Strana 24. 95, číslo.

- C E C H -

Dne 12 dubna 1913.

více zabezpečoval věno jejich dcery. Absol- ! voval právě vysokou školu zemědělskou ve Vídni a hleděl proto jako volontér u npj- bohatsího českého statkáře nabyti praktických­ zkušeností. Slečna však více přála sličnému,­ hezky urostlému důstojníku, jenž snažil­ se zalíbiti mladé, ISleté Albínce, a jehož dvoření zamlouvalo se jí více, nežli džentle- manské chování, odměřené způsoby druhého nápadníka, jenž úplně souhlasil s matkou Al- .bínky, kteráž ji nazývala bláznem, šotkem, ba časem i diblíkem. • — To všecko ji přejde— ujišťoval starou­ paní — jen až se provdá. j: . — Vy, pane,, neznáte ženské — odvětila, j •— Některá blázní po celý život. Ale doufej- i me, že Albínka konečně se umoudří. — ! Najednou však do oddavek přišla smrt, j jež ve dvou krátkých letech urvala Albínce i oba rodiče. Nyní na vdavky nebylo porny- ! šlení. Musil minouti rok smutku, na jehož u- plynutí »;>ba nápadníci netrpělivě čekali, a Ì: když rok schyloval se ku konci, bohaté ne- j věstě se představovali. Smrt rodičů Albínku j sice umoudřila, ale nicméně bylo znáti, že < více, přéje setníkovi, jenž měl v brzku státi 1 se majorem. Zlatý límec byl pro Albínku ' .velikým lákadlem. A nastávající major umí- ! nil si svého soka vypíchnout! jakkoliv, i kdy- | by se to mělo : státi soubojem, к němuž i ! všemožně působil. ’ ' Qba sokové občas setkávali se s Albín- ! ■keju ve společnostech, v nichž však valně se j ineřtýkali. Chránili se setkání, aby nenastal i výbuch. ľ ! . Setník Bürggräfler Házel rád slovem: j •kObyJkář, jež doráželo jako zkalený šíp na j .«oka, a tento zase neopomenul spláceti mu •sloveni: WecKselreiter, — narážeje patrně na •jeho dluhy u vojska. Leč i při vší opatrnosti .došlo přece ku srážce, v níž se vyzvali na -souboj. Zabranský, jakožto uražený, volil si ^revolver, ačkoliv setník přál si kord, jímž u- :měl na cvičišti výtečně zápasiti. : Albínka byla zprávou o souboji trapně- •.překvapena, ačkoliv jí poněkud lichotilo, že -k vůli ní oba sokové budou se potýkati. Mínění mezi stranami o souboji nebylo •jednotné. . — К čemu to? — namítali někteří, mezi -nimiž byli otcové dcer — к vůli ženské se .potýkati ? Chasníci to odbývají klacky, a důstojníci­ kordy, Žádná moudrá dívka by ne- .dovolila, aby o její ruku dva páni zápasili. Albínka domlouvala oběma pánům, aby •o její ruku v souboji nerozhodovali, protože -veřejné mínění je rozhodně proti souboji. Avšak osobní urážka mezi oběma pány jednou­ již se stala a proto musilo к souboji dojiti. Bylť Zabranský důstojníkem v záloze. Vojenská čest toho vyžadovala, a proto čestná­ rada, které tento případ byl předložen, rozhodla, aby к souboji došlo důstojnickými kordy. Výsledek1 souboje byl nešťastný. Setník smrtelně zranil soka bodnutím do kvé strany.­ Přítomný lékař poranění uznal za těžké­ a pan Zabranský byl okamžitě zavezen dp Prahy na kliniku slavného lékaře. Výsledkem souboje byla co nejtrapněji­ dojata Albínka. Když setník Burggráf- ler druhého dne se jí představoval, ukázalo se, že na svých 18 roků je značně hysterická.­ Ačkoliv byla tomu povděčna, že ze souboje vyvázl zdráv, volala na něho z daleka:­ Prosím Vás, pane setníku, dnes vás nemohu ani viděti. Vypadáte všecken krví zbrocený, s vašich rukou teče krev. Počkejte­ několik dní, přijmu vás ráda. Setník rozmrzen odešel, avšak brzy na to byl předvolán к vojenskému soudu, v němž byla nad ním vyřknuta degradace a několik neděl vězení na pevnosti, jež mu ale ale prominuto bylo cestou milosti. Svléknuv se sebe setnickou uniformu, netroufal si více Albínce se představiti. Sebrav­ své věci a peníze, odejel do Ameriky

až do Texasu, kdež přijal místo inženýra v továrně, opovrhnuv na dobro Evropou. Na Albínku zapomněl nadobro, protože­ se mu v Americe naskytla výhodná •příležitost, oženil se s dcerou svého šéfa, kteráž mu věnem přinesla výnosné místo v továrně.

. patřil. Věda tento čich člověka pojmenovala I sympathií a antipathií, podle toho, I je-li to positviní či negativní, to jest voní-li či páchne! Ovšem že rozeznává se Sympathie i antipathie dvojí : jedna je nabytá ze zkušenosti,­ druhá pak je vrozená či přirozená.­

Od souboje minula tři Icta. Slečna Zá- lišanská byla dosud svobodná, nikoliv proto,­ že by lásku chtěla zachovati setníku, jemuž po celý čas nepsala. Když nepsal on, к čemu by psala ona. Blížily se Velikonoce, výroční památka svaté Panny, která přišla se sem podívat na nešťastného souboje. O Zabranském dověděla­ se tolik1, že z těžkého poranění sice se vyléčil, že ale stálo jej to skoro všecko jmění a to nejvíce následkem úpadku veliké firmy v Hamburku, s níž otec stál v ob- I chgduím spojení. Otec mu psal, že nelze ' eíUgjjéj, stejně dák vydržovat!, aby tudíž o- blédiiul se jjo jiném místě. Syn na své staré místo nechtěl se vrátiti ani tehdy, když mu bylo nabízeno místo pojezdného na tomtéž­ panství. ii. To když se Albínka dověděla, ihned ntu nabídla místo na svém statků, pro něž se Zabranský ihned rozhodnul, uznávaje v tom* vzplanutí staré lásky. V tomtéž čase došlo jí psaní z Ameriky, od starého známého. Bývalý její ctitel o- znamoval ji, že byt v lese nebezpečně postřelen­ od kteréhos lupiče. Dle výroku lékaře­ je prý stav jeho svrchovaně nebezpečný.­ O své paní dopsal jí, že po jeho smrti dojista se vdá, že však má s ní skoro již tříletého chlapečka, jejž by rád někde uložil, kde by našel druhou maminku. Mezi ním a jeho matkou nebylo prý nikdy pravé lásky. Jejich duševní světy prý se velice různily. Za její věrnost prý by vůbec neručil.­ Cítí - prý svůj. blízký konec. Chlapec nazývat se Albín. Uftií trochu česky. Albínka list tento přečetla, tváře její slzami se zalily. Neopomenula list ukázat! Zabranskému, který na list odpověděl: Cc jiného s chlapcem, než vžiti jej к sobě. — Chtěl byste se mu státi otcem ? — tázala se ho chvějícím se hlasem. Tento, zádívav se na Albínku, sáhl po její ruce a políbit ji se vší něžností. Albínka mu ruku nevytrhla. — Nuže budeme chlapci otcem a matkou.­ Na slavný den velikonoční opatrovník z Texasu s chlapcem, představil se slečně Zálišanskě, která, když jej spatřila, obě ruce vztáhla к němu a líbala ho. Brzy potom slavila se svatba Albina s panem Zabranským. A z Texasu současně došla zpráva, že chlapcův otec zemřel.

□ □ ZDRAVOTNICKÁ HLÍDKA.

Člověk skutečně žasne nad mnohými, jak tělesnými, tak duševními vlastnostmi tvorů, jimiž opatřil je Tvůrce jejich, když je byl к životu vyvolal, aby mohK nejen žiti, ale i život svůj zachovati. Nám mnohé tyto vlastnosti tajuplné zůstávají „terra incognita“,­ avšak přece některé aspoň z nich duich lidský vyzkoumal a tak vysvětlil si ty záhady,­ které mu byly v chování a konání zvířat tajemstvím. V nové době jaký rozruch­ a rozmach po celém kulturním světě vyvolal policejní pes, když objeveny byly jeho neobyčejně schopnosti к výcviku a pře- velmi jemný čich. Laskavostí známého pána­ z Plzně dostal jsem darem také takovéto zvíře a je mi to к velikému podivu, kde se to v tom psu bere. V této hlídce však není místa к tomu, abych se o něm šíře rozepiso- ! val, ale chci analogicky ukázali ni člověka, , kterého Stvořitel o mnoho více jako krále i tvorstva j' e š t ě jemnějším čichem o-

Dva lidé činí-li si navzájem vždy jen dobře, povstává radostný pocit u obou, a ten pak plodí u obou vzájemou, nabytou či získanou sympathií, kteréžto každý z nich je si dobře vědom. Naopak zase jestliže si navzájem vždy jen nepříjemnosti a mrzutosti­ působí, stávají se tyto pak příčinou vzájemného nesouhlasu a tak jDOvstává zase nabytá u nich či získaná, zjednaná antipathic.­ Ovšem jisto je, že nežli taková Sympathie­ a antipathie vznikne, třeba je delšího času, ta nepovstává za jednou nebo za dvakrát,­ zejména pak není-li podporována vrozenou.­ Může proto mezi dvěma osobami povstali­ buď duchovní přátelství přirozené či vrozené, anebo nepřátelství, ač žádná z nich к tomu podstatné příčiny nedala — instinktivní­ Sympathie a antipathie. — Je tudíž velmi nesnadno rozeznali o jakou sympathií anebo antipáthii se jedná, jestliže tyto již dříve к sobě v jakémsi poměru, byť i na krátko stáli. Zcela však určitě působí na jejich vzájemný­ poměr duchovní, ať sympathický, a- nebo antipathický jejich přirozený či vitK zený čich tak zvaný instinkt. Tento iai- stinkt působí mimoděčně, nevědomě, tak že člověk ani o tom neví, ba i proti vůli člově-. ka. Představme si dvě osoby, mezi nimiž je instinktivní Sympathie, které se dříve ani neviděli ani neznali, sejdou se jednou jen^ a přátelství je hotové, a nenastala-li nějaká; překážka v něm zevnější, trvá až do smrti jednoho z nich, ba i po smrti je váže к sobě.­ Takováto instinktivní Sympathie jest zejména mezi matkou a idítkem, proto žádnému­ nepodaří se plačící dítko snáze uko- nejšiti, nežli matce. Otázka je, odkud povstává­ tato Sympathie mezi matkou a dítkem.­ Že dítko poznává matku svou podle tváře, není toho příčinou zrak, poněvadž poznání to nejeví se pouze za dne, nýbrž, i v noci, ani sluch to býti nemůže, poněvadž­ se tak děje i když matka nemluví, rovněž to nemůže býti teplo a hmat, poněvadž­ nemusí býti žádného rozdílu v té věci mezi matkou a osobou cizí. Tak že zůstává­ jediné čich. Tento smysl čichový ukazuje se zjevně následovně: Když z rána opustí matka­ lůžko a dítko procitne-li v kolébce s pláčem,­ tu nemá-li matka času, by se s ním zaměstnávala, postačí úplně, když vezme je a položí do svého lůžka, ihned se ono upokojí­ a opět usne. Jaká je toho příčina?.. Žádná jiná, než že dítko nadýchalo se sym- pathických vjrjjarů matky. Dýcháním nejen že přicházejí tyto výpary do plic, nýbrž i do šťáv; na nervy pak působí tišivě a za stálého vdechování znenáhla narkotisu- j i. Často slýcháme: „Ten člověk je mi sympathický,­ tomu bych nemohl pie zlého uči- niti, on si to vlastně ani by nezasloužil, mně je tak příjemno na blízku něho, mám ho rád jako sebe sama.“ А к tomu se ještě přidá: „Já ani nevím, čím to je?“ A ono to není jiná příčina než vdechování příjemných,­ individuelně — jinému je tentýž člověk­ nanejvýš protivný — výparů těla jeho, což působí příjemně a na celý systém nervový­ upokojivě, tak že, byť by člověk i rozrušen­ byl, v zlosti, v hněvu, přihlíží-li se к němu sympatická mu osoba, je hned dobře. Že sympathických instinktivních přátelství povstávají přátelství do smrti — až i za hrob, která každý konflikt předem přirozeností svou již vylučují, jak tomu nasvědčují­ tak zvaná „šťastná manželství“ a rodičové a dítky. Sympathie.