ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 17 b3215350-8f0f-11dd-a6d2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 17
Chunky — 28 celkem · entity: person 62, place 95, org 6, work 11
1 masthead
11. května 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 12s.
4 masthead
života.
5 masthead
Strana 17.
6 article
OBSAH- Jos. Penížek: Hrabě Julius Andrássy. (III.) J. V. želízko: K otázce o geologickém stáří lidstva. školství: F. V. Moravec: Čtyřicáté výroči pražských pokračovacích škol živnostenských ženské hnutí: Olga Stránská: žena ve služb obce. Literatura. Bibliografie.
Julius Andrássy F V Moravec Stránská Jos
7 article Hrabě Julius Andrássy.
Hrabě Julius Andrássy. Jeho život a jeho doba jako ministra zahraničníc záležitosti. Napsal Jos. Penížek. III. Válka. — Srbsko samo proti Turecku. — Jeho porážka. — Černajev. — Rusko ujímá se poraženého Srbska zvlášta Slovanů balkánských vůbec. — N Rusi vzmáhá se tlak, aby Rusko zjed- nalo na Balkáně pořádek a lidské po- měry zbraněmi. — Tento tlak silnější nežli car. — Dlouhé tahanice mezi Ru- skem, Německem, Rakouskem. Angli a Tureckem. — Nová tajná smlouv rakousko-ruská. — Rusko vypovídá Turecku válku.
Julius Andrássy Penížek Rus Srbsko Turecko Rusko Balkán Německo Rakousko Angl
8 article
Kníže Milan Obrenovič vypověděl Ture- cku 2. července r. 1876 válku. Malé Srbsko vedlo ji silami nestejnými proti velikému soku, jehož resistence, tuhost a houževnatost podceňovány. Podceňovány také Ruskem Nebylo také samo. Anglie pomáhala Portě diplomaticky, finančně, marinou. Záchvat Sa- lisburyho pro křesťanské Slovany záhy za- žehnán. Oficiální vláda britská šla jinou ce- stou. šla proti Rusku, proti Slovanům, šla pro Mohamedány. Ze žádné lásky k nim. Ale z nenávisti a závisti proti Rusům. Sama ne- mohouc míti Cařihrad, podnikala vše, by ho nemělo také Rusko. Říkala, že provádí poli- tiku konservatismu. Boj neveden o nábožen- ství, neveden o samosprávu nebo porobu neveden o národnost, nýbrž o zájmy nejhmot- Všeho všudy mělo Srbsko vojáků 110.000 mužů. To je slušná armáda. Kdyby ji bylo soustředilo na jednom místě, mohlo jí něco pořídit, mohlo zabrati kus državy turecké ho trvale uhájit. Rozčtvrtilo však vojsko to a každá jeho část podlehla přesile. Porážk jich byla krutá. Turecké vojsko bojovalo na- dšeně, nábožensky zfanatisováno, když byl rozvinut zelený prapor Mahomedův, ale srb- ské vojsko bilo se špatně. Nalézalo se tehdy na stupni velmi nízkém. Nebylo vycvikováno, nebylo výzbrojeno, nemělo vůdců. Když ru- ský generál Černajev převzal vrchní velen nad ním, bylo pozdě již. Abdul Kerim paša porazil také jej ve dvanáctihodinné bitvě u Aleksince. Černajev musil ustoupiti s troska- mi svých pluků k Detigradu. To bylo 10. září Dva měsíce potom vyslovil se car Alexand o srbské armádě velmi nelibě.
Obrenovič Slovan Rus Černajev Abdul Kerim Rusko Anglie Cařihrad
9 article
Vojenská katastrofa Srbska byla kata- strofou pro všechny Slovany balkánské. A t politickou. Vítěz zbujněl a byl ještě méně ochoten k ústupkům, nežli před válkou se Srbskem. Příměří s ním příkře odmítl. Pře to, že z Livadie, kde car právě meškal, dole- těly zvěsti, že Rusko jest odhodláno zodpo- vědět odepření příměří Srbsku svojí válkou proti Turecku. Hr. Andrássy přimlouval se za klid zbraní pouze na dobu jednoho měsíce Sultán projevil ochotu povoliti jej. Ale za ja- kých pokořujících pro Srbsko podmínek. žá- dal, aby Milan přibyl do Cařihradu a vzdal mu hold, aby stálé vojsko svoje umenšil na 10.000 mužů pěchoty a 2 baterie, aby Turecko mělo v Bělehradě zase, jako dříve, svoje pev- nosti a svoji posádku, aby nové fortifikace srbské byly sbořeny, konečně, aby Srbsko zvýšilo svůj tribut o celý milion korun.
Andrássy Milan Srbsko Rusko Turecko Hradec Cařihrad Bělehrad Livadie
10 article
Všechno na Rusi volalo: „Ven z pasívity! Na Balkán! Pomozme bratřím slovanskýmí Pomozme bratřím pravoslavným!“ Pro válku proti Turecku byli důstojníci. Pro válku tu byla choť carova, rozená Marie hessen-darm- stadtská, stojící v čele Červeného kříže Pro válku tu byl lid. Pro válku tu byl Gor- čakov, který nevěřil v polepšitelnost Ture- cka, který dal velevyslancem vídeňským No- vikovem vzkázati hr. Andrássovi: „Il ne ser rien de reformer, il faut reparer!“, refor- mami není zpomoženo, je třeba náprav. Pro válku tu bylo všechno mínění veřejné. Vše- chen tlak ten účinkoval a působil na cara. jenž chtěl opravdu zachovati mír, jenž chtěl opravdu polepšiti život křesťanů balkánských společnými akcemi celé Evropy a dohodou s Rakouskem, jenž velevyslancem cařihrad- ským Ignatěvem získal dokonce pro národy slovanské sympatie Salisbura, jenž apeloval ve prospěch jejich na sobeckou Anglii, jen orodoval za ně u svých obou spojenců, jenž válce se vzpíral do chvíle poslední a svolil k ní teprv, až když nebylo pomoci jiné, když ukázaly se všechny intervence marny.
Marie Gor reformer Ignatěv Rus Balkán Turecko Evropa Rakousko Anglie
11 article
Mezi těmi náleželo důležité místo po- slání hraběte Šumarokova, generálního poboč- níka carova, s jeho vlastnoručním listem k cí- saři Františku Josefovi do Vídně. Opět a zas nabízel car Rakousku kooperaci. Tentokráte v ten rozum, aby samo hned obsadilo Bosnu Rusko současně Bulharsko. Kn. Gorčakov tento návrh netajil před Evropou. Dal znění carova listu našemu císaři oznámiti všen dvorům. Dne 3. října, po několikadenním po- bytě, vracel se Sumarokov do Petrohradu Vezl carovi vlastnoruční list, odpověď císai Františka Josefa, vezl však také výklad An- drássův k ní kn. Gorčakovu. Udělení samosprávy Bosně a Hercegovině takové, jakou měly již Rumunsko a Srbsko. takové, by staly se samostatnými zeměmi slo- vanskými, zamítalo se nejrozhodněji. Tolikéi okupace, Ruskem doporučovaná. To z toho důvodu, protože dočasné obsazení Bulharska Ruskem mohlo by se státi trvalým. Po stránce posítivní navrhovala se společná lodní de- monstrace v Bosporu a za ní komise k vypra- cování podrobných reforem pro balkánské Slovany. Konec odvěti mocnářovy psán byl tónem ochotnějším. Mocnář prosí cara, by by přesvědčen, že odmítaje okupaci není nepří- nější.
Šumarokův František Josef Gorčakov Vídeň Rakousko Rusko Bulharsko Evropa Petrohrad Boseň a Hercegovina Rumunsko Srbsko Bospor
12 article
telem ozbrojené akce Ruska, neopak nechce a nebude jí činiti překážek. Dá-li však car povel vojsku svému ku pochodu do Turecka. dá též on k částečné mobilisaci rakouské ar- mády rozkaz. Text listu císařova byl všen státům notifikován. Hr. Andrássy byl ochoten odvolati rakou- ského vyslance v Cařihradě, kdyby Porta se zdráhala, povoliti příměří nejméně čtyřneděl- ní. Zatím kníže Milan provolán králem. Can dopsal našemu císaři znova. Trval na proni- kavé samosprávě zemí balkánských. Ohlašo- val, že od Porty nečeká, leč odpor proti kaž- dému jasnému programu, že hr. Ignatěva od- volá z Cařihradu, že Rusko nabude tím vol- nosti svojí akce a že následkem toho stane se uskutečnění úmluvy zákupské nezbytností. Vyslovil pevnou víru, že z jara dojde k válce rakousko-rusko-turecké. Pro tento případ přál si míti smluveny všechny podrobnosti Na všechen způsob žádal, aby se celé jednání to uchovalo v tajnosti. Císař František Joseí zodpověděl také tento přípis. Dopsal carovi, že se ještě neroz- hodl, tasiti z jara společně s Ruskem meč proti Turecku a že vůbec nechce se pustit k dělbě Turecka do žádné výpravy válečné. protože dle jeho soudu vynuti ji poměry samy a to v době dozírné. Ale dodal, že mu záleži přese všechny různosti v názorech o věcech nejbližších na shodě obou říší a že proto rád smluviti chce tajné ujednání s Ruskem. Dne 1. lístopadu povolilo konečně Tu- recko Srbsku příměří dvouměsíční. Povolilo je, jak je tradicí jeho, eprv, až když bylo zle.
Andrássy Milan Port František Joseum Rusko Turecko Hradec Cařihrad Can Srbsko
13 article
Když den před tím Rusko pohrozilo, že ne- bude-li povoleno do 48 hodin, začne válku Ale příměří to nevedlo k míru. Po několika dnech dal car prohlásíti císaři Františku Jo- sefovi, že nemůže déle čekati, jak mu z Vídně radili, rozkladu Turecka, nýbrž musí přispí- šiti jeho křesťanským obyvatelům na pomoe a to hned, poněvadž vidí, že chování velmocí dodává Portě jenom kuráže, prodlužovati stav, který stal se již nesnesitelným. Odho- dlal se tedy vykonati sám, co celý svět uzřel věcí spravedlivou, lidskou a nezbytnou, lituje toliko, že císař rakouský, jeho přítel, nejde veřejně s ním. Tak stalo se 3. listopadu. Ale v září již poslal císař Vilém generála, polního maršála Manteuffela, k carovi až do Livadie. Ten po svém návratu referoval neprodleně napřed císaři, potom kn. Bismarkovi. Vojenským zá- stupcem rakouským v Berlíně dověděl se hr. Andrássy, co bylo účelem poselství toho: ca- rovi dát ujištění, že spoléhati může za všech okolností na Německo. Jak vidno, německý kancléř upravoval poměr říše, jím spravo- vané, k Rusku, podle její zájmů, docela samo- statně, bez ohledů na Rakousko. Hr. Andrássy naproti tomu, kdykoliv učinil krok Ruskuv ústrety, udělal dva vůči Německu, byl samý ohled na ně, budil vněm domněnku, jakoby Rakousko nemohlo bez něho žíti, jakoby na- lézalo se pod jeho protektorátem anebo ku- ratelou. Podle líčení, které podává nám Wer- theimen o jeho politice rakousko-ruské, nevi- díme, že by byl v něm v ní přesně vytčenou linii, přesně vytčené stanovisko, přesně vy- tčenou a rovnou, přímočarnou vůli. Naopak po rozběhu následuje ústup, po zabočení v pravo zahnutí v levo, po určitém odhodlání váhavost, po písemné úmluvě otálení a pochy- by stran uskutečnění její. Vidíme, že byl zá- sadně proti okupaci Bosny a Hercegoviny
František Jo Vilém Manteuffel Andrássy Ruskův Rusko Vídeň Turecko Berlín Německo Rakousko Hradec Bosna Hercegovina
14 article
Vidíme, že byl také proti jejich autonomii Vidíme, že později byl pro ni a pro likvidaci Turecka v dorozumění s Ruskem. A napo- sledy vidíme, jak byl pro ní za poměrů pro velmocenské postavení říše a pro její styky s Ruskem mnohem nevýhodnějších. Jsme ovšem spravedlivi a nechceme však na tuto nestálost a vrtkavost a těkavost počítati na jeho vrub. Její příčiny byly snad jinde. Sluhu jeho not diplomatických a jeho pa- mětních spisů, podaných císaři, se obdivu- jeme. Neméně jejich obsahu. Kdybychom řekli, že jsou zajímavy nevystihli by- chom cenu jejích. Jsou prostě vzácny Je v nich život. Jimi proudí svěží kre Z ních vane svěží duch, svěží mysl svěží cit. Ale vedle podrážděnosti pře kvapuje na stránce nejbližší, ve chvíli nej- bližší zase plastický klid. Horský potok, je- hož spád je rychlý a náhlý, rozlévá se v ši- rokou, rozmyslnou úvahu. Jeho memorand- pro panovníka nepostrádají síly suggestivní Hr. Andrássy měl výmluvnost, měl argumen- taci, měl ton, měl způsob, jimiž bez odporu působil na vladaře ve chvílích kritických vel- mi účinně. Věděl, že každý člověk, také na trůně, je dojemlivý, že má místa, kde je měk- kým a zranitelným. Hr. Andrássy byl výbor- ným dialektikem, ale také výborným psycho- logem. Znal duší davu, znal duši parlamentu ale znal také duši svého souveraina, do kter hluboko nahlédnouti bylo mu přáno.
Vidím Andrássy Turecko Rusko Hradec
15 article
V celé politice jeho, ve funkci chefa vlá- dy uherské a v hodnosti ministra zahraničníh můžeme konstatovati, že hr. Andrássy všude a vždy počínal si teleologicky, účelně, ob myslně. Dovedl sobě i jiným posvítiti na věc. kterou chtěl anebo kterou zavrhoval, s něko- lika hledisek. Počítal a rozmýšlel se, se kte- rého z nich učiniti rozhodnutí je nejprospěš- něji. Díval se do dálky. V jeho disposicíc je patrný smysl pro vzdálenost. Odměňoval ji pozorně. Odhadoval účinky určitých dějů na tuto vzdálenost. Nikoli pouze na minutu nýbrž na léta. Četba těchto listin, vyšlých ne-li z péra- tož jistě z podnětu jeho, je požitek. Beustovy byly uhlazenější, učesanější, naparáděnější ale Andrássovy jsou vážnější a hlubší. Třebas s nimi vždy nesouhlasíme, nemůžeme jim upřít uznání, že jsou to výkony vzorné. Ko- respondence s carem a Gorčakovem má ně- kolik děl mistrovských, několik výkonů v pravdě kabinetních. Dojímá nás nejen histo- rický jejich kolorit, nejen osobní ráz, který jim hluboko vtlačen, ale též a to mnohem větší měrou úctyhodná důstojnost individua- lity našeho panovníka. Všeho byzantinismu prosti a daleci prohlížíme tyto dokumenty důkazy to stálé a neúmorné jeho péče z jeho
Andrássy Beustův
16 article
mužného věku s posvátnou pobožností a jsme pohnuti jeho výrokem, který nám zachoval ve svých aforismech arcikníže Albrecht, je- jichž rukopis jest uložen v archivu hrabat Andrássových: „Nikdy nesmí Rakousko vésti válku útočnou, nýbrž musí vyčkati, bude- napadeno.“ Ještě jednou dopsal car císaři Františku Josefovi. Vzhledem na slib Rakouska, že za- chová neutralitu za války rusko-turecké, žá- dal car, aby Rakousko dovolilo neraženou vozbu zdravotním sborům ruským po svých železnicích, ale také ruskému vojsku. Dru- hému požadavku nebylo vyhověno, ani když byl pozměněn v ten rozum, aby se dovoli projezd vojsku neozbrojenému. Splniti jej, bylo řečeno, bylo by neutralitu porušiti. Kníže Bismark prohlásil naprostou lho- stejnost ke všemu, co se děje a co se stane na Balkáně pro Turecko a proti Turecku, pro křesťanské Slovany a proti nim. Tato lhostej- nost byla dojista upřímná. Sentimentálním ně mecký kancléř nikdy nebyl. U něho rozhodo- val a to důvodně toliko vlastní zájem. O ten se starati bylo jeho povinnosíl. O rakouský nebo ruský se starati, jeho věcí věru nebylo. Jeho sobectví bylo zdravé. Nikdo pro ně ne- může mu činit výtek. Jiní mohli a měli jednati stejně. Byl-li jim vzorem v jiném ohledu, mohl a měl býti jim příkladem, následování hodným. také v tomto.
Albrecht Andrássový František Josef Bismark Rakousko Balkán Turecko Slovan
17 article
Německo nebylo skutečně dotčeno vývo- jem poměrů mezi Ruskem a Tureckem, mezi Rakouskem a Tureckem a mezi balkánským Slovany a Tureckem přímo ani nepřímo. Jeho starosti byly věnovány státům sousedním blízkým. První a hlavní bylo, by Rusko ne- stalo se spojencem Francie, druhou, by Rusko nebylo k Rakousku přátelštějším, nežli k ně- mu, třetí, by též Anglie angažovala se v zá- pletcích balkánských a poutala v nich čá- stečně Rusko. Proto radoval se v duchu, když poznával, že toto vždy horlivěji zasahuje do drobné války pravoslavných Slovanů na Bal- káně s mohamedánským Tureckem. Tak měl alespoň jistotu, že na nějaký čas má poko na hranicích východních a že nepřítel na zá- padních nebude si troufati proti Německu za- hájiti válku sám. O Rakousku věděl, že na Německo útoku nepodnikne. Kdyby též An- glie, třebasi jen ze žárlivosti na Rusko, před Cařihradem soustředila veliké válečné lod- stvo, měl vyhráno. Proto radil Salisburymu. by Anglie, má-li strach, že by vítězné Rusko zabralo hlavní město turecké, obsadila jinou část državy sultánovy. Jeho heslem bylo: jen všechny tlačiti hodně daleko na Východ, Ru- sko, Rakousko, Anglie. Plán se mu dařil podařil.
Německo Rusko Turecko Rakousko Francie Anglie Cařihrad Slovan na Bala
18 article
Strach před Anglií, který nabyl později za krále Edvarda VII. ohromných rozměrů, strach, že Německo bude aliancemi kolkolem obklíčeno, sevřeno a tak osamoceno, počal se již tehdy tam zmáhat. Kníže Bismark bál se spojenství rusko-írancoužského, ale ještě více koalice dvojspolku toho na severu s Anglii. na jihu s Italií. Když byla situace mezi státy evropskými pro konflikty balkánské na ostří nože, dopsal vídeňskému poslanci hr. Stol- bergovi, že Německo musilo by čeliti čtyř- spolku tomu, kdyby vznikl bez přičinění jeho že však vyprovokovati takové seskupení proti Německu bylo by činem nezodpovědným. Nej- lepší pojistkou pak proti konfiguraci té bylo mu dobré přátelství s Ruskem a toho si hle- děl nejbděleji, jakkoli na druhé straně troufai sí s dvěma miliony vojáků německých proti Francii s Ruskem spojené, na válku tedy s dvěma frontami. J. V. ZELIZKO
Edvard Zelizko Anglie Německo Rusko Francie
19 article K otázce o geologickém stáří lidstva.
K otázce o geologickém stáří lidstva. Od několika posledních let, co utěšeně vzrostl počet nálezů, svědčících o nesporné existenci diluviálního čili palaeolitického člo- věka ve střední Evropě, a když badatelé po- čali pečlivěji vyšetřovati stratigrafické pomě- ry uložení těchto nálezů, zvolena tím bezpeč- nější cesta ke stanovení geologického stář- palaeolitu než dříve, kdy se ještě málo po- zornosti věnovalo vrstvám, tyto zbytky cho- vajícím. Proto v oněch případech, kde starší ná- lezy postrádají zaručených údajů stratigrafi- ckých, může nám v budoucnosti toliko srov- návací anatomie podati bližší vysvětlení příslušnosti těch kterých lidských pozůstatků. Stanovení stáří lidských lebek a koster na základě uvedených geologických šetření je ovšem jen relativní, jak ani jinak není mož- no, uvážíme-li, jaká asi řada nesčetných věků musíla uplynouti od prvních, nejstarších sto po diluviálním člověku. Přes to ale výpočty badatelů, týkající se stáří jednotlivých palaeolitických stupňů ve střední Evropě, jsou nejenom velmi zajímavé. ale i vědecky cenné.
Evropa
20 article
Dnes již netřeba pochybovati, že se di- luviální člověk — aspoň u nás v Evropě — objevil v tak zvané druhé meziledové době Z periody třetihorní přes mnohé záhadné doklady, jakými mají býti jmenovitě nálezy praprimitivních kamenných výrobků „eolitů“ které v posledním čase tolik rozvířily hladinu učených kruhů, nemáme pevné záruky o exi- stenci člověka, ježto postrádáme koster, nichž by se mohlo říci, že jsou nade vši po- chybnost stáří třetihorního. Proto otázkao existenci člověka třetihorního u nás není do poslední chvíle kladně zodpověděna. Dle A. Pencka byl palaeolitický člověk středoevropský svědkem dvou ledových, dvou meziledových a samozřejmě že i poledových period. H. Obermaier, profesor internacio- nálního ústavu, nazvaného „Institut de Pa- léontologie humaine“ v Paříži, platící dne za jednoho z nejvýbornějších znalců palaeoli- tika, dospěl svými studiemi v Alpách a Py- renejích poněkud k odchylnějšímu nážoru než Penck. Tento poslední badatel uvádi r. 190 chronologii člověka ledové doby následovně I. Doba ledová. 1. Doba meziledová. Obě beze stop pa laeolitických. II. Doba ledová. 2. Doba meziledová. Palaeolitický stupeř
A Penck H Obermaier Penck Evropa Paříž Alpy institut jít pa
21 article Chelléen a Achenléen.
Chelléen a Achenléen. III. Doba ledová. Studený Moustérien. 3. Doba meziledová. a) Lesní období. Teplý Moustirien. b) Stepní období. Aurignacien a Solut réen. IV. Doba ledová. Magdalénien. Doba poledová. Magdalénien a Azylien Geologická přítomnost. Doba neolitická kovová. Dle novějších výzkumů Ober- maierových jeví se opět chronologie evropského pračlověka, jak následuje: I. Doba ledová. Studená zvířena. 1. Doba meziledová. Teplá zvířena. Ob beze stop člověka. II. Doba ledová. Zvířena studená. Rovněi stopy člověka neznámé. 2. Doba meziledová. Teplá lesni zvířena Lidská dolní čelist od Maueru. Předpalacoli- tická, dosud blíže neznámá primitivní in- dustrie. III. Doba ledová. Arktoalpinská zvířena 3. a) Počátek třetí meziledové doby. Step- ní zvířena. Industrie táž jako nahoře. b) Střed třetí meziledové doby. Tepla zvířena. Chelléen. c) Konec třeti meziledové doby. Stepní zvířena. Acheuléen a starší Moustérien. IV. Doba ledová. Arktoalpinská zvířen Moustérien. Doba poledová. a) Stepní zvířena. Aurignacien a Solut- réen. b) Arktoalpinská zvířena. Magdalénien c) Lesní zvířena. Azylien. d) Lesní zvířena. Protoneolithicum. Geo- logická přítomnost. Lesní zvířena. Neolithicum Veškeré do dneška známé nálezy lid- ských pozůstatků v střední Evropě, o nichž možno nade vši pochybnost říci, že jsou stáří diluviálního a k nimž se čítají i některé zná- mé nálezy moravské, jako ze šipky, Ochozu, Brna a Předmostí, obsaženy jsou v tomto Obermaierově poučném přehledu: A. Druhá meziledová doba. Te- plá, archaistická zvířena. Spodní čelist o Mauer a Heidelbergu (osamocený předchel- léenský nález).
Mauer Obermaierův Evropa Brno Předmostí Heidelberg I . doba
22 article
B. Třetí meziledová doba. Teplý Chelléen: Lidské zbytky z Krapiny (Chor- vatsko). Acheuléen čili staromoustérien: Po- hřeb z Le Moustier (Dordogne). C. Čtvrtá ledová doba. Studen Moustérien: Pohřby z La Ferrassie (Dor- dogne), z La Chapelle-a u x-Sai nt (Corréze), ze Spy (Belgie), spodní čelisti z Malarnaud (Ariége). Petit-Puymoye (Charente). Arcy-sur-Eure (Yonne), L Naulette (Belgie), Šipky a Ochozu [Morava). Do této skupiny náležejí též lebky z Neandertalu. Tilbury, Gibraltaru a některé jině. D. Doba poledová. Aurignacien: Negroidní pohřeb v jeskyni u Mento- ne, jakož i ostatní kostry odtud, dále pohřby u Cro-M agnonu (Dordogne). Comb Capelle (Périgord) a Laugeri e-H a ut (Dordogne). Solutréen: Pohřby z Brna a Předmostí (Mo rava). Magdalénien: Pohřby z Laugerie-Basse (Dordo- gne), La Madeleine (Dordogne). Chan- celade (Dordogne), Duruthy (Landes) a Les Hoteaux (Ain). K tomu čítají se některé isolované nálezy, na př. z Le Pla- cardu, Ma s-d'Azilu aj. Azylien.
nt Corréz Petit Puymoy Šipka Dorda Chan Krapina Chor Le Moustier Dordogne Le Ferrassie Le Chapell Belgie Eure Yonne Morava Neandertal Gibraltar Capella Périgord Laugeri eH Brno Le Pla Ma sd ' Azil L Naulette Doradogne Charente M agnon Předmostí LaugerieBass Le Madeleine Dordogne Duruthy Les Hoteaux
23 article
Hromadný hrob s lebkami od Ofnet (Bavory) a kostry z Mas-d'Azilu (Ariége) Zajímavý je číselný počet, stanovený růz- nými badateli pro relativní stáří jednotlivých palaeolitických stupňů. Tak J. Nüesch, který se zabýval svě- domitým výpočtem stáří kulturních vrstev proslulé diluviální stanice na „Schweizerbil- du“ u šafhůz ve Švýcarsku, dospěl k následu- jícímu výsledku, stanoviv pro a) nejsvrchnější humusovou vrstvu o 4 cm mocnosti, dobu 40x100 t. j. 4000 let, b) mladší kamennou vrstvu o 40 cm. mo- nosti, dobu 40 X 100 t. j. 4000 let, c) svrchní brekcionovou vrstvu o 80 a 120 cm. mocnosti, dobu 80 X 100 eventuálně 120 X 100 t. j. 8000—12.000 let, d) žlutou kulturní vrstvu o 30 cm. moc- nosti, dobu 30 x 100, 4. j. 3000 Jet, e) spodní hlodavčí vrstvu o 50 cm. moc- nosti, dobu 50 X 100, t. j. 5000 let. Uvedený autor určil stáří uloženin nej- mladší vrstvy a na 2000 let po Kr. a pokud ještě tato do předhistorické doby kovové spadá na 2000 let před Kr., kterýžto výpačet se zdá býti absolutně správným. Z toho Nüesch odvozuje, že 1 cm. zvětrávací hmo- ty odpovídá době 100 let, takže by celé sídli- ště o 240—290 cm. mocnosti potřebovalo 24.000—29.000 let k vytvoření veškerých vrstev. Nüesch pokládá ovšem tento vý- počet za maximální. Jinak ale soudí, že okrouhlý počet 20.000 let bude asi nejspráv- nější od prvního objevení se magdalénienské- ho lovce na „Schweizerbildu“.
Bavor d ' Azil Ariége J Nüesch Kristus Švýcarsko centimetr
24 article
A. Heim a Obermaier páčí stář magdalenienu asi na 16.000 let. Tento posled- ní odhaduje minimální stáří solutréenu aurignacienu po 5000 letech, takže by celá poledová perioda vykazovala úhrnné stáři 26.000 let. Moustérien, acheuléen a chelléen Obermaier odhaduje dohromady na 30.000 Z uvedených minimálních výpočtů vy- svítá, že stáří díluviálního člověka evropské- ho činí nejméně 50.000 let, kterýžto počet od povídá teprve 1500 generacím, pakli že tř na jedno století připadají. Jelikož ale nejstarš známý nález spodní čelisti mauerské je nej- méně ještě o jednu další ledovou a meziledo- vou periodu starší, dlužno prý zvýšiti s hor let. dotčený počet ještě na jednou tolik, t. j. na 100.000 let (nebo 3000 generací), abychom ob- drželi číslo, odpovídající prvnímu výskytu člověka v Evropě vůbec. Tato obrovská jinak číslice zdá se Ober- maierovi býti ještě dosti nízkou k stano- vení stáří pračlověka.
A Heim Obermaier Evropa
25 article
Mnohem obtižnější je určování stáří ve- škerého diluvia. Belgický prachistorik A. Rutot vypočí- tává, že první ledová perioda trvala 50.000, druhá 44.000, třetí 40.000 a čtvrtá 5000 let, takže činí úhrnný počet 139.000 let, při čemž ale zapomenuto na doby meziledové; jinak by se uvedený počet let značně zvětšil. L. Pilgrim opět určuje stáří první le- dové doby na 300.000 let, druhé na 170.000, třetí na 230.000 a čtvrté na 190.000; první meziledovou periodu páčí na 80.000, druhou na 190.000 a třetí na 130.000 let. Penck odhaduje veškeré diluvium na 1—1 mílion, Hildebrandt na 530.000a Obermeier na 300.000 roků. Jiní autoří spokojují se se skromnějším počtem. Z tuto uvedených cifer, z nichž asi jde čtoucímu již hlava kolem, vidno, že geologii nezáleží na nějaké té tisícovce při stanovení stáří diluviálních usazenin. Doufejme, že ho- řejší výpočty uspokojí aspoň částečně ony vědychtivé čtenáře, kterým nedostačuje pou- hé označení té neb oné geologické formace, do níž badatelé zařaďují ten který nález,o němž třeba věděti, jak je starý, na rok, měsíc a den. Proto ale všetečná otázka „kolik asi let je to staré,“ bude ještě dlouho geologa přivá- děti do trapné situace. Štěstí ještě, že se mů- žeme oháněti miliony, jinak ce bychom si po- čali, máme-li na chlup určiti stáří ať již kam- brického trilobita, nebo třetíhorního dino- theria.
A Rutot L Pilgrim Penck Hildebrandt
26 article Školství.
Školství. Čtyřicáté výročí pražských pokračo- vacích škol živnostenských. Letošní jubileum pražských pokračova- cích škol živnostenských je vhodnou příleži- tostí, abychom si aspoň ve stručném přehledu povšimli utěšeného rozvoje tohoto odvětví školského, velice důležitého pro mravní, in- telektuální a ovšem i odbornou výchovu na- šeho živnostenského dorostu. Stalo se u nás vůbec, a ve školství zvláště zvyklostí dívati se na domácí naše práce a výsledky našeho snažení jaksi s patra a poukazovati napořád k cizině jako nedostihlému vzoru. Zdá se nám pořád jaksi, že vše to, co u nás vykonáno. je tuze nepatrné. A přece srovnáme-li jen ve školské kultuře rozvitý stav nynější s primi- tivními počátečními školskými útvary před čtyřmi desetiletími, musíme uznati, že se stal u nás znatelný, neobyčejný pokrok. Připomeňme si jen, že veškeren organi- sační ruch probouzejícího se industrinlismu v první polovině předešlého století nevydal více plodů v oboru popularisace průmyslových nauk, než byly ojedinělé a brzy zanikající školy pokračovací a populární přednášky, po- řádané Jednotou pro povzbuzení průmysluv Čechách. Připomeňme si, že teprve r. 1857 řečená Jednota zřídila stálou školu pokračo- vací, že teprve r. 1873 zařídila čtyří třídy „školy nedělní“ pro učně různých řemesel, srovnejme s tím nynější rozvoj pokra- čovacích škol živnostenskýcha musíme doznati, že se stal pokrok, o němž nemohli tehdejší přátelé vzdělání živnostenské mládeže míti ani tušení.
Čechy Jednota
27 article
Před čtyřiceti lety zřízeny pro celou Pra- hu čtyři třídy (pod zprávou prof. Studni- čky), v nichž vyučovalo se toliko v neděli do- poledne. Dnes mají pražské pokračovací školy živnostenské 170 tříd (133 pro učedníky, 37 pro učednice! Před 40 lety bylo na škole 131 žáků ve 4 třídách, dnes mají pokračovact školy 6009 žáků, jež vyučuje 282 učitelů. Tehdy věnovalo se na tyto školy ročně 2152 korun, dnes pak 396.054 korun! Již pouhá tato čísla zjevují nám obrovský pokrok vnější. Srovnáme-li ještě vnitřní reformy a bohatý rozvoj nynějšího útvaru s primitivními počát- ky, dospějeme ku přesvědčení, že za dobu po- měrně nedlouhou došli jsme daleko ku předu na cestě, vyznačené ušlechtilými nadšenci z tehdejší Jednoty průmyslové. Zprvu měly pokračovací školy ráz vše- obecných přípravek, jsouce tak vlastně jen reformovanými a účelněji zařízenými školami opakovacími. Ale již po šesti letech zařizo- vány první třídy rázu odborného pro učně jednoho řemesla. V tomto období prů- pravném vznikla v Praze oddělení pouze pro učně řeznické, uzenářské, krejčovské, obuvnické, holičské, vlásenkářské a bednář- ské.
Praha
28 article
Již tehdy se pociťovalo, že k žádoucímu rozvojí školství pokračovacího je potřebí pevné zákonodárné úpravy, silného finanční- ho základu a praktického zodbornění. Avšak příslušné reformní snahy vycházely na marno a teprve r. 1883 uveden do organisace tohoto školství jakýs řád, ovšem jen pouhým naříze- ním ministeriálním, obsahujícím normy o osno- vě, zřizování, vydržování, dozoru, docházce, učitelích, pomůckách a pod. Tu nastává druhé období praž- ského školství pokračovacího. Jednota průmyslová postupuje řízení a orga- nisování škol „školnímu výboru“. Do- cházka do školy se zpravidelňuje, kontroluje, stává se pro učně povinnou a zavádí se nový školní a kázeňský řád. Zakládají se nové školy (rukavičkářská, knihařská, cukrářská a pe- kařská, zlatnická a pod.) a dospívá se ku pře- svědčení, že dosavadní, převahou theoretický ráz škol nutno zaměniti praktickou odborni- ckou tendencí. Proto připojují se k některým školám cvičné školní dílny a k učitelství na školách dostávají se tak vedle učitelů z povo- lání také praktičtí živnostníci. V tězkých těchto začátcích, kdy pražské školy živnostenské musily se propracovati k uznání a překonávati obtížné překážky po- čátečního rozvoje, zasloužil se velice o školy