoci už není. Vím, milostpaní.
že jste ho kdysi milovala. A on? Bože můj —
on nemyslel na mne i když mne jednou letmo
polibil. Vždycky jen na vás. Cítila jsem to.
„A přece jste u něho zústala?“ ptala se
krásná pani. Znělo to skoro jako pohrdání.
„Ano, totiž: přišla jsem, když byl už
těžce nemocný. Tajně jsem odešla od svých
rodičů a zůstanu u něho — až — ano — tak
dlouho, dokud bude třeba. A jsem šťastna.
mohu-li býti zde a pracovati pro nčj. Více
nepřeji. A až jednou tomu bude konec — pak
už nebudu chtíti nic —
Znělo to prostě, a přece byla v těch slo-
vech nesmírná velikost. Helga Meinradová
ustoupila skoro plaše,
„A proč děláte to vše?“ ptala se utrý
něna.
Něco svíralo jí krk
Děvče se vztýčilo:
„Protože ho miluji.
Marie
Helga
Bož
Meinradová
16
article
V těch několika slabikách byl obsažen
V těch několika slabikách byl obsažen
lidský osud.
Tu vzpomněla si krásná paní na onu ho-
dinu, kdy ona se od něho odloučila, protože
byla slabá. Neznala ho dobře? Nevěděla, že
on se svou měkkou, uměleckou duší, plnou
fantasie potřebuje vedle sebe člověka, který
by ho držel? Který by mu rovnal cestu, který
by mu pomáhal?
A ona, ona byla osudem k tomu určena
a zbaběle ho zradila —
Přišla sem, protože jí nedalo pokoje, že
jiná, zcela prostá žena mu nyní směla býti
tím, čím ona mu býti měla. A nyní musila
doznati, že všecko nadání, všecka krása a
všecky statky světa stávají se ničím, postaví-li
se proti nim láska ve své velikosti.
„Marie,“ pravil tiše nemocný, „je pravda.
co jsi řekla. Často myslil jsem na jinou —
dříve. Ale dnes — dnes v této chvíli vidím
Je přece zcela malá proti tobě! A vyplnila-l
ona kdysi můj život — zemříti, Marie — che
u tebel .,
Paní Helga vypotácela se ze dveří
Marie
Helga
17
article
Partie skvostů
Partie skvostů
na váhu zlaté řetězy atd. Hodiny
Schaffhausen a Omega K 18.—,
šest metráků budiků K 2.— a výše
za ceny zastavárenské. 299s
Hromadný prodei provádí osobně
odborově známý FR. KORYNTA,
úřadně diplomov. mistr, Praha-II.
Křemencová ul., proti „Flekům“
čís. 475.ah.
Všechny dopisy, šachové rubriky se týkající, budtei
adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II.
Marlanská ulice, s poznámkou: „Šachy“.
Úloha čís. 910.
P. Karel Traxler, Dub
D. Schachztg. 1912.)
Korynta
P Traxler
Dub D Schachztg
Schaffhausen
Francie
Praha
Marlanský ulice
18
article
Mat ve 3 tazich
Úloha čís. 911.
Dr. Emil Palkoska, Praha.
(Nár. Politika 1912.)
doktor
Palkoska
Praha
19
article
Mst ve s tare
Mst ve s tare
Úloha čís. 912.
František Dedrle, Brno
(Časopis českých šachistů 1912.)
Dedrle
Brno
20
article
Pěšcem dámy proti královu.
Hráno v září 1912 v internacionálním klubu
šachistů v Terstu.
Černý: J. Kuliš an,
Černá
J Kuliš
Terst
21
article
Bilý: Dionisío.
Terst.
Terst
22
article
Plzeň.
12. c2—c41 Dd5— d7
1. e2—e4 d7—d5
13. h3x4 h5xg4
2. e4xd5 Dd8xd5
14. Ji3—h28 Sf8— doi
3. Jb1—c3 Ddě—a5
15. Se2x44° Sdbxkccg3.
4. J41—131 Sc8—g4
16. 1263 Dd7—d4-
5. Si1—e2 J28—16
17. Vt1—121 Vhsxc h2i
6. 0—0 JJb8—ct
18. Sd2—03 Jf6x g4l
7. h2—h3 h7—h5
19. Se3d4 Vds—hs
8. d2—d« o—0—0
9. Sc1—d2 e7—ct
20. Kg1—f1 Je6xd4.
21. Ki1—el Vh22hil
10. Je3—e4 Da5—1
bilý vzdal.
11. Je4—43 Dí5— d5.
1 Dr. Tarrasch považuje 4. d2—d4 za jediné
pokračování, jímž možno získati výhodu. Jiní zase
dávaji přednost systému Síl—c4 s násl. d2— d3.
2 V partii Mieses-Möller jŠtokholm 1906) hráno
6. ... e7—e6, 7. Jí3—d4, Sa4e2, 8. Ddlxez
c7—cb.
Ovšem samozřejmě
4 Nabízenou oběť bílý ovšem nemůže přijati
Chybné by bylo 9.... e7—e5; neboť tento
pěšec byl by v cestě nejen střelci 18, ale i dámě.
Po e7—e6 je také kryt eventuální šach na g4.
Jen zdánlivá ztráta tempa, neboť jezdec n
23 nestojí dobře.
v Bílý se domnívá, že nadešla vhodná chvíle
kdy možno oběť střelce na g4 beztrestně brátii
dříve však pro všechny případy zahání dámu
páté řady.
s Nyní by se zdálo, že černý pohoří, zdání
však často kláme.
* Bilý má již sotva něco lepšího. Na příkla
Jh2xg4. Sd6xg3, 12x23, Jf6xg4. Se2) g4. Jc6 —a5.
Sg4—h3 (S44—e2. Vh8—h7 s násl. Vd8—h8).
Je5xd3, Sd2—e1 (Df1, Jf2, DXt2. DXf2-
Kx12, VXd2+). Jd3x12l, Ddlxd4, Jí2xh3-
g2xh3, Vd8xd4 a černý má kvalitu a pěšee.
10 17. K41—h1. Jí6g4 atd.
u Skvělé zakončení černým krásně sehrané
ki
Tarrasch
Möller
Bilá
Sd
Jf
Jc
Vd
Plzeň
Ddlxd
MieSES
Tropez c 7
S 44 — e 2
Kx 12
c 2
d 7 1
e 2 — e 4 d 7
Sf 8
Dda
° Sdbxkccg
J 41
Dd 7
e 2 J 28
Vd
sa 4e2
Sd 2 — e 1
df 1
Jf 2
DXt 2
VXd 2 +
23
article
partie.
1* Neboť na 22. Ví2—Il následuje Vhixfl-
23. KelXfi Vh8—hl mat a po 22. Kel—dz
VhlXdi. ValXdl Jg4xí2 ma černý o dvě fi-
gury více. Divoká partie, odpovídající »horké-
půdě, na niž byla hrána.
Ve volné partii Fr. Treybal—J. Kokšál. hrane
dne 29. prosince 1912 v Šachovním klubu »Do-
bruský« v Praze, došlo k následujícímu postavení
Černý: J. Kokšál
Treybal
J Kokšál
Černá
Francie
Šachovní
Praha
ValXdl Jg
Vhixfl
24
article
Býr Fr. Treybai
Bílý na tahu vyhrál takto: 1. Je4—65! Ve6xe
2. Velxe2— Ke7—d7 3. Ve1—e7-! Kd7—c8 4
Ve7xc7— Kc8xc7 5. Jg5—c6- Ke7— c8 6. JJeb)íde
d3—d2 7. JdsXcó (pešce d2 nelze vyšachovati
d2—d1D- 8 Kgl—g2 Ddl—e2- 9. Kg2—h.
De2—e6— 10. Dg7—84 17—15 11. Dg4—g3--
De6g8 12. Jc6—c7—
Kd
Kc
Jg
Jc
Velx 2
d 7 3
c 8 4
c 8
Kgl
c 7
25
article
Listárna.
Listárna.
Caissa-Praha. Zaslaná partie nehodi s
k uveřejnění; bílý hrál přiliš slabě, zvláště v ote-
vření. Zašlete příležitostně více; hodící se mile-
rádi uveřejníme. J. P. Pisek. Unozorňujeme na
stálé mezinárodní korespondenční turnaje Časo-
pisu českých šachistů. Řád turnaje zašle pořa-
datel J. Brach. Brno. Gutenbergova ul. 8. H. C.
Praha. Šachovní klub »Dobruský«. Praha Il.
Ferdinandova tř., kavárna Louvre, zápisné 1 K.
roční příspěvek 6 K jest splatný čtvrtletně.
Pisko
J Brach
Gutenbergův
Ferdinandův
Caissa
Praha
Brno
Dobruský
Louvre
Šachovní klub
29
article
Ddstranění novoročních laho
Ddstranění novoročních laho
přání na rál. Vinohradech
30
article
Podnět městské rady na Král. Vinohradech
Podnět městské rady na Král. Vinohradech
aby se odložil obtížný a významu nemající zvyk
blahopřáti k svátkům a Novému roku a aby na
místě toho pamatováno bylo darem na chudé, do-
chází ohlasu ve všech vrstvách společenských.
V městských úřadovnách, městské spořitelně. Zá-
ložně vinohradské, v živnostenských společenstvech
a v lékárnách vinohradských, kde byly vyložen
sběrací archy, složeno bylo o Novém roce na
chudé 536 K, kteréž darovali:
Appelt Emanuel, mistr truhlářský. Bakovský
Václav, mistr truhlářský. Balcar Adolf, říd. učitel.
Barášek Josef, mistr truhlářský. Barrek Václav.
advokátní solicitátor. Batěk Leopold, správce sadů
městských. Inž. Belada Bohumil. Beneš Václav.
obchodník. Bílek Matěj, první náměstek starosty
města, s chotí. Bohuslav Bohumil, městský ad-
junkt. Brabec Jan, disponent. Bukač Jakub, mistr
truhlářský. Bureš Alois, stavitel a starosta města.
Cimler Jan, c. k. poštovní oficiál. Conrat Albr.
ředitel městského důchodu. MUDr. Čmuchal Jaro-
slav, lékař. Dolejš Josef, odborný učitel. Inžený
Duda Alois, továrník. Dvořáček Pankrác, insta-
latér. Inž. Frank Rudolf. Friedländer Bohuš, maj-
lázní. JUDr. Fuksa František, ředitel městských
úřadů. Glazar František, mistr truhlářský. Goller
Felix, vrchní účetní úřadník Zemské banky. Gubiš
Karel, obchodník. Gütling Arnošt, městský účetní
kontrolor. Hájek Karel, továrník nábytku. JUD .
Havelka Otakar, advokát, s chotí. Havlíček Oldr.,
městský akcesista. Heberlová Anna, ředitelka
škol v. v. Hecht Josef, vahař. Hejhal Josef, zá-
mečnický mistr. Hessler Julius, továrník. Hojer
Rudolf, mistr zámečnický. Holeček Bohumil, sta-
vitel. Hrabě Josef, stavitel. Hrnčíř Václav, mist
truhlářský. JUDr. Hrubec Antonín, městský ko-
misař. Ph. Mg. Hruška František, lékárník. JUDr.
Král
Václav
Balcar
Josef
Batěk
Belada
Beneš
Bílek
Bohuslav Bohumil
Brabec
Jan
Jakub
Bureš
Cimler
Albr
Dolejš
Duda
Alois
Dvořáček
Frank Rudolf
Friedländer
JUDr
Fuksa
František
Glazar
Goller
Gubiš
Karel
Gütling
Hájek
Havelka
Havlíček Oldr
Hecht
Hessler Julius
Hojer
Holeček
Hrnčíř
Antonín
Hruška
městský úřad
Heberlová Anno
Appelt Emanuel
31
article
Hřebejk, městský tajemník. Hudec Václav, majitel
domu. Clumský J., zasílatel. JUDr. Jahn Bedřich.
advokát a předseda Vinohradské záložny, s chotí
Janáček Emanuel, ředitel škol. Janeček Julius.
přednosta městských pomocných úřadů. Kaněra
Ferdinand, mistr natěračský. Kantor Eduard, ná-
jemce hospodářství. Karbulka Alois, truhlářský
mistr. Karbus Václav, ředitel nemocenské po-
kladny. Kauckých Bratří, velkoobchod se železem.
Cís. rada Kavka Karel, ředitel Záložny vino-
hradské. Klimeš Karel, obchodník, s chotí. Kou-
bová Hana, učitelka a pěstounka v městských je-
slích. JUDr. Kroupa Jan, městský tajemník. JUDr.
Krupička Jan, c. k. dvorní rada. Kubánek Rud.
městský účetní asistent. Inž. Kubtk František.
městský vrchní inženýr. Kutěj Jan, obchodník s
suknem. Kutina Rudolí, městský kancelářský
správce. Liska František, městský kancelářský
správce. Macoun František, továrník. Malíř Alb
knihtiskař. Marek Antonín, tajemník Vinohradské
záložny. Mayer Karel, sládek měšťanského pivo-
varu. Mikolášek Alois, přednosta pojišťovny. Musil
Václav, městský pokladník. »Patníky, soukrom
společnost v Národním domě. Pavlík František,
ředitel škol. Inž. Pavlik Ladislav, městský sta-
vební úřadník. Pecka Václav, mistr řeznický. Pel
Jaroslav, stavitel. Peroutka Ant., mistr truhlářský.
Pichl Jiří, redaktor. JUDr. Pilař Frant., advokát.
Hřebejk
Hudec
JUDr
Jahn
Bedřich
Janáček
Janeček Julius
Kaněra
Kantor
Eduard
Karbulka
Karbus
Kaucká
Karel
Klimeš
Kroupa
Jan
Kubánek
František
Kutěj
Lisek
Macoun
Marek Antonín
Mayer
sládek
Mikolášek
Musil
Pavlík
Ladislav
Václav
Jaroslav
Peroutka
Pichl
Pilař
Kou
Clumský J
Kutina Rudolit
národní dům
rada Kavka
32
article
Podhajský Vincenc, c. k. okresní škol. inspekto
v. v. Ph. Mg. Pohl Karel, lékárník. Polák Arnošt.
městský adjunkt. Pozděna Ant., městský stavební
úřadník. Preininger Ant., obchodník. Inženýr Pro-
kopec Karel, okresní starosta. První tržnice ná-
bytku. Pták Vilém, městský inženýr. Reiss Frant.
c. k. gymnasiální ředitel. Rochelt Ant., městský
stavební úřadník. Rokos Josef, stavitel. JJUD
Rytiř Emil, městský komisař. Ph. Mg. Sitta V.
lékárník. Sobota Josef, mistr truhlářský. Srch
Vilém, obchodník. Stehlík Ant., učitel. JUD .
Steiner Jan, místoředitel měst. úřadů. MUD .
Stretti Bohuš, městský fysik. Stuchlý Emanuel.
prokurista. Svoboda Hugo, obchodník. Svoboda
Karel, městský hospodářský správce. Inž. Šan-
tráček Richard, stavební rada zemědělské radyo
JUDr. Scheichl František, advokát. Šípek Václav.
městský adjunkt. Škarda František, kooperátor.
Ph. Mg. Štěpánek Jan, lékárník. Štětka Jan, to-
várník. Šubrt Václav, mistr pekařský. Tesař Frant.,
mistr zednický. Inž. Tichý Alois, měst, stavební
rada. Tokstein Jan, soukromník. Toufar Antonín.
lahůdkář. Arch. Turch Antonín, městský stavební
rada. JUDr. Ulrych Václav, advokát. Inž. Vaněček
Jaroslav, městský inženýr. Wimmer Antonín, od-
borný učitel. Woldrzyski Julius, prokurista firmy
A. Chmel. Vomáčka Eduard, inspektor a náměstek
přednosty státních drah. Zavřel František, velko-
restauratér. Zeithamel Karel, mistr krejčovský.
Zeman Josef, hlavní pokladník Záložny vinohrad-
ské. Zíka Josef, městský kancelářský správce.
Zindera Matěj, správce okresní vychovatelny.
30200-
Zvára Karel, mistr truhlářský.
Podhajský
Pohl
Karel
Polák
Arnošt
Pozděna
Preininger
Vilém
Reiss
Rochelt
Josef
Sobota
Antonín
Steiner
Jan
Stretti
Emanuel
Šan
Richard
JUDr
Scheichl
František
Šípek
Škarda
Štěpánek
Štětka
Šubrt
Tesař
Alois
Tokstein
Toufar
Ulrych
Václav
Vaněček
Wimmer
Woldrzyski
Julius
A Chmel
Vomáčka
Zeithamel
Zeman
Zíka
Zinder
Hugo
Rytiř Emil
34
article
Český hezvadný a dokonalý výrobek
Český hezvadný a dokonalý výrobek
tekutý kvém na cídění a leštění stolních příborů.
nádobí, klik, štitů, vah, závaží, klenotů a veške-
rých kovových součástek na nábytku, oknech.
dveřích, kočárech, autech atd.
Výrobci: Beneš 8 Lakomý, luč. tov. Brno.
nabizena bez jměna výrobce
Cididla na kovy.
nejsou česká
30042
Beneš
Brno
Lakomá
35
article
Kašel Vás souží?
Kašel Vás souží?
Zkuste lékaři předepisovaný, překva-
pující, rychlým účinkem známý, dětem
i dospělým se hodici
38
article
Pozor na jméno pří-
pravku, vyrábitele
ochrannou známku!