Об. číslo,

\ PRAZE, dne 12. dubna 1014,

69. ročník.

Redakce, administrace a expedice: Praha, Pštroasora ulice, žído pop, 200-U. — Ne- frankované dopisy к nepřijímali a rukopisy ae nevracejí. — Nczapečetčné reklamace jsou pocta pcoaty. — Inserty účtujeme levnť a pH častžjů inserd poskytujeme zvládni výhody. „CECH" vychází denní o 6. hodiní ranní. V pondělí a po svátku o 12. hodině poledni.­ — Jednotlivé číslo za 6 hat — Učet poštovní spořitelny ěb. 660.709. — Telefon redakce, administrace a knihtiskárny č. 1126. Otiskováni článku dovoleno, udán-li pramen.

Předplatné pro Prahu s donáškou : měsíčně . K. 2-60 čtvrtletně . К 8’40 celoročně . . . . . ... . К 33*60 Předplatné pro tuzemsko poštou : měsíčně . К 3*— čtvrtletně . К 9'— celoročně К 36*— Předplatné do cizozemska: Německa a Srbska obnáší : čtvrtletně . К T2*— celoročně . К 48'— PTedpbtné do Ameriky, Francie, Švýcarska, Italie, Belgie a Anglie: čtvrtletně . К 13*20 celoroční . К 52*80

Čtyřicetihodinni pobožnost v chrámu Páné u Kapucínů na Novém městě od 12.-15. dubna.

Hod Boži Velikonoční.

Slunce vychází v 5*17 h.; zapadá v 6*46 h. ||[ Měsíc vychází v 10*16 h.; zapadá v 5*35 h.

NEJNOVejSl ZPRÁVY. Protestantští superintendenti byli ve Vídni napomenuti. Hr. Tisza o Rusku. Podrobnosti nové smlouvy francouzsko - turecké.

PROF. Dr. KORDAC:

Ozhřfšení.

7

Hlahol zvonů ohlašujících velkonoční slavnost vzkříšení probouzí zoufalého Gótho- va Fausta ozvěnou víry jeho dětství ze skepse­ a pessimismu k naději života. Gothův Faust je typem moderního člověka a — přiznejme­ se k tomu — též českého národa, propadnuvšího v době přítomné skepsi a pessimismu života. Kéž by i v něm probudily velkonoční zvony ohlas křesťanské víry a národní slávy z doby Karlovy! — Politické straně katolického lidu v Cechách je vzkříšení.­ Páně zárukou nejen spásonosné síly jednotlivce,­ plynoucí z víry v Krista ukřižovaného,­ nýbrž i kvasu ohrožujícího veškerý veřejný život národní. V kritice mého článku­ o křesf.-sociální straně, kterou s objektivním­ klidem před dvěma měsíci uveřejnily „Nár. Listy“, „Čas“ a „Právo Lidu“, odporuje­ poslední orgán vyslovenému názoru tvrzením, „že' v nynější době hospodářských­ a sociálních snah katolicism je již nejméně vhodnou básí pro vytváření politické­ strany“. — My však přes veškerý odpor nejen strany sociálně-demokratické, nýbrž více méně i veškerých ostatních „aklerikál- nfch a antiklerikálních“ stran trváme na tom, že „hospodářské a sociální snahy“ tvoří organismus národa tělesný, ponderabilní — a křesťanská víra a její ethika princip toho těla — duševní, imponderabilní. „Hospodářské snahy“ Švihový byly velmi vyvinuté — a přece i pokrokové strany se těšily tím, že „mravní vědomí českého­ národa“ — nad jeho bezcharakter­

ností pronáší spravedlivý soud. Jen mravní . charaktery jsou hybnou silou pravého a ! trvalého národního pokroku hospodářského i sociálního. A charaktery bez náboženství se nevychovávají. Z hrobu politického rozkladu­ a málomoci nebude náš národ vzkříšen,­ dokud různé jeho „hospodářské, sociální“­ i národní strany nedají přednost učitelce­ historii před perversní fantasií básníka­ — Machara. O Římanech praví Cicero­ (de Arusp. resp.); pietou a náboženstvím­ jsme všecky národy překonali, a H o- rác: Diis te minorem quod geris imperas,­ Vládli (Římané) národům, protože byli poddáni bohům. Tím neprohlašujeme stranu křesťansko- sociální za theokraticko-konfessionelní dle vzoru starozákonního, kdy byla bible zároveň­ říšským zákoníkem. Rozeznáváme říšský parlament od církevního sněmu, zájmy národního­ blahobytu vezdejšího a zájmy nesmrtelné­ duše; dlužno obé rozlišovat, ale ne od sebe odlučovat. Stojíme na stanovisku politického „centra“ v Německu. Hospodářskou­ basi své politické straně dáváme v „Zemském svazu hospodářských družstev a společenstev“, v „Hospodářském sdružení českých křesťanských zemědělců“, jakož i „yyhydováním „Všeodborového sdružení“. „Klérikální palác“ ve Spálené ulici, bývalé středisko české politiky v době slibného jejího­ rozmachu, má sloužit v první řadě k hospodářskému sesílení středních vrstev českých­ zemědělců a v dalším vývoji nejširších­ vrstev českého živnostnictva a dělnictva. Toť nejdůležitější sociální basis našeho národa. Pěstujíce křesťanský socialismus bez porušení práva individualismu usilujeme o časovou sociální evoluci, abychom předešli sociální revoluci. Takto spojujeme zdravý konservatism šetřením imponderabilií biologického zákona lidské společnosti jakožto­ křesťané — s časovým pokrokem sociálního života jako moderní občané. Na sjezdě strany ve dnech svatojanských­ 16. a 17. května doufáme pevně ve

vzkříšení jediné ajednotné poli-, tické strany katolického lidu v Čechách po ujednaném splynutí menších jeho frakcí ve straně křesťansko-sociální. Zemská rada katolíků svým výhradně­ kulturním programem od politické strany sice rozlišena — nezůstane od ní odloučena,­ dohodnuvší se již o své součinnosti v oboru nábožensko-mravním. Uvnitř konsolidováni­ a hospodářsky založeni doufáme, že porosteme. Hybnou silou kýženého vzrůstu bude katolický tisk. Splněním podmínky­ o dohodě stran, kterou kladlo duchovenstvo­ svému souhlasu k dobrovolné dani pro Piův spolek na výzbroj organiso- vaného lidu moderním tiskem — zlepší se i finance strany. Pořízení lidového denníku,­ vedle stálého zdokonalování zasloužilého­ denníku „Čecha“, bude viribus unitis­ usnadněno. Piovu spolku budou vzájemnou­ dohodou veškerých složek veřejného katolického života „rozvázány obvazky ná rukou i na nohou“ a bude slavit též své' vzkříšení. i , Těžký hrobový kámen leží též na. tisku české katolické literatury. A přece čeká více než dvanáct apoštotů-spisovatelů,* aby byl odvalen. Tlumočím jen všeobecné plání Tjejen katolického duchovenstva, nýbrž i přemnohých laiků, aby se stala „Vlasť“ tím, čím ji její zakladatelé miti chtěli — střediskem katolické literatury a veřejným forem, kde by se dostali ke slovu naši první literáti, jichž díla jsou všeobecně ceněna. Nechť promluví o tom zakládající členové „Vlasti“ na příští valné hromadě, šetříce ovšem nabytých práv ma- terielní existence všech při podniku „Vlasti“ súčastněných a zasloužilých pracovníků. Konečně vzkříšením dlecésních jednot kléru, jichžto naděje při zrušení zemské jednoty byla zaručena, by byla vyhojena skepse duchovenstva tak často projevovaná významným slovem Emauských poutníků: „sperabamus“. Rozhled do minulosti rozkvětu českého

Dnešní číslo jest o 32 stranách se zvláštní Velikonoční přílohou, se zábavnou přílohou „Nedělí“ a románem „Zlatý komín“ od A. Osk. Klauszmanna str. 185.—192. Příští číslo vyjde v úterý v poledne.

FEUILLETON.

Meditace velikonoční. Tak jste se opět vrátily, vy naše milé zvony! Vy hlasatelé rodícího se dne, vy poslové­ Boží, kteří jste přejaly na své kovové­ jazyky pozdrav anděla Gabriela a nesete­ jej, sladkou zvěst nebes, po našich krajích,­ po městech, vesnicích až do těch malých­ chatek, které krčí se kdesi ve stínu lesa. Bylo nám po vás smutno. Když zahlaholily­ jste posledně na Zelený čtvrtek při Gloria, a potom jste náhle utichly, zdálo se nám, že chvalozpěv zadrhl se vám v hrdle, že poslední vaše tóny byly jako pláč a | stesk. Tak divné nějak jste dozněly. A nyní ta vaše tajuplná cesta do Ríma! Ty zvonice, I

dle domnění prázdné! Ty generální pausy v symfonii, kterou hlasy svými denně spřádáte­ ve chvílích hasnoucího dne nad ulicemi a náměstími velkých měst! V ten hluk a šum velkých lidských mravenišť, ve chvat a spěch, znamenající jenom honbu za životem, za výdělkem a mzdou, v hukot automobilů a zvonění elektrických dráh, nesly jste svoje pozdravy jako hlasy vyššího světa. Volaly jste k těm, kteří namáhali svoji hlasní v horečném­ shonu, ať za chlebem či za požitkem, své vážné : „Sursum cord a.“ A ve čtvrtek jste letěly, letěly s našich zvonic, abyste donesly do Ríma náměstku Kristovu smutnou zvěst, že Pán je v žaláři, je potupen, odsouzen a na smrt vydán. Oněměly­ jste bolem nad Jeho smrtí. Žalovaly jste na lidskou zlobu. A když sv. Otec při obřadech Bílé soboty zažehl svíci velikonoční,­ aby tak naznačil znovuzrození Světla, návrat k novému životu, chvátaly jste s radostnou­ zvěstí na svých kovových jazycích zpět, rozhoupaly jste se ve svých starých sídlech, v těch mohutných majácích, zvou­

cích k sobě všechny, kdo bloudi na cestách života, a zpívaly jste svůj velikonoční pozdrav:­ „Kristus z mrtvých vstal;] a 11 e 1 u j a, a 11 e 1 u j a!“ Zvony velikonoční, vy kouzelníci lidských­ srdcí, budící k novému životu vše, co v nitru, života schopno, ještě doutná. Vy hlasatelé nových nadějí a nového života! Vy neúnavní řečníci, mluvící se svých vysokých­ kazatelen o tajemstvích a zázracích Božích! Buďte při svém návratu vroucně uvítány!­ < • * * V těch posvátných zvucích velikonočních­ zvonů zní něco nevýslovně radostného a povznášejícího. Je to mluva nebes o vzkříšení,­ o novém životě. Sám G ö t h e, ten „veliký pohan“, nemohl­ odolat! jejich uchvacujícímu kouzlu. Jeho Faust, znaven studiem, rozmrzelý životem,­ unaven hledáním pravdy, touží po odpočinku v smrti. Již přikládá ke rtům pohár­ s jedem, který jako převozník má jej dopravit přes dravé proudy řeky života kc