2
masthead
NARODNI LISTY.
3
masthead
11. května 1913. Číslo 128
4
article
Při tom mne líbá vždycky dvakrát na obě
tváře, dívá se na mne pozorně a počítá mno-
žící se vrásky na mém čele a pronáší strojeně
truchlivým hlasem už po léta stejnou větu.
v touze říci mi něco hodně nepříjemného
„Rito, drahoušku, ty mne strašně znepokoju-
ješ — vyhlížíš tak bídně!“
A potom mne zase těší, radí soucitně lé-
kaře, lázně, i pilulky pro stloustnutí: „Nebot
to si pamatuj!“ — šeptá mi přítelkyně ta-
jemně, „v našich letech žena tlustší, bacula-
tější — se zdá mužům vždycky ještě mladši
a žádoucnější! To bys se podivila, Ritičko.
jak muž Zinin, ten zubní lékař, jednu tlustší —
očima nemine. A proč? Proto jen, že Zin
je chuděrka jako pírko. Jako pírko! A za zle
mu to mít nemůžeší Což je to pro muže ně-
jaký požitek, dívat se po celý život na ženu.
která je jako tyčka? Onehdy jsem je spolu
potkala. Z daleka se usmíval, líbal mi dlouze
ruce: „Milostivá je pořád jako malounekí
čím dále mladší!“ a při tom ti tak smutně
po svojí hubené ženě pokukoval... Věř, Rito,
až mi jeho i Ziny bylo lítol ...
A přítelkyně se usmívá tím přesládlým
úsmovem, který se tak rychle přejídá jako
mulý banán, a potom, již ze zvyku, přistupuje
ještě k mojí skříni a zkouší moje nové šaty ..
Je už dávno také hubená a sevrklá, ale
nechce o tom věděti. Docela snadno ji dopnu.
Do každé svojí toalety, ale dýchá schválně
těžce, jako parní stroj a prosí: „Ritičko, ho-
ner, prosím tě, mne rozepni! Nemohu, ne-
mohu ani vydechnouti! Jak jsou mi ty tvé
šaty těsněl“
A potom záříci, bezstarostná, věčně ne
činná, odchází na návštěvu k choti zubního
lékaře, a vypravuje jí, jak staře vypadaji
štíhlé ženy, a jak jenom oblé tvary ženské
zůstávají stále žádoucí mužům . ..
Rita
Zinin
Zina
5
article
Kapka rumu.
Kapka rumu.
Napsal Antonio Fogazzaro. Z vlaštiny
přeložil dr. V. Jiři na.
Její oči mně řekly, abych mlčel: vešei
sluha s čajovarem.
„Jenom pro mne“ — řekla šeptem-
„jako Leopardi.“
ilovala, ač byla cizinka, Leopardiho
z něhož jsem jí někdy předčítal; a neztrpěla.
aby někdo při tom zaslechl byť jen jedinky
verš. Tehdy večer jsem nečetl, mělť jsem pří-
iš silnou horečku vášně; líčil jsem své přítel-
kyni vidiny, které jsem mel o ní a o naší ne-
smrtelné lásce dříve, než jsem ji poznal, dříve
než přijela do Italie.
Nevím, který dobrý duch mně našeptával
ohnivá slova, jež prudce vytryskovala mi ze
srdce jako vlny a tříštila se o moje rty. Slu-
hové snad nevěděli mnoho o našem poměru
ale Helena opravdu se trápila obavou, aby
nikdo mne neslyšel, ani na chvíli nebo náho-
dou, v řídkých okamžicích, kdy vylévala moje
duše city.
„Zapalte!“ — nařídila komorníkovi.
Mrzelo mne, že ho ihned neposlala pryč.
a když jsme zůstali sami, mlčel jsem, dívaje se
na čistý modravý plamen, který se plazil po
nádobě jako stříbrný dech. Helena také mlče-
la; ale po dlouhé chvíli ticha postřehnul jsem.
že dvě slzy jí smáčejí oblíčej, ačkoliv vážné
oči téměř ani nevyjadřovaly bolesti.
„Heleno!“ — zvolal jsem.
Fogazzaro
doktor
Leopardi
Helena
6
article
Zarazila můj vznět úsměvem a posunkem
Pokynula mi, abych shasil plamen a řekla
„Musím s vámi mluviti.“
Nepřekvapilo mne, že užila slova v y mi
sto ty; někdy říkala mi tak, i byl jsem zvyklý
jejím zvláštnostem: ale její přízvuk mne po
lekal.
Nepromluvila hned; jsouc obrácena k ve-
likým oknům, jež směřují k západu, sledovala
tam dole světla Florencie v temné, deštivé
noci, svírajíc rukou list ohromného rododen-
dronu, který se skláněl jí nad hlavou, samý
krvavý květ.
čaj byl hotový. Nalil jsem do šálku He-
leně, a zachytiv úzkost v hrdle, dal jsemji
obyčejným hlasem obyčejnou otázku:
„Mléko nebo rum?
Dovolte, abych zamlčel, proč Helena ne-
chtěla, abych ji přímo žádal, smím-li zůstati
u ní hodinu nebo dvě po půlnoci, kdy obvykle
zhasínali svítilnu na rohu a lampu ve vesti-
bulu. Umluvili jsme si s Helenou, když si
vezme do čaje rum místo mléka, že je mi ona
milost povolena.
Otázal jsem se tedy: „Mléko nebo rum?“
Helena se otočila. Již jsem neviděl v je-
jím obličejí ony dvě lesklé rýhy.
„Poslyš“ — pravila, jakoby nebyla sly-
šela mé otázky — „řekl jsi mi jednou, že
moje povaha tají příliš mnoho záhad, že je
příliš pravděnepodobna, aby z ní bylo možno
vytvořiti umělecké dílo. Neřekl jsi mi toho?“
Byla to pravda, a přisvědčil jsem.
Helena
Florencie
He
7
article
„Jistě to není správný úsudek“ — vy-
buchla Helena vášnivě. — „Miluješ příliš ženy
své obrazotvornostil Jsem krásnější, živější
pravdivější než ony! Kdo jsou lidé, kteří
řeknou, že jsem pravdě nepodobná? Co tobě
na nich záleží, tobě? Věříš snad, že nabudeš
slávy? Nemilovala bych tě pak tolik! Anisi
nevzpomenu lidiček, kteří jsou pod námi.
Chci, abys o mně napsal báseň, až začneš na
mne zapomínati.“
Přerušil jsem ji, bráně se a uchopil jsem
její ruku.
„Chci“ — pokračovala, a její ledová ruk
se mi oddávala — „se obroditi v tvé mysli
chci, abys mne miloval jako jiné ženy,
ještě více. Slibuješ mi to?“
„Heleno!“ — zvolal jsem — „moje, na-
vždy moje, proč tak mluvíš, co si myslíš?“
„Slibuješ?“ — opakovala úzkostlivě —
„slibuješ?
Ano, ano“ — odpověděl jsem a chtěl ně-
co dodati: ale ona si přitiskla moji ruku tak
vášnivě ke rtům, že nepopsatelné pohnutí
ulilo mi hlas.
„Podívej se mi dobře do očí“ — řekla
pozdvihla obličej —: „musíš malovati věrně.“
„Nikdy, nikdy“ — odpověděl jsem —
„nebudu s to popsati tvých přitažlivých očíl“
Věděla to, řekl jsem jí při jiných příleží-
tostech, že není lidského výrazu, kterým bych
popsal zvláštní povahu jejího pohledu. Usmála
Helena
8
article
se smutně a položivši si ruku na srdce, řekla-
„Ale největší obtíž je zde.
„Heleno“ — řekl jsem něžně — „a prot
jsi plakala, proto jsi mne polekala?“
Tu mluvila ke mně trpká slova, která je-
ště po telika letech vyvrhuje moje pamět,v
noci a samotě, na břeh vědomí.
Psali jí z Litvy; příbuzní jí nehodní, snad
neupřímní, dovolávali se po dlouhé neshodě
jejího vznešeného srdce, aby se vrátila k nim
do studené vlasti. A ona, ač věděla, že pod-
nebí a láska ji tam zavraždí, odjížděla pří-
štího dne se svojí osudnou žízní po obětavosti
do Vilna, kam nikdo nemohl za ní.
Chtěl bych zapomenouti šílené věci, jež
jsem řekl a učinil v oné hrozné hodině přes
svůj obvyklý skeptický klid; ale byl bych spí-
še rozdrtil mramor stolku, do něhož jsem zbě-
sile pěstí bušil, než zvrátil rozhodnutí Heleny
prosbami a opovržením.
Konečně obvinil jsem ji ze sobectví; řekl
jsem jí, že myslí jen na sebe a vždy na sebe
že oslívá se cností jako pařížskou robou a obět
na se zavěšuje jako šperk, aby se mohla ob-
divovati nad všechna stvoření.
A hned zase jsem jí klesl k nohám a prosi
ji za odpuštění.
„Ne — řekla povstavši — „snadi je lépe.
když se tak rozejdeme; trpí se méně.“
Marně jsem ji prosil, zapřísahal, stále n
kolenou, drže ji za ruku.
„Méně se trpí“ — opakovala — „méně se
trpí.
Její hlas zápasil s pláčem, ale bylo v něm
cítiti opovržení k oné slabosti nervů; ruka, již
jsem držel, vytrhla se mně.
Vstal jsem. Tu právě odbíjela půlnoc.
Helena
Litva
Vilno
9
article
Helena stála a nemluvila, nedívala se n
mne, jakoby čekala, až odejdu.
Vzal jsem ze svazku Leopardiho, který
ležel na stolku, větvičku olivy vonné
kterou večer před tím tam vložila jako zna-
ménko, a řekl jsem tíše:
„Dovolíte?
Tu objala mne oním božským pohleden
jako druhdy, ale nepromluvila, ani se nepo-
hnula. Položil jsem větvičku; cítil jsem, ž
umírám.
Dříve než jsem vyšel, zastavil jsem se na
prahu a otočil jsem se, abych ji pozdravil beze
slov. Helena zašeptala, nehýbajíc se:
„Učiníte mne lepší a budete mne více mi-
lovati ve své knize než živou.
Vstoupil sluha a ohlásil, že mne očekává
kočár, ale že silně prší.
„Dejte mně, prosím, ještě kapku rumu“—
řekla Helena s úsměvem, jakoby chtěla skrýti
před sluhou naše rozrušení.
Přistoupíl jsem ke stolku potácivě jako
opilec, zatím co sluha odcházel. Křišťálová
lahvička byla prázdná. V svém rozčilení způ-
sobil jsem na dně trhlinu, a rum vytekl tiše
na podlahu.
„Je v ní ještě pro dva“ — řekla Helen
Otevřela malou skrýš v zlatém náramku
a s úsměvem, který zasvitl deštěm slz, zachy-
tila do ní poslední kapku lihoviny, jež se třpy-
tila na okraji křišťálu, ubohou poslední krůpě
našeho štěstí.
Pak přiložila náramek ke svým ústům; ale
dříve než dospěl k mým rtům, sebral jsem
s jejího rtu ohnivou vláhu.
Mám ještě v prsou žár, který uhasí jen
smrt; a vždy, vždy, když pracuji na knize,v
níž znovu žije Helena, tu všechna slova, jež
opravdu mně tryskají ze srdce, mají zvláštní
váni a fantastický oheň oné kapky rumu.
Helena
Leopardi
10
title
Dvě maloruské pohádky.
11
title
Z Rudčenkovy sbírky přeložil Jeronym H o le č ek
Rudčenkův
12
article
Lištička-sestřička a vlk-vydřiduch.
Lištička-sestřička a vlk-vydřiduch.
Byla vám jednou jedna liška, která si vy-
stavěla chaloupku a v te žila. Ale tu uhodily
mrazy a liška by byla zmrzla. Proto vydala
se do vesnice vypůjčiti si ohně, aby bylo čín
vytopiti. Přiběhne k jedné babě a povídá-
„Ždrávy buďte, babíčko s nedělí... Půjčte m
ohně, já se vám odsloužím.
„Dobře,“ odpovědéla, „lištičko-sestřičko
„Posaď se, ohřej se trochu, dokud já koláčků
z pece nevyndám!“
Ta baba makové koláčky pekla. A baba
koláčky vyndavá, na sťůl klade, aby pro-
chladly; ale lištička ohlédla se a hned po ko-
láčku sahá. A ven z chaty. Vyjedla máčel
z prostředka, pak smetíčka tam nacpala —
schovala a pryč utíkala.
Jak tak běží, pohunci stádo k vodě že
nou. „Zdrávi buďte, chlapci!
„Zdráva, lištičko-sestřičkol
„Proměňte mi býčka-třeťáčka za makový
koláčekl
„Dobře,“ pravili.
„Jenom však,“ povídá, „teď jej nejezte
ale až vyběhnu z vesnice, tehdy teprve.
A vyměnili si býčka za koláček. Lištičk.
za býčkem, hop. hop v les. Chlapci dali s
do koláčku a tam smetičko ..
A lištička přiběhla do své chaloupky, na-
kácela dříví a zrobila sáňky, zapřáhla býčk.
— již jede.
Tu beží vlk: „Zdráva buď, lištičk
sestřičko!“
„Zdráv, vlčíku-bratříkul
„Kde pak tys vzala býčka-třeťáčka
sáňky?
„Zhotovila sil“
„Svez mne kousek.“ povídá, „lištičk
sestřičko!
„E, jak pak tě poberu? A ty mi ješto
sáňky polámeš.
„Ne, ne,“ povídá, „já si na ně jeno
jednu nožku položím.
„Nu tak, polož.“
Když trochu popojeli, vlk povídá: „Polo
žím já, lištičko-sestřičko, i druhou nožku!
„E, vlčíku-bratříku, tu mi mé sáňky po
lámešl“
„Ne,“ povídá, „nepolámu.“
„Nu, polož!
Vlk si ji položil. Jedou, jedou, kdyžt
jakoby něco — třesk!
„E. vlčíku-bratříku, ty mí už sáňkyl
meš.“
„Ne, lištičko-sestřičko, to jsem jen oří
šek rozlouskl.“
„Nu dobře, dobřel
Vlk
13
article
A jedou ...
A jedou ...
„Položím já, lištičko-sestřičko, i fřet
nožku!“ povídá vlk.
„Kam že ji položíš? Ty mi mé sáňky po-
lámeš a na čem pak já si dříví přivezu?“
„Ne,“ povídá, „nepolámu.
„No tak, polož.
Vlk položil i třetí nohu a zas něco —
třesk!
„E, bědal“ povídá lištíčka. „jdi pry
vlěku — ty mi docela sáňky polámešl“
„Ale ne, to jsem jen oříšek rozlouskl.
„Dej i mněl
„Nemám,“ povídá, „to byl poslední ...
Jeli, jeli, a když tak jedou, vlček po-
„Lištičko, posadím se úplně.
„Kam pak si sedneš. vlčíčku-bratříčku?
Sedneš — a sáňky rozlámeš.
„Zlehounka sednu,“ povídá vlk „No, po-
dívej sel
Jakmile však vlčík se poradíl, hned se
sáňky rozsypaly... Tu lištička začne jej hu-
bovat. Láteřila, láteřila a na konec pravila:
„Jdi, čertovo dítě, narubej dříví, na sáňky
nasekej a přivlékní.
„Jakže já.“ povídá vlček, „narubám
když nevím, jakého dříví?“
„E. čertův synu! Když sáněčky lámal, t
znal jak, když dříví nasekat, to ne!“ Pe-
skovala ho, hubovala ho. „Jakmile vstoupíi
do lesa,“ pravila, to řekní: kácej se dříví
rovné i křivé. Kácej se dříví rovné i křivé.“
S tím vlk odešel.
Vlk
čertův dítě
14
article
Když přišel do lesa, tak pravíl: „Kácej se
dříví křivé a křivě! Kácej se dřívi křivé
křivél“
A dříví se nekácelo, ale takové křivo-
laké, že ani na podpal nevybereš, natož na
sanici! Přinesl vlček lištičce to dříví. Ona,
jakmile to uviděla, hned se dala do hubování:
„Ty.“ povídá, „z pekla zmetku, neřekl jsi
to tak, jak jsem ti poručila!“
„Ne. lištičko-sestřičko,“ odpovídal. „Já
jsem stál a jenom říkal. Kácej se dříví křivé
a křivé.
„E. čertův synu, a i toho nedochůdčel
No, posaď se sem! Já sama půjdu a narubám.“
A odešla.
Když si tak vlk samoten seděl, zachtělo
se mu jísti. Očenichal on skrz na skrz li-
štičinu chaloupku, ale ničeho nenalezl. Vlk
myslil a myslil: „No což, řekl ši, „šním býčka
a pak uteku!“ A dal se do toho, prokousal
dirku do býčka, ze středu všecko vyjedl
potom tam vrabců napustil a ucpav věchtem
slámy a sám — již ten tam.
Přišla lištička, urobila sáněčky a usedla
„Hý, býčku-třeťáčku!“ Avšak býček netáhne.
Ona na něj holí. Jakmile udeřila, věchet slá-
my vypadl a vrabci frrrrnk! „E. psí syn ten
vlčekl Jen počkej, však já se ti odsloužíml“
A odešla. Lehla si v úvozu a tak tam
ležela, když tudy jdou čumáci s rybami; ona
zatajíla dech — jako neživá byla. Čumáci kou-
kají: „Hle, liška,“ říkaií. „Vezměme, bratří.
líšku, prodáme a bude aspoň čím se zahřáti.“
Hodili ji na poslední vůz a jeli dále. Jeli
jeli. Ale lištička-sestřičke kouká, zdali oni se
nedívají a stále rybku po rybce na cestu hází.
A když už jich dosti naházela, tak dolů i sama
slezla. Čumáci jeli dále a ona posbírala ty
ky, sedla a snědla.
Vlk
15
article
Tu běží vlčík. „Zdráva buď. lištičko-
sestřičkol
„Zdráv, vlčíku-bratříkul“
„Co pak děláš, lištičko-sestřičko
„Rybu.“ povídá, „jím.
„Dej i mněl?
„Pojď, nalov sil“
„Jak pak si nalovím, když neumím.
„No, jak rozumíš, ale já ti nedám an
„Tak aspoň mne navč, jak naloviti.“
Lištička se zamyslila a pomyslila: „No.
počkej! Tys mi mého býčka-třetáčka snědl —
tedy se ti nyní odvděčím. — A tak.“ praví.
„pojďme k průseku, strě do průseku chvost.
a zpolehounka jím kruť a poroučej: Lov se.
rybko, malá i velká! Lav se, rybko, malá i
velká! A ona se naloví.“
„Nu, zaplať pán bůh za radu,“ odpověděl
vlčík.
Ale, přiběhl víček k průseku, strčil do
průseku chvost a říkal: „Lov se, rybko, mala
i velká!“ A lištička ze msty: „Mrzní, mrzni,
vlčí chvoste!“ A mráz byl na vodě, až pra-
štělo. Vlčík stále ocasem loví, říkaje: „Lov
se, rybko, malá i velká!“ A lištička: „Mrzni.
mrzni, vlčí chvoste.“ Potud loví vlček ryby.
dokud chvost jakoby te nezapek! v průseku
Tu lištička celou ves svolává: „Pojďte, lidé.
vlka bít!“ Lidé hned vyskočili . vidlemi, lo-
patami i sekyrami. Ubili toho lka a zahynul
ubohý! A lištička pak dosud žije ve své cha-
vídá:
Ryba
bůh
Vlčík
Lava
18
article
Rukavička.
Rukavička.
Žil si jednou děd, který ztratil rukavičku
Běžela tudy myška a vlezla do té rukavičky
a sedí si tam.
V tom tudy skáče žába a ta povídá: „Kd
je, kdo je v té rukavíci?
„Já myška-škrabotuška. A kdo jsi ty?
„Žabka-skřehotuška. Pusť mne k soběl
„Pojdl
Tu běží zajčík a ten povídá: „Kdo je, kde
je v té rukavici?-
„Já myška-škrabotuška a žabka-skřeho
tuška. A kdo jsi ty?“
„Zajíček-ušáček. Pusťte i mnel
„Pojdlo
Tu běží lištička a povídá: „Kdo je, kd
je v té rukavici?“
„Myška-škrabotuška, žabka-skřehotuška
zajíček-ušáček. A kdo jsi ty?“
„Lištička-sestříčka. Pusťte i mnel“
„Pojdl
Pěkně se jim sedí; tu běží vlček a ptá se
„Kdo je, kdo je v té rukavici?“
„Myška-škrabotuška, žabka-skřehotušk
zajíček-ušáček a sestřička-lištička. A kd
jsi ty?“
„Vlčík-bratřík. Pusťte i mnel“
„Pojdl“
Tu jde medvěd, bručí, a ptá se: „Kdo je
kdo je v té rukavici?
„Myška-škrabotuška, žabka-skřehotuška
zajíček-ušáček, lištička-sestřička a vlčík-bra
třík. A kdo jsi tr
„Já medvěd, co vše sněd'. Pusťte i mne
do rukavičky!
„Pojdí
A on tam vlezl
Běží kanec. „Chro-chro-chro, kdo je v té
rukavici?“
„Myška-škrabotuška, žabka-skřehotuška
zajíček-ušáček, lištička-sestřička, vlčík-bratřík
a medvěd, co vše sněd'. A kdo jsi ty?
„Kanec-žravec. Pusťte mne do rukavicel
„Pojdí
A on tam vlezl a sedá si s nimi.
Tu jde myslivec; kouká, kouká, co že se
ta rukavička hýbe. On do ní střelí a tam sedm
koží.
achy.
Běžel
Žabka
Pojdl
Zajíček
Myška
Vlčík
19
article
čís. 492.
191/,13
Všechny dopisy, šachové rubriky se týkající, budtel
adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II.
Marianská ulice, s poznámkou: „Sachy“.
Končící hra čís. 949.
E. Holm, Ystad.
D. Schachztg. 1913.)
E Holm
D Schachztg
Praha
Ystad
20
article
Bílý na tahu vyhraje.
Španělská hra.
Hrána v dubnu 1913 v malém turnaji ve Va
žavě.
Černý: O. Důr a s.
Bilý: A. Flamberg.
Ve8—e2
1. e2—c4 e7—e5
26. Vh1—gl
Jb8 — c
Dd2—b4
2. Jgl — f3
27. Dí1—cí
3. Sf1 — b5
c5—c4
a7—aá
28. De1—f4
» Ve2—es
29. Df4 —b8
4. Sb5— n4
Jg8— f6
Db4—e7
b7—bs
30. Db8—c7
5. Ddí—e25
Sf3— ch
31. d3xíc4
Ve8—c8
6. Sa4—b3.
Va8—bs
32. De7—b7
b5xc4
7. a2— a4
De7—e5-
33. Sb3—a4
8. a4xb5
a6xb5
Sd7—f5
9. Jbl— c)
34. 22—g3
De5—e4
35. 2—4
10. d2—d3-
Jc6—d4!
Vc8 —fs
e5xd4
26. S24—d7
11. JřXd4
Ji6 x ds
37. Vgl—g2
SísxKKd7
12. Je3—d5i
c7—c6
38. Db7xd7
d4—d3
13. Sb3xcd5
14. Sd52 b3
Se5—b4-
39. c2xC d3
c4x d3
40. d5—d6?10 De4— d4
Sb4x d2-
15. Sel—d2
d7— d5
41. Vg2—d2 Dd4— e3
14. Dezxd2
d3—d2
Ví8 —es
42. Vd3—g2
17. e4xds-
43. Dd7—a4 De3— eí
18. Kel—fi
c6—e5
44. Vg2—g1 Del—en
19. Dd2--f4
Černá
Bilá
A Flamberg
jít 1
jít 7
Jc
Dd
jít 3
Virginie
e 5
Selo
sa 4
SísxKKd 7
e 2 1
Dd 2
4 2
Sf 1
Sb 5 — můj 4 Jg 8
c 7
c 6 38
d 7
41
Dd 4 — e 3 14
Dezxd 2 d
c 6
e 5 44
del
21
article
D d8—e7
45. Kh2—ht Ví8—es1
20. h2—h3
Vb8—aš!
46. Da4—b3"2 De2—e4-
De7—e2-
21. Díl—ci“
47. Kh1—h2 De4—dá
Sc8—dzv
22. Ki1—gl
48. Db3—13u h7 — h
23. VaXa8 Ve8xkas
49. d6—d? Ves—el
24. Kg1—h2* Va82 es
25. De1—fi De2— d2
bílý vzdal.
1 Nenáleží k nejlepším variantám ve španěl-
ské hře, což ostatně potvrzuje i turnajová praxe
posledních let.
2 Spielmann hrál r. 1910 s Tarraschem 10—
0—0 neuchránil se však prohry: 10. d2—d3 je
však ještě horší. Nejlepší je asi Sb3—d5 jak hrál
Alapin proti Leonhardtovi v Píšťanech 1912.
a Jezdec nemá lepšího místa.
4 Jestliže 17. 0—0 tu d5xe4. 18. d3xeí
c6—c5l, 19. Sb3—d5 Sc8—b7, 20. Sd5xb7 Vb8xb
a černý měl by v brzku nebezpečného volného
pěšce.
* Ztráta tempa, lépe bylo zabezpečiti tahem
h2xh3 králi ústup na h2
* Nutno, neboť na Vel hrál by černý bud
Sa6 nebo Vat.
Až dosud hrál mistr Důras velmi dobře.
nyní však dal si ujíti příležitost k rychlému za-
končení partie 22... Va8xal, 23 DXal De2-- d2
24. Kh2 Df4+, 25. Kg! Ve8—e2, 26. Díl fjestli f
tu 26. . . Dg3l) Dd2, 27. Kb2 VX12, 28. Dgí Dí
mat. Na toto pokračování nejdříve poukázal starý
mistr S. Winawer.
Hrozilo c5—c4.
* Chybné bylo Dxdá pro Dd6-
10 Prohrává partií, která po 40. Db5 Vd8, 41
d5—d6. Dd4. 42. De5 DXd6, 43. DXdé V XKdé, 44
Vd2 mohla skončiti nerozhodně.
11 S hrozbou Df3+ a Ve2—
12 Jestli 46. h4 tu Dí3+, 47. Kh2 Ve2+., 48
Kh3 h5, 49. Dd7 Dg4+, 50. DXg4 h5xg4 Kxg4
Vel a černý vyhraje.
12 Na 48. d6—d7 následuje Ve8—e2+ 49
Vg2 VXg2+, 50. KXg2 De4+, 51. Kf2 De1+., 52
Kg2 De2, 53. Kg1 d2—dí D-. a černý vyhraje
»Szachista Polski«.
jít 7
ki
jít 1
jít 2
Spielmann
Alapin
Leonhardt
Sd
Důras
S Winawer
Dd
Kxg
Polski
Virginie
Píšťany
Vela
DXal jít 2
dg 4
Kh 2
jít 2
e 2
Kh 1
sa 6
d 2 24
df 4 +
Kb 2 VX
Kh 3 h 5
VXg 2 +
jít 1 +
kg
22
article
Španělská hra.
Hrána v dubnu 1913 v turnaji čtyř mistr
v Petrohradě.
Bílý: A. Alechin.
Černý: O. Důra s.
18. De2—d2 dáxe5
Tahy 1.—8. jako v pře-
19. Velxe5 De7—d6
dešlé partii.
20. Dd2—25 Ve8xke5
9. d2—d31 d7 — do.
10. Sc1—e3 Se8—gi
21. Ji3Xe5 Ddó —bo
11. h2—h3 Sg4—h5
22. g2—g41 Se5—dá
23. Je5x1 VIsxí7
12. Jbí—d2
24. De5—54 27—g6
Jc6—d4
13. 0—0
25 Dí5—e6 Kg8—g7
14. Se3xd4 Sh5xt3
26. De6xt7+ K g7—-h6
e5d4
15. Jd2xč fi3
16. e4—e5 Dd8—e7
27. Sb.—e6 černý vzdal
17. Víl—e1 Vb8— es
1 Hráti tahem Jb1—c3 na dobytí pěšce b5
bylo by pro bílého nebezpečno, na př. 9. Je3
0—0. 10 Je3xb5 d7.—d5l 11. Jb5—c3 (na e4xdi
následuje e5—e4!) Sc8—g4 s neodolatelným úto-
kem pro černého.
2 V úvahu zde přicházelo 16 . . . . Ve8; ná-
sledovalo by pak Vel—ft Jd7, 18. e6 f7Xe6
19. SXe6 +Kh8, 20. Dd2 h6 se stejnou hrou. Po
tahu v textu zmocní se bílý slibného útoku.
* Jemný tah, jenž následující pěknou kombi-
naci neprozrazuje.
Hrozí jednak De6, jednak pak g4—g5; proti
tomu jest černý bezbranný.
»Münchner Neueste Nachr.«
Zprávy šachové.
A Alechin
Černá
Velx
jít 5
Jb
jít 6
Petrohrad
Vela
Jd
h 6 e 5 d
Münchner Neueste Nachr
O . důra s
Dd 2
VIsxe 7
d 2 24
kg
sh
e 7 27
e 1 Vb
d 5 l 11
SX 6 + Kh 8
23
article
Ústřední jednota českých ša-
chistů. Na výborové schůzi dne 3. května bylo
usneseno konati V. řádný sjezd v Mladé Bole-
slavi od 28. srpna do 8. září s tímto programem.
1. Národní turnaj mistrovský — nejvýše
12 hráčů, počátek 28. srpna. 2. Mezinárodní
hlavní turnaj — 16 hráčů, počátek 28. srpna.
3. Vedlejší turnaj — 14 hráčů, počátek 31. srpna.
4. Skupinový turnaj ve skupinách o šesti hráčích
počátek 5. září. Podrobnosti v programu, který
bude vydán koncem června.
Dále usneseno: 1. Žádati cizí šachové svazy.
aby uznaly mistrovství, dobyté v mezinárodním
hlavním turna i Ú. J. Č. Š. 2. Na sjezd v Mladé
Boleslavi povolen mimořádný příspěvek 420 K.
3. Zvláštní komisi svěřeno vypracovati a příští
schůzi předložiti turnajový a hrací řád a vzorné
stanovy pro zakládající se kluby. 4. Jednotlivé
kluby budou vyzvány, aby co nejdříve zaplatily
příspěvky na rok 1913 a aby zaslaly jednateli
jednoty doplnčné seznamy členů. 5. Vyhověno
žádosti p. Kuželky, aby mu byl prominut zoytek
diskvalifikace, kterou byl potrestán r. 1911 pro
porušení turnajového řádu na sjezdu v Plzni
6. Příšti schůze výboru koná se v sobotu 7. června
o 347. hod. večer v kavárně »Louvre« v Praze.
Mladá Bol
Mladá Boleslav
Plzeň
Louvre
Praha
24
article
Praha. Šachovní klub Dobruský pe-
řádá dne 13. května klubový výlet do Mělníka.
Odjezd v 7 hod ráno parníkem z ostrova Kampy
návrat drahou večerním vlakem. Přihlášky účast-
níků (i nečlenů) příjímá jednatel klubu v kavárně
»Louvre«. Výlet do Mělníka bude spojen i s ná-
vštěvou tamějšího šachového klubu event. bude
též sehrán hromadný zápas meziměstský. Cílem
přištího výletu [3. června] bude Nymburk. V jar-
ním turnaji jsou po VII. utkání v Šele: dr. Dušek,
Šerý. Mitovský, Havlik, Svačina a Wertheimer.
Mistr Rudolf Spielmann na cestě z Vídně
do Mnichova zastavil se v Brně, Praze a v Čes.
Budějovicích, kdež všude produkoval se v simul-
tanní hře. Nejtužší odpor našel v Brně, kde hrál
29. dubna v kavárně »Margaretenhof«. Hrál tu
41 partií, z nichž po 6hodinné hře 26 vyhrál,8
zremisoval a 7 prohrál. Vyhráli: V. Boubela, I.
Burian, Dedrle, Hrabčík, Janoš, Jirka a Vaněk Fr i
remisovali: dr. Čupr, J. Burian, Deutsch, Hroch.
doktor
Dušek
Mitovský
Havlik
Svačina
Wertheimer
Spielmann
V Boubela
I Burian
Dedrle
Hrabčík
Janoš
Jirka
Vaněk
František
Čupr
J Burian
Deutsch
Hroch
Praha
Mělník
Kampa
Louvre
Nymburk
Vídeň
Mnichov
Brno
Čes . Budějovice
Šachovní klub Dobruský pe
Šela
25
article
Oppenheimer, Porč, Trěnia a Weber. Z těchto
bylo 11 Čechů a 4 Němel jz účastníků simultánky
bylo 26 Čechů a 15 Němed.). Výstedek pro Brna
a zvláště pro brněnské Čech jístě velmi čestný.
který však mohl býti ještě lepší, kdyby pořada-
telstvo bylo předem učinilo přisnější výběr účast-
niků. V Praze byl Splelmann hostem Prager
Schachklubu a hráno 1. května v německém ka-
sině. Zúčastnili se pouze členové P. Schachklubu
a němečtí hosté. Z 26 partií Spielmann 20 vyhrál,
5 prohrál a 3 zremisoval. Výsledek pro pražské
Němce velmi přiznivý. Velmi pěkně dopadl Spiel-
mann dne 3. května v Čes. Budějovicích, kdež ze
26 partií 24 vyhrál, 1 zvemisoval a 1 prohrál.
Vršovíce. Klub šachistů Vršovice po-
řádal v minulém týdnu dvě simultanní produkce.
Dne 28. dubna hrál champion klubu p. F. Čermák
2 parlií s výsledkem + 6 — 2 — 4. dne 1. května
mistr Amos Pokorný 9 partií (+ 7 — 1 == 1).
Oppenheimer
Porč
Trěnio
Weber
Čecho
Výstedek
Splelmann
Prager Schachkluba
P Schachkluba
Spielmann
Němec
F Čermák
Pokorná
Brno
Čechy
Praha
Čes . Budějovice
Vršovice
27
article
Žádejte ve všech drog. a mater. obchodech.
29
article
KOMPENDIUM E
KOMPENDIUM E
theoretické nauky stavitelské.
Pro prakt. potřobu architektů, stavitelů, stavbyv., posluch.
odbor. škol atd., jakož i hu přípravě na zkoušky stavi-
telské a místr. napsal JOSEF HAVLÍČEK, c. k. inšenýr.
I. DÍL: Stav. statika. Železobet. Úlohy geodet. a mé-
řické. Vytyčování. Dhloměrstvi. Nivellace atd. Řešení
5327-
rovnle. S 20 tab. a 3 velkými plány.
— Cena 20 K.
K dostání u autora: Praha-Letná, Nad Král. Oborou 189.
(Též poštou proti předem zaslanému obnosu)
Havlíček
Král
PrahaLetná
30
article
jednou v životě
31
article
50.000 spacích přikrývek
určených pro vývoz na Balkán,
ale pro nebezpečí války byly zde
ponechány, z pravé brněnské viny
Himalava, asi 200 em. dlouhé a
130em. iroké, ve skvostném pru-
hovaném a žihaném vzoru s nád-
hernými barevnými bordurami
prodávají se jen zeela krátký
čas za polovicl výrobní ceny Jen
K 1.95 za kus. Tyto spaci při-
krývky Iimalaya mají dvojná-
sobnou cenu a jen pokud zásobu
stačí jsou u nás k dostání za
niže uvedené sensační ceny.
1 kus spací přikrývky Himalaya
stojí jen K 1.95, 3 kusy spacích
přikrývek Himalaya stoji jen
K 5.70, 6 kusů spacích přikrý-
vek Hímalaya stojí jen K 11.—.
prodej na dobirku
20168
Himalaya
Balkán
33
article
M. SWOBODA, Vídeň III.-2, Hiessg. 13-500.
M Swoboda
Vídeň
38
article
Český bezvadný a dokonalý výrobek
Český bezvadný a dokonalý výrobek
na cídění oburi. Udržuje kůži mékkou, jemnou,
pružnou a trvanlivou. Nešpiní šat, nepropoušti
vlhko. — Výrobci: Benes a Lakomý, Brno.
je pravý jen ae soko-
31931
Sokoiský krom fem ptákeml
Krémy nabízené ber jměna výrohee - nejsou česke
Lakomá
Brno
39
article
Rozkošná villa
Rozkošná villa
hodící se výborně na léčeh-
ný ústav, sanatorium atd.
všim komfortem vyzdoboná, v půvabně položenám
městě Rychnově n. Kněž., 5 minut od města vzdá-
lená, obklopená krásnými parky a velikou ovocnou
zahradou, včelnicí atd., pobliže fesa. Bliže viliy jest
též nová hospodářská budova. Vše jest za výhodných
podmínek velmi levné uáslodlem přestěhování ma
jitele na prodej. Bližší sděh Otto Némec, inžený
51i
v Rychnové nad Kněžnou
Rychnův
Némec
Kněž
Rychna nad Kněžná