ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 20 54818210-8f42-11dd-8e42-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 20
Chunky — 36 celkem · entity: person 96, work 9, place 40, org 10
1 masthead
Strana 20.
2 masthead
NRODNÍ LISTY.
3 masthead
26. října 1913. číslo 294
4 article
„Ach, s těmi ženskými, to je neštěstí, jak začne plakat, konce tomu není! Neboj se, kam by se poděl, musí se vrátit... Uplynulo několik měsíců. Mráz jíž stále více svíral zemi a syn se nevracel. Ba i starý Budrys se poněkud změnil: dosud nemohl ani chvíli seděti bez práce, nyní však býval celé hodiny pohřížen v zamýšlení hlubokém. Tvá mu počernala, pokryla se síti vrásek, seše- divěl. Nešťastní rodiče nemohli nalézti upoko- jení ani v kostele, ač se horoucně modlili. Dá- vali na mši svatou, postili se, konali různé sli- by, konečně se odebrali k faráři a pověděl mu upřímně o svém neštěstí. Svým sousedům se nemohli s ničím svěřiti, když všichni ještě pamatovali, jak Budrys na křtinách se vůč ním slavnostně zaručoval, že by syna zabil kdyby nešel do semináře; a nyní se mu př každé příležitosti smáli. „Boží vůle, moji mili,“ těšil je farář „vždyť vy jste nechtěli nic zlého. Jako jeh rodiče měli jste právo jej potrestati, vidouce že schází s dobré cesty.
Mráz boží vůle
5 article
Rodiče poděkovali faráři za slova útěchy vykonali zpověď, vyslechli mši svatou, vrátil se však domů právě tak plni smutku a žalu Tento smutek a žal jich již neopouštěl, hryzl a hryzl srdce bez ustání, i řekl bys, že pro ně slunce posílalo méně paprsků i vesna se pro ně vrátila smutná a studená. Každodenní prá- ce byla jim pouze mukou, vše se jim znechu- filo, znudilo, zvláště matce, která vůčihledě chřadla a v krátké době byla jako stín. Na konec i v hospodářství se počalo něco kazit a nedařiti, pole byla méně úrodná, dobytek počal hynouti, střechy protékati a samotné budovy se kloniti k zemi. Matka v každé prázdnější chvíli modlil se otčenáše; celé večery se modlí, několik hodin spí, procitá a opět bere růženec do ru- kou. Avšak ani modliti se nemohla tak jak dřive; od Boha k modlitbám směřovaly my- šlenky k synu, Bůh ví, kde v jaké nouzi žijí címu ... Co asi nyní dělá? Cítí aspoň trochu, ja kou bolest způsobil rodičům? Byli snad tro chu příliš drsní, otec snad dokonce přespříliš kdo však může opanovati své srdce?... kdyby alespoň někdo mohl říci, vysvětliti, e ho tak oddalovalo od rodičů, příbuzných, o poct, čekajících naň v nedaleké budoucnosti Nejmenší ruch na nádvoří nebo u vra budil matku ze zamyšlení anebo odtrhovali od růžence. Okamžitě pospíchala k oknu ve stálé naději, ač se již tisíckráte zklamala, že uvidí oči její dnes milované dítě ..
bůh vědět
6 article
Minulo již šest let a ona stále čekala Pozbyla zdraví. Zpočátku se ani neléčila, pa trně neodlišovala bolestí srdce od bolestí tě lesných... Mluvila obyčejně ke svému okolí- „Co mi pomůže lékař? Kdo by byl zdráv, kdy by ho srdce tolik bolelo?...“ Konečně přišl okamžiky, že na ni přicházely tak veliké bo lesti, že ani dýchati nemohla. Tehdy dovolil přivésti lékaře. Přinesl však pouze okamžitou úlevu. Konečně prohlásil, že nemocná trpi ra kovinou a že je nutna operace. Nemocná všal nechtěla o tom ani slyšet: „Řezati se nedám! Kolik života mi o Boha určeno, tolik mi postačíl . .. Byl pěkný letní večer. Celá vesnice již spala, všude bylo ticho jenom žáby hlasitě kvákaly. Vycházející mě- sic zapálil na východě ohnivou záři. Teplý. hustý větřik nesl od luk sladkou vůni schnou- cího sena, rozvíval vrcholky vrb, sedicích řadě kolem řeky a těkal po větvích bříz. Mě- sic, stoupající vzhůru, posílal na zemi stří brnou září a koupal se ve vodě hluboké říčky V tom přiletěl z daleka zvuk zvonku brzy se počal rozléhati rachot kol. Ač měsíc jasně svítil a cesta vinula se v jeho světle bi- lou stuhou, nebylo na ní viděti ještě žádného povozu. Přece však v Budrysově stavení, ač se zdálo býti pohříženo rovněž jako celá ves ve spánek, otevřely se dveře a na prahu se objevila sehnutá a těžce dýchající stařenka.
7 article
Opírajíc se třesoucíma, vyhublýma rukama. stěži, stěží vlekla nchy. Zastavila se, naslou- chajíc zvukům. Měsíc oblil ji stříbrem. Cho- robně žlutá tvář se rozčileně chvěla. Hluboce vpadlé oči poslala v dál, k cestě. Brzy se objevil povoz. Koně čile běžel kola rachotila stále hlasitěji a veselý zvonel budil pole a louky. Matčino srdce náhle tal mocně zatlouklo, že stěží dovedla usednouti aby nepadla. „Toť on! Toť on!“ zašeptala její chvějic se ústa. „Tentokráte jsem se nezklamala!. Veděla jsem, že byť i před smrti, budou h moje oči viděti!.. Vůz již dojížděl k řece, za chvíli sjede k vodě... Zvonění a rachotu kol zdá se již býti plné nádvoří... Teď poněkud utichlo koně frkaji... ještě okamžík... a nevi, c se s ni stalo... Jen si vzpominá, že ještě vi- děla, jak se vůz zastavil u jejich vrat. Přišla k sobě na lůžku ve světnici a zpo- čátku sama nevěděla, co se stalo, nebyl-li t náhodou, chraň Bože, klamný sen?... Avšak ne: na stole hoří lampa, před jizbou je slyšet neobyčejný ruch... přítlumené hlasy manže- lovy a dcer... Otevirají se široce dveře a ve- dou, spíše vnášeji na rukou... náhle vidí.. toť onl .. Necitíc bolestí a nedostatku sil, seskočil jediným pohybem s lůžka ... tiskne jej ke sve roztoužené hrudi... Naklonil se, aby polibi matčiny ruce.. Leč co to?. Současně se studeným polibkem ucitil matka na ruce teplou, vlhkou stopu. Podival se... te byla krev!... Jakoby jí někdo náhl zbavil opory, klesla uprostřed světnice na podlahu. Viděla pouze, jak otec v rozčileni, zapo- mínaje utírati slzy, kanouci s očí, nakloni svou šedivou hlavu, svlékl syna ze svrchního šatu za pomoci dcer a uložil jej do postele .
Bož
8 article
Natáhl se na loži ... sotva se do něho ve- šel; za těch šest let vyrostl jako dub, ač byi strašně bled, avšak ve zlatém úboru student ském tak krásný jako nějaký svatý. Všichn se točili kolem něho... na matku zapomněli Kleče, opírajic se o ruce, dovlekla se s nej- větším úsilím k synovu lůžku. Jejich oči se setkaly. Když uviděl matku. snažil se usmáti, leč pouze dvě veliké, horké slzy skanuly po bledé, vpadlé tváři. Ústa se otevřela, jakoby chtěla promluviti, z otevře- ných úst počala však jenom téci krev. Hlas zanikl. Nešťastný jinoch zavřel ústa, zamhou řil oči. I vypadal jako mrtvý, jenom zpod při mhouřených víček tekly slzy, prsa se těžce zvedala... bylo viděti, že světlo života ješt neuhaslo. Budrys, když uložil syna, vyšel sám, sotv. nohy vleka, na nádvoří, aby pomohl pachol kovi zapřáhati koně. Ve světníci panovalo ti cho, které rušil otcův hlas z nádvoří znící. „Nelituj koní!... Pospěš si!... Pros, aby i lékař jel zároveň s knězem . .. Navrátiv se do světnice, chtěl Budrys po- zvednouti ženu se země, ona však nevstávala přívlekla se ještě blíže k synovu loži a dívala se naň jako zkamenělá. Celá její umučená duše stekla do očí Otec, zkříživ ruce, stanul u synových nohou. děvčata tiše plakala. A vycházející slunce zahrnulo nejdříve svými paprsky rodiče a dcery bdící u nemoc- ného. Žároveň s paprsky ranního slunce slet do této světnice anděl smrti, nesa věčný klid té mladé duši, která hasla jako světlo padajíc hvězdy, jež ještě nemohla ani osvítiti, ani za- hřáti... Lidé se dívali na ni a soudili, že byla krásná a jejich srdci milá, nevěděli však, pro zářila tak krátce, proč hasla tak brzy ... O, mládeži litevská! Dlouho ještě budeš za cizí a vlastní viny v ubohé vlasti jenon světlem padajících hvězd?
Pros Budrys
9 article Polibek Makedonii.
Polibek Makedonii. Napsal Ivan Vazov, z bulharského přeložila R. Panajotová. Elizaveta Alexandrovna Vronzova odlo žila péro, které půl hodiny skřípalo po hlad kém papíru a se vzdechem vnořila se do křesla, bloudíc roztržitým pohledem po draho cenných obrazech na protější stěně elegant ního, koketního budoirku s vyhlídkou na ulic Sergievskou v Petrohradě. Potom svou malou bílou aristokratickou ručkou vzala dopis se stolku, přeplněného růz nými drahocennými maličkostmi a bronzovým figurkami a četla polohlasem to, co byla prá- vě napsala: „Drahý Sášo! Toto jest již třetí dopis, kte rým žádám od Tebe odpověd. Kam jsi se poděl, drahý můj Sášo? Pro jsi tak umlknul? Nebo nejsí snad v Caři hradě? Tam přece byl cíl Tvé cesty a z Běle- hradu jsi mi zaslal i svoji adresu. Co si mán mysliti? Jak vysvětliti si Tvé mlčení? Do včerejška domnívala jsem se, že pří- čina toho jest, že zaujat jsi příliš množstvím různých a nových dojmů, čarovného Bosporu a zaměstnán honbou po faktech — a psaním své korespondence.“ Ustala ve čtení a složila dopis s hlubokým povzdechem. Po krásné její tváři přelétl op mráček. Vstala a procházela se po pokoji. „Ne,“ řekla si, „to není možně. Aby nenašel několik volných minuť na psati mí třebas dvě tři řádky, podal známku života o sobě. I v redakci, kam jsem se šla již třikrát přeptat, i tam nemají pražádných zpráv o něho, i tam rovněž se tomu diví. A Elizaveta-Alexandrovna v největšín rozčilení se ptala tisíckráte, co asi znamená toto mlčení jejího mladého, tak vřele ji mi- lujícího, něžného a vždy pozorného muže. Někdy zmocňovaly se ji (a to stávalo se nyní častěji) trapné myšlenky a pochybnosti Neokouzlily jej čarovné zraky některe cařihradské ženy, o jejichž nebezpečných krá- sách tolik již byla četla a slyšela?
Vazov R Panajotová Vronzův Sáša Makedonie Petrohrad Běla čarovný Bospor ElizavetAlexandrovna
10 article
Není srdce jeho rozerváno nebezpečím hrozícím jejímu štěstí? Ty jižní noci, ty rozkošné břehy Bospor skrývají taková omamující kouzla pro vřelé srdce a obraznost živou a romantickou, jak je Sášova. — — — A potom přicházela jí na mysl slova která žertem jí řekla kněžna Strogonova mi- nalé soboty v Michailovském divadle: „Jak, Elizaveto Alexandrovno, neobdrže- la jste dosud dopis od Alexandra Vasiljeviče Gratulují vám tedy, našla jste sokyní asi v ně- jaké černooké cařihradské sireně! Znám sentimentální povahu Alexandr Vasiljeviče, ohnivý — s touhou po všem vyš- ším a krásném. Jest korespondent zaměstná- ním, poetou povoláním. A poetové jsou velmi nespolehiivými manželi.“ A kněžna smála se hlasitě své nemilo- srdné duchaplnosti, aniž by pomýslila, kolíl bolestných pochybností budila tím v jejín srdci. Té noci Elizaveta Alexandrovna neza- mhouřila oka, mučena hroznými předsta- vami. Vše je možné, možno i, že tato prosto- řeká Strogonová má trochu pravdy. Sáš. opravdu je vznětlivý a lehce podléhá nahodi- lým dojmům. — On tak ji sice vřele miluje, s takovou horouci touhou loučil se s ní, takovou plamen nou vášní prodchnut byl poslední jeho dopi z Bělehradu. Však, kdož ví, tam na břehu bosporském, kde vše tak jest poetické, azurné vlny i nebe, krása přírody i ženy tak uchva- cující a neodolatelné, těžko odolat hlavě tal vznětlivé, jako jest Sášova. Bože můj! Dvacet dní, co mi nepsal. An slovička! Jest možno, aby vášeň zachvátil tu duší něžnou takovou silou, že zapomněl by na vše, co mu drahé na světě?
Sášův Strogonov Elizaveto Vasiljevič Sáša Bož Bospor Bělehrad Michailovský divadlo
11 article
Elizaveta Alexandrovna snažila se vše- možně, aby uspokojila a rozptýlila svoji mysl Pokoušela se objasňovati si nevysvětlitel- né tyto přičiny, motivy jinými, méně trapný- mi pro její lásku a samolibost. Nadarmo však Před jejími zraky nořil se stále a stále zjev mladé, smyslné, krásné orientálky, která očarovala Sášu tou měrou, že zapomněl svých povinností, svaté své přísahy a něžného, tal vroucně jej milujícího obrazu své ženy. Opět pohlédla na jeho podobiznu na stěně. Hleděl na ní, usmívaje se, jasnýma, pro- nikavýma, šedýma očima. Na koho asi hledi nyní tyto oči? Kde zachytil jejich lesk? Kdo asi ovládl duši, zra- čící se v nich? A horké, bolestné slzy draly se z po dlouhých, hedvábných řas jejich krásných čer ných očí. — — — Venku se otevřely dvéře. Celá se za- chvěla a stála nehnutě, naslouchajíc. Ne, ni- kdo nevstupuje. Lekala se takto vždy, př každém otevření dveří a při každém se obje- vení tlusté své služky Duňy, celá rozechvívala se nadějí, že došel kýžený dopis. — Ale do- pis — nepřicházel! Bože můj! Bože můj! .. Stiskla elektrický zvonek, zalepila obál- ku a nadepsala adresu: „Monsieur Alexandre Vrotzov, Palace-Hotel, Constantinople. Důňa vstoupila. „Vhoď tento dopis do po- štovní schránky, Duňo!“ Po odchodu služky Elizaveta Alexandro- vna pokračovala ještě několik minut ve své procházce po pokoij, stále ještě plna trapných a teskných domněnek. Pojednou se zastavila a obličej její se ozářil- „Což abych poslala Duňu opět do red- akce; něco mi povídá, že tam snad přece bu- dou míti nějaké zprávy od Sáší. V tom otevřely se opětně venku dvéře Elizaveta Alexandrovna znovu se zachvěla „To není Duňa, Duňa nemohla by se tak r chle vrátit nazpět.
Sáša Bož Vrotzov Alexandra Duňa Palacehotel Constantinople
12 article
Kroky ozvaly se u koridoru, kroky cizí mužské. Jest slyšet zaklepání. „Volno,“. — a ve dveřích objevil se listo- noš. Srdce Elizavety Alexandrovny poskočilo v těle. Listonoš podává jí dopis. Ještě nežli ho uchopila, cítila, že jest od jejího muže. Ano, ano, adresa tužkou nadepsána jest o něho. Podavši rychle listonoší rubl, rozechvě- nýma rukama roztrhla obálku. Hle, i dopis tužkou psán, božíčku, co to znamená, ptala se s údivem, nahlédnuvši do dopisu a na takovém prasprostém, umačka- ném papíru? Co může to jen znamenatí? Celá rozechvěná a udýchaná rozčilením, s bušícím srdcem hltala téměř obsah dopisu s takovou horouci touhou očekávaného: „Předrahá moje Lizol Vím, jak velmi jsi znepokojena — a proto především Tě prosím. abys mi odpustila dlouhé moje mlčení. Drahé moje dítě, myslíš si, že dlím na překrásném břehu Bosporu pod čarovným cařihradským nebem, odkudž netrpělivě očekáváš mé do- pisy, slibené při našem rozloučení. Já ale tam nejsem. Jsem nyní zcela jinde, kde není ani pošty, ani telegrafu, kde není jakéhokoliv spojení s civilisovaným světem, kde sotva mohl jsem nalézti tento smačkaný papíra tužku, abych Ti napsal několik řádek, které bůh ví, kdy dostanou se do drahých Tvých rukou, a před krásné Tvé oči, kferé z dálky líbám.
bůh Bospor Elizaveta Alexandrovna
13 article
Nalézám se nyní v prapodivném okolí Poslyš: Jsem v divokých skalnatých horách Někdy jím suchý chléb, jindy jsem úplně o hla- du. Spím na zemi, nebo na holých skalách, nebo v tmavých lesích, příkryt toliko svým cestovním šálem. Okolo mne jsou lidé zarostli vousy, ušpinění blátem a často i krví, ozbro- jení až po zuby. Je to strašné, hrůzyplné velkolepé! Jsem v jedné „četě“ „razbojniků“ Nelekej se však, předrahá moje Lizo, při těch- to slovech. Nejsem zajatcem těchto lidí, ale jsem jejich hostem, a tito „razbojníci“ jsou li- dé, před kterými by každý měl padnout na kolena, aby se jim obdivoval. Zkrátka jsem jedné četě makedonských revolucionářů.
14 article
Za dne otřásá se vzduch palbou a bitka- mi našich s tureckým vojskem. Za noci, shro- mážděni v horských pustinách, chystámesi zbraně k zítřejším zápasům. Jak jsem se sem dostal? Ani nevím. Když projížděl jsem Sofijí, zachvátila mne neodola- telná touha podívat se na tureckou hranici. Když jsem byl jednou zde, nic na světě nebylo s to mne udržeti, bych nepřelétl s třemi bul- harskými studenty v řady těchto ideálních li- di a zúčastníl se jejich bojů za velké principy kterým v životě svém jsem vždycky se klaněl Předrahá Lizol Ty mi odpustíš tuto moji pošetilou touhu. Ty mi jistě odpustíš. Tvé zlaté srdce mne pochopí!
15 article
Až vrátím se do Petrohradu (zůstanu-l živ a zdráv), v což ostatně pevně věřím, budu Ti vypravovati divy a zázraky, o neslýchaném nadšení a bezpříkladném sebeobětování hrdinství, před kterým bledne historie. Bože můj, to třeba viděti a prožíti! Lizo, ty mladé junáky, ty bujné hlavyl U nás v Rusku píšeme a mluvíme o ideá- lech, zde umírají za ně a činí to s tak dojem- nou prostotou! Je nutno viděti patnáctiletého hocha, s jakou smělostí drží ve svých rukou pumu se zapáleným knotem, pumu, která skrývá na sta nejhroznějších smrtí, a jak vrhá se na nepřítele v dešti kuli, aby ji vhodil jeho řady Víděti bulharské selky, ženy, dívky něžné jako anděly, jak převádějí nás za temných nocí. jak, nedbajíce tolika nebezpečí, přinášejí nám potraviny, a s jakou radosti berou účast na našich osudech. Ruka se mi chvěje rozčilením. Prolevil se kdy duch svobody, ve formě idcálnější, stvořil kdy větší bojovníky, velko- lepější hrdinství? Modlete se, Lizo, tam za tyto junáky Modlete se za ně a milujte je! Stráž sděluje nám právě, že za blízkými vrchy objevilo se vojsko. Opět boj. S bohem, drahé moje dítěl Očekávej mne s důvěrou bcha, jakož i já pevně doufám, že opět a v brzku Tě obejmu. Tvoje láska jest mým strážným andělem, který chráni mne před smrtí. Ostatně nevím však, kde nalezl bych slavnějši! Libám Tě, anděli můj, a na brzkou shledanou se těší Tvůj Tě milující.
Bož Liza Petrohrad Rusko Liza duch svoboda
16 article
Alexander. P. S. Viď. že mi odpustíš, má drahá Lize? Elizaveta Alexandrovna složila dopis. Její oči zářily slzami. Obličej její úplně se vy- jasnil a pohled hořel oduševněním. Dlouho zú- stala nepohnutě, konečně zašeptla: „Ach, šlechetný a vznešený můj Sáše Ach, vznešený můj Sašo, ty víš, že ti odpou- štími“ Nové slzy kanuly ji po líci. Vstala a odešla do kabínetu svého muže. kde otevřela velký atlas, vyhledala evropské Turecko a sednuvši si na pohovku, dlouho prohlížela mapu. Najednou vtiskla růžové své rty na jedno místo na mapě a dlouho, dlouho je tam držela- Elizaveta Alexandrovna líbala — Make- donji Sofije, 24. řijna 1903. Čís. 516. 1925/1013 Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtež adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II., Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“. Úloha čís. 995. František Dedrle, Brno. (Zlatá Praha 1913.)
Alexander Alexandrovna Sáša Dedrle Turecko Praha marianský ulice Brno II
17 article Mat ve 3 tazích.
Mat ve 3 tazích. Úloha čís. 996. J. Scheel, Slemdal. (Arbeiterztg. 1913.)
J Scheel Slemdal
18 article Mat ve 2 tazteh.
Mat ve 2 tazteh. Za správně a úplné rozřešení úlohy čís. 99 vypisuje šachová redakce časopisu »Arbeiterzige (Jan Kotrč] 3 knižní ceny. Řešení nejdéle do 31. října t. r. na »Arbeiterztg.«. Vídeň (šachy)- Ruská hra Hrána dne 13. října v simultanní produkci v City of London Chess Clubu. Bílý: J. R. Capablanca. Černý: F. Dunkelsbuller 9. Jb1—c3 17 — 15 e7—e5 c2—e4 2. Jg1—13 J28—fo 10. c4xd5 c6xd5 11. Dd1—b3 Je4 Xc3 Ji3xe5 d7—d6 12. b2xe3 Jbs— co 4. Je5— f3 Ji6xe4 13. Vít2el Se7— f6 5. d2—d4 d6— d5 14. Sel—n3 Ví8—fz 6. Si1—d3 S18—e o— e 15. Db3xd5 černý vzdal, 8. c2—c4 e7—c6 neboť po DXd5 následuje 16. Ve8+ Ví8 17 VXi8 mat a na jiné tahy 16. Sd3—c4 atd. »Westminster Gazettes. Zprávy šachové. Praha. V turnajích Šachovniho klub »Dobruský« hraje letos celkem 47 členů. VI třídě: Inž. Mareš. O. rytíř Kruliš-Randa, šl. Žu- kovský, Šípek. Dyk, dr. Berla. Procházka, Tou- palík, dr. Meisner. Kornia, Hajn. Mitovský, dr Vítkovský, dr. Wertheimer. II. třída: Kokšál. Ska- lička, Havlík. Svačina, Schauer, Silvester, inž. Ja- neček. Přeček, Hašek. Řiha Arnold. Čermák Tereba. III. třída má letos 20 účastníků: Valeš Hranička, Šlěpánek. Vobruha, Švejda, dr. M as Slabák, Knobloch. Rydlo. Tomek, Mára. Novák Daneš, Rejha, Lenz, Hromádka, Melounek. Ko- várna, Kafka a Hráský. Soutěže o memorial dra Jana Dobruského zúčastní se letos 8. kl. »D- bruský« třemi teamy. Praha. V Klubu šachistů Vyšehr a započne počátkem listopadu zimní členský turnaj Partie budou honorovány: výbra 50 hal., remis 25 hal. Vklad činí 80 hal., záruka (která se p sehrání všech partii vrátí) 1 K. Přihlášky do l. listopadu v místnosti klubovní v kavárně »u Bi- voje« Nusle-Údolí, Přemyslovo nábřeží. Jourfixy vždy ve středu a v sobotu od 6 do 10. hodin večer.
Kotrč Capablanc Černá F Dunkelsbuller Vít Gazettes Dobruský Mareš Kruliš Randa Šípek Dyk doktor Berl Procházka Meisner Kornio Hajn Wertheimer Kokšál Havlík Svačina Schauer Silvester Ing Přeček Hašek Arnold Čermák Tereba Valeš Šlěpánek Vobruha Švejda Knobloch Tomek Mára Novák Daneš Rejha Lenz Hromádka Melounek Hráská Vyšehr Přemyslův Vídeň Selo Praha ko Nusle London Ness klub Šachovni klub c 2 J 28 d 5 14 d 3 S as Slabák
19 article
Vršovice. Klub žachistů Vršovice se- hrál dne 19, října odvetný zápas s klubem ša- chovním na Novém Smichově a zvítězil v poměru 744 1 312 Smíchov. Nově založený šachový krou- žek na Novém Smíchově koná své schůzky vždy v neděli a ve svátek odpoledne v restau raci »U modré hvězdy« v Radlické třídě. Pro za- čátečníky zařízeny kursy vyučovaci. Dne 1. listo- padu začne členský turnaj o championát kroužku Vyžatuje se pouze záruka 40 hal., která po se- hrání všech partií se vrátí, ceny jsou věcné. Břevnov. Šachový kroužek v Břev- nově vypisuje dvoutřídní turnaj o ceny. Vklad i záruka po 50 hal. Přihlášky do 1. listopadu restauraci »U zelené brány« v Břevnově. Český Brod. Dne 19. října hrál mistr K. Opo- čenský v Kroužku šachistů v České m Brodě simultanně 26 partií, z nichž po dvou- hodinné hře 25 vyhrál a pouze 1 zremisoval (p.
Vršovice 312 Smíchov Nový Smíchov Břevnov Břve Český Brod Český m Brod
20 article
Bob. Židlický). Mistr penechal svým soupeřům volbu kamenů a dovolil také konsultaci hráčů Kroužek šachistů v Českém Brodě přemění se co nejdříve v klub a přistoupí k Ústřední jednotě českých šachistů. čítá již nyní přes 20 členů. Schůzky konají se v hostinci »UJ Strachů«. Plzeň. Jak se dovídáme, dojde v nejbližší době k spojení Spolku českých šachistů se Spol- kem šachistů Dobruský v jediný klub pod ná- zvem Spolek českých šachístů Do- bruský v Plzni. Olomouc. Šachový spolek v Olomoue probouzí se k novému životu. Má sídlo v ka- várně v Národním domě, kdež se členové schá- zejí každodenně. Londýn. Po svém příjezdu do Londýna na- vštívil J. R. Capablanca populární šachovou kavárnu Divan Café, kde sehrál simultanně menší počet partii, jež všechny vyhrál. Dne 13 října hrál v Čity of Londen Chess Clubu proti 28 velmi silným hráčům. Za 41/% hodiny vyhrál 13 partii prohrál 7 a remisoval 3. Mezi účastníky byli m. . Cole, Loman, Sergeant, Wainwright. Michele vesměs dobře známí hráči. Z Londýna odjel Capablanca do Paříže
Bob Židlický Strach Dobruský Capablanc Loman Sergeant Wainwright Michel Český Brod Plzeň Olomouc Londýn Col Paříž národní dům Londen Ness klub
27 article
soustře výkvět současného slo- vanského písemnictví. Román „Aleksandr I.“ jest epilogem největšího dramata, které se odehrálo v ďějinách světo- vých, oné zigantské tragédie, jejíž prologem bylo zavraždění cara Pavla 1. a sečnami dalšimi Slav- kov — Tilsit — Moskva — Lipsko a Sv. Helenn Mohutná tato práce vyvolala na Rusi i v celém kulturním světě rozruch a zájem zcela mimo- řádný, i není pechyby, že také nejširší kruh českého čtenářstva cáhnou dychtivě po knize. kteráž dějem, hlubokou vnitřní hodnotou i sty- lem skvělým a mistrným řadí se hned vedle Tolstého epopeje „Vojna a mír Račte doleší kupon odstřihnout a zaslati jel v nezalepené obálce frankované 3haléřovou známkou svému knihkupci aneb nakladatelství firmy 12162-
Pavel Tolstý Moskva Lipsko Rus
30 article Kalendář na r. 1914
Kalendář na r. 1914 jako jubilejní Almanach českých textilních dilovedoucích r. 1893-1913 nákladem spolku strojmistrá a zřízenců průmyslu textilního v Náchodě. Toto velice obsáhlé, praktické i poučné dílo bude první příručkou v čes. literatuře odborn nejen pro dílovedoucí a úředníky v textilním prů- myslu zaměstnané, ale i pro každého, jenž seo průmysl tento zajímá a chce i samostatné se vzdě- lávati. Přispěním učitelských sil odborných škol textilních i samotných členů spolku, jakožto vy- školených praktiků, podařilo se získati tak cenný materiál, že předčí dosud vydané podobné kalen- dáře neb přiručky Mimo mnoha jiných částí obsahuje následujícít Stručné dějiny textil. průmyslu. 2. Zkoumáni přediv. 3. Bavlna. 4. Obchod s bavlnou. 5. Předeni bavlny. Obch. názvy přízí. 6. Kalkulace tkanin. Tkalcovství strojní vazby tkanin listovýchi Jacquardských. 8. Některá zařízeni výpomocná (pro mistry vzorkáře atd.). 9. Pletařství. 10. Úpra- va látek textilních. 11. Část obchodní. 12. Stroj- nictví. 13. Elektrotechnika. 14. První pomoc př úrazech. 15. Část všeobecná (různé prakt. tabulky, výtahy ze zákonů atd.).
Náchod
33 article KAPITÁN NEM
KAPITÁN NEM trilogie nejslavnějších románů JULIA VERNEA. kterou zahajuje nakladatelsství E. BEAUFORTA V PRAZE nové illustrované vydáni JULIA VERNE DODRODRUŽNÝCH ROMÁNů. Vydáni toto vyniká krásnou úpravou, původními illustracemi, vhodným malým formátem. Svazky po 96 hal. obsahují vždy buď úplný román neb dít. V sešitech po 24 h vyjde toliko hořejší trilogie- Žádejte prvý sešit na ukázku buď u svého knihkupce, neho přimo v nakladatel- ství E. Besnforta v Praze, Jungmannova tř. 21. Ve zvláštní přiloze tohoto sešitu najdete vešker podrobnosti, jak o vydání illustrovaném, tak o vydání neillustrovaném svazek po 50 haléřich, v němž vyšly všecky romány Verneovy. 34489- úplné zařízení bytůse zárukou nabízí firm
Verne E Beaufort DODRODRUŽNÝCH E Besnfort Praha Jungmannův třída