3
masthead
26. října 1913. číslo 294
4
article
„Ach, s těmi ženskými, to je neštěstí, jak
začne plakat, konce tomu není! Neboj se, kam
by se poděl, musí se vrátit...
Uplynulo několik měsíců. Mráz jíž stále
více svíral zemi a syn se nevracel. Ba i starý
Budrys se poněkud změnil: dosud nemohl ani
chvíli seděti bez práce, nyní však býval celé
hodiny pohřížen v zamýšlení hlubokém. Tvá
mu počernala, pokryla se síti vrásek, seše-
divěl.
Nešťastní rodiče nemohli nalézti upoko-
jení ani v kostele, ač se horoucně modlili. Dá-
vali na mši svatou, postili se, konali různé sli-
by, konečně se odebrali k faráři a pověděl
mu upřímně o svém neštěstí. Svým sousedům
se nemohli s ničím svěřiti, když všichni ještě
pamatovali, jak Budrys na křtinách se vůč
ním slavnostně zaručoval, že by syna zabil
kdyby nešel do semináře; a nyní se mu př
každé příležitosti smáli.
„Boží vůle, moji mili,“ těšil je farář
„vždyť vy jste nechtěli nic zlého. Jako jeh
rodiče měli jste právo jej potrestati, vidouce
že schází s dobré cesty.
Mráz
boží vůle
5
article
Rodiče poděkovali faráři za slova útěchy
vykonali zpověď, vyslechli mši svatou, vrátil
se však domů právě tak plni smutku a žalu
Tento smutek a žal jich již neopouštěl, hryzl
a hryzl srdce bez ustání, i řekl bys, že pro ně
slunce posílalo méně paprsků i vesna se pro
ně vrátila smutná a studená. Každodenní prá-
ce byla jim pouze mukou, vše se jim znechu-
filo, znudilo, zvláště matce, která vůčihledě
chřadla a v krátké době byla jako stín. Na
konec i v hospodářství se počalo něco kazit
a nedařiti, pole byla méně úrodná, dobytek
počal hynouti, střechy protékati a samotné
budovy se kloniti k zemi.
Matka v každé prázdnější chvíli modlil
se otčenáše; celé večery se modlí, několik
hodin spí, procitá a opět bere růženec do ru-
kou. Avšak ani modliti se nemohla tak jak
dřive; od Boha k modlitbám směřovaly my-
šlenky k synu, Bůh ví, kde v jaké nouzi žijí
címu ...
Co asi nyní dělá? Cítí aspoň trochu, ja
kou bolest způsobil rodičům? Byli snad tro
chu příliš drsní, otec snad dokonce přespříliš
kdo však může opanovati své srdce?...
kdyby alespoň někdo mohl říci, vysvětliti, e
ho tak oddalovalo od rodičů, příbuzných, o
poct, čekajících naň v nedaleké budoucnosti
Nejmenší ruch na nádvoří nebo u vra
budil matku ze zamyšlení anebo odtrhovali
od růžence. Okamžitě pospíchala k oknu ve
stálé naději, ač se již tisíckráte zklamala, že
uvidí oči její dnes milované dítě ..
bůh vědět
6
article
Minulo již šest let a ona stále čekala
Pozbyla zdraví. Zpočátku se ani neléčila, pa
trně neodlišovala bolestí srdce od bolestí tě
lesných... Mluvila obyčejně ke svému okolí-
„Co mi pomůže lékař? Kdo by byl zdráv, kdy
by ho srdce tolik bolelo?...“ Konečně přišl
okamžiky, že na ni přicházely tak veliké bo
lesti, že ani dýchati nemohla. Tehdy dovolil
přivésti lékaře. Přinesl však pouze okamžitou
úlevu. Konečně prohlásil, že nemocná trpi ra
kovinou a že je nutna operace. Nemocná všal
nechtěla o tom ani slyšet:
„Řezati se nedám! Kolik života mi o
Boha určeno, tolik mi postačíl . ..
Byl pěkný letní večer.
Celá vesnice již spala, všude bylo ticho
jenom žáby hlasitě kvákaly. Vycházející mě-
sic zapálil na východě ohnivou záři. Teplý.
hustý větřik nesl od luk sladkou vůni schnou-
cího sena, rozvíval vrcholky vrb, sedicích
řadě kolem řeky a těkal po větvích bříz. Mě-
sic, stoupající vzhůru, posílal na zemi stří
brnou září a koupal se ve vodě hluboké říčky
V tom přiletěl z daleka zvuk zvonku
brzy se počal rozléhati rachot kol. Ač měsíc
jasně svítil a cesta vinula se v jeho světle bi-
lou stuhou, nebylo na ní viděti ještě žádného
povozu. Přece však v Budrysově stavení, ač
se zdálo býti pohříženo rovněž jako celá ves
ve spánek, otevřely se dveře a na prahu se
objevila sehnutá a těžce dýchající stařenka.
7
article
Opírajíc se třesoucíma, vyhublýma rukama.
stěži, stěží vlekla nchy. Zastavila se, naslou-
chajíc zvukům. Měsíc oblil ji stříbrem. Cho-
robně žlutá tvář se rozčileně chvěla. Hluboce
vpadlé oči poslala v dál, k cestě.
Brzy se objevil povoz. Koně čile běžel
kola rachotila stále hlasitěji a veselý zvonel
budil pole a louky. Matčino srdce náhle tal
mocně zatlouklo, že stěží dovedla usednouti
aby nepadla.
„Toť on! Toť on!“ zašeptala její chvějic
se ústa. „Tentokráte jsem se nezklamala!.
Veděla jsem, že byť i před smrti, budou h
moje oči viděti!..
Vůz již dojížděl k řece, za chvíli sjede
k vodě... Zvonění a rachotu kol zdá se již
býti plné nádvoří... Teď poněkud utichlo
koně frkaji... ještě okamžík... a nevi, c
se s ni stalo... Jen si vzpominá, že ještě vi-
děla, jak se vůz zastavil u jejich vrat.
Přišla k sobě na lůžku ve světnici a zpo-
čátku sama nevěděla, co se stalo, nebyl-li t
náhodou, chraň Bože, klamný sen?... Avšak
ne: na stole hoří lampa, před jizbou je slyšet
neobyčejný ruch... přítlumené hlasy manže-
lovy a dcer... Otevirají se široce dveře a ve-
dou, spíše vnášeji na rukou... náhle vidí..
toť onl ..
Necitíc bolestí a nedostatku sil, seskočil
jediným pohybem s lůžka ... tiskne jej ke sve
roztoužené hrudi... Naklonil se, aby polibi
matčiny ruce.. Leč co to?.
Současně se studeným polibkem ucitil
matka na ruce teplou, vlhkou stopu. Podival
se... te byla krev!... Jakoby jí někdo náhl
zbavil opory, klesla uprostřed světnice na
podlahu.
Viděla pouze, jak otec v rozčileni, zapo-
mínaje utírati slzy, kanouci s očí, nakloni
svou šedivou hlavu, svlékl syna ze svrchního
šatu za pomoci dcer a uložil jej do postele .
Bož
8
article
Natáhl se na loži ... sotva se do něho ve-
šel; za těch šest let vyrostl jako dub, ač byi
strašně bled, avšak ve zlatém úboru student
ském tak krásný jako nějaký svatý. Všichn
se točili kolem něho... na matku zapomněli
Kleče, opírajic se o ruce, dovlekla se s nej-
větším úsilím k synovu lůžku.
Jejich oči se setkaly. Když uviděl matku.
snažil se usmáti, leč pouze dvě veliké, horké
slzy skanuly po bledé, vpadlé tváři. Ústa se
otevřela, jakoby chtěla promluviti, z otevře-
ných úst počala však jenom téci krev. Hlas
zanikl. Nešťastný jinoch zavřel ústa, zamhou
řil oči. I vypadal jako mrtvý, jenom zpod při
mhouřených víček tekly slzy, prsa se těžce
zvedala... bylo viděti, že světlo života ješt
neuhaslo.
Budrys, když uložil syna, vyšel sám, sotv.
nohy vleka, na nádvoří, aby pomohl pachol
kovi zapřáhati koně. Ve světníci panovalo ti
cho, které rušil otcův hlas z nádvoří znící.
„Nelituj koní!... Pospěš si!... Pros, aby
i lékař jel zároveň s knězem . ..
Navrátiv se do světnice, chtěl Budrys po-
zvednouti ženu se země, ona však nevstávala
přívlekla se ještě blíže k synovu loži a dívala
se naň jako zkamenělá.
Celá její umučená duše stekla do očí
Otec, zkříživ ruce, stanul u synových nohou.
děvčata tiše plakala.
A vycházející slunce zahrnulo nejdříve
svými paprsky rodiče a dcery bdící u nemoc-
ného. Žároveň s paprsky ranního slunce slet
do této světnice anděl smrti, nesa věčný klid
té mladé duši, která hasla jako světlo padajíc
hvězdy, jež ještě nemohla ani osvítiti, ani za-
hřáti... Lidé se dívali na ni a soudili, že byla
krásná a jejich srdci milá, nevěděli však, pro
zářila tak krátce, proč hasla tak brzy ...
O, mládeži litevská! Dlouho ještě budeš
za cizí a vlastní viny v ubohé vlasti jenon
světlem padajících hvězd?
Pros
Budrys
9
article
Polibek Makedonii.
Polibek Makedonii.
Napsal Ivan Vazov, z bulharského přeložila
R. Panajotová.
Elizaveta Alexandrovna Vronzova odlo
žila péro, které půl hodiny skřípalo po hlad
kém papíru a se vzdechem vnořila se do
křesla, bloudíc roztržitým pohledem po draho
cenných obrazech na protější stěně elegant
ního, koketního budoirku s vyhlídkou na ulic
Sergievskou v Petrohradě.
Potom svou malou bílou aristokratickou
ručkou vzala dopis se stolku, přeplněného růz
nými drahocennými maličkostmi a bronzovým
figurkami a četla polohlasem to, co byla prá-
vě napsala:
„Drahý Sášo! Toto jest již třetí dopis, kte
rým žádám od Tebe odpověd.
Kam jsi se poděl, drahý můj Sášo? Pro
jsi tak umlknul? Nebo nejsí snad v Caři
hradě? Tam přece byl cíl Tvé cesty a z Běle-
hradu jsi mi zaslal i svoji adresu. Co si mán
mysliti? Jak vysvětliti si Tvé mlčení?
Do včerejška domnívala jsem se, že pří-
čina toho jest, že zaujat jsi příliš množstvím
různých a nových dojmů, čarovného Bosporu
a zaměstnán honbou po faktech — a psaním
své korespondence.“
Ustala ve čtení a složila dopis s hlubokým
povzdechem. Po krásné její tváři přelétl op
mráček. Vstala a procházela se po pokoji.
„Ne,“ řekla si, „to není možně.
Aby nenašel několik volných minuť na
psati mí třebas dvě tři řádky, podal známku
života o sobě.
I v redakci, kam jsem se šla již třikrát
přeptat, i tam nemají pražádných zpráv o
něho, i tam rovněž se tomu diví.
A Elizaveta-Alexandrovna v největšín
rozčilení se ptala tisíckráte, co asi znamená
toto mlčení jejího mladého, tak vřele ji mi-
lujícího, něžného a vždy pozorného muže.
Někdy zmocňovaly se ji (a to stávalo se
nyní častěji) trapné myšlenky a pochybnosti
Neokouzlily jej čarovné zraky některe
cařihradské ženy, o jejichž nebezpečných krá-
sách tolik již byla četla a slyšela?
Vazov
R Panajotová
Vronzův
Sáša
Makedonie
Petrohrad
Běla
čarovný Bospor
ElizavetAlexandrovna
10
article
Není srdce jeho rozerváno nebezpečím
hrozícím jejímu štěstí?
Ty jižní noci, ty rozkošné břehy Bospor
skrývají taková omamující kouzla pro vřelé
srdce a obraznost živou a romantickou, jak
je Sášova. — — —
A potom přicházela jí na mysl slova
která žertem jí řekla kněžna Strogonova mi-
nalé soboty v Michailovském divadle:
„Jak, Elizaveto Alexandrovno, neobdrže-
la jste dosud dopis od Alexandra Vasiljeviče
Gratulují vám tedy, našla jste sokyní asi v ně-
jaké černooké cařihradské sireně!
Znám sentimentální povahu Alexandr
Vasiljeviče, ohnivý — s touhou po všem vyš-
ším a krásném. Jest korespondent zaměstná-
ním, poetou povoláním. A poetové jsou velmi
nespolehiivými manželi.“
A kněžna smála se hlasitě své nemilo-
srdné duchaplnosti, aniž by pomýslila, kolíl
bolestných pochybností budila tím v jejín
srdci.
Té noci Elizaveta Alexandrovna neza-
mhouřila oka, mučena hroznými předsta-
vami.
Vše je možné, možno i, že tato prosto-
řeká Strogonová má trochu pravdy. Sáš.
opravdu je vznětlivý a lehce podléhá nahodi-
lým dojmům.
— On tak ji sice vřele miluje, s takovou
horouci touhou loučil se s ní, takovou plamen
nou vášní prodchnut byl poslední jeho dopi
z Bělehradu. Však, kdož ví, tam na břehu
bosporském, kde vše tak jest poetické, azurné
vlny i nebe, krása přírody i ženy tak uchva-
cující a neodolatelné, těžko odolat hlavě tal
vznětlivé, jako jest Sášova.
Bože můj! Dvacet dní, co mi nepsal. An
slovička! Jest možno, aby vášeň zachvátil
tu duší něžnou takovou silou, že zapomněl by
na vše, co mu drahé na světě?
Sášův
Strogonov
Elizaveto
Vasiljevič
Sáša
Bož
Bospor
Bělehrad
Michailovský divadlo
11
article
Elizaveta Alexandrovna snažila se vše-
možně, aby uspokojila a rozptýlila svoji mysl
Pokoušela se objasňovati si nevysvětlitel-
né tyto přičiny, motivy jinými, méně trapný-
mi pro její lásku a samolibost. Nadarmo však
Před jejími zraky nořil se stále a stále
zjev mladé, smyslné, krásné orientálky, která
očarovala Sášu tou měrou, že zapomněl svých
povinností, svaté své přísahy a něžného, tal
vroucně jej milujícího obrazu své ženy.
Opět pohlédla na jeho podobiznu na
stěně.
Hleděl na ní, usmívaje se, jasnýma, pro-
nikavýma, šedýma očima.
Na koho asi hledi nyní tyto oči? Kde
zachytil jejich lesk? Kdo asi ovládl duši, zra-
čící se v nich?
A horké, bolestné slzy draly se z po
dlouhých, hedvábných řas jejich krásných čer
ných očí. — — —
Venku se otevřely dvéře. Celá se za-
chvěla a stála nehnutě, naslouchajíc. Ne, ni-
kdo nevstupuje. Lekala se takto vždy, př
každém otevření dveří a při každém se obje-
vení tlusté své služky Duňy, celá rozechvívala
se nadějí, že došel kýžený dopis. — Ale do-
pis — nepřicházel! Bože můj! Bože můj! ..
Stiskla elektrický zvonek, zalepila obál-
ku a nadepsala adresu: „Monsieur Alexandre
Vrotzov, Palace-Hotel, Constantinople.
Důňa vstoupila. „Vhoď tento dopis do po-
štovní schránky, Duňo!“
Po odchodu služky Elizaveta Alexandro-
vna pokračovala ještě několik minut ve své
procházce po pokoij, stále ještě plna trapných
a teskných domněnek.
Pojednou se zastavila a obličej její se
ozářil-
„Což abych poslala Duňu opět do red-
akce; něco mi povídá, že tam snad přece bu-
dou míti nějaké zprávy od Sáší.
V tom otevřely se opětně venku dvéře
Elizaveta Alexandrovna znovu se zachvěla
„To není Duňa, Duňa nemohla by se tak r
chle vrátit nazpět.
Sáša
Bož
Vrotzov
Alexandra
Duňa
Palacehotel
Constantinople
12
article
Kroky ozvaly se u koridoru, kroky cizí
mužské. Jest slyšet zaklepání.
„Volno,“. — a ve dveřích objevil se listo-
noš. Srdce Elizavety Alexandrovny poskočilo
v těle. Listonoš podává jí dopis. Ještě nežli
ho uchopila, cítila, že jest od jejího muže.
Ano, ano, adresa tužkou nadepsána jest o
něho.
Podavši rychle listonoší rubl, rozechvě-
nýma rukama roztrhla obálku.
Hle, i dopis tužkou psán, božíčku, co to
znamená, ptala se s údivem, nahlédnuvši do
dopisu a na takovém prasprostém, umačka-
ném papíru? Co může to jen znamenatí? Celá
rozechvěná a udýchaná rozčilením, s bušícím
srdcem hltala téměř obsah dopisu s takovou
horouci touhou očekávaného:
„Předrahá moje Lizol Vím, jak velmi jsi
znepokojena — a proto především Tě prosím.
abys mi odpustila dlouhé moje mlčení. Drahé
moje dítě, myslíš si, že dlím na překrásném
břehu Bosporu pod čarovným cařihradským
nebem, odkudž netrpělivě očekáváš mé do-
pisy, slibené při našem rozloučení. Já ale tam
nejsem. Jsem nyní zcela jinde, kde není ani
pošty, ani telegrafu, kde není jakéhokoliv
spojení s civilisovaným světem, kde sotva
mohl jsem nalézti tento smačkaný papíra
tužku, abych Ti napsal několik řádek, které
bůh ví, kdy dostanou se do drahých Tvých
rukou, a před krásné Tvé oči, kferé z dálky
líbám.
bůh
Bospor
Elizaveta Alexandrovna
13
article
Nalézám se nyní v prapodivném okolí
Poslyš: Jsem v divokých skalnatých horách
Někdy jím suchý chléb, jindy jsem úplně o hla-
du. Spím na zemi, nebo na holých skalách,
nebo v tmavých lesích, příkryt toliko svým
cestovním šálem. Okolo mne jsou lidé zarostli
vousy, ušpinění blátem a často i krví, ozbro-
jení až po zuby. Je to strašné, hrůzyplné
velkolepé! Jsem v jedné „četě“ „razbojniků“
Nelekej se však, předrahá moje Lizo, při těch-
to slovech. Nejsem zajatcem těchto lidí, ale
jsem jejich hostem, a tito „razbojníci“ jsou li-
dé, před kterými by každý měl padnout na
kolena, aby se jim obdivoval. Zkrátka jsem
jedné četě makedonských revolucionářů.
14
article
Za dne otřásá se vzduch palbou a bitka-
mi našich s tureckým vojskem. Za noci, shro-
mážděni v horských pustinách, chystámesi
zbraně k zítřejším zápasům.
Jak jsem se sem dostal? Ani nevím. Když
projížděl jsem Sofijí, zachvátila mne neodola-
telná touha podívat se na tureckou hranici.
Když jsem byl jednou zde, nic na světě nebylo
s to mne udržeti, bych nepřelétl s třemi bul-
harskými studenty v řady těchto ideálních li-
di a zúčastníl se jejich bojů za velké principy
kterým v životě svém jsem vždycky se klaněl
Předrahá Lizol Ty mi odpustíš tuto moji
pošetilou touhu. Ty mi jistě odpustíš. Tvé
zlaté srdce mne pochopí!
15
article
Až vrátím se do Petrohradu (zůstanu-l
živ a zdráv), v což ostatně pevně věřím, budu
Ti vypravovati divy a zázraky, o neslýchaném
nadšení a bezpříkladném sebeobětování
hrdinství, před kterým bledne historie. Bože
můj, to třeba viděti a prožíti! Lizo, ty mladé
junáky, ty bujné hlavyl
U nás v Rusku píšeme a mluvíme o ideá-
lech, zde umírají za ně a činí to s tak dojem-
nou prostotou! Je nutno viděti patnáctiletého
hocha, s jakou smělostí drží ve svých rukou
pumu se zapáleným knotem, pumu, která
skrývá na sta nejhroznějších smrtí, a jak vrhá
se na nepřítele v dešti kuli, aby ji vhodil
jeho řady
Víděti bulharské selky, ženy, dívky něžné
jako anděly, jak převádějí nás za temných nocí.
jak, nedbajíce tolika nebezpečí, přinášejí nám
potraviny, a s jakou radosti berou účast na
našich osudech. Ruka se mi chvěje rozčilením.
Prolevil se kdy duch svobody, ve formě
idcálnější, stvořil kdy větší bojovníky, velko-
lepější hrdinství?
Modlete se, Lizo, tam za tyto junáky
Modlete se za ně a milujte je!
Stráž sděluje nám právě, že za blízkými
vrchy objevilo se vojsko. Opět boj. S bohem,
drahé moje dítěl Očekávej mne s důvěrou
bcha, jakož i já pevně doufám, že opět a
v brzku Tě obejmu. Tvoje láska jest mým
strážným andělem, který chráni mne před
smrtí. Ostatně nevím však, kde nalezl bych
slavnějši! Libám Tě, anděli můj, a na brzkou
shledanou se těší Tvůj Tě milující.
Bož
Liza
Petrohrad
Rusko
Liza
duch svoboda
16
article
Alexander.
P. S. Viď. že mi odpustíš, má drahá Lize?
Elizaveta Alexandrovna složila dopis.
Její oči zářily slzami. Obličej její úplně se vy-
jasnil a pohled hořel oduševněním. Dlouho zú-
stala nepohnutě, konečně zašeptla:
„Ach, šlechetný a vznešený můj Sáše
Ach, vznešený můj Sašo, ty víš, že ti odpou-
štími“ Nové slzy kanuly ji po líci.
Vstala a odešla do kabínetu svého muže.
kde otevřela velký atlas, vyhledala evropské
Turecko a sednuvši si na pohovku, dlouho
prohlížela mapu.
Najednou vtiskla růžové své rty na jedno
místo na mapě a dlouho, dlouho je tam držela-
Elizaveta Alexandrovna líbala — Make-
donji
Sofije, 24. řijna 1903.
Čís. 516.
1925/1013
Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtež
adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II.,
Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“.
Úloha čís. 995.
František Dedrle, Brno.
(Zlatá Praha 1913.)
Alexander
Alexandrovna
Sáša
Dedrle
Turecko
Praha
marianský ulice
Brno
II
17
article
Mat ve 3 tazích.
Mat ve 3 tazích.
Úloha čís. 996.
J. Scheel, Slemdal.
(Arbeiterztg. 1913.)
J Scheel
Slemdal
18
article
Mat ve 2 tazteh.
Mat ve 2 tazteh.
Za správně a úplné rozřešení úlohy čís. 99
vypisuje šachová redakce časopisu »Arbeiterzige
(Jan Kotrč] 3 knižní ceny. Řešení nejdéle do 31.
října t. r. na »Arbeiterztg.«. Vídeň (šachy)-
Ruská hra
Hrána dne 13. října v simultanní produkci v City
of London Chess Clubu.
Bílý: J. R. Capablanca. Černý: F. Dunkelsbuller
9. Jb1—c3 17 — 15
e7—e5
c2—e4
2. Jg1—13 J28—fo
10. c4xd5 c6xd5
11. Dd1—b3 Je4 Xc3
Ji3xe5
d7—d6
12. b2xe3 Jbs— co
4. Je5— f3
Ji6xe4
13. Vít2el Se7— f6
5. d2—d4 d6— d5
14. Sel—n3 Ví8—fz
6. Si1—d3 S18—e
o— e
15. Db3xd5
černý vzdal,
8. c2—c4
e7—c6
neboť po DXd5 následuje 16. Ve8+ Ví8 17
VXi8 mat a na jiné tahy 16. Sd3—c4 atd.
»Westminster Gazettes.
Zprávy šachové.
Praha. V turnajích Šachovniho klub
»Dobruský« hraje letos celkem 47 členů. VI
třídě: Inž. Mareš. O. rytíř Kruliš-Randa, šl. Žu-
kovský, Šípek. Dyk, dr. Berla. Procházka, Tou-
palík, dr. Meisner. Kornia, Hajn. Mitovský, dr
Vítkovský, dr. Wertheimer. II. třída: Kokšál. Ska-
lička, Havlík. Svačina, Schauer, Silvester, inž. Ja-
neček. Přeček, Hašek. Řiha Arnold. Čermák
Tereba. III. třída má letos 20 účastníků: Valeš
Hranička, Šlěpánek. Vobruha, Švejda, dr. M as
Slabák, Knobloch. Rydlo. Tomek, Mára. Novák
Daneš, Rejha, Lenz, Hromádka, Melounek. Ko-
várna, Kafka a Hráský. Soutěže o memorial dra
Jana Dobruského zúčastní se letos 8. kl. »D-
bruský« třemi teamy.
Praha. V Klubu šachistů Vyšehr a
započne počátkem listopadu zimní členský turnaj
Partie budou honorovány: výbra 50 hal., remis
25 hal. Vklad činí 80 hal., záruka (která se p
sehrání všech partii vrátí) 1 K. Přihlášky do l.
listopadu v místnosti klubovní v kavárně »u Bi-
voje« Nusle-Údolí, Přemyslovo nábřeží. Jourfixy
vždy ve středu a v sobotu od 6 do 10. hodin
večer.
Kotrč
Capablanc
Černá
F Dunkelsbuller
Vít
Gazettes
Dobruský
Mareš
Kruliš
Randa
Šípek
Dyk
doktor
Berl
Procházka
Meisner
Kornio
Hajn
Wertheimer
Kokšál
Havlík
Svačina
Schauer
Silvester
Ing
Přeček
Hašek
Arnold
Čermák Tereba
Valeš
Šlěpánek
Vobruha
Švejda
Knobloch
Tomek
Mára
Novák Daneš
Rejha
Lenz
Hromádka
Melounek
Hráská
Vyšehr
Přemyslův
Vídeň
Selo
Praha
ko
Nusle
London Ness klub
Šachovni klub
c 2
J 28
d 5 14
d 3 S
as Slabák
19
article
Vršovice. Klub žachistů Vršovice se-
hrál dne 19, října odvetný zápas s klubem ša-
chovním na Novém Smichově a zvítězil v poměru
744 1 312
Smíchov. Nově založený šachový krou-
žek na Novém Smíchově koná své schůzky
vždy v neděli a ve svátek odpoledne v restau
raci »U modré hvězdy« v Radlické třídě. Pro za-
čátečníky zařízeny kursy vyučovaci. Dne 1. listo-
padu začne členský turnaj o championát kroužku
Vyžatuje se pouze záruka 40 hal., která po se-
hrání všech partií se vrátí, ceny jsou věcné.
Břevnov. Šachový kroužek v Břev-
nově vypisuje dvoutřídní turnaj o ceny. Vklad
i záruka po 50 hal. Přihlášky do 1. listopadu
restauraci »U zelené brány« v Břevnově.
Český Brod. Dne 19. října hrál mistr K. Opo-
čenský v Kroužku šachistů v České m
Brodě simultanně 26 partií, z nichž po dvou-
hodinné hře 25 vyhrál a pouze 1 zremisoval (p.
Vršovice
312 Smíchov
Nový Smíchov
Břevnov
Břve
Český Brod
Český m Brod
20
article
Bob. Židlický). Mistr penechal svým soupeřům
volbu kamenů a dovolil také konsultaci hráčů
Kroužek šachistů v Českém Brodě přemění se co
nejdříve v klub a přistoupí k Ústřední jednotě
českých šachistů. čítá již nyní přes 20 členů.
Schůzky konají se v hostinci »UJ Strachů«.
Plzeň. Jak se dovídáme, dojde v nejbližší
době k spojení Spolku českých šachistů se Spol-
kem šachistů Dobruský v jediný klub pod ná-
zvem Spolek českých šachístů Do-
bruský v Plzni.
Olomouc. Šachový spolek v Olomoue
probouzí se k novému životu. Má sídlo v ka-
várně v Národním domě, kdež se členové schá-
zejí každodenně.
Londýn. Po svém příjezdu do Londýna na-
vštívil J. R. Capablanca populární šachovou
kavárnu Divan Café, kde sehrál simultanně menší
počet partii, jež všechny vyhrál. Dne 13 října
hrál v Čity of Londen Chess Clubu proti 28 velmi
silným hráčům. Za 41/% hodiny vyhrál 13 partii
prohrál 7 a remisoval 3. Mezi účastníky byli m.
. Cole, Loman, Sergeant, Wainwright. Michele
vesměs dobře známí hráči. Z Londýna odjel
Capablanca do Paříže
Bob
Židlický
Strach
Dobruský
Capablanc
Loman
Sergeant
Wainwright
Michel
Český Brod
Plzeň
Olomouc
Londýn
Col
Paříž
národní dům
Londen Ness klub
27
article
soustře
výkvět současného slo-
vanského písemnictví.
Román „Aleksandr I.“ jest epilogem největšího
dramata, které se odehrálo v ďějinách světo-
vých, oné zigantské tragédie, jejíž prologem bylo
zavraždění cara Pavla 1. a sečnami dalšimi Slav-
kov — Tilsit — Moskva — Lipsko a Sv. Helenn
Mohutná tato práce vyvolala na Rusi i v celém
kulturním světě rozruch a zájem zcela mimo-
řádný, i není pechyby, že také nejširší kruh
českého čtenářstva cáhnou dychtivě po knize.
kteráž dějem, hlubokou vnitřní hodnotou i sty-
lem skvělým a mistrným řadí se hned vedle
Tolstého epopeje „Vojna a mír
Račte doleší kupon odstřihnout a zaslati jel
v nezalepené obálce frankované 3haléřovou
známkou svému knihkupci aneb nakladatelství
firmy
12162-
Pavel
Tolstý
Moskva
Lipsko
Rus
30
article
Kalendář na r. 1914
Kalendář na r. 1914
jako jubilejní Almanach českých
textilních dilovedoucích r. 1893-1913
nákladem spolku strojmistrá a zřízenců průmyslu
textilního v Náchodě.
Toto velice obsáhlé, praktické i poučné dílo
bude první příručkou v čes. literatuře odborn
nejen pro dílovedoucí a úředníky v textilním prů-
myslu zaměstnané, ale i pro každého, jenž seo
průmysl tento zajímá a chce i samostatné se vzdě-
lávati. Přispěním učitelských sil odborných škol
textilních i samotných členů spolku, jakožto vy-
školených praktiků, podařilo se získati tak cenný
materiál, že předčí dosud vydané podobné kalen-
dáře neb přiručky
Mimo mnoha jiných částí obsahuje následujícít
Stručné dějiny textil. průmyslu. 2. Zkoumáni
přediv. 3. Bavlna. 4. Obchod s bavlnou. 5. Předeni
bavlny. Obch. názvy přízí. 6. Kalkulace tkanin.
Tkalcovství strojní vazby tkanin listovýchi
Jacquardských. 8. Některá zařízeni výpomocná
(pro mistry vzorkáře atd.). 9. Pletařství. 10. Úpra-
va látek textilních. 11. Část obchodní. 12. Stroj-
nictví. 13. Elektrotechnika. 14. První pomoc př
úrazech. 15. Část všeobecná (různé prakt. tabulky,
výtahy ze zákonů atd.).
Náchod
33
article
KAPITÁN NEM
KAPITÁN NEM
trilogie nejslavnějších románů JULIA VERNEA.
kterou zahajuje nakladatelsství E. BEAUFORTA
V PRAZE
nové illustrované vydáni
JULIA VERNE
DODRODRUŽNÝCH ROMÁNů.
Vydáni toto vyniká krásnou úpravou, původními
illustracemi, vhodným malým formátem. Svazky
po 96 hal. obsahují vždy buď úplný román neb
dít. V sešitech po 24 h vyjde toliko hořejší trilogie-
Žádejte prvý sešit na ukázku
buď u svého knihkupce, neho přimo v nakladatel-
ství E. Besnforta v Praze, Jungmannova tř. 21.
Ve zvláštní přiloze tohoto sešitu najdete vešker
podrobnosti, jak o vydání illustrovaném, tak
o vydání neillustrovaném
svazek po 50 haléřich,
v němž vyšly všecky romány Verneovy. 34489-
úplné zařízení bytůse
zárukou nabízí firm
Verne
E Beaufort
DODRODRUŽNÝCH
E Besnfort
Praha
Jungmannův třída