1
masthead
26. října 1913.
3
masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 29x.
6
article
OBSAH
Školství: Ferd. Stiebitz: Řečtína na klassickén
gymnasíu.
Lékařství: Dr. J. H.: O zkornatění tepen.
Ženské hnutí: Olga Stránská: Ztracená děvčata
Literatura.
Bibliografie.
Drobnosti.
doktor
Stránská
8
article
Ferd. Stiebitzt
9
article
Řečtina na klassickém gymnasiu.
Řečtina na klassickém gymnasiu.
(Časová glossa. )
V době horečných takřka reforem střed-
ního školství, které vyvolaly řadu seriosních
i neseriosních diskusí, anket, polemik a člán-
ků, v době, kdy reálná gymnasia si razí, jak
se zdá, vítězně dráhu v našem životě spole-
čenském i školském — na jak dlouho? —
strhl se prudký boj o existencí čistého klas-
sického gymnasia, a byla to řečtina, která do-
šla u veřejnosti naprostého odsouzení. Všech-
ny výtky, více méně oprávněné, všechna vo-
lání po reformách gymnasia kulminovala zpra-
vidla výkříkem po odstranění řečtiny ze školy
a vášnivé zaujetí strhovalo odpůrce humanit-
ního vzdělání k biblicky pathetickému ver-
diktu: „Concifigatur!“ A proč? Přehlédne-
me-li ten boj, vedený hlavně žurnalistikou,
vidíme, jak málo jest v něm reálnosti, objek-
tivnosti, jak málo upřímnosti a zejména po-
chopení. Nemožno viniti jen studentstvo, ač
z jeho řad vychází anebo jest inspirováno
mnoho protestů proti škole. Jsou vinni i pro-
lesoři, škola, žurnalistika, společnost a jeji
předsudky. Abstrahujme také od záliby. Ale
jak málo najdeme pak lidí, kteří seriosně do-
kazují, že tak zv. klassické vzdělání je dle
jejich poctivého přesvědčení zby-
tečno, že v něm nenašli níčeho. Jiní mluví
contra s jistou reservou; na př. uznávají la-
tinu za přípustnou s hlediska utilitaristického.
řečtinu však odsuzují, rozhodně vylučují; nebo
chápou kulturní význam konečně i u řečtiny,
ale ve škole ji míti nechtějí jako věc v mo-
derní době naprosto zbytečnou. A to je prá-
vě neporozumění.
Všeobecně — sledujeme-li vývody proí.
10
article
Zělinského („Starý svět a my“, přednášky
antice. Z druhého vydání se svolením auto-
rovým přel. dr. Fr. Novotný), který v cyklu
přednášek řeší otázku o významu antiky —
vidíme toto: Jsou tři směry, jimiž chápeme
antiku: 1. Jest podkladem vědy, zvané klasi-
ckou filologií; 2. jest elementem dnešní roz-
umové i mravní kultury evropského lidstva;
3. jest učebným předmětem klasického gymna-
sía. Jak soudí o těchto směrech společnost?
A jak znalec?
Ad. 1. Společnost: Klasická filologieje
věda dokonale prozkoumaná (mnozí řeknou
„prošťáraná“) není možno, aby nás ještě zají-
mala; celá vědecká práce záleží v proklepá-
vání, lámání a slepování slov a sloviček, hran
na důležitost s notnou dávkou zbytečnosti
pedantství. — Znalecodpoví: Naopak, dne
jest antika v tom směru tak zajímavá, jako
nikdy jindy; minulost připravovala půdu, aby-
chom nalézali nové problémy, nová řešení, ze-
jména ve směru synthetickém. Co laikoví nebo
nevědomcí (t. j. inscienti!) nezdá se zbyteč-
nosti nebo hračkou? Ostatně jsou to pojm
silně relativní, jež závisí na duševní vyspě-
losti individua. A dle případů jednotlivých
dle známého logického pravidla nemožno ob-
viňovati celek.
Novotná
Zělinský
11
article
Ad 2. Společnost: Jako element kultury
moderní jest antika naprosto bezvýznamná;
zastarala, je nám daleka, dávno byla předsti-
žena; naše cítění nevede nás k ní, k té „dvě-
ma tisíciletími zpečetěné všednosti“. Finia
antiquitatis! — Znalec: Zdá se snad, jako se
zdálo. Antika byla předstižena v dobách, kdy
nalezeny nové vědy, jí téměř nebo zcela ne-
známé, kdy novověké lidstvo si počalo dobý-
vati světa novými cestami. Ale opět byla
vzkříšena — ne uměle — proto, aby obrodila
lidstvo: aby učinila moderní jazyky ohebnými
(humanismus), aby naučila lidstvo správně
mysliti, aby působila euharmonii v individuál-
ním životě (novohumanismus — tu již přichá-
zí k rozkvětu i řečtina) — a v době moderní?
Ada 2
12
article
Nikdy jsme nebyli tak blízcí antice, tak
schopní ji chápati jako nyní; neboť vidíme, že
byla pramatkou bez výjimky všech moderních
idejí. A právě řečtina je modernímu duchu
s tohoto hlediska daleko bližší než latina a
bez řečtiny jest antika nemyslitelna.
A konečně ad 3. „Co se týče antiky ja-
kožto elementu vzdělání, většina společnosti
jest náchylna k minění, že jest to jakýsi zvlášt-
ni přežitek, zachovaný v nynější škole nezná.
mo proč a jakým způsobem, a odsouzený brz-
kému a definitivnímu odstranění; ale znale
opět vám řekne, že antika jest samou pod-
statou a působením podmínek rázu jak histo-
rického tak i psychologického organickým
elementem vzdělání evropského lidstva a že
definitivně nebude odstraněna jinak než s od-
straněním veškeré současné evropské kul-
tury.“ (Zělinskij.)
A tu — pokračuje prof. Zělinskij — ně-
kdo řekne: „Pěkné antithesy. Jaký však vý-
znam má tento jediný „znalec“ (přirozeně iro-
nicky vysloveno) proti většině společnosti
Není jasně viděti, kdo má pravdu? Vox po-
puli — vox dei!“ Předně: pochybna jest ona
„většina“ společnosti. A za druhé: Dějiny nás
poučují, kdy hlas lidu jest hlasem božím. Ne-
jsou to vášně, nerozum, nenávist lidu vraždí-
cího, bořícího a poskvrňujícího vědomí lid-
ské ctí; naopak, vox dei najdeme na tichých
cestách kulturního vývoje, v přirozeném vý-
běru, který dal lidstvu za nejdůležitější pokrm
pro tělo již od pradávna chléb, a v přiroze-
ném výběru, který dal věkům antiku za po-
krm duševní.
profesor
Zělinskij
Vox
tichý cesta kulturní vývoj
13
article
Všimněme si hlavně antithesy třetí
zvláště pokud se týká řečtiny.
Cílem studia jazyku moderního býváv
praktickém životě jeho osvojení; k tomu cíli
zavádí se methoda associační, kdy individuum
osvojí si jazyk čistě řemeslně, pasivně, jako
ditě svou mateřštinu. Tu však nedosáhne člo-
věk vědeckého chápání jazyka; to jest možno
nethodou appercepční. kdy vědomě se učíme
jazyku, jeho podkladu organickému, od a k b
od prostého k nejtěžšímu. Tato methoda jest
nejlépe možna u t. zv. neživých jazyků: pro-
tože tam, kde jde pouze o osvojení, o schop-
nost mluviti a rozuměti, jest appercepění
methoda hrozně zdlouhavá. Ač i proti asso-
ciační methodě, která někdy zabíhá do vý-
střednosti, jsou hlasy; na př. u nás prof. Ster-
zinger praví ve své „knize českoněmecké kon-
versace“ v úvodě slova, která platí také o la-
tině a řečtině: „Především dlužno konstato-
vati, že zejména za naší doby vůbec není ná-
ležitého pochopení pro velikost a význam
úkolu, jakým je studium jazyka cízího ve škole
a z knihy. Osvojiti si cízí jazyk, ofevřiti sí
brány nového velikého světa duševního
vlastním přičiněním (— tedy ne pa-
sivně —) jest prací velikou a dlouho málo za-
jímavou, se kterou jest jen člověk železné
vůle a vytrvalosti. A vedle hlavního úkolu.
osvojení si cizího jazyka, jsou tu jiné dva
úkoly studia cizojazyčného neméně závaž-
né: prvním jest pěstování duševní gy-
mnastiky, pro duševní život inteligentův
nezbytné, k němuž se účelné studium jazy-
kové hodí neméně než studium věd mathema-
tických; druhým jest vnikání do duch
jazyka mateřského a prohlubo-
vání jeho znalosti.
Ster
českoněmecký kona
14
article
Slova citovaná se shodují s tím, co uvád
prof. Zělinskij o účelném studiu jazykovém
pravě: „Samo sebou se rozumí, že za nejúrod-
nější a nejvděčnější pro appercepční učení
musí se pokládati ty jazyky, které 1. ve svém
organismu dávají nejvíce potravy rozumu
2. pro své psychologické vlastnosti se jeví
jako nejžádoucí deplnění k jazyku mateřské-
mu.“ A zkoumáním dochází závěru, že tako-
vými jazyky jsou jazyky klasícké a hlavně
řečtina. A právě ona nejlepší rozumová po-
trava by měla býti ze škol odstraněna.
Nejpalčivější bod této otázky, kam o-
půrci řečtiny nejvíce míří, jest její gramatika.
Pokusím se stručně, populárně — pokud mož-
no — charakterisovati význam této nenávi-
děné složky řecké antiky, ukázatí, jaký má
účel ve svých třech částkách: tvarosloví, vý-
znamosloví a skladbě.
Už v tvarosloví latinském můžeme po-
znati, že řeč není říše libovůle, nezákonnosti.
nýbrž že je to organismus, kde vše se děje
dle všeobecných pravidel. Řecké tvaroslovi
vyniká ještě více, v něm jest vše stupňováno.
Zělinskij
15
article
Bohužel není možno zde probírati blíže vše-
chny ty protesty, k jichž poznání přichází žák
při studiu řečtiny, jež jsou platny všeobecně
pro všechny jazyky, i jeho mateřštinu, takové
procesy „vyšší gramatiky“, velkolepé zjevy
které jasní duševní zrak, ukazují úžasnou prů-
zračnost řečí, jejich vzájemnou spojitost, uka-
zují anatomii jazyka. K tomuto chápán
a poznávání může vésti jen appercepční me-
thoda. Zde nejspíše se vyvinuje rozumová
schopnost, podněcuje se soudnost k činnosti —
ano to jest jeden z oborů, kde se může dá-
vati jednotlivci — aspoň v malém — iniciativa
k vlastní práci, ku práci vůbec. Protože to
bývá také hlavní výtka gymnasiu i jiným ško-
lám, že nenaučí člověka samostatně pracovat.
tvořit. Ano, jest to možno, ale třebatu
společné součinnosti hlavně tří faktorů: uči-
telovy, žákovy a společnosti, tedy i rodinyá
profesorova odborného, správného vedení
žákova zájmu a chuti ku práci a nestrannosti
veřejnosti, aby neznechucovala žáku práci neb
ho zbytečně jí nezbavovala („ulehčová-
ní“). V tom směru jest řečtina přímo nenahra-
dítelná, že pračí skutečnou přivádí rozum k
tomu, aby se vyvíjel, chápal, pozbýval před-
sudků; aby se přesvědčil, co jest to řeč — že
to není něco náhodného, chaotického nebo
snůška tyranských pravidel (a jakých pravi-
del!), filology zbytečně stanovených, i pro jeho
mateřštinu, nýbrž že řeč jest také přírodou
Přírodou, která nás obklopuje stále, a my
pronikajíce jejími taji, cítíme moc tajemné
vůle, zákona, moc přírody a přicházíme záhy
k tušení, co to jest vědecká práce.
16
article
Druhá část je semasiologie, významosloví
čili t. zv. „slovíčka“. Jaký ta má význam? Th.
Zělinskij připomíná právem slova W. von
Humboldtova: „Die Sprache ist durchaus kein
blosses Verständigungsmittel, sondern Ab-
druck des Geistes und der Weltanschauun
des Redenden.“ Je zpověď národa. Čím je
řeč původnější — a tu stojí řečtina velmi vy-
soko — tím je zpověď vlastnější, tím více se
v ní jeví národní svědomí. Svědomí: analy-
sujme právě toto slovo. „Vědomi“ od „vě-
děti, vím“, „svědomí“ od „s-vím = spolu
s někým víru“. Co to znamená? Toto: má sub-
stance není jednotná, dvě já jsou ve mně.
hříšné já“ a božské „já“. První má substance
zhřešila; nikdo toho neviděl, nikdo toho neví.
ale je tu svědek — já sám jsem svědek svého
činu, mé božské „já“ jest „conscium, syn-
oide a proto slovo „syn-eidesis, con-scientia.
s-vědomí“. Jediné slovo — kus národní zpo-
vědi; jediné slovo — kus života. A ten život
poznáváme zde takto: učím-li se řeckému
„syn-eidesis = svědomi“, jsem nucen slov
rozebrati, odvoditi, studovati jeho význam a
tu jsem nucen srovnávati tento výraz se svou
mateřštinou, jak v té to jest — a tak slova
nejsou mi schemata, bezduchá, slova žijí.
W Humboldtův
Redenden
Geistes und der Weltanschauun
17
article
Vizme jen několik příkladů z řecké semasio-
logie.
„Gymnasion“; žák se učí: „gymnos = na-
hý“ — zeptáte se: co to má dělati s dnešní
„dílnou lidskosti“, s gymnasiem? A studium
tohoto slova poví vám, jak vzniklo „gymna-
sium“; že to bylo původně místo, kde nazí
hoší cvičili; protože se tam scházelo mnoho
hochů, počali tam choditi i učitelé, filosofové.
disputovali, vyučovali, přednášeli a tak se
původní cvičiště měnilo ve školu. Slovo zů-
stalo podnes, ale pojem „gymnos“ v něm za-
nikl — bohužel. U Řeků bylo toto „gymna-
zeion“ spojeno nerozlučně s pojmem vzdělání-
gymnastikou vyvíjelo se tělo k dokonalosti.
ke kráse a přistoupila-li k této zdatnosti tě-
lesné také zdatnost duševní, byl takový člo-
věk zván kalos kagathos = dokona-
lý. A ihned v těchto dvou slovech vidíme
krásný esthetický ídeál řecké- dokonalosti
který stává se také ideálem dneška: „býti
krásným, zdatným tělesně i du
ševně“.
Řek
18
article
I jiné názvy dnešních škol by poskytly
látku ku přemýšlení: lyceum, akademie má
také vznik v Athénách a bylo to původně
něco zcela jiného než dnes.
Nebo přímo ze života: „zblázniti se“ čte-
me u řeckých autorů „ekpleusai ek tu nu
t. j. „vyplouti z rozumu“ — typické rčení ná-
roda, bydlícího u moře, v němž viděl svého
živitele. Jak jinak je tomu hned u Římanů-
„delirare“, vybočíti z brázdy““ (lira), pak
„z brázdy rozumu“ — tu vidíme národ původu
rolnického, který v brázdě viděl podminke
své existence. A odtud — mimochodem —
slovo deliriu m.
„Pratto“ = činím; „eu pratto“ = dobře
činím, pak „jsem šťasten“: toť část filo-
sofie, že ti, kdo dobře činí, jsou šťastni.
Říman
Atény
I u řecký
19
article
„Duch, duše“ překládá se řecky „thy
mos“. lat. „animos, spiritus“. Etymologicky
souvisí „thymos“ s lat. „fumus“, čes. „dý m“
„animus“ — řec. „anemos“, t. j. vítr: „spi-
ritus“ = původně dech. A všimneme-lisi
teď českého „duch, duše“, vidíme, že úzce
souvisí se slovem dech, dýchati. Z těchto
slov poznáváme, co bylo předpokládaným
principem, oživujícím tělo lidské; lidé pozoru-
jíce, že zemřelý nedýchá, považovali tento
dech za oduševňující tělesnou látku, při
čemž se buď představa „dechu“ přímo sdru-
žovala se životním elementem nebo byla při-
rovnáním.
Atd. atd. Víděti, že slovo jest živé, náro
jím s vámi mluví a vy jste nuceni ptáti se, jak
že s vaší duší mluví vlastní váš národ. Možno
říci učiti se řecky znamená chápati také duš
vlastního národa, znamená rozuměti česky
Zde je též viděti jednu slabinu překladů: ne-
hledě na zásadu, že překlad nikdy se nemůže
vyrovnati originálu svou hodnotou (t. j. věr-
ností interpretace, aby nebylo ani minus ani
plus, aby všechny přednosti i vady bylyv
obou textech identické) — uniká zde toto po-
znávání, není možno toto plodné srovnáván
s mateřštinou, střed všeho — duše uniká.
20
article
Ostatně nejsou to vady překladů pouze anti-
ckých, platí to i o překladech moderních.
Není možno, aby různé jazyky se v interpre-
taci tak dokonale kryly. Markantní příklad
budiž uveden z Homera, Thetidino zvolání
Iliadě (XVIII, 54): „o moi dysaristotokeia“
Slovo „dys-aristo-tokeia“ jest compositum tal
zhuštěné, tak silný výraz, že není možno na-
hraditi jej na př. v češtině jediným slovem
aby podávalo originál plně; a přeloží-li pře-
kladatel plně: „nešťastná matka nejlepšího
syna“ — cítíte, jak jest ten překlad jediného
slova „rozředěn“, protože užil slov čtyř
Z těchto i jiných důvodů četbu originálů ne-
mohou překlady rozhodně nahraditi.
Konečně skladba (syntaxis) se stilistikou
Opět je těžko laikovi vysvětlovati blíže tento
obor řecké gramatiky, jako vůbec je neoby-
čejně obtížno popularisovati jazykovědu; tak
aby bylo možno na př. přesvědčovati veřej-
nost. Proto povšechně jen několik slov. Ří-
ká-li se o latině: „Chaque legon de latin est
une lecon de logique, možno totéž říci o ře-
čtině. Jsouc bohata tvary neobyčejně může
vyjadřovati šťastně i nejmenší jemnosti jazy-
kové a v čem předčí všechny jazyky, jest
větné zkracování; v ní jsou možny tak úžasně
logicky cenné věty, že jsou jakýmsi klubkem
představ, které musí rozvinovat i zavinovat
náš mozek. Ve zkracování se blíží řečtině ve-
dle latiny nejvíce jazyky slovanské, které
jinak stojí na vysokém stupni podobnosti s tě-
mito jazyky a vynikají tak neobyčejně na př
nad francouzštinou anebo němčinou.
Thetidin
logique
Homer
Iliada
21
article
To jsme jen letmo prošli těmito obory
řecké gramatiky a resumujeme: Tvarosloví
řecké svou průzračností, svým skladem dává
nahlédnouti do této říše zákona, do jazykové
laboratoře; oduševnělým poznáváním dojde-
me tušení vědeckosti. Semasiologii provádíme
drobné perspektivy do duše, života a historie
národa tak nadaného a současně poznáváme
lépe duši svou. A syntaxis svou logičností
gramatičností jest výbornou potravou pro
rozum. To vše mluví pro řečtinu; je-li těžká
— ex forti dulcedo.
Arci do mody vešla právě otázka „uleh-
čení“ práce školní a řeší se s výborným zda-
rem, dík některým „povolaným“ na vínici
soucitu; už také u nás nebude pomalu ani
sekundán míti co dělat, jen opisovat; tertiani
z Nepota a Curtia Rufa už dávno nehledaj
slůvek. Společnost nechce uznati, že práce
„lehká“ není praci. Je-li řečtina obtížná, ne-
smí být proto odstraňována ze škol — en pas-
sant: jaký by pak měli zisk cituplní autoři pe-
člivých řeckých preparací? Tím se nápravy
nedosáhne, „když sobě bereme, co nejlepšího
máme“ (dr. Pattai). Nebo si všimněme v tom
ohledu stanoviska utilitaristického: řečtiny
člověk nikdy nikde v praxi, v životě nepotře-
buje. To je nepochopení; neučíme se mrtvým
jazykům proto, abychom jimi mohli mluvit.
abychom jich v životě užívali. K čemu jev
životě všedním potřebna vyšší mathematika?
Nepos
Rufus
Pattai
22
article
Co z ní zbude člověku po letech kromě čtyř
principů počítání? Co má člověk z fysiky, co
z chemie, co z botaniky, co z historie, co z pa-
pírového zeměpisu? Minimum; jen odborník
se shledá s tím, čemu se učíval a i ten musí
přiznat, že děsně rychle zapomíná. Ano, pro
život minimum: a je to argument proti těmto
předmětům, volá se, aby mathematika, fysika.
chemie, botanika, zeměpis byly ze škol od-
straněny? Ano, to by bylo také nepochopeni-
protože vědomosti všechny se zapomenou, al
vzdělání trvá. —
Nebylo tu možno široce a odborně se za-
bývati touto školskou otázkou. Jest to neoby-
čejně palčivá otázka a také jest jisto, že naše
střední školy potřebují reforem. A tu otázku
rozřešiti zdá se téměř nad naše síly; co se na-
psalo o všemožných věcech, co nadebatovalo.
napolemisovalo, a přece výsledek se posud
nejeví. Realné gymnasium není tím šťastným
dítětem, to jest jisto. —
Nezmínili jsme se také o kulturním vý-
znamu antiky řecké, o náboženství, mytholo-
gii, literatuře, filosofii, o řeckém právu, které
silně působilo na pověstné právo římské,
politice, umění, průmyslu atd., z čehož všeho
bohužel student pozná ve škole jen torso.
Ovšem tu jest důležitá věc pro porozumění-
celá řecká kultura i římská nemá býti trado-
vána snad tak, jakoby nic jiného neexistovalo
než Řekové a Římané, jako bychom nežili
XX. století, jakoby nebylo kultur jiných, lite-
ratur moderních, jakoby nebylo nic kromů
filologie. Kultura, vzdělání antické nemá být
snad normou, nýbrž šťastným základem indi-
viduálního vývoje, který by se pak mohl brát
cestou ryze svou, kam tíhne jeho sklon, když
byl v antice došel první potravy, pevného se
sílení duševního organismu.
Řek
Říman
23
article
Ale to vše by nás vedlo daleko, extr
terminos této glossy. Zde jsou z části repro-
dukovány některé hlavní myšlenky z díla
prof. Zělinského „Starý svět a my“, aby byli
na ně a na knihy podobného rázu upozorněn
ti, kdo vážně přemýšleli o tomto bolestném
problému našeho školství — když už takové
věci u nás „náhodou“ uzří světlo boží. Aby
se uvažovalo — a přesně uvažovalo, co jest
pravda, co zaujetí, co podvod, kde zrna a kde
plevy, a jak by se mělo to nutné zlo, ten
školský „mlýn“ upraviti tak, aby plevy odpa-
dávaly a zrna zůstala. A hlavním účelem to-
hoto článku bylo populárně ukázati, že řečti-
na je významný faktor vzdělání; že řecká gra-
matika, předmět nejprudší ofensivy, není pou-
hou neprospěšnou - mozkovou torturou, že
není správné ironické pojímání významu „du-
ševní gymnastiky“ od naší veřejnosti; ukázati.
jaký jest asi význam jejích složek a proč by
řečtina neměla býti odstraněna s tohoto hle
diska.
Prozatím vidíme na gymnasiích — i reál-
ných, že kruh četby klassické se rozšiřuje (ly-
rikové latinští — škoda, že řečtí posud ni-
koli — Curtius Rufus. Plinius. Thukydides
Plutarchos, Aristoteles) a také loňská anketa
o rozšíření a zlepšení četby řecké jest důka-
zem, že otázka klassického gymnasia těší se
silnému zájmu. Při tom mimochodem podotý-
káme: čeho posud není a co by rozhodně mělo
být zavedeno, jest četba Nového Zákona v ře-
ckém originále: protože to jest věc neobyčej-
ná, a snad nikdo v tom nebude viděti fedro-
vání klerikalismu na gymnasiích. To by bylo
zásadní nepochopení. —. —
A tak otázka reforem školských — pře
zavedení reálných gymnasií — není naprosto
rozřešena. Budoucnost teprve provede dů
kaz, který rozhodne o dějinném „ano“č
profesor
Zělinský
Rufus
Plinius
Thúkýdidés Plutarch
Aristoteles
24
article
Lékařství.
Lékařství.
O zkornatění tepen.
Je málo jen nemocí, k nimž by se upínala
pozornost široké veřejnosti v míře tak veliké
jako ke zkornatění tepen. Přes to, že nemo
jest snad tak stará, jak staré jest lidské poko-
lení, vzrostl v posledním desetiletí zájem —
nebo lépe řečeno postrach — před touto ne-
mocí v míře takořka netušené. V nemalé míře
dlužno připsati příčinu tohoto zájmu někte-
rým lidovým pojednáním, jež na obraz nemoci
nanášejí barvy příliš syté a tím mimoděk
budí,z ní obavy, ne vždy v celém rozsahu
oprávněné. Tak jak tomu jest při četných ji-
ných nemocech, jichž průběh a konečný vý-
sledek různě — příznivě i nepříznivě — utvá-
řetí se může, tak a nejinak jest tomu také při
této nemoci, jež zaujímá vlastně zvláštní sta-
novisko v chorobosloví, poněvadž do jisté
míry musí se považovatí za stav jistého opo-
třebování organismu, tedy za zjev se stárnu-
tím organismu úzce související. V některých
případech, kdy chorobné změny nezachovávaji
typus povšechně, stejnoměrně postupující ztrá-
ty pružnosti cév, kdy nepoměrně zachváti
jistý orgán v míře zvýšené, anebo kdy snad
v době života, v níž bychom ještě na změny
tohoto druhu pomýšleti neměli, soudíce, že
arteriosklerosa — jak nemoc také zveme —
provází věk již pokročilejší, dochází to k na-
léhavějším, bouřlivějším příznakům a ty právě
jsou to, jež budí postrach povšechný z nemoci
samé, třebas by de facto tvořily jen určitý
zlomek všech případů. Přede vším jiným musí
nám býti jasno, že jsou případy arterioskle-
rosy, které nemusí buditi žádných příznaků
chorobných. Hlavní věcí k tomu jest potřebí
aby ve věku, kdy arteriosklerosa se hlásívá
tedy průměrně kolem padesátky, nežádaly se
od ducha i těla výkony, se které tyto v tomto
chorobném stavu již nejsou a jež tvoří pro n
břemeno síle nepřiměřené.
25
article
Studium této otázky musí sobě předevšín
všímati příčin, jež jsou s to, aby organis-
mus buď předčasnou nebo nepoměrně v ně-
kterém orgánu — mozku, srdci, obvodových
břišních, končetinových tepnách — vyzna-
čenou arteriosklerosou postihlo. V otázcete
nedosaženo naprosto úplně svorně uznaněho
názoru a jen některým škodnínám můžeme
bez obavy vytknouti, že za nimi číhá hydra
arteriosklerosy. Rozhodně důležitým činite-
lem jest otázka způsobu života. Viní se
požítek alkoholických nápojů, svaluje se vina
na přílišné kouřenrí, mluví se o jednostran-
nosti výživy hlavně stravou masitou, pouka-
zuje se vším právem na přestálou příjicí a jiné
infekční nemoci a ne v poslední řadě. se vy-
týká, že duševní útrapy, trvalé skličující do-
jmy, zklamání, překotná, úsilná práce duševní
zhoubně působí. Poukazuje se zejména k to-
mu, že povolání, vyžadující trvalého napěti
duševního, dodávají patrnější kontingent po-
stižených, zejména však tehdáž, když k ne-
úmorné, pronikavé činnosti druží se neuznání
26
article
nevděk, zklamání, zkrátka dlouho trvající stís-
něnost. Snad jedna z uvedených příčin jen ve
zvláštních případech sama útočí na pružnos
cév, častěji sbíhají se příčiny četnější a po-
zvolna společným úsilím zmenšují vzdornos
cévstva a usnadňují arteriosklerosu. Velice
zajímavé jsou v této příčině názory vídeňské-
ho lékaře Herze, jenž útrapy duševní, vnitřní
nespokojenost s sebou samým, skličující do-
jmy každého druhu přímo obviňuje jakožto
podnět k arteriosklerose. Člověk honicí se z
svojí povinností, neznající žádných radovánek
žádných požitků, jež by aspoň na krátký oka-
mžik daly mu nahlédnouti na život s jiné
stránky než ze které mu neustálá, vůči jemu
samému neúprosná a drsná životní zkušenost
ukazuje, trpí pochopitelně pod tíhou svých
životních úkolů, jichž stíny snad i v noci spá-
nek mu ubírají a doléhají na něj tíhou nepo-
psatelnou, takový člověk přede všemi jinými
disponuje ke sklerose tepen, zvláště kdyži
jiné z uvedených škodnin zasadily u něho
páku. Ten, kdo lehce pojímá svůj úkol životní,
kdo dovede hravě přenášeti se přes situace
jinému snad zoufalé, jest méně vysazen.
Z řádků těch nečteme nic více a nic měně
nežli opsání životní pravdy, že veselá mysl je
půl zdraví i v takové otázce, kde by se jinak
zdálo nemožným chtíti přikládati tomuto při-
sloví i v naší otázce nějaký význam.
Herz
27
article
Dávno známé jest pozorování, že i fysická
práce poškozuje cévy a že u těžce pracují-
cích hoření končetiny jsou nejvíce zúčastněny
na chorobném procesu. Podobně inklinují
více k nemoci lidé tuční, diabelikové, lidé
dnaví vedle jiných chronických nemocí a sta-
vů, při nichž výživa těla jakýmkoli způsobem
Z uvedených údajů vyplývá, na jakých
zásadách spočívati musí racionelní léčba zkor-
natění tepen. V dosahu možnosti úspěchů klá-
sti jest dlužno největší váhu na pokyny hygie-
nicko-diaetetické a zachovávati především
střídmost v každém ohledu. Z nestřídmo-
sti vznikají nejvíce poruchy, jež upravují cestu
nemocem k arteriosklerose disponujícím
Střídmost musí se družiti k náležité hygieně
pohybu, přiměřeného pěstění tělocviku a spor-
tu. Tohoto ovšem v takové míře a rozsahu,
jaký odpovídá individuelním vla st-
nostem jednotlivce, poněvadž jest zná-
mo, že přepínání sil mívá v zápětí poruchy
srdce i prognosticky závažné důležitosti.
Střídmost vztahuje se i na požitek alkoholu,
tabáku. Jinak jest důležito redukovati nebez-
pečí, vznikající z ostatních uvedených škodnín
na dosažitelné minimum, k čemuž cestu může
ukázati v daném případě pouze lékař, jemuž
naskytá se tu i příležitost uvésti na pravou
míru strach, který v daném případě ne vždy
z odůvodněné obavy snad vzniknuvší pochyb-
nosti o vysokém tlaku krevním může zapla-
Prof. dr. J. Hnátek.
profesor
doktor
J Hnátek
29
article
šiti.
Dědičnost rakoviny. Po objevech Fibigero-
vých, o nichž v Lékařské hlídce „N. L.“ zmínil se
dv. r. prof. Hlava, zajisté nebude více řeči o dě-
dičnosti zhoubné nemoci — rakoviny. Dlouho uče-
ní toto bylo hájeno, ale nové pokusy, jež dokazují
přenosnost nádoru z jednoho zvířete na druhé, vy-
světlují povstání rakoviny a příčinu její. Není da-
leka doba, kdy stanovena budou pravidla, jimiž
bude možno před rakovinou se chrániti. Pokud
dnes vídíme, má potrava jistý vztah k rakovině,
někteří doporučují již dnes požívati jídel jenom
po svaření, nic syrového, neboť právě na nevaře-
ných potřebách může činitel jistý lpěti a nákazu
vyvolati. Také k čistotě má býti přihlíženo. To
jsou zajisté dobré rady, ale tím není ještě nic od-
byto. — Zůstane přece jenom nápadno, proč rako-
vina nejvíce zachvacuje dospělejší věk! Běželo
by tu o nevnímavost mladého organismu?
profesor
Fibigero
30
article
Mesothorium, nový lék proti rakovině. Jedi-
nou záchranou pro nemocného rakovinou byla do-
sud, pokud možná, včasná a radikální operace
Byla-li doba k operaci vhodná zanedbána, pak by
pacient ztracen. Všechny léky, při rakovině do-
poručované přivodily v nejlepším případě jen na
krátko zlepšení, zmenšení bolestí. Vzbudila proto
na letošním sjezdu gynackologů v Halle n. S. vel-
kou pozornost zpráva, kterou podali klinikové Do-
derlein z Mnichova. Krönig z Freiburgu a Bumm
z Berlina o novém léku mesothoriu. A to tím
větší, že tito klinikové, operatéři světového jmě-
na, kteří dosud k léčbě rakoviny používali nože,
vyslovili naději, že bude možno léčiti mesothoricm
i pokročilou rakovinu bez operace. — Mesotho-
rium jest radioaktivní látka, kterou před několika
roky objevil chemik Hahn, a to v odpadcích při
výrobě žárových těles (Auerových). K výrobě jich
užívá se drahého kovu „thorium“, dováženého
z Čile v Jižní Americe. — Vyžadovalo ovšem mno-
ho experimentů a po dlouhou dobu, nežli klini-
kové mohli předstoupiti se svými výsledky, které
překonaly veškera očekávání. U několika pacien-
tů trvá předběžné vyléčení již přes roki možno te-
dy doufati, že mesothoriem bude možno zachova-
ti tisíce a tisíce lidí při životě.
Mesothorium
Jedi
Hahn
Halle
Mnichov
Freiburg
Berlín
jižní Amerika
32
article
Ztracená děvčata.
Ztracená děvčata.
Nedávno prošla denními listy zpráva o služce
z venkova, která přišla do Prahy hledat službua
byla na potulce zatčena. Při výslechu tvrdila, že
má slíbenu výhodnou službu v noční kavárně. Kdyi
ji komisař varoval před podobným zaměstnáním.
prohlásila rozhodně, že jinam nepůjde, než do noční
kavárny. Druhý den na to dostavilo se do bezpeč-
nostního oddělení 64 otců a matek z venkova, jimt
odešly dcery do Prahy na službu, ale ztratily se.
poněvadž domů vůbec nepsaly. Rodiče domnivali
se, že zpráva týká se jejich dcery a profo chvatně
pro ni přijeli. Náhodou však pravý otec dívky s
nedostavil.
Očekávala jsem, že takováto zpráva pohne na-
šimi ženskými kruhy, že zabouří to mezi ženami, ž
všechny do jedně povstanou, aby obránily nezku-
šené dívky a ochránily sebe a své rodiny. »Zatím
naše společnost — zdá se — chce mlčky přejit fakt
že mezi námi ztrácejí se mladé životy našich dí-
vek a že zločinci, kteří to způsobili a z toho těží
jsou mezi námi. Že se ta děvčata ztrácejí, je hroz-
né, ale horší je, že k tomu mlčíme
Přecházíme bezmyšlenkovitě přes to, aneb
jsme lehkomyslni a nezodpovědni. Myslime si. to
neisem já, to netýká se mne, mé rodiny, to ti druzí.
anebo vůbec o tom nemyslíme a zapomínáme, ž
takovou hříšnou netečností stáváme se spoluvin-
níky tam, kde nezakročíme pomoci poučením neb
vzepřením se, majíce k tomu nejen síly, moc, ale
přímo povinnost.
Praha
33
article
Byť to nejsem já, jsme to my, naše společnost.
náš dorost, naše deery a synově, náš národ, kter
tu hyne mravně a tělesně je chrožen. Byť to nebyly
přímo naše dcery, které jsou ztraceny, jsou to naši
synové a mužové, kteří s nimi vešli ve styk a pr
něž ztratila se ta děvčata. Vždyť dle statistik dnes
každý druhý muž byl aspoň jednou v životě po-
hlavně nemocen. Proto při uvedené zprávě měl se
pozvednout kde kdo a uvést v pohyb celý národ
tak; aby dívky samy musely se o tom dovědět a
vzpamatovat se a mužové se zastydět. A zatím zú-
stáváme před tím faktem malomyslně a malomocně
stát, jako před něčím, co je nutné, co nelze změnit.
čemu nemůžeme se vzepřit a čemu přece nitro
každého z nás se vzpírá. Mlčíme a přijímáme ten
stav, že dnes to tak je, že je společnost taková, že
je to duch doby. Nevěříme už sobě, své moci, síle
ani nádšení. Jsme tak zapadlí a zmatení událostmi,
že vše si dáváme libit a pokládáme to za nutné.
věříme, že nedovedeme ničeho proti tomu činit.
A přece dnes ženy domohly se mnohého, čím
učinily velký krok ku předu ve směru kulturním.
Ženy dnes mají svou váhu, svůj význam, který je
uznáván a ten měly by uplatnit právě zde, v otázce.
která značí kořen jejich ženské otázky, střed je-
jich života dalšího. Poměr muže a ženy je totožný
s otázkou prostituce a obojí bude jedním rázem
rozřešeno. Jen představme si život lidský bez pro-
stituce o představme si dosah toho, že není pohlav-
ních nemocí. Není krásnějšího a zářivějšího ideálu
pro člověka, nežli čistý, mravný vztah mezi pohla-
vími. Proto v době, kdy na všech stranách vyvstá-