Strana 10. 101. cisiu»

— CECH —

Dne 19. duabn 1914.

Сшу stagnaio nebo přímo úpadku jejího a zjednati tak nápravu. 4. Vystoupí-li dnes některý clen do výkonného výboru zvolený, který tam byl pokládán za zástupce té které organisace odborové, je tato až do sjezdu již bez zástupce, ježto sjezdu přísluší dosud výhradní právo voliti ěleiny výkonného výboru. Dle tohoto návrhu našeho skládal by se výkonný výbor a) z 12—15 členův a 6 náhradníků sjezdem volených a b) ze členů к návrhu odborových orga- nisací kooptovaných. Své delegáty by do výkonného výboru na příklad vyslaly: Všeod- borovč sdružení křesťanského dělnictva (2), Svaz hospodářských družstev (2), Hospodářské sdružení (2), Sdružení českých katolických živnostníků (1), Česká Liga Akademická (1), Sdružení venkovské mládeže (1), Sdružení čes. mládeže katol. v Hradci Králové (1), Sdružení katol. intelligence (1), Spolek katechetů (1)) Orel (1); s rozvojem odborové organisace přistoupily by časem ženy a j. Tímto způsobem bylo by stavovské zastoupení ve výkonném výboru všeobecné, počet členů jeho by se tím sice proti nynějšku celkem o mnoho nezmenšil, ale účast byla by četnější, poněvadž zástupci inte- resovaných stavovských organisací vnesli by do schůzí těch nový život a mezi organisací odborovou i politickou vyvinul by «e oficielní pevný styk ku prospěchu obou stran. Schůze výkonného výboru byly by kompetentní, byla-li by kromě předsedajícího přítomna aspoň polovice všech členů (volených i kooptovaných) a náhradníků, kolik jich toho času má právo ve výkonném výboru zasedati.

ftolsltá Mídftii

Jé-Ii náboženská nevěra příznakem malé vzdělanosti, čím je teprve přímo šílená nenávist к náboženství? Je to bezpříkladná sesurovělost. Člověk nevěřící, který má ještě aspoň trochu porozumění pro slušnost, nechá si tu svoji nevěru a nevnucuje ji jiným. Ale surový nenávistník náboženství toho nedovede, tpn musí a musí štváti. Hanobiti sebe hodnější lidi jen proto, že nejsou nevěra', provozovati pro šíření nevěry neslýchaný terror, to dovedou jen lidé, o kterých se říká, že mají z ostudy kabát. Sami jsouce bezectní, stávají se lupiči cti svých bližních. Jim se bezpočtukrát dokázala prolhanost, podvodné a úskočné jednání, ale to jich ani dost málo nemate. S drzým čelem vystupují stále před veřejnost, křičíce: „Podívejte se na nás, jak čisté jsou naše charaktery!“ Co s takovými lidmi? — Nic; ti už nezasluhují ani politování. Ale politování hodni jsou lidé, kteří jejich neomalenosti a lži poslouchají a čtou. To jsou ubožáci. Ubožáci, jejichž charakter není tuze daleko od charakteru těch svůdců. Jejich' povinností by bylo projevit! nad jejich jednáním své opovržení a vyobcovati je ze své společnosti. V „Uč. Novinách“ uveřejnil nějaký B. Ráz šťavnatý úvodník, nadepsaný „Dva zoufalé úřední prostředky“. Rozumí se, že jména Ráz v učitelském seznamu nenajdete. Patrně se za tímto pseudonymem skrývá člověk, jehož „ráznost“ hlavně v nadávání katolíkům! a v v tupení náboženství je známa, člověk, kterému dali odpůrci jeho málo lichotivý titul bezectného nactiuthače, ale který nežaluje, vyzývaje naopak své odpůrce, aby žalovali oni jeho.

Nuže, co pak nového zase ten výtečník svým ubohým čtenářům pověděl ? Píše takto: „Obyvatelstva v zemědělství ubývá, v průmyslu přibývá; příslušníků z církví va- lem odchází víc a více, lidí bez vyznání, zvláště v krajích průmyslovějších, je za deset let o 200—300--400 proč. víc. A nelze tomu zabránit. Lidé myslivější klidně se. loučí s různými pohádkami o životě posmrtném a celou svou energií slouží heslu „šťastným být a jiné blažit“ zde ina zemi. Všecky náboženské formality jsou jim přítěží, které se zbavují, a to už před sňatkem. Dětí do žádné církve ani státem uznané či jen státem trpěné nepřihlašují, ušetřujíce jich „bo- jův s bohem“ a vychovávají je reelně, tak jak toho tvrdý ži\ot žádá, bez nadějí nesplnitelných.“ Tak vidíte! „Myslivější“ lidé už se loučí s pohádkami o posmrtném životě a slouží heslu „šťastným být a jiné blažit“ na zemi. Jak se lidstvo bez víry v ty náboženské pohádky „oblažuje“, o tom nás poučuje každodenní zkušenost. Ještě dobře, že ten „myslivější“ pisatel připomenul Moravskou O- stravu. Tam kvete nevěra snad nejvíce, má tam „myslivý“ Ráz kamarádů v nevěře bez počtu. Pomalu nebude dne, aby v Ostravě nebyla spáchána vražda. Ale to snad právě takové lidi oblažuje. Proto se také svět diví, že ten výtečník nechce opustiti sousedství Prahy a nejde do Ostravy mezi své. Má při tom asi dobrý úmysl: působili к tomu, aby okolí Pražské se stalo druhou Ostravou s podobnou „blažeností“, neboť, jak povídá, „lidé bez vyznání a jejich děti jako menšina ve formálně církevním prostředí musí přirozeně býti mravnější, než zástupy „zbožné“ většiny.“ To už je přece dávno dokázáno.

Ale které že jsou ty dva „zoufalé ú- řední prostředky“, o kterých se Ráz rozpovídal ? — Jak známo, rekuroval kterýsi občan ze Žižkova až к říšskému soudu, aby jeho synek nemusil choditi do náboženských hodin, ale nepochodil. Ráz na to povídá: „Věcně prostředek tento к zachránění náboženství mezi občanstvem nedostačí. Ociřjká-. vání článků některé víry po sedm dětských let nezapustí ani nejslabších kořínků mravnosti a nekřtěné děti rodičů bez vyznání ještě téhož dne, kdy dostanou propouštěcí vysvědčení, oznámí na hejtmanství, že z církve úředně jim vnucené zase vystupují. Formálně nedá se držeti výklad říšského soudu. Škola je pro všechny občany od 6—14 let bez ohledu na náboženství, tedy i pro děti bez náboženství, když dle zákona z 25. V. 1868 musí „děti následovat! náboženství rodičů svých“ (§ 1.), jsou tedy po rodičích bez vyznání, když rodiče jsou bez náboženství a zřekli se ho již před svatbou. Tento základní zákon přesně stanoví pravidla, dle kterých se řídí náboženství dětí po rodičích, a teprve kdyby „nemělo žádné ustanovení to místa“, má výjimkou „stanovití náboženství, které má dítě vyznávat!, ten, kdo má právo dítě vychovávati.“ Avšak této výjimky nedá se použiti při rodičích bez vyznání jako pravidla, neboť zákon vyslovuje přesně, že děti mají vyznání rodičů. Nemají tedy vyznání žádného, když rodiče (obal) jsou bez náboženství. Říšský soud hledí zachovati ve škole v životním období 6 až 14 let uznané náboženství důvodem, že vyučování náboženství je předmětem povinným. Psaní také; ale jen pro děti se zdravýma rukama. Dítě bez rukou v hodině psaní povinně nesedí.

Dítě s průtrží do povinného tělocviku nechodí. Přijde jiný říšský soud a uzná, že dítě bez náboženství (po rodičích do 14 let) v hodinách náboženství povinně sedat také nemusí.“ Před takovým výkladem zákona přece nutno smeknouti. „Myslivý“ Ráz se domnívá, že žádné vyznání je také vyznání; ale naše úřady již několikrát vyslovily správný názor — případ Kováře ze Žižkova není první — že žádné vyznání není také žádným náboženstvím, a poněvadž zákon praví, že musí školní dítě býti v některém náboženství vychováváno a vyučováno, bylo by zby- tečno se o to příti, musí-ii к některému náboženství nířležeti či ne. Přirovnání, že dítě bez vyznání se nemusí učiti náboženství, jako se nemusí učiti psaní dítě bezruké, je jistě velice duchaplné, čistě Benešovské či Rázovské, jako byla výhrůžka s tím pitím zdraženého piva. My naopak soudíme, že přirovná vati člověka bez rukou ke člověku bez náboženství není zrovna podařené. Spi- še mohl Ráz napsati: Podívejte se, lidé, na mne a uvidíte, že člověk bez náboženství je jako člověk bez hlavy! Tedv: školní úřady se namáhají překa- ziti, aby děti nebyly bez vyznání; ale to prý je marné. Tím náboženství nezachrání. A to je ten jeden „zoufalý úřední prostředek.“ Druhý pak je ten, že úřady se také namáhají učiniti nemožným učiteli, aby se prohlásil bez vyznání. To obé prý se dostaví samo sebou a zadržeti se to nedá. Vždyť prý už školní úřady nedávají učitele bez vyznání do pense, ale nechávají je m jejich místech. Pane Ráze, poslouchejte, zeptejte se svého kamaráda Beneše, zdali on ,už je bez vyznání, a není-Ii, kdy veřejně od církve odpadne. Budeme čekati na odpověď.

Bezpochyby na to nemá zrovna kdy, protože má starosti o děti, které к některému vyznání náležejí. „Jak v praxi donutíte v horském okrese к vyuč. v náboženství děti bezkenf., když se jedno konečně přihlásí k starokatolictví, druhé к helvetství, třetí к baptistům atd., anebo když 300 dětí žižkovských začne vyznávati islam ? Ze Žižkova už к tomu v „Právu Lidu“ kdosi vybízí. Vždyť „škol (veřejných) užívati mohou všichni občané státní“ s výslovným dovolením „nehledíc к vyznání víry“, tedy i děti moha- medánské.“ Tohle jsou zbytečné starosti, pane Ráze. .ДсШой ve škole -aspoň 20 dětí téhož vyznání, nezřizuje se pro ně učitel náboženství, a péče o vyučování se zůstavuje rodičům. Musí tedy dětem postačiti to, čemu je naučí rodičové sami. A o ty mohamedán- ské děti, bude-li jich 300, tepne nemusí mít nikdo strach. Beneš si dojede do Carihradu, dá se vyzkoušeti od šejk-u!-islama z mohamedánské věrouky' (mravouku už si dávno osvojil), a bude vykládati malýrn ino- hamedánkům islam. Tak budou nebožátka zachráněna.

Beneš si dělá veliké naděje. Dělnictvo prý bude — bezpochyby na jeho komando — houfně vystupovat z církví a dožadovati se celým lidovým hnutím toho, aby učitelé a školáci měli plnou svobodu náboženskou jako jiní občané. — Naproti tomu „Sk. Obzor“ si naříká, jakou je hanbou pro učitele, hanbou pro naši školu tak zv. moderní, žc mládež z teto školy vyšlá tak ochotně sc vrhá v náruč klerikalismu. Klerikálové prý ji s bezpříkladnou horlivostí organisují, zvláště na venkově. — Podle toho by Benešovy naděje nebyly tak skvělé. Drahý výtečníku, dejte přece jednou těm klerikálům pokoj a starejte se o své záležitosti. Pořád jste vykládal organisací, jak hospodařila, a teď ona povídá zase váni. jak jste hospodařil vy, když jste byl jejím předákem. A vy zase nic, mlčíte к tomu. Snad po nějakém čase se opět přiznáte, žc jste zalezl do kouta jako spráskaný pes! Zatím se klidně připravujte к úřadu muftiho. Alkohol a tabák způsobuji svým stále sc ope kujícim dráždénim žaludeční sliznice poruchy zažíváni. Pokusy, činěné na klinice vnitřních nemocí při král. universitě v Budapešti, potvrzuji, žc pijákům vina, kteří ztratili veškerou chuf к jídlu po denním užívání přírodni hořké vody „Františka Josefa“ počalo po velmi krátkém čase opět znamenitě chutnati. Vodu Františka Josefa lze koupil' v lékárnách, drogeriích a obchodech s minerálním vodami. 43 1