ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 9becdf80-7730-11dc-b369-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 24 celkem · entity: person 105, place 47, org 10, work 3
1 masthead
20. září 1908.
2 masthead
Nedělní zábavná a poučná přiloha „ Národních Listů“ k č. 260.
3 masthead
0l znnr
4 masthead
Strana 9.
5 article Tragéd Adams.
Tragéd Adams. Ekizza od Hem, F. Urbana. Přeložil V. Štabernák Morris Abramson, tlustý divadelní ředitel reděl ve své úzké, zaprášené kanceláři u sta- rého psacího stolu a počítal ušpiněné dolarové bonkovky, když tu kdosi zaklepal. „Vejděte!“ zvolal Abramson. Nikdo neotvíral. „Dále!“ vzkřikl. Nyní otevřely se dvéře kanceláře a ob jevil se mladý, suchý muž se stojacím límcem a černými kadeřemi kolem podlouhlého, melan cholického obličeje, jenž se vyznačoval velkou bledostí. Měl špičatý nos s podivnými, širokým dírkami a obočí vinulo se mu nápadně vysok nad malýma, černýma očima. To dodávalo mla. dému muží výrazu, jakoby stále něco ošklivéh čichal. „Přejete si?“ tázal se ředitel a počítal dál bankovky. „Mé jméno jest Fred Weber. Divadeln jméno mé pak zní Horatio Adams. Jsem toti tragéd. Zde jest psaní pro vás od pana Baxtera jehož jistě ráčite znáti. Reditel přijal dopis a ukázal na starou židli Fred Weber posadil se a padl se židlí na zemi neboť měla jen tři nohy. „Oh, odpusťte!“ pravil přívělivě Abramson „myslil jsem, že jest to židle se čtyřmi nohami Vezměte tam tu, ta má čtyři nohy.“ Pak čet klidně dále Fred Weber pravil: „O, prosím, nics nestalo,“ oklepal si šaty a vzal si židli se čtyřmí nohami. „Hm, děl ředitel, chcete tedy k divadlu já vás mám přijmouti ke své společnosti? „Bylo by velice milostivé od vás, kdybyst začátečníka — o němž říkají —“ „Ano, ale tak lohce to nejde. Co pak umite?“ „Byl jsem na dramatické akaďemii, kterou jsem s velikým úspěchem absolvoval. Zde jeso vysvědčení. „Dobře, dobře, nepotřebuji. Praxe jest hlavní věc, mladý muži, praxe!“ „Vím to. Též jsem slyšel, že chcete poslaí spoločnost do provincie s Hamletem. A ježt Hamlet jest moje nejlepší a nejmilejší role —.
Adams F Urban V Štabernák Morris Abramson Abramson Weber Baxter Hamlet
6 article
Abramson se hlasitě zasmál „Co myslíte? Musíte přece od zdola začíti Přijďte zejtra opět. Podívám se, budu-li miti pro vás místo. S bohem!“ Podal mu tlustou ruku a uchopil druhou rukou nový svazek ban kovek. Tragéd se zvedl, poděkoval za laskavé při jetí a šel. Odebral se hned ke své nevěstě, malo blondýnce Gertrudě, s modrýma očima, je bydlela se svou polohluchou matkou na východ ní straně New-Yorku, ve čtvrti, kde bydlí chudí Bydlela vo čtvrtém poschodí ve skromném bytě sestávajícím z kuchyně, malé ložnice a obýva cího pokoje. „Gertrudo,“ pravil a objal milé to stvořem „pomysli si, budu dle všeho přijat do společnost Abramsonovy. „Co říká?“ tázala se matka, kladouc ruk k uchu, jež bylo obráceno směrem k Fredovi „Bude přijat ke společnosti Abramsonově, volala Gertruda povýšeným hlasem matcedo ueha. Ta však jí nerozuměla. „Dostanu se ke společnosti A-bram-sonově k tomu velkému řediteli,“ křičel jí Fred do ucha. Matka se usmála. „To by bylo dobré,“ mínila. „Jako Hamlet? „Nikoliv, něco jiného; nevím ještě sám Musím tam zejtra zase! Příští dopoledne přišel opět ke Gertrudě leč celý zdrcený. „Nebyl's přijat?“ tázala se. „Ale ano — leč není to, jak jsem očekával Nebudu hned ve vážném kuse zaměstnán, nýbrž v nové frašce „Pan Smith“. Hraji úlohu sklep níka z hotelu, jenž celý večer ani slova nopro mluví a v druhém jednání jest od zuřicího Smitha shozen se schodů. To je hanebné, ano hanebné!“ Vzal židli a po bodlivé prohlídces usedl. Po smutné zkušenosti v divadelní kan celáři nedůvěřoval už židlím. Vypadal ještě me lancholičtěji, než včera. Zdálo se, že ještě úsi lovněji po něčem čichá, co nemohl nalézti Matce vzkřikl tu smutnou zprávu do ucha. „Ale proč budeš shozen se echodů?“ tá zala se.
Gertruda Fred Gertruda povýšený Smith NewYork Abramsonův Abrama
7 article
„V tom pokoji, kam já vniknu,“ křičel Fred. „jest pan Smith s mladou, vnadnou dámou. Pn Smith je ženat, ano, že-nat, ale ne s touto mla- dou dámou.“ „lirozné! To nebývalo za mých mladých časů. Nebo přihodilo-li se cos podobného, tu byl ten druhý shozen se schodů. A kolik za to do- stanieš ?“ „Deset dolarů týdně,“ odvětil Fred. „Deset dolarů,“ pravila matka se smíchem „No, za to — „Deset dolarů!“ zvolala Gertruda s úžasem „To je málo!“ „Obyčejně, je-li kdo shozen se schodů, ne- dostane ničeho,“ oponovala matka mírně. „A pak, milý Frede, jest to přece lépe, než kody bys jako Hamlet stále byl k smrti probodáván.“ „Ale co řeknou moji přátelé, až mne spatř v télo podřízené roli, mne, od něhož jako od Hamleta, tolik očekávali? Všichni mínili, že bych byl ideální Hamlet! Jaké zklamáníl „Ano, jest to zlé,“ pravila s povzdechem Gertruda, „jak jsem se na to těšila, až se ti budu moci obdivovat. Slyšela jsem již v duchu bouř- livý potlesk po tvém „Být či nebýt!“ Víděla jsem tě již mezi růžovými a vavřínovými věnci.“ „Z nichž jsme většinu sami zaplatili,“ do- dal Fred. „A byla jsem již tak pyšna na tebe, jak budu seděti v lóži v těch hedvábných šatech, jež tolik miluješ. A štěstím záříc rozhlížela jsem se již kolem sebe, jakoby každý věděl, že jsem tvá snoubenka! Hodila jsem ti na jeviště malou, lacinou kytičku fialek, ty zvedl's je, políbil je a uklonil se přede mnou, všichni lidé se na mne dívali a říkali: Jistě je to jeho nevěsta! Ta šťastná! A nyní budeš shozen se schodů. O, bože!“ Slzy vstoupily jí do očí. Fred vzdy. chal a rval si zoufale tmavé kadeře. le „Kdyby šlo jen o těch deset dolarů a ne o to, abych vůbec jednou již začal hráti, hodi bych mizernou tu roli panu Morrisu Abramso novi pod nohy,“ křičel zuřivě, ale nyní po- držim jl“
Fred Smith Gertruda Hamlet Morris
8 article
A nechal si ji. Každý den chodil na zkouš- ku, až nastal večer prvního provozování oné fmšky. Fred Weber byl odpoledne u Gertrudy a přinesl jí listek do lóže. Nebyl ani trochu růzčilen — jistě podivno. „Nejsi rozčilen?“ tázala se Gertruda. „Proč bych měl býti?“ odvětil klidně. „T role je příliš hloupá, abych se k vůli ní rozči- pen loval.“ „Máš pravdu! Já sama bych též nebyla tak rozechvěna, kdybych tě tak nemilovala, můi Frede! Také bych nešla do divadla, již k vůl známým, protože se stydím. Ale přece jen chei seděti v nových hedvábných šatech v lóži. Matka zůstala doma. Předně, že neslyšela a pak byla již stará a na delší cestu nezvyklá. Nuže, večer seděla Gertruda v loži, příli brzy již, s programem v klíně. Měla na sobě hozký, hedvábný, Fredovi zvláště milý oblek bílé rukavice a rozčílením utírala si stále bati- stovým šátkem nosík. Její milý obličej s jemnou hladkou kůží byl lehce začervenalý. Bujný, zlnt se lesknoucí vlas obestíral lehce hlavu její jak „Vypadá velmi něžně,“ říkali si její znám mezi diváky. „A jak jest, chudák, rozechvěna. A stále obraceli svá divadelní kukátka na ni Opět a opět četla program. Ach, zcela dole, nej doleji, četla: Němý sluha — Horatio Adams. Orchestr přestal hráti, někde na jevišti z zněl jemně zvonek a opona šla nahoru. Sešeřile se v hledišti. Jen Gertrudiny vlasy jakoby vyza řovaly v tomto šeru. . „Milý bože na nebesích nezapomeň na mého Freda, Freda milého Amen!
Weber Gertruda Máša Fred Adams Gertrudin
9 article
Jednání počalo. Nebylo zrovna duchaplné ale bylo za to málo komické. Komik, hlavni osoba kusu, činil zoufalé pokusy, aby byl komi- ckým. Leč nikdo nechtěl se smáti. A přeee krátce před začátkem představení pravil komik kolegům a kolegyním: „Děti, zápasím o zdar svého bytí!“ Tu vystoupil Fred, němý sklepník. Gertruda nepoznala lo hned, tak vypadal změněně. Tohle měl býti její Fred, tenhle hloupý beran? Než byl to skutečně on. Proč jen se smálo publikum? Smálo se snad těm nejapným věcem, jež dělal? V lóži, v níž seděla Gertruda, poznamenal ja- kýsi pán ke svému sousedu: „Pohleď jen na jeho obličej. Viděl's již kdy tak prakomický obli- ledi čej?“ A smál se. Druhý šeplal: „Vypadá, jakoby cítil neustále limburský sýr a nemohl ho nalézli.“ A rovněž se smál. Opona spadla. Mírný potlesk. Jedním rázem osvětlilo se hlediště. Gertruda vzdychla. Ten pán vedle ní pravil přiteli svému: „Tenhle němý sluha jest nejpovedenější figurka kusu! Jak se nazývá?“ Podíval se do programu: „Horatio Adams „Nikdy nebylo o něm slyšeti,“ prohodi druhý „Byl dle všeho právě teprve přijat. „Zdá se. Ale má talent ke komickým rolím Přirozenou, nenucenou komiku. Co myslíš? „Úplně souhlasím. Gortruda kousala se do pysků. Ach — kde zůstal Hamlet?
Fred Gertruda Adams
10 article
Zatím za jevištém pobíhal komik, až ply nové plameny sem tam plápolaly: „Je to smůla! Takový mizerný chlap — jak se jme- nuje? — ten Adams zkazí mi celý večer!“ Druhé jednání. Jeviště bylo přeměněno ve schody, jež s vysoko položené chodby v hotelu vedly dolů do vestibulu. Němý sklepník opět vystoupil, provázen jsa salvou smíchu. Objevil se, upravil některé věci, aniž slova promluvil, dělal všecko obráceně, zmizel na chvíli a pak opět se objevil. Vyběhl nahoru po schodech vešel do dveří čís. 9, kde pan Smith s onou vnadnou dámou přebýval. Na jevišti dole hrálo se zatím dále. Gertruda roztrhala nervosně již celý program. Nyní, každou chvíli, musíla při- jíti ta trapná seéna, kdy Fred vyletí ze dveří. Aby si tak ublížil! A ona musila by se na to di- vati. Hrozně. Pojednou nastal ve dveřích č. 9 hluk a ob jevil se němý sklepník, mající čísi ruku na lím- ei a nohu vzadu na fraku. Letěl z chodby jako střela dolů po schodech, zatím co páni na jevišt stranou uskočili, dámy křičely a on kutálel se dále po koberci na protější stranu až ven ze dveří. A všecko mlčky, oddaně, jakoby to nále- želo k jeho povinnosti a s tak nevýslovným ko mickým výrazem v obličeji. „O, bože!“ zvolala Gertruda polekána. Ale pán vedle ní kuckal se smíchy, jeho soused tloukl se smíchem do ko- len, prohýbal se a byl v obličeji červený jako višně.
Adams Smith Gertruda Fred
11 article
Bouře smíchu duněla domem. Opona mu sila opět a opět nahoru, vždy byl vyvolávár sklepník uprostřed ostatních horců. Gertrude vzpomínala sice na Hamlota, ale přece se rado- vala, že má Fred takový úspěch. A když on po- slal jí s jeviště do lože hubičku, zčervenala cela a pán vedle ní šeptal svému sousedu: „Ta h jistě zná.“ Prohlížel si Gertrudu se stranya rovněž z obecenstva byla mnohá kukátka upřena na ni. To jí bylo nepohodlné. Nevěděla, kam se má dívati. Nejraději by se byla dala do pláče, jednak radostí, jednak studem — místo Hamleta tento vyhozený sklepník! Za jevištěm dostal starý komik záchvat. Řtediteli, když k němu při- šel, pravil: „Buď propustite Adamse, nebo půjdu sám! „Jest mi líto, ale kus udrží se, nebo padn s Adamsem. Pan Adams zůstane,“ odvětil tlustý pan řoditel. „Dobře,“ pravil komik, „tedy zůstanu též.“ Pak odešel k Adamsovi, nazýval jej svým milým kolegou a gratuloval mu se sladkobolným úsmě- Když bylo po představení, čekala Giertruda u východu z jeviště na Adamsa. On ji ihned objal. „Smím ti blahopřáti?“ tázala se rozpačitě. „Ne,“ odpověděl, „raději ne. K čemu? Kdy- bych nebyl býval upozornil na sebe, snad byto bylo lépe. Snad by mi byl přece jen zůstaí Hamlet. Nyní však je po něm veta. Nazejtří přinesly všechny časopisy zprávu. že „Pan Smith“ dosáhl skvělého úspěchu a to zvláště zásluhou nového, dosud úplně nezná- mého umělce-komika pana Horatia Adamsa. Něco tak komického nebylo již dlouho spatřeno na americkém jevišti. Celý New-York hrnul se do divadla, aby spatřil němého sklepníka, jenž tak komicky letěl se schodů. Než to ještě ne- záře. vem
Fred Gertruda Adams Smith Horatius York Giertruda u východ Adamsa
12 article
bylo vše. Zpravodajové, vždy hladovící po ně čem novém, zahrnuli novou divadelní hvězdu pochlebenstvím. Noviny ilustrované přinesly jeho obraz, jeho životopis. Ve výkladních skříních kde visely fotografie nejslavnějších mužů a žen objevil se jeho obraz mezi lordem Kitcheneren a Sárou Bernbardtovou. Jakýsi podnikavý továr- ník obuvi nazval nový druh bot jménem Adam- sovým. Výrobce „sílicího balsámu“ nabídl mu 1000 dolarů, dá-li mu písemné potvrzení, že „sílící balsám“ dodává mu sil ke každodennímu pádu se schodů. Jiný továrník, jenž vyráběl lepkavý papír na mouchy, nazval tento „Papír Adamsův“. Známý jeden hudební skladatel slo- žil „Horatiovu Fantasii“, v níž proslavenou již „schodovou scénu“ hudebně zobrazil. Skladba šla na dračku. Svaz amerických sklepníků jme- noval Adamsa doživotním čestným členem
Kitcheneren Bernbardtová Adam Adamsův Horatiův
13 article
Jistá kinematografická společnost získala vý- hradní právo provozovati onu scénu v různých tingl-tanglech. Fred stal se dokonce i příslo večným. Chtěl-li kdo naznačiti, jak nějaká osob zvláště rychle byla vyhozena, užíval slov „Letěl jako Adams!“ Brzy počal onen pád se schodů působit Fredovi těžkosti. Proto dal si vložiti do kalhoí plech a letěl pak tím lehčeji a bezpečněji Hřmotil pořádně při pádu a rachotil, což ko mičnost ještě o padesát procent zvyšovalc. Muž. jenž mu onen plech dedal, poukazoval na te v časopisech a doporučoval své roury do kamen jako nejtrvanlivější na světě. Když bylo třísté představení „Pana Smitha“, byla uspořádána na oslavu třistého vyhození Adamsova národní kvě- tinová slavnost. Opět seděla Gertruda v loži. ale již jako paní Adansová, ve velmi elegant- ním kostýmu, neboť báječná gáže Fredova tomu dovolovala. Vodle Gertrudy seděla její matka v černém hedvábném šatě z roku 1860, a když Fred lotěl se schodů, pravila s úsměvem: „Po činá si velmi umělecky.
Fred Adams Smith Adamsův Gertruda Adansová Fredův Fred lotět
14 article
„Ach, ano,“ vzdychla Gertruda. Když pak seNew-York nabažil „Pana Smitha“, odebral se Fred na cestu po Spojených státech. Všude lítal se schodů: V Chieagu Cincinnati, Minneapolis, Omaze, Salt-Lake-City San Francisku, St. Louis a bůh ví kde ještě A když peněžité zásilky na Freda nebraly konce potřásla matka hlavou a poznamenala: „Nikdy bych si nebyla pomyslila, že jest toto uměn tak placeno! Za svého Hamleta jistě bys neby! tolik dostal.“ Avšak k Hamletu přeco došlo. O dvě léta později hrál Fred skutečně Hamleta a opět s valil celý New-York do divadla a opět se do syta nasmáli Adamsovi. Neboť hrál parodi Hamleta, totiž frašku se zpěvy a tanci o třeeh dějstvích ..
Gertruda York Smith Fred Hamlet Adams spojený stát Minneapolis Omaha saltoLake NewYork Chieag Cincinnati Cita Sana Francisko St . Louis
15 title
Uhlířka.
16 article Napsal Ricardo Becerro de Bengoa. Ze španělšlin přeložila Antonie Jonášová.
Napsal Ricardo Becerro de Bengoa. Ze španělšlin přeložila Antonie Jonášová. Plesy a zábavy v Madridě byly v úplném rozvoji, když začátkem zimy přijela Maria de Leiva de Aňes se švarným svým manželem Ga sparem de Aňes. Vstou.la mezi své přítelky jako hvězda první velikosti, záříc ohromným jměním, nádherným zjevem a neodvislou, origi nální povahou. Markýza de Orviso ji spatřila, ana přišl do zábavy ke hrabatům de Mendiaňo, u nichž se scházelo několik kroužků, které nenechaly ne nikom poctivého vlasu, a zoptala se docela ne- vinně přitelkyň svých: „Proč nazývají Marii de Leiva Uhlí kou? „Protože si vzala uhlíře,“ odvětila tlust stará panna, dědička židovského či maurskéh bankéře Chepetela. „A čím je žena uhlířova?“ zvolala se smu chem aristokratická labuť dlouhého hrdla, dlou hých rukou i nohou a hlavně dlouhého, zlomysl ného jazyka, neť generála věvody de Pedruzo „Uhlířkou! Uhlírkou!“ odpověděl potichu celý sbor žen, chcchtaje se a mna si ruce. Maria přešla pyšně, vedena ctihodným hra- bětem de Mendiaňo, a usedla de kroužku přítel- kyň, které ji vítaly projevy nesmírné lásky, aě žádná z nich a vůboe z dam v celém saloně nedovedla zdržeti se ironického výrazu, jakoby chtěly znovu opakovati slovo: „Uhlírka Uhlirka!“
Ricardo Becerro Bengo Jonášová Leiva Aňes Aňes Orviso Mendiaňo Leiva Chepetel Pedruzo Marius Madrid Uhlírk Uhlirk
17 article
Marie, vychována v bohatém zámku v Do- roňu, doplnila svoje vzdělání a znalost svěla ve Švýcarsku a Belgii, a když se sedmnáctiletá vrá tila domů, aby byla družkou staré matky, nepo míjela sice ani na den umělecký cvik výchov v ústavu, malujíc, hrajíe na pianě, pěstujíe kvě tiny a vybraný společenský styk s rodinami, kte ré navštěvovaly její dům, ale oddávala se pt tom životu venkovskému, posilujíc, tužíc a osvě žujíe svoji tělesnou stránku. Jezdila koňme, peo vázena komornou a mladíky ze dvora, se který mi se stýkala po přátelsku od dětství a navště vovala krajinu a okolní vesnice. Takové venkovské vyražení ji těšilo, ale přece se nudila. Bylo jí to vše prosaické a tou žila po milenci. Jak že si ho představovala Především, aby byl hodně hezký, dále chytrý ale ne přiliš chytrý, aby měl studie, ale n proto, aby se jimi živil — však má ona sam dest, aby se uživili bohatě oba! — aby by mlád, tak o tři nebo čtyři roky starší, než ona a zvláště, aby ji milovol — aby ji hodně milo val — a jenom ji, aby nemyslil na nie, než na ni, neboť žiznila po lásce, po hojné lásee Měla sice dosti nápadníkův, ale byli to bu hrubí statkáři, nebo nechutní panáčkové z mě sta, půl hlupácí a půl záposníci s býky. V zime dlela v Madridě, a tam se konečně vytoužený milenec dostavil. Čtyřiadvacetiletý in ženýr, vysoký, plavovlasý, hezký; studoval vý borně, byl vážný, pevný a nesklonný jako ka menný sloup, a rozplýval se před ní jako máslo jakmile slyšel, jaké vlastnosti a peníze děvče má. Marie se zamilovala do opravdy, a na jaře když ptáci stavěli hnízda a květy rozvíraly ka lichy, se vzali.
Marie Švýcarsko Belgie Madrid
18 article
1Jeli do Říma, do Apenin a do Neapole strá- vit líbánky. Ale libánky se začaly znolibovat hned prvního dne cesty. Když přijel vlak do Irónu a Hendaye *) vystoupil inženýr a vrátil se do kupé, ve kterém s Marií jel, se šesti časo- pisy; tři byly španělské a tři francouzské. Za pálil si jemný doutník a začal čísti. Žena jeho na něj pohlédla udiveně, cítíc, že se jí krev, na hromaděná v mozku, žene do tváře. Byl to první den po svatbě a inženýrovi byla milejší četba novin, než něžný rozhovor s manželkou Marie umlkla, hryzla se do rtů, pocítila v srde bněv nad povržením a zavřela zahanbena oči V Pau, Montpellieru a Marseillu si nabra inženýr pařížských časopisův, a v Nizze, v Me- naku, Mentonu a San Remu skoupil všechny velké i drobné revue o životě přímořském. Chu- dák byl bezděky poslušen dlouholetého návyku z mládí, vášně četby, vedle které he nic nezaji malo. Byl moderním donem Quichotem a opíjeh se čta nikoli rytiřské romány, které aspoň baví ale bezvýznamné zprávy o věcech, do kterýel nám nic není. V Římě nakoupil náruč spisů o paměti hodnostech města a trávil doma celé hodiny. pročitaje je, a Marie zatím proklínala umění archeologii, historii, césary a papeže a nudila se v saloně hotelu Anglo-amerikánského, dívají se, jak přecházejí lidové typy po via Frattina Když se manžel nasytil popisy Říma, chtě. se jít s manželkou podivat na stavby a musen ale Marie odmítla, že se na ně podívat nepů jde- V Neapoli a ve Florencii se to opakovalo: muž hltal noviny a knihy žena se zoufale trávila.
Marie Chu Řím Apenin Neapol Montpellier Marseille Nizza Menton San Remo Florencie
19 article
Ve Švýcarsku navštívil padesát moderních to váren, sto ústavů a spoustu dvorců a polních lesních podniků a ona z hotelů v Ženevě Bernu, Lausanou a Kostnici téměř ani nevyšla Když se jí inženýr mrzutě ptával, proč ni kam nechce, odpovídala Marie: „Což jsem se vdala za noviny a knihy Těch si přece všímáš více, než mne! Vdala jsen se, abys mne měl rád, anebo abys mi mluvi bez ustání o archenlogii, elektřině, zemědělstv. a jiných takových líbeznostech? Inženýr ji mlčky vyslechl, pohlédl nan soustrastně a řekl si v duchu „Ten svatý, nebo biskup, nebo co byl, mě pravdu, když řekl na církevním sněmu, že žený nemají rozumné duše. A Maria zase rozvažujíe, jak si manže její počíná, opakovala si často „Ten člověk oslňuje svými vědomostmi září jako bríliant a okouzluje zjevem svým, ale ač je tak vybroušený, není to diamant, nýbr křemen či kus uhlazeného a vyleštěného dřeva.) Nuda je záhy zahnala do Madridu a inžený tam dále hlal knthy a časopisy a činil plány a výpočty, jak se byl naučil. Získával si ún slávy a hojných peněz. Za dne seděl se svým asistenty v pracovně, večer dovezl Marii do di vadla nebo na zábavu a sám šel do klubu hovořit s inženýry, učenými stejně jako on. Zena se zvolna vymkla z toho života, ode- brala se do Doroňa, dojížděla zřídka do Madridu. Na štěsti neměli dětí a hromada časopisů knih je dělila stále více. Po šestiletém nudném manželství odebral se inženýr do hor vytýči želozniční trat, vrátil se se zánětem a ulehl. Marie mu odpustila, ošetřovala jej a když zemřel, oplakala jej. Jediným potěšením v tom zármutku jí bylo, že spatřila, jak hoří v zahradě hromada náčrtků, plánů, novin a knih, kter manžel její nastřádal.
Marie Marius Zeno Ženeva Bern Lausaný Madrid
20 article
Ideál mílence se tedy Marii neuskutečnil ale přece se nevzdala. Vrátila se do Doroňa, žil zase s matkou, konala vyjíždky do kraje, hle dajíc v krásných topolových alejích milence snů svých. Ze starých přátel a průvodcův na toul- kách zbylo jí ještě několik a jeden z nich ji pro vázíval jako panoš na nejnebezpečnějších hor ských cestách. Byl to Gaspar, mladší syn uhlíře ze dvora, jedenadvacetilelý, statně urostlý mla dík, který jevil Marii od dětství v nevinných prostých a nezištných stycích bratrskou lásku Když jednou jela stinnými luhy, zeptala s ho Marie „Ty jsi oikdy nevyšel z těchto hor? „Nikdy,“ odvětil uhlír. „Neumíš tedy nic, než páliti uhlí? „A nač bych měl uměti více?“ odpovědě mladík. „Chtěl bys viděti svět?“ „Aby ne! Ale není to možno. „Proč? Vezmu tě s sebou,“ řekla Mari usmívajíe se. „O, Marie, s tebou bych šel a sloužil třeba po kraj světa.o „No, jako sluha, ale jako přílel z mládí. „Dobrá, jak chceš. „Šel bys tedy se mnou a s komornou moj Clarou do Francie?“ „Dělal jsem vždycky, co se ti líbilo,“ od větil uhlíř, domnívaje se, že Marie nemluv vážně. „Dobrá, pojedeme tedy, Gasparo. Nei uplyne měste, budeme v Paříži. Zimu strávili v Andalusii, léto v Anglii v Německu, zimu na to v Benátkách a Alžíru léto v Biarritzi a v Bretagni a další zimu v Ba coloně a Ženevě. Za posledních dnů následujícího jara odda farář ze Subijany v kostelíku v Doroňu Marii d Leiva, úplně zamilovanou, s Gasparem de Aňes který se vlivem toho cestování a čiperné, vtipno povahy změnil v sličného a milého pána. Tento kráte srdce mladé ženy nalezlo svůj ideál. Když Mariina matka zvěděla od dcery, že se chce pro vdati za syna svých uhlířův, zeptala se jí pře kvapena, proč tak činí? „Maminko,“ odpověděla Marie rozhodně „proto, že Gaspar neumí čístl
Marie Gaspar Mari Clara Gasparo Nei Aňes Mariin Doroňa Francie Paříž Andalusie Anglie Německo Benátky Biarritzi Bretagna Ženeva Doroňa Marie d Leiva
21 article „Telegraf.
„Telegraf. Humoreska od Fr. Jaroměřského. „Tatílí — tatíli — honéém!“, křiči ze sín osmiletý synek Švejdů na svého otce, jenž ve stodole právě prosivá čočku „No, co je? Musiš tak řvát?“, ozýv se hlas tohoto. „Stréček Smékalů dones' telegraf!“ Švejdou to trhlo, praštil sítem o zem, se čočka rozkutálela, odhrnul zástěru, by mu nepřekážela a úprkem běží přes dvůr. *) Hraničné stanice vlaku, jedoucího z Bayonn do Burzosu. Překl „Co se stalo, vod koho?“ jedním dechem vyráží na Smejkala, jenž, pošoupnuv si ošumě- lou úřadní čepici do zadu kleslou, podává mu jakýs papí. „Rozdělé to sám „To já musím donýst zavřený,“ vážně dodává. Švejda roztrhl kvapně úřadní zálepku, hled vyjevenýma očima na papír a slabikuje: „Při- jeď-te ku pro-morci s fůrou peněz. Jan.o Na tváři Švejdově rozhostila se chmůra. Ukazováček prvé ruky drží načele, kroutí hla- vou a čte znovu: „Přijeďte ku pron, promoci. „Tady musí bét chyba,“ míní rozhodně V tom sebou trh' jak by mu cos bylo napadlo- a pošed ke dveřím, z předsíně dolů kamsi ve- doucím, volá dovnitř: „Mámóó6, poď sem, je tady telegrať vod Hanesa!“ Jakýsi výkřik slyšet, a už cos klape vzhůru po schodech a sůpí jak lokomotive „Co se stalo, Ježíš Marjá, co mu je? „No, čti, ty's víc chodila do škol, lepší tomu budeš rozumět. A panímámu ještě oddychujíc, levou rukou opírajíe se v bok, v pravé drži papír a čte. „Přijeďte ku promoci — pro-mo ci,“ opa- kuje a kroutí hlavou, „s fůrou peněz „Taly musí bét chyba. Promoci!? Kdot má přečíst, takový naškrábaný! To von vždy- cky tak škrába . ..
Jaroměřský Švejda Smékal Smejkal Jan Švejdův Hanes Marjá Francie Mámóó
22 article
Nedořekla. „Juž to mám! Tady má be pomoci. Tak to je,“ s důrazem a vážně po hlížejíc s jednoho na druhého vysvětluje selk A v tom už se chytne za hlavu „Ježíš Marjá, jen co se mu stalo? Živ ještě je, dyž píše; ale co jinýho? Snad maro duje zle? Je tam v tý Praze beztak ta infulenca Aby tak byl dostal zápall „S fůrou penězl“, upozorňuje Švejda st rostlivě ženu. „To bude müsít být zlý. Proč's jen, m- tičko sedmibolestná, tohle na mne poslala A už se zas drží za hlavu: „Já z toho budu mi smrt. Muž hledí jen tupě do písma a mlčí. Vy- světlení na papír přijit nechce Děti obstoupily rokující. Nejmladší kluk s mlíčnem vzadu vystupuje na špičky a pota huje za růžek papíru, jenž všem dones' takové starosti. V tom Smejkal — bystrou hlavou byl vždy- cky a byl v Netálii — zvolna otvírá ústa Patrno, že chce něco říci „No tak, co je to?“ pomáhá mu Svejda „Jářku, na tc moje hlava nestačí, al japak, abyste šli s tím k panu falářovi? „Svatá pravda,“ odpovídá Švejda „Svatá pravda,“ přizvukuje žena. A už běží Švejda rukou jen oprášiv smetí na šatech na faru na poradu. „Šak, řekni, zadarmo to nebude,“ d - dává žena hlasmo za odcházejícím „Jen aby to nebyla má smt A zas se drží za spánky, pobíhajíc, pokud tlouštka dovoluje, předsiní. Z fary přišel Švejda s veselou Dostal vysvětlení, že bratr ženin, jent u nich býval na prázdninách, bude prohlá šen za doktora. Na promoci ale nejel už nikdo Švejdová totiž z „ouleku“ dostala „ouroky a musila ulehnout. Za to ale, když přijel Hanes k nim po pro- moci, zabit na jeho počest vepř — a to už i ouroky Švojdové byly pryč. „A podruhý tak neškrábé,“ ještě několikrio napomínala bratra, svádějíc své „ouroky“ na „jeho“ písmo.
Marjá Živa Švejda Smejkal Šak Dostal ženin Hanes Švojdová Praha Svatá pravda
23 article Různe zprávy.
Různe zprávy. = Sven Hedin, jenž právě přibyl v oděvu tibel- ského lámy do Simly, sdělil dopisovateli Reuterovy kanceláře zajímavé podrobnosti o své cestě tajemnou zemí, která prý jest dvakrát tak veliká jako Francie. Posledních 150 kilometrů cestoval v ručním voziku. taženém domorodci a první jeho slarosti po příchodu do Simly bylo, koupiti si evropský oděv. Ačkoli s k němu Tibefané chovali velmi vlídně, panují tam prece přísné předpisy o cizincích a proto byl nucen všechen svůj evropský oděv spáliti. Své velmi cenné mapy musil ukrýli v pyllích s rýží a tak se mu poda- řilo šťastně je zachrániti. Cestou musil se živiti da- mácími obilnými pokrmy, jistý lovec kmene Lodak však jej zásobil zvěřinou. Sám viděl tisíce antilep. O výsledoích své cesty vyslovil se velmi zdrželivě. prohlásil však, že učinil cenné zeografické objevy. kleré jsou pro Anglii se strategického stanoviska dů- ležity. Litoval, že se minul s lordom Kitchenerem. jenž při výletu do hor mussorských jel jen asi 20 km kolem něho. Francouzský cestovatel Massieu potkal Svena Hedina asi 200 km před Simlou a srdečně jej pozdravil. Sven Hedin prohlásíl, že nejprve zašle telegram švědskému králi, aby mu projevil svou úct a soustrast nad úmrtím krále Oskara, jenž věnoval většinu obnosu na jeho cestu. Badatel doznal, že jeho proshedky jsou vyčerpány. Po nějaké době odpočin- ku vráli se nejsplše z Evropy zase do Tibetu. Míste- královna indická lady Minto poslala mu vlídný po- zdravný dopis. Návrutem švédského učence do Simly města v předhoří Himalaje, jest odvážná a diouhé výprava Svena Hedina skončena. Cílem jeho cesly byla ona část střední Asie, která lákala cestovalele jako úplně neznámé území
Sven Hedin Tibefaný Massieu Oskar Minto Simla Francie Anglie Kitchener Evropa Asie Reuterův km
24 article
= Sňatek na zkoušku. Propagálorka amerického feminismu, paní Maud Churton- Brabyová, navrhuje ve své nejnovější knize, aby se ve Spojených státech zavedl sňatek na zkoušku. Návrh tento není speciál- ně americký ani zvláště nový, neboť se vyskytl ne- dávno také v Evropě. V Anglii uvažuje o něm již p löta básnkk George Meredith a nedávno jej opět při- pomenul veřejnosti v „Timesech“. Ve Francii zastává jej Paul Adam, jenž ve svěm nedávno vydaném dvou- svazkovém díle o manželství, theorelicky o něm po- jednává. Američanka pomýšlí hned na praktické pro- vedení a činí následující návrhy: Sňatek na zkoušku má býti uzavřen nejvýš na tři léta. Při tom zavážou se oba „manželé na zkoušku“ nikoli právoplatnou smlouvou, nýbrž toliko čestným slovem. Jsou-li p tříleté zkušební době navzájem spokojeni, mají míli na vůli, prodloužiti zkušební dobu o další tři roky a po této době, nemají-li ještě úplnou jistotu, mohou se po třetí zavázati ke třem zkušebním rokům. Polem teprve, jestliže přostáli zkušební dobu beze všech příhod a nepodlehli touze po svobodě, mají uzavříti skutečné manželství, zpečetěné smlouvou. Jak viděti. není Američanka právě pro ukvapenost. Rozeznává na cestě k zákonnému manželství různá sladia, jimiž snaubenci musí projíti, má-li sňatek na zkoušku věsti ke konečnému manželství. První známkou jes láska, druhou podmínkou vzájemná shoda, třetí úplná vzájemná důvěra. Za čtvrté přichází sňatek na zkou- šku a pak teprve pátě a poslední stadium, totiž sku- tečné manželství, které však může býti uzavřeno na určitou, libovolně stanovenou dobu. Jaký úspěch bu- dou míli tyto návrhy, nelze předem ici, v Americe jak známo, není nic nemožného
Maud Churton Meredith Paul Adam Američanka spojený stát Evropa Anglie Francie Amerika Timesy