Dne 19. dubna 1914.

Strana 2. 101. Шо. Cplný souhlas. Úředně se sděluje: Návštěva, kterou v posledních dinech královský italský ministr záležitostí zahraničních o- platil v Opatiji návštěvu svého rakousko- uherského kollegy, poskytla znova oběma státníkům žádoucí příležitost projevili si zevrubně a obšírněji vzájemná mínění jak o 'všeobecné situaci politické, tak i o otázkách týkajících se zvlášť poměru Rakousko-Uher- бка к Itálii. V rozmluvách mezi hr. Berchtol- dem a ínarkýzem di San Giuliano projevil se opětně úplný souhlas v jejich názorech, jaký vždycky podporoval zájmy obou spojených mocností, a který za poslední kříse balkánské přispěl к pokojnému rozřešení problémů se vyskytnuvších. Poznávajíce u- spokojivé výsledky politiky této a naplněni úplnou vzájemnou důvěrou, jsou oba ministři odhodláni v souhlase s Německem setr- vati při své dosavadní směrnici a společně usilovati, aby stále živějšími se utvářily sympatie, které chová veřejné mínění к intimním stykům obou vlád. Schůzka v Opatiji obírala se prý také vnitřními rakouskými záležitostmi. Hr. San Giuliano neoficielně prý požádal, aby v Terstu byla zřízena italská fakulta a aby samospráva ve Rjece zase byla zavedena. Hrabě Berchtold obé nezávazně prý slíbil.

Německý hlas o schůzce Opatijské. Berlínský telegram „Kölnische Zeitung“ sděluje: Schůzka ministrů v Opatiji se schyluje ku konci. Účastníci měli hojně času projed- nati veliké a malé otázky, které slouží stále srdečnější součinnosti Italie a Rakousko-U- herska na Balkáně a při moři Jaderském a upevňují přesvědčení, že utvoření Albánie, zachování rovnováhy při Adrii, uspořádání obchodních cest к pobřeží Jaderskému, vyžadují dalšího utužení oboustranných styků, a že tyto životní otázky jsou vůči záležitosti terstské a otázce universitní pro oba státy významu skrovnějšího. S trochou dobré vůle dají se úplně z cesty odkliditi. Vřelá slova, kterými byla z Vídně a z Ríma uvítána schůzka obou zasloužilých státníků, nalezla všude v Německa živou ozvěnu. — Na to pojednává telegram1 o úsilí tisku francouzského, rozšiřovati pochybnosti o ptevnosti spolkových a přátelských styků mezi Vídní a Římem, a pokračuje pak: Třeba připoměti pouze kampaň „Tempsu“ proti zdaru utvo- řiti neodvislou Albánii. Tato neodvislá Albánie jest jedné části tisku francouzského tr- ’nem v očích, protože ví, že zajištěním její života schopnosti bude odstraněna jedna příčina politických třenic mezi Itálií a Rakou- sko-Uherskem a odstraněn prostředek, kterého by se mohlo používati к podrývání trojspolku. Že poměry ve trojspolku nejsou

Jak hrozně vše to nám vane vstříc jäko z hrobu prastará minulost!“ —' (Když duševní choroba Nietzschova se stupňovala, býval vždy neklidný, ba nejvýš rozčilený, kdykoli slyšel hlahol chrámových zvonů. A přece zase podivno, že se uklidňoval, když mu jeho matka pravila: „Pojď, Bedříšku, půjdeme do kostela!“ — Jaké vzpomínky svítaly asi v jeho zastřené mysli, když matka svojí sladkou, konejšivou řečí vyvolala v něm obraz dávného mládí! — Německý moderní dramatik Gerhart Hauptmann ve svém allegorickém, pohádkovém dramatě: „Potopený zvon“ rovněž projevuje antipatie к chrámovým zvonům. Hlavní hrdina dramatu, zvonař Jindra, který vytvořil již na sta zvonů, cítí náhle odpor к svému umění. „SI u ž b a nížin“ víc ho neláká; jich mír a klid, jako druhdy, „neztiší již jeho krve var“. „Novému chrámu nový základ“ chce dát. Touží vytvořiti novou hru zvonků, jež by pozaunů hlasem třepetným přehlušily zvony všechněch chrámů a hlásaly „nového světla příchod v tento svět“. Cítí se jako umělec příliš sevřen pouty křesťanské víry a kře- —CECH— všem těmto agitačním snahám příznivý, mkái žalo se právě v těchto dnech.

Rozkaz Viléma II. Císař Vilém vydal z Korfu následující námořní rozkaz: 50. výročí událostí z r. 1864 mne nutí, abych vděčně vzpomenul také služeb, které milé válečné loďstvo tehdy vykonalo pro vlast. Stojíc pro* ti mnohonásobné přesile nepropáslo žádné příležitosti, aby nepříteli způsobilo škodu. Den 17. března, den Jasmundský, zůstane vždycky čestným dnem pruského válečného loďstva a tím také německého válečného loďstva, které vyrostlo z pruského. Tento řízný válečný čin, jakož i udatné držení se hlídkové lodi „Grille“ a dělových člunů, donutilo nepřítele, aby použil značných sil válečných pro službu blokádovou, čímž odňaty byly součinnosti s armádou. Ale přes tuto vojenskou otázku mužové, kteří v r. 1864 stáli na velitelských můstcích, a za děly našich lodí, přiblížili válečné loďstvo srdci svého krále a celého německého národa, a tím položili základ, na kterém zbudováno jest silné loďstvo německé říše. Vyslovuje těmto mužům dnes opětně svůj císařský dík za věrné služby, vykonané před 50 lety, pohlížím s důvěrou na nynější válečné loďstvo, které s většími prostředky vykoná větší činy, bude-li povoláno к rozhodnutí. — V rozkazu nečiní se zmínka o rakouské pomoci. Nynější Němci mají za to, že jak u Lipska, tak ve Slesvík-Holštýnu pomáhali Rakušané ku zřízení německé jednoty.

Tvrdohlavý Huerta. Washingtonská vláda dala včera prostřednictvím svého diplomatického jednatele Huertovi výstrahu, že nepřipustí žádné další argumenty. Odepření pozdravu mělo by v zápětí vážné důsledky. Huerta musí příjmouti bezpodmínečně původní požadavek koutreadmirála Maya. Lhůta nebyla Huertovi poskytnuta. Kabinet měl včera 3hódinuou poradu o situaci. D!e zprávy „New York Times“ navrhl Huerta především na požadavek Wilsomův vypovězení války,avšak jeho rádci zastávali se toho, aby toho nepoužil a aby vzdal pozdrav americké vlajce. Huerta neupustil prý však od svého rozhodnutí hájiti důstojnost a čest Mexika.

Z Vatikám», "f Rozsudek kasačního soudu. Z Vídně, 18. dubna. Kasační soud vyhověl zmateční stížnosti podané předsedou hospodářského společenstva v Klatovech Mazancem a členem společenstva Silhánkem, kteří odsouzeni byli krajským soudem v Plzni к pokutě 30 K, protože strpěli, že jednak společenstvo prodávalo nečlenům, jednak společenstvo od nečlenů nakupovalo. Kasační soud sprostil oba viny. Úprava hranic. Z Vídně, 18. dubna. Plukovník ruského generálního štábu Senňasin přibyl včera v průvodu několika pánů z ruského ministerstva záležitostí zahraničních do Vídně, aby vykonal poslední jednání o úpravě hranic rakousko-uherských. Plukovník, jemuž byl přidělen důstojník rakousko-uherského generálního štábu, dostavil se provázeh tímto důstojníkem a úředníky ruského ministerstva záležitostí zahraničních včera dopoledne do zahraničního úřadu a měl delší rozmluvu s prvním odborovým přednostou svob. piánem Macchiem, vrátivším se z Opati je. \ Pohřeb hr. Goluchowského. Z Vídně, 18 .dubna. Včera večer odjel vrchní obřadník hr. Choloniewski jako zástupce císařův, ministr vnitra svob. pán Heinold a odborový přednosta šl. Moraw- slri v zastoupení vlády na pohřeb zesnulého zemského maršálká hr. Goluchowského do Lvova. Ze Lvova, 18. dubna. Za nadmíru četné účasti konal se dnes pohřeb zesnulého zemského maršálka hr. Adama Goluchowskiho. Mrtvola byla převezena do Skaly a bude tam v pondělí v rodinné hrobce pohřbena.

Sctifizlia diplomati.

Z Rima, 18. dubna. Papežovým Motu proprio byla zřízena v Římě kollej к výchově italských kněží, kteří mají býti pověřeni zejména duchovní správou mezi vystěhovaici v různých zemích. sťanské mravnosti. — Routička, lesní žínka, zpola dítě, zpola panna, jej okouzlila. Uzdravila jej, když těžce raněn byl při dopravě nového zvonu na hory, kdy skřet se svými pomocníky opřel se v loukotě, převrhl vůz a zvon se sřítil hluboko ve klín jezera. Jindra opustí svůj domov, svoji žena a děti své, a jde s Routičkou na hory. Nyní zvuk zvonů, zaznívající sem z údolí, nemůže více slyšeti. Budí jeho svědomí; ustavičně mu připomínají minulost — Náhle ozve se zvon z hloubi jezera. Mrtvá jeho žena, plující v jeho tůních, svojí nikou rozhoupala potopený zvon. Jako vidiny zjeví se mu jeho dvě dítky, nesoucí džbáneček plný slz, slz matčiných. Probuzené svědomí volá Jindru zpět, dolů, v údolí. Leč mamě. Jindra na své horské výšině, obklíčen jejími podivnými obyvateli, pomalu zmírá. — Skonal „sluneční rek“, nový syn Heliův, jenž mamě se snažil překonat v sobě člověka a přetvořit se v nadčlověka. Mamě se namáhal založili nový chrám a zavěsili nové zvony v nové zvonice. — — Jaké byly ideály tohoto nového člověka? Cím nahradil vznešené tradice křesťanské?.

Další porady diplomatů. — Srdečné rozloučení ministrů. — Shoda trojspolková. Z Opati je, 18 .dubna. Ministři markýz ď San Giuliano a hr. Berchtold měli dopoledne poradu, která trvala přes dvě hodiny jíž se súčastnili též oba velvyslanci vévoď' z Avamy a šl. Merey, jakož i odborový přednosta hr. Forgach. V poradě bude s< odpoledne pokračovatl. — Na dnešní hostím dostavili se též italský generální konsul v< Rěce a italský konsul v Tcretu. Z Opatije, 18. dubna. Ministr zahranič nfch záležitostí markýz di San Giuliano ode jel, provázen italským velevyslancem ve Ví dni vévodou z Avamy, přednostou-kabineb Garbassem a legačním tajemníkem Bianche rim-ChLapparim, dnes v 5 hod. 20 min. od V jaké společnosti chtěl žiti? Ježibaba, Ron bčka, vilný vodník a chlípný faun, lesní žír ky a mužíd, kterými je zvonař ve svér ; novém domově obklopen, dost zřetelně t napovídají. Kult smyslnosti má nahradit! př kázání Boží. Nikoli služba Boží, ale modle ] služba těla má se státi evangeliem novéh 1 člověka. To jest ono „znovuzrození světí na zemi“, východ „nového shmee po dk>uh< ’ temné nod“! , . Ty staré zvony stále jenom nesou st; : rá poselství. Ký div, že ti, kdo jimi pohrdl \ nemohou slyšeti jejich tónů? Zvony mim i o sebeobětavé lásce Bohočlověka, a té n: i nadčlověk nechce rozuměti. Žiti pro jiní ■ sloužiti jiným, toť je mu neznámá a odporr i formule života. Spíše žiti na útraty jinýcl I dát si od nich sloužit, potoky jich slz jí za svojí zvůlí, přes jich mrtvoly bráti se 1 svému „cíli“, toť je poslání „reka sluně , ního“. , 1 4 • d „Od takých reků, vysvoboď nás, Pane v šeptám si do svých tichých litanií. c

Em. Žák. d