1
masthead
11. května 1913.
3
masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 12s.
6
article
OBSAH-
Jos. Penížek: Hrabě Julius Andrássy. (III.)
J. V. želízko: K otázce o geologickém stáří lidstva.
školství: F. V. Moravec: Čtyřicáté výroči
pražských pokračovacích škol živnostenských
ženské hnutí: Olga Stránská: žena ve služb
obce.
Literatura.
Bibliografie.
Julius Andrássy
F V Moravec
Stránská
Jos
7
article
Hrabě Julius Andrássy.
Hrabě Julius Andrássy.
Jeho život a jeho doba jako ministra zahraničníc
záležitosti.
Napsal Jos. Penížek.
III.
Válka. — Srbsko samo proti Turecku.
— Jeho porážka. — Černajev. — Rusko
ujímá se poraženého Srbska zvlášta
Slovanů balkánských vůbec. — N
Rusi vzmáhá se tlak, aby Rusko zjed-
nalo na Balkáně pořádek a lidské po-
měry zbraněmi. — Tento tlak silnější
nežli car. — Dlouhé tahanice mezi Ru-
skem, Německem, Rakouskem. Angli
a Tureckem. — Nová tajná smlouv
rakousko-ruská. — Rusko vypovídá
Turecku válku.
Julius Andrássy
Penížek
Rus
Srbsko
Turecko
Rusko
Balkán
Německo
Rakousko
Angl
8
article
Kníže Milan Obrenovič vypověděl Ture-
cku 2. července r. 1876 válku. Malé Srbsko
vedlo ji silami nestejnými proti velikému
soku, jehož resistence, tuhost a houževnatost
podceňovány. Podceňovány také Ruskem
Nebylo také samo. Anglie pomáhala Portě
diplomaticky, finančně, marinou. Záchvat Sa-
lisburyho pro křesťanské Slovany záhy za-
žehnán. Oficiální vláda britská šla jinou ce-
stou. šla proti Rusku, proti Slovanům, šla
pro Mohamedány. Ze žádné lásky k nim. Ale
z nenávisti a závisti proti Rusům. Sama ne-
mohouc míti Cařihrad, podnikala vše, by ho
nemělo také Rusko. Říkala, že provádí poli-
tiku konservatismu. Boj neveden o nábožen-
ství, neveden o samosprávu nebo porobu
neveden o národnost, nýbrž o zájmy nejhmot-
Všeho všudy mělo Srbsko vojáků 110.000
mužů. To je slušná armáda. Kdyby ji bylo
soustředilo na jednom místě, mohlo jí něco
pořídit, mohlo zabrati kus državy turecké
ho trvale uhájit. Rozčtvrtilo však vojsko to
a každá jeho část podlehla přesile. Porážk
jich byla krutá. Turecké vojsko bojovalo na-
dšeně, nábožensky zfanatisováno, když byl
rozvinut zelený prapor Mahomedův, ale srb-
ské vojsko bilo se špatně. Nalézalo se tehdy
na stupni velmi nízkém. Nebylo vycvikováno,
nebylo výzbrojeno, nemělo vůdců. Když ru-
ský generál Černajev převzal vrchní velen
nad ním, bylo pozdě již. Abdul Kerim paša
porazil také jej ve dvanáctihodinné bitvě u
Aleksince. Černajev musil ustoupiti s troska-
mi svých pluků k Detigradu. To bylo 10. září
Dva měsíce potom vyslovil se car Alexand
o srbské armádě velmi nelibě.
Obrenovič
Slovan
Rus
Černajev
Abdul Kerim
Rusko
Anglie
Cařihrad
9
article
Vojenská katastrofa Srbska byla kata-
strofou pro všechny Slovany balkánské. A t
politickou. Vítěz zbujněl a byl ještě méně
ochoten k ústupkům, nežli před válkou se
Srbskem. Příměří s ním příkře odmítl. Pře
to, že z Livadie, kde car právě meškal, dole-
těly zvěsti, že Rusko jest odhodláno zodpo-
vědět odepření příměří Srbsku svojí válkou
proti Turecku. Hr. Andrássy přimlouval se
za klid zbraní pouze na dobu jednoho měsíce
Sultán projevil ochotu povoliti jej. Ale za ja-
kých pokořujících pro Srbsko podmínek. žá-
dal, aby Milan přibyl do Cařihradu a vzdal
mu hold, aby stálé vojsko svoje umenšil na
10.000 mužů pěchoty a 2 baterie, aby Turecko
mělo v Bělehradě zase, jako dříve, svoje pev-
nosti a svoji posádku, aby nové fortifikace
srbské byly sbořeny, konečně, aby Srbsko
zvýšilo svůj tribut o celý milion korun.
Andrássy
Milan
Srbsko
Rusko
Turecko
Hradec
Cařihrad
Bělehrad
Livadie
10
article
Všechno na Rusi volalo: „Ven z pasívity!
Na Balkán! Pomozme bratřím slovanskýmí
Pomozme bratřím pravoslavným!“ Pro válku
proti Turecku byli důstojníci. Pro válku tu
byla choť carova, rozená Marie hessen-darm-
stadtská, stojící v čele Červeného kříže
Pro válku tu byl lid. Pro válku tu byl Gor-
čakov, který nevěřil v polepšitelnost Ture-
cka, který dal velevyslancem vídeňským No-
vikovem vzkázati hr. Andrássovi: „Il ne ser
rien de reformer, il faut reparer!“, refor-
mami není zpomoženo, je třeba náprav. Pro
válku tu bylo všechno mínění veřejné. Vše-
chen tlak ten účinkoval a působil na cara.
jenž chtěl opravdu zachovati mír, jenž chtěl
opravdu polepšiti život křesťanů balkánských
společnými akcemi celé Evropy a dohodou
s Rakouskem, jenž velevyslancem cařihrad-
ským Ignatěvem získal dokonce pro národy
slovanské sympatie Salisbura, jenž apeloval
ve prospěch jejich na sobeckou Anglii, jen
orodoval za ně u svých obou spojenců, jenž
válce se vzpíral do chvíle poslední a svolil
k ní teprv, až když nebylo pomoci jiné, když
ukázaly se všechny intervence marny.
Marie
Gor
reformer
Ignatěv
Rus
Balkán
Turecko
Evropa
Rakousko
Anglie
11
article
Mezi těmi náleželo důležité místo po-
slání hraběte Šumarokova, generálního poboč-
níka carova, s jeho vlastnoručním listem k cí-
saři Františku Josefovi do Vídně. Opět a zas
nabízel car Rakousku kooperaci. Tentokráte
v ten rozum, aby samo hned obsadilo Bosnu
Rusko současně Bulharsko. Kn. Gorčakov
tento návrh netajil před Evropou. Dal znění
carova listu našemu císaři oznámiti všen
dvorům. Dne 3. října, po několikadenním po-
bytě, vracel se Sumarokov do Petrohradu
Vezl carovi vlastnoruční list, odpověď císai
Františka Josefa, vezl však také výklad An-
drássův k ní kn. Gorčakovu.
Udělení samosprávy Bosně a Hercegovině
takové, jakou měly již Rumunsko a Srbsko.
takové, by staly se samostatnými zeměmi slo-
vanskými, zamítalo se nejrozhodněji. Tolikéi
okupace, Ruskem doporučovaná. To z toho
důvodu, protože dočasné obsazení Bulharska
Ruskem mohlo by se státi trvalým. Po stránce
posítivní navrhovala se společná lodní de-
monstrace v Bosporu a za ní komise k vypra-
cování podrobných reforem pro balkánské
Slovany. Konec odvěti mocnářovy psán byl
tónem ochotnějším. Mocnář prosí cara, by by
přesvědčen, že odmítaje okupaci není nepří-
nější.
Šumarokův
František Josef
Gorčakov
Vídeň
Rakousko
Rusko
Bulharsko
Evropa
Petrohrad
Boseň a Hercegovina
Rumunsko
Srbsko
Bospor
12
article
telem ozbrojené akce Ruska, neopak nechce
a nebude jí činiti překážek. Dá-li však car
povel vojsku svému ku pochodu do Turecka.
dá též on k částečné mobilisaci rakouské ar-
mády rozkaz. Text listu císařova byl všen
státům notifikován.
Hr. Andrássy byl ochoten odvolati rakou-
ského vyslance v Cařihradě, kdyby Porta se
zdráhala, povoliti příměří nejméně čtyřneděl-
ní. Zatím kníže Milan provolán králem. Can
dopsal našemu císaři znova. Trval na proni-
kavé samosprávě zemí balkánských. Ohlašo-
val, že od Porty nečeká, leč odpor proti kaž-
dému jasnému programu, že hr. Ignatěva od-
volá z Cařihradu, že Rusko nabude tím vol-
nosti svojí akce a že následkem toho stane
se uskutečnění úmluvy zákupské nezbytností.
Vyslovil pevnou víru, že z jara dojde k válce
rakousko-rusko-turecké. Pro tento případ
přál si míti smluveny všechny podrobnosti
Na všechen způsob žádal, aby se celé jednání
to uchovalo v tajnosti.
Císař František Joseí zodpověděl také
tento přípis. Dopsal carovi, že se ještě neroz-
hodl, tasiti z jara společně s Ruskem meč
proti Turecku a že vůbec nechce se pustit
k dělbě Turecka do žádné výpravy válečné.
protože dle jeho soudu vynuti ji poměry samy
a to v době dozírné. Ale dodal, že mu záleži
přese všechny různosti v názorech o věcech
nejbližších na shodě obou říší a že proto rád
smluviti chce tajné ujednání s Ruskem.
Dne 1. lístopadu povolilo konečně Tu-
recko Srbsku příměří dvouměsíční. Povolilo
je, jak je tradicí jeho, eprv, až když bylo zle.
Andrássy
Milan
Port
František Joseum
Rusko
Turecko
Hradec
Cařihrad
Can
Srbsko
13
article
Když den před tím Rusko pohrozilo, že ne-
bude-li povoleno do 48 hodin, začne válku
Ale příměří to nevedlo k míru. Po několika
dnech dal car prohlásíti císaři Františku Jo-
sefovi, že nemůže déle čekati, jak mu z Vídně
radili, rozkladu Turecka, nýbrž musí přispí-
šiti jeho křesťanským obyvatelům na pomoe
a to hned, poněvadž vidí, že chování velmocí
dodává Portě jenom kuráže, prodlužovati
stav, který stal se již nesnesitelným. Odho-
dlal se tedy vykonati sám, co celý svět uzřel
věcí spravedlivou, lidskou a nezbytnou, lituje
toliko, že císař rakouský, jeho přítel, nejde
veřejně s ním.
Tak stalo se 3. listopadu. Ale v září již
poslal císař Vilém generála, polního maršála
Manteuffela, k carovi až do Livadie. Ten po
svém návratu referoval neprodleně napřed
císaři, potom kn. Bismarkovi. Vojenským zá-
stupcem rakouským v Berlíně dověděl se hr.
Andrássy, co bylo účelem poselství toho: ca-
rovi dát ujištění, že spoléhati může za všech
okolností na Německo. Jak vidno, německý
kancléř upravoval poměr říše, jím spravo-
vané, k Rusku, podle její zájmů, docela samo-
statně, bez ohledů na Rakousko. Hr. Andrássy
naproti tomu, kdykoliv učinil krok Ruskuv
ústrety, udělal dva vůči Německu, byl samý
ohled na ně, budil vněm domněnku, jakoby
Rakousko nemohlo bez něho žíti, jakoby na-
lézalo se pod jeho protektorátem anebo ku-
ratelou. Podle líčení, které podává nám Wer-
theimen o jeho politice rakousko-ruské, nevi-
díme, že by byl v něm v ní přesně vytčenou
linii, přesně vytčené stanovisko, přesně vy-
tčenou a rovnou, přímočarnou vůli. Naopak
po rozběhu následuje ústup, po zabočení v
pravo zahnutí v levo, po určitém odhodlání
váhavost, po písemné úmluvě otálení a pochy-
by stran uskutečnění její. Vidíme, že byl zá-
sadně proti okupaci Bosny a Hercegoviny
František Jo
Vilém
Manteuffel
Andrássy
Ruskův
Rusko
Vídeň
Turecko
Berlín
Německo
Rakousko
Hradec
Bosna
Hercegovina
14
article
Vidíme, že byl také proti jejich autonomii
Vidíme, že později byl pro ni a pro likvidaci
Turecka v dorozumění s Ruskem. A napo-
sledy vidíme, jak byl pro ní za poměrů pro
velmocenské postavení říše a pro její styky
s Ruskem mnohem nevýhodnějších. Jsme
ovšem spravedlivi a nechceme však na tuto
nestálost a vrtkavost a těkavost počítati na
jeho vrub. Její příčiny byly snad jinde.
Sluhu jeho not diplomatických a jeho pa-
mětních spisů, podaných císaři, se obdivu-
jeme. Neméně jejich obsahu. Kdybychom
řekli, že jsou zajímavy nevystihli by-
chom cenu jejích. Jsou prostě vzácny
Je v nich život. Jimi proudí svěží kre
Z ních vane svěží duch, svěží mysl
svěží cit. Ale vedle podrážděnosti pře
kvapuje na stránce nejbližší, ve chvíli nej-
bližší zase plastický klid. Horský potok, je-
hož spád je rychlý a náhlý, rozlévá se v ši-
rokou, rozmyslnou úvahu. Jeho memorand-
pro panovníka nepostrádají síly suggestivní
Hr. Andrássy měl výmluvnost, měl argumen-
taci, měl ton, měl způsob, jimiž bez odporu
působil na vladaře ve chvílích kritických vel-
mi účinně. Věděl, že každý člověk, také na
trůně, je dojemlivý, že má místa, kde je měk-
kým a zranitelným. Hr. Andrássy byl výbor-
ným dialektikem, ale také výborným psycho-
logem. Znal duší davu, znal duši parlamentu
ale znal také duši svého souveraina, do kter
hluboko nahlédnouti bylo mu přáno.
Vidím
Andrássy
Turecko
Rusko
Hradec
15
article
V celé politice jeho, ve funkci chefa vlá-
dy uherské a v hodnosti ministra zahraničníh
můžeme konstatovati, že hr. Andrássy všude
a vždy počínal si teleologicky, účelně, ob
myslně. Dovedl sobě i jiným posvítiti na věc.
kterou chtěl anebo kterou zavrhoval, s něko-
lika hledisek. Počítal a rozmýšlel se, se kte-
rého z nich učiniti rozhodnutí je nejprospěš-
něji. Díval se do dálky. V jeho disposicíc
je patrný smysl pro vzdálenost. Odměňoval
ji pozorně. Odhadoval účinky určitých dějů
na tuto vzdálenost. Nikoli pouze na minutu
nýbrž na léta.
Četba těchto listin, vyšlých ne-li z péra-
tož jistě z podnětu jeho, je požitek. Beustovy
byly uhlazenější, učesanější, naparáděnější
ale Andrássovy jsou vážnější a hlubší. Třebas
s nimi vždy nesouhlasíme, nemůžeme jim
upřít uznání, že jsou to výkony vzorné. Ko-
respondence s carem a Gorčakovem má ně-
kolik děl mistrovských, několik výkonů v
pravdě kabinetních. Dojímá nás nejen histo-
rický jejich kolorit, nejen osobní ráz, který
jim hluboko vtlačen, ale též a to mnohem
větší měrou úctyhodná důstojnost individua-
lity našeho panovníka. Všeho byzantinismu
prosti a daleci prohlížíme tyto dokumenty
důkazy to stálé a neúmorné jeho péče z jeho
Andrássy
Beustův
16
article
mužného věku s posvátnou pobožností a jsme
pohnuti jeho výrokem, který nám zachoval
ve svých aforismech arcikníže Albrecht, je-
jichž rukopis jest uložen v archivu hrabat
Andrássových: „Nikdy nesmí Rakousko vésti
válku útočnou, nýbrž musí vyčkati, bude-
napadeno.“
Ještě jednou dopsal car císaři Františku
Josefovi. Vzhledem na slib Rakouska, že za-
chová neutralitu za války rusko-turecké, žá-
dal car, aby Rakousko dovolilo neraženou
vozbu zdravotním sborům ruským po svých
železnicích, ale také ruskému vojsku. Dru-
hému požadavku nebylo vyhověno, ani když
byl pozměněn v ten rozum, aby se dovoli
projezd vojsku neozbrojenému. Splniti jej, bylo
řečeno, bylo by neutralitu porušiti.
Kníže Bismark prohlásil naprostou lho-
stejnost ke všemu, co se děje a co se stane
na Balkáně pro Turecko a proti Turecku, pro
křesťanské Slovany a proti nim. Tato lhostej-
nost byla dojista upřímná. Sentimentálním ně
mecký kancléř nikdy nebyl. U něho rozhodo-
val a to důvodně toliko vlastní zájem. O ten
se starati bylo jeho povinnosíl. O rakouský
nebo ruský se starati, jeho věcí věru nebylo.
Jeho sobectví bylo zdravé. Nikdo pro ně ne-
může mu činit výtek. Jiní mohli a měli jednati
stejně. Byl-li jim vzorem v jiném ohledu, mohl
a měl býti jim příkladem, následování hodným.
také v tomto.
Albrecht
Andrássový
František Josef
Bismark
Rakousko
Balkán
Turecko
Slovan
17
article
Německo nebylo skutečně dotčeno vývo-
jem poměrů mezi Ruskem a Tureckem, mezi
Rakouskem a Tureckem a mezi balkánským
Slovany a Tureckem přímo ani nepřímo. Jeho
starosti byly věnovány státům sousedním
blízkým. První a hlavní bylo, by Rusko ne-
stalo se spojencem Francie, druhou, by Rusko
nebylo k Rakousku přátelštějším, nežli k ně-
mu, třetí, by též Anglie angažovala se v zá-
pletcích balkánských a poutala v nich čá-
stečně Rusko. Proto radoval se v duchu, když
poznával, že toto vždy horlivěji zasahuje do
drobné války pravoslavných Slovanů na Bal-
káně s mohamedánským Tureckem. Tak měl
alespoň jistotu, že na nějaký čas má poko
na hranicích východních a že nepřítel na zá-
padních nebude si troufati proti Německu za-
hájiti válku sám. O Rakousku věděl, že na
Německo útoku nepodnikne. Kdyby též An-
glie, třebasi jen ze žárlivosti na Rusko, před
Cařihradem soustředila veliké válečné lod-
stvo, měl vyhráno. Proto radil Salisburymu.
by Anglie, má-li strach, že by vítězné Rusko
zabralo hlavní město turecké, obsadila jinou
část državy sultánovy. Jeho heslem bylo: jen
všechny tlačiti hodně daleko na Východ, Ru-
sko, Rakousko, Anglie. Plán se mu dařil
podařil.
Německo
Rusko
Turecko
Rakousko
Francie
Anglie
Cařihrad
Slovan na Bala
18
article
Strach před Anglií, který nabyl později
za krále Edvarda VII. ohromných rozměrů,
strach, že Německo bude aliancemi kolkolem
obklíčeno, sevřeno a tak osamoceno, počal se
již tehdy tam zmáhat. Kníže Bismark bál se
spojenství rusko-írancoužského, ale ještě více
koalice dvojspolku toho na severu s Anglii.
na jihu s Italií. Když byla situace mezi státy
evropskými pro konflikty balkánské na ostří
nože, dopsal vídeňskému poslanci hr. Stol-
bergovi, že Německo musilo by čeliti čtyř-
spolku tomu, kdyby vznikl bez přičinění jeho
že však vyprovokovati takové seskupení proti
Německu bylo by činem nezodpovědným. Nej-
lepší pojistkou pak proti konfiguraci té bylo
mu dobré přátelství s Ruskem a toho si hle-
děl nejbděleji, jakkoli na druhé straně troufai
sí s dvěma miliony vojáků německých proti
Francii s Ruskem spojené, na válku tedy
s dvěma frontami.
J. V. ZELIZKO
Edvard
Zelizko
Anglie
Německo
Rusko
Francie
19
article
K otázce o geologickém stáří
lidstva.
K otázce o geologickém stáří
lidstva.
Od několika posledních let, co utěšeně
vzrostl počet nálezů, svědčících o nesporné
existenci diluviálního čili palaeolitického člo-
věka ve střední Evropě, a když badatelé po-
čali pečlivěji vyšetřovati stratigrafické pomě-
ry uložení těchto nálezů, zvolena tím bezpeč-
nější cesta ke stanovení geologického stář-
palaeolitu než dříve, kdy se ještě málo po-
zornosti věnovalo vrstvám, tyto zbytky cho-
vajícím.
Proto v oněch případech, kde starší ná-
lezy postrádají zaručených údajů stratigrafi-
ckých, může nám v budoucnosti toliko srov-
návací anatomie podati bližší vysvětlení
příslušnosti těch kterých lidských pozůstatků.
Stanovení stáří lidských lebek a koster
na základě uvedených geologických šetření
je ovšem jen relativní, jak ani jinak není mož-
no, uvážíme-li, jaká asi řada nesčetných věků
musíla uplynouti od prvních, nejstarších sto
po diluviálním člověku.
Přes to ale výpočty badatelů, týkající se
stáří jednotlivých palaeolitických stupňů ve
střední Evropě, jsou nejenom velmi zajímavé.
ale i vědecky cenné.
Evropa
20
article
Dnes již netřeba pochybovati, že se di-
luviální člověk — aspoň u nás v Evropě —
objevil v tak zvané druhé meziledové době
Z periody třetihorní přes mnohé záhadné
doklady, jakými mají býti jmenovitě nálezy
praprimitivních kamenných výrobků „eolitů“
které v posledním čase tolik rozvířily hladinu
učených kruhů, nemáme pevné záruky o exi-
stenci člověka, ježto postrádáme koster,
nichž by se mohlo říci, že jsou nade vši po-
chybnost stáří třetihorního. Proto otázkao
existenci člověka třetihorního u nás není do
poslední chvíle kladně zodpověděna.
Dle A. Pencka byl palaeolitický člověk
středoevropský svědkem dvou ledových, dvou
meziledových a samozřejmě že i poledových
period.
H. Obermaier, profesor internacio-
nálního ústavu, nazvaného „Institut de Pa-
léontologie humaine“ v Paříži, platící dne
za jednoho z nejvýbornějších znalců palaeoli-
tika, dospěl svými studiemi v Alpách a Py-
renejích poněkud k odchylnějšímu nážoru než
Penck.
Tento poslední badatel uvádi r. 190
chronologii člověka ledové doby následovně
I. Doba ledová.
1. Doba meziledová. Obě beze stop pa
laeolitických.
II. Doba ledová.
2. Doba meziledová. Palaeolitický stupeř
A Penck
H Obermaier
Penck
Evropa
Paříž
Alpy
institut jít pa
21
article
Chelléen a Achenléen.
Chelléen a Achenléen.
III. Doba ledová. Studený Moustérien.
3. Doba meziledová.
a) Lesní období. Teplý Moustirien.
b) Stepní období. Aurignacien a Solut
réen.
IV. Doba ledová. Magdalénien.
Doba poledová. Magdalénien a Azylien
Geologická přítomnost. Doba neolitická
kovová. Dle novějších výzkumů Ober-
maierových jeví se opět chronologie
evropského pračlověka, jak následuje:
I. Doba ledová. Studená zvířena.
1. Doba meziledová. Teplá zvířena. Ob
beze stop člověka.
II. Doba ledová. Zvířena studená. Rovněi
stopy člověka neznámé.
2. Doba meziledová. Teplá lesni zvířena
Lidská dolní čelist od Maueru. Předpalacoli-
tická, dosud blíže neznámá primitivní in-
dustrie.
III. Doba ledová. Arktoalpinská zvířena
3. a) Počátek třetí meziledové doby. Step-
ní zvířena. Industrie táž jako nahoře.
b) Střed třetí meziledové doby. Tepla
zvířena. Chelléen.
c) Konec třeti meziledové doby. Stepní
zvířena. Acheuléen a starší Moustérien.
IV. Doba ledová. Arktoalpinská zvířen
Moustérien.
Doba poledová.
a) Stepní zvířena. Aurignacien a Solut-
réen.
b) Arktoalpinská zvířena. Magdalénien
c) Lesní zvířena. Azylien.
d) Lesní zvířena. Protoneolithicum. Geo-
logická přítomnost. Lesní zvířena. Neolithicum
Veškeré do dneška známé nálezy lid-
ských pozůstatků v střední Evropě, o nichž
možno nade vši pochybnost říci, že jsou stáří
diluviálního a k nimž se čítají i některé zná-
mé nálezy moravské, jako ze šipky, Ochozu,
Brna a Předmostí, obsaženy jsou v tomto
Obermaierově poučném přehledu:
A. Druhá meziledová doba. Te-
plá, archaistická zvířena. Spodní čelist o
Mauer a Heidelbergu (osamocený předchel-
léenský nález).
Mauer
Obermaierův
Evropa
Brno
Předmostí
Heidelberg
I . doba
22
article
B. Třetí meziledová doba. Teplý
Chelléen: Lidské zbytky z Krapiny (Chor-
vatsko). Acheuléen čili staromoustérien: Po-
hřeb z Le Moustier (Dordogne).
C. Čtvrtá ledová doba. Studen
Moustérien: Pohřby z La Ferrassie (Dor-
dogne), z La Chapelle-a u x-Sai nt
(Corréze), ze Spy (Belgie), spodní čelisti z
Malarnaud (Ariége). Petit-Puymoye
(Charente). Arcy-sur-Eure (Yonne), L
Naulette (Belgie), Šipky a Ochozu
[Morava). Do této skupiny náležejí též lebky
z Neandertalu. Tilbury, Gibraltaru a některé
jině.
D. Doba poledová.
Aurignacien:
Negroidní pohřeb v jeskyni u Mento-
ne, jakož i ostatní kostry odtud, dále pohřby
u Cro-M agnonu (Dordogne). Comb
Capelle (Périgord) a Laugeri e-H a ut
(Dordogne).
Solutréen:
Pohřby z Brna a Předmostí (Mo
rava).
Magdalénien:
Pohřby z Laugerie-Basse (Dordo-
gne), La Madeleine (Dordogne). Chan-
celade (Dordogne), Duruthy (Landes) a
Les Hoteaux (Ain). K tomu čítají se
některé isolované nálezy, na př. z Le Pla-
cardu, Ma s-d'Azilu aj.
Azylien.
nt
Corréz
Petit
Puymoy
Šipka
Dorda
Chan
Krapina
Chor
Le Moustier
Dordogne
Le Ferrassie
Le Chapell
Belgie
Eure
Yonne
Morava
Neandertal
Gibraltar
Capella
Périgord
Laugeri eH
Brno
Le Pla
Ma sd ' Azil
L Naulette
Doradogne
Charente
M agnon
Předmostí
LaugerieBass
Le Madeleine
Dordogne
Duruthy
Les Hoteaux
23
article
Hromadný hrob s lebkami od Ofnet
(Bavory) a kostry z Mas-d'Azilu (Ariége)
Zajímavý je číselný počet, stanovený růz-
nými badateli pro relativní stáří jednotlivých
palaeolitických stupňů.
Tak J. Nüesch, který se zabýval svě-
domitým výpočtem stáří kulturních vrstev
proslulé diluviální stanice na „Schweizerbil-
du“ u šafhůz ve Švýcarsku, dospěl k následu-
jícímu výsledku, stanoviv pro
a) nejsvrchnější humusovou vrstvu o 4
cm mocnosti, dobu 40x100 t. j. 4000 let,
b) mladší kamennou vrstvu o 40 cm. mo-
nosti, dobu 40 X 100 t. j. 4000 let,
c) svrchní brekcionovou vrstvu o 80 a
120 cm. mocnosti, dobu 80 X 100 eventuálně
120 X 100 t. j. 8000—12.000 let,
d) žlutou kulturní vrstvu o 30 cm. moc-
nosti, dobu 30 x 100, 4. j. 3000 Jet,
e) spodní hlodavčí vrstvu o 50 cm. moc-
nosti, dobu 50 X 100, t. j. 5000 let.
Uvedený autor určil stáří uloženin nej-
mladší vrstvy a na 2000 let po Kr. a pokud
ještě tato do předhistorické doby kovové
spadá na 2000 let před Kr., kterýžto výpačet
se zdá býti absolutně správným. Z toho
Nüesch odvozuje, že 1 cm. zvětrávací hmo-
ty odpovídá době 100 let, takže by celé sídli-
ště o 240—290 cm. mocnosti potřebovalo
24.000—29.000 let k vytvoření veškerých
vrstev. Nüesch pokládá ovšem tento vý-
počet za maximální. Jinak ale soudí, že
okrouhlý počet 20.000 let bude asi nejspráv-
nější od prvního objevení se magdalénienské-
ho lovce na „Schweizerbildu“.
Bavor
d ' Azil
Ariége
J Nüesch
Kristus
Švýcarsko
centimetr
24
article
A. Heim a Obermaier páčí stář
magdalenienu asi na 16.000 let. Tento posled-
ní odhaduje minimální stáří solutréenu
aurignacienu po 5000 letech, takže by celá
poledová perioda vykazovala úhrnné stáři
26.000 let. Moustérien, acheuléen a chelléen
Obermaier odhaduje dohromady na 30.000
Z uvedených minimálních výpočtů vy-
svítá, že stáří díluviálního člověka evropské-
ho činí nejméně 50.000 let, kterýžto počet od
povídá teprve 1500 generacím, pakli že tř
na jedno století připadají. Jelikož ale nejstarš
známý nález spodní čelisti mauerské je nej-
méně ještě o jednu další ledovou a meziledo-
vou periodu starší, dlužno prý zvýšiti s hor
let.
dotčený počet ještě na jednou tolik, t. j. na
100.000 let (nebo 3000 generací), abychom ob-
drželi číslo, odpovídající prvnímu výskytu
člověka v Evropě vůbec.
Tato obrovská jinak číslice zdá se Ober-
maierovi býti ještě dosti nízkou k stano-
vení stáří pračlověka.
A Heim
Obermaier
Evropa
25
article
Mnohem obtižnější je určování stáří ve-
škerého diluvia.
Belgický prachistorik A. Rutot vypočí-
tává, že první ledová perioda trvala 50.000,
druhá 44.000, třetí 40.000 a čtvrtá 5000 let,
takže činí úhrnný počet 139.000 let, při čemž
ale zapomenuto na doby meziledové; jinak by
se uvedený počet let značně zvětšil.
L. Pilgrim opět určuje stáří první le-
dové doby na 300.000 let, druhé na 170.000,
třetí na 230.000 a čtvrté na 190.000; první
meziledovou periodu páčí na 80.000, druhou
na 190.000 a třetí na 130.000 let.
Penck odhaduje veškeré diluvium na
1—1 mílion, Hildebrandt na 530.000a
Obermeier na 300.000 roků. Jiní autoří
spokojují se se skromnějším počtem.
Z tuto uvedených cifer, z nichž asi jde
čtoucímu již hlava kolem, vidno, že geologii
nezáleží na nějaké té tisícovce při stanovení
stáří diluviálních usazenin. Doufejme, že ho-
řejší výpočty uspokojí aspoň částečně ony
vědychtivé čtenáře, kterým nedostačuje pou-
hé označení té neb oné geologické formace,
do níž badatelé zařaďují ten který nález,o
němž třeba věděti, jak je starý, na rok, měsíc
a den.
Proto ale všetečná otázka „kolik asi let
je to staré,“ bude ještě dlouho geologa přivá-
děti do trapné situace. Štěstí ještě, že se mů-
žeme oháněti miliony, jinak ce bychom si po-
čali, máme-li na chlup určiti stáří ať již kam-
brického trilobita, nebo třetíhorního dino-
theria.
A Rutot
L Pilgrim
Penck
Hildebrandt
26
article
Školství.
Školství.
Čtyřicáté výročí pražských pokračo-
vacích škol živnostenských.
Letošní jubileum pražských pokračova-
cích škol živnostenských je vhodnou příleži-
tostí, abychom si aspoň ve stručném přehledu
povšimli utěšeného rozvoje tohoto odvětví
školského, velice důležitého pro mravní, in-
telektuální a ovšem i odbornou výchovu na-
šeho živnostenského dorostu. Stalo se u nás
vůbec, a ve školství zvláště zvyklostí dívati
se na domácí naše práce a výsledky našeho
snažení jaksi s patra a poukazovati napořád
k cizině jako nedostihlému vzoru. Zdá se
nám pořád jaksi, že vše to, co u nás vykonáno.
je tuze nepatrné. A přece srovnáme-li jen ve
školské kultuře rozvitý stav nynější s primi-
tivními počátečními školskými útvary před
čtyřmi desetiletími, musíme uznati, že se
stal u nás znatelný, neobyčejný pokrok.
Připomeňme si jen, že veškeren organi-
sační ruch probouzejícího se industrinlismu
v první polovině předešlého století nevydal
více plodů v oboru popularisace průmyslových
nauk, než byly ojedinělé a brzy zanikající
školy pokračovací a populární přednášky, po-
řádané Jednotou pro povzbuzení průmysluv
Čechách. Připomeňme si, že teprve r. 1857
řečená Jednota zřídila stálou školu pokračo-
vací, že teprve r. 1873 zařídila čtyří třídy
„školy nedělní“ pro učně různých řemesel,
srovnejme s tím nynější rozvoj pokra-
čovacích škol živnostenskýcha
musíme doznati, že se stal pokrok, o němž
nemohli tehdejší přátelé vzdělání živnostenské
mládeže míti ani tušení.
Čechy
Jednota
27
article
Před čtyřiceti lety zřízeny pro celou Pra-
hu čtyři třídy (pod zprávou prof. Studni-
čky), v nichž vyučovalo se toliko v neděli do-
poledne. Dnes mají pražské pokračovací školy
živnostenské 170 tříd (133 pro učedníky,
37 pro učednice! Před 40 lety bylo na škole
131 žáků ve 4 třídách, dnes mají pokračovact
školy 6009 žáků, jež vyučuje 282 učitelů.
Tehdy věnovalo se na tyto školy ročně 2152
korun, dnes pak 396.054 korun! Již pouhá
tato čísla zjevují nám obrovský pokrok vnější.
Srovnáme-li ještě vnitřní reformy a bohatý
rozvoj nynějšího útvaru s primitivními počát-
ky, dospějeme ku přesvědčení, že za dobu po-
měrně nedlouhou došli jsme daleko ku předu
na cestě, vyznačené ušlechtilými nadšenci
z tehdejší Jednoty průmyslové.
Zprvu měly pokračovací školy ráz vše-
obecných přípravek, jsouce tak vlastně jen
reformovanými a účelněji zařízenými školami
opakovacími. Ale již po šesti letech zařizo-
vány první třídy rázu odborného pro učně
jednoho řemesla. V tomto období prů-
pravném vznikla v Praze oddělení pouze
pro učně řeznické, uzenářské, krejčovské,
obuvnické, holičské, vlásenkářské a bednář-
ské.
Praha
28
article
Již tehdy se pociťovalo, že k žádoucímu
rozvojí školství pokračovacího je potřebí
pevné zákonodárné úpravy, silného finanční-
ho základu a praktického zodbornění. Avšak
příslušné reformní snahy vycházely na marno
a teprve r. 1883 uveden do organisace tohoto
školství jakýs řád, ovšem jen pouhým naříze-
ním ministeriálním, obsahujícím normy o osno-
vě, zřizování, vydržování, dozoru, docházce,
učitelích, pomůckách a pod.
Tu nastává druhé období praž-
ského školství pokračovacího.
Jednota průmyslová postupuje řízení a orga-
nisování škol „školnímu výboru“. Do-
cházka do školy se zpravidelňuje, kontroluje,
stává se pro učně povinnou a zavádí se nový
školní a kázeňský řád. Zakládají se nové školy
(rukavičkářská, knihařská, cukrářská a pe-
kařská, zlatnická a pod.) a dospívá se ku pře-
svědčení, že dosavadní, převahou theoretický
ráz škol nutno zaměniti praktickou odborni-
ckou tendencí. Proto připojují se k některým
školám cvičné školní dílny a k učitelství na
školách dostávají se tak vedle učitelů z povo-
lání také praktičtí živnostníci.
V tězkých těchto začátcích, kdy pražské
školy živnostenské musily se propracovati
k uznání a překonávati obtížné překážky po-
čátečního rozvoje, zasloužil se velice o školy