2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
26. Fíjna 1913. číslo 294.
4
article
výhodněji položené po 24 K 92 h. vzdálenější
méně výhodně položené po 8 K 28 h] a obci vršo-
vické, která převzala za zemskou komisi pro úpravu
řek regulaci potoka Botiče ve svém území, 195.18
čtver. sáhů po 15 K za sáh.
Tak jeví se ono zkrácení a poškození obce
pražské koupí Rennerových pozemků po klidne
úvaze a při střízlivém poohlédnutí se po skuteč
ných poměrech ve světle pravdy.
Jediná výtka pak zdá se ještě přilehavá, výtka.
kterou lze slyšeti též od lidí, znalých poměrů, a
která byla obecní správě předhozena již častěj
také z míst, které dnes michelskou koupi snaží s
vylíčiti jako zločin, spáchaný na obci a jejích po-
platnících: výtka, že obec pražská neuskutečnila
podobné koupě na své periferii již dříve a ve větš
míře. I kdyby některá na čas obec zatížila, zisk
pro obecní finance i pro obyvatelstvo, které ná-
sledky nezřízené lichvy s pozemky trpi v podobě
vysokých činží, by dokázal správnost a prozíravost
podobného hospodářství.
Právě pro tyto veliké úkoly, které by obe
pražská měla konati, je svrchovaně smutné, že
úplatková aféra mísí se s tím, že tvrdí se nevýhod-
nost koupě. Víme dobře, co by pro rozvoj Prahy
bylo mohlo znamenati zakoupení velkých komplexů
v Bubenči a Dejvících, k nímž nedošlo jen proto.
že nechtěli se členové eboru dáti zase vláčeti po-
dezíránim. Tím však důležitější je, aby členové
sboru hleděli si zavěsti pořádek a vyloučili z
svého středu ty, kteří by byli nalezeni korupčními
Rennerův
Botič
Praha
Bubeneč
5
title
Politický přehled.
7
article
O českém účetníctví na pražském místodrži
O českém účetníctví na pražském místodrži
telství
měla včerejší „Národní Politika“ úvahu, v níž
dovodila, že české účtování na místodržitel-
ství pro český odbor zemské školní rady je
pouze plnění zemského punktačního zákona
ze dne 24. června r. 1890 z. z. č. 46 (o zemské
školní radě): dle tohoto zákona česká zemská
školní rada jest oprávněna jednati se všemi
úřady v zemi česky, a všechny úřady v zemi
jsou povinny dopisovati české zemské školní
radě česky. Ale tento zákon se dle „Národní
Politiky“ nezachovává ani v presidiu místo-
držitelstva, které ve věcech české zemské
školní rady úřaduje stále ještě německy.
Důležité je, co v téže stati své „Národní
Politika“ sděluje o revisi českých účetních
knih v místodržitelské účtárně komisaří státní
účtárny vídeňské. Dle „Nár. Pol.“ poznamenal
člen této komise vrchní účetní rada Seifert
(Čech) při revisí místodržitelské účtárny praž-
ské, že komise účetního dvora jsou posílány
také do Haliče, kde účetní knihy jsou ve-
deny polsky, a do Istrie, kde jsou ve-
deny vlašsky, aniž se kdo táže členů ko-
mise té, umějí-li polsky, resp. vlašsky, ježto
komisaři nejv. účtárny přicházejí kontrolovat
účetní předpisy, nikoli však řešiti jazykové
otázky.
Této informaci, beze vší pochyby správné
dlužno věnovati pozornost, ježto Němci dělají
z německého účetnictví státní reservát něm-
činy v Čechách, kdežto z informace řečené je
zjevno, že takový reservát vůbec neexistuje
Pol
Seifert
Čo
Němec
Halič
Istria
Čechy
8
article
Ze Slezska.
Slezsko
9
article
(Záležitost šulvereinské školy v Žim.
rovicích. — „Pokrokářská a česká
afér a.
Záležitost šulvereinské školy v Žimrovicích
ještě není ukončena. Zdejší obecní úřad zapečetil
totiž místnosti školy, ježto budova, v níž bylo
vyučování zahájeno, ukázala se k tomuto účelu
naprosto nevyhovující. V těchto dnech konalo se
úřadní ohledání školní budovy, než Němce stihl
při něm opět úraz. Stavební znalec inž. Volenec
prohlásil, že budova nevyhovuje účelům hygieni-
ckým a zdravotním, následkem čehož povolení
k obývání opět uděleno býti nemohlo. Toto roz-
hodnutí oznámeno bylo majiteli budovy továrníku
Weisshunovi, jemuž uloženo, aby dalšímu vyuče-
vání v nekolaudované místnosti učinil přítrž. Sou-
časně požádán zemský výbor a okresní hejtman-
ství o zjednání pořádku.
Jak se oznamuje, usilují úřady o to, aby mezi
obci a Němci v nemilé záležitosti této uzavřen
byl kompromis. Obec až dosud staví se proti němu,
poněvadž do kompromisu nemá býti pojato usta-
novení o rozšíření přeplněné české jednotřídní
školy na školu dvoutřídní, jimž byl by vázán zem-
ský výbor, který zmíněné rozšíření odmitá jen
s ohledem na zájem soukromé německé školy.
Němec
Ing
Volenec
Weisshun
Žim
Žimrovice
10
article
Jest na místě upozorniti na to, že náhlá sta-
rost a úsilí úřadů o smírné vyrovnání žimrovické
záležitosti jest diktováno pouze a výhradně sta-
rostmi o německý prospěch. Když nám nepřátelské
obecní správy na př. ve Vávrovicích aneb v Rych-
valdě kladly největší překážky při stavbě škol-
ních budov, tu c. k. úřady i zemský výbor vůči
našemu volání po ochraně před neodůvodněným
chikanováním zůstávaly hluchými.
Máme ve Slezsku nepěknou osobní aféru. By-
valý učitel v Dětmarovicích J. Bena, pozdější ta-
jemník čelné národní instituce, posledně spolu-
majitel pletárny ve Slatině na Opavsku, uprchl
v těchto dnech, prý do Srbska se svou společnieí
Ungrovou, oklamav různé věřitele asi o 100.000 K.
Případu tohoto, o jemuž podobné zajisté ani jinde
není nouze, využívá se jednak strannicky, jednak
nacicnálně. Strannicky využívá Benovy nepocti-
vosti klerikální „Naše Slezsko“, k čemuž, mimo-
chodem řečeno, jest zapotřebí tím větší drzosti
jestliže uvážíme, že jeho redaktoru bylo dokázáno
povážlivé „smíchání“ vlastních peněz s penězi ma-
tičními a podníká prudký útok na pokrokový tá-
bor, tak jakoby tento mohl za čin jednotlivce. Ná-
rodnostně využívá Benova případu tisk německý
a polský, zejména „Dziennik Cieszynski“, jenž
doufá z něho vytloukati kapitál k nastávajícím
obecním volbám v Dětmarovicích, dřívějším Be-
nově působišti. Jak německý, tak polský tisk mají
všechny důvody k mlčení. Polský tisk zejměna
připomeneme-li loňskou aféru vykradeného „Ban-
ku rolniczedo“ ve Frýštátě, jehož se dopustil vůdce
polské radikální strany a bývalý kandidát na sněm
a říšskou radu. Friedl. A to byla aféra mnohem
větší, než je aféra Benova. Bena nehrál v naší
společnosti takovou úlohu, jakou hrál Friedl na
straně polské.
Ben
Ungrův
Benův
Dziennik Cieszynski
Friedl
Vávrovice
Rych
Slezsko
Dětmarovice
Opavsko
Srbsko
Be
Bana
11
article
Rakousko-Uhersko.
Rakousko-Uhersko.
O halíčský sněm.
RakouskoUhersko
12
article
Vedle otázky česko-německé stojí ny
v popředí vnitřních politických otázek spor
polsko-ukrajinský o volební reformu halič-
skou a maloruskou universitu, kterýžto spor
zasáhl i parlament ve formě ukrajinské ob-
strukce proti malému finančnímu plánu. Ob-
strukci tu odůvodňuje ukrajinské „Dilo“ ve
stati, v níž nynější politiku ukrajinského klu-
bu prohlašuje za důsledek oněch nařízení, jež
v letech 1866—1869 vydala Halič v ruce pol-
ské nadvlády, pod níž trpí rozvoj maloruské-
ho národa. Poněvadž pak hlavním nástrojem
polské nadvlády v Haliči jest zemský sněm
Ukrajinci si učinili povinností umlčeti tento
sněm na tak dlouho, dokud náležitou refor-
mou nebudeve sněmě zabezpečena úplná
rovnoprávnost národa maloruského s národem
polským. Poněvadž pak malý finanční plán.
s nímž jsou sloučeny nové úděly zemím na
finanční posílení jich autonomie, má posíliti
také autonomii sněmu haličského a tím i pol-
skou nadvládu nad Malorusy. Ukrajinci se
odhodlali potírati i malý finanční plán v po-
slanecké sněmovně tak dlouho, dokud v Ha-
liči nebude provedena spravedlivá volební
reforma a Malorusům se nedostane ve sněmě
takového postavení, jaké jim náleží dle jich
početnosti v zemi. „Ukrajinci — praví sev
Malorus
Ukrajinec
Ob
Halič
13
article
„Dile“ — musejí se snažiti znemožniti zem-
skou autonomii, rozrušit autonomné zemské
hospodářství, podkopat základy zemské auto-
nomie tak dlouho, dokud zříceniny zemské
autonomie nepřinutí vládu, aby si náležitě
všímala poměrů haličských a zavedla nový
pořádek, kterým by se místo dosavadní pol-
ské nadvlády nad maloruským národem Malo-
rusové zorganisovali jako zvláštní politický
celek, nezávislý od Poláků.“
Toto prohlášení orgánu strany ukrajinské
způsobilo přirozeně veliké vzrušení v polském
tisku, a sice netoliko v časopisech, ode dávna
Ukrajincům nepřátelských, nýbrž i v orgá-
nech stran, které loni smluvily s Ukrajinc
reformu zemského zřízení a volebního řádu
Tak na př. píše „Nová Ref.“, jež se stále při-
mlouvá za poctivou dohodu s Malorusy
„Z povinnosti poctivé polské publicistiky po-
kládáme za slušno oznámiti „Dilu“ a jeho
stoupencům jen tolik, že ve svém pochodě
proti zemské autonomii a sněmu jako hlavní-
mu jejímu orgánu srazí se s celým polským
táborem, v němž nebude scházeti žádná stra-
na a který, svorným jsa v obraně dobrých
práv polského národa v Haliči, odrazí ukra-
jinský útok bez ohledu na to, leknou-li se vlá-
da a parlament ukrajinských hrozeb, neb
přejdou přes ně k jednacímu pořadu, jak jsou
povinny učiniti v zájmu svém i v zájmu stát-
ním.
Polák
Malorus
Dila
Halič
14
article
Z chorvatského komisariátu
Na návrh král. komisaře bar. Skerlecz
jmenován universitní profesor dr. Štěpán
Tropsch odb. přednostou osvěty v chor-
vatské vládě a záhřebským vrchním županem
odb. rada dr. Theodor Bošnja k. I toto jme-
nování přijato v Chorvatsku s uspokojením
jako nedávné jmenování Aurela Fodroczyho
přednostou vnitra, poněvadž také tito nov
úřadníci jsou osoby nestranné, v politických
zápasech nikterak nekompromitované.
Bar. Skerlecz, jenž po svém slyšen
u panovníka meškal opět v Pešti, odjel včera
do Záhřeba, kdež má dále vyjednávati se stra-
nami. Tím vyvracejí se zprávy některých listů
že přípravné práce bar. Skerlecze jsou již
ukončeny, ústavní řády budou obnoveny
nové sněmovní volby vypsány v nejbližších
dnech. Bar. Skerlecz snad by byl hotov již
nyní přistoupiti k obnovení ústavních řádův
Choryatsku, ale v Pešti nemají na spěch a pro-
to se má zatím vyjednávati dále. Z vládn
strany uherské se sděluje, že nutno ještě vy.
konati řadu konferencí, učiniti různá zákono-
dárná a administrativní opatření, a teprve po-
tom bude možno přikročiti k novým volbám
Tato omluva mohla se říci srozumitelněji tak-
to: Na Balkáně není ještě dosti klidno a do-
kud tam nebude klid, jakého si přeje hrabě
Berchtold, v Chorvatsku ústavnost nesmí být
obnovena.
doktor
Tropsch
Bošnja
Fodroczy
Skerlecz
Berchtold
Chorvatsko
Pešť
Záhřeb
Balkán
16
article
Věci bulharské.
Věci bulharské.
Cařihradské noviny rozšířily v posled
ních dnech zprávu, že bulharský exar-
chát bude přenesen do Sofije a že
již o tom rozhodnuto. Avšak tato zpráva je
předčasná, neboť sofijský sv. synod dosud roz-
hodnutí neučinil. Exarch Joseí je připraven
na cestu do Sofije, aby jako vrchní hlava bul-
harské církve předsedal sedění sv. synodu.
ve kterém bude o této záležitosti rokováno
Na sv. synodu bude, aby rozhodl ještě o ji-
ných důležitých otázkách, zvláště o zruše-
ní schismy. Bulharská vláda čeká, ale do-
sud neobdržela od Jeho Blaženstva exarcha
vyzvání, aby se zúčastnila.
Bude-li sídlo bulharského exarcha přene-
seno do Sofije, v Cařihradě zůstane bulharský
mitropolit pro ty Bulhary, kteří žijí v Ture-
cku; bude-li pak schisma zrušena, cařihrad-
ský bulharský mitropolit bude podčiněn vše-
obecnému patriarchu cařihradskému. Avšal
exarch se nemůže odhodlati pro zrušen
schismy a pro návrat do lůna všeobecné církve
pravoslavné, neboť bulharské církvi je hlavou
a tohoto prvenství by se musil vzdáti.
Bulhar
Sofijá
Cařihrad
17
article
Vídeňský „Reichspost“ a sofijská „Večer
na Pošta“ si hrají do ruky. Oběma listům ve-
lice záleží na tom, aby dokázaly, že dr. Da-
nev není nevinen válkou se Srby a Bulhary
Jde o to, aby rusofilové a slavjanofilové byl
bulharskému národu vystavění právě tak jak
Rusko jako hlavní a jediná příčina neštěstí.
které z té války Bulharsku vzešlo. Co v So-
fiji píše „Večerna Pošta“, opakuje po ní
rozšlapává v „Reichspostu“ pan Wagner, do-
pisovatel vídeňského listu z prvé balkánské
války, jejž „Blgaria“ charakterisuje slovy: Po-
pisoval podrobněljako „očividec
bitvy a oznamoval jejich výsle-
dek dříve, než nejen skončily, ný-
brž i začaly. (Citujeme tuto charakteristi-
ku válečného zpravodaje „Reichspostu“, aby
do pravého světla byl postaven pražský po-
mocník jmenovaných dvou listů, jenž panu
Wagnerovi kadil jako válečnému zpravodaji
kterému se žádný nevyrovná.) „Večerna Po-
šta“ snažila se dokázati, že osudný telegram
ze Sofije, kterým rozkázáno započíti válku se
Srbskem, neposlal ministr vojenství generál
Kovačev (bez vědomí vlády a ve srozuměn
s králem Ferdinandem a gen. Savovem), nýbrž
dr. Danev jakožto tehdejší ministerský před-
seda. Důkaz vede tím, že nebyl nalezen papí-
rový pásek, odpovídající osudnému telegramu
„Blgaria“ brání dra. Daneva prostými slovy
ale dostatečnými, aby osvětlila ošemetnou
hru jeho protivníků. Praví: „Tedy Danev ten
telegram vymyslil, aby oklamal své kolegy
krále, poslance i všechen bulharský národ z
tím účelem, aby Bulharsko uvrhl do neštěstí
Ubozí a nesvědomití klepařil“
Pošta
Srba
Bulhar
Ruska
Wagner
Večern
Kovačev
Ferdinand
Savov
Danev
Bulharsko
Srbsko
18
article
Otázka, kdo válku se Srbskem zavinil
neustále zaměstnává všechny Bulhary, a prá-
vem. Nejde tu jen o zjištění historické sku-
tečnosti, nýbrž také o to, jak se má národ za-
chovati ke strůjcům své katastrofy. Cenný
příspěvek pro orientaci v té otázce podává
„Dnevník“ v č. 3994.
Danev odešel do Vídně prozkoumat, jaké
tam panuje smýšlení, a mluvil pro to, aby Ra-
kousko svolilo, aby Drač a Medová zůstaly
Srbsku, proti čemuž vídeňský tisk hrojil. Da-
nev byl přijat císařem Františkem Zosefem ve
slyšení a měl delší rozmluvu s hr. Berchtol-
dem, ale určité odpovědi neobdržel. Pašič vě-
děl o této cestě Daneva a měl jisté podezře-
ní, jež svěřil Hartvigovi, jenž učinil o něm
oznámení do Petrohradu. Nekljudov (ruský
vyslanec v Sofiji) došel ke Gešovu a žádal vy-
světlení o cestě Daneva do Vídně. Gešov mu
odpověděl, že Danev, jenž se odebral do Víd-
ně s vědomím Ruska, neučiní ničeho, co by
odporovalo ujednání s Ruskem. Nekljudov
oznámil tuto odpověď do Petrohradu, ale tam
už pojali nedůvěru a neuvěřili. Tehdy přije
do Sofije Gučkov s úkolem, aby přezvěděl
jaký záměr král Ferdinand chová v příčině
Albanie, bombardování Čataldže a pochodu
na Cařihrad.
Bulhar
Drač
Zosef
Pašič
Hartvig
Danev
Gučkov
Ferdinand
Srbsko
Vídeň
Petrohrad
Nekljudov
Rusko
Albánie
Cařihrad
19
article
Když v hlavním stanu obdrželi od Gešova
zprávu, že se navrhuje příměří, započaly po-
rady mezi králem, Savovem a gen. Fičevem
Ve výsledcích těchto porad věz
prameny katastrofy, postihnuvš
Bulharsko. Radko Dimitriev, obdržev
zprávu, že Turecko navrhuje příměří, oznámi
do hlavního stanu, že považuje daný momen
za nejvhodnější k jednání nejen o příměří
nýbrž i o míru, protože bulharská armáda ne.
utrpěla žádné porážky, ale mezitím se přiblí-
žila cholera a vojsko je příliš vyčerpáno, což
neposkytuje růžových vyhlídek na nová vítěz
ství. Ale gen. Kutinčev oznámil do hlav
ního stanu, že se v útočné akci může pokra-
čovati.
Král a Savov přidrželi se ná-
zoru tohoto a byli pro rychlý po
chod na Cařihrad a vtržení tam
Gen. Fičev, náčelník štábu, se protivil této
myšlence a v souhlase s Radkem Dimitrievem
žádal, aby se vyjednávalo o mír. Mezi Fiče-
vem a Savovem vznikl velký spor, ale v kon
konců zvítězil Savov, jejžkrál svým
mlčením podporoval. Obnoveny tedy
útoky na Čataldžu.
Savov
Dimitriev
Kutinčev
Fičev
Bulharsko
Turecko
Cařihrad
20
article
I v ministerské radě v Sofiji byly podob-
né spory, jež přestaly teprve, když vládě z
hlavního stanu oznámeno, jaké se stalo roz-
hodnutí. Gešov, aby učinil zadost formalno-
sti, oznámil Nekljudovu, že Bulharsko nen
proti míru, ale ať Kiamil paša poví turecké
podmínky. Dokud se tato otázka nevyřídí,
hlavním stanu bulharském bude pokračováno
v nastupování na Caříhrad. A tak impe-
rialism v Bulharsku v nejosudněj-
ším okamžiku nabyl vrchu, vláda
zůstala bez autority, král a Savov
stali se jedinými rozhodujícími
činiteli a dobrodružství započa-
lo. Cíle osvoboditelné války za-
pomenuto a Bulharskobylo mrská-
no z jednoho dobrodružství do
druhého. Tato falešná cesta nemohla do-
véstí jinam, než k válce se spojenci, jež ne-
mohla býti vyhrána, protože vojsko nevyhnu-
telně potřebovalo odpočinku, jak bez obalu
králi řekl poctivý Radko Dimitriev.
Král Ferdinand a gen. Savov, jeho prav
ruka, jsou ze dne na den tíže usvědčováni
že jsou vlastní a praví vinníci katastrofy. D-
ležito bude nyní zjistit, jaký byl pramen im-
perialismu Ferdinandova a je- pravdivo od-
halení ruského diplomata, které jsme na tom-
to místě uveřejnili v pátek.
Polítika hr. Berchtolda naprotí Srbsku.
Ultimatum, dané hr. Berchtoldem Srbsku
k ústupu z Albanie, má v mezinárodní politice
za následek, že všechny velmoci jsou příznivy
Srbsku, jež moudře z Albanie ustoupilo
ochranu své hranice vzneslo na velmoci. Troj-
dohoda dala Srbsku za pravdu nepokrytě.
Německo pokrytě — zůstavuje politice svého
spojence na Balkáně úplně volnou ruku, ale
podotýká, že samo tam má zájmy jiné, svoje
— a od Italie se očekává, že stejně rozhodně
Savov
Dimitriev
Ferdinand
Berchtold
Bulharsko
Srbsko
Albánie
Německo
Balkán
21
article
jako velmoci trojdohody se postaví na stranu
Srbska.
Položení je takové, že „Novoje Vremja“
může říci: „Hrabě Berchtold vlast-
níma rukama připravil půdu ru-
ské diplomacii kenergickému vy-
stoupení. Nikdy naše posice nebyla výhod-
nější. Ruské diplomacii pouze třeba náležitým
způsobem podporovati názory Srbska, vyplý-
vající z albanského povstání, jež Srbsko nevy-
volalo a jež mu přineslo tolik škody: celá
Evropa, nevyjímaje ani Italie, půjde s námi.
K zavření ruské vyšší dívčí školy na Cetyni
V orgánu černohorské vlády nedočetli jsme
se dosud ani slůvka o příčinách, pro které byla
zavřena ruská vyšší dívči škola na Celyni, tak zv.
„ústav cařice Marie“. Nyní se dovídáme z dopisu,
zaslaného z Cetyně „Novému Vremeni“, že krá-
lovští manželé černohoršti vždycky se chovali
k ruskému ústavu s největší pečlivostí, až se to
změnilo před 5—6 lety, když se udála na Cetyní
známá, ale dosud ne zcela vyjasněná pumová
aféra. Tehdy bylo na Cetyni vykonáno mnoho do-
movních prohlídek. Králi bylo doneseno, že v ru-
ském ústavě byla roztržena jeho podobizna. Král
poručil vykonati prohlídku i v ústavě, ale náčel-
nice ústavu, paní Sofija Petrovna Mertvago, po-
stavila se tomu rozhodně na odpor. prohlásivši
že ústav je ruský a nikoli černohorský a proto ne-
podléhá dozoru černohorské policie. Policie přes
to prohlídku provedla a přesvědčila se, že obraz
králův skutečně byl trochu poškozen. Paní Sofija
Petrovna tvrdila, že to neučinila žádná z chova-
nek, nýbrž někdo, kdo se schválně za tím účelem
tajně do ústavu vplížil, aby na Rusy padlo pode-
zření, že na Černé Hoře podporují podvratné živly.
Od té doby se přízeň krále Mikuláše od ruskáho
ústavu odvrátila.
Berchtold
Sofija
Petrovna
Mikuláš
Srbsko
Evropa
Nový Vremit
Novoj Vremja
ústav cařice Marie
Sofija Petrovna
22
article
Rusí a Poláci.
Polák
Rus
23
article
Varšavský generál-gubernátor Skalo n před-
ložil tyto dni ruské vládě pamětní spis o poměr
Poláků k Rusům a co třeba učinit, aby nevraživost
Poláků k Rusům přestala. Pamětní spis vychází
z toho fakta, že království polskému dostane s
městské samosprávy, bylo by tudíž záhodno n
celé čáře zrevidovat poměr k Polákům. Generál-
gubernátor Skalon činí tak na základě dlouhole-
tých zkušeností ze své správy v ruském Polsku
Pamětní spis je v rukou ministra presidenta Ko-
kovcova a dále o něm dosud nebylo referováno
Ostatně se ani neslibuje, že by záhy nastala v po-
litických poměrech Poláků značné změna.
Při tom se přípomíná ještě, že ve vládních kru-
zích pomýšlí se též na to, aby byl nějak upraven
modus vivendi mezi židy a Poláky. Dnes v ruském
Polsku ze starobylé snášelivosti k židům zbyl
málo; obě strany stojí proti sobě v zuřivém národ-
ním a hospodářském boji.
Jeden z vlivnějších členů kabinetu prý řek
ukáže-li se možným učinít Polákům některé ná-
rodní ústupky, že bude zároveň třeba podporo-
vat židy v království polském. Nedávné nařízení
gen. gubernátora Skalona, že nedopustí aktiv-
nějších forem bojkotu židovského obyvatelstva.
souvisí prý s ruchem, pozdviženým ve vládníc
kruzích Skalonovým pamětním spisem
Polák
ko
Skalonův
Polsko
24
article
Jubíleum „Ruských Vědomostí
Jubileum „Ruských Vědomostí“, oslavované
minulou neděli v Moskvě, dalo podnět k tak ener-
gickým krokům policie, že udátosti o slavnostním
banketu na počest padesátiletého trvání „Ru-
ských Vědomostí“ dosud naplňují sloupce ruských
novin. „Ruské Vědomosti“ jsou všeobecně považo-
vány za hlavní sloup liberalismu na Rusi. Po 50
let vedou svou trudnou práci přes všechnu nepří-
zeň policie a reakčních živlů, po padesát let věr-
ně a neústupně, s doktrinářskou nepoddajností.
předcházející až v profesorskou koženost, brání
deje pokroku, ústavnosti, samosprávy. Dnes ovšem
prapor liberální není jen v rukou redakce „Ru-
ských Vědomostí“, dnes spíše „Ruské Vědomostí“
vedle mladších a čilejších spolubojovníků jsou
pomalu zatlačovány a zdá se, že zkomírají nevylé-
čitelným neduhem — stářím, ale proto právě vy-
soko nad denní politický boj zdvihá se mravní
vážnost tohoto orgánu „liberálních profesorů“, jak
se mu často přezdivá. Není dávu, že řeči při ban-
ketu nevyhnuly se také politickým narážkám, ale
sotva řečníci zaběhli na pole konstitučních svo-
bod. byli zastaveni přítomným zástupcem policie,
který na konec vůbec zakázal v hostině pokračo-
vat. Když jeho vyzvání k rozchodu bned nevyho-
věl mezi jinými i známý básník Ivan Bunin
člen imperatorské ruské Akademie věd. policejní
komísař zavedl s ním protokol a žaluje ho nyí
pro urážku při úřadním výkonu. Není třeba připo-
mánat, že tato policejní horlivost při oslavných
baketech je nejen zbytečná, nýbrž přímo škodli-
vá. Jistě by všechny banketové řeči nebyly popu-
Bunin
Jubíleum
Moskva
akademie věda
25
article
opět pláště z anglických látek a také angli-
ckého hladkého střihu. Jsou většinou zapiate
až ke krku, proto bez výložků se širokým, le-
žatým límcem. Na promenády jsou buď rovněž
hladké, dlouhé pláště z různobarevných kur-
latů, nebo polodlouhé, řasnaté pláště fran-
couzského střihu, které se dělají z kožešiny.
astrachanu a měkkých silných látek vlně-
ných. Kožešinový límec je buď ležatý s ma-
lým výstřihem, nebo je vysoký a těsně obe-
píná krk. Také manžety jsou z kožešiny, kte-
rá často vroubí celý plášť. Pokud se týče vět-
šinou podlouhlých, v zad vybíhajících klobou-
čků sametových, počínají se nosit stažené do
čela a v zadu zvýšené. Tato změna byla nutna
vzhledem k novým účesům. Modní tvůrcisi
vzpomněli, že už se dost dlouho nosil účes
na krku, proto jej posadili vysoko, na zadní
části hlavy. Volné, pěkně zvlněné vlasy při-
pnou se jehlicemi na drátěný košíček, který
nahradí veškeré podložky. Účes neobyčejně
sluší a má tu výhodu, že je hezký se všech
stran. Novým účesem přišla ku platnosti zad-
ní linie krku. K vlásenkářům se hned připojili
krejčí a volnou linii krku prodloužili a na
všech velkých úborech večerních předpisují
dekoletáž skorem celých zad. Jsem-li u ve-
černích toilett, musím se zmíniti také o ma-
lých tunikách, které, obyčejně z krajkoviny.
sahají pod boky a podobají se malým krino-
linám. Je to reminiscence na kostým z kaletu
„Minaret“, který v Paříži tančil ruský balet.
Paříž
26
article
Nápad tento se však jistě neujme, neboť tyto
krinolinky na bocích nejsou ani hezké, ani
praktické, což by ovšem modě nevadilo. Hlav-
ní příčinou, proč se objeví jen ojediněle, bude
však okolnost, že se hodí jen pro dámy štíhlé
a neobyčejně půvabné, neboť jen ty si mohou
dovoliti i tu největší ztřeštěnost.
Teprve nyní k nám došly už lonské zimy
ohlašované večerní střevíčky, přivázané k no-
ze stuhami, které ovinují celé lýtko. Odte
doby, co tančí se v každém americkém a pa-
řížském saloně „tango“ — který, bohužel, usa-
dil se už i u nás — věnuje se tanečním stře-
víčkům větší péče. Musí býti pohodlné a zá-
roveň musí seděti pevně na noze. Proto se
hlavně užívá stuh, ač není vyloučeno, že ko-
ketní Pařížanka chtěla přiozdobit svou nohu.
kterou úzké rozstřížené sukně nediskretně
odhalují. K dekoletážím nosí se na krku širo-
ké, ze zlata tepané pásky, které velice při-
pomínaji psí obojky. Moda je ve svých nápa-
Heda.
dech nevyzpytatelná.
Pařížanka
27
article
Týdenní táčky.
Týdenní táčky.
O zbloudilém synu nebo dceři četl vlídný
čtenář už bezpočtukráte; ale o parníku, který
zabloudil — — na Vltavě, četl v těchto dnech
jistě poprvé v životě! Případ je tak kromoby-
čejný, že při vší úctě ku pražské paroplavební
společnosti, které, snad jediné, nikdo nesmí
vyčítati, že vyváží vojnou povinné mladíky do
cíziny, zaslouží si větší pozornosti, než jí byla
věnována.
Člověk nemůže si dobře v hlavě srovnat.
kterak na Vltavě, jež, jak ze zeměpisných dat
známo, je rozhodně delší než širší, protéká
Prahou a vlévá se laskavostí Labe do moře,
může se takový parník splést, a místo ku Pra-
ze, se otočit a plavat zpátky k Chuchli. Nemůže
skoro ani věřit, že by mlha nad Vltavou mohla
být tak neproniknutelně hustá, že by nebylo
vidět ani světla, ani břehy, ani zář na Prahou.
A dokonce nemůže věřit, jak možno celý par-
ník otočit ve zcela opačný směr a nezpozoro-
vat toho? Přece točí se kormidlem a u toh
někdo musí být?
Jsem strašně pověrčivý člověk a prote
jsem přesvědčen, že žádná mlha ani na Vltavě
ani kde jinde, jak zlomyslní lidé mohli bys
domnívati, kdyžtě toho dne na Zbraslavi bylo
posvícení — nezpůsobila tuto taškaříci, nýbrž.
že teď, v předdušičkových dnech, kdy dějí s
věci často neuvěřitelné, zahrála si s parníkem
na vlnách vltavských záhadná, tajemná on
moc, na jejíž pochopení mozek lidský nestačí.
která ale už od dávna objevuje se na vodách
v podobě Scyly a Charybdy, láká a vábí k sobě
Charybda
Vltava
Praha
Labe
Chuchle
Zbraslav
28
article
lodníky v podobě Loreley na Rýně, nebo u nás
zjevuje se v Jiráskově „Lucerně“ v podobě
vodníků p. Čepely a myslím Wiesnera. V mí-
stech na Vltavě, kde záhadný případ stočen
se parníku se stal, není však žádné Scylya
Charybdy, leda že by přitažlivý takový vliv na
jedné straně měl branický pivovar, a na druhé
zlichovský lihovar. Ale to vše je příliš daleko
od břehů, tak daleko, že ani magnetická střelka
při projížďce mezi těmito dvěma objekty ne
jeví nejmenší odchylky.
Čepela
Wiesner
Scylya Charybda
Loreley na Rýn
Jiráskův
Vltava
29
article
Nezbývá tudíž našemu prostému mozku
než vykládati si onen případ jako nadpřiro-
zený a tajuplný, a shledávat aspoň analogiiv
životě lidském, kde zbloudění není věcí tak
vzácnou, jako spíše nevysvětiitelnou. Proto
asi mluví se mezi lidem, když někdo zbloudí.
že „překročil z rána bludný kořen“. Poku
zkušenosti mé životní sahají, zůstávají případy
zbloudění obyčejně zastřeny neproniknutelnou
rouškou záhadnosti a nerado se o nich mlu-
vívá v rodinách, zvláště před dětmi, snad pro-
to, aby se jim o tom nezdálo. Ale stalo se na
příklad, že muž všeobecně vážený vyšel si jed-
nou odpoledne na procházku po Praze, a při-
šel až za dva dní domů k nesmírnému zděšení
své choti, která nepamatovala, že by kdy byl
něco takového provedl. Všechny dotazy po do-
brém i po zlém zůstaly marnými — nešťastný
muž věděl jen tolik, že jak vyšel z domova.
ofoukl ho nějaký takový jedovatý vítr a blou-
dil. bloudil Prahou, kterou přece dokonale
zná, ale přese všechny debaty se strážníky
domů trefit nemohl. Jeho orientační smysl do-
časně zmizel — jako tomu parníku, aniž by
kdo dovedl říci proč. A horší ještě případy
takového zmámení smyslů jsou známy! Stal
se nejednou, že manželka potkala svého pan
manžela, zavěšeného do docela cizí dámy,
ulici, kudy nikdy nechodívá, a teprve, kdyžji
poznal, vzpamatoval se ze svého omylu a zblou-
dění, jako člověk náhle ze sna probuzený. Do-
cela falešně vykládají se tyto zjevy domnělou
nevěrou nebo tak nějak to nazývají . . , vše
způsobeno je bezděčně, záhadnou onou moch
nadpozemskou, která s námi červíčky otáč
stejně jako s tím parníkem. A to ještě ten par-
ník je proti nám lidským tvorům ve výhodě
Ten se může opatřit kompasem — ale co nám
je v případech shora uvedených kompas pla-
ten?
Praha
30
article
Příštího týdne jsou opět smutné svátky
Dušíček. Po starém zvyku proudy Pražanů pu-
tovati budou ku pražským hřbitovům, aspoř
v tento den květinovou ozdobou vzpomenout
svých mrtvých. Léta už při těchto návštěvác
zaráží, že těsně před hřbitovy a zvláště olšan-
ským, vypadá to spíše jako o Fidlovačce, nei
před místem, kde za zdí má být „věčný poko
a klid“. Střelnice, americké houpačky, kolo-
toče — vše s vřeštivými ilašinety, bývá tuv
nejbližším sousedství hřbitova, jakoby už nikde
jinde nebylo místa pro tyto „zábavné podniky“
kde obyčejně velmi slušná společnost se ne-
omaleně baví . . . Řádným živnostníkům, kteř
tu mají stánky s věnci a potřebami pro hřbi-
tov. ukládá se nedělní klid ... ale těm zdese
dovolí na místech nejnevhodnějších tropit ne-
plechu a rámus. Není to hodně zvrácenostiv
poměrech?
Zevloun.
Pražan
Zevloun
31
article
Různé zprávy.
Různé zprávy.
— Návrat k pohanství. Staré náboženské tradi-
ce bývají silnější, než všechen novější zákon jiných
náboženských učení. V zapadlých koutech Rusk
zachovaly se pohanské tradice skoro v úplné svě-
žesti vedle tisíciletých tradic křesťanských. Děje-l
se toto udržování pohanské víry v ruských krajích.
není divu, že se zachovávají pohanské tradice
nedávno teprve pokřtěných národů finsko-mongol-
ských vynikajících velmi silným sklonem ke kon-
servativnosti a tradičním formám kultu. Ruské
listy právě oznamují podobný případ z Carevo-
kokšajského újezda, ležicího na levém břehu Volhy
nedaleko Kazaně. U vsi Jelňagí na Arbanských
blatech konaly se od 22. do 26. září pohanské boho-
služby, kterých se denně zúčastnilo množství dávno
už pokřtěných Čeremisů. Přijížděli sem i z okolních
míst. K obětem bylo zapáleno šest hranic, Boho-
služebný úkon byl v tom, že stařee “ sedlák stál
Boho
Carevo
Volha
Kazaň
32
article
dily proti vládě tolák lidí, jako popudila zprávao
33
article
před stolem, prostřeným čistým obrusem; na stole
ležely placky a v číších byl olej. Stařec držel na-
přažené ruce, děkoval bohu za úrodu a prosil
úrodu i v příštím roce, modlil se, aby se Čeremi-
sům dařil dobytek a ostatní. Lid, který vůkol stál,
při tom klaněl se až k zemi, ale nikdo se nekřižo-
val. Potom zapálili hranice a začali zabíjet k oběti
přivedená telata, berany, husy, kachny. Peří a kůže
spalovali, ale maso vařili v kotlech a sami poži-
vali. Tak po pět dní. Stromy okolo modlení byly
okrášleny vyšívanými ručníky. Podobné modlení
na poděkování za sklizení úrody konali Čeremisi
již r. 1909 a letos je opakovali
Telegrafie bez drátu jako pomůcka v po-
lárním bádání. Současně s nadcházející expedieí
„Framu“ do severního Ledového moře bude uči-
něn velký pokus s bezdrátovou telegrafií, při němž
se ukáže užitečnost telegrafie jiskrové k účelům
polárního bádání. Kapitán Amundsen přijal právě
nabídku společnosti Telefunken v Barlíně, aby lod
svou opatřil zařízením pro jiskrovou telegrafii.
Fram
Amundsen
Telefunken
Barlín
34
article
Tím bude poprvé učiněn pokus, aby expedice,
která má procestovati napříč celé Ledové moře a
jejíž cesta, počínaje od Behringovy úžiny, odkudž
bude unášena tříští ledovou, vypočítána jest na
3 až 5 roků, byla spojena s ostatním obydleným
světem. Sprostředkující stanice pro jiskrovou te-
legrafii jsou zvoleny Green Harbour na Ledové
zátoce. Jaký význam má bezdrátová telegrafie ku
prozkoumání polárních území, dostatečně vysvítá
z toho, když vmyslíme se do stavu expedice
Schröder-Stranzovy. Jak mnoho bylo by jí pomo-
ženo, kdyby bylo možno expedici oznámiti pomocí
jiskrové telegrafie do Green Harbouru, kam má
se poslati pomocná expedice. Bezdrátová stanice
na Framu bude právě tak silná, jako stanice zří-
zené touto společností na parnících Bergenské
společnosti a jako na stanicích k lovu velryb na
jižních Shetlandských ostrovech. Normální rozpětí
těchto stanic ve dne rovná se 400 km, v noci se
jejich rozpětí ztrojnásobuje. Mimo to byly získány
zkušenosti, že těmito přístroji dosáhlo se někdy
spojení až na 3000 aneb 4000 km. V tom případě
mohl by Amundsen již v nevelké dáli za Behrin-
govou úžinou dosíci spojení s bezdrátovou stanicí
na Špicberkách. Od Green Harbouru až k sever-
nímu pólu jest trať 1550 km dlouhá. Stanice na
ostrovech jihoshetlanských docílily někdy spojení
se stanicemi na Falklandských ostrovech, kteréžto
stanice jsou vzdáleny od Part-Stanley asi 1500 km,
přes to, že uvedené stanice obklopeny jsou poho-
řím 1000 m vysokým.
Behringův
Schröder
Stranzův
Amundsen
Špicberky
Green Harbour
km