2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
11. května 1913. číslo 128.
4
article
ty býv. jejich ředitel Karel Bulíř, jehož ne-
lze při jubilejní vzpomínce této nevzpome-
nouti. Již od r. 1874 působil na školách po-
kračovacích, zprvu jako učitel a zástupce uči-
telstva v „řídícím výboru“, později (od roku
1883) jako ředitel, v kteréžto funkci setrval
do r. 1909. Věnoval tak 35 let života svého
výchově mládeže živnostenské a zasloužil se
nemálo o rozkvět a rozvoj pražského školství
pokračovacího, jež ve mnohém vzhledě bylo
vzorem, ukazatelem a předbojníkem českému
pokračovacímu školství živnostenskému vů-
bec. V době, kdy nebylo ani potřebných po-
mocných knih, ani tradice řádů a zkušeností
sepsal „Rádce živnostníků“, „Písemnosti živ
nostenské“, sestavoval učebné osnovy, ved
učitelstvo a pevnou rukou i bystrým zrakem
určoval směrnici nového, důležitého odvětv
školského.
Bulíř
český pokračovací školství živnostenský ev
5
article
Období nového, rušného, kypí-
cího rozvoje pražských pokračo-
vacích škol živnostenských na-
stalo, kdy ujal se řízení škol ředitel cís. rada
Jos. Schrötter. Tato doba vyznačujes
mnohými podstatnými změnami, vyhovujícím
moderním proudům reformním. Jednak zříze
ny nové potřebné školy pro učně, jednak vy-
hověno dávno cítěné potřebě po osamostat
nění celé řady škol, které dříve byly připojo-
vány ke školám jiným. Velmi záslužným či
nem bylo zřízení nových škol dívčích pro
učednice krejčovské a modistské. Správa škoi
zreformována v ten způsob, že byla jednal
decentralisována zřízením zvláštních správ pro
každou jednotlivou školu, jednak soustředě-
ním administrativním a paedagogickým v
správě centrální. Tím získána větší intensita
práce v jednotkách a přehlednost, snazší evi-
dence i jednotnost v celku. Zvýšená péče vě-
nována skutečnému zodborněn
škol zřízením celé řady cvičných dílen (pra-
coven), kde vyučují praktičtí odborníci aneb
aspoň opatřením odborného vyučování v od-
děleních, kde zatím nebylo lze cvičných dílen
zaříditi. Po výchovné stránce zaznamenati jes
aspoň nejpodstatnější reformy v oboru hy-
gienickém a cítově zušlechťují
cím.
rada Jos
6
article
Pořádány jsou pro učně poučné popu-
lární kursy z oboru zdravovědy
zavedena je systematická služba lé-
kařská na všech pražských pokračovacích
školách, vykonávaná pěti školními lékaři, ža
ctvu dostává se praktického poučení o prvn
pomoci v úrazech, konají se pravidelná lé-
kařská vyšetřování žactva a pod.
čímž vším dosažen nebývalý pokrok ve zdra-
votnictví na školách pokračovacích.
Velice zdárně působí nově zavedené be-
sídky živnostenské mládeže při
pokračovacích školách. Z ojedinělých pokust
a náběhů vzrostla v tomto novém období řád-
ná, pravidelně organisovaná, účelně vedenáa
intensivně pracující instituce, která tvoří most
mezi školou a životem, paralerisuje škodný
vliv velkoměsta a svými esthetickými pod-
něty působí přímo na zušlechtění, omravnění
a duševní povznesení živnostenského doro-
stu. Je to veliký pokrok, který umožněn byl
hlavně tím, že získána pro pořádání besídel
učňovských vlastní, účelně vypravená míst
nost, jakou je přednáškový sál se skioptiko-
novým zařízením, pianem, sbírkami diaposi-
tivů ve škole u Nejsv. Trojice. Besídky pů-
sobí několika směry. Dorost učí se v j a zy-
kových kursech cizím jazykům (němči-
ně, frančině, ruštině, polštině a esperantu)
to konversací se zřetelem k jich zaměstnání
Účast je ovšem dobrovolná, ale přes to velmi
hojná (300 učňů a 240 učednic). Pro dívky po-
řádají se pravidelné zábavy tělocvič-
né. Zřízeno je oddělení pro hudbu
v oddělení smyčcových a foukacích nástrojů
dokonce sestavena malá kapela, která při be-
sídkových slavnostech spolupůsobila. Je dále
po ruce knihovna a čítárna dobře vy-
pravená a hojně užívaná. Účastníkům besídek
pořádány jsou zábavy síce veselého, ale
vždy zušlechťujícího a povznášejícího rázu.
škola u Nejsv
7
article
Konají se umělecky vypravené oslavy pa-
mátek předních spisovatelů, uměl-
ců českých, hraje se divadlo, vzpomíná se
historických událostí národních a pod. Př
těchto besídkách dobře programově a účelně
založených se recituje, přednášejí se uměle-
cké skladby, přednesené umělci, hraje i do-
mácí orchestr, zpívá se a ovšem se také pilně
přednáší při skioptikonu. V létě pořá-
dají se vycházky do okolí, konají se spo-
lečné hry na letenském hřišti, hoši učí se
plování a pod. Velmi důležité toto odvětví po-
kračovacích škol obezřetně a vskutku horlivě
řídí ředitel Jan Dolenský. Jeho seriosno-
sti, houževnatosti a obětovnosti s jedné a po-
rozumění i ochotě městské rady, zvláště pak
ředitele pokračovacích škol c. r. J. Schrötter
s druhé strany jest děkovati, že instituce be-
sídek stala se trvalou, zabezpečenou a vše-
obecně respektovanou.
Jak i ze zcela stručného našeho přehledu
patrno, mohou pražské pokračovací školy živ-
nostenské ve svém jubilejním roce s hrdým
uspokojením předstoupiti před českou veřej-
nost jako útvar školský zdárně prospívající
pokrok sledující a vydatně mravnímu, intelek-
tuálnímu i odbornému vzdělání našeho živno-
tenského dorostu prospívající.
Přejeme upřímně, aby školy ty
dále rostly a vzkvétaly k radost
města a prospěchu našeho národa
F. V. Moravec.
Dolenský
Schrötter
F V Moravec
pokračovací škola c . r . J
9
article
Žena ve službě obce.
Žena ve službě obce.
Rada královského hlavního města Prahy uči-
nila v této otázce nový, další krok. Před nedávnem
přijala na popud ženských spolků dvě poručenské
opatrovnice, v poslední době ustavila z vlastní
iniciativy právní ženu matkou chudých dětí.
paní Karlu Eríurtovou
Úpravou této čestné funkce zabýval se chu-
dinský úřad, pod vedením přednosty vrchníh
chudinského úřadu města Prahy, rady pana F. C
Vlka již delší dobu. Jest to zřízení obdobné se
zřízením otců chudých i poručenských opatrovnic
Rozdíl od prvého spočívá v tom, že matka pečuje
jen o dítky, kdežto otec e veškeré rodiny chudě
v jeho obvodu se nalézaiící, rozdíl od druhých
je pak v tom, že péči matky svěřeny jsou dítky
do Prahy příslušné, kdežto poručenským opatrov-
nicím vesměs pěče o děti ostatní, cizí příslušníky.
Tento rozdil poukazuje k tomu, že úřad matky
chudých bude asi veškeré obci bližším, bude to jeji
přímá součást, tak, jak si toho program účast
Eríurtová
Praha
královský hlavní město
10
article
ženy v sociální péči obce žádá, kdežto poručenské
opatrovnice jeví se jako orgán, spíše pomocný
jako část působnosti na obec přenesenou, za to
tím významnčjší, protože dobro ochrany přenášejí
do okruhů nejvzdálenějších po celé zemi.
Ustanovením ženských činovnic uznala obe
pražská výhodu, která je spojena s tím, když bude
míti ve správě obce znalkyni pro rozličné otázky
ošetřování, ochrany, dozoru a péče o městské dít-
ky, znalkyni, jakou právě jen žena býti může,
vzhledem k jejím zkušenostem, jichž nabývá ve
vlastní domácnosti a v rodinném životě.
K tomuto čestnému úkolu zvolena paní Erfur-
tová proto, že k ochraně a péči o děti nalezena tu
žena, do záležitostí ochrany zasvěcená, která po-
dobnou službu vůči ubohým dětem koná po 12 le
dobrovolně a bezplatně, jsouc účastna v dozoru
na nalezence, kterému se věnoval lidumilný odbor
Ústředního spolku českých žen ve spojení se zem-
ským ústavem dětským.
Čin města Prahy znamená mnoho pro chudin-
skou péči obce a mnoho pro ocenění ženské práce
O tom, kterak obec pražská práci tu oceňuje
svědčí též herma paní Marie Červinkové-Riegrové.
zakladatelky městských veřejných opatroven, kte-
rá umístěna bude v zasedací sini vrchního chudin-
ského ředilelství v Praze.
Erfur
Červinka
Riegr
Praha
11
article
Zřízení matky chudých vzniklo v Anglii, ale
pro všechny chudé ženy. Až do r. 1870 byli tu jen
mužští správcové chudinství. Nebylo sice ženám
zamezováno bráti účast na veřejných záležito-
stech obce, nebyly prý si však dostatečně vědomy
svých povinností, aby svých práv náležitě využily.
Teprve v uvedeném roce byla v Kensingtonu
Londýně zvolena první představená chudých —
„Woman Guardian“. Velmi brzy ukázala se výho-
da tohoto zařízení a potřeba těchto činovnic tak
bila do očí, že počet jejich po celé zemi ohromně
se rozšířil. R. 1890 čítalo se takových správních
úřadnic 75, r. 1895 již 875 a do r. 1909 dostoupil
jich počet 1000. Ku podpoře ženských voleb do
městských správ chudinských utvořil se spolel
(„Society for promoting the retura of women as
poor law guardians .
Ve správě chudinské uplatňuje se tedy žena
co nejužitečněji a zkušenosti mluví o tom, co ženy
v takovém postavení mohou vykonatí. Jsou tu ně-
které záležitosti takové, jež zvláště se hodí pro
ženy. Jest neuvěřitelno, že tak dlouho byli lide
dosti omezeni a nepostřehli ohromné ztráty síly
pracovní, když váhali zaměstnávati ženy ve ve-
řejných úřadech. Jsou i dnes rozsáhlá pole pra-
covní, která pro nedostatek pracovníků leží la-
dem a vedle toho množství žen, které by rády po-
mohly. Vzdor tomu dosazují se na taková čestná
místa muži, kteří jsou příliš přetíženi, než aby
našli času vésti vrchní dohled, který jest tak nut-
ný a odstrkují se ženy, které by mohly konati to
co je potřebno.
Anglie
Kensington
Londýn
woman Guardian
12
article
Jako se jeví dnes celá ta věc snadnou a jas-
nou, když hradba, dělící ženy od úřadů chudin-
ských, je proražena, jeví se téměř nepochopitelno.
proč tak dlouho neuskutečnil se tento první krok
a přece byly to dlouhé doby a úsilně snažení my-
slitelů a propagátorů a konečně i hnutí žen, nežli
dosaženo bylo té žádoucí změny, aby na ženu
hledělo se přirozeněji, pravdivěji, spravedlivěji. To
vše stalo se, jakmile padl názor, že je tu žena pro
muže jen a pro rodinu a jakmile se ujasnilo, že
žena je tvor samostatný, mající právo se vyvinouti
a uplatniti indivíduálně, a že úkoly její nejsou
nikterak omezeny pohlavím, ale rovny úkolům
mužů. Žena není doplňkem muže, ale samostatnou
osobností a jako taková má právo a povinnost
samostatně se uplatňovat veřejně, a to nejprvev
obci. Pro to vše je ustanovení ženy ve službě obce
tak významno.
13
article
Zkušenosti v Anglii nabyté ukazují však, že
je to právě jen první krok. Chudí a chudinské po-
třeby i poměry jsou asi všude stejné a proto i u
nás bude se vývoj účasti ženy v chudinské sprá-
vě obce bráti týmiž cestami. Když v Anglii počet
žen ve správě obce vzrostl, ukázal se nedostatek
osobností, k takovým úřadům způsobilých. Většina
žen byla prodchnuta vřelým účastenstvím pro
bídu sociální, avšak bez nezbytné průpravy. Byly
tu ovšem výminky — ženy s universitním studiem,
jímž nabyly základních i odborných znalostí. Tyto
byly na první místa zvoleny. Jejich taktuplné vy-
stupování, spojené s praktickou znalostí, oprav-
ňovalo je býti průkopnicemi a vypracovati pra-
vídla pro takovouto činnost. Přece se přišlo brzy
na to, jak neprospěšné jest, zaměstnávati při
dobročinné péči osoby necvičené a hledaly se
cesty a prostředky, které by tomuto nedostatku
odpomohly. Od r. 1887 nalézá se v Londýně sdru-
žení žen „Womens university Settlement“, které
směřuje k tomu, aby zřízen byl „organisovaný plán
učební ke vzdělání jeho členů v péči dobročinné“.
neboť „nikdy nelze dosti často připomínati si to.
že péče o chudé není o nic lehčí než kterékoliv
jiné povolání, a že vyžaduje co nejpilnější práci.“
Anglie
Londýn
Women univerzita settlement
14
article
Proto zřizen byl kurs 1—2letní, kde vyučování dě-
li se na část theoretickou, pomocí přednášek, pí-
semných prací a řádnou četbou soukromou, a na
část praktickou pod odborným a mnohostranným
vedením. Aby u nás zřízeny byly takové kursy či
škola, o to marně usilují již od r. 1909 u různých
činitelů. Nezbývá, než zatím dále ještě připravo-
vati půdu a při každé příležitosti připomínati po-
třebu toho tak dlouho, až bude zřízení jeho tak
samozřejmým, jako je dnes samozřejmým povolání
žen do služeb obce, neboť nezůstane dlouho při
těchto třech ženách, ale jednou ctevřená cesta
bude dále sledována v Praze i po příkladu jejím
jinde a nebude vždy po ruce osob prakticky tak
připravených, jako jsou činovnice pražské
Jisto je, že bez žen nelze dnes pracovati se
zdarem ve správě chudinské, a že jedině ženy
mají dosti svěžesti a času plně se věnovati tomut
úkolu a intensivně se v úřadu tom zaměstnávati.
Chceme viděti ženu na vůděím místě ve sprá-
vě chudinské vedle muže. Má-li však žena v obei
míti vedoucí postavení, pak nelze dosti zdůrazňo-
vati nevyhnutelnost hlubokého vzdělání a odbor-
né znalosti. Zde by měly abiturientky a akademi-
cky vzdělané ženy pro nejbližší dobu vhodně po-
le ke své činnosti a nalezly by tu své povolání.
Olga Stránská.
Stránská
Praha
15
article
Literatura.
Literatura.
(Z literatury překladové.) Bibliofilské
edice naše mají málokdy tolik štěstí, aby v harmo-
nické shodě podaly dobrý výtvarný vkus zároveř
s dílem, které by tohoto výjimečného výtvarného
doprovodu zasluhovalo. Střídání výtvarných sil
které se houfně ženou za krásnou výpravou knižní
ač v tolika povolaných téměř jedince by slušelo
zváti vyvoleným, právě tak jako střídání dobrých
děl literárních se špatnými ve výběru, ruší dosu
i v nejslibnějších podnicích celou souhru ladného
působení knihy na vnější i vnitřní zrak čtenářstva
Myslím, že pro nás, kteří soudíme o vaitřní ceno
knihy, je jistým druhem zkoušky její vnější úprava-
poznáme rázem, že jsme správně soudili o díle, do-
vedeme-li zaujmouti správné stanovisko k jeho vy-
dání. A proto, ač se necitíme povoláni k rozhodo-
vání na poli, jehož zdánlivá přístupnost mate všech-
ny, kteří se na ně ubírají, domníváme se, že máme
právo a povinnost souditi o bibliofilských edicícl
jako o souhře dvou umění, v níž umění výtvarn
je pouhým hostem z druhého světa: my jsme tu
doma a proto soud o vystupování hosta je význam-
ný toliko s našeho hlediska.
16
article
Leží před námi dva svazečky nového podniku
bibliofilského, který chce pěstovati literaturu pře-
kladovou. Edice nazývá se „Hyperion“, redigu-
je a upravuje ji V. H. Brunner. Malíř, který v po-
slední době prokázal svou zdatnost v úpravě knižn
hlavně svou „Babičkou“ Boženy Němcové a „Pen-
thesileou“ Heinricha von Kleist, podal v prvníel
dvou číslech své knihovníčky skvělý důkaz svého
upřímného úsilí o spojení vybraného vkusu literár-
ního a výtvarného. Pravé perly překladatelského
umění oděl v šat krásné úpravy, učící se své vzne-
šené jednoduchosti na starých tiscích. Jistě ne pou-
hou náhodou ocitají se nám v rukou klasické ukáz-
ky onoho slovesného umění, jehož útvar vzniká ze
spojení dvou útvarů, na dlouho příkrou hrází o
sebe oddělených,, rytmické, přesně vyhráněné for-
my básnické a uvolněné formy řečí t. zv. nevázaně
t. j. prósy: ukázky básní v próse. „Zapomenute
rytmy“ J. Barbeye d'Aurevilly, které
překladu p. Kamila Flaly vyšly jako první svazek
Hyperion
Brunner
Němcová
Pen
Kleist
J Barbey
Flala
d ' Aurevilly
17
article
„Hyperionu“, podávají se našemu čtenáři s tím
úmyslem, aby v něm pěstovaly smysl pro vnitřní
intensitu básnického slova dnes, kdy se tolik mluví
o volném verši. Bude třeba ještě mnohé diskuse.
než se tento znovu vylovený problém, před nějž
se dnes postavilo naše básnictví, bude moci roz-
vinouti v celém dosahu svého významu, avšak ta-
kové činy překladatelského umění dostačí, aby uká-
zaly, že ani ve volném verší nemůže kynouti spása
našemu básnickému vývoji, dokud nezrodí se bás-
ník, dosti silný, aby dal tomuto směru životní smysl
skulečným tvůrčím činem. Vypěstování vnitřního
rytmu je vždy olázkou básnické síly; pravidelná
veršová technika je otázkou formálního talentu.
„Zapomenutých rytmech“ pronikáme přímok
podstaté lyriky: oné zázračné, velkolepé samozřej-
mosti poesie, vůči níž ostatní formy jsou jen meta-
fysickými kompromisy. V tomto uvolnění veršova-
cího krunýře, rozbití pravidelného útvaru, brouše-
ného do určitých krystallických soustav, hoví se
svévoli silného tvůrčího ducha, který vylévá svůj
cit v tak čistém, odhmotnělém vytříbení, že netřeba
mu utíkati se k zavedeným formám. V tomto ra-
šení zvláštního, osobitého stylu není však měně
zákonnosti, a v básni, zakleté do prósy, rodí se
ústrojí daleko jemnější a citlivější, nejvýš výjimečné
a proto nenapodobitelné. D'Aurevilly tu má do-
konce „Sonet“ v próse; na něm můžeme změřiti
Hyperion
D Aurevilly
18
article
odvahu básníkovu, jež vrhá se bez rozpaku v ne-
bezpečí, aby rozbila pouta formy: pouhé rozdělent
na čtyři odstavce upomíná nás na útvar znělky,
přece náplň je taková, že ani okamžik nepochybu-
jeme o znělkovém ústrojí této básně. Tak i ostatn
obsah „Zapomenutých rytmů“. skládající se z básní
náladových, jako nadechnutých vůní zachyceného
okamžiku, a z hlubokých reflexí, které dotýkají se
největších záhad a napovídají nekonečnou spojitost
věcí s životem lidským — nepozbývá charakteru
ryzí lyriky. — Vzorná typografická úprava a vkus-
ná vazba v kůži hnědé barvy (jako sluncem zpraže-
ného podzimního listí) — na deskách v čárkované
dekoraci vtlačena je štíhlá nádoba s ohněm — je
vhodným výtvarným doplňkem básnické ceny to-
hoto vzácného dilka.
Miláček Barbeve d'Aurevilly Maurice de
Ouérin, jehož dvé básně v próse: Kentaura
Bakchantka tvoří druhý svazek „Hyperionu“
náleží k oněm básníkům, kteří mnohem dále net
největší vědci pronikli v hádance světa. Quérin se
narodil v roce Máchově a našeho tragického hrdinu
přežil sotva o tři léta, jsa nešťastnější jeho, nebot
zemřel, aniž vystoupil na veřejnost (teprve za rok
po jeho smrti otiskla George Sandová v „Revue des
Deux Mondes“ jeho jediné dokončené dílo, krátkou
báseň v próse „Kentaur“) — jako Shakespeare.
Hyperion
Máchův
Sandová
Shakespeare
Deux Monde
Miláček Barbeve d ' Aurevilly Mauric jít Ouérin
19
article
Keats, Novalis a náš Březina umí hovořiti o ta-
jemné spojitosti lidí a věcí, a věcí navzájem:je
básníkem, jenž myslí v obrazech. Sainte Beuve.
jenž napsal předmluvu k vydání Quérinovy pozůsta-
losti r. 1860, nemohl mladého básníka lépe charak-
terisovati, než to učinil on sám několika řádky své-
ho uměleckého kreda, v němž mluví o své vášnivé
lásce ku přírodě. „Jedno slovo ovládá mou fantasii
či lépe, je jejím tyranem; poutá, dráždí, výhradně
zaměstnává mou představivost, a konečně ji strhne.
aniž vím kam. To slovo jest: Příroda“. „Kentaur“ a
zlomek „Bakchantky“ jakoby značily dvě etapy ve
vývoji přírodního cítění Ouérinova: „Kentaur“ je
ještě filosofický, ač již dovede vůstiti v radostnou
resignaci a radost ze skutečnosti, z viditelného
vření a působení přírodních sil. Je to vypravování
starého kentaura vědychlivému smrtelníku, které-
mu se sice nedostává na důrazné otázky náležité
odpovědi, ale za to tolik radostné útěchy v kráse
živoucí, proměnlivé přírody. Rozkoš ze života,
němž triumfuje mužský princip, objímající ve své ke
hvězdám rozevřené náruči všechen smysl pozem-
ského dění (tak také malíř pochopil tuto báseň ve
Keats
Novalis
Březina
Quérinův
Sainte Beuve
20
article
své kresbě], stupňuje se v „Bakchantce“ v opojnou
rozkoš splynutí s přírodou (malířem opět přiléhavě
vyjádřenou mistrnou kresbou, v jejíž živě neklidné
linti podává se nám smysl celé básně). Nemůžeme
tu rozbírati zevrubně celý svůj proudivý dojem z
těchto básní, onen tok metafor, vyvolávajících jako
úderem kouzelného proutku správné ponětí celé
souvislosti našeho nitra s přírodou; kdybychom tak
učinili, došli bychom k poznání, že veliká moc
poesie nespočívá v obrazu, provedeném do podrob-
ností, ani v exaktním, dogmatickém výkladu ta-
jemství světového dění, nýbrž v intuitivním pro-
niknuší k nejvlastnější podstatě každé věci a naší
spojitosti s ni. Máme před sebou dvě malá arcidíla.
náležející k nejlepším, která ve francouzské řeči
byla vytvořena. Český překlad vycítil všechen je-
jich vnitřní rytmus a vdechl do sebe všechnu jejich
vřelou melodii. Brunnerova úprava je opět zna-
menitým výtvarným doprovodem práce tak vysoce
básnické. Kromě dvou kreseb, o nichž byla ji
zmínka, jsou tu zajímavy hlavně vzorně upravený
titulní list a vazba v rudé kůži, tlačené na způso
starých kancionálů, s veselou tváří rozesmátého
slunce na obou deskách.
Brunnerův
21
article
Dosti pozdě dostává se do rukou našeho čte-
nářstva slavný, ruský historický román z doby
cara Ivana Hrozněho A. K. Tolstého: Kníž
Stříbrný, který již dávno byl přeložen do všech
hlavních světových řečí (český překlad dra. B
Prusíka vyšel právě v Topičově Sborníku, str
428 za K 1.40). Autor jeho, Alexěj Konstantinovič
Tolstoj, bratranec jasnopoljanského myslitele Lv
Nikolajeviče, žil v letech 1817—75 životem, který
po šťastném dětství odvracel se od skutečnosti
a kotvil v uměleckých požitcích. Jeho historický
román, který poprvé vyšel r. 1861, ukazuje jakýs
cíl tohoto života, který raději se obrátil v minu-
lost, než by se smířil se skutečností. Dnes ovšem
je četbou velmi zastaralou. Jeho děj silně vzrušuje
a je pla překvapení hlavně pro čtenáře, neznalé
ruských poměrů, avšak nepůsobí do šířky, nesnese
přehledu, jeť i v nejdramatičtější chvili úzkou
stružkou, nešíří se v mohutnou vlnící se řeku, ač-
koli na několika místech zvláštní souzvuk s lido-
vou poesií, která je jedním z hlavních pramenů
tohoto dila, vyvolává dojem, jako by celý román
byl jedinou velikou básní, strhující v svůj děj celý
národ. Záležitosti několika osob se tu vlastně min
a propletají beze všeho povznášení zorného úhlu.
Děj je tento: Car Ivan Hrozný spatřuje kolem
sebe samé nástrahy a nebezpečí, chtějící zahubiti
jeho osobu, zřídí t. zv. opričinu, v jejimž čele stojt
netver v lidské podobě, zavilý nepřítel všech pá-
nů Maljuta Skuratov; car těmto svým služebníkům
dal plnou moc nad zemí. Kníže Stříbrný, vrátiv se
z Litvy, kde udatně bojoval, nemohl se chladno-
krevně dívati na ukrutnosti carovy a jeho oprič-
níků. Směle se jim vzpírá a neohroženě metá ca-
rovi v tvář všechnu hanebnost jeho činů, podpo-
rován pak Borisem Godunovem a synem Maliuto-
vým, nebojí se nespravedlivého carského hněvu.
Hrozně
A K Tolstý
Prusík
Topičův
Konstantinovič Tolstoj
Lv Nikolajevič
Hrozná
Maljut Skuratov
Stříbrná
Godunov
Maliout
Litva
Kníž Stříbrná
22
article
Je přesvědčen, že jistota a přímost jednání mohou
obstáti i v očích takového despoty, jakým je
Ivan, a nemýli se.
V první části románu autor popisuje carský
lov, život lupičů, zapřísáhlých nepřátel opričníků
a předvádí osobnost tak významnou v ruské hi-
storii, Fedora Basmanova. Dojímavá je episoda
vítězství a smrti Maxima Skuratova. V poslední
části je vylíčen strašlivý trest knižete Vjazem-
ského, obou Basmanovů, Morozova a jiných
konečně poselství Jermaka o pokoření Šibiře
Středověk tu účinně representuje čarodějník a do
jisté míry i milostná historie knížete Stříbrného
Autor nejen že zůstává věren historickým faktům
ale i nepodléhá tendenčnímu zabarvování a ne-
staví osob do falešného osvětlení.
čilá Ottova Světová knihovna pospíšilasi
vstoupiti do služeb tak význačné aktuality, jakou
je válka slovanských národů balkánských s Turky.
a vydala právě překlad z literatury u nás nejméně
známé: z turecké. Je to Omarovo dětství
jehož autorem je Mu allim Nádži-effendi
(přeložil, úvodem i poznámkami opatřil Jan Rypka)
Aktuální význam jistě může míti tato autobiografi-
cká drobnost, která překladatelem byla vybrána
právě proto, že vymyká se svým prostým srdečným
charakterem z konvenční tvorby orientálních lite-
ratur, neboť seznamuje nás s životem cařihradským
a s poměry v turecké městské společnosti. Ovšem
obširné poznámky překladatelovy teprve mohou
nám vysvětlovati vše, co svým významem by nám
naprosto uniklo v textu. Se stránky umělecké nent
Basmanův
Skuratov
Morozův
Jermak
Ottův
Turek
Omarův
Rypka
Vjazský
23
article
srovnání s podobnými výtvory běžných evropských
literatur dosti možné. Představime-li si vedle
„Omarova dětství“ Goethovo „Aus meinem Le-
ben“ nebo Hebbelovo „Meine Kindheit“, pocho-
píme, že nejde tu o vyprávěče klasicky uhlazeného
stylu, který by pojal okruh svých vzpomínekv
soustředěném toku tvořivě fabulačním, pýbrž o
prostého maliře, zachraňujícího spěšným nanáše-
ním barev některé základní emoční složky vyble-
dávajícího dojmu, malíře, jemuž chybí pravá vloha
komposiční. Jinak nechybí tomuto skromnému vý-
tvoru onoho kouzla, jež rozlévá se nám v duši při
čtení nejlepších děl, dotýkajících se tohoto genru.
Kniha tato může skvěle obhájiti v našich očích
teplé, něžné lidství národa, z něhož k nám při-
chází, a to právě dnes, kdy přirozeně se díváme
na Turky jako na ukrutné, nelidské nepřátele Slo-
vanstva. Přímo překvapuje nás líčení rodinného
života v městské společnosti cařihradské, nás
kteří jsme si představovali, že mnohoženství tu-
recké ruší všechen soulad nejvyšších mravních zá-
sad. Zde nejen že o polygamii nezavadíme, ale
vše ostatní je nám sympatické. V očích hochových
naopak otec je vzorem spořádaného manžela, ja-
kého si v našich poměrech vůbec můžeme mysliti.
Omarův
Goethův
Hebbelův
Aus mein Le
Meine Kindheit
24
article
Neobmezená úcta k otci, jenž není naprosto zatvr-
zelý vůči něžným projevům a dovede se i jimi
lehce dáti obměkčiti, nepodplatitelná příchylnostk
matce, věrný, upřímný poměr sourozenců, to jsou
vlastnosti, jistě ne toliko idealisované, jak soudíme
dle upřímného tónu vyprávěčova. Pravé jemné dět-
ské kouzlo dýše na nás z groteskní scény, v níž
hraje roli „berlička mé babičky“, z vypravování
o příchylnosti Omarově k zvířatům. Zvláštní zají-
mavou kapitolou je líčení turecké školy, která
ovšem valnou měrou liší se od škol našich. Tě-
lesné tresty, které jsou hlavním bodem tohote
rozdílu, ač soudíme-li tak teprve dle dnešních na-
šich poměrů, budí v nás brůzu, ačkoli opět některé
kousky, které vyvedli turečtí žáčkové svému
přísnému učiteli, vyvolají v nás smích. Vylíčením
otcovy náhlé smrti a pohřbu a pak první doby
matčina vdovství před odchodem k poručníkovi.
„Omarovo dětství“ končí. Naše čtenářstvo jistě
vděčně přijme tuto skromnou ukázku novější tu-
recké literatury (Mu allim Nádži žil v 1. 1850—93)
Omarův
25
article
Dr. Alfred M. Mayer: Hungarica. Rub
lic Uher. Čes. Čtenáře roč. V. sv. 2. V Praze, str
49 za 50 hal.
Čtenářům „Nár. Listů“ jsou z větší části známy
bystré články dra. Mayera, které tu vycházely na
podzim loňského roku pod čarou. V knížce „Hun-
garica“ jsou soustředěny a doplněny a proto podá-
vají jasný průhled do politických, hospodářských
společenských poměrů uherských, o nichž Maďař
dovedli pomocí svých famosních informací rozšířiti
mínění, jehož klamu podléhají i nejbližší sousedé
Hungarie. Druhá, třetí, čtvrtá kapitola Mayerova
spisku, zachycující výrazně rub politiky a hospo-
daření maďarského i společnosti maďarské, měla
by býti u nás bedlivě čtena jako vážné memento.
Ale také lic Uher, jak jej dr. Mayer vylíčil, má pro
nás velký význam. Ukazují se tu dobré vlastnosti
Maďarů, které bychom u nás měli více pěstovati
Vysoce vyvinutý cit národní hrdosti, smysl pro vše
velké, zejména pro silné a velké jednotky a záliba
pro pěknou formu a okázalou representací ukazuj
se nám v bystrém rozboru spisovatele jako vlast-
nosti, jichž u nás není, zvláště v některých kruzích.
nadbytek. Dobré upozornění najdou naší obchodníci
i živnosti na str. 36. a n. o tom, jak by měli právě
zde v Praze osvědčovati hrdost a úctu k české
národnosti a k českému jazyku, a také naší ko-
muně poslouží vzor Pešti, drem. Mayerem v sedme
kapitole načrtnutý, o tom, jak úspěšně řešiti nej-
složitější a nejnákladnější otázky velkoměstské, o-
tázky komunální politiky sociální, stavební a by-
tové. Hutný spisek Maverův by měl býti všude
čten, neboť netoliko dobře informuje o poměrech
v Uhrách, ale v mnoha svých částech jest pro nás
vážným mementem, kterého bychom neměli ne-
Dr. š.
dbati.
doktor
Alfréd
Mayer
Hungarica
Hun
Hungarie
Mayerův
Maďar
Uhry
Praha
Pešť
26
article
Bibliografie.
Bibliografie.
Na ouvrati. (Almanach Moravského kola
spisovatelů.) V Brně. Nákladem vlastním. Cena
K 2.50.
Inž. Eduard Zika: Příspěvek k vyše-
tření množství dešťových vod a roz-
měrů stok. V Praze. Nákladem vlastním. V ko-
misi Fr. Řivnáče, Praha VII. Cena K 2.—
Západočeský Jizdní řád „Českého Denní-
ku“. (Průvodce Plzní a městy na čes. západě a ji-
hu.) V Plzni, „Český Dennik“. Cena 10 hal
Jan Matzner: Chemie experimentál-
ní. (S poznámkami historickými.) Část druhá
V Písku. Theodor Kopecký. Cena K 2.80
Katalog CCXXXI. Autographen un
Urkunden. Berlin W. 35. Lützowstr. 47. J. A
Stargardt, Verlagsbuchhandlung.
Chystá se. Nákladem F. Topiče vyjde: Proí
dr. J. Matiegka: Člověk a země pravěku. — Proí
dr. F. Čáda: Sen. — Prof. dr. F. Drtina: Lidové
vzdělání. — Dr. V. V. Štech: Život a umění. —
Prof. dr. V. Šlemr: Bursa. — Dr. F. X. Harlas
Jaroslav Čermák. — Doc. dr. B. Ježek: Draho-
kamy.
SLUNEČNÍ LÁZNĚ
Bledu 248. Krajina, nejk
horská pol. při jezeře. le
vzduch., diet. a vod. Kvě
-říjen. Výb. léčeb. výsled.
Zika
Řivnáč
Matzner
Kopecká
Stargardt
Verlagsbuchhandlung
doktor
J Matiegka
F Čáda
Sen
profesor
F Drtina
V V Štech
V Šlemr
Bursa
Harlas
Čermák
docent
Ježek
Brno
Praha
Francie
Plzeň
Písek
Berlín
Bled
západočeský Jizdní řád
Český Dennik
CCXXXI
34
article
Jsou to právě díla z nejlepších tohoto geniálníh
francouzského spisovatele, který předvedl ve svých
románech s matematickou přesností a neúprosnou lo-
gikou vynálezy a výzkumy, které teprve nynější doba
z části uskutečnila a pozdější doby snad uskuteční
63—64 Ledová sfinx u
65 Dr. Ox a jiné povídky
66—67 Paličatý Kéraban l,u
68—69 Nana Sahib I,m
70 Dobrodružství 3 Rusů a 3
Angličanuů
71—72 Země kožešin l,
S214s
73 Ves ve vzduchu.
Práce tyto vynikají nejen velikou zajímavosti do-
brodružného děje, nýbrž i poutavostí prostředí. Čte-
nář seznamuje se dopodrobna s neznámými, dalekými
končinami a vniká při tom v taje vynálezů, jimiž spou-
tal lidský důmysl přírodní síly.
Proslulá tato díla světového spisovatele vydávám
nejlevněji na celém světě,
neboť v našem vydání stojí každý
jednotlivý objemný svazek
= pouze 50 haléřů. =
Ve vydávání dalších svazků se pokračuje a v
dané svazky obratem expeduje každé knihkupectví i
Ox
Rus
Angličanu
S 214
39
article
HOTEL ADRIA
HOTEL ADRIA
Václavské nám. 26. Přímé spojení od všech
nádraží. Hotel I. řádu uprostřed rozsáhlých
zahrad. 60 nejmod. zař. pokojů. Lift. Elektr.
osvětlení. Ústřední topení. Temná komora pro
fotografy-amatéry. Chvalné známá velkorestau-
race uměl. vyzdobena. Menu od K 1.30. Nej-
orig. pražská vinárna „Podsvětí“. Denně kon-
3190
cert. Emil Ročák.
Adrie
Emil ročák
Václavský já
45
article
HOTEL LAEUT na Poříčí 21. čtsen
HOTEL LAEUT na Poříčí 21. čtsen
40 elegantné zařízených pokojů, vše v I. patře
— Elektrické osvětlení, parní topení, lázné. —
Hotel nachází se několik kroků od Příkopn.
blízko státního a severozápadního nádraží.
Příjemné bydlení. Pokoje od 2 K výše. Výbor-
ná kuchyně. Plzeňský prazdroj a nuselský
ležák. — Výhradní prodej villáňských vín ze
sklepů arcivévody Bedřicha.
31904
Praze-II.
Rolnický vzäjem. pojistovaci ústav václ. a
. 57 v Plzni, Ferdinand. tř. Gj v Brně, Nádr. nám. vt,
nal. r. 1809 — pojisti Vás proti škodám: požárním, ros-
bitím skol, vodovodnim, krupobit., vloup. a proti ná-
sledk. těles. úrazů a zák. povin, račení nej výhodněji!
„HUIEL GA Komenského nám. Plzeňsky
restaur. L ř. Polední menu K 1.20. Nejm. zaříz.
pokoje K 2.- a K 3.-. Svat. hostiny v I. patře. 29311
Praha-II., Jung-
Bedřich
Ferdinand
Huiel Komenský
Jung
Praha
Plzeň
Brno