ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 16ac3ee0-660c-11dc-8f72-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 27 celkem · entity: place 22, person 34, work 3, org 7
1 masthead
Ročník XXXXI.
2 masthead
V Praze, v neděli dne 7. dubna 1901.
Praha
3 masthead
Číslo 96.
4 article
Na ranní a odpol. Iistylunboilsor pbsdeljsí senbalei t v Fraze r administrael a něsí
5 article
olb a visšlo
6 article
atnt kta k — s dvojí donáškou K' 50 a nel čntts i. 7 k90 ve fllsjkách 6or na náske : u Poštonv u na naěsle ntvrt leta. . . . 9 K 60h s dvají i zisilkon na měsíe- na čivrt leta ! 1 K 40
7 article Dnešní číslí pre Prábu le a z8 stranátl.
Dnešní číslí pre Prábu le a z8 stranátl. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v úterý dne 9. dubna t. r. o 12. hodině polední.
8 article Zhatili jsme jim plány
Zhatili jsme jim plány a proto lhol. ovai váa „Kdo sám bylo poražen,í přává porážky jiným Letošními lednovými volbami neutrpěl nikdo větší porážky nad německé isou- ručenství« a nad stranu sociálně demokrati- ckou. Tato bylá zděcimována, ohor roztrhána na cáry: Ký tedyidiv, že tisk obou těcht sitran s pravou lačností pase dnesd po našem táboře branném a lapá kde po jakém neopatrném slově roztrpčenosti mezi- námi, aby z něho vyvodil pro sebe škodolibou útěchu, že také my Čechové jsme červem nesváru rozežráni a v nesvornostir své biti, poražení a»na útěku« odisvého s tlátní ho prálv a (h proto, že jsmé za určité národo- hospodářské a kulturní výhody, kinimž vláda Körbrova ve vší formě se nám z av ás z a la, poodložíli na tu chvíli ví parlamente meč obstrukce vůči několika národo- hospodářským předlohám, z nichžitaké našim vlastem vzejde prospěch a užitek. — Aho, tuto dočasnou změnu pouhé par- lameňtní taktiky vídeňské s delegace naší nadouvá schválněv a obmysln zkrachovaný vůdce sociální demokracie cis- zlajtánské dr. Adler ve svém » Arbeiter- Zeitungu« na skrach českého stá ního práv ac l
Čecho Aho Adler ArbeiterZeitung
9 article
Vysmívá se nám, že prý jsme my Čechové prohráli druhou válku proti Ra- kousku. První »krach« utrpělo prý naše české státní právo r. 1879, skdyž Staročeš upustili od 16leté své abstinence a vrátili se do vídeňského parlamentu, druhou po- rážku utrpělo prý pak nyní, když mladočeská delegace, chtějící obstrukcí svou parlament vídeňský zničiti, od obstrukce té ustala. —— S pravým gustem zarytého německo-ústa- váckého centralisty výsmívá se vůdce sociál- ních demokratů této naší Sysifově práci a raduje se, že říšská rada nebyla útokem české obstrukce povalena, nýbrž přestál všechny bouře a nájezdy. — geae Mohli bychom sprostého posměvače spražiti prostým připomenutím, co invektiv vystřílel on sám prodlením roku ve svém »Arbeiter-Zeitungu« proti tomuto »privilego- vanému cirku«, nad jehož domnělým zachrá- něním metá dnes takové servilní kozelce jako kterýkoli německo-centralistický kome- diant. Avšak zájem pravdy káže nevyhnout se jedovaté střele jeho křivdy, nýbrž přímo jí čelití a odraziti ji. Což jsme my Čechové vedli vůbec ně- jakou válku proti Rakousku? Na- opak, my od roku 1848 bojujeme za s vo- bodné, ke všem svým národům a zemím spravedlivé Rakousko a vedeme tu válku právě proti jeho taj ným i zřejmým škůdcům a hro- bařům, proti jeho špatným vládám a stát- níkům, nenávidícím nás Slovany, jako proti Všeněmcům. My zápasíme od r. 1848 z obnovení svézákonného českého státu v této monarchii a radíme. aby za účelem tím zřídila se federačně jako sousední říše německá, jejíž moci také pranie není na újmu, že obsahuje pod žezlem cí- saře německého řadu samostatných králov- ství a států, jako Prusko, Virtembersko. mnnaodt šmo
Čecho Ra Rakousko Prusko Virtembersko ArbeiterZeitung
10 article
Bavory, Sasko atd. A jako v této federa tivní sousední říši německé vedle samostat nosti její států, majících své vlastní vlády. vyslanectva, ba i krále, možný jest ústřední říšský sněm pro záležitosti opravdu všem společné, tak jej my Čechové vždy ve svých programech státoprávních koncedovali Ra- kousku. Není jediného federálistického pro- jektu, aby v něm byla popírána možnost ja- kéhos kongrešsu neb parlamentu ústředního a vlády ústřední, oyšem jen pro důležitosti opravdu všem zemím pospolité. b c tne Popírali a potfrali jsme vždy jentu přilišnou právomoc centralistickou, vyměře- nou ústavou únorovou a prosincovou vládě vídeňské a rajchsrátu vídeňskému, za roz- umné okleštění této nerpzumné přílišnosti, obsahující kruté bezprávi právu a svobod- němu sebeurčení národů' a zemí histori čkých, z nichž Rakousko se skládá, veden naš půlstoletý zápas a b5j. Nůže, ptámě se dra. Adlera! jak může slušně napsati, že jsme prohráli druhou svou válku proti Rakousku? Nevážili jsme žádné války proti Rakousku a nemohli jsme proto také žádné prohráti ani r. 1879 ani dnes. Alé snad jsme tedy prohráli válku proti tomu centrálnímu parlamentu? O tom by se mohlo mluvit mezi seriosními politiky jedině tehda, kdybychom byli nějakým zá- vazným paktem přiznali tomuto parlumentu, že po právu drží a požívá nynější svou právomoc, jak jest mu čl. 11. ústavy vymě- řena a že my Čechové slavně zavazujeme se právomoc tu pro všechny časy mu při- znati, nikdy o ní nepochybovati a nikdy na újmu její ničeho nepodnikati. Pak jen mohlo by se mluvit o nějakém zadání čili »krachu« našeho státního práva.
Bavor Čecho Noci Adler Sasko Rakousko
11 article
Avšak, kde, že jest i jen pohádky a potuchy o čems podobném při efeměrní taktické té smlouvě delegátů našich' s vládou Körbrovou? S veškerým důrazem a nepochybnou určitostí prohlásil předseda klubu neodvislých poslanců našich: »Nejednalo se o žádný pakt, v němž bychom byli my nějakým způ- sobem svůj politický program od- stranřli anebo od svých národ- ních a pořitických požadavků upustili, nýbrž jen o to, abychom vládě umožnili projednání tří požadavků, které tehdy byly na jednacím pořadu.« »Strana naše stojí a vždy státi bude na stanovisku státo- právním, ale ona nehlásá, že bude se starati o poměry rolnické a živnostenské teprve tehdy, až státní právo se uskuteční. Soudím, že samostatnosti své sobe vydobudeme v dobách abnormálních, jako Maďaři po Hradci Králové roku 1867, ale v dobách normálních že máme plnou silou pracovati k tomu, abychom ve všech oborech hospodářských, kulturnícha finančních sílili, tak abychom, až udeří ho- dina, stáli zde jako silný a vyvinutý národ.« A také řečník menšiny klubu poslane- ckého (dr. Fořt) výslovně doznal, že většina poslanců »je právě tak státopráv- ního smýšlení jako my všichnie a že všechen rozdíl a celá různost v náhle- dech mezi poslanci našimi obmezuje se na to, jeli na ten čas, za nynějších politických poměrů v Rakousku možno, abychom s jakousi pravděpodobností zdaru postupovali za svým společným cí- lem, směřujícím změnou ústavy k naší poli- tické svéprávnosti, cestou přímočárnou, či abychom se brali k němu oklikou? Menšina myslí, že přímá cesta je nejkratší, většina však namítá, že se jí tlučeme již tolik let bez úspěchu a zdaru, pročež radno
Körbrová Maďar Fořt Hradec Králové Rakousko
12 article
zkusití postup ku vrcholku hory cestou jinou. Cil tedy oběma poutníkům jeden a týž a oni prostě se radí, kterou cestou šťastněji a jistěji by k němu došlí. Toť celá otázka, zaměstnávající dnes náše mysli. A tu opo- važuje se zlost cizáků-nepřátel škodolibě křičet o hlubokém rozbroji v táboře českém, o druhé prohrané bitvě Čechů proti Rakou- sku, o zkrocení zpupnosti české a krachu českého státního práv!. Ale my dobře chá- peme obmysl toho škouclibého křiku a ne- jsme rozmrzelí. Ve sváří mají smích, ale v srdci hlubokýv ztek, že jsme jim hlučnou turbulentní obstrukcí nenahnali vodu na jejich mlýn, že jsme jim v slepé vášní nenaběhli na namlřený je- jich nůž. Jak že si ve své fantasii před- stavovali po volbách vývoj věcí? Velkolepě: My Čechové že vtrhnente do parlamentu jako rozlícení tvgři a počneme v něm řádit, abychom zmařili všechno jeho “ jednání. Načez stane se jedno z dvojího: buď seřadí se celý ostatní parlament t. j. Němci, Po- láci, klerikálové a velkostatkáři ústaváčt v mohutnou válečnou koalici proti- nám, která naši obstrukci přemocí brzy udöla, aneb vláda rozpustí parlament a opatřujíc s pomoci § 14. vše, čeho potřebuje, odemstí se nám oktrojírkou státní něm- činy, rozpuštěním a sněmu če- ského, rozdělením Čech, potla- čením spolčovacího, shromaždo- vacího práva našeho atd., o proná sledování opposičního tisku českého an psoe nemluvě.
Čecho Raka Načez Němec Čechy český státní práv
13 article
To byl veliký sen německé svobodo- myslnosti, to byla jejich touha a žádost, naděje a víra. li 1. e . Jaká tudíž jejich zlost, že vyhnuli jsme se nenadále rozhodné bitvě, na niž byli l tak výborně přichystáni, na niž spekulovali sázeli ivše! Dnes, skří prajfce zuby musejí svůj návrh zákona o stální němčině z astrčitVdo šuplika, jako ťo vytoužemé národní rozděll en Čech, dnes o té mohutné něm ecko- polské koalici proti inám nemn pohádky, dnes marně vzpínají ruc k vládě, aby jim sehnala v parlamentě vět- šinu Tak důkladně jím diversí svou naši delegáti zhatili plány a proto odemstívají se jim svými pošklebký, že lezou ke kříži, že zkrotli ve své zpupnosti atd. Než koho tím zmýliti doufají?amemola nsn Maďarské listy trefně jim odpovídají, že to dočasné zastavení obstrukce se strany Čechův vůči několika hospodářským před- lohám ještě pro život a dělnost parlamentu vídeňského pranic neznamená: to že není žádný pravý parlament, který nesmí zavadit o žádnou otázku politickou nebo náro di ní, ze strachu, aby v tu chvílin Da moklův meč obstrukce nesletě mu do týla. Tak se věc má. Není to než hospo dářský sněmík, živořící z naší shoví- vavosti a milosti ode dneška na zejtřek.
Čechův rozděll en Čechy
14 article Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí. Z Vídně, 6. dubna. (Rozmluva s drem. Körbrem.) Jeden z redaktorů »N. W. Journalu«, aby si zjednal světlo v nynější nejisté parlamentní situaci, obrátil se s dotazem přímo k »státníku, který svým vysokým posta- vením může míti vyníkající vliv na událostia je s to politickou situaci způsobem autoritativ- ným posouditi«. Státník ten, jak se nám sdě- luje, jest dr. Körber, od něhož si redaktor »N W. J.« vyžádal odpověď na následující otázky V8n
N W Körber Vídeň
17 article
1. Proč vláda tolik spěchala s provedením voleb do delegací? Může vláda rozptýliti pověsti o tom, že sluší očekávati opětné panství § 14. 2. Hodlá se vláda po velkonocích přičiniti, aby se utvořila sněmovní většina, jež by zabezpečila vyrovnání? Jaké následky bylo by možno oče- kávati, kdyby purlament zmařil vyrovnání bud obstrukcí, neb zamitnutím? Odpověd státníkova, jež bude otištěna v zej- třejším (nedělním) čísle »N. W. Journ.« zní: »Připouštím, že by nebylo pozdě, kdyby parlament vykonal volby do delegací až po velkonocích, neboť jsem přesvědčen, že by se i v pozdějs lhůtě vykonaly bez značnějších oblíží. Ale pozoruhodný zjev nutil vládu, aby přiměla parlament, abyo vykonal delegační volby dřive. To byla nervosita, jíž byla sněmovna stížena, dokud tento akte nebyl vykonán. Poslanei měli pocit, že uklidnění a jakýsi pocit bezpeč- nosti mohou se zahostiti teprve po volbách, což se skutečně osvědčilo. Proto se mělo za dobré že se této panující náladě, jíž se ani vláda ne- mohla zbavili, má vyhověti a onen povážlivý moment že se má odstraniti.
Velikonoce N W Journ
18 article
Přímo překvapujícím musím nazvati, před- pokládlá-li se o vládě, že chce, opět zahájiti panství § 14. Mám za to, že vláda podala dů- kaž, že chee parlament veskrz opět uvésti v jeho práva a také se neštntila nijakého namáhání, aby cíle toho dosáhla dle možnosti. Jak tězka a trnita byla ta cesta! Pracně musila býti každá etapa vybojována, z pravidla po nesčetných nekonečných konfereneích, rozmluvách a pře- mluvšch. Vzpomeňte si jen na četně případy, jež se vyskytovaly skoro ve všech schůzíc sněmovny a hrozily nebezpečím, že bude opět zničeno, co bylo sotva získáno. Nebezpečí hro- zilo s obou stran, z prava i z leva. Jen si vzpomeňte na poslední episodu, jež zůstala skoro nepovšimnuta. Polská opposice hrozila pilnými návrhy, tedy obstrukcí, nebude-li volen do delegace jeden člen z jejího siředu. Pánové přišli k předsedovi ministerstva s požadavkem, aby vláda ve věci té zakročila, to jest jinými slovy, aby svým vlivem působila na rozdělení delegačních mandátů. Jest přirozeno, že inter- vence musíla býti odmítnuta. Pánové upustili od svého požadavku teprve téhdy, když jim předseda ministerstva vyložil, že takové volby náležejí k nejvlástnějším praerogativám parla- mentu, na něž vláda nesmí miti absolutně nija- kého vlivu, a když jim vysvětlik, že právě oppo- síční strany museji dbáti, aby si zachovaly onu tribunu, s níž mohou s největším důrazem smožným úspěchem přednésti své stížnosti, svá přání a své požadavky. Tyto důvody postačily a jeden kritický moment byl opět překonán.
19 article
Nebuďme na omylu. Sněmovna cití se nyní po delegačních volbách ve své hybnosti méně stí- sněnou a může s poklidem přistoupiti k velkým úkolům, jež ji očekávají. A nyní chci zodpověděti vaši otázkuo rakousko-uherském vyrovnání. Bude trvati snad ještě celý rok, než bude par- lament s to, aby se zabýval touto otázkou. Parlament není ještě tak pevný, aby se mohl věnovati této věci. Panovníkví dokonale o tomto stavu věci a také uher- ský předseda ministerstv a. Parlament musí dříve na celé řadě jiných úkolů vyzkou- šeti svou schopnost k jednání a práci; teprv, až lo se slane, nadejde okamžik, aby se zabý- val vyrovnáním. Dřive ne! Vláda budev daném okamžiku pokládati za svou povinnost. učiniti patřičné kroky, aby i tato věc byla výří- zena. Půjde opět vyjednávat od klubu ke klubu, od strany ke straně a vyloží parlamentu důleži- tost télo otázky. Přiházely se i jinde obtížné zápletky, al byly na konec po dobrém uklizeny v zájmu parlamentarismu i v dobře pochopeném zájmu státním. Uvádím vám jen na paměť Bismarka v drobném prodelí: raani čslo o zobě . . . za Sh odpole dní . . . za 2 h ve dlialkách na venkovs- ranníčl . . . . . . 10h edpolední . . . . . . . . 8k Tnsera t platicse hotové sapřed. Přadplnosní a inseaty plijímá sdninl- strace v Marianské dlici č. 3. Tam nacházejí sa téš rrdake tiskirna a expedice „Nárudnish L.istů“. Rakopisy se nevrucšjí.
ministerstv a
20 article
a Prusko. I já mám za to, že se musíme ehopiti houby a celou minulost jedním rázem Smazati. Neboť, abych zodpověděl i poslední otázku, osud parla- mentu leží vrukou samého parla- mentu« s nve Ze Zadru, 4. dubna. (O dubrovni- ckém sjezdu novinářskěm) píše Bian- kinův »Narodní Liste: »Nikdy snad nebylo ta- kové potřeby svorně práce všeho slovanského tisku v říši, jako nýní. Nepřátelé Slövanstra napínají všechny slly, aby nás potlačili; ale jejich naníshání zůstane jalově. Slovanstvo je dnes v říši tak mocno, že neni síly na světě, která by je potřela. Jesť jen třeba živé práce, nězištného nadšení a vzájemně pomoci. Za těchto trudných dnů je povinnost všech Slo- vanů, aby si na vzájem pomáhali. Velice dů- ležit je proto sjezd slovanských novinářů. No- viny jsou dnes věrný obraz národní duše: No- viny vyjadřují národní snahy a myšlenky. No- viny jšou nejüčinnějším činitelem pokroku. Sjezd novináčů jest důkuzem pokroku a sblížení všech Slovanů v habsburské říši, znamená vážhý krok k osvobození národů, kteři jsou dnes, ač mají všechny podmínky samostatného života, utlačeni surovou silou svých nepřátel, Ač jsou různě cesty, po niehž kráčejí slovanšti národové v Ra- kousku, cil mají všichni jeden. Všichní bojují, aby konečně přestalo pašovství Němců a Ma- darů na úkor Slovanů; všichní se snaží po spravedlivém zřízení říše, aby v ní byla zabez- pečena pro všechny národní jednola a svobod otěiny. To jesť onen společný ell, který musl shromážditi v bratrském kruhu všechny Slo- vany, ať už se zovou tak nebo onak. Pěsto- vati solidárnost mezi slovanskými národy na zá- kladě individualismu a v boji za národní a po- litická práva podporovati každý ohrožený slo- vanský bod jest nejpřednější povinnost slovan- ského novinářstva.«
Bian Slovan Němec Pěsta Prusko Ma národní duše : no Slovan
21 article
Ze Záhřeba, 2. dubna. (0 Dal mac ii.) Řeč o dalmatských poměrech, kterou promluvil posl. J. Biankini na říšské radě, došla po- všimnutí také v tisku maďarském a přijala pří- znivě, pokud kárá nedbalost Rakouska o hospo- dářské zájmy Dalmacie. Požadavek posl. Bian- kina, aby Dalmacie byla spojena s Chorvatskem a Slavonií v jeden samosprávný státní útvar, narazil však na odpor maďarských šovinistů, kteří o chorvatském království v nechtějí ani slyšet. O Dalmacii, zajímá se už delší dobu dr. Havas, jenž obrací na ni pozornost Maďarů a žádá i nyní, aby se Dalmacie připojila přímo k Uhrám, jimž by četné přístavy dalmatské přišly ovšem velice vhod. O náležitost Dalmacie k trojjedinému království málo se stará. Jako pravý Maďar má úctu před právem jen tehdy, je-li na prospěch Maďarů. Když si Maďaři mohli proti právu připojiti k Uhrám Rěku, mohousi dle právního smyslu Havasova připojiti i Dal- macii bez ohledu na protesty Chorvatska. Mezi Dalmacií a Rěkou je však rozdil. Vlachové, panující v Rěce, dali sami přednosť nadvládě Pešti nad nadvládou Záhřeba. Obyvatelstvo dal- matské jest však rozhodně proti jakémukoli spo- jení s Uhrami, majíc na očích smutný příklad, jak si Maďaři počínají vůči Chorvatsku. Ale a radostí by uvítalo sloučení s Chorvatskem, jež by — jak píše »Obzor« — úplně odpoví- dalo jak státnímu právu, tak i národním, kul- turním a hospodářským zájmům Dalmacie. ol Velká manifestační schůze pro se- státnění gymnasia těšínského. V Krakově, 4. dubna. Dne 3. dubna odbyla se zde schůze všech vrstev obyvatelstva krakovského v dvorané městské rady. Schůzi tuto možno směle na- značiti jako epochu v probuzení národnostním rakouských Poláků. Od r. 1863, kdy v povstání
J Biankini Havas Maďar Havasův Vlach Polák Záhřeb Rakousko Dalmacie Chorvatsko Slavonie Uhry Pešť Krakov Bian
22 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 2. dubna. š— (Kronika.) Pravda-li, jak se žaluje na moderní svět bezbožecký, čím dále více že odvrací se od boží pravdy: kdo je více vinen Svět-li sám, jak ve hluku a ryku života zapo- mlná na svoji spásu, anebo povolaní hlasatelé pravdy, že nedovedli v čas a vhod obrátiti pravým směrem jeho pozornost? Duch boží je přece jeden pro všecky. Ale kterak k němu do- věsti i prostého syna přírody z horské samoty i raffinovaného, všemi odstiny kulturního pře pychu zabaveného syna nové doby ? Tak znl otáska. Obracet se k oběma stejnou písmenou Je-li to správná cesta? Nestává-li se, že písmena opravdu — zabíjí ducha? — Čas od času rád se setkávám s vy braným posluchačstvem, napsal zesnulý nedávno učený dominikán, znamenitý kazatel a auton slavného životopisu Ježíšova, otec Didon, rád se setkávám s posluchnčstvem, k němuž možno promlouvati o věcech duchovních. Setkám-li se s pohany, bývám nucen mluviti po pohansku vkládám sice zrnko křesťanské soli do svého pohanství, ale chtěj nechtěj, obracím řeč po- hansky!... Neboť kdybych tak nečinil, nerozuměli by mně a byla by to divná zábava, kdybych sám mluvil svou řečí nebeskou a oni při své po- zemské zůstávali .. A svého rozpravného způsobu, jak »zrnko křesťanské soli« vkládati do pokrmu duch určeného pohanům, podává učený Pěre hned pěknou ukázku. V jednom z posledních svazků pařížsk »Nouvelle Revue« vyšla rozprava »O životě du- chovním« (La Vie de !' Esprit par le P. Didon). kterou ne bez dojmu pročte i vzdělaný pohan načichlý názorem moderní nevěry, dávno od- a veo vyklý obratům (radičhílio slohu výkladů du- chovních. O velkonočním témdni není snad théma ani tak nečasové.
Ježíšův Didó P Didó Praha boží pravda Le via jít
23 article
Život boží v tom pokročilém, realně my slícím, dynamo-elektrickém světě! Kam s tím V éře elektro-motorové jako by mohly plati jen zákony zjevů fysikálných. Jen co je světlo. sila, jen skutekt Ale bystrý hlasatel vyššího slova rychl nacházi přechod do říše druhých pomyslů. — Také život boží se skládá ze světl ze sil a skutků! praví. A o tom »životě božím v člověku« se šíři Je zpytovatel duší, důvěrník, přítel těch, kdož s ním rozmlouvají. Mnozí se k němu obraceli v duchovní své nouzi o radu. Jsou všeliké svízele svědemí, tlaky duše, reakce nitra. — Čím to, jsem pořád tak stejný, tak toužící po dokonalostil stěžoval si někdo. Mám stále tytéž chyby, tytéž nedostatky, neměnímse nie! Nestoupám! Co to za život? . .. A jiní nařikali. — Tak rád bych rostl! Jak to zařídi, abych vybředl ze svých běd? Abych byl doko- nalejší, lepší, větší? Není prostředků, aby k tomu dopomáhaly ? . . A moudrý rádce vykládá o prostředku. jenž vede k dokonalosti, ven ze života nízkého, k vyššimu duchovnímu. Je celkem snadný ten prostředek jako všecký živé síly. Všickni učení a doktoři světa nesvedou, aby co je malé vyrostlo, aby z chlapce byl muž, z děvčete žena! Samo z sebe vše roste. Je v nás takový zákona tím rosteme. Také světlo rozumu roste, vyvíjí se, přibývá. V patnácti letech nemoudrý chlapee je v dvacá- tém pátem roce rozumný muž. A podobně v duchovném životě. Všecko je vlastně už v nás. Nemůžeme si ničeho přidat. Je v nás slmě a to je ze kama duchia božího, To je náš úde.
24 article
Kdo, přišed, dostal 500, dělejí co dělej, más 500. A kdo 50 či 60, máš 50 či 60. — A tedy netřeba se namáhat, nezměním na sobě nic? .. . Nemohu . , v eol A přece je třeba se namáhat ! A v tomje právě ona cestička, která vede výše: chtlti Zmůže, kdo chce! O vzrůsti netřeba se starali Roste, kdo žije, kdo uživá pokrmu, vzduchu O to není, to vykoná síla, která je nám vlo žena, aby vykonala, co určeno. Ale jak na to aby símě boží, vloženo, vykonalo, co mu určeno Ale vložené do nás, také vzkhičilo ? Dueh boží všude se hýbe, kdekoli se octne. Pracuje. chce se rozvijeti a rozvíjí se, jen-li vhodné pod- minky najde. Duch, boží duch, duch dobra. kterým jsme všickni nadáni. Každý z nás je půda, z níž má símě vzejíti. A půdu třebi obráběti, podmínky klíčení upravovati. A tu za- činá úkol nástroje, rádla. I o to je postaráno. Z učení Kristova známe, co to za rádlo, jimž třeba upravovati půdu životu vyššímu. Jsouto zkoušky, utrpení, strasti , . .. A tak to jde od země vzhůru k výšinám duchovního života: podneo ranuumni ze zkoušek, utrpení. A duchovní život je věčný život. A po stupních vzhůru vedoucích stékají slze smíšené s krví. Nelekali se ran, jež dopadají, v tomaje tajemství duchovního vzrůstu. ol
Kristův
25 article
— Popadne-li vás mohutnost větru a od- nese někám na pustý ostrov, nechte se zaněst na pustý ostrov. Spár-li ptáka dravce vás uchvá til a jako kořisť odnesl k holým tesům vrcholo skalních, nechte se doněsti k holým tesům.Ji cen sopky-li se před vámi rozevřel, dejte se po hlliti jienem sopky ! Nechte přejíti ducha bo žiho kolem sebe:! Najde vás opět, vrátí vás dam. kam patříte. Najdete tam pravý zákon, podle něhož roste všechen život . .. Ale jsou nešťastné duše, nechápající to ta- jemství vzrůstu. Zůstávají daleky života duchov- ního, hynou tam, kde by právě měly růsti, zou- fají, bědují, volají po tom, co minulo, lekají se budouchosti. A tak se protivi duchu božímu. zapomínajíce užívati nástrojů, »rádla«, vzdělávati přikázanou sobě půdu, aby mohlo vzejíti símě do ní vložené Zcela způsobné přepisy božích pravd z pís mene staré dogmatiky na písmenu pojmů pří stupnějších chápavosti moderního »pohanství — ne-li?
26 article
A jaký kuít, jaké vnější známky, jaké ob řady má ten pravý život duchovní, aby se roze znalo, kdo se mu oddal? al Velmi prosté známky Kohokoli uzříte zaměstnaného milosrdným skutkem, nepátrejte dále po jeho stavu a třídě, k jakým náleží. Má ducha božího v sobě šíří kolem sebe světlo a jasno. A druhá známka je pokoj, klid duše, mír. Uhlidáte-li bytostv pokojí a míru, nezmítanou přibojem a vichrem života, která nemučí sebe ani druhé: má duch hožího v sobě. Přiznejte či ne, podlehnet dojmu toho božího míru. r v o Dobří lidé si lámou hlavu: — Kde jen toho klidu se dobere ? Ze které tujné studně rozkoše čerpá tu stale jasnou svoji náladu?. . . A je to člověk boží, nemá nepřátel mez lidmi a všecky stejně objímá, dobré i zlé. Dle toho jej poznáte. Nepotká se jich mnoho takých a to je škoda! Jak ti druzí, kteři jsou jenom lidmi, kteří se rozešli s duchem božským, jak jsou stále štvání a rozčileni, jak se uhánějí, jak pracují lokty, jak šplhají, aby se někam dostali, někam ku předu, někam nahoru, někam k ně- čemu, kde doufají nalézti a — nepaleznou pokoje. Jaká muka starosti vystojí o vlastní prospěch Jaký nedostatek sil, přiležitosti i času, aby oddechli ! . . V životě božího ducha není žádného spěchu, dílo je věčné, je klidno, jedino, Možno je vy konati za třicet let, možno za čtyřicet, ale možno od něho odejíti v každou chvíli, kdykol mistr zavolá. Nic se v něm nezamešká.
27 article A vedle klidu a trpělivosti třetí známka:
A vedle klidu a trpělivosti třetí známka: dobrota! Nekonečná dobrota ! Jsou takoví nezmarnl ve své dobrotě. Ani svízele ani příkoří je ne- vyruší, žádnému úkladu se nepodaří pobořiti jejich nezměrnou vlídnost. Čím hůře jim činíš, tím horlivější jsou ve svém konání dobra ! Svě- tecké povahy, nenapodobné, živoucí duchem božím. Obyčejně konec lidských děl, snah, tužeb je tak známý: vždycky pocit sklamání, omrze- losti. Život nedal, neposkytl, nepřinesl, čeho očekávali, po čem žíznili, za čím se udýchali. Jaké nedopatření — Lidé, kterým zbělely vlasy, naříkají n zlé časy, na úpadek vlasti, na bezbožnest lidí, na beznadějnost všeho. Pravíte si: jak sestárli Bývá to tak! A přece měli možnost zachovati si věčné mládí, neboť dílo je věčné a třeba jen pochopiti, že nekonči s námi . .. Duch náš uzavřen je do nádoby a nádoba je křehká. Podlehne snadno. Třeba podříditi ná- dobu. A to je také příznak bezpečný. Lidé bo- žího ducha a míru ovládají svoji hmotu, jsou mocni svých vášní. Vláda nad sebou dává vládu nad lidmi. Nemůže míti sílu nad druhými, kdo neovládá — Mnoho se zabývám mládeží, praví zbožný praktik. Nevěříte, jak je proníkavého zraku, jak je třeba, aby byl bezůhonný, kdo se jí při- bližuje. Každého rána při své bohoslužběsi opakuji: bože, kéž mám schopnost potkati se s pohledy těch 400 dětí, které jsou mi svěřeny Z jejich očí jakoby sám bůh na mne se dival, pronikaje hluboko do měho nitra . . Jakž? Není-li to vše nejčístší učení kře- sťanské? A přece nikde ani stopy zakristanské fraseologie! Zbožný otec se docela rozplynůl ve formách běžného »paganismu«. A potom, že jsou písmeny, které — zabijí duchal sebe.