1
masthead
20. září 1908.
2
masthead
Nedělní zábavná a poučná přiloha „ Národních Listů“ k č. 260.
5
article
Tragéd Adams.
Tragéd Adams.
Ekizza od Hem, F. Urbana. Přeložil V. Štabernák
Morris Abramson, tlustý divadelní ředitel
reděl ve své úzké, zaprášené kanceláři u sta-
rého psacího stolu a počítal ušpiněné dolarové
bonkovky, když tu kdosi zaklepal. „Vejděte!“
zvolal Abramson. Nikdo neotvíral. „Dále!“
vzkřikl. Nyní otevřely se dvéře kanceláře a ob
jevil se mladý, suchý muž se stojacím límcem
a černými kadeřemi kolem podlouhlého, melan
cholického obličeje, jenž se vyznačoval velkou
bledostí. Měl špičatý nos s podivnými, širokým
dírkami a obočí vinulo se mu nápadně vysok
nad malýma, černýma očima. To dodávalo mla.
dému muží výrazu, jakoby stále něco ošklivéh
čichal.
„Přejete si?“ tázal se ředitel a počítal dál
bankovky.
„Mé jméno jest Fred Weber. Divadeln
jméno mé pak zní Horatio Adams. Jsem toti
tragéd. Zde jest psaní pro vás od pana Baxtera
jehož jistě ráčite znáti.
Reditel přijal dopis a ukázal na starou židli
Fred Weber posadil se a padl se židlí na zemi
neboť měla jen tři nohy.
„Oh, odpusťte!“ pravil přívělivě Abramson
„myslil jsem, že jest to židle se čtyřmi nohami
Vezměte tam tu, ta má čtyři nohy.“ Pak čet
klidně dále
Fred Weber pravil: „O, prosím, nics
nestalo,“ oklepal si šaty a vzal si židli se čtyřmí
nohami.
„Hm, děl ředitel, chcete tedy k divadlu
já vás mám přijmouti ke své společnosti?
„Bylo by velice milostivé od vás, kdybyst
začátečníka — o němž říkají —“
„Ano, ale tak lohce to nejde. Co pak
umite?“
„Byl jsem na dramatické akaďemii, kterou
jsem s velikým úspěchem absolvoval. Zde jeso
vysvědčení.
„Dobře, dobře, nepotřebuji. Praxe jest
hlavní věc, mladý muži, praxe!“
„Vím to. Též jsem slyšel, že chcete poslaí
spoločnost do provincie s Hamletem. A ježt
Hamlet jest moje nejlepší a nejmilejší role —.
Adams
F Urban
V Štabernák
Morris Abramson
Abramson
Weber
Baxter
Hamlet
6
article
Abramson se hlasitě zasmál
„Co myslíte? Musíte přece od zdola začíti
Přijďte zejtra opět. Podívám se, budu-li miti
pro vás místo. S bohem!“ Podal mu tlustou
ruku a uchopil druhou rukou nový svazek ban
kovek.
Tragéd se zvedl, poděkoval za laskavé při
jetí a šel. Odebral se hned ke své nevěstě, malo
blondýnce Gertrudě, s modrýma očima, je
bydlela se svou polohluchou matkou na východ
ní straně New-Yorku, ve čtvrti, kde bydlí chudí
Bydlela vo čtvrtém poschodí ve skromném bytě
sestávajícím z kuchyně, malé ložnice a obýva
cího pokoje.
„Gertrudo,“ pravil a objal milé to stvořem
„pomysli si, budu dle všeho přijat do společnost
Abramsonovy.
„Co říká?“ tázala se matka, kladouc ruk
k uchu, jež bylo obráceno směrem k Fredovi
„Bude přijat ke společnosti Abramsonově,
volala Gertruda povýšeným hlasem matcedo
ueha. Ta však jí nerozuměla.
„Dostanu se ke společnosti A-bram-sonově
k tomu velkému řediteli,“ křičel jí Fred do
ucha. Matka se usmála.
„To by bylo dobré,“ mínila. „Jako
Hamlet?
„Nikoliv, něco jiného; nevím ještě sám
Musím tam zejtra zase!
Příští dopoledne přišel opět ke Gertrudě
leč celý zdrcený.
„Nebyl's přijat?“ tázala se.
„Ale ano — leč není to, jak jsem očekával
Nebudu hned ve vážném kuse zaměstnán, nýbrž
v nové frašce „Pan Smith“. Hraji úlohu sklep
níka z hotelu, jenž celý večer ani slova nopro
mluví a v druhém jednání jest od zuřicího
Smitha shozen se schodů. To je hanebné, ano
hanebné!“ Vzal židli a po bodlivé prohlídces
usedl. Po smutné zkušenosti v divadelní kan
celáři nedůvěřoval už židlím. Vypadal ještě me
lancholičtěji, než včera. Zdálo se, že ještě úsi
lovněji po něčem čichá, co nemohl nalézti
Matce vzkřikl tu smutnou zprávu do ucha.
„Ale proč budeš shozen se echodů?“ tá
zala se.
Gertruda
Fred
Gertruda povýšený
Smith
NewYork
Abramsonův
Abrama
7
article
„V tom pokoji, kam já vniknu,“ křičel Fred.
„jest pan Smith s mladou, vnadnou dámou. Pn
Smith je ženat, ano, že-nat, ale ne s touto mla-
dou dámou.“
„lirozné! To nebývalo za mých mladých
časů. Nebo přihodilo-li se cos podobného, tu byl
ten druhý shozen se schodů. A kolik za to do-
stanieš ?“
„Deset dolarů týdně,“ odvětil Fred.
„Deset dolarů,“ pravila matka se smíchem
„No, za to —
„Deset dolarů!“ zvolala Gertruda s úžasem
„To je málo!“
„Obyčejně, je-li kdo shozen se schodů, ne-
dostane ničeho,“ oponovala matka mírně.
„A pak, milý Frede, jest to přece lépe, než kody
bys jako Hamlet stále byl k smrti probodáván.“
„Ale co řeknou moji přátelé, až mne spatř
v télo podřízené roli, mne, od něhož jako od
Hamleta, tolik očekávali? Všichni mínili, že
bych byl ideální Hamlet! Jaké zklamáníl
„Ano, jest to zlé,“ pravila s povzdechem
Gertruda, „jak jsem se na to těšila, až se ti budu
moci obdivovat. Slyšela jsem již v duchu bouř-
livý potlesk po tvém „Být či nebýt!“ Víděla
jsem tě již mezi růžovými a vavřínovými věnci.“
„Z nichž jsme většinu sami zaplatili,“ do-
dal Fred.
„A byla jsem již tak pyšna na tebe, jak
budu seděti v lóži v těch hedvábných šatech,
jež tolik miluješ. A štěstím záříc rozhlížela jsem
se již kolem sebe, jakoby každý věděl, že jsem
tvá snoubenka! Hodila jsem ti na jeviště malou,
lacinou kytičku fialek, ty zvedl's je, políbil je
a uklonil se přede mnou, všichni lidé se na mne
dívali a říkali: Jistě je to jeho nevěsta! Ta
šťastná! A nyní budeš shozen se schodů.
O, bože!“ Slzy vstoupily jí do očí. Fred vzdy.
chal a rval si zoufale tmavé kadeře.
le „Kdyby šlo jen o těch deset dolarů a ne
o to, abych vůbec jednou již začal hráti, hodi
bych mizernou tu roli panu Morrisu Abramso
novi pod nohy,“ křičel zuřivě, ale nyní po-
držim jl“
Fred
Smith
Gertruda
Hamlet
Morris
8
article
A nechal si ji. Každý den chodil na zkouš-
ku, až nastal večer prvního provozování oné
fmšky. Fred Weber byl odpoledne u Gertrudy
a přinesl jí listek do lóže. Nebyl ani trochu
růzčilen — jistě podivno.
„Nejsi rozčilen?“ tázala se Gertruda.
„Proč bych měl býti?“ odvětil klidně. „T
role je příliš hloupá, abych se k vůli ní rozči-
pen
loval.“
„Máš pravdu! Já sama bych též nebyla tak
rozechvěna, kdybych tě tak nemilovala, můi
Frede! Také bych nešla do divadla, již k vůl
známým, protože se stydím. Ale přece jen chei
seděti v nových hedvábných šatech v lóži.
Matka zůstala doma. Předně, že neslyšela
a pak byla již stará a na delší cestu nezvyklá.
Nuže, večer seděla Gertruda v loži, příli
brzy již, s programem v klíně. Měla na sobě
hozký, hedvábný, Fredovi zvláště milý oblek
bílé rukavice a rozčílením utírala si stále bati-
stovým šátkem nosík. Její milý obličej s jemnou
hladkou kůží byl lehce začervenalý. Bujný, zlnt
se lesknoucí vlas obestíral lehce hlavu její jak
„Vypadá velmi něžně,“ říkali si její znám
mezi diváky. „A jak jest, chudák, rozechvěna.
A stále obraceli svá divadelní kukátka na ni
Opět a opět četla program. Ach, zcela dole, nej
doleji, četla: Němý sluha — Horatio Adams.
Orchestr přestal hráti, někde na jevišti z
zněl jemně zvonek a opona šla nahoru. Sešeřile
se v hledišti. Jen Gertrudiny vlasy jakoby vyza
řovaly v tomto šeru. . „Milý bože na nebesích
nezapomeň na mého Freda, Freda milého
Amen!
Weber
Gertruda
Máša
Fred
Adams
Gertrudin
9
article
Jednání počalo. Nebylo zrovna duchaplné
ale bylo za to málo komické. Komik, hlavni
osoba kusu, činil zoufalé pokusy, aby byl komi-
ckým. Leč nikdo nechtěl se smáti. A přeee
krátce před začátkem představení pravil komik
kolegům a kolegyním: „Děti, zápasím o zdar
svého bytí!“
Tu vystoupil Fred, němý sklepník. Gertruda
nepoznala lo hned, tak vypadal změněně. Tohle
měl býti její Fred, tenhle hloupý beran? Než
byl to skutečně on. Proč jen se smálo publikum?
Smálo se snad těm nejapným věcem, jež dělal?
V lóži, v níž seděla Gertruda, poznamenal ja-
kýsi pán ke svému sousedu: „Pohleď jen na
jeho obličej. Viděl's již kdy tak prakomický obli-
ledi
čej?“ A smál se.
Druhý šeplal: „Vypadá, jakoby cítil neustále
limburský sýr a nemohl ho nalézli.“ A rovněž
se smál.
Opona spadla. Mírný potlesk. Jedním rázem
osvětlilo se hlediště. Gertruda vzdychla. Ten pán
vedle ní pravil přiteli svému: „Tenhle němý
sluha jest nejpovedenější figurka kusu! Jak se
nazývá?“ Podíval se do programu: „Horatio
Adams
„Nikdy nebylo o něm slyšeti,“ prohodi
druhý
„Byl dle všeho právě teprve přijat.
„Zdá se. Ale má talent ke komickým rolím
Přirozenou, nenucenou komiku. Co myslíš?
„Úplně souhlasím.
Gortruda kousala se do pysků. Ach — kde
zůstal Hamlet?
Fred
Gertruda
Adams
10
article
Zatím za jevištém pobíhal komik, až ply
nové plameny sem tam plápolaly: „Je to
smůla! Takový mizerný chlap — jak se jme-
nuje? — ten Adams zkazí mi celý večer!“
Druhé jednání. Jeviště bylo přeměněno ve
schody, jež s vysoko položené chodby v hotelu
vedly dolů do vestibulu. Němý sklepník opět
vystoupil, provázen jsa salvou smíchu. Objevil
se, upravil některé věci, aniž slova promluvil,
dělal všecko obráceně, zmizel na chvíli a pak
opět se objevil. Vyběhl nahoru po schodech
vešel do dveří čís. 9, kde pan Smith s onou
vnadnou dámou přebýval. Na jevišti dole hrálo
se zatím dále. Gertruda roztrhala nervosně již
celý program. Nyní, každou chvíli, musíla při-
jíti ta trapná seéna, kdy Fred vyletí ze dveří.
Aby si tak ublížil! A ona musila by se na to di-
vati. Hrozně.
Pojednou nastal ve dveřích č. 9 hluk a ob
jevil se němý sklepník, mající čísi ruku na lím-
ei a nohu vzadu na fraku. Letěl z chodby jako
střela dolů po schodech, zatím co páni na jevišt
stranou uskočili, dámy křičely a on kutálel se
dále po koberci na protější stranu až ven ze
dveří. A všecko mlčky, oddaně, jakoby to nále-
želo k jeho povinnosti a s tak nevýslovným ko
mickým výrazem v obličeji. „O, bože!“ zvolala
Gertruda polekána. Ale pán vedle ní kuckal se
smíchy, jeho soused tloukl se smíchem do ko-
len, prohýbal se a byl v obličeji červený jako
višně.
Adams
Smith
Gertruda
Fred
11
article
Bouře smíchu duněla domem. Opona mu
sila opět a opět nahoru, vždy byl vyvolávár
sklepník uprostřed ostatních horců. Gertrude
vzpomínala sice na Hamlota, ale přece se rado-
vala, že má Fred takový úspěch. A když on po-
slal jí s jeviště do lože hubičku, zčervenala cela
a pán vedle ní šeptal svému sousedu: „Ta h
jistě zná.“ Prohlížel si Gertrudu se stranya
rovněž z obecenstva byla mnohá kukátka upřena
na ni. To jí bylo nepohodlné. Nevěděla, kam
se má dívati. Nejraději by se byla dala do pláče,
jednak radostí, jednak studem — místo Hamleta
tento vyhozený sklepník! Za jevištěm dostal
starý komik záchvat. Řtediteli, když k němu při-
šel, pravil: „Buď propustite Adamse, nebo půjdu
sám!
„Jest mi líto, ale kus udrží se, nebo padn
s Adamsem. Pan Adams zůstane,“ odvětil tlustý
pan řoditel.
„Dobře,“ pravil komik, „tedy zůstanu též.“
Pak odešel k Adamsovi, nazýval jej svým milým
kolegou a gratuloval mu se sladkobolným úsmě-
Když bylo po představení, čekala Giertruda
u východu z jeviště na Adamsa. On ji ihned
objal.
„Smím ti blahopřáti?“ tázala se rozpačitě.
„Ne,“ odpověděl, „raději ne. K čemu? Kdy-
bych nebyl býval upozornil na sebe, snad byto
bylo lépe. Snad by mi byl přece jen zůstaí
Hamlet. Nyní však je po něm veta.
Nazejtří přinesly všechny časopisy zprávu.
že „Pan Smith“ dosáhl skvělého úspěchu a to
zvláště zásluhou nového, dosud úplně nezná-
mého umělce-komika pana Horatia Adamsa.
Něco tak komického nebylo již dlouho spatřeno
na americkém jevišti. Celý New-York hrnul se
do divadla, aby spatřil němého sklepníka, jenž
tak komicky letěl se schodů. Než to ještě ne-
záře.
vem
Fred
Gertruda
Adams
Smith
Horatius
York
Giertruda u východ
Adamsa
12
article
bylo vše. Zpravodajové, vždy hladovící po ně
čem novém, zahrnuli novou divadelní hvězdu
pochlebenstvím. Noviny ilustrované přinesly jeho
obraz, jeho životopis. Ve výkladních skříních
kde visely fotografie nejslavnějších mužů a žen
objevil se jeho obraz mezi lordem Kitcheneren
a Sárou Bernbardtovou. Jakýsi podnikavý továr-
ník obuvi nazval nový druh bot jménem Adam-
sovým. Výrobce „sílicího balsámu“ nabídl mu
1000 dolarů, dá-li mu písemné potvrzení, že
„sílící balsám“ dodává mu sil ke každodennímu
pádu se schodů. Jiný továrník, jenž vyráběl
lepkavý papír na mouchy, nazval tento „Papír
Adamsův“. Známý jeden hudební skladatel slo-
žil „Horatiovu Fantasii“, v níž proslavenou již
„schodovou scénu“ hudebně zobrazil. Skladba
šla na dračku. Svaz amerických sklepníků jme-
noval Adamsa doživotním čestným členem
Kitcheneren
Bernbardtová
Adam
Adamsův
Horatiův
13
article
Jistá kinematografická společnost získala vý-
hradní právo provozovati onu scénu v různých
tingl-tanglech. Fred stal se dokonce i příslo
večným. Chtěl-li kdo naznačiti, jak nějaká osob
zvláště rychle byla vyhozena, užíval slov
„Letěl jako Adams!“
Brzy počal onen pád se schodů působit
Fredovi těžkosti. Proto dal si vložiti do kalhoí
plech a letěl pak tím lehčeji a bezpečněji
Hřmotil pořádně při pádu a rachotil, což ko
mičnost ještě o padesát procent zvyšovalc. Muž.
jenž mu onen plech dedal, poukazoval na te
v časopisech a doporučoval své roury do kamen
jako nejtrvanlivější na světě. Když bylo třísté
představení „Pana Smitha“, byla uspořádána na
oslavu třistého vyhození Adamsova národní kvě-
tinová slavnost. Opět seděla Gertruda v loži.
ale již jako paní Adansová, ve velmi elegant-
ním kostýmu, neboť báječná gáže Fredova tomu
dovolovala. Vodle Gertrudy seděla její matka
v černém hedvábném šatě z roku 1860, a když
Fred lotěl se schodů, pravila s úsměvem: „Po
činá si velmi umělecky.
Fred
Adams
Smith
Adamsův
Gertruda
Adansová
Fredův
Fred lotět
14
article
„Ach, ano,“ vzdychla Gertruda.
Když pak seNew-York nabažil „Pana
Smitha“, odebral se Fred na cestu po Spojených
státech. Všude lítal se schodů: V Chieagu
Cincinnati, Minneapolis, Omaze, Salt-Lake-City
San Francisku, St. Louis a bůh ví kde ještě
A když peněžité zásilky na Freda nebraly konce
potřásla matka hlavou a poznamenala: „Nikdy
bych si nebyla pomyslila, že jest toto uměn
tak placeno! Za svého Hamleta jistě bys neby!
tolik dostal.“
Avšak k Hamletu přeco došlo. O dvě léta
později hrál Fred skutečně Hamleta a opět s
valil celý New-York do divadla a opět se do
syta nasmáli Adamsovi. Neboť hrál parodi
Hamleta, totiž frašku se zpěvy a tanci o třeeh
dějstvích ..
Gertruda
York
Smith
Fred
Hamlet
Adams
spojený stát
Minneapolis
Omaha
saltoLake
NewYork
Chieag Cincinnati
Cita Sana Francisko
St . Louis
16
article
Napsal Ricardo Becerro de Bengoa. Ze španělšlin
přeložila Antonie Jonášová.
Napsal Ricardo Becerro de Bengoa. Ze španělšlin
přeložila Antonie Jonášová.
Plesy a zábavy v Madridě byly v úplném
rozvoji, když začátkem zimy přijela Maria de
Leiva de Aňes se švarným svým manželem Ga
sparem de Aňes. Vstou.la mezi své přítelky
jako hvězda první velikosti, záříc ohromným
jměním, nádherným zjevem a neodvislou, origi
nální povahou.
Markýza de Orviso ji spatřila, ana přišl
do zábavy ke hrabatům de Mendiaňo, u nichž
se scházelo několik kroužků, které nenechaly ne
nikom poctivého vlasu, a zoptala se docela ne-
vinně přitelkyň svých:
„Proč nazývají Marii de Leiva Uhlí
kou?
„Protože si vzala uhlíře,“ odvětila tlust
stará panna, dědička židovského či maurskéh
bankéře Chepetela.
„A čím je žena uhlířova?“ zvolala se smu
chem aristokratická labuť dlouhého hrdla, dlou
hých rukou i nohou a hlavně dlouhého, zlomysl
ného jazyka, neť generála věvody de Pedruzo
„Uhlířkou! Uhlírkou!“ odpověděl potichu
celý sbor žen, chcchtaje se a mna si ruce.
Maria přešla pyšně, vedena ctihodným hra-
bětem de Mendiaňo, a usedla de kroužku přítel-
kyň, které ji vítaly projevy nesmírné lásky, aě
žádná z nich a vůboe z dam v celém saloně
nedovedla zdržeti se ironického výrazu, jakoby
chtěly znovu opakovati slovo: „Uhlírka
Uhlirka!“
Ricardo Becerro Bengo
Jonášová
Leiva Aňes
Aňes
Orviso
Mendiaňo
Leiva
Chepetel
Pedruzo
Marius
Madrid
Uhlírk Uhlirk
17
article
Marie, vychována v bohatém zámku v Do-
roňu, doplnila svoje vzdělání a znalost svěla ve
Švýcarsku a Belgii, a když se sedmnáctiletá vrá
tila domů, aby byla družkou staré matky, nepo
míjela sice ani na den umělecký cvik výchov
v ústavu, malujíc, hrajíe na pianě, pěstujíe kvě
tiny a vybraný společenský styk s rodinami, kte
ré navštěvovaly její dům, ale oddávala se pt
tom životu venkovskému, posilujíc, tužíc a osvě
žujíe svoji tělesnou stránku. Jezdila koňme, peo
vázena komornou a mladíky ze dvora, se který
mi se stýkala po přátelsku od dětství a navště
vovala krajinu a okolní vesnice.
Takové venkovské vyražení ji těšilo, ale
přece se nudila. Bylo jí to vše prosaické a tou
žila po milenci. Jak že si ho představovala
Především, aby byl hodně hezký, dále chytrý
ale ne přiliš chytrý, aby měl studie, ale n
proto, aby se jimi živil — však má ona sam
dest, aby se uživili bohatě oba! — aby by
mlád, tak o tři nebo čtyři roky starší, než ona
a zvláště, aby ji milovol — aby ji hodně milo
val — a jenom ji, aby nemyslil na nie, než
na ni, neboť žiznila po lásce, po hojné lásee
Měla sice dosti nápadníkův, ale byli to bu
hrubí statkáři, nebo nechutní panáčkové z mě
sta, půl hlupácí a půl záposníci s býky.
V zime dlela v Madridě, a tam se konečně
vytoužený milenec dostavil. Čtyřiadvacetiletý in
ženýr, vysoký, plavovlasý, hezký; studoval vý
borně, byl vážný, pevný a nesklonný jako ka
menný sloup, a rozplýval se před ní jako máslo
jakmile slyšel, jaké vlastnosti a peníze děvče
má. Marie se zamilovala do opravdy, a na jaře
když ptáci stavěli hnízda a květy rozvíraly ka
lichy, se vzali.
Marie
Švýcarsko
Belgie
Madrid
18
article
1Jeli do Říma, do Apenin a do Neapole strá-
vit líbánky. Ale libánky se začaly znolibovat
hned prvního dne cesty. Když přijel vlak do
Irónu a Hendaye *) vystoupil inženýr a vrátil
se do kupé, ve kterém s Marií jel, se šesti časo-
pisy; tři byly španělské a tři francouzské. Za
pálil si jemný doutník a začal čísti. Žena jeho
na něj pohlédla udiveně, cítíc, že se jí krev, na
hromaděná v mozku, žene do tváře. Byl to
první den po svatbě a inženýrovi byla milejší
četba novin, než něžný rozhovor s manželkou
Marie umlkla, hryzla se do rtů, pocítila v srde
bněv nad povržením a zavřela zahanbena oči
V Pau, Montpellieru a Marseillu si nabra
inženýr pařížských časopisův, a v Nizze, v Me-
naku, Mentonu a San Remu skoupil všechny
velké i drobné revue o životě přímořském. Chu-
dák byl bezděky poslušen dlouholetého návyku
z mládí, vášně četby, vedle které he nic nezaji
malo. Byl moderním donem Quichotem a opíjeh
se čta nikoli rytiřské romány, které aspoň baví
ale bezvýznamné zprávy o věcech, do kterýel
nám nic není.
V Římě nakoupil náruč spisů o paměti
hodnostech města a trávil doma celé hodiny.
pročitaje je, a Marie zatím proklínala umění
archeologii, historii, césary a papeže a nudila
se v saloně hotelu Anglo-amerikánského, dívají
se, jak přecházejí lidové typy po via Frattina
Když se manžel nasytil popisy Říma, chtě.
se jít s manželkou podivat na stavby a musen
ale Marie odmítla, že se na ně podívat nepů jde-
V Neapoli a ve Florencii se to opakovalo: muž
hltal noviny a knihy žena se zoufale trávila.
Marie
Chu
Řím
Apenin
Neapol
Montpellier
Marseille
Nizza
Menton
San Remo
Florencie
19
article
Ve Švýcarsku navštívil padesát moderních to
váren, sto ústavů a spoustu dvorců a polních
lesních podniků a ona z hotelů v Ženevě
Bernu, Lausanou a Kostnici téměř ani nevyšla
Když se jí inženýr mrzutě ptával, proč ni
kam nechce, odpovídala Marie:
„Což jsem se vdala za noviny a knihy
Těch si přece všímáš více, než mne! Vdala jsen
se, abys mne měl rád, anebo abys mi mluvi
bez ustání o archenlogii, elektřině, zemědělstv.
a jiných takových líbeznostech?
Inženýr ji mlčky vyslechl, pohlédl nan
soustrastně a řekl si v duchu
„Ten svatý, nebo biskup, nebo co byl, mě
pravdu, když řekl na církevním sněmu, že žený
nemají rozumné duše.
A Maria zase rozvažujíe, jak si manže
její počíná, opakovala si často
„Ten člověk oslňuje svými vědomostmi
září jako bríliant a okouzluje zjevem svým, ale
ač je tak vybroušený, není to diamant, nýbr
křemen či kus uhlazeného a vyleštěného dřeva.)
Nuda je záhy zahnala do Madridu a inžený
tam dále hlal knthy a časopisy a činil plány
a výpočty, jak se byl naučil. Získával si ún
slávy a hojných peněz. Za dne seděl se svým
asistenty v pracovně, večer dovezl Marii do di
vadla nebo na zábavu a sám šel do klubu
hovořit s inženýry, učenými stejně jako on.
Zena se zvolna vymkla z toho života, ode-
brala se do Doroňa, dojížděla zřídka do Madridu.
Na štěsti neměli dětí a hromada časopisů
knih je dělila stále více. Po šestiletém nudném
manželství odebral se inženýr do hor vytýči
želozniční trat, vrátil se se zánětem a ulehl.
Marie mu odpustila, ošetřovala jej a když
zemřel, oplakala jej. Jediným potěšením v tom
zármutku jí bylo, že spatřila, jak hoří v zahradě
hromada náčrtků, plánů, novin a knih, kter
manžel její nastřádal.
Marie
Marius
Zeno
Ženeva
Bern
Lausaný
Madrid
20
article
Ideál mílence se tedy Marii neuskutečnil
ale přece se nevzdala. Vrátila se do Doroňa, žil
zase s matkou, konala vyjíždky do kraje, hle
dajíc v krásných topolových alejích milence snů
svých. Ze starých přátel a průvodcův na toul-
kách zbylo jí ještě několik a jeden z nich ji pro
vázíval jako panoš na nejnebezpečnějších hor
ských cestách. Byl to Gaspar, mladší syn uhlíře
ze dvora, jedenadvacetilelý, statně urostlý mla
dík, který jevil Marii od dětství v nevinných
prostých a nezištných stycích bratrskou lásku
Když jednou jela stinnými luhy, zeptala s
ho Marie
„Ty jsi oikdy nevyšel z těchto hor?
„Nikdy,“ odvětil uhlír.
„Neumíš tedy nic, než páliti uhlí?
„A nač bych měl uměti více?“ odpovědě
mladík.
„Chtěl bys viděti svět?“
„Aby ne! Ale není to možno.
„Proč? Vezmu tě s sebou,“ řekla Mari
usmívajíe se.
„O, Marie, s tebou bych šel a sloužil
třeba po kraj světa.o
„No, jako sluha, ale jako přílel z mládí.
„Dobrá, jak chceš.
„Šel bys tedy se mnou a s komornou moj
Clarou do Francie?“
„Dělal jsem vždycky, co se ti líbilo,“ od
větil uhlíř, domnívaje se, že Marie nemluv
vážně.
„Dobrá, pojedeme tedy, Gasparo. Nei
uplyne měste, budeme v Paříži.
Zimu strávili v Andalusii, léto v Anglii
v Německu, zimu na to v Benátkách a Alžíru
léto v Biarritzi a v Bretagni a další zimu v Ba
coloně a Ženevě.
Za posledních dnů následujícího jara odda
farář ze Subijany v kostelíku v Doroňu Marii d
Leiva, úplně zamilovanou, s Gasparem de Aňes
který se vlivem toho cestování a čiperné, vtipno
povahy změnil v sličného a milého pána. Tento
kráte srdce mladé ženy nalezlo svůj ideál. Když
Mariina matka zvěděla od dcery, že se chce pro
vdati za syna svých uhlířův, zeptala se jí pře
kvapena, proč tak činí?
„Maminko,“ odpověděla Marie rozhodně
„proto, že Gaspar neumí čístl
Marie
Gaspar
Mari
Clara
Gasparo
Nei
Aňes
Mariin
Doroňa
Francie
Paříž
Andalusie
Anglie
Německo
Benátky
Biarritzi
Bretagna
Ženeva
Doroňa Marie d Leiva
21
article
„Telegraf.
„Telegraf.
Humoreska od Fr. Jaroměřského.
„Tatílí — tatíli — honéém!“, křiči ze sín
osmiletý synek Švejdů na svého otce, jenž ve
stodole právě prosivá čočku
„No, co je? Musiš tak řvát?“, ozýv
se hlas tohoto.
„Stréček Smékalů dones' telegraf!“
Švejdou to trhlo, praštil sítem o zem,
se čočka rozkutálela, odhrnul zástěru, by mu
nepřekážela a úprkem běží přes dvůr.
*) Hraničné stanice vlaku, jedoucího z Bayonn
do Burzosu. Překl
„Co se stalo, vod koho?“ jedním dechem
vyráží na Smejkala, jenž, pošoupnuv si ošumě-
lou úřadní čepici do zadu kleslou, podává mu
jakýs papí.
„Rozdělé to sám
„To já musím donýst zavřený,“ vážně
dodává.
Švejda roztrhl kvapně úřadní zálepku, hled
vyjevenýma očima na papír a slabikuje: „Při-
jeď-te ku pro-morci s fůrou peněz. Jan.o
Na tváři Švejdově rozhostila se chmůra.
Ukazováček prvé ruky drží načele, kroutí hla-
vou a čte znovu: „Přijeďte ku pron, promoci.
„Tady musí bét chyba,“ míní rozhodně
V tom sebou trh' jak by mu cos bylo napadlo-
a pošed ke dveřím, z předsíně dolů kamsi ve-
doucím, volá dovnitř:
„Mámóó6, poď sem, je tady telegrať vod
Hanesa!“
Jakýsi výkřik slyšet, a už cos klape vzhůru
po schodech a sůpí jak lokomotive
„Co se stalo, Ježíš Marjá, co mu je?
„No, čti, ty's víc chodila do škol, lepší
tomu budeš rozumět.
A panímámu ještě oddychujíc, levou rukou
opírajíe se v bok, v pravé drži papír a čte.
„Přijeďte ku promoci — pro-mo ci,“ opa-
kuje a kroutí hlavou, „s fůrou peněz
„Taly musí bét chyba. Promoci!? Kdot
má přečíst, takový naškrábaný! To von vždy-
cky tak škrába . ..
Jaroměřský
Švejda
Smékal
Smejkal
Jan
Švejdův
Hanes
Marjá
Francie
Mámóó
22
article
Nedořekla. „Juž to mám! Tady má be
pomoci. Tak to je,“ s důrazem a vážně po
hlížejíc s jednoho na druhého vysvětluje selk
A v tom už se chytne za hlavu
„Ježíš Marjá, jen co se mu stalo? Živ
ještě je, dyž píše; ale co jinýho? Snad maro
duje zle? Je tam v tý Praze beztak ta infulenca
Aby tak byl dostal zápall
„S fůrou penězl“, upozorňuje Švejda st
rostlivě ženu.
„To bude müsít být zlý. Proč's jen, m-
tičko sedmibolestná, tohle na mne poslala
A už se zas drží za hlavu: „Já z toho budu mi
smrt.
Muž hledí jen tupě do písma a mlčí. Vy-
světlení na papír přijit nechce
Děti obstoupily rokující. Nejmladší kluk
s mlíčnem vzadu vystupuje na špičky a pota
huje za růžek papíru, jenž všem dones' takové
starosti.
V tom Smejkal — bystrou hlavou byl vždy-
cky a byl v Netálii — zvolna otvírá ústa
Patrno, že chce něco říci
„No tak, co je to?“ pomáhá mu Svejda
„Jářku, na tc moje hlava nestačí, al
japak, abyste šli s tím k panu falářovi?
„Svatá pravda,“ odpovídá Švejda
„Svatá pravda,“ přizvukuje žena. A už
běží Švejda rukou jen oprášiv smetí na šatech
na faru na poradu.
„Šak, řekni, zadarmo to nebude,“ d -
dává žena hlasmo za odcházejícím
„Jen aby to nebyla má smt
A zas se drží za spánky, pobíhajíc, pokud
tlouštka dovoluje, předsiní.
Z fary přišel Švejda s veselou
Dostal vysvětlení, že bratr ženin, jent
u nich býval na prázdninách, bude prohlá šen
za doktora.
Na promoci ale nejel už nikdo
Švejdová totiž z „ouleku“ dostala „ouroky
a musila ulehnout.
Za to ale, když přijel Hanes k nim po pro-
moci, zabit na jeho počest vepř — a to už
i ouroky Švojdové byly pryč.
„A podruhý tak neškrábé,“ ještě několikrio
napomínala bratra, svádějíc své „ouroky“ na
„jeho“ písmo.
Marjá
Živa
Švejda
Smejkal
Šak
Dostal
ženin
Hanes
Švojdová
Praha
Svatá pravda
23
article
Různe zprávy.
Různe zprávy.
= Sven Hedin, jenž právě přibyl v oděvu tibel-
ského lámy do Simly, sdělil dopisovateli Reuterovy
kanceláře zajímavé podrobnosti o své cestě tajemnou
zemí, která prý jest dvakrát tak veliká jako Francie.
Posledních 150 kilometrů cestoval v ručním voziku.
taženém domorodci a první jeho slarosti po příchodu
do Simly bylo, koupiti si evropský oděv. Ačkoli s
k němu Tibefané chovali velmi vlídně, panují tam
prece přísné předpisy o cizincích a proto byl nucen
všechen svůj evropský oděv spáliti. Své velmi cenné
mapy musil ukrýli v pyllích s rýží a tak se mu poda-
řilo šťastně je zachrániti. Cestou musil se živiti da-
mácími obilnými pokrmy, jistý lovec kmene Lodak
však jej zásobil zvěřinou. Sám viděl tisíce antilep.
O výsledoích své cesty vyslovil se velmi zdrželivě.
prohlásil však, že učinil cenné zeografické objevy.
kleré jsou pro Anglii se strategického stanoviska dů-
ležity. Litoval, že se minul s lordom Kitchenerem.
jenž při výletu do hor mussorských jel jen asi 20 km
kolem něho. Francouzský cestovatel Massieu potkal
Svena Hedina asi 200 km před Simlou a srdečně jej
pozdravil. Sven Hedin prohlásíl, že nejprve zašle
telegram švědskému králi, aby mu projevil svou úct
a soustrast nad úmrtím krále Oskara, jenž věnoval
většinu obnosu na jeho cestu. Badatel doznal, že jeho
proshedky jsou vyčerpány. Po nějaké době odpočin-
ku vráli se nejsplše z Evropy zase do Tibetu. Míste-
královna indická lady Minto poslala mu vlídný po-
zdravný dopis. Návrutem švédského učence do Simly
města v předhoří Himalaje, jest odvážná a diouhé
výprava Svena Hedina skončena. Cílem jeho cesly
byla ona část střední Asie, která lákala cestovalele
jako úplně neznámé území
Sven Hedin
Tibefaný
Massieu
Oskar
Minto
Simla
Francie
Anglie
Kitchener
Evropa
Asie
Reuterův
km
24
article
= Sňatek na zkoušku. Propagálorka amerického
feminismu, paní Maud Churton- Brabyová, navrhuje
ve své nejnovější knize, aby se ve Spojených státech
zavedl sňatek na zkoušku. Návrh tento není speciál-
ně americký ani zvláště nový, neboť se vyskytl ne-
dávno také v Evropě. V Anglii uvažuje o něm již p
löta básnkk George Meredith a nedávno jej opět při-
pomenul veřejnosti v „Timesech“. Ve Francii zastává
jej Paul Adam, jenž ve svěm nedávno vydaném dvou-
svazkovém díle o manželství, theorelicky o něm po-
jednává. Američanka pomýšlí hned na praktické pro-
vedení a činí následující návrhy: Sňatek na zkoušku
má býti uzavřen nejvýš na tři léta. Při tom zavážou
se oba „manželé na zkoušku“ nikoli právoplatnou
smlouvou, nýbrž toliko čestným slovem. Jsou-li p
tříleté zkušební době navzájem spokojeni, mají míli
na vůli, prodloužiti zkušební dobu o další tři roky
a po této době, nemají-li ještě úplnou jistotu, mohou
se po třetí zavázati ke třem zkušebním rokům. Polem
teprve, jestliže přostáli zkušební dobu beze všech
příhod a nepodlehli touze po svobodě, mají uzavříti
skutečné manželství, zpečetěné smlouvou. Jak viděti.
není Američanka právě pro ukvapenost. Rozeznává
na cestě k zákonnému manželství různá sladia, jimiž
snaubenci musí projíti, má-li sňatek na zkoušku
věsti ke konečnému manželství. První známkou jes
láska, druhou podmínkou vzájemná shoda, třetí úplná
vzájemná důvěra. Za čtvrté přichází sňatek na zkou-
šku a pak teprve pátě a poslední stadium, totiž sku-
tečné manželství, které však může býti uzavřeno na
určitou, libovolně stanovenou dobu. Jaký úspěch bu-
dou míli tyto návrhy, nelze předem ici, v Americe
jak známo, není nic nemožného
Maud Churton
Meredith
Paul Adam
Američanka
spojený stát
Evropa
Anglie
Francie
Amerika
Timesy