2
masthead
V Praze, v neděli dne 7. dubna 1901.
Praha
4
article
Na ranní a odpol. Iistylunboilsor
pbsdeljsí senbalei t
v Fraze r administrael
a něsí
6
article
atnt kta k —
s dvojí donáškou
K' 50
a nel
čntts i. 7 k90
ve fllsjkách 6or
na náske :
u Poštonv u
na naěsle
ntvrt leta. . . . 9 K 60h
s dvají i zisilkon
na měsíe-
na čivrt leta ! 1 K 40
7
article
Dnešní číslí pre Prábu le a z8 stranátl.
Dnešní číslí pre Prábu le a z8 stranátl.
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde v úterý dne
9. dubna t. r. o 12. hodině
polední.
8
article
Zhatili jsme jim plány
Zhatili jsme jim plány
a proto lhol. ovai
váa „Kdo sám bylo poražen,í přává porážky
jiným Letošními lednovými volbami neutrpěl
nikdo větší porážky nad německé isou-
ručenství« a nad stranu sociálně demokrati-
ckou. Tato bylá zděcimována, ohor roztrhána
na cáry: Ký tedyidiv, že tisk obou těcht
sitran s pravou lačností pase dnesd po
našem táboře branném a lapá kde po jakém
neopatrném slově roztrpčenosti mezi- námi,
aby z něho vyvodil pro sebe škodolibou
útěchu, že také my Čechové jsme červem
nesváru rozežráni a v nesvornostir své biti,
poražení a»na útěku« odisvého s tlátní ho
prálv a (h proto, že jsmé za určité národo-
hospodářské a kulturní výhody, kinimž vláda
Körbrova ve vší formě se nám z av ás z a la,
poodložíli na tu chvíli ví parlamente
meč obstrukce vůči několika národo-
hospodářským předlohám, z nichžitaké našim
vlastem vzejde prospěch a užitek. —
Aho, tuto dočasnou změnu pouhé par-
lameňtní taktiky vídeňské s delegace
naší nadouvá schválněv a obmysln
zkrachovaný vůdce sociální demokracie cis-
zlajtánské dr. Adler ve svém » Arbeiter-
Zeitungu« na skrach českého stá
ního práv ac l
Čecho
Aho
Adler
ArbeiterZeitung
9
article
Vysmívá se nám, že prý jsme my Čechové
prohráli druhou válku proti Ra-
kousku. První »krach« utrpělo prý naše
české státní právo r. 1879, skdyž Staročeš
upustili od 16leté své abstinence a vrátili
se do vídeňského parlamentu, druhou po-
rážku utrpělo prý pak nyní, když mladočeská
delegace, chtějící obstrukcí svou parlament
vídeňský zničiti, od obstrukce té ustala. ——
S pravým gustem zarytého německo-ústa-
váckého centralisty výsmívá se vůdce sociál-
ních demokratů této naší Sysifově práci a
raduje se, že říšská rada nebyla útokem
české obstrukce povalena, nýbrž přestál
všechny bouře a nájezdy. — geae
Mohli bychom sprostého posměvače
spražiti prostým připomenutím, co invektiv
vystřílel on sám prodlením roku ve svém
»Arbeiter-Zeitungu« proti tomuto »privilego-
vanému cirku«, nad jehož domnělým zachrá-
něním metá dnes takové servilní kozelce
jako kterýkoli německo-centralistický kome-
diant.
Avšak zájem pravdy káže nevyhnout
se jedovaté střele jeho křivdy, nýbrž přímo
jí čelití a odraziti ji.
Což jsme my Čechové vedli vůbec ně-
jakou válku proti Rakousku? Na-
opak, my od roku 1848 bojujeme za s vo-
bodné, ke všem svým národům
a zemím spravedlivé Rakousko
a vedeme tu válku právě proti jeho taj
ným i zřejmým škůdcům a hro-
bařům, proti jeho špatným vládám a stát-
níkům, nenávidícím nás Slovany, jako proti
Všeněmcům. My zápasíme od r. 1848 z
obnovení svézákonného českého
státu v této monarchii a radíme.
aby za účelem tím zřídila se federačně jako
sousední říše německá, jejíž moci také pranie
není na újmu, že obsahuje pod žezlem cí-
saře německého řadu samostatných králov-
ství a států, jako Prusko, Virtembersko.
mnnaodt
šmo
Čecho
Ra
Rakousko
Prusko
Virtembersko
ArbeiterZeitung
10
article
Bavory, Sasko atd. A jako v této federa
tivní sousední říši německé vedle samostat
nosti její států, majících své vlastní vlády.
vyslanectva, ba i krále, možný jest ústřední
říšský sněm pro záležitosti opravdu všem
společné, tak jej my Čechové vždy ve svých
programech státoprávních koncedovali Ra-
kousku. Není jediného federálistického pro-
jektu, aby v něm byla popírána možnost ja-
kéhos kongrešsu neb parlamentu ústředního
a vlády ústřední, oyšem jen pro důležitosti
opravdu všem zemím pospolité. b c tne
Popírali a potfrali jsme vždy jentu
přilišnou právomoc centralistickou, vyměře-
nou ústavou únorovou a prosincovou vládě
vídeňské a rajchsrátu vídeňskému, za roz-
umné okleštění této nerpzumné přílišnosti,
obsahující kruté bezprávi právu a svobod-
němu sebeurčení národů' a zemí histori
čkých, z nichž Rakousko se skládá, veden
naš půlstoletý zápas a b5j.
Nůže, ptámě se dra. Adlera! jak může
slušně napsati, že jsme prohráli druhou
svou válku proti Rakousku? Nevážili jsme
žádné války proti Rakousku a nemohli jsme
proto také žádné prohráti ani r. 1879 ani
dnes. Alé snad jsme tedy prohráli válku
proti tomu centrálnímu parlamentu? O tom
by se mohlo mluvit mezi seriosními politiky
jedině tehda, kdybychom byli nějakým zá-
vazným paktem přiznali tomuto parlumentu,
že po právu drží a požívá nynější svou
právomoc, jak jest mu čl. 11. ústavy vymě-
řena a že my Čechové slavně zavazujeme
se právomoc tu pro všechny časy mu při-
znati, nikdy o ní nepochybovati a nikdy
na újmu její ničeho nepodnikati. Pak jen
mohlo by se mluvit o nějakém zadání čili
»krachu« našeho státního práva.
Bavor
Čecho
Noci
Adler
Sasko
Rakousko
11
article
Avšak, kde, že jest i jen pohádky
a potuchy o čems podobném při efeměrní
taktické té smlouvě delegátů našich' s vládou
Körbrovou?
S veškerým důrazem a nepochybnou
určitostí prohlásil předseda klubu neodvislých
poslanců našich: »Nejednalo se o žádný
pakt, v němž bychom byli my nějakým způ-
sobem svůj politický program od-
stranřli anebo od svých národ-
ních a pořitických požadavků
upustili, nýbrž jen o to, abychom vládě
umožnili projednání tří požadavků, které
tehdy byly na jednacím pořadu.«
»Strana naše stojí a vždy
státi bude na stanovisku státo-
právním, ale ona nehlásá, že bude se
starati o poměry rolnické a živnostenské
teprve tehdy, až státní právo se uskuteční.
Soudím, že samostatnosti své sobe
vydobudeme v dobách abnormálních, jako
Maďaři po Hradci Králové roku
1867, ale v dobách normálních že máme
plnou silou pracovati k tomu, abychom ve
všech oborech hospodářských, kulturnícha
finančních sílili, tak abychom, až udeří ho-
dina, stáli zde jako silný a vyvinutý národ.«
A také řečník menšiny klubu poslane-
ckého (dr. Fořt) výslovně doznal, že většina
poslanců »je právě tak státopráv-
ního smýšlení jako my všichnie
a že všechen rozdíl a celá různost v náhle-
dech mezi poslanci našimi obmezuje se na
to, jeli na ten čas, za nynějších politických
poměrů v Rakousku možno, abychom
s jakousi pravděpodobností
zdaru postupovali za svým společným cí-
lem, směřujícím změnou ústavy k naší poli-
tické svéprávnosti, cestou přímočárnou,
či abychom se brali k němu oklikou?
Menšina myslí, že přímá cesta je nejkratší,
většina však namítá, že se jí tlučeme již
tolik let bez úspěchu a zdaru, pročež radno
Körbrová
Maďar
Fořt
Hradec Králové
Rakousko
12
article
zkusití postup ku vrcholku hory cestou
jinou.
Cil tedy oběma poutníkům jeden a týž
a oni prostě se radí, kterou cestou šťastněji
a jistěji by k němu došlí. Toť celá otázka,
zaměstnávající dnes náše mysli. A tu opo-
važuje se zlost cizáků-nepřátel škodolibě
křičet o hlubokém rozbroji v táboře českém,
o druhé prohrané bitvě Čechů proti Rakou-
sku, o zkrocení zpupnosti české a krachu
českého státního práv!. Ale my dobře chá-
peme obmysl toho škouclibého křiku a ne-
jsme rozmrzelí. Ve sváří mají smích, ale
v srdci hlubokýv ztek, že jsme jim
hlučnou turbulentní obstrukcí nenahnali
vodu na jejich mlýn, že jsme jim v slepé
vášní nenaběhli na namlřený je-
jich nůž. Jak že si ve své fantasii před-
stavovali po volbách vývoj věcí? Velkolepě:
My Čechové že vtrhnente do parlamentu
jako rozlícení tvgři a počneme v něm řádit,
abychom zmařili všechno jeho “ jednání.
Načez stane se jedno z dvojího: buď seřadí
se celý ostatní parlament t. j. Němci, Po-
láci, klerikálové a velkostatkáři ústaváčt
v mohutnou válečnou koalici proti- nám,
která naši obstrukci přemocí brzy udöla,
aneb vláda rozpustí parlament a opatřujíc s
pomoci § 14. vše, čeho potřebuje, odemstí
se nám oktrojírkou státní něm-
činy, rozpuštěním a sněmu če-
ského, rozdělením Čech, potla-
čením spolčovacího, shromaždo-
vacího práva našeho atd., o proná
sledování opposičního tisku českého an
psoe
nemluvě.
Čecho
Raka
Načez
Němec
Čechy
český státní práv
13
article
To byl veliký sen německé svobodo-
myslnosti, to byla jejich touha a žádost,
naděje a víra. li 1. e .
Jaká tudíž jejich zlost, že vyhnuli jsme
se nenadále rozhodné bitvě, na niž byli l tak
výborně přichystáni, na niž spekulovali
sázeli ivše! Dnes, skří prajfce zuby
musejí svůj návrh zákona o stální
němčině z astrčitVdo šuplika, jako
ťo vytoužemé národní rozděll en
Čech, dnes o té mohutné něm ecko-
polské koalici proti inám nemn
pohádky, dnes marně vzpínají ruc
k vládě, aby jim sehnala v parlamentě vět-
šinu Tak důkladně jím diversí svou naši
delegáti zhatili plány a proto odemstívají se
jim svými pošklebký, že lezou ke kříži, že
zkrotli ve své zpupnosti atd. Než koho tím
zmýliti doufají?amemola nsn
Maďarské listy trefně jim odpovídají, že
to dočasné zastavení obstrukce se strany
Čechův vůči několika hospodářským před-
lohám ještě pro život a dělnost parlamentu
vídeňského pranic neznamená: to
že není žádný pravý parlament,
který nesmí zavadit o žádnou
otázku politickou nebo náro di ní,
ze strachu, aby v tu chvílin Da
moklův meč obstrukce nesletě
mu do týla.
Tak se věc má. Není to než hospo
dářský sněmík, živořící z naší shoví-
vavosti a milosti ode dneška na zejtřek.
Čechův
rozděll en Čechy
14
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Z Vídně, 6. dubna. (Rozmluva s
drem. Körbrem.) Jeden z redaktorů »N.
W. Journalu«, aby si zjednal světlo v nynější
nejisté parlamentní situaci, obrátil se s dotazem
přímo k »státníku, který svým vysokým posta-
vením může míti vyníkající vliv na událostia
je s to politickou situaci způsobem autoritativ-
ným posouditi«. Státník ten, jak se nám sdě-
luje, jest dr. Körber, od něhož si redaktor »N
W. J.« vyžádal odpověď na následující otázky
V8n
N W
Körber
Vídeň
17
article
1. Proč vláda tolik spěchala s provedením
voleb do delegací? Může vláda rozptýliti pověsti
o tom, že sluší očekávati opětné panství § 14.
2. Hodlá se vláda po velkonocích přičiniti, aby
se utvořila sněmovní většina, jež by zabezpečila
vyrovnání? Jaké následky bylo by možno oče-
kávati, kdyby purlament zmařil vyrovnání bud
obstrukcí, neb zamitnutím?
Odpověd státníkova, jež bude otištěna v zej-
třejším (nedělním) čísle »N. W. Journ.« zní:
»Připouštím, že by nebylo pozdě, kdyby
parlament vykonal volby do delegací až po
velkonocích, neboť jsem přesvědčen, že by se
i v pozdějs lhůtě vykonaly bez značnějších
oblíží. Ale pozoruhodný zjev nutil vládu, aby
přiměla parlament, abyo vykonal delegační volby
dřive. To byla nervosita, jíž byla sněmovna
stížena, dokud tento akte nebyl vykonán. Poslanei
měli pocit, že uklidnění a jakýsi pocit bezpeč-
nosti mohou se zahostiti teprve po volbách, což
se skutečně osvědčilo. Proto se mělo za dobré
že se této panující náladě, jíž se ani vláda ne-
mohla zbavili, má vyhověti a onen povážlivý
moment že se má odstraniti.
Velikonoce
N W Journ
18
article
Přímo překvapujícím musím nazvati, před-
pokládlá-li se o vládě, že chce, opět zahájiti
panství § 14. Mám za to, že vláda podala dů-
kaž, že chee parlament veskrz opět uvésti v jeho
práva a také se neštntila nijakého namáhání,
aby cíle toho dosáhla dle možnosti. Jak tězka
a trnita byla ta cesta! Pracně musila býti každá
etapa vybojována, z pravidla po nesčetných
nekonečných konfereneích, rozmluvách a pře-
mluvšch. Vzpomeňte si jen na četně případy,
jež se vyskytovaly skoro ve všech schůzíc
sněmovny a hrozily nebezpečím, že bude opět
zničeno, co bylo sotva získáno. Nebezpečí hro-
zilo s obou stran, z prava i z leva. Jen si
vzpomeňte na poslední episodu, jež zůstala
skoro nepovšimnuta. Polská opposice hrozila
pilnými návrhy, tedy obstrukcí, nebude-li volen
do delegace jeden člen z jejího siředu. Pánové
přišli k předsedovi ministerstva s požadavkem,
aby vláda ve věci té zakročila, to jest jinými
slovy, aby svým vlivem působila na rozdělení
delegačních mandátů. Jest přirozeno, že inter-
vence musíla býti odmítnuta. Pánové upustili
od svého požadavku teprve téhdy, když jim
předseda ministerstva vyložil, že takové volby
náležejí k nejvlástnějším praerogativám parla-
mentu, na něž vláda nesmí miti absolutně nija-
kého vlivu, a když jim vysvětlik, že právě oppo-
síční strany museji dbáti, aby si zachovaly onu
tribunu, s níž mohou s největším důrazem
smožným úspěchem přednésti své stížnosti, svá
přání a své požadavky. Tyto důvody postačily
a jeden kritický moment byl opět překonán.
19
article
Nebuďme na omylu. Sněmovna cití se nyní po
delegačních volbách ve své hybnosti méně stí-
sněnou a může s poklidem přistoupiti k velkým
úkolům, jež ji očekávají.
A nyní chci zodpověděti vaši otázkuo
rakousko-uherském vyrovnání. Bude trvati
snad ještě celý rok, než bude par-
lament s to, aby se zabýval touto
otázkou. Parlament není ještě tak pevný,
aby se mohl věnovati této věci. Panovníkví
dokonale o tomto stavu věci a také uher-
ský předseda ministerstv a. Parlament
musí dříve na celé řadě jiných úkolů vyzkou-
šeti svou schopnost k jednání a práci; teprv,
až lo se slane, nadejde okamžik, aby se zabý-
val vyrovnáním. Dřive ne! Vláda budev
daném okamžiku pokládati za svou povinnost.
učiniti patřičné kroky, aby i tato věc byla výří-
zena. Půjde opět vyjednávat od klubu ke klubu,
od strany ke straně a vyloží parlamentu důleži-
tost télo otázky.
Přiházely se i jinde obtížné zápletky, al
byly na konec po dobrém uklizeny v zájmu
parlamentarismu i v dobře pochopeném zájmu
státním. Uvádím vám jen na paměť Bismarka
v drobném prodelí:
raani čslo o zobě . . . za Sh
odpole dní
. . . za 2 h
ve dlialkách na venkovs-
ranníčl . . . . . . 10h
edpolední . . . . . . . . 8k
Tnsera t
platicse hotové sapřed.
Přadplnosní a inseaty plijímá sdninl-
strace v Marianské dlici č. 3.
Tam nacházejí sa téš rrdake
tiskirna a expedice „Nárudnish L.istů“.
Rakopisy se nevrucšjí.
ministerstv a
20
article
a Prusko. I já mám za to, že se musíme
ehopiti houby a celou minulost
jedním rázem Smazati. Neboť, abych
zodpověděl i poslední otázku, osud parla-
mentu leží vrukou samého parla-
mentu« s
nve
Ze Zadru, 4. dubna. (O dubrovni-
ckém sjezdu novinářskěm) píše Bian-
kinův »Narodní Liste: »Nikdy snad nebylo ta-
kové potřeby svorně práce všeho slovanského
tisku v říši, jako nýní. Nepřátelé Slövanstra
napínají všechny slly, aby nás potlačili; ale
jejich naníshání zůstane jalově. Slovanstvo je
dnes v říši tak mocno, že neni síly na světě,
která by je potřela. Jesť jen třeba živé práce,
nězištného nadšení a vzájemně pomoci. Za
těchto trudných dnů je povinnost všech Slo-
vanů, aby si na vzájem pomáhali. Velice dů-
ležit je proto sjezd slovanských novinářů. No-
viny jsou dnes věrný obraz národní duše: No-
viny vyjadřují národní snahy a myšlenky. No-
viny jšou nejüčinnějším činitelem pokroku. Sjezd
novináčů jest důkuzem pokroku a sblížení všech
Slovanů v habsburské říši, znamená vážhý krok
k osvobození národů, kteři jsou dnes, ač mají
všechny podmínky samostatného života, utlačeni
surovou silou svých nepřátel, Ač jsou různě
cesty, po niehž kráčejí slovanšti národové v Ra-
kousku, cil mají všichni jeden. Všichní bojují,
aby konečně přestalo pašovství Němců a Ma-
darů na úkor Slovanů; všichní se snaží po
spravedlivém zřízení říše, aby v ní byla zabez-
pečena pro všechny národní jednola a svobod
otěiny. To jesť onen společný ell, který musl
shromážditi v bratrském kruhu všechny Slo-
vany, ať už se zovou tak nebo onak. Pěsto-
vati solidárnost mezi slovanskými národy na zá-
kladě individualismu a v boji za národní a po-
litická práva podporovati každý ohrožený slo-
vanský bod jest nejpřednější povinnost slovan-
ského novinářstva.«
Bian
Slovan
Němec
Pěsta
Prusko
Ma
národní duše : no
Slovan
21
article
Ze Záhřeba, 2. dubna. (0 Dal mac ii.)
Řeč o dalmatských poměrech, kterou promluvil
posl. J. Biankini na říšské radě, došla po-
všimnutí také v tisku maďarském a přijala pří-
znivě, pokud kárá nedbalost Rakouska o hospo-
dářské zájmy Dalmacie. Požadavek posl. Bian-
kina, aby Dalmacie byla spojena s Chorvatskem
a Slavonií v jeden samosprávný státní útvar,
narazil však na odpor maďarských šovinistů,
kteří o chorvatském království v nechtějí ani
slyšet. O Dalmacii, zajímá se už delší dobu
dr. Havas, jenž obrací na ni pozornost Maďarů
a žádá i nyní, aby se Dalmacie připojila přímo
k Uhrám, jimž by četné přístavy dalmatské
přišly ovšem velice vhod. O náležitost Dalmacie
k trojjedinému království málo se stará. Jako
pravý Maďar má úctu před právem jen tehdy,
je-li na prospěch Maďarů. Když si Maďaři mohli
proti právu připojiti k Uhrám Rěku, mohousi
dle právního smyslu Havasova připojiti i Dal-
macii bez ohledu na protesty Chorvatska. Mezi
Dalmacií a Rěkou je však rozdil. Vlachové,
panující v Rěce, dali sami přednosť nadvládě
Pešti nad nadvládou Záhřeba. Obyvatelstvo dal-
matské jest však rozhodně proti jakémukoli spo-
jení s Uhrami, majíc na očích smutný příklad,
jak si Maďaři počínají vůči Chorvatsku. Ale
a radostí by uvítalo sloučení s Chorvatskem,
jež by — jak píše »Obzor« — úplně odpoví-
dalo jak státnímu právu, tak i národním, kul-
turním a hospodářským zájmům Dalmacie.
ol
Velká manifestační schůze pro se-
státnění gymnasia těšínského.
V Krakově, 4. dubna.
Dne 3. dubna odbyla se zde schůze všech
vrstev obyvatelstva krakovského v dvorané
městské rady. Schůzi tuto možno směle na-
značiti jako epochu v probuzení národnostním
rakouských Poláků. Od r. 1863, kdy v povstání
J Biankini
Havas
Maďar
Havasův
Vlach
Polák
Záhřeb
Rakousko
Dalmacie
Chorvatsko
Slavonie
Uhry
Pešť
Krakov
Bian
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 2. dubna.
š— (Kronika.) Pravda-li, jak se žaluje
na moderní svět bezbožecký, čím dále více že
odvrací se od boží pravdy: kdo je více vinen
Svět-li sám, jak ve hluku a ryku života zapo-
mlná na svoji spásu, anebo povolaní hlasatelé
pravdy, že nedovedli v čas a vhod obrátiti
pravým směrem jeho pozornost? Duch boží je
přece jeden pro všecky. Ale kterak k němu do-
věsti i prostého syna přírody z horské samoty
i raffinovaného, všemi odstiny kulturního pře
pychu zabaveného syna nové doby ? Tak znl
otáska.
Obracet se k oběma stejnou písmenou
Je-li to správná cesta? Nestává-li se, že písmena
opravdu — zabíjí ducha?
— Čas od času rád se setkávám s vy
braným posluchačstvem, napsal zesnulý nedávno
učený dominikán, znamenitý kazatel a auton
slavného životopisu Ježíšova, otec Didon, rád
se setkávám s posluchnčstvem, k němuž možno
promlouvati o věcech duchovních. Setkám-li se
s pohany, bývám nucen mluviti po pohansku
vkládám sice zrnko křesťanské soli do svého
pohanství, ale chtěj nechtěj, obracím řeč po-
hansky!... Neboť kdybych tak nečinil, nerozuměli
by mně a byla by to divná zábava, kdybych sám
mluvil svou řečí nebeskou a oni při své po-
zemské zůstávali ..
A svého rozpravného způsobu, jak »zrnko
křesťanské soli« vkládati do pokrmu duch
určeného pohanům, podává učený Pěre hned
pěknou ukázku.
V jednom z posledních svazků pařížsk
»Nouvelle Revue« vyšla rozprava »O životě du-
chovním« (La Vie de !' Esprit par le P. Didon).
kterou ne bez dojmu pročte i vzdělaný pohan
načichlý názorem moderní nevěry, dávno od-
a veo
vyklý obratům (radičhílio slohu výkladů du-
chovních.
O velkonočním témdni není snad théma
ani tak nečasové.
Ježíšův
Didó
P Didó
Praha
boží pravda
Le via jít
23
article
Život boží v tom pokročilém, realně my
slícím, dynamo-elektrickém světě! Kam s tím
V éře elektro-motorové jako by mohly plati
jen zákony zjevů fysikálných. Jen co je světlo.
sila, jen skutekt
Ale bystrý hlasatel vyššího slova rychl
nacházi přechod do říše druhých pomyslů.
— Také život boží se skládá ze světl
ze sil a skutků! praví.
A o tom »životě božím v člověku« se šíři
Je zpytovatel duší, důvěrník, přítel těch, kdož
s ním rozmlouvají. Mnozí se k němu obraceli
v duchovní své nouzi o radu. Jsou všeliké
svízele svědemí, tlaky duše, reakce nitra.
— Čím to, jsem pořád tak stejný, tak
toužící po dokonalostil stěžoval si někdo. Mám
stále tytéž chyby, tytéž nedostatky, neměnímse
nie! Nestoupám! Co to za život? . ..
A jiní nařikali.
— Tak rád bych rostl! Jak to zařídi,
abych vybředl ze svých běd? Abych byl doko-
nalejší, lepší, větší? Není prostředků, aby k tomu
dopomáhaly ? . .
A moudrý rádce vykládá o prostředku.
jenž vede k dokonalosti, ven ze života nízkého,
k vyššimu duchovnímu. Je celkem snadný ten
prostředek jako všecký živé síly. Všickni učení
a doktoři světa nesvedou, aby co je malé vyrostlo,
aby z chlapce byl muž, z děvčete žena! Samo z
sebe vše roste. Je v nás takový zákona tím rosteme.
Také světlo rozumu roste, vyvíjí se, přibývá.
V patnácti letech nemoudrý chlapee je v dvacá-
tém pátem roce rozumný muž. A podobně
v duchovném životě. Všecko je vlastně už v nás.
Nemůžeme si ničeho přidat. Je v nás slmě a
to je ze kama duchia božího, To je náš úde.
24
article
Kdo, přišed, dostal 500, dělejí co dělej, más
500. A kdo 50 či 60, máš 50 či 60.
— A tedy netřeba se namáhat, nezměním
na sobě nic? .. . Nemohu . , v eol
A přece je třeba se namáhat ! A v tomje
právě ona cestička, která vede výše: chtlti
Zmůže, kdo chce! O vzrůsti netřeba se starali
Roste, kdo žije, kdo uživá pokrmu, vzduchu
O to není, to vykoná síla, která je nám vlo
žena, aby vykonala, co určeno. Ale jak na to
aby símě boží, vloženo, vykonalo, co mu určeno
Ale vložené do nás, také vzkhičilo ? Dueh
boží všude se hýbe, kdekoli se octne. Pracuje.
chce se rozvijeti a rozvíjí se, jen-li vhodné pod-
minky najde. Duch, boží duch, duch dobra.
kterým jsme všickni nadáni. Každý z nás je
půda, z níž má símě vzejíti. A půdu třebi
obráběti, podmínky klíčení upravovati. A tu za-
činá úkol nástroje, rádla. I o to je postaráno.
Z učení Kristova známe, co to za rádlo, jimž
třeba upravovati půdu životu vyššímu. Jsouto
zkoušky, utrpení, strasti , . ..
A tak to jde od země vzhůru k výšinám
duchovního života: podneo ranuumni ze zkoušek,
utrpení. A duchovní život je věčný život. A po
stupních vzhůru vedoucích stékají slze smíšené
s krví. Nelekali se ran, jež dopadají, v tomaje
tajemství duchovního vzrůstu.
ol
Kristův
25
article
— Popadne-li vás mohutnost větru a od-
nese někám na pustý ostrov, nechte se zaněst
na pustý ostrov. Spár-li ptáka dravce vás uchvá
til a jako kořisť odnesl k holým tesům vrcholo
skalních, nechte se doněsti k holým tesům.Ji
cen sopky-li se před vámi rozevřel, dejte se po
hlliti jienem sopky ! Nechte přejíti ducha bo
žiho kolem sebe:! Najde vás opět, vrátí vás dam.
kam patříte. Najdete tam pravý zákon, podle
něhož roste všechen život . ..
Ale jsou nešťastné duše, nechápající to ta-
jemství vzrůstu. Zůstávají daleky života duchov-
ního, hynou tam, kde by právě měly růsti, zou-
fají, bědují, volají po tom, co minulo, lekají
se budouchosti. A tak se protivi duchu božímu.
zapomínajíce užívati nástrojů, »rádla«, vzdělávati
přikázanou sobě půdu, aby mohlo vzejíti símě
do ní vložené
Zcela způsobné přepisy božích pravd z pís
mene staré dogmatiky na písmenu pojmů pří
stupnějších chápavosti moderního »pohanství
— ne-li?
26
article
A jaký kuít, jaké vnější známky, jaké ob
řady má ten pravý život duchovní, aby se roze
znalo, kdo se mu oddal?
al
Velmi prosté známky
Kohokoli uzříte zaměstnaného milosrdným
skutkem, nepátrejte dále po jeho stavu a třídě,
k jakým náleží. Má ducha božího v sobě
šíří kolem sebe světlo a jasno. A druhá známka
je pokoj, klid duše, mír. Uhlidáte-li bytostv
pokojí a míru, nezmítanou přibojem a vichrem
života, která nemučí sebe ani druhé: má duch
hožího v sobě. Přiznejte či ne, podlehnet
dojmu toho božího míru.
r v o
Dobří lidé si lámou hlavu:
— Kde jen toho klidu se dobere ? Ze
které tujné studně rozkoše čerpá tu stale jasnou
svoji náladu?. . .
A je to člověk boží, nemá nepřátel mez
lidmi a všecky stejně objímá, dobré i zlé. Dle
toho jej poznáte. Nepotká se jich mnoho takých
a to je škoda! Jak ti druzí, kteři jsou jenom
lidmi, kteří se rozešli s duchem božským, jak
jsou stále štvání a rozčileni, jak se uhánějí, jak
pracují lokty, jak šplhají, aby se někam dostali,
někam ku předu, někam nahoru, někam k ně-
čemu, kde doufají nalézti a — nepaleznou pokoje.
Jaká muka starosti vystojí o vlastní prospěch
Jaký nedostatek sil, přiležitosti i času, aby
oddechli ! . .
V životě božího ducha není žádného spěchu,
dílo je věčné, je klidno, jedino, Možno je vy
konati za třicet let, možno za čtyřicet, ale
možno od něho odejíti v každou chvíli, kdykol
mistr zavolá. Nic se v něm nezamešká.
27
article
A vedle klidu a trpělivosti třetí známka:
A vedle klidu a trpělivosti třetí známka:
dobrota!
Nekonečná dobrota ! Jsou takoví nezmarnl
ve své dobrotě. Ani svízele ani příkoří je ne-
vyruší, žádnému úkladu se nepodaří pobořiti
jejich nezměrnou vlídnost. Čím hůře jim činíš,
tím horlivější jsou ve svém konání dobra ! Svě-
tecké povahy, nenapodobné, živoucí duchem
božím.
Obyčejně konec lidských děl, snah, tužeb
je tak známý: vždycky pocit sklamání, omrze-
losti. Život nedal, neposkytl, nepřinesl, čeho
očekávali, po čem žíznili, za čím se udýchali.
Jaké nedopatření
— Lidé, kterým zbělely vlasy, naříkají n
zlé časy, na úpadek vlasti, na bezbožnest lidí,
na beznadějnost všeho. Pravíte si: jak sestárli
Bývá to tak! A přece měli možnost zachovati
si věčné mládí, neboť dílo je věčné a třeba
jen pochopiti, že nekonči s námi . ..
Duch náš uzavřen je do nádoby a nádoba
je křehká. Podlehne snadno. Třeba podříditi ná-
dobu. A to je také příznak bezpečný. Lidé bo-
žího ducha a míru ovládají svoji hmotu, jsou
mocni svých vášní.
Vláda nad sebou dává vládu nad lidmi.
Nemůže míti sílu nad druhými, kdo neovládá
— Mnoho se zabývám mládeží, praví zbožný
praktik. Nevěříte, jak je proníkavého zraku,
jak je třeba, aby byl bezůhonný, kdo se jí při-
bližuje. Každého rána při své bohoslužběsi
opakuji: bože, kéž mám schopnost potkati se
s pohledy těch 400 dětí, které jsou mi svěřeny
Z jejich očí jakoby sám bůh na mne se dival,
pronikaje hluboko do měho nitra . .
Jakž? Není-li to vše nejčístší učení kře-
sťanské? A přece nikde ani stopy zakristanské
fraseologie! Zbožný otec se docela rozplynůl ve
formách běžného »paganismu«.
A potom, že jsou písmeny, které — zabijí
duchal
sebe.