Dne 12. dubna 1914.

95. číslo. Strana 9.

t

Konference batolíché intelligence. Jsme svědky, jak společnost lidská diferencuje­ ■ ve dva tábory. Důvodem к tomu jest svc.u у názor. Všechny svobodomyslné, pokrokové, sociálně-demokratické strany stojí­ na moderním „vědeckém“ názoru světovém.­ Přes různé stavovské a třídní zájmy Koncentrují se v jednotný blok, poněvadž Kulturně stojí na stejné půdě, na světovém­ názoru bez Boha. Naproti tomu všichni věrně myslící lidé, opřeni dějinnými zkušenostmi­ z historie národů, kteří odstranili ideu Boha z kulturního svého snažení, koncentrují­ se ve straně, stojící na křesťanském světovém názoru. Křesťanský názor světový $tojí na těchto základech: existuje Bůh, duše lidská jest nesmrtelná, člověk má svobodnou­ vůii, existuje spravedlnost s konečným­ vyrovnáním. Tento základ máme pro své kulturní, politické i sociální snažení. Víme,­ že myslící intelligence bude na konec etáti v našich řadách, proto svoláváme na den 19. a 20. července 1914 do Olo- piouce konferenci katolické intelligence, a- bychom se poznali a uradili o společném postupu v kulturním snažení našem. Jako řečníci vystoupí: Msgre. dr. František Kor- dač, universitní professor z Prahy, dr. Josef Kratochvil, professor z Příbora, dr. Bartoš, professor z Vršovic. Themata promluv jsou tato: „Intelligent a moderní kultura“, „Re- naisance křesťanská v moderním smýšlení,“ „Postavení katolického intelligenta ve společnosti.“­ — Cílem konference nebude jen vyslechnouti řeči a odnésti si nadšení do života­ dalšího, nýbrž vybudování Cyrillo- Methodějskéhosvazu kulturního, v němž soustředěny a zastoupeny budou všechny kulturní naše spolky. Toto centrum Jculturního-snažení našeho bude vystupovat! jménem těchto spolků a kulturních útvarů: Apoštolátu sv. Cyrilla a Methodčje, Velehradské­ Akademie, Cyrillo-Methodějskč-ho tiskového spolku, Ligy kněží arcidiecése o- lomoucké, Jednoty duchovenstva diecése brněnské,­ Spolku katol. žurnalistů, Družiny literární­ a umělecké, Spolku katol. učitelů, Spolku katol. profcssorů, Spolku katol. učitelek,­ České Ligy Akademické, Moravana, Lipy, Spolku katechetů, Unie katolických spolků arcidiecése o'omoucké, Unie brněnské,­ Ústředí katolického studentstva, Dědictví­ sv. Cyrilla a Methodčje v Brně, Akademie­ paedagogické v Olomouci a vydava-

FEUILLETON. Th. — Ze všeho je patrno, že pokračujeme,­ vlastně že si vykračujeme jako v sedmimílových­ botách. Všecko ve velkém, en gros. Ku příkladu dluhy obecní, okresní, zemské nebo státní, výpůjčky, položky rozpočtů.­ To jindy nebývalo, ku příkladu, když se počítalo na kopy grošů. Ještě když se počítalo­ na zlaté, neházelo se tak lehkomyslně millicny, půlmiliiardami, celými milliardami atd. jako teď. lnu rozmach! A má pravdu ku př. obec, město. Má se zahazovat s výpůjčkou­ ubohých několikrát sto tisíc pro ostudu ? To teď nejde. Má vláda požadovat povolení­ půjčky několika desítek millionů? To přeci nestojí ani za otevření úst v parlamentě­ nebo za použití § 14. To musí být aspoň půl milliardy! A na vojenské potřeby? To už nejde ani s půlmiliiardami. Před necelým ještě čtvrtstoletím chodili se lidé dívat do millicnového pavillonu na výstavě na million dvouhaléřů. Myslím, že dnes by nad takovým­ pavillonem krčil nos i strávník od sv. Bartoloměje. Co, million? Jít se podívat na

— ČECH —

telstev naších revuí „Hlídky“, „Archy“, I „Vychovatelských Listů“ a „Evy“. Tato vybudovaná centralisace veškerého kulturního hnutí našeho bude nejlepší a nejdůstojnější­ odpovědí na podvratnou činnost bloku, stojícího na světovém názoru bez Boha. S myšlenkou přišla, ji fedruje a uskuteční­ Matice Cyrillo-Methodějská, která v o- braném boji kulturním pro rok 1915 stojí 1 v popředí. Upozorňujeme již dnes naši intel- I ligenci na důležitou tuto konferenci v Olo- i mouci, zveme každého intelligenta, kterému se nezamlouvá plítký základ světového ná- ! zořu nekřesťanského, aby přišel a vyslechl řeči, súčastnil se porad našich a přiložil ruku к práci nejcenější pro blaho národa. Den 19. ! a 20. července bude v Olomouci dostave- : níčkem veškeré katolické intelligence. O noc- J lehy, byt bude postaráno. Račte se v těchto ; záležitostech obrátiti na dra. Hrachovského, Dolní náměstí čís. 17. V (Dlomouci, na svátky Velikonoční. Za ústřední výbor M. C.-M. i Universitní professor dr. Richard Špaček, t. č. předseda. — Chefredaktor „Našince“: František Světlík, t. č. jednatel.

Štiolsiiá Mídfu.

XIV. Nic naplat, milý čtenáři, musíme předeslali­ kousek lamenta. Neupřímnost vloudila se do jednotlivých­ vrstev, a my vidíme korupci, nesnášelivost, vzájemné osočování a vykořisťování­ i tam, kde jsouce na sebe odkázáni­ a vázáni sdružili jsme se ku vzájemné­ pomoci. Osobní prospěchářství, bezohlednost,­ osobní nekázeň tou měrou se rozšířily,­ že stávají se rakovinou našeho společenského­ žití. Každý chce jen sebe uplatniti, i kdyby spolek měl rozbiti a společné zájmy ' těžce poškodili; a tato společenská nekázeň rozšiřuje se po celém národě, v němž pro samé strany ani národa a jeho zájmů“ neznáme.­ Podívejte se jak tyto strany urputně se rvou, nic se neohlížejíce, trpí-li tím celek či ne, jen když ony, respektive jejich náčelníci,­ provedou svou; divme se, že národ se musí spokojili ohlodanými kostmi, že tak trestán jest za nekázeň svých příslušníkův. Povšimněme si jen několika zjevů z denního­ života. Výkvětem mládeže jest mládež akademická. Než, dosti často můžete v novinách­ čisti, jak chová se mládež ta na př. na universitách německých. Četli jste o výjevech,­ jež odehrávaly se svého času na uni-

j million? Alespoň kdyby to byla milliarda,ale ! million!! Tak se časy změnily. Ale nedivím se nic. Člověk musí jenom přiložit ucho к žilobití světa, jako auskultující lékař, aby se naučil­ Horacovu „nil admirari.“ Na sv. Jiří bude tomu rok, byl jsem jako kazatel v sousedství­ na pouti. Podle zásady, qui bene dixit,­ benedicat, jdu odpoledne na požehnání, a kde se vzali, tu se vzali moji dva mini- 1 stranti, bratři mezi sebou, a dařili mne nejvybranějšími­ úsměvy před dveřmi sakristie. Takový úsměv, to je píseň beze slov, kterou musí pochopiti každý, i kdyby nechtěl. „Tu máte, hoši, a zpátky vás svezu, počkáte na ; mne.“ A když jsme jeli: „Jestli pak si, ; Františku, koupil něco mamince ?“ — Malý i František kývá že ano, a tahá z kapsy u- bohý kornoutek. — „A co ty, Oldřichu ?“ — „Oldřich nic,“ hlásí bratříček, „on to všecko­ utratil.“ — „A co mu maminka dala?“ — „Jenom korunu !“ — „A co tobě ?“ — „Také jen korunu!“ — Tady bych měl vlastně­ teď dát vysázet dva tučné vykřičníky, a- lespoň typu dvojcicero, aby naznačily můj úžas. „A kolik vám zbylo z mé koruny ?“ — Oldřich na kozlíku se jon zavrtěl, a František s doprovedem svého vševyro\ná va jícího ú-

versitě v Inšpruku, kde se mládež akademická­ i vraždila; čtete každou chvíli o projevech­ na universitě Vídeňské a v Německu4 proti studentům slovanským neb proti studentům­ jiného názoru politického neb náboženského,­ kde holí jakožto přesvědčivým argumentem vyrovnávají se rozdíly jmenované,­ a krvavé zranění jiného patří к ná- ' rodnímu heroismu. Dříve bývalo tak v hospodách,­ když se napili, dnes rozšířil se tento mrav i tam, kde jím dokumentují svou kulturní vyspělost. Výkvětem dospělých vzdělanců mají býti na př. poslanci. Nuže, podívejte se občas do sněmoven a jejich kuloárů! To že jsou poslanci, co vrhají se na sebe i s nožem neb revolverem v ruce, házejí po sobě těžkými­ kalamáři, rvou a trhají se své hodnosti­ poslanecké to, co aspoň má na nich nějakou cenu, když oni jí nemají! Krev, otrhané manžety, kravaty, límce, cvikry jsou trofeje zářící intelligence. Vytáhne-li nůž universitní­ professor, co vezmou potom do ruky jeho žáci? Nejsou to přímo pathologické zjevy v naší společnosti, jež dokazují jen bezcennost pouhé kultury rozumové?­ A jak viděti je kulturu mezi jednotlivými národy a státy? Kteří národové jsou nejkulturnější?­ К nim počítáme ty, kde je nejméně­ analfabetů. Jsou to z větších národů na prvém místě Němci, Francouzové, Angličané,­ Američané. Podívejme se na jejich jednání.­ Němci jeví se nám jako nejvýš domýšliví,­ pánovití, a hrubí к ostatním národům,­ jež utiskují způsobem, který pranic ne-’ svědčí o jejich kultuře. U Francouzů jeví se kultura jinými neblahými účinky, jež dají se označiti slovem „požívačnost“. Ta jest dnes metlou, která těžce dopadá již i na kořeny národa, jevíc se nejmarkantněji nápadným úbytkem porodův a degenerací pokolení. Angličané­ vynikají hrabivostí, která se domnívá,’ že celý svět patřiti musí jim, nejsouce ve; volbě prostředků nikterak vybíraví. Při tom dovedou z ohromného svého světového pan- : ství také těžiti, ovšem hlavně jednotlivci, kteří bohatnou bez potřeby, zatím co četná chudina londýnská žije tak bídně, jak jen člověk­ bídně žiti může. Jak krůtě dovede Anglie tento imperialismus udržovati, o tom na př. dějiny indické zatím mlčí, ale také někdy budou­ vypravovati. i „Inu, tohle je všecko pravda,“ pomyslí si někdo, „a podepíši z toho každou větu. Jen že jsou to už známé věci, tedy jen dále, něco nového.“ Hnedle to bude, jenom ještě malý odsta- směvu dal se rtů splynouti společnému confiteor,­ které shrnul v jediné slovo : „Nic“. Vzpomínal jsem na naše dětská léta, kdy jsme my děti myslily, víc než krejcar že nemůžeme destati, požadovati a utratili. Krejcar byl nám velikým penízem. Bože, co všecko jsme za něj nenakupovaly, třebas na, sv. Josefa na Josefském náměstí! Všecky krámky oběhaly, všecky boudy ohledaly, všecky baby odhadly a na konec ještě krejcar­ odnesly к „našemu“ kupci, protože toho­ dává víc. Pravda, někdy o zvláštních příležitostech, ale to se musilo jít až na Bílou­ Horu, nebo do Hájku, ne-li docela do Staré Boleslavi, ocitl se v kapse v dlani jako­ ve werthajmee dobře opatrovaný čtyrák, ale ten, než se rozměnil, byl pod dozorem pečlivé matky jako církevní jmění pod dozorem­ státním, a ještě po návratu dostavila se otázka: „Tak kolik ti zbylo?“ a za hanbu by si člověk páčil, podati zprávu negativní a nevykázati ještě nějaký zbytek. Desetník? Ten byl již ncsměnitelný. Vůbec od desetníku­ výš všecko musilo již jít do kasy. Nevedlo se vám také tak ? V dílnách mého otce v létech sedmdesátých minulého století pracovalo dělníků jako dnes v menší továrně, a děti vážily si krejcaru. O čtyřicet