2
masthead
NÁRODNE ISTY.
NÁRODNE Ist
3
masthead
7. dubna 1901.
5
article
Labutka se díval do trouhy jako do da
lekohledu. Zprvu neviděl ničeho, ale pak jasně
rozeznával kontury napolo upečené čepice, která
trčela v troubě jako píst-
»Mordié patalióně, vrčel muž s modrou
zástěrou dálej sa pak to mělo kořet, když jsem
si tam zapomněl celou — čepici!e — —
ob nme
ber úni
6
article
Svetlá noc.)
Svetlá noc.)
Z »Petrohradškých náčrtků« V. Avséjenka. Z ruštiny
přeložila Matie Doblášová, v Nežíně na Rusi.
Zahrániční vlak, navzdor ťomu, že se na
zýval »rýchlíkem«, vlekl se zdlouhavě od Verž
bolova k Vilně. Byla Bnla sobota. Vozy byl-
prázdny: ani v druhé třídě nebylo pozorova
obvyklého návalu: komu by se také chtělo ztrá
viti tuto noc na cestě a dojeti k cíli na
Boží hod!
V jednom z oddělení železničního vozu
první třídy seděla jediná dáma, Marie. Nikol
jevna Lovacká, asi osmadvacetiletá, prostředn
postavy, s rysy poněkud uvadlými, ale ještě sým-
palické krásy. Měla na sobě šedé cestovní šatv
a rozepjatý kabáteg. Odložený malý kloboučel
ležel před ní na slolku podle žluté knížky, kte-
rou již nemohla čísti, protože byl soumral
zhustl, a stcarinový oharek ve svítilně vydáva
přílis málo světla
Nudila se. Dívati se oknem nebylo nač
Unylá, leckde sněhem ješté pokrytá pole, ubohé
vesničky, osamotnělé slanice s jakýmisi podiv-
nými názvy: Vilkovišký, Pilyišky, Milinišky —
vše to nevzbuzovalo zvědavosti a nejevilo žádné
rozmanitosti.
A na duši její bylo též mdlo a tesklivo
Vracela se z Beau lieu podle Nizzy, kamž ji
byli poslali na dva měsíce lékaři, jelikož k
konci petrobradské zimy cílila se churavou. By
dhla tam u provdané sestry a nyní pospíchala
do Petrohradu k matce, u níž zůstal její osmi-
letý syn Bórja. Na tom děcku soustředily se
všechny sympathie jejího srdce a všecky zájmy
jejího zmařeného živola. Chtěla vyjeti o několik
dní dříve, ale zdržely ji nějaké maličkosti,
nyní měla ztráviti noc před Světlou nedělí v že-
lezničním voze jako bloudicí světem bez při-
střeší. Za to však zejtra, na první den svátků
přitiskne Bórju k svému rozteskněnému srdci.
V Avséjenka
Doblášová
Marie
Nikol
Lovacká
Miliniška
Bórja
Vilno
Nizza
Petrohrad
Vilkovišký
Pilyiška
Beau lieo
7
article
Jen to jediné ji těšilo a spolu nepokojně roze
chvivalo: zvykla již nedůvěřívě pohližeti vstřío
každé radosti a každé očekávání bolestně napí
nalo jeji umdlené čivy.
Když se bylo za okny vagonu úplně se
tmělo, pocit osamělosti dolehl na ni ještě sil
něji. Obraznost spěla k Petrohradu, a i ty po
mery, v jakých žíla u matky, uprostřed nevý
slovné, ale navzájem pociťované nespokojenost
jedně s druhou, zdály se jí stokrať milejší, než
tato tesklivá, tísnici osamělost ve zdlouhavě se
vlekoucím vlaku.
Marie Nikolajevna pokoušéla se usnouti.
Rozložila plaid, ulehla na pohovku, ukrýla se
celá až do polou hlavy a přimhouřila oči. Spá
nek se však nedostavoval, a místo něho mo-
zek její ještě úsilovněji pracoval, a nepokojné.
neodbytné upomínky, plné výčitek a ještě ne-
ztlumeného podráždéní, vleklou řadou táhly před
jejíma zavřenýma očima.
Nikolajevna
Petrohrad
8
article
Před pěti lety udála se její roztržka s mu-
žem. Teď ani nemohla říci, proč se vlastně tk
stalo. Příčin bylo mnoho, ale ve vzdálenosti pět
roků každá o sobě jevila se velmi malichernou
Ni on, ni ona neklamali druh druha, ale u obou
bylo mnoho podezřivavé nedůvěrý a tězké, věčně
se obranující samolibosti. Celé drama, jež zma-
řilo její život, odehrálo se právě na půdě větc
samolibosti. On nechtěl ustoupiti, protože jeho
nedůvěřivost vyžadovala vždy nových a nových
důkazů její lásky; ona neusťoupila, protože dle
jejiho soudu, zakořeněného hloupým vychová-
ním a hloupou rozhýčkaností, žena nemá ustu-
povati muži.
DVě stanice přeď Vilnou začala konečně
dřímat. Ve Vilně již ve snu cítila, jak jejím tě
lem proběhl chlad z otevřených dveři, slyšela
nějaké hlasy, tahání se s příručními zavazadly
Ale přes pocitěný chlad usnula tvrději a pro-
spala asi pět hodin za sebou.e lslva
Když konečně otevrela gči, vůz byl zalitý
jasným syětlem právě vycházejícího slunce. T
ji nevýslovně potěšilo. Snaď i v Petrohradě jest
dnes slunečné počasí — pomyslila si. A do P
trohradu zbývá jen několik hodin!
Vilno
Petrohrad
9
article
Přejela rukou tvár, spustila plaid, zvedl
se na lokti — a pojednou se oči jejť široce,
skoro uřekaně rozevřely, zastavivše se na sedí
eím před ní v jiněm konci oddělení pánovi.e
Byl to její muž.
On patrně již dávno hleděl na ní, a na
tváři jeho nebylo znátí ani leknuti ani pře-
kvapení, jenom lehké rozpaky. Když se zraky
jejich setkaly, rozpaky týto zřejmě se zvětšily.
Nesklopil oči, ale pohlížel na ni nerozhodně a jak
s přiměskem mrzutosti. Pak ale zvedl ruku
a mlčky smekl
Marie Nikolajevna nejdřív zbledla, pak čer-
veň ji hustě polila líce.
»Což jste nemohi usednouti do jiného vozu
Nemohl jste přehnouti odtud, když/ jate spatři
mne?« pravila mu vyzývavým tónem.
»Já jsem vás tuprv teď spatřiky« odpověděl.
»a prchati před vámi ani nemám příčiny, nebot
nejsem před vámi v ničem vinen.«
Marie Nikolajevna trhla rameny a obrátil
sek oknu. Byla těžce rozechvéna, skoro rozlo
bena. Zlobilo ji nejen setkání samo, nýbrž ješlě
více okolnost, že bude musit takto proseděl
s ním celou řadu hodin, snad až k samému
Pelrohradu. Jaké to hloupé postavení
»Jedete do Petrohradu?« ostře obrátilas
k němu.
i »Ano, do Petrohradu c
Ještě ostřeji se odvrátila, škubnuvši nejen
rameny, ala celým tělem. Napadlo ji podívati se,
není-li možno přasednouti do jiného oddělení,
pak ale si pomyshla, že by to vypadalo, jakohy
se ho byla uleklabom a ae
Minulo asi půl hodiny zanitrapného mlčen
soobou stran. Potom vyndal on cigarsitu a ze-
ptal se zdvořile:slab lábvu šybal ,eos
»Nebudu vás obtěžovat? Pokud se pama-
tuji, dříve jste mi to vždy dovolovalai« -
Zase se dopálila a nejvíc na ten zdvořilý
tán. Misto abyh odpověděla timtéž tónem, pravila
úsečně:
Nikolajevna
Petrohrad
10
article
*) »Světloue nazývají Rusové noc před Božím
hodem velkonočníu, jakož i vůbec velkonoční svátky
mají název »světlých«. Pozn, překl.
»Nemusil jste se namáhati připomenutím.
co bylo dříve.«
»Věe nestála mne žádné námahy,« odvělil
on a ústy jeho zahrál shovívavý úsměv.
Začal kouřit. Ona by mohla čisti, ale —
podivná věc — ani na to nevzpomněla.
Znenáhli uvýkla svému postavent. Ba okol-
nosti neočekávaného setkání počaly ji zajímati?
kdesi v tajné hloubi jejich ženských instinktů hnul
se zvědavost. Vyčkavši okamžik, kdy pohlížel
stranou, rychle si jej polajmu prohlédla.
Mále sestárl a málo se změnil za tčch pě
let. Jen obličej jeho silně osmáhl, ba skore
zhruběl; ulehl na něm jakýsi nádech smutku,
který přípomínal přestálé zklamání, ba snadi
utrpení. Marie Nilolajevna — kdo ví proč —
byla spokojena, zachytivši tento nový výraz v
jeho tváři. Byla sice dávno již rozhodlaj ž
je vše a navždy mezi ní a mužem ukončeno
ale v tento okamžik poznávala, že byd jí byl
nepříjemné, potkati jej zmládnuvším, zdravějším
spokojeným.
Zase se oderádla a jala se hleděti oknem
Tu opět on zastal u nf dlouhý, vnímivý pohled
Oči jeho také hledaly čehosi nového v tazích
jejího obličeje. Ona, neobracejíe se, ertila ten
upřený na ni zkoumavý pohled; i pojaly ji roz
paky, ale již nikoli nevole, nýbrž jakýsi smute
vnikal do ní a doléhal na ni rostoucí tlhou.
»Marie Nikolajevno!« zvolal na ní po
jednou.
Rus
Marie Nilolajevna
Nikolajevna
11
article
Sotva se k němu otočila — pouze hlavou
»Mohu vás požádati, abyste mi povéděla
něco o našem synovi? Vždyť jsem jej obětova
z úcty k vašemu mateřskému citu. Pět let jsem
neměl o něm žádných zpráv, a ví bůh, jak mi
bylo těžko ... pravil tónem, v němž bylo sly
šeti, i smutek i pokoru, ba plachiost.
»Vida, kdyby byl dříve vždy mluvil tak
se mnou .s mihlo se v hlavě Marie Niko
lajevny.
»Bórja roste, stal se z něho hodný hošík,“
odpovědála. Cit mateřské chlouby rázem sej
zmocnil. Zachtělo se jí okázati mu fotograí
děcka, již vždy vozila s sebou. Vyndalaj
z příruční tašky a vztáhla k němu. anhst sl
»Zde, pohleďte ls
Lovacký vstal, vzal fotografii a dlouhos
na ni díval.
»Vy jste šťastnější než já; za několik
hodin přitisknele jej k srdci, zulíbáte jej . . «
pravil zachvěvším se hlasem. „»Pro vás jest dne
opravdu světlý svátek, ale já budu šťasten jie
tím, že jsem viděl jeho podobiznu: teď bud
jako živý státi před mými zraky.«
V roztržilosti neusedl Lovacký na dřívějš
místo, ale vedle ženy.
»Nechuravěl za téch pět let ? Učil se ně-
čemu?« pokračoval ve vyplávání.
Marie Nikolajevna, podléhajíc témuž mateř-
skému pudu, jala se vypravovati. Zdálo se j
divným, že může tak klidně, ba s potěšením
mluviti s člověkem, jenž »zmařil její život«
(byla přece o tom jista !); ale vždyť mluvila
o svém Bórjovi.
»Anu, vy jste šťastnější, než já !« pravi
s hlubokým povzdechem a ve tváři jakoby se
byl více spadl a celý se jaksi shrbil, jakoby cíti
na sobě zmahající se tíhu.
Marie
Niko
Nikolajevna
12
article
Úkosem pohledla naň Marie Nikola jevna
cosi jako lilost vkradlo se ji do srdce. Vskutku,
vždyť ten člověk nebyl nucen postoupiti jí svého
syna; v tomto případu se obětoval.
»Jedete z Vilny?« zeptala se.
»Z okolí Vilny. Žil jsem naj statku, zabýval
jsem se hospodářstvím... Teď jedu do Petro-
hradu, myslím obdržeti místo,« odpověděl.
»Hospodářství se nezdařilo ?«.
»Naopak, šlo dosti dobře; ale zpozoroval
jsem, že začínám teskniti a to již docela nejde
A táhla mne touha do Petrohradu, protože tam
buduv blíže k.so ky našemu dílětis « n
obMarie Nikolajevna se odmlčela. Chtěla mu
dáti novou olázku, ale bylal si vědoma, že by
to bylo strašnou n beztaktností od ní. Nicméně
však se odvážila: nioe
»Což pak. žádná jiná láska nepomáhala
vám rozptýliti vaší tesknotu ?s prohodila, cílíe,
že se zardivánT echo a sld
»Ne, nebylo nic podobného,« odpověděl
prostě. eT lou
»Jste také tak umdlený srdcem, jako já. ?«
pokračovala a dovolila sí uršmáti se.
zJako vy?« opakoval. »Nevím. O vásí ni
nevím.« s s
»O mně není co věděti. Zabývám se Dor
jou, trochu churavím, to je vše,« pravila.
A zase nastalhs pomlčkasoxavv iden sv
Vešel konduktor, odebral lístky a gratuloval
k svátkům. Když vyšel, Levacký se nerozhodně
obrátit ceiým tělem k ženě
»Marie Nikolajevno, myslíte, že jeno čirá
náhoda svedla nás právů v tento den ? « praví
zachvěvším se jako přepjnlá struna halasem.
Neodpověděla. Tíha, jež jí ležela na srdci
doléhala stále silněji, ale bylo cosi sladkého
v této bolesti.
»Darujte mi fotografii Bórji !« změnil roz
mluvu.
Marie Nikola
Nikolajevna
Dora
Bórja
Vilno
Petrohrad
Petrahrad
13
article
Mlčky, rehledíc naň, vztáhla k němu fo
tegraſii.
»0, jak jste dobrále řekl prudce. daa
Na jejích řasách se pojednou zaleskly slzy
Rychle setřela je kapesníkem a oločila sec k muži.
»Když budete bydleti v Petrohradě, tož
já... totiž bylo by hloupé, kdybyste nikdy ne-
vidlě svého synan Můžete se někdy u nás za-
stavit.. když nebudu doma. . řeknu o tom
la o
matce. «
»Vy dovolujete? Jak budu šťasten. ! Jak
vám z celě duše děkuji!« zvolal.
Vlak vjel pod střechu nádražního klenutí.
Ve voze se udělalo temněji. al ne
Lovacký naklonil se k ženě.
»Když jste již rozhodla, kdyží dovolujete
buďte velkomyslnou do konce, učiňte mne šťast-
ným právě dnes! Dovolte, bych jeb hnedi spolu
s vámi h. Nebudu. překážeti vašemu štéstí, chei
jej sdíletio jen několik okamžiků, e pravil mocně
rozechvěřýmhlasemilnb zdáa mol oe ad.
Marie Nikolajevna pokrčila rameny anj ne-
dosn nsmsží j
svolujícanib neodřikájíe.
Lovacký se táké nedomáhal přímé odpovědi
Jal se všezařizovati, obdržel zavazadla, vyhledal
kočár o6 lošižq a iqol lniaen šti d
Když se pod nimi ozval hrkot dláždění,
otočil k ženě obličej, ozáčený rožnícenou radostí,
»Vzlyť jsem vám sještě neřekl »Christo
voslires!« proliodikou oe
Mlček
Nikolajevna
Petrohrad
16
article
Dala mu obvyklou odpověď a oba pohledl
na sebe nerozhodně. Pak se tiše naklonil kni
a třikráte ji políbil. Vrátila mu polibky zardělá,
mrzíc se, lekajíc se a rozněcujíc se návalem
vítězieího mocného eilu.
»Vérite tedy, že to nebyla čirá náhoda, jež
nás dnes svedla ?« opakoval svoji dřívější otázku.
»Věřím...« odpověděla tiše, ponechávajíe
oe
mu svoji ruku.
18
article
lskonoi
el a l o s
onee
U Sienkiewieze-
lud
Slovanský genius počiná si dobývati uznán
ve světě. Nejprve došla uznání jednotlivá díla
výtvarných umělců slovanských, pak si vynutila
pozornost díla slavných romanopisců ruských,
Turgeněva, Tolstého a Dostojevského, jež pře-
ložena snad již dovšech jazyků evropských.
Krok za krokem dobývá si úznání ve světě
česká hudba a z polských literátů v pravěm
slova smyslu ovládá veřejný interes Henryk
Sienkiewiez. Nejvíce v Italii, kde se těší skorem
stejné oblibě, jako ve své vlasti. Tam se setká-
vají s ohromným účastenstvím i jeho romány
historické, ryze polské, jako »Křižáci«, »Ohněm
i mečem« a »Pan Volodyjovský«. V Anglii
ve Francii, tak těžko přístupných pracím cizíeh
literátů, jest to ovšem především řomán z prvníeh
dob křesťanských »Quo vadis«, jenž zalozi
slavnou pověst polského autora. Také Něme
mají pěknou řadu překladů praei Sienkiewí-
ezových ovšem ne jeho »Křižáky«, vzbuzujíe
nepříjemné vzpomínký na doby, kdyl věc ně
mecká utrpěla od Poláků tak těžkou porážku
Čtehárům našim je známo, s jakým na
dšením oslaveno jubileum Sienkiewiczovo po všem
národě polském; také české časopisy literární
věnovaly vřelé vzpomínky slavnému polskému
autoru. Jako dodátek k tomu přináší »Česká
revue« ve svém březnovém čísle, jež se opět
vyznamenává obsahem velmi rozmanitým a za
jímavým, v dokončení svého článku »Sienkie-
wiezovy slavnosti« zprávu o způsobu života
Sienkiewiezova.
Turgeněv
Tolstý
Dostojevský
Sienkiewiez
Volodyjovský
Polák
Sienkiewiczův
Sienkiewiez
Italia
Anglie
Francie
Quo vadis
19
article
Nejprve je třeba znáti, kde pan Sienkie
wicz bydl? Ve Varšavě v ulici Wopolne
čís. 24; k většímu ještě údivu si povězme, že
zůstává spolu se svou tchyní paní. Szerkjewi-
ezovou, s níž se výborně snáší. Dům, v němž
bydlí, je nárožní, třipatrový, tmavožlutý, v celku
se ničím nerůzní od jiných varšavských domu
V průjezdě na místě, kde jsou uvedeni oby
vatelé domu, čteme mezi jinými: » Hlenryk
Sienkiewicz, literat.«
Sienkiewicz bydlí v druhém patře; bytje
zařízen zcela skromně. Trochu starosvětský
nábytek v saloně přípomíná šlechtický dvůr
Na stěnách visí několik obrazů polských ma
lírů. Mezi jinými je tam horal zakopanský
Pieniny, venkovská dívka atd. Na postranní
stěně v saloně je portrait mladého hošíka
v ruské uniformě gýmnasisty — je to obraz
jediného syna spisovatelova. Na stolkuje
známá skupina »Býk farnesský«, kterou mu
věnovali Italové; na jiném stolku je mramorové
poprsí Sienkiewiezovo. Vedle salonu je pra-
covna jubilantova — je to jasný nárožní pokoj
o dvou oknech — za ním neveliká ložnice, na
levo od salonu je prostranná jídelna. Pracovní
pokoj je zařízen zcela jednoduše, prostě; n
psacím stolku leží vždy minožství knížek
novin; fauteuil a několik křesel. Dokola jsou
přihrádky s knihami, mezi nimiž jsou zvlášte
nápadny krásně vázané spisy Sienkiewiczovy
v cizích překlaďech. Na jedné stěně je velk
obraz zesnulé choli jubilantovy. Postrann
stěnu zdobí myslivecké trofeje z honby po
Afriee“ a z domáclho kráje. V kabineté stoj
různé památné dary, jež Sienkiewicz obdržel
mezi jiným švédská koule ze zdi Czestochovy
střibrná puška na způsob sarkofagu s památ
kami z Wawel.
ne
Sienkie
Hlenryk Sienkiewicz
Sienkiewicz
Italos
Sienkiewiczův
Varšava
Wopolne
Pieniny
Wawel
20
article
Sienkiewicz počíná den mezi hodinou 9.
10. ráno, Pozdraviv se s domácími lidmi za-
sedá ke společné snídani. Obyčejně pije slabý
čaj sejsmetanou, při čemž pojídá pár kousko
syrové šunky nebo roastbeefu. Po krátkém roz-
hovoru odchází do svého kabinetu a dává se
do práce. Okolo 12. hodiny mu přinese sloužíc
černou kávu a dvě vajíčka, načež pranuje bez
přestání do 2. hodiny, kdy začíná oběd, Tim
také se končí jeho denní tvůrčí činnost.
Oběd je pro něho dobou odpočinku a in-
timní zábavy. Referentu » Przegiadu « se patrně
nepovedlo vyzvědět, které krmě Sienkiewiez
zvláště miluje, neboť jinak by je byl jistě vy-
jmenoval. Sienkiewiez má prý dobrý žaludek a
bývá vždy při dobré chuti — což je veliký dann
boží; není také vyběračný, ba naopak nejraději
na stole vídává obyčejná jídla. Nejvíce ještě má
rád »wedliny litewskie«. Při obědě pívá někdy
trochu slabého vína s vodou; jinak není příte
lem líhových nápojů.
Sienkiewicz
21
article
Mezi hodinou třelí až pátou přijímá hosty
a přálely. Ale v dobách posledních, zvláště pře
jubileem, byl u něho v pravém smyslu takový
nával, že se musil zavírati již před 5, hodinou
aovždy unaven musil odpočívati. „ Vůbece spole-
čenské poměry a povinnosti ve Varšavě —
podobně bývá v Rusku a v Polsku vůbec —
né si v nich ukládá Sienkiewiez meze, nabývaj
často takových rozměrů, že mu přímo překážej
v práci. Prolo také se často uchyluje na venel
nebo do ciziny, kde může žíti více sobě. V ei
zině má více času a více může žíti svým my
šlenkám nežli ve Varšavě uprostřed četných
přátel a clitelů svých. licree
Kolem 6. hodiny večer vycházívá na pro-
cházku nebo na návštěvu některého blizkého
přítele svého. Na formální návštěvy nikdy ne-
chodí, aniž jich oplácí a nečiní od tohoto pra
vidla svého nikdy výjimky. V osm hodin ji
opět v kruhu, rodinném. Po teplé večeři, skláda-
jící se z masitého pokrmu, sýra, ovoce a čaje,
odchází kolem 9. znova ku práci. Odbývá sou-
kromou korrespondenci, později čie, činí si po-
známky a přípravná studia ku pracím svým.
Varšava
Rusko
Polsko
22
article
Teprve během doby nabyl Sienkiewicz pře
svědčení, že je nejlépe pracovati v době ranní
Dříve psával nejvíce večer. Ale když poznal, že
rozčilená, rozbouřená fantasie pracuje i dále
v noci a nedopřává autorovi pokojného spánku,
nančil se psáti za dne. Nyní tvoří večer zřídka
kdy a výminečně. Na př. »Na Olimpie« napsal
ve Varšavě za jednu noc! Hodinou dvanáctou
končíd se den v Sienkiewiczův. Rozloučivse
s lidmi svými odchází do Hiožnice, kde ješt
nějakou dobu čítá noviny.
Zde je nutno dodali, že je málo tak útlo-
citných a něžných otců jako on. Patří to právě
k jeho charakteristice, že v době tvoření, kdy
dvéře jeho jsou zavřeny všem lidem, jsou přec
vždy, každé minuty, otevřeny dělem jeho. Jak
krásná to vlastnost! Ony mu nikdy nepřekážejí
a vždy je rád vidí kolem sebe. Jak jsme již
dříve připomněli, tehyni svoumiluje jako
otsnn
bě7ao
vlastní syn.
Veliký spisovatel Sienkiewicz má také své
záliby, pussion zrovna panský;je totiž ná-
ruživým etitelem Nimroda. Honba patří k nej-
zamilovanějším jeho zábavám. Nejčastějí bývá
na honbách v Losni nebo bývá zván u Kra-
sinských v Radziejowicfch. Nyní mu soused
jeho oblegorský p. Dutkiewiez z Kvasného
zvláštním aktem zajistil, že může honiti na
stateích jeho (4000 jiter) doživotně. Je prý tam
dosti zvěře i srna tam není vzáchostí.
Sienkiewicz
Sienkiewiczův
Varšava
Hiožnice
23
article
Hrává v vint, ale v karty skoro nikdy ne
hrává. Hraje zřídka kdy, nízko a hra má byti
pro něho jen zábavou a oddechnutím od práce
u nie
v úzkém kruhu přátelském.
Na fo výpravuje řeportér » Przegladu« (uto
zajímavou, ale přece velice chárakteristickou
anekdotuy ob 5sl
Nedávno mělnjsem přiležitosť mluviti
o Sienkiewiezoví s rodinou jeho, když ho ne-
bylo doma. Když jsem odcházol, dal se s
mnou do řeči, sloužící Pavel, který byl patrně
svědkem předcházející rozmluvy v pokujizo
»Vašnosť bude psáti o našem pánovi?«
»Snad.«
»Tak (prosím, račte napssti, že náš pán je
moc hodný ke sloužícím a že my ho všichni
máme moe rádi, ijá, i ddruhá služebnál i ku-
ehařka !e
Počal jsem blahopřáti Paylovi, že, má
tak dobrého pána, ale oh mně vskoči
do řeči:
»Tak,« řekl, »ale proč pak se velmožny
pán mne neptá, co náš pán dělá; já to přece
vím nejlépe . ...«
Poctivý Pavel byl totiž patrně úražen, ze
ho redaktor »Przegladu« nejnterviewovali; ale
ten se dozvěděl přece, který krejčí Sien-
kiewiezoví šije, kdy se koupá, kdy na se béř
župan atd. — kdýž mu totiž Pavel pomáhal
do kabátu a podával mu galoše.
Inu, je to vždycky krásným znamením
dobrého srdee, když sloužicí duch“ chváln
svého pána.
Przeglad
Pavel
Siena
25
article
= Původce rakoviny. Z Londýna se ozna-
muje: Dr. Gaylord, professor na universitě v Buffalu.
zjistil po několikaletých pokusech cizopasníka, nále-
žejícího říši živočišné, jakožto původce rakoviny .
Poštěstilose mu totiž získati čisté kultury těchto
mikroskopických živočichů a vyvolati jimi nemoe
rakoviny. Mimo to doufá professor Gaylord, že do-
spěje k účinnému léčení télo choroby, o čemž v nej-
bližší době hodlá podali obšírnou zprávu legislaluře
slatu Nov. Yurku. Nelze sice pochybovat, že dříve
či později bude zjištěna příčina této hrozné nomoci,
tím spíše, jelikož v některých státech již jsou bo-
hatě nadané ústavy, věnované výhradně studiu této
olázký, přece dlužno se míti na pozoru před mož-
ným sklamáním. Zajisté že by positivní výsledek
v tomto směru byl jednou z největších vymoženosti
v oboru poznání nemocí infekčních. Že příčinou
rakoviny jest nákaza a nikoli pouhá náhoda, tomu
nasvědčují různě okolnosti. Z počátku připisována
příčina vodě, avšak povážíme-li, že počet případů
úmrtí rakovinou značně se rozmnožil i tam, kde se
bedlivě pečuje o zdravou vodu, nelze tento názor
déte hájiti. Zajímavo bylo, že příčinou rakoviny jest
živočích, neboť doposud ze všech infekčních nemocí
zjištěn dosud toliko při malarii cizopasný živočích
jakožto příčina otravy, kdežto, jak známo, bakterie.
jež jsou příčinou ostatních infekčních nemocí, nále-
žejí říši rostlinné, k houbám. Ovšem byla-lí skutečně
objevena pravá příčina rakoviny, bylo by lze oče-
kávati, že ne nalezne též způsob léčení této brozné
nemoci.
Gaylord
Londýn
Buffalo
profesor Gaylord
26
article
= První úspěch. Ze života Sofie Croizelteovy.
nedávno zesnulé někdejší slavné herečky Théstr
Frangais vypravuje Felix Duquesnel v sGaulcis« ná-
stedující episodu: První velký, její úspěch byla úloha
Blanche v kuse »Sphinx«, Kus byl realistický, bru-
tální, násilný, drama na tehdejší dobu (1874) po-
divně smělé a překvapovalo to tím více, jelikož auto-
rem jeho byl Octave Fevillet. Neboť Feuiilet, něžný
Fenillet, považován byl za autoras pror rodiny. n Ve
své roli Blanche měla herečka provésti rozuzlení
dramatu a jaké rozuzlení ! Znám sotva cosí hrozněj-
šího na divadle. Náhlá otrava strychninem, po níž
za křečovitého škubání nastává smet. Naže, byl-li
autor smělý ve své dramalické koncepčij byla herečka
neméně smělá v provedení. Znázornila smrť a pří-
šernou věrností. Spolknuvší jed, klesla omdlelá na
židli a tvář její obratným použitím světla nabyla ze-
lenavého tónu, zatím co se křivila v bolestném šku-
bání až do posledního vzdechu. Herečka měla proli
sobě kritiku, ale pro sebe obecenstvo a úspěch.
Croizelteův
Théstr Frangais
Duquesnel
Octave
Blanche
27
article
»Sphinx«, kus ostatně dosti prostřední, Iákala celou
Paříž. Autor mohl býti spokojen. Herečka, bystrá
hlava, spatřovala v něm pouze tolik, co skutečně
znamenal. »Jaký jste to měla úspěch ve »Sfinxu«,
pravil jsem jí jednoho večera, právě když se chy-
stala bráti poslední akt kusu. — »Ano, jaký to
úspěch a jaký to podivný úspěch! Hrála jsem roli
dle svých nejlepších sil a myslím také, že jsem ji
nehrála špatně. Při luštění svého úkolu připadla
jsem na effckt velmi materiální, na kombinaci světla,
rýžového pudru a pošklebku a nad tím jsou lidě bez
sebe nadšením. Stalo se to triumfem. Lidé chodí
nyní do divadla, aby mne viděli umfrat, právě tak,
jako chodí tito dobří lidé v poledne do sadů » Palais
Paříž
Sfinx
28
article
Royalu«, aby byli při výstřelu z děla. Jest to přece
podivné, není liž pravda?« — »Bývá to vždycky
tak,« odbověďěl jsem. »Bylo to a bude to vždy ta-
kové. A jaký úspěch měla by teprve herečku, jež by
na jevišti spolklacsto jehel ?« — Rozesmála se ztře-
šiěně a prohodila: »Ano, a což ta, klerá by spolkla
šicí stroj?... To by pak byl vrchol slávy.« — »Za-
jisté!« — V tu chvíli byla volána na jeviště. Podala
mi ruku na rozloučenou a pravila, 1 stála se ještě
smějíc: »Na shledanou! Jdu spolknout svých sto
jehel.«
= Nálezy na foru. Z Říma se oznamuje: Ne-
daleko pramene Inturnae, o jehož objevení jsme se
svého času zmínili, nalezeny četné zlomky soeh
dvou koní a dvou nahých mužských postav z mra-
moru. Vzhledem k bezprostřednímu sousedství chrámu
Castora a Polluxe a pověsti o zjevění se Dioskurův
u onoho pramene po bitvě na jezeře Regillus, ne-
mohlo býti pochybnosti, že jsou to zlomky soch
obou synů Lediných. Bohužel chybí příliš mnoho
součásti, aby sochy mohly býti opět sestaveny. Mohl
býti sestaven toliko jediný kůň, trup jednoho z mužů
a část trupu druného muže. Zachovalá koňská hlava
jeví starodávný úfvar, připominající spíšer koně na
Akropoli alhénské, než na chtámu Zevav Olympii.
Dioskurův
Řím
Akropolis
Zevav Olympie
Castor a Pollux
29
article
Podivné jest, že tato hlava rovněž jako zlomky těi
mladíků jsou z hrubozrnného mramoru z řeckých
ostrovů, kdežto těla kofů a pahýly stromů, jež jim
sloužily za oporu, jsou z jemnějšího řecsého mra-
moru. Z toho se soudí jak se zdá, právem, že sou-
části z jemnějšího mramoru, jež jeví též provedení
mnohem nedekonalejší, jsou příčiněny poždější re-
stanrací. Oba mladíci byli úplně nazí a měli postoj
klidný, skorem ztrnulý. Stylisticky je zajímavo, že
hříva a chomáč žíní nas čele, koné jsou provedeny
schemalicky, kdežto hlava sama jeví známky na-
turalistické, na příklad pečlivě provedené žíly. Po-
něvadž také těla mladiků, jeví výrazné pro
pracování, připomfnajfcí řecké sochy z 5. stoletf před
Kristem, možno v této skupině spatřovati původní
dílo řecké, jež Římany odvezeno a postaveno na
místě, kde dle pověsti oba blíženci se zjevili.
= Z pařížských Salonů. Z Paříže se ozna-
muje: V obou salonech ve velkém paláci na Elysej-
ském poli vystaveno letos neméně než 7553 obrazů,
akvarel, kreseb a miniator. Zásilky byly letos zvláště
četné, zejmena proto, poněvadž mínulého roku ná-
sledkem světové výstavy nebyto Salonu na poli Mar-
sově a v Salonu na polích Elysejských přijímáno od
každého umělcu toliko jediné dílo. Roku 1801 stěžo-
val si jakýs umělecký kritik trpce, že Salon tehdáž
zaplaven byl. 720 zásilkami. Čtvrt století potom čítal
Salon již 1834 čísla, před padesáti lety 1757 a před
25 lety 4033. Letos na každý způsob bude celkem
dvakráte tolik uměleckých děl než před 250 lety a
desetkrát tolik jako před sto lety
Krist
Říman
Paříž
Mar
Salony
30
article
Dra. olsa prášek o pokrmi
Dra. olsa prášek o pokrmi
(od r. 1857 předmět obchodní
Dietetický, zažívání podporující prostředek. K dostání
v největší části lékáren a drogerií rak.-nher., malá
krabice K 1.68, velká K 2.52. Žádejme výslovně: Dra.
Gölisa prášek do pokrmů a povšimněme si mě
ochranné známky. —Jediný výrobce (od r. 1868): Dr.
Jos. Gölis nástupee ve Vídni, I., Stefansplatz, 6.
(Zwettlhof). Zasilaní u velkém a malém.
7898
Jos
Vídeň
Stefansplatz
31
article
přírodní
alkalická
SELKA
33
article
První májová noc.
První májová noc.
Kantáta pro sola, sbor a velký orkestr.
Báseň Karla Jar, Erbena.
Složil os. ešvera. Op. 5e
Klavírní výtah s textem-
(99 stran m. folia.) Za 12 K netto, hlasy sborové po
8039
2 K netto.
Nakladatel Fr. A. Urbánek, český knihkupec
v Praze, vedle Národního divadla.
— Prvý český závod hudební. =
Karel Jar
Erben
Složil
A Urbánek
Francie
Praha
národní divadlo
34
article
Nádherné dan
Nádherné dan
v nejvelkolepějším výbár
35
article
MIKOLÁŠ LEHMANN,
MIKOLÁŠ LEHMANN,
c. a k. dv. závod uměl, výst. a maliřské atelier pro
portréty atd. v Praze, Ferdinandova třída čís. 1
Lehmann
Praha
Ferdinandov třída
36
article
Výroba pohlednic J. Slováka v Kroměříži.
Výroba pohlednic J. Slováka v Kroměříži.
Cenník zdarma.
Vzory 50 ha-
léřů.
Národopisně (s motivy slovanských písní,
30 velmi půvabných druhů), 100 kusů
K 3.40, větší počet levněji. Květinově
(pěkné skupinky květin, dle akvarelů
předních českých mistrů), 100 kusů
K 3.40, větší počet levněji. Žertovně
(hodící se výtečně k zábavám, pro
žertovnou poštu a pod.), 100 kusů
K 1.60, větší počet levnéji. Pro sbě-
i vícebarevné pohlednice měst, hradů,
ratele (jedno-
z různých zemí), 100 kusů 2 K, větší
zámků a pod.
počet levněji. Ceny rozumějí se za hotové neb na dobírku.
Dle zaslaných fotografii neb kreseb hotoví se pohlednice
od 10 zl. výše za první tisíc (další mnohem levněji). Vý-
robky tyto byly vyznamenány prvními cenami na všech
větších výstavác
Slovák
Kroměříž
38
article
Přátelé zvířatl
Přátelé zvířatl
Žádejte zdarma na ukázku velký illustrovaný od-
borný časopia
39
article
„Svět Zviřat
„Svět Zviřat
vycházející každých čtrnácte dnů
2945
41
article
te aé, má-li každá škatulka
a kažslý prášek a. Molla, ochrannou známku a podpis.
Mollovy Seidlické prášky jsou pro osoby trpící
na žaludek prostředkem nepřekonatelným, mujíce za
účijek silení žaludku a zvyšovíní nažívací činnosti.
Jako mírně rozpouštěcí prostředek při zácpě zaslu-
hují přednost přede všemí drastickými prostředky či-
stícími, pilulkami, hořkýmí vodámi ata
Čena pův. škatulky 2 koruny.o
Padělané prášky se soudně stihaji, nu
Moll
Mollův
43
title
Český advokát ve Vídnl
44
article
JUDr. Frant. Němneček
JUDr. Frant. Němneček
následkem zboření domu přeložil svou kance-
lář do I. okresu, Aunngasse,
doi
JUDr
František