ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 17 5d762b50-8f1a-11dd-b329-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 17
Chunky — 33 celkem · entity: person 33, work 6, org 2, place 8
1 masthead
26. října 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 29x.
4 masthead
ota.
5 masthead
Strans 17.
6 article
OBSAH Školství: Ferd. Stiebitz: Řečtína na klassickén gymnasíu. Lékařství: Dr. J. H.: O zkornatění tepen. Ženské hnutí: Olga Stránská: Ztracená děvčata Literatura. Bibliografie. Drobnosti.
doktor Stránská
7 title
Školství.
8 article
Ferd. Stiebitzt
9 article Řečtina na klassickém gymnasiu.
Řečtina na klassickém gymnasiu. (Časová glossa. ) V době horečných takřka reforem střed- ního školství, které vyvolaly řadu seriosních i neseriosních diskusí, anket, polemik a člán- ků, v době, kdy reálná gymnasia si razí, jak se zdá, vítězně dráhu v našem životě spole- čenském i školském — na jak dlouho? — strhl se prudký boj o existencí čistého klas- sického gymnasia, a byla to řečtina, která do- šla u veřejnosti naprostého odsouzení. Všech- ny výtky, více méně oprávněné, všechna vo- lání po reformách gymnasia kulminovala zpra- vidla výkříkem po odstranění řečtiny ze školy a vášnivé zaujetí strhovalo odpůrce humanit- ního vzdělání k biblicky pathetickému ver- diktu: „Concifigatur!“ A proč? Přehlédne- me-li ten boj, vedený hlavně žurnalistikou, vidíme, jak málo jest v něm reálnosti, objek- tivnosti, jak málo upřímnosti a zejména po- chopení. Nemožno viniti jen studentstvo, ač z jeho řad vychází anebo jest inspirováno mnoho protestů proti škole. Jsou vinni i pro- lesoři, škola, žurnalistika, společnost a jeji předsudky. Abstrahujme také od záliby. Ale jak málo najdeme pak lidí, kteří seriosně do- kazují, že tak zv. klassické vzdělání je dle jejich poctivého přesvědčení zby- tečno, že v něm nenašli níčeho. Jiní mluví contra s jistou reservou; na př. uznávají la- tinu za přípustnou s hlediska utilitaristického. řečtinu však odsuzují, rozhodně vylučují; nebo chápou kulturní význam konečně i u řečtiny, ale ve škole ji míti nechtějí jako věc v mo- derní době naprosto zbytečnou. A to je prá- vě neporozumění. Všeobecně — sledujeme-li vývody proí.
10 article
Zělinského („Starý svět a my“, přednášky antice. Z druhého vydání se svolením auto- rovým přel. dr. Fr. Novotný), který v cyklu přednášek řeší otázku o významu antiky — vidíme toto: Jsou tři směry, jimiž chápeme antiku: 1. Jest podkladem vědy, zvané klasi- ckou filologií; 2. jest elementem dnešní roz- umové i mravní kultury evropského lidstva; 3. jest učebným předmětem klasického gymna- sía. Jak soudí o těchto směrech společnost? A jak znalec? Ad. 1. Společnost: Klasická filologieje věda dokonale prozkoumaná (mnozí řeknou „prošťáraná“) není možno, aby nás ještě zají- mala; celá vědecká práce záleží v proklepá- vání, lámání a slepování slov a sloviček, hran na důležitost s notnou dávkou zbytečnosti pedantství. — Znalecodpoví: Naopak, dne jest antika v tom směru tak zajímavá, jako nikdy jindy; minulost připravovala půdu, aby- chom nalézali nové problémy, nová řešení, ze- jména ve směru synthetickém. Co laikoví nebo nevědomcí (t. j. inscienti!) nezdá se zbyteč- nosti nebo hračkou? Ostatně jsou to pojm silně relativní, jež závisí na duševní vyspě- losti individua. A dle případů jednotlivých dle známého logického pravidla nemožno ob- viňovati celek.
Novotná Zělinský
11 article
Ad 2. Společnost: Jako element kultury moderní jest antika naprosto bezvýznamná; zastarala, je nám daleka, dávno byla předsti- žena; naše cítění nevede nás k ní, k té „dvě- ma tisíciletími zpečetěné všednosti“. Finia antiquitatis! — Znalec: Zdá se snad, jako se zdálo. Antika byla předstižena v dobách, kdy nalezeny nové vědy, jí téměř nebo zcela ne- známé, kdy novověké lidstvo si počalo dobý- vati světa novými cestami. Ale opět byla vzkříšena — ne uměle — proto, aby obrodila lidstvo: aby učinila moderní jazyky ohebnými (humanismus), aby naučila lidstvo správně mysliti, aby působila euharmonii v individuál- ním životě (novohumanismus — tu již přichá- zí k rozkvětu i řečtina) — a v době moderní?
Ada 2
12 article
Nikdy jsme nebyli tak blízcí antice, tak schopní ji chápati jako nyní; neboť vidíme, že byla pramatkou bez výjimky všech moderních idejí. A právě řečtina je modernímu duchu s tohoto hlediska daleko bližší než latina a bez řečtiny jest antika nemyslitelna. A konečně ad 3. „Co se týče antiky ja- kožto elementu vzdělání, většina společnosti jest náchylna k minění, že jest to jakýsi zvlášt- ni přežitek, zachovaný v nynější škole nezná. mo proč a jakým způsobem, a odsouzený brz- kému a definitivnímu odstranění; ale znale opět vám řekne, že antika jest samou pod- statou a působením podmínek rázu jak histo- rického tak i psychologického organickým elementem vzdělání evropského lidstva a že definitivně nebude odstraněna jinak než s od- straněním veškeré současné evropské kul- tury.“ (Zělinskij.) A tu — pokračuje prof. Zělinskij — ně- kdo řekne: „Pěkné antithesy. Jaký však vý- znam má tento jediný „znalec“ (přirozeně iro- nicky vysloveno) proti většině společnosti Není jasně viděti, kdo má pravdu? Vox po- puli — vox dei!“ Předně: pochybna jest ona „většina“ společnosti. A za druhé: Dějiny nás poučují, kdy hlas lidu jest hlasem božím. Ne- jsou to vášně, nerozum, nenávist lidu vraždí- cího, bořícího a poskvrňujícího vědomí lid- ské ctí; naopak, vox dei najdeme na tichých cestách kulturního vývoje, v přirozeném vý- běru, který dal lidstvu za nejdůležitější pokrm pro tělo již od pradávna chléb, a v přiroze- ném výběru, který dal věkům antiku za po- krm duševní.
profesor Zělinskij Vox tichý cesta kulturní vývoj
13 article
Všimněme si hlavně antithesy třetí zvláště pokud se týká řečtiny. Cílem studia jazyku moderního býváv praktickém životě jeho osvojení; k tomu cíli zavádí se methoda associační, kdy individuum osvojí si jazyk čistě řemeslně, pasivně, jako ditě svou mateřštinu. Tu však nedosáhne člo- věk vědeckého chápání jazyka; to jest možno nethodou appercepční. kdy vědomě se učíme jazyku, jeho podkladu organickému, od a k b od prostého k nejtěžšímu. Tato methoda jest nejlépe možna u t. zv. neživých jazyků: pro- tože tam, kde jde pouze o osvojení, o schop- nost mluviti a rozuměti, jest appercepění methoda hrozně zdlouhavá. Ač i proti asso- ciační methodě, která někdy zabíhá do vý- střednosti, jsou hlasy; na př. u nás prof. Ster- zinger praví ve své „knize českoněmecké kon- versace“ v úvodě slova, která platí také o la- tině a řečtině: „Především dlužno konstato- vati, že zejména za naší doby vůbec není ná- ležitého pochopení pro velikost a význam úkolu, jakým je studium jazyka cízího ve škole a z knihy. Osvojiti si cízí jazyk, ofevřiti sí brány nového velikého světa duševního vlastním přičiněním (— tedy ne pa- sivně —) jest prací velikou a dlouho málo za- jímavou, se kterou jest jen člověk železné vůle a vytrvalosti. A vedle hlavního úkolu. osvojení si cizího jazyka, jsou tu jiné dva úkoly studia cizojazyčného neméně závaž- né: prvním jest pěstování duševní gy- mnastiky, pro duševní život inteligentův nezbytné, k němuž se účelné studium jazy- kové hodí neméně než studium věd mathema- tických; druhým jest vnikání do duch jazyka mateřského a prohlubo- vání jeho znalosti.
Ster českoněmecký kona
14 article
Slova citovaná se shodují s tím, co uvád prof. Zělinskij o účelném studiu jazykovém pravě: „Samo sebou se rozumí, že za nejúrod- nější a nejvděčnější pro appercepční učení musí se pokládati ty jazyky, které 1. ve svém organismu dávají nejvíce potravy rozumu 2. pro své psychologické vlastnosti se jeví jako nejžádoucí deplnění k jazyku mateřské- mu.“ A zkoumáním dochází závěru, že tako- vými jazyky jsou jazyky klasícké a hlavně řečtina. A právě ona nejlepší rozumová po- trava by měla býti ze škol odstraněna. Nejpalčivější bod této otázky, kam o- půrci řečtiny nejvíce míří, jest její gramatika. Pokusím se stručně, populárně — pokud mož- no — charakterisovati význam této nenávi- děné složky řecké antiky, ukázatí, jaký má účel ve svých třech částkách: tvarosloví, vý- znamosloví a skladbě. Už v tvarosloví latinském můžeme po- znati, že řeč není říše libovůle, nezákonnosti. nýbrž že je to organismus, kde vše se děje dle všeobecných pravidel. Řecké tvaroslovi vyniká ještě více, v něm jest vše stupňováno.
Zělinskij
15 article
Bohužel není možno zde probírati blíže vše- chny ty protesty, k jichž poznání přichází žák při studiu řečtiny, jež jsou platny všeobecně pro všechny jazyky, i jeho mateřštinu, takové procesy „vyšší gramatiky“, velkolepé zjevy které jasní duševní zrak, ukazují úžasnou prů- zračnost řečí, jejich vzájemnou spojitost, uka- zují anatomii jazyka. K tomuto chápán a poznávání může vésti jen appercepční me- thoda. Zde nejspíše se vyvinuje rozumová schopnost, podněcuje se soudnost k činnosti — ano to jest jeden z oborů, kde se může dá- vati jednotlivci — aspoň v malém — iniciativa k vlastní práci, ku práci vůbec. Protože to bývá také hlavní výtka gymnasiu i jiným ško- lám, že nenaučí člověka samostatně pracovat. tvořit. Ano, jest to možno, ale třebatu společné součinnosti hlavně tří faktorů: uči- telovy, žákovy a společnosti, tedy i rodinyá profesorova odborného, správného vedení žákova zájmu a chuti ku práci a nestrannosti veřejnosti, aby neznechucovala žáku práci neb ho zbytečně jí nezbavovala („ulehčová- ní“). V tom směru jest řečtina přímo nenahra- dítelná, že pračí skutečnou přivádí rozum k tomu, aby se vyvíjel, chápal, pozbýval před- sudků; aby se přesvědčil, co jest to řeč — že to není něco náhodného, chaotického nebo snůška tyranských pravidel (a jakých pravi- del!), filology zbytečně stanovených, i pro jeho mateřštinu, nýbrž že řeč jest také přírodou Přírodou, která nás obklopuje stále, a my pronikajíce jejími taji, cítíme moc tajemné vůle, zákona, moc přírody a přicházíme záhy k tušení, co to jest vědecká práce.
16 article
Druhá část je semasiologie, významosloví čili t. zv. „slovíčka“. Jaký ta má význam? Th. Zělinskij připomíná právem slova W. von Humboldtova: „Die Sprache ist durchaus kein blosses Verständigungsmittel, sondern Ab- druck des Geistes und der Weltanschauun des Redenden.“ Je zpověď národa. Čím je řeč původnější — a tu stojí řečtina velmi vy- soko — tím je zpověď vlastnější, tím více se v ní jeví národní svědomí. Svědomí: analy- sujme právě toto slovo. „Vědomi“ od „vě- děti, vím“, „svědomí“ od „s-vím = spolu s někým víru“. Co to znamená? Toto: má sub- stance není jednotná, dvě já jsou ve mně. hříšné já“ a božské „já“. První má substance zhřešila; nikdo toho neviděl, nikdo toho neví. ale je tu svědek — já sám jsem svědek svého činu, mé božské „já“ jest „conscium, syn- oide a proto slovo „syn-eidesis, con-scientia. s-vědomí“. Jediné slovo — kus národní zpo- vědi; jediné slovo — kus života. A ten život poznáváme zde takto: učím-li se řeckému „syn-eidesis = svědomi“, jsem nucen slov rozebrati, odvoditi, studovati jeho význam a tu jsem nucen srovnávati tento výraz se svou mateřštinou, jak v té to jest — a tak slova nejsou mi schemata, bezduchá, slova žijí.
W Humboldtův Redenden Geistes und der Weltanschauun
17 article
Vizme jen několik příkladů z řecké semasio- logie. „Gymnasion“; žák se učí: „gymnos = na- hý“ — zeptáte se: co to má dělati s dnešní „dílnou lidskosti“, s gymnasiem? A studium tohoto slova poví vám, jak vzniklo „gymna- sium“; že to bylo původně místo, kde nazí hoší cvičili; protože se tam scházelo mnoho hochů, počali tam choditi i učitelé, filosofové. disputovali, vyučovali, přednášeli a tak se původní cvičiště měnilo ve školu. Slovo zů- stalo podnes, ale pojem „gymnos“ v něm za- nikl — bohužel. U Řeků bylo toto „gymna- zeion“ spojeno nerozlučně s pojmem vzdělání- gymnastikou vyvíjelo se tělo k dokonalosti. ke kráse a přistoupila-li k této zdatnosti tě- lesné také zdatnost duševní, byl takový člo- věk zván kalos kagathos = dokona- lý. A ihned v těchto dvou slovech vidíme krásný esthetický ídeál řecké- dokonalosti který stává se také ideálem dneška: „býti krásným, zdatným tělesně i du ševně“.
Řek
18 article
I jiné názvy dnešních škol by poskytly látku ku přemýšlení: lyceum, akademie má také vznik v Athénách a bylo to původně něco zcela jiného než dnes. Nebo přímo ze života: „zblázniti se“ čte- me u řeckých autorů „ekpleusai ek tu nu t. j. „vyplouti z rozumu“ — typické rčení ná- roda, bydlícího u moře, v němž viděl svého živitele. Jak jinak je tomu hned u Římanů- „delirare“, vybočíti z brázdy““ (lira), pak „z brázdy rozumu“ — tu vidíme národ původu rolnického, který v brázdě viděl podminke své existence. A odtud — mimochodem — slovo deliriu m. „Pratto“ = činím; „eu pratto“ = dobře činím, pak „jsem šťasten“: toť část filo- sofie, že ti, kdo dobře činí, jsou šťastni.
Říman Atény I u řecký
19 article
„Duch, duše“ překládá se řecky „thy mos“. lat. „animos, spiritus“. Etymologicky souvisí „thymos“ s lat. „fumus“, čes. „dý m“ „animus“ — řec. „anemos“, t. j. vítr: „spi- ritus“ = původně dech. A všimneme-lisi teď českého „duch, duše“, vidíme, že úzce souvisí se slovem dech, dýchati. Z těchto slov poznáváme, co bylo předpokládaným principem, oživujícím tělo lidské; lidé pozoru- jíce, že zemřelý nedýchá, považovali tento dech za oduševňující tělesnou látku, při čemž se buď představa „dechu“ přímo sdru- žovala se životním elementem nebo byla při- rovnáním. Atd. atd. Víděti, že slovo jest živé, náro jím s vámi mluví a vy jste nuceni ptáti se, jak že s vaší duší mluví vlastní váš národ. Možno říci učiti se řecky znamená chápati také duš vlastního národa, znamená rozuměti česky Zde je též viděti jednu slabinu překladů: ne- hledě na zásadu, že překlad nikdy se nemůže vyrovnati originálu svou hodnotou (t. j. věr- ností interpretace, aby nebylo ani minus ani plus, aby všechny přednosti i vady bylyv obou textech identické) — uniká zde toto po- znávání, není možno toto plodné srovnáván s mateřštinou, střed všeho — duše uniká.
20 article
Ostatně nejsou to vady překladů pouze anti- ckých, platí to i o překladech moderních. Není možno, aby různé jazyky se v interpre- taci tak dokonale kryly. Markantní příklad budiž uveden z Homera, Thetidino zvolání Iliadě (XVIII, 54): „o moi dysaristotokeia“ Slovo „dys-aristo-tokeia“ jest compositum tal zhuštěné, tak silný výraz, že není možno na- hraditi jej na př. v češtině jediným slovem aby podávalo originál plně; a přeloží-li pře- kladatel plně: „nešťastná matka nejlepšího syna“ — cítíte, jak jest ten překlad jediného slova „rozředěn“, protože užil slov čtyř Z těchto i jiných důvodů četbu originálů ne- mohou překlady rozhodně nahraditi. Konečně skladba (syntaxis) se stilistikou Opět je těžko laikovi vysvětlovati blíže tento obor řecké gramatiky, jako vůbec je neoby- čejně obtížno popularisovati jazykovědu; tak aby bylo možno na př. přesvědčovati veřej- nost. Proto povšechně jen několik slov. Ří- ká-li se o latině: „Chaque legon de latin est une lecon de logique, možno totéž říci o ře- čtině. Jsouc bohata tvary neobyčejně může vyjadřovati šťastně i nejmenší jemnosti jazy- kové a v čem předčí všechny jazyky, jest větné zkracování; v ní jsou možny tak úžasně logicky cenné věty, že jsou jakýmsi klubkem představ, které musí rozvinovat i zavinovat náš mozek. Ve zkracování se blíží řečtině ve- dle latiny nejvíce jazyky slovanské, které jinak stojí na vysokém stupni podobnosti s tě- mito jazyky a vynikají tak neobyčejně na př nad francouzštinou anebo němčinou.
Thetidin logique Homer Iliada
21 article
To jsme jen letmo prošli těmito obory řecké gramatiky a resumujeme: Tvarosloví řecké svou průzračností, svým skladem dává nahlédnouti do této říše zákona, do jazykové laboratoře; oduševnělým poznáváním dojde- me tušení vědeckosti. Semasiologii provádíme drobné perspektivy do duše, života a historie národa tak nadaného a současně poznáváme lépe duši svou. A syntaxis svou logičností gramatičností jest výbornou potravou pro rozum. To vše mluví pro řečtinu; je-li těžká — ex forti dulcedo. Arci do mody vešla právě otázka „uleh- čení“ práce školní a řeší se s výborným zda- rem, dík některým „povolaným“ na vínici soucitu; už také u nás nebude pomalu ani sekundán míti co dělat, jen opisovat; tertiani z Nepota a Curtia Rufa už dávno nehledaj slůvek. Společnost nechce uznati, že práce „lehká“ není praci. Je-li řečtina obtížná, ne- smí být proto odstraňována ze škol — en pas- sant: jaký by pak měli zisk cituplní autoři pe- člivých řeckých preparací? Tím se nápravy nedosáhne, „když sobě bereme, co nejlepšího máme“ (dr. Pattai). Nebo si všimněme v tom ohledu stanoviska utilitaristického: řečtiny člověk nikdy nikde v praxi, v životě nepotře- buje. To je nepochopení; neučíme se mrtvým jazykům proto, abychom jimi mohli mluvit. abychom jich v životě užívali. K čemu jev životě všedním potřebna vyšší mathematika?
Nepos Rufus Pattai
22 article
Co z ní zbude člověku po letech kromě čtyř principů počítání? Co má člověk z fysiky, co z chemie, co z botaniky, co z historie, co z pa- pírového zeměpisu? Minimum; jen odborník se shledá s tím, čemu se učíval a i ten musí přiznat, že děsně rychle zapomíná. Ano, pro život minimum: a je to argument proti těmto předmětům, volá se, aby mathematika, fysika. chemie, botanika, zeměpis byly ze škol od- straněny? Ano, to by bylo také nepochopeni- protože vědomosti všechny se zapomenou, al vzdělání trvá. — Nebylo tu možno široce a odborně se za- bývati touto školskou otázkou. Jest to neoby- čejně palčivá otázka a také jest jisto, že naše střední školy potřebují reforem. A tu otázku rozřešiti zdá se téměř nad naše síly; co se na- psalo o všemožných věcech, co nadebatovalo. napolemisovalo, a přece výsledek se posud nejeví. Realné gymnasium není tím šťastným dítětem, to jest jisto. — Nezmínili jsme se také o kulturním vý- znamu antiky řecké, o náboženství, mytholo- gii, literatuře, filosofii, o řeckém právu, které silně působilo na pověstné právo římské, politice, umění, průmyslu atd., z čehož všeho bohužel student pozná ve škole jen torso. Ovšem tu jest důležitá věc pro porozumění- celá řecká kultura i římská nemá býti trado- vána snad tak, jakoby nic jiného neexistovalo než Řekové a Římané, jako bychom nežili XX. století, jakoby nebylo kultur jiných, lite- ratur moderních, jakoby nebylo nic kromů filologie. Kultura, vzdělání antické nemá být snad normou, nýbrž šťastným základem indi- viduálního vývoje, který by se pak mohl brát cestou ryze svou, kam tíhne jeho sklon, když byl v antice došel první potravy, pevného se sílení duševního organismu.
Řek Říman
23 article
Ale to vše by nás vedlo daleko, extr terminos této glossy. Zde jsou z části repro- dukovány některé hlavní myšlenky z díla prof. Zělinského „Starý svět a my“, aby byli na ně a na knihy podobného rázu upozorněn ti, kdo vážně přemýšleli o tomto bolestném problému našeho školství — když už takové věci u nás „náhodou“ uzří světlo boží. Aby se uvažovalo — a přesně uvažovalo, co jest pravda, co zaujetí, co podvod, kde zrna a kde plevy, a jak by se mělo to nutné zlo, ten školský „mlýn“ upraviti tak, aby plevy odpa- dávaly a zrna zůstala. A hlavním účelem to- hoto článku bylo populárně ukázati, že řečti- na je významný faktor vzdělání; že řecká gra- matika, předmět nejprudší ofensivy, není pou- hou neprospěšnou - mozkovou torturou, že není správné ironické pojímání významu „du- ševní gymnastiky“ od naší veřejnosti; ukázati. jaký jest asi význam jejích složek a proč by řečtina neměla býti odstraněna s tohoto hle diska. Prozatím vidíme na gymnasiích — i reál- ných, že kruh četby klassické se rozšiřuje (ly- rikové latinští — škoda, že řečtí posud ni- koli — Curtius Rufus. Plinius. Thukydides Plutarchos, Aristoteles) a také loňská anketa o rozšíření a zlepšení četby řecké jest důka- zem, že otázka klassického gymnasia těší se silnému zájmu. Při tom mimochodem podotý- káme: čeho posud není a co by rozhodně mělo být zavedeno, jest četba Nového Zákona v ře- ckém originále: protože to jest věc neobyčej- ná, a snad nikdo v tom nebude viděti fedro- vání klerikalismu na gymnasiích. To by bylo zásadní nepochopení. —. — A tak otázka reforem školských — pře zavedení reálných gymnasií — není naprosto rozřešena. Budoucnost teprve provede dů kaz, který rozhodne o dějinném „ano“č
profesor Zělinský Rufus Plinius Thúkýdidés Plutarch Aristoteles
24 article Lékařství.
Lékařství. O zkornatění tepen. Je málo jen nemocí, k nimž by se upínala pozornost široké veřejnosti v míře tak veliké jako ke zkornatění tepen. Přes to, že nemo jest snad tak stará, jak staré jest lidské poko- lení, vzrostl v posledním desetiletí zájem — nebo lépe řečeno postrach — před touto ne- mocí v míře takořka netušené. V nemalé míře dlužno připsati příčinu tohoto zájmu někte- rým lidovým pojednáním, jež na obraz nemoci nanášejí barvy příliš syté a tím mimoděk budí,z ní obavy, ne vždy v celém rozsahu oprávněné. Tak jak tomu jest při četných ji- ných nemocech, jichž průběh a konečný vý- sledek různě — příznivě i nepříznivě — utvá- řetí se může, tak a nejinak jest tomu také při této nemoci, jež zaujímá vlastně zvláštní sta- novisko v chorobosloví, poněvadž do jisté míry musí se považovatí za stav jistého opo- třebování organismu, tedy za zjev se stárnu- tím organismu úzce související. V některých případech, kdy chorobné změny nezachovávaji typus povšechně, stejnoměrně postupující ztrá- ty pružnosti cév, kdy nepoměrně zachváti jistý orgán v míře zvýšené, anebo kdy snad v době života, v níž bychom ještě na změny tohoto druhu pomýšleti neměli, soudíce, že arteriosklerosa — jak nemoc také zveme — provází věk již pokročilejší, dochází to k na- léhavějším, bouřlivějším příznakům a ty právě jsou to, jež budí postrach povšechný z nemoci samé, třebas by de facto tvořily jen určitý zlomek všech případů. Přede vším jiným musí nám býti jasno, že jsou případy arterioskle- rosy, které nemusí buditi žádných příznaků chorobných. Hlavní věcí k tomu jest potřebí aby ve věku, kdy arteriosklerosa se hlásívá tedy průměrně kolem padesátky, nežádaly se od ducha i těla výkony, se které tyto v tomto chorobném stavu již nejsou a jež tvoří pro n břemeno síle nepřiměřené.
25 article
Studium této otázky musí sobě předevšín všímati příčin, jež jsou s to, aby organis- mus buď předčasnou nebo nepoměrně v ně- kterém orgánu — mozku, srdci, obvodových břišních, končetinových tepnách — vyzna- čenou arteriosklerosou postihlo. V otázcete nedosaženo naprosto úplně svorně uznaněho názoru a jen některým škodnínám můžeme bez obavy vytknouti, že za nimi číhá hydra arteriosklerosy. Rozhodně důležitým činite- lem jest otázka způsobu života. Viní se požítek alkoholických nápojů, svaluje se vina na přílišné kouřenrí, mluví se o jednostran- nosti výživy hlavně stravou masitou, pouka- zuje se vším právem na přestálou příjicí a jiné infekční nemoci a ne v poslední řadě. se vy- týká, že duševní útrapy, trvalé skličující do- jmy, zklamání, překotná, úsilná práce duševní zhoubně působí. Poukazuje se zejména k to- mu, že povolání, vyžadující trvalého napěti duševního, dodávají patrnější kontingent po- stižených, zejména však tehdáž, když k ne- úmorné, pronikavé činnosti druží se neuznání
26 article
nevděk, zklamání, zkrátka dlouho trvající stís- něnost. Snad jedna z uvedených příčin jen ve zvláštních případech sama útočí na pružnos cév, častěji sbíhají se příčiny četnější a po- zvolna společným úsilím zmenšují vzdornos cévstva a usnadňují arteriosklerosu. Velice zajímavé jsou v této příčině názory vídeňské- ho lékaře Herze, jenž útrapy duševní, vnitřní nespokojenost s sebou samým, skličující do- jmy každého druhu přímo obviňuje jakožto podnět k arteriosklerose. Člověk honicí se z svojí povinností, neznající žádných radovánek žádných požitků, jež by aspoň na krátký oka- mžik daly mu nahlédnouti na život s jiné stránky než ze které mu neustálá, vůči jemu samému neúprosná a drsná životní zkušenost ukazuje, trpí pochopitelně pod tíhou svých životních úkolů, jichž stíny snad i v noci spá- nek mu ubírají a doléhají na něj tíhou nepo- psatelnou, takový člověk přede všemi jinými disponuje ke sklerose tepen, zvláště kdyži jiné z uvedených škodnin zasadily u něho páku. Ten, kdo lehce pojímá svůj úkol životní, kdo dovede hravě přenášeti se přes situace jinému snad zoufalé, jest méně vysazen. Z řádků těch nečteme nic více a nic měně nežli opsání životní pravdy, že veselá mysl je půl zdraví i v takové otázce, kde by se jinak zdálo nemožným chtíti přikládati tomuto při- sloví i v naší otázce nějaký význam.
Herz
27 article
Dávno známé jest pozorování, že i fysická práce poškozuje cévy a že u těžce pracují- cích hoření končetiny jsou nejvíce zúčastněny na chorobném procesu. Podobně inklinují více k nemoci lidé tuční, diabelikové, lidé dnaví vedle jiných chronických nemocí a sta- vů, při nichž výživa těla jakýmkoli způsobem Z uvedených údajů vyplývá, na jakých zásadách spočívati musí racionelní léčba zkor- natění tepen. V dosahu možnosti úspěchů klá- sti jest dlužno největší váhu na pokyny hygie- nicko-diaetetické a zachovávati především střídmost v každém ohledu. Z nestřídmo- sti vznikají nejvíce poruchy, jež upravují cestu nemocem k arteriosklerose disponujícím Střídmost musí se družiti k náležité hygieně pohybu, přiměřeného pěstění tělocviku a spor- tu. Tohoto ovšem v takové míře a rozsahu, jaký odpovídá individuelním vla st- nostem jednotlivce, poněvadž jest zná- mo, že přepínání sil mívá v zápětí poruchy srdce i prognosticky závažné důležitosti. Střídmost vztahuje se i na požitek alkoholu, tabáku. Jinak jest důležito redukovati nebez- pečí, vznikající z ostatních uvedených škodnín na dosažitelné minimum, k čemuž cestu může ukázati v daném případě pouze lékař, jemuž naskytá se tu i příležitost uvésti na pravou míru strach, který v daném případě ne vždy z odůvodněné obavy snad vzniknuvší pochyb- nosti o vysokém tlaku krevním může zapla- Prof. dr. J. Hnátek.
profesor doktor J Hnátek
29 article
šiti. Dědičnost rakoviny. Po objevech Fibigero- vých, o nichž v Lékařské hlídce „N. L.“ zmínil se dv. r. prof. Hlava, zajisté nebude více řeči o dě- dičnosti zhoubné nemoci — rakoviny. Dlouho uče- ní toto bylo hájeno, ale nové pokusy, jež dokazují přenosnost nádoru z jednoho zvířete na druhé, vy- světlují povstání rakoviny a příčinu její. Není da- leka doba, kdy stanovena budou pravidla, jimiž bude možno před rakovinou se chrániti. Pokud dnes vídíme, má potrava jistý vztah k rakovině, někteří doporučují již dnes požívati jídel jenom po svaření, nic syrového, neboť právě na nevaře- ných potřebách může činitel jistý lpěti a nákazu vyvolati. Také k čistotě má býti přihlíženo. To jsou zajisté dobré rady, ale tím není ještě nic od- byto. — Zůstane přece jenom nápadno, proč rako- vina nejvíce zachvacuje dospělejší věk! Běželo by tu o nevnímavost mladého organismu?
profesor Fibigero
30 article
Mesothorium, nový lék proti rakovině. Jedi- nou záchranou pro nemocného rakovinou byla do- sud, pokud možná, včasná a radikální operace Byla-li doba k operaci vhodná zanedbána, pak by pacient ztracen. Všechny léky, při rakovině do- poručované přivodily v nejlepším případě jen na krátko zlepšení, zmenšení bolestí. Vzbudila proto na letošním sjezdu gynackologů v Halle n. S. vel- kou pozornost zpráva, kterou podali klinikové Do- derlein z Mnichova. Krönig z Freiburgu a Bumm z Berlina o novém léku mesothoriu. A to tím větší, že tito klinikové, operatéři světového jmě- na, kteří dosud k léčbě rakoviny používali nože, vyslovili naději, že bude možno léčiti mesothoricm i pokročilou rakovinu bez operace. — Mesotho- rium jest radioaktivní látka, kterou před několika roky objevil chemik Hahn, a to v odpadcích při výrobě žárových těles (Auerových). K výrobě jich užívá se drahého kovu „thorium“, dováženého z Čile v Jižní Americe. — Vyžadovalo ovšem mno- ho experimentů a po dlouhou dobu, nežli klini- kové mohli předstoupiti se svými výsledky, které překonaly veškera očekávání. U několika pacien- tů trvá předběžné vyléčení již přes roki možno te- dy doufati, že mesothoriem bude možno zachova- ti tisíce a tisíce lidí při životě.
Mesothorium Jedi Hahn Halle Mnichov Freiburg Berlín jižní Amerika
31 title
Ženské hnutí.
32 article Ztracená děvčata.
Ztracená děvčata. Nedávno prošla denními listy zpráva o služce z venkova, která přišla do Prahy hledat službua byla na potulce zatčena. Při výslechu tvrdila, že má slíbenu výhodnou službu v noční kavárně. Kdyi ji komisař varoval před podobným zaměstnáním. prohlásila rozhodně, že jinam nepůjde, než do noční kavárny. Druhý den na to dostavilo se do bezpeč- nostního oddělení 64 otců a matek z venkova, jimt odešly dcery do Prahy na službu, ale ztratily se. poněvadž domů vůbec nepsaly. Rodiče domnivali se, že zpráva týká se jejich dcery a profo chvatně pro ni přijeli. Náhodou však pravý otec dívky s nedostavil. Očekávala jsem, že takováto zpráva pohne na- šimi ženskými kruhy, že zabouří to mezi ženami, ž všechny do jedně povstanou, aby obránily nezku- šené dívky a ochránily sebe a své rodiny. »Zatím naše společnost — zdá se — chce mlčky přejit fakt že mezi námi ztrácejí se mladé životy našich dí- vek a že zločinci, kteří to způsobili a z toho těží jsou mezi námi. Že se ta děvčata ztrácejí, je hroz- né, ale horší je, že k tomu mlčíme Přecházíme bezmyšlenkovitě přes to, aneb jsme lehkomyslni a nezodpovědni. Myslime si. to neisem já, to netýká se mne, mé rodiny, to ti druzí. anebo vůbec o tom nemyslíme a zapomínáme, ž takovou hříšnou netečností stáváme se spoluvin- níky tam, kde nezakročíme pomoci poučením neb vzepřením se, majíce k tomu nejen síly, moc, ale přímo povinnost.
Praha
33 article
Byť to nejsem já, jsme to my, naše společnost. náš dorost, naše deery a synově, náš národ, kter tu hyne mravně a tělesně je chrožen. Byť to nebyly přímo naše dcery, které jsou ztraceny, jsou to naši synové a mužové, kteří s nimi vešli ve styk a pr něž ztratila se ta děvčata. Vždyť dle statistik dnes každý druhý muž byl aspoň jednou v životě po- hlavně nemocen. Proto při uvedené zprávě měl se pozvednout kde kdo a uvést v pohyb celý národ tak; aby dívky samy musely se o tom dovědět a vzpamatovat se a mužové se zastydět. A zatím zú- stáváme před tím faktem malomyslně a malomocně stát, jako před něčím, co je nutné, co nelze změnit. čemu nemůžeme se vzepřit a čemu přece nitro každého z nás se vzpírá. Mlčíme a přijímáme ten stav, že dnes to tak je, že je společnost taková, že je to duch doby. Nevěříme už sobě, své moci, síle ani nádšení. Jsme tak zapadlí a zmatení událostmi, že vše si dáváme libit a pokládáme to za nutné. věříme, že nedovedeme ničeho proti tomu činit. A přece dnes ženy domohly se mnohého, čím učinily velký krok ku předu ve směru kulturním. Ženy dnes mají svou váhu, svůj význam, který je uznáván a ten měly by uplatnit právě zde, v otázce. která značí kořen jejich ženské otázky, střed je- jich života dalšího. Poměr muže a ženy je totožný s otázkou prostituce a obojí bude jedním rázem rozřešeno. Jen představme si život lidský bez pro- stituce o představme si dosah toho, že není pohlav- ních nemocí. Není krásnějšího a zářivějšího ideálu pro člověka, nežli čistý, mravný vztah mezi pohla- vími. Proto v době, kdy na všech stranách vyvstá-