1
masthead
31. prosince 1905. Číslo 359.
4
article
váčkovi. Nováček bydlil v prvním poschodí,
Horáček ve druhém. Nováček byl professorem,
ženatým, klidným ofcem půl tuctu dětí. Horá-
ček byl nedávno po svatbě, poštovní officiál
s nočními službami, majitel hezké ženy a zrza-
vých knírů, nepřítel lidí a velmi žárlivý.
Když Baruška, berňovic zacinkala u „ka-
tru“, na němž byla sežloutlá visitka officiálova,
dvěma evočky neladně přibitá, zíval na celé
kolo Horáček, chystaje se po noční službě do
postele.
„Zas někoho čert nese!“ zahučel si do
zrzavých knirů a hup, už byl pod peřinou..
Paní ofliciálová zabývala se právě malbou
v lehkém kabátku ranním stála před zreadlem
a opatrně, s takovou hbitostí vykouzlila si na
tváříčkách jilřní růměnce, že byla k zulibání.
Ještě trošku prášku bílého na to a bude jedna
starost při vkročení do dnešního života od-
se
Nováček
Horáček
Baruška
6
article
V tom vrazí do pokoje s rozházenými ještě
peřinami, hranatá na celém těle Anička, včera
právě nastoupivší službu u officiálů, kteří
služky měnili jako kapesníky. Však se milo-
stivá paní s tou verbeží něco za těch několik
týdnů, co je vdanou, nazlobila! Vzala si, jak
si umínila, teď holku z nezkaženého venkova,
třebas od krav, vycepuje si ji, jak bude chtíti
sama. Ubohá Anička myslila, jakoby byla
dema. kde hespodář sedí s čeládkou u jedné
mísy, s couračkou, nerozuměla tomu, že než
vejde do pokoje, má tiše zaklepati jednou, za
ehvíli zase a trpělivě čekati, až bude připuštěna
před milostivou velitelku.
„Milostpaní,“ spustila hulákavým hlasem
— „mají poslat panu bernímu ty kalhoty, vědí,
co zde v noci nechal!“
„Jaké kalhoty?“ — vzkřikl offieiál, jenž
z prvního usínání se vytrhi, jak uslyšel řeč
o tom oděvu silnějšího pohlaví, zapomněl, že
Anička stojí před ním a rovnýma nohama byl
s postele. Oči mu jen svítily. Byl podobný
furii, až na ty kníry.
„Teď se mi nikdo z místa nehněte,“ roz-
Eazoval třesoueím se hlasem — „až najdu ty
kalhoty!“
„Prosím tě, zbláznil jsi se?“ — namítal
celá leknutím strnulá ženuška.
„Žádné zbláznil jsi se, já tomu musím na
kloub. He, kde jsou ty kalhoty toho světáka?
Kam's je zašantročila? Holka je ještě nezku-
šená, není mazaná, jak ty druhé, co ti byly
v tvých rejdech nápomocny, he, mluv, kde
jsou kalhoty!“ Při tom běhal v podylečkách
jako šílený, z kouta do kouta, lezl po čtyřech
pod postele, bouchal dveřmi u skříní, ale kal-
hoty ne a ne najíti.
Anička
7
article
Jeho paní dala se do pláče, slzy ji spláchly
skoro do čista umělou dekoraci liení, Aničk
nemohla promluviti.
Když pan officiál už i nějakou nádobu pod
postelí překotil a prst o dvéře u skříní si do
krve uskřípl, obrátil se na služku se zběsilým
křikem: „Kdo je tady pro kalhoty, mluv svatou
pravdu, nebo tě zastřelím, jako střelím toho
pokrytcel“
„Je tam stará bába od berního.“
„Kde je?“ vyhrkl ze sebe a hnal se ze
dveří do předsíně.
Kde pak Barbora by byla čekala (ak
dlouho, jak slyšela, co se uvnitř děje, vždyt
měla ucho na samých dveřích a kliční dírkou
leccos zahlédla, slyšela sice špatně, ale za to
oko měla jako hajný, odkolébala se domů. Bylo
jí přece divné, že by mohl její milostpán se
tak zapomenouti a nechati kalhoty u Horáčků,
se kterými se nikterak nestýkal. Říkal jí tua
tam, že tu offieiálku fintivou ani viděti nemůže,
kolikráte se raději vrátil ze schodů domů, jen
aby ji nemusil pozdraviti, a teď by u nich za-
pomněl kalhoty? Inu, jsou divné věci na světě,
pomyslila si, snad jí to jen namlouval, aby po
straně miloval se s Horáčkovou. Ráno viděla.
když její milostpán tolik pospíchal do dveřív
podvlečkách, že se vracel officiál z noční služby.
Vrtěla hlavou a teď, když nad sebou slyšela
bouchání a křik od officiálů, udělala několik
křížů a vzdychla si pro ulehčení: „Matičko vam-
beřická!“ To byl vrchol ulehčení, jinak vzpo-
mínala jen na „matičku svatohorskou“. —
svatá pravda
Barbora
Horáček
Horáčkův
Vrtěl
9
article
Toho dne byl týdenní trh. Zapřažené krávy
přijížděly do města a bučely na celé kolo uli-
cemi, psi vyli a lidé hulákali. Na náměstí ševei
stavěli krámky a hádali se o místo. Policajti vě
dělí, že dnes musí někoho vsaditi do šatlavy, po
celotýdenním zahálení brkali jeden o druhého
úřadní horlivostí.
Pekařka měla dnes svůj den, jak by ne, vě
děla do základů celou historii o kalhotách pana
berního. Stála před krámkem a kdo šel mimo.
poznal ihned, že pekařka něco velmi nového
ví. — Šel-li někdo známý, jenž se u ní za-
stavoval na besedu, vyběhla mu vstříc až na
deset kroků od krámku. Řeč její byla tak jistá
přesvědčivá, že každý tomu uvěřil. Vyprávěla
že berní se již delší dobu scházíval s officiálkou
za novým hřbitovem, až toho neměli dost a dali
si zastaveničko večer u offieiálů, když měl Ho-
ráček noční službu. Konec toho bylo, že officiál
chtěl berního zastřeliti, zmlátil ho, že bern
sotva domů dolezl a podá si žádost o přeložení.
„Pomyslete si,“ končila řeč šeptem, „berní tan
nechal — kalhoty!
10
article
Nebylo divu, že obyvatelé něžného pohlav
venkovského města byly hned vzhůru nad touto
romantickou historií. Tu a tam uprostřed trhu
kde bylo nejživěji, tísnily se dámy, každý oka-
mžik uskakujíce před povozy a pranic nedbajíce
že se rafičky na hodinách sbližovaly k poled-
nímu. Noviny byly moc zajímavé. Bylo by
vskutku záslužno, vystihnouti pérem, co všechno
osudné kalhoty zavinily. Již se i vyprávělo, že
berní unášel paní officiálovou, že se berní chtě
zastřeliti v kanceláři a že jenom rychlým vy-
rváním smrticí zbraně byl ku blahu poplatnictva
zachován.
V jedné skupině krásných obyvatolek do
konce některá tvrdila, že offieiálka seškrábala
se sirek hlavičky a vypila je. Dva doktoři žej
vypumpovali žaludek a teď prý nemá ještě vy-
hráno. Tak se bavily dámy, jež všecky možnost
a nemožnosti příběhu přibájily.
Ještě toho dne k večeru dostali berní a olfi
ciálovi asi tucet anonymních dopisů: od nezná-
mého přítele, jemuž na dobrém jméně města
záleží, nebo od několika obyvatelů města a po-
dobně podepsaných, kteří s pokryteckou snahou
a tajenou škodolibostí vysmívali se bernímu
jeho kalhotám.
Že berní i officiál se ještě toho dne doroz-
uměli a že berní byl od té doby opatrným na
kalhoty, netřeba zajisté vyličovati.
11
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
Vzpomínka na královu choť . ..
Před nedávnou dobou zemřela v Italii mar-
kýza Spinola-Grimaldova, aniž smrt její našla
ve veřejnosti zvláštního ozvuku. A přece zaslu-
hovala zesnulá ženština zvláštní vzpomínky, již
proto, že byla blízkou příbuznou panující ro-
diny královské. Náhlý odchod její s jeviště svě-
tového přípomínal na kapitolu plnou romantiky
z miňulosti savojské dynasíle . .
Markýza Spinolová byla tetou krále Viktora
Emanuela III., dcerou jeho děda, krále Viktora
Emanuela II. z morganatického manželství, uza-
vřeného s Terezou Barcelanovou, kteráž opět
byla dcerou prostého vojína francouzské armády,
prostým děvčetem, vynikajícím oslňující krásou.
Sličná Tereza připoutala k sobě i pozor-
nost panovníkovu a dovedla jej okouzliti tou
měrou, že se stala po smrti prvé královy choti
Adely dnem 7. listopadu 1869 sama manželkou
vladafovou . .
Zemřelá královna Adela těžce nesla nedo
volený poměr svého chotě s Terezou, již pa-
novník povýšil před druhým sňatkem do stavu
slechtického, uděliv ji titul hraběnky z Mira-
fiori a Fondenafreddy.
Spinolová
Viktor
Emanuel
Viktor Emanuel II
Barcelanová
Tereza
Adel
12
article
Ještě před tím, nežli ji odvedl k oltáři
stala se hraběnka z Mirafiori matkou dvojčat,
syna a dcery. Syn, jenž nazýval se jako jeho
otec Emanuel a jenž za choť pojal princeznu
z Montecerbola, zemřel r. 1894.
Zůstavil po sobě dva syny, kteří vstoupili
do řad italského vojska a stali se z nich nad-
míru veselí kavalíři. Svému strýci, králi Hum-
bertovi poskytli častou příležitost k tomu, že z
ně každou chvíli vyrovnával značné obnosy.
Dcera sličné Terezy Barcelanové provdala
se za markýza Jakosa Spinolu-Grimalda a po
jeho brzké smrti za jiného potomka starého
toho rodu. Dosáhla stáří 75 roků.
Hodnověrní svědci prohlašují, že král Viktor
Emanuel zanášel se pevným úmyslem prohlásiti
hraběnku z Miraflori za královnu a že jedině
neočekávaná smrt jeho zabránila těmto plánům,
s nimiž většina národa rozhodně nesouhlasila,
ba jež vyvolaly v lidových vrstvách značnou
nevoli.
A proto také nedávná smrt ženy té byl
širou i zasvěcenou veřejňostí naprosto nepo-
všímnuta . .
= Pro koho vystavěl belgický král na Rivičke
villu? Již po delší dobu trousily se z Riviéry fran
couzské pověsti, že na mysu Vératu, jednom z nejkrás-
nějších míst pohádkového pobřeží, staví belgický král
Leopold nádhernou villu s přepychovými zahradami.
Emanuel
Barcelanová
Viktor Emanuel
Leopold
Huma
Jakosa Spinol
13
article
Šeptalo se, že panovník nezamýšlí obývati ji sám
Za společnici jeho označována tanečnice Clčo de
Měrode, která právě představila se pražskému obe-
censtvu v divadle Variěté v několika večerech. Než
hádáno bylo špatně. Do villy nastěhovala se právě
novopečená baronka Vaughanová, rozená slečna
Lacroix. Otec její byl — portýrem v paláci, kde sídlo
své měl šlechtický klub ,do kterého občas zavital
král. Odtud patrně vznikla i přízeň a vše další, jako
titul baronky a čarokrásná, pro ni pořízená villa. Cleo
snad dostane villu později-
= Pokud možná historicky vězně. Proslulý fran-
couzský herec Talma vypravuje ve svých memoirech hi-
storku, jak vznikla móda „Titova hlava“. Kladl vždy
velikou váhu, aby v rolích svých pokud možno věrn
měl době odpovídající kostým a masku. Tak byl prvním.
jenž jako pravý Říman vystoupil na jeviště. Ve volné
říze s obnaženou šíjí, rukama i nohama. Herečka
Vestris, která s ním hrála, překvapením až vykřikla;
„Ale Talmo — vy nemáte trikot, pro boha!“ — „Ří-
mané ho také nenosili,“ odvětil klidně Talma. Madame
Vestris řekla mu několik ostrých slov o necudnosti
a prchla s jeviště. Talma však hrál a sklidil nesmírný
úspěch. Když hrál v „Brutovi“ Tita, dal si ostříhali
úplně hlavu a vlasy zbylé načechrati dle římského
vzoru. Hlava jeho se tak líbila, že v několika dnech
celá mužská Paříž nosila coiffure la Titus.
Clčo Měrode
Vaughanová
Lacroix
Talma
Titův
Říman
Vestrid
Brutův
Tito
Titus
Paříž
Variěta
14
article
= Uprchlik z domu olcovského — v ženských
žatech. Před nějakou dobou zmizel z Bostonu sym
tamního boháče Radleye za okolností tak tajemných,
že olec jeho slíbil značnou sumu tomu, kdo by nalezl
aspoň jeho mrtvolu. Celá policie bostonská byla na
nohou, ale nadarro. Konečně se podařilo jednomu de-
tektivovi v San Francisku nalézti pohřešovaného ži-
vého a zdravého, Mladý muž zamiloval se totiž do
jedné členky „damské kapely“ a uprehl s ní. Po-
něvadž byl úplně bez vousů a uměl hráti na housle-
převlčkl se za ženskou a hrál v orchestru. Otec ra-
dostí nad nalezeným synem dal prý mu svolení, aby
si milenku vzal, ale nestalo se tak, neboť mladíi
zatím z opojení svého vystřízlivěl a byl rád, že vše
tak dobře dopadlo.
Boston
San Francisko
15
article
= Unesl tchyní... Dlužno však předem pli
pomenouti, že nikoli svou. Madame Serveixová
padoetiletá vdovička v Paříží, provdala před dese
měsíci svoji jedinou dceru a nastěhovala se k zeti
Do měsíce byl jí plný dům a mrzutost stíhala mrau
tost. Těžce postižený zeť postěžoval si svému upřím
nému druhu, veselému statnému mládenci, jakémus
Merveillovi a ten vymyslil plán, jak by dobrého
přítele pozemského očistce zbavil. Dal se zetěm po
zvati do jeho rodiny a zde dvořil se neobyčejným
způsobem vdově-lchyni, která nikterak nebyla o
toho srice své otevtíli ještě druhému muži. Lico-
měrníku podařilo se svésti tuto dámu k nerozváž
nému kousku, když byl před tím zeť, na oko do
pálený, byl mu před tchyní způsobil výstup. „Z
stíhl“ ho totiž, an s tchyní se líbal v jeho domác
nosti. „Zamilovaný“ přítel přemluvil tchyni, aby
s ním prchla... Skutečně k fomu došlo a tchyně
dala se unésti do jakéhosi městečka v jižní Francii.
kde měla konati se svatba. Před samým aktem na-
psala nověsta svému zeti telegram: „Právě jsme se
vzali a sama odnesla jej z hotelu na poštu, zalím
co ženich se dostrojoval. Když se vrátila, byl ženich
z hotelu pryč a pouze dopis jeho jí oznamoval, že
si to rozmyslil. Tchyně zuřila, pak ale bojíc se
výsměchu zetě a výčitek své dcery, vrátila se do
Serveixová
Paříž
Francie
16
article
Paříže, kde však usadila se ve zcela opáčném před-
městí, než její zet. Zenich arci se pilně střeží, aby
jí nepřišel na oči
= Zjištěný nebožtík — na živu. Zajímavý případ
zaviněný nahodilou podobností, udál se v pařížském
předměstí v ulici Riquet. Časně z rána na Štědrý
den nalezena byla tam mtvola neznáměho, asi
40letého muže, dle všeho dělníka. Byl usmrcen bod-
nou ranou do srdce a nebylo pochyby, že patrně
při rvačce byl zavražděn. Mrtvola po obhlídce odve-
zena byla do ústavu pro pitvu. Asi k 10. hodině do-
polední dostavila se na policejní komisařství téhož
předněstí jakási žena, jež s pláčem sdělovala ko-
misaři, že muž její od včerejška není doma a že
chová obavy, aby se mu nebylo stalo nějaké neštěstí.
Paříž
Riquet
17
article
Komisuř ihned kombinoval nález mrtvoly s pohřešo-
vaným mužem a dal ženu odvésti do ústavu pro
pitvu. Jakmile žena sem přišla a mrtvolu na mra-
morovém stole spatřila, vrhla se na ni se srdce-
rvoucím nářkem a volala: „Nešťastný muži, co se
ti stalo?“ Stěží podařilo se ji utišiti a odvězti ze
smutného místa. Uklidnila se a tu udala, že s ve-
škerou určitostí poznává v zavražděném svého
muže, strojníka Duboisa. Také jeden jeho druh při-
volán k agnoskování mrtvoly s bezpečností jej poznal.
Nesmírné však bylo překvapení ženy zavražděného
Duboisa, když asi hodinu po jejím návratu — přišel
zavražděný živ a zdráv domů, s nevyspalýma očime
a rozjařenou hlavou. Prožil noc ve veselé pitce
Frappantní podoba se zavražděným, málem by byla
připravila jej v matrice na věčnos.
Šachy.
Pořádá J. Rašovský.
Veškeré dopisy adresovány buďtež: J, Rašovský
Uh. Ostroh, Morava.
Úloha čís. 216. (originál)
Hans Braungart, Unterleinleiter
(Z úlohové soutěže „Národních Listů“.)
J Rašovský
Braungart
Morava
Unterleinleiter
21
article
Mat ve s tarr
Mat ve s tarr
Partfe č. 172.
Hrána v mezinárodním turnaji v Scheveningen.
Španělská hra.
Bílý: O. Důras.
Černý: P. S. Leonhart
67—65
b5—b4
121. Vd7—er
1. 62—ek
2. Jg1—f3
Jf4—ez-
22. Je3—at
Jb8—ce
3. Sf1—b5
Jg8—f6
Je2—d4
23. Kef — da
4. d2—d3
24. Kd2 —e3
Je8—d6
Je6—e7a)
Jd6—b5
5. Sb5— cib)
c7——c6
25. Vht —dl
Jd4x«b3
26. Ve7—d7
6. Sc4—b3e)
d7—d6d)
Ví8—e8
27. a2xb3
Jb1—cs
g7—g6
28. f3—f4
Kg8—fs
8. d3—díi
e5xdte
Sí8—g7
29. Ja4— cs
a7—a5
9. Ddix«dk
Ve8—cz
o—bf
30. e4—65
10. Sc1—f4
31. Ke3—ek
h7—h5
11. Dd4xíde
Dd8—- es
Sc8—gl
32. Vd7xke7
KfBXKe7
12. 0-0-0
Va8—a7
Je7—e8
13. Sí4—g5
f5— f -
Ke7—e8
Sgixefs
14. Dd6— fe
22— f
Va7—c7
Důras
Černá
P S Leonhart
Vd
Jd
Dd
Scheveningen
Jd
Virginie
e 7 a
h 7
e 8 Sgixef
Sf 1
d 4 23
d 3 24
Sb 5
c 7
c 6 25
d 7
Kfbxke 7
22
article
J16 —h5
15. g2xf
36. f4—f5
g6—g5
16. Dř4—c7g
De8—e5
37. e5—e6 P7xkee
Sg7xe5
17. De7xce5
57—bs
38. 5e8 Vc7—cs
18. Vdt—d7
19. Sg5—h6 Se5—f1 39. Vd1—d7 a černý se
20. Sh6f4 Jh5x«f
vzdal.
Poznámky C. Schlechtra v D. Schzlg.
a) Tento tah zavedl Mortimer; jest však nekorrektní,
neboť nemůže býti správno, udělati v otevření tři
tahy jednou figurou. (Jb8- c6 e7—g6). Léčka 5.
Jí3Xe5, c7. c6. 6. Sb5—c4, Dd8—a5+ jest tak
průhledná, že ani začátečník do ní nepadne.
Ještě silnější bylo 5. Jbl—c3, c7—c6 6 Sb5—a4
Mortimerova varianta osvědčí se i v této partii
nesprávnou; bílý soustavně zamezuje d7—d5.
Na 6d7—d5 ztratil by černý pěšce e5. Nejlepší
bylo 6.. Je7— g6.
Jestli 8... Jí6—d7 tu 9. J13— g5.
Zirátě pěšce nelze zabrániti! Na 10... Jí6—h5 ná-
sleduje 11. Dd4xd6, Jh5xf4, 12. Dd6x«t4, 0 —o.
13. Jí3—g5. Dd8-e8, 14. 0.-0—0 atd.
g) S hrozbou 17. Vd1—d8 s násl. 18. De7x17+ atd.
Zprávy šachové.
jít 7
C Schlechtra
Mortimer
Dd
Dd
Vc 7
d 7
Dd 8e 8
J 16
Jb 8c
c 7
Sb 5 — c 4
c 6
23
article
Jak již v minulém čísle naší rubriky sděleno
bylo, vypsala šachová rubrika »Lidových Novin« ve
vánočním čísle svůj prvý řešitelský turnaj za obvyk-
lých podmínek. Ceny: I. 20 K, II. 10 K, III.- VI
cenné šachové knihy. Řešení nutno zaslati nejděle
20tý den po uveřejnění úlohy na adressu: Stan. Tr-
čala, Brno. Vávrova tř. 47. Úlohy v tomto turnaji
k řešení předložené budeme reprodukovati, bychom
umožnili účastenství oněm šachistům, kteří náhodou
k »Lidovým Novinám« přístupu nemají. Dnešní naše
čís. 217 a 218 (L. N. č. 83 a 84) zahajují turnaj. —
Šachová redakce časopisu »Münchener Zeitung« vy-
pisuje 8. cen na rozřešení následujících úloh: Úloha
č. 219. (M. Z. 313.) Bilý: Kcl, DI3, Sd6, Pb3, cz, c5.
e6. Černý: Ka8, Sc8. Pb4, b5, b7. Mat ve 3 tazích. —
Úl. č. 220. (M. Z. 314) Bílý: Kh8, Dhí, Sb4, Jd3, ei.
Pa3. Černý: Kd4, Va5, Jb5, Pa4, a6, c4, e3. Mat v
3 tazích. Úloha č. 221. (M. Z. 315.) Bílý: Kh4, Dgs.
Ve7, Jc8, Pa4, d2, h3. Černý: Kd5, Jcí, Pbž, d3.
e6, h5. Mat ve 3 tazích. Jako ceny rozděleno bude
mezi řešítele 8 výtisků Bachma nnovy ročnice 1905
I. díl. Dva řešitelé, kteří zašlou nejlepší řešení, ob-
drží i díl druhý. Lhůta 15. leden 1906. — Týž časo-
pis vypisuje turnaj na orig. dvojtažky. Podmínka
Bílý smí míti pouze krále, dámu, oba jezdce a pěšce.
Vávrův
L N
Kcl
Sd
Černá
Brno
Pb
Jd
Virginie
jb
Münchener Zeitung
Pb 4
c 5
Ka 8
Sb 4
Kd 5
Jce
Pbž
24
article
Ceny: 15. 10 a 5 marek. Ostatní k uveřejnění vhodné
úlohy budou honorovány 2 markami. Lhůta 1. únor
r. 1906. Adressa: Šachová redakce »Münchener
Zeitungu« kavárna Ungerer, Dachauerstrasse 9. —
»Deutsche Schachzeitung« vypisuje na rozřešení ná-
sledujíeích tří čtyřtažek od J. Bergra 3 ceny a sice
I. »Schachminiaturen« od Oskara Blumenthala, dva
díly. II. »Theorie und Praxis der Endspiele« od J
Bergra a III. 300 partií od dra. Tarrasche. — Úlohač
222. (D. Sch. 10904). Bílý: Kd3, Dd4, Se7, Je6, Pb7.
c2, e2, f2, g4, h5. Černý: Ke6, Vb6, g6, Jh8, Pb3.
f5, g5, h4, 17. — Úloha č. 223. (D. Sch. 10905). Bílý
Kh7, Ve2, Sa4, Jg4, g5, Pož, d2, e5, g3 ; Černý
Kd4, Jb7, Pa5, c5. — Úloha č. 224. (D. Schzig. 10906).
Bílý: Kd2, Dí2, Se3, Pa4, c3, c4, h4. Černý: Kek.
Pc7, d3, e5, h5, h6. h7. Lhůta konec února 1906.
Adressa: »Deutsche Schachzeitung« vyd. Veit a spol.
Lipsko. — Konečně »Bohemie« vypisuje 15 cen na
rozřešení následujících tří úloh: Úloha č. 225. (Boh.
710.) P. F. Uršič, Orehek. Bílý: Kf3, De7, St5, Pb2.
Černý: Kd4, Pb3, b4, d5, f7. Mat ve 4 tazích. Úloha
č. 226. (Boh. 711) dr. Eduard Mazel, Hranice. Bílý
Kg7. Dg5, Ví5, g1, Sd3, Je2, P,2. Černý: Kf2, Pob6.
13, g3. g4. Mat ve 3 tazích a (Boh. 712.) Bílý : Kbz
De8, Val, e2. Sb4, e6. Jb3, h7.. Ph5, c2, c7, d2, pz.
g3, g7, h2. Černý: Ke5, Je4, Pd3, d7, f3. Mat ve
tazích. Lhůla do 15. února 1906. — Týž časopis vy-
pisuje mezinárodní soutěž na končící hry. Možno se
zúčastniti 2—5 pracemi. Ceny: I. 75 k, II. 50 Ka
III. 25 K. Soudci: J. Berger ve Štyrském Hradci
dr. Ed. Mazel v Hranicích. Lhůta do 30. června 1906
rozsudek uveřejněn bude o Vánocích 1906 — ceny
vyplaceny 3 měsíce později. Adressa: Šachová re
dakce »Bohemie« (panu Eduardu Mikschovi) Praha
Anenský dvůr 211. Zásilky nutno nadepsati : pro soutěž
končicích her.
J Bergr
Blumenthal
Bergr
Černá
D Schzig
Kek
Veit
Uršič
Orehek
jít 7
Mazel
Pob
Mat
J Berger
doktor
Ed
Miksch
Dachauerstrass
Jg
jb
Lipsko
St 5
Pb
Hranice
Štyrský Hradec
Praha
Münchener Zeitung
Ungerer
Deutsche Schachzeitung
Dd 4
Bohemia
h 7
g 7
d 7
teorie und Praxis der Endspiele
Úlohač 222
Pb 7
c 2
Bílá Kh
sa 4
c 5
Pb 2
Kf 2
Kbz jít 8
Sb 4
c 7
h 2
Ka III
28
article
a kdybyste měli srdce ledová, rozbuší se Vám a oči zaplanou ..
Jen se pohružte do těch prací, líčících doby, kdy bylo po Bílé Hoře
dokonáno, kdy český lev pod ranami klesaje naposledy zařval, karl-
štejnští havrani zmíravě volali a v těch našich Čechách zůstaly jen
ubohé bludné duše, a bolestně rozechvěni zapláčete nad těmi předky
dávno mrtvými, nad tím rodem českým, jenž nikomu neubližoval
a přece tolik měl nepřátel... Rle také potom kronikář náš vcházel
do našich dědin pod střechy doškové a odhaloval ta ryzí, čistá,
dobrá srdce českého lidu, lopotícího se a leda jen tíše žalujícího ...
(brrveh a posudku o Splrech Třeblark ah j
Čechy
35
article
Cdevzdáváme Benešovo životni
dílo v nejširší majetek národa, a b
proniklo úplně v drahý mu lia
na zocelení jeho povahy, k dalš
výchově české národní vytrvalost
v bojích současných i budoucích
hodl k odebírání, učiň tak
neprodleně, abychom mohli
stanoviti pevný náklad a vy-
dávati svazek každý týden.
Benešův
48
article
zelená: kor. 11.50,
12.50, 14.— a 15.—
pražená: kor. 14.—
15.—, 16.—. 2618
Brzký sůatek uzavříti míní 26letý, zdravý, intel-
ligentní majitel dobře zavedeného obchodu, skytajícího
čistých roční 4000 zl. a vládnoucí na hotovostí 30.000
zl., se vzdělanou slečnou, s přiměřeným věnem, do-
mácně vychovanou, v stáří do 22 let, která by zálibu
v obchodě měla a obou zemských jazyků mocna byla.
Podobenka žádoucna. Diskretnost cti zaručena.
Vážné a neanonymní ct. nabídky přijímá admini-
strace „Národních Listů“ pod šifrou „Šťastná hu-
28142
doucnost 100“ do 15. ledna 1900.
56
article
spotivá hlavně na zachovánl, pedporováni a upraveně dobrék
trávení a odtranění škodlivě zácpy. Osvědčeným domácin
prostřelkem a úžinných bylianých Binck pečhivě připrave nýma,
harý elivuje, podporuje a upravuje rrávení a chuť k jidba po-
vabuzuje a slrně, besbolesině počistivě působi a tak znásě
ndaledky nestřidmosti, pochybené diety, nastuzení a nepříje mne
zácpy, na př. žáhu, nadmali, tvaření se přebytečné kyseliny
hřeilé Bolesti zmisňuje a odsnaňusj«, jsn
Dra. Rosy buledámu prv šulussteh
a láárn 2. Fragnera v Prana
JVSTRAHR] Vešheré čáázti obalu opa
—třeny jsoua ochrannito
lněné a bavlněné, damaškové
výrobky osvědčené jakosti
firmy
Fragner