ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 21 e55dd110-8f1c-11dd-8885-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 21
Chunky — 27 celkem · entity: person 48, place 5, work 6, org 1
1 masthead
7. prosince 1913.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národnich Listů“ k č. 390.
3 masthead
Patisk vyhrazen.
4 masthead
Strana 21.
5 article
OBSAH, B. M. Eliášová : Ikebana. Dr. Ot. Pertold: Jihoindické povidky A. Averčenko: Čeho je jim třeba. L. Hearn: Juki-Onna. Ikebana. Japonské slovo bana znamlená kvat strom, keř, trávu atd.; tedy rostlinu vůbe Ike značí: zachovat při životě. Slovni složku ikebana možno vyložiti takto: zachovat utrženou květinu při životě a dodali jí dlo možnosti vzhledu přirozeného a graciosního V Japanu je skládání kytic zvláštním velmi populárním uměním. Dívky uči se tomu na všech školách a mnozí muží zvolili si i ke banu za životní dráhu: proměnili své domk ve školy; zahradníci vozí jim tam denně plno kurumy dlouze řezaných ratolesti a květů, po celý den střídají se tam houfy žactva: mla- dých dívek, vdaných žen. mladších i starších a také mužů. Učitelé pořádají výstavky, pí o ikebaně do novin a časopisů a požívají zvuč- ného a váženého jména „umělee- Jak známo, jsou japonské jizby prázdny není v nich drahého stylového (nebo někd nestylového) nábytku, jako v Evropě. Ala jsou příkladně čisty a vždy pěkně složeným kyticemi vyzdobeny. Po ulicích a uličkách Tokia jezdí denně dvoukolé kurumy s květy a zelenými ratolestmi a prodavač hlasitým vy- voláváním jmen vábí ke koupi. I z nejchud- ších domků vyjdou na tento povel a aspon každý druhý nebo třeti den obětuje si Japo- nee několik senů na to, co poetické jeho duš je nejmilejším a nejkrásnějším zjevem: n kvíti nebo nějakou haluzku zeleně. V různých částech města bývají také večerni květinové trhy, kde za levný peníz možno nakoupit krásných květů. Trh obyčejně trvá od se- tmění až k půlnoci. Ulice jsou proměnčnys květinové háje, osvětlené mdlým svitem papi- rových lampionků a blikavými kahánky a na- tlačené zástupy chudších a nejchudších pro- chází tu, tu a tam něco koupí, nebo se aspoř krásnou podívanou potěší.
B M Eliášová doktor Otakar Pertold A Averčenko L Hearn Al Evropa Tokio jihoindický povidka JukiOnn
6 article
Při hostinách a slavnostech v zámožněi ších rodinách věnuje se květinové výzdobe zvláště mnoho péče. Učitelé ikebany bývaj voláni do mnohých domů, aby takovou vý- zdobu provedli. Neptají se ho, co jsou dlužní nedávají mu po obchodnicku plat, ale dostane v bělostný a měkký rýžový papír zavinutý pe něžní dar, větší nebo menší, dle štědrosti ho- stitele. V japonském hotelu, kde jsem po celo dobu svého pobytu v Tokiu bydlila, byl doda vatel květin tak vrčitým zjevem jako ti, dodávali potřeby pro kuchyni. Nejstarší dedra Nobuko San chodí stále ještě do školy aran- žování květin a hodlá si v dohledné době sa- ma podobnou školu otevřiti. Doma trávívala celé večery skládáním kytic, aby všechny po- koje hotelu byly stále okrášleny. A matka jeii. paní Imaširo, přidružila se obyčejně k ní: ří- kala mi často, že aranžování květin je jí jedi- nou a nejmilejší zábavou. Bývaly to zajímavo krásné večery; paní Imaširo i Nobuko San klečíce na tatami u nizkých stolečků, po ja- ponsku klidně zvedaly, rovnaly, skláněly prohýbaly zelené ratolesti a květy. A každou novou složku provázel vážný, dlouhý pohled, jaksi pietně nový útvar pozorující a usuzující.
San Imaširo Tokio
7 article
Bývala tu také vlidná stařenka Oba San: pro- jevovala též úsudky, podávala rady. Vždyť — jak v Japanu samo sebou se rozumí — učila se za svého mládí také i kebaně. Zúčastnila se i Kjo Čau, třináctiletá žačka vyšší dívči školy, kde je ikebana též zařazena jako řádný a pravidelný předmět vyučování. Mno- ho zájmu soustřeďoval i můj pokusní stolek a to nejen zde, ale i v ženské koleji, kde jsem pak po celý semestr byla žačkou ve třídě ike- bany. Všem zdálo se zvláštním, že „cizinka učí se také jednou něčemu od nich, kdežto jinak jsou zvyklí sami napodebovati v tomi onom cizince. V aranžování květů by nás ovšem napodobiti nemohli; ikcbana a vrazit do květiny drát jsou úžasně rozdílné pojmy. A potom to naše sestavování druhů a barev bez přemýšlení a usuzování, je-li to krásné hodí-li se to k sobě! Původ ikebany datuje se v samém po- čátku japonské historie a za původce ozna- čuje pověst prince šotokutajíšia, který žil pře 1000 lety. Princ ulomil kdysi větvičku, které se chytil, vstupuje do řeky, aby se lam vy. koupal. Neodhodil ji však, nýbrž vetkl do vo- dy na pokraji řeky. Byl pak velmi potěšen když po několik následujících dní našel vět- vičku živou a svěží. To byl první mimoděčný pokus ikebany. Princ začal prý si potom zdo- biti kvítím pokoj a zasvětil do tohoto uměn svého důvěrného přítele, budhistického m cha Onono Imoka. Onono potom krášlival ky- licemi budhovy oltáře a vyvíjcl a zdokonalo- val první ikebanu. Náš kolejní učitel. Kožima San. litoval vždy velmi, že neuchovalys obrázky této primitivní ikebany. Objevena královským princem. potomkem bohyně Slunce, byla ikebana po několik set let považována za umění posyátné, božské pěstována jen v paláci syna nebes, mikada, ve chrámech a božištích.
Imok
8 article
Teprve před 300 lety stala se ikebana po- pulární a zdobeny ji lidské příbytky. Dostalo se ji tehdy určité podoby: sloh nazván i ke- nobo a je tradičně dosud zachováván, ač v zdokonalenější formě. Větvičky a květy kla- dou se k sobě do váz dle určitých pravidel v různé výši, a mají určitá jména, na př. nebe. země. člověk; nebo: muž, žena. děti. Jedno- tlivé části jsou různě prohnuty nebo skloněny. takže kytice má přirozený vzhled keře nebo stromku. Sloh ikenobo je základním a nejoblibeněj ším. Vedle tohoto povstalo však několik od- bočných slohů tím, že některý umělec prohnu nebo odchýlil větvičku odchylně od pravidl dal tomu nové jméno, třebas: „pohled do dál- ky“, a sloh nazván e nšu r yu. Umění ikcbana jde ruku v ruce s um- ním čanoju, což znamená umění upraviti podati čaj. Japonci jsou velmi pohostinští: nepodati čaje každému, i jen nahodilému h- stu, bylo by počítáno za nezdvořilost a hru- bost. čaj je vařen v pokoji před očima hosta a jak už je přirozeno u národa tak rozených esthétů a lidí tak ceremonielních, musí se t díti pěkným způsobem a proto vyvinulo s vaření čaje v umění. Nelze si ani mysliti ženu z lepších, nebo i jen průměrných kruhů, která by nebyla studovala ikebanu a čanoju. Jizba, kde se hostu podá čaj. musí být vyzdobena květy: nutno tedy znát obé.
Větvička Jizba Japonec e nšo r
9 article
Obé toto umění má důležitý vliv výchov- ný. Japonky jsou tiché a skromné, většínou málomluvné; ale v celém světě člověk ne- najde žen s tak ladně klidnými, důstojně krás- nými pohyby. U Japonky člověk nikdy nevid- rozervanost nebo nervosu; vždy jen mile pů- sobicí klid, jasné oko a ladný úsměv. A k to- mu vychovává ikebana a čanoju. A nejen ženy, ale celé řady mužů věnuj se v Japanu těmto uměnám. Nejlepší a nej- slavnější učítelé jsou tu muži; ženy mén U nás, v ženské koleji v Tokiu, byl učitel- muž na ikebanu i na čanoju. Žena na- šeho učitele i kebany vyučovala doma když muž její Kožima San někdy nemohl při- jit do školy, tu příšla za něj paní Kožima.
San Kožim Tokio
10 article
U nich doma vyučovalo se od rána do večera: člověk tam mohl přijít kdykoli se mu to ho- dilo. Malý hezký domek z bambusu a bělost lého rýžového papíru. Tři jizby dole jsou vžay vysunutím příček spojeny v jednu, jedna stěna úplně rozevřena do zahrádky, kde v malem rybníčku stojí vždy svazky dlouze řezaných zelených větví různých křovin a stromů- kvíti. Kupovaly jsme si tam vždy svazek pro jedno cvíčení, za deset, patnáct, někdy i dva- cet senů. Bylo tam vždy několik děvčat, byly tam tři nebo čtyři vdané paní, a nejpravidel nějším návštěvníkem byl Morinaga San, na- stávající učitel i kebany. Ticho tam bývalo jako v kostele. Všichni seděli na ta lami před nizkými stolečky, jaksi zbožně zahlou- báni v pozorování a upravování ratolesti květů. Paní Kožima upravovala vzory, které byly pak napodobeny, prováděla opravy na tom, co bylo špatně provedeno, s úsměvem ukazovala chyby a udílela rady. V ženské koleji mívaly jsme i kebla n odpoledne. Škola má svůj květinářský obchod. kde jsme si potřebné květy a zeleň kupovaly Protože je to z vlastních rozsáhlých zahrad bývá to tam lacinější než jinde. Naše třída byla v tichém domku, který byl ze tři stran úplně rozevřen. Vzpomněla jsem často, jak by naše dívky se chytaly za uši a volaly: táhne to! táhne to! Tam se vítr vždy točil až radost a bylo to dobře. To je vlastně tak ve všech japonských domech.
Morinaga San Kožim
11 article
Dívky přicházely z různých třid, jak měli volné hodiny. Uzličky knih ve furo šik (v šátcích), dlouhé svazky květin v náručí, pěkných kimonech, která tak krásně sluší nikde nesvírají a netísní. Dřeváčky zůstal v malé předsíňce a v bílých punčoškách vy- houpla se každá graciosně na dřevěnou chod- bičku, vykročila odtud na kraj tatamio v naší třídy, snesla se na kolena jako motýlel a mlčky a s vlídným úsměvem uklonila se hlu- boce před učitelem, čelem se tatami dotý- kajíc. A pak klidně čekala na svůj vzor, hle- dic pozorně na to, co Kožima San právě rukou měl: nebo, byla-li pokročilejší nebo od- vážnější, pouštěla se sama do pokusů. Tam bývalo také ticho jako ve chrámě. Ale kdokoliv tam co řekl, vše bylo mírné. la- skavé, vše provázeno milým úsměvem. Nikdy neslyšela jsem tam rušivého slova; dokonce n drsného nebo neesthetického okřiknutí neb pokřikování, nebo divokého smíchu. Nikdyl s nestalo, že by některé dívce byla vypadla váza z ruky: tak klidné a jisté jsou jejich po- hyby. A byť jich tam bylo i plno, nikdy tam nebylo strkání nebo šťouchání, ani nahodilého. ani úmyslného: k tomu jsou Japonky přílis jemné. Hezké nožky v bělounkých t abi (pun- čoškách) dotýkaly se mírně a neslyšně měk- kých fatumi obcházejíce řádky těch, co se- děly u nizkých stolečků a s tichou vroucnost se s květy zabývaly. A když sense (učitei řekl: „jóku dekimasita“ (výborně pro- vedenol, jak se každá radostně usmála! Sam jsem ovšem také jóku dekimašita n radějí slyšela.
Kožim San Japonka
12 article
Ze zahrady klonily se k nám. z jedne strany temně zelené palmy se širokými věji- řovitými listy, dále skupina živěji zelených. drobnolistých javorů a fo vše sousedilo s třeš- němi širokých korun, které v mých prvníc dnech školních byly zabaleny v nejkrásnějš růžové květy. Později viděly jsme skrze stro- moví na blízké stráni azalee v květu — bo- hatou žeň živě červených kališků mnoha od- stínů. Byly tu i nádherné, nachové kamelie. slavnostně bílé magnolie s velkými květy krásných forem, hroznovité, fialové vistarie. Byly tu vždy krásné květy a ladná zeleň ko- lem zvenčí, bylo vždy plno květů na všech těch nízkých stolcích: něžné dívčí ruce dotý- kaly se jich vážně a pietně a pohlížely na ně laskavě a vroucně, jakoby duše jejich s nim hovořily. Bylo tam vše klidné a laskavé. milé a krásné, jako ve chrámě květů — Často sem přišla nejlepší má přítclkyn O'Haši San (paní paní Veliký Most) a její věr- ná družka Sasaki San (slečna Opora Stromů) tato měla překrásné, veliké sametově měkké oči. OHaši San učila japonské etiketě a stu- dovala vedle toho přírodní vědy, ke kterým měla zvláštní zálibu i talent. Sasaki San učila japonskému vaření; napsala první moderní kuchařskou knihu a většina receptů byl vlastním jejím vynálezem. O'Haši San ráda viděla a hostila hloučky svých přátel — k nim počítala i mne, cizinku — ve svém bambuso- vém domku v zahrádce. Sasaki San nám vaří- vala večeři podle svých nejnovějších recepto a po večeři hrávala s O' Haši San na k ot a Hošišima San (pan Hvězdný Ostrovl, bratra-
O Haš San Sasaki San San Hošišim San Veliká Most
13 article Inec O'Haší San. zpívál nám staré budhistické
Inec O'Haší San. zpívál nám staré budhistické písně- O'Haši San a Sasaki San mluvily dost dobře anglicky a přicházely do třídy přeložiti mně vše, čemu jsem po japonsku nemohla roz- uměti. Kožima San anglicky vůbec neuměl. Pro tohoto usměvavého a vždy v hiedvábné kimono oděného Japonce nebylo životníc zájmů mimo i kebanu. Učil tomu ve škol a v prázdných chvílich doma, psal o tom do časopisů, pořádal výstavky a vydával svoje knihy. — Prostřednictvím O'Haši San pověděl mně historii i kebany, udílel rady a obdi- voval vždy můj zájem o toto japonské umění Jednou nám Kožima San vyprávěl: Když před třemi sty lety posvátné umění ikeban bylo objeveno lidu, tu věnovali se mu hned horlivě mnozi, jichž duše volaly po krásnu. Ale někteří s amurajové, horliví válečníci a šermíři, vytýkali, že je to umění příliš něžné a zženštilé a že u mužů seslabí energickou čilost ducha a silu vůle. Hlavně slavný šermir Kiomasa chtěl vší mocí zastaviti vzrůstající zálibu pro i kebanu a čanoju. Když vše- chny jiné pokusy zůstávaly marnými, uminil si, že zabije nejslavnějšího učitele těchto uměn, Rykiju, jehož zásluhou se obé velmi rozšiřovalo a který se těšil velké oblibě u sa- mého šoguna (šogunové vládli za mik a dy dokud tito byli chováni v přitmí paláce, jak neviditelná božstval.
San Japonec O Haš Kožim San Kiomasa Inec O ' haše Sana O ' Haš Sana
14 article
Když Rykija jedenkráte připravoval pr Šoguna kytici, skryl se Kiomasa do vedlejš jizby a chtěl vyčíhati vhodnou chvili, aby zrádný svůj záměr provedl. Leč v důstojně klidném počínání si Rykije bylo cosi tak slav- nostního a tak nedotknutelného, že Kiomasa se pojednou cítil proti němu velmi malým nemohl se odhodlati k vražednému útoku. Le chtěl aspoň se přesvědčiti, není-li tento dů- stojný klid jen povrchní a zdánlivý. V tom Rykija povstal, vzal dohotovenou ve váze ky- tici a s vážným klidem odnášel ji do Šogunovy jídelny. Kiomasa rychle protkl svoje dlouhé kopí papírovou stěnou a zamířil hrotem přímo do nosni dirky Rykiovy. K velkému Kioma- sovu překvapení nejevil Rykija známky ulek- nutí — netrhi sebou a neupustil vázu. Pouze se na okamžik zastavil a uhnuv jen poněkud na stranu, kráčel vážně a klidně dále, neobrá- tiv se ani a nepromluviv ani slova. To obrá- lilo Kiomasu tak, že se sám stal žákem R - kiovým. Tento případ získal ikebaně nové zástupy přívrženců a získává je dosud, neboť kdekoli se o ikebaně mluví, tam vždy slyší a znaj tento historický příběh
Rykija Rykij Kiomasa Šogunův
15 article Jihoindické povídky.
Jihoindické povídky. Dle zkazek domorodců volně zpracoval dr. Otskar Pertold.
Otskar Pertold
16 article IV. Lakomý a Neústupný.
IV. Lakomý a Neústupný. V jistém městě žil chytrý, starý Bráhman jenž jmenoval se Lakomý. Každoročně cho- díval prositi dům od domu, předstíraje, že živí vesvém domě řadu chudých Bráhmanů. Dobřá lidé, kteří mu věřili, dávali mu hojně rýže koření. Když pak s tím příšel domů, vykládal své ženč, jak napálil toho či onoho obchod- níka předstíráním, že ve svém domě živi z do- bročinnosti mnoho lidí, Ale když k němu přišel některý hladový Bráhman. uslyšev někde jeh chvástání o dobročinnosti, vždy se nalezla ně- jaká výmluva, aby musel odejítí s prázdnýma rukama. Tím způsobem pan Lakomý denně při- nášel plný koš rýže a jiných potravin, z nich jenom trochu upotřebil pro sebe a svou ženu, kdežto zbytek prodal. Tímto podvodným způ- sobem žil docela pohodlně řadu let. V blizké vsi žil jiný, také velice chytrý Bráhman, jménem Neústupný. Prosil-li tento Bráhman někoho o něco a shledal, že nemá chuti jeho prosbě vyhověti, trápil jej tak dlou- ho, až z něho vymámil žádanou věc. A právě tenio pan Neústupný, uslyšev o dobročinnosti pana Lakomého a jak štědře poskytuje potravu Bráhmanům, navštívil jej a prosil o oběd. Pa Lakomý mu odvětil, že toho dne již nasytil deset Bráhmanů, proto aby přišel druhého dne, že se na něho jistě také dostane. Pan Neústupný souhlasil a odešel. Ovšem pan La- komý mu řekl jen totéž, co říkával vždy, kdy- koliv ho někdo prosil o jídlo.
Lakomá Neústupná Lakomý Bráhma
17 article
Ale pan Neústupný nebyl tak hloupý, aby se dal tak snadno odbýti. Druhého dne přesně v udanou hodinu stál před panem Lakomým. připamatovávaje hospodáři jeho slib. Pana La- komého před tím ještě nikdo nevzal za slov a proto rozhodl se odbýti drzého hosta ně- jakou silnější výmluvou, promlouvaje k němu takto: „Panc, jest mně nesmírně lito, že ván nemohu vyhověti, neboť moje žena se v noc rozstonala silnou horečkou, která ji ještě trápí Následkem toho nezbývá mně, nežli odložit rozdávání obědů Bráhmanům až se žena p- zdraví. Proto, prosím vás. nechoďte sem ně- kolik dnů. Pan Neústupný uslyšev to s upřímným zá- Tmutkem anebo spíše předstíraje upřímný zá- rmutek, pravil: „Vzácný panc, jest mně velice lito domácí paní, že churaví, ale vzdáti se k vůli tomu podělování Bráhmanů potravou jes veliký hřích. Deset let jsem se učil vařiti a do- vedu nyni uvařiti třeba pro několik set Bráh- manů; mohu vám tedy pomoci přípraviti, co jest nutno pro podělování.“ Pan Lakomý ne- mohl odmítnouti tuto nabídku, než v duchu se zrádně rozhodl, že nechá pana Neústupného uvařiti pro sebe, ale pak jej dostane z domu dříve, než zasednou k jídlu. A proto řekl: „Ano, to jest výtečný nápad. Jsem vám vel- kým díkem povinen za vaši laskavost. Pojďme do vnitř a dejme se společně do vaření.“ Na ta slova domácí pán uvedl pana Neústupného dovnitř a oba odebrali se do kuchyně, kdežto hospodyně, podle příkazu svého muže, před- stírala nevolnost. Pan Lakomý potrpěl si na dobré živobytí a s pomocí pana Neústupného připravil řadu dobrých jídel. Potom však na- stala nesnáz, jak vypuditi hosta, jen aby neby
Neústupná Lakomá Bráhma Neústupný
18 article
ani jednou porušen ustálený zvyk nikomu nie nedati jísti. Když tedy byli hotovi s vařením. hospodář dal panu Neústupnému měďák, zá- daje jej, aby přinesl z bazáru několik baná- nových listů.“) Pan Neústupný vskutku šel. Zatim domác pán přistoupil k své ženě, aby ji poučil o dal- ším. „Milá ženo, ušetřil jsem ti dnes námahu s vařením. Kéž bychom dostali každodenn takového hlupáka, který by za nás vařil. Poslal jsem jej teď pro banánové listy, a nevyhlížel by to pěkně, kdybychom před ním zavř l dvéře; proto musíme se postarati, aby šel sám. Právě mne napadlo, jak bychom to mohli za- onačiti. Jakmile se vráti, začneš se hádatis mnou. Potom přiskočím k tobě a budu tě bíti- nebo — lépe řečeno — budu bušíti do zem vedle tebe oběma rukama, ty pak musíš stál mně nadávati a křičeti. Hostovi to bude nepří- jemné, a sám se postará, aby byl co nejdřív pryč.“ Sotva to dopověděl, již spatřil Neústu- ného, vracejícího se z bazáru. Žena, jak bylo smluveno, nadávala svém manželi pro jeho hloupost a přílišnou štědrost v živení Bráhmanů. „Jak pak se protlučem životem, když všecko rozdáš, vykrmuješ bři- chaté Bráhmany?! Musíš je zváti, i když jsem nemocna?“ Takových a p. výtek a předhůzel celé spousty sypaly se na hlavu hospodářovu jenž chvili se stavěl jakoby to neslyšel. Koneč ně, jako kdyby se ho zmocnil vztek, vyskoči a oběma rukama bušil do země vedle své ženy Při každé ráně žena křičela, že ji vraždí, ab jí šel na pomoc, kdo má aspoň kousek srdce v těle.
Neústupná Bráhma
19 article
Ze dvora naslouchal pan Neústupný, c se to děje uvnitř, ale nechtěje se míchati do hádky mezi mužem a ženou, nechal spor vy- vinouti se přirozenou cestou, vylezl na půdu a schoval se tam, boje se, aby nemusel jii svědčiti k soudu. Za chyili vyšli muž i žena ze vnitř a měli nesmírnou radost, když viděli, že hosta tu není více. Hospodář opatrně poohlédl se kolem, ale nikde nebylo ani potuchy po panu Neústup- ném. Ani ho nenapadlo ovšem, že by host mohl býti na půdě a proto se tam ani nepodíval. Ale i kdyby byl tam vylezl, nebyl by jej mohl spatřiti, poněvadž pan Neústupný byl velmi dobře schován. Pan Lakomý nyní pečlivě uzamkl dvéře ořevlékl se do čistých šatů a řekl své ženě: „Konečně jsme jej dostali ven; pojď. budeme jísti spolu“) vždyť již musíš miti pořádný hladl“ Potom rozprostřel dva listy a rozdělil na ně rovným dílem připravená jídla. Mezitím pan Neústupný bedlivě sledoval, co se děje dole a maje pořádný hlad, čekal na vhodný oka- mžik, aby seskočil dolů. Tu pan Lakomý vy- nášeje svou úskočnost, pravil k své ženě- „Nuže, má drahá, nebil jsem tě, aniž bych ti ublížil?“ Načež ona odvětila: „A nekřičel jsem, aniž bych uronila jedinké slzy?“ — kdy v tom dolehlo k jich uším: „A nepřišel jsem já k obědu, aniž bych se byl odhodlal před ním utéci?“ V tom již také skočil pan Neústup s půdy, a usedl před listem, který přichysta pan Lakomý své ženě. Ačkoliv pan Lakomý se zklamal ve svém rozpočtu, byl přece nadšen chytrosti svého hosta a připravený oběd snědl
Neústupná Neústup Lakomá
20 article
B. M. Eliášová.
B M Eliášová
21 article
svorně všichni (ri.
22 article V. Pán a jeho pes.
V. Pán a jeho pes. Asi před dvěma sty léty příšel nějaký muž do vesnice Kondapalli, aby si vypůjčil penize od jednoho z tamějších obchodníků. Sliboval, že splatí peníze během dvou nebo tři měsíců. Než obchodník žádal nějakou lepši záruku. nežlí jest pouhé slovo a k jeho úžasu muž na- bídl mu v zástavu svého oblíbeného psa. Aby ujistil obchodnika, že zástava jest dobrá, udč- lil psu některé rozkazy, které pes okamžit vykonal. Hledě pak na psa, oslovil jej takto- „Zastavil jsem tě na dva měsíce a nesmíš s vrátiti, dokud peníze nezaplatím; jdi a sední s podle kupce.“ Pos, rozuměje každému slovu. ihned opustil svého pána a lehl si u nohou kup- cových. Kupec nyní již úplně důvěřoval muži. chtějícímu si vypůjčiti peníze, a vyplatil mu celou částku, ponechávaje si psa v zástavu. Dřive než uplynuly dva měsíce, událo se; že lupiči vykradli celý dům kupcův vyjma onu mistnost, kde pes byl uvázán. Když se ráno kupec probudil, zpozoroval svou ztrátu, od- vázal psa, a s úžásem pozoroval, že se p s hotoví sledovati stopu lupičů. Nevěda si lepší rady, následoval psa, až konečně na místě, kde pes se zastavil, po bedlivém hledání nalezl cely svůj majetek pečlivě ukrytý. Když vracel s domů, pokládaje dluh pána za splacený chy- trostí jeho psa, napsal listek, uvázal jej psovj na krk a poslal ho k jeho pánovi. Leč onen muž náhodou vyziskal dlužnou částku o nějaký čas dříve, a zrovna se vydal na cestu, aby vy- platil svého oblíbeného psa — když tu jej po- tkal na cestě. Rozhněván věrolomností psa — jak myslil — uchopil svůj kyj a zabil psa n místě. Sotva to udělal, zahlédí listek, odvázal jej, přečetl a viděl, jak hrozného omylu se do- pustil. Hluboká litost jej uchvátila a obrátiv se. zabil nejprve svého koně a potom sebe.
Posa
23 article
Krátce na to kajícník, jenž žil pobliže onoho místa, přišel náhodou a spatřil tri mrtvoly, peníze i listek. Jsa velmi bystrý, ihne pochopil, co se tu stalo, vzal peníze, zavolal sochaře a dal vytesa ti kámen, zobrazující tuto událost. Sám pak vystavěl nad kamenem z bláta malý chrámek. Nějaký čas duch psa podobě zlého dasa trápil kolemjdoucí, ale ko- nečně usmířen, přestal strašiti. Kámen onen ukazují tam do dnes, kdežto chrámek již dávno se sesul. VI. Jasmínový král. V kterémsi kraji žil poplatný kníže, jen byl zván Jasmínovým králem, poněvadž vše kol do kola na deset mil vonělo jasmínem kdykoliv se zasmál. Pověst o tom rozšířila s ) Listů těchto domorodci užívají na místo telire, V ladii pravidelně nejprve jí muží, a tepr když se nasytili, v jiné místnosti pochut návali na zbyfcích ženy. záhy celým světem a mnozí přicházeli, aby jej spatřili a čekali třeba kolik let, až se naskytla příležitost ucitit rozkošnou vůni jasmínovou, kterou král, usmívaje se, vydával. Než císař, jemuž Jasmínový král byl poplatný, u vědomí vvé nadřízenosti obeslal jej k sobě. Jasmínový král uposlechnuv rozkazu, dostavil se k svému císaři, jenž pokoušel se všelikým způsobem je rozesmáti, ale marně. Když všechny pokusy císařovy zůstaly marny, pokládal to cisař za nestydatost od svého poplatného knížete uvrhl jej do vězení. Tak ubohý Jasmínový král nevinně byl uvězněn.
24 article
Právě naproti vězení bydlel hrozně zne- tvořený mrzák, s nímž císařova žena udržo- vala nedovolený poměr. Přicházela k němu každodenně o desáté hodině v noci, přinášejíc mu cukrovinky a jiné pochoutky, a ztrávšlas ním vždy celou noc. Celá řada lidí o tom vě- děla a žalářník o tom vypravoval Jasmínovému králi, který však — jak se zdálo — ani si toho nevšiml. Jedné noci císařova žena přišla poněku později, než obyčejně, což nesmírně rozčililo mrzáka tak, že ji bil a šťouchal svými znetvoře- nými údy. Císařova žena trpěla to vše mlčky a podávala mu lahůdky jako obyčejně. Když se mrzák do syta najedl, pomyslil si: „Co jsem to dnes vyvedl! Zbil jsem tolik ženu, která jest mou ochránkyní. Ať jest náš poměr sebe dů- věrnější, jest to přece jen žena ze vznešeného rodu. Možná, že mne teď přestane navštěvo- vati.“ A ve shodě se svými myšlenkami pravil: „Miláčku, musíš odpustiti mému přenáhlení Snad jsem ti příliš neublížil?“ „O ne, můj dra- hýl“ odvětila. „Jsem tak šťastna, jakobych by- la prošla čtrnáct světů. Dole pod verandou, kde se vedl tento roz- hovor, ubíral se náhodou chudý pradlák, jemuž několik dní před tím ztratil se osel. Hledal jej na všech stranách, ale všude marně. Když pro- chodil větší část noci, hledaje marně svého osla, usedl na chvili pod verandou, aby si od- počinul. A zrovna v tom okamžiku uslyšel, jak žena praví, že jest šťastná jako člověk. jenž prošel čtvrnáct světů, a myslil, že jest to ně- jaká žena, která procestovala mnoho zemí.
Dole
25 article
„Jistě musila někde potkati mého osla,“ po- myslil si a vyskočiv, běžel k ní, padl na ko- lena se slzami v očích a prosil: „Matičko, pro- sím vás, neviděla jste někde mého ztraceného Jasmínový král, který to vše sledoval z okna vězení, nezdržel se smíchu, když viděl pradláka padnouti na kolena před císařovnou a prositi ji, neviděla-li jeho ztraceného osla, a smál se, až se mu boky třásly. A hle! Vše ko- lem najednou začalo se plniti jasmínovou vůní Sluhové císařovi, kteří měli nařízeno vzbu- diti svého pána, jakmile ucítili by vůni jasmí- novou, vzbudili ihned císaře. Císař vstal a po- myslil si: „Vše jsem na to vynaložil, aby král se smál, ale vše bylo marné. Co pak jest asi pří- činou jeho smíchu v této noční hodině. Musím ho obeslati k sobě: Král Jasmínový, uslyšev rozkaz. ihne v povinné úctě dostavil se před cisaře, ale sna- žil se všemi prostředky zatajiti císaři příčinu svého smichu. Vida však na konec, že jeho vlastní život jest v nebezpečenství, vypověděl zevrubně celou událost. A konec všeho byl, že císař poslal svou ženu i mrzáka na galeje a Jasmínového krále do jeho královst t osla?“
26 article
Čeho je jim třeba. Od Arkadje Averčenk a. Prelozu K a mil Pakek. Náhrobní kámen mi připomíná těžítko n stole pořádného člověka. Takové těžítko slou- ží k udržení papírů na jednom místě. Zdá se- mi, že také prvopočátečná myšlenka náhrob- ního kamene spočívala v tom, aby pěkně při- tlačil svrchu bezbranného nebožtíka a zbavil ho tím možnosti, dostat se snad někdy ven ze své mohyly a znepokojovat svoje bližnía přátele svými bezdůvodnými návštěvami. Z toho důvodu také patrně zřizování ochranného těžítka nad mrtvolou bývá vždy- cky — dilem rukou blízkých přátel. Jsem odpůrcem náhrobních kamenú, ale jestliže snad přece kdysi jeden z nich na nalé- hání mých přátel mě do země přimáčkne — nechtěl bych, aby na něm paradovaly takové nějaké pyšné nápisy, asi jako: „Zemřel, ale zůstává živ v našich srdcích anebo: „Stačí-li okeán slz k tvému oplakání?“ „Buď tam dobré mysli!“ či: „žil jako hrdina, zemřel jako mu- čedník Nepřeji si takových nápisů. Na mém pomníku nechť vytešou pouze tato čtvři slova: „Zde odpočívá delikátní člověk.
Arkadje Averčenk a
27 article
Zlý cit k oné ženě, kterou jsem miloval, zrodil se ve mně takovýmto způsobem Seděli jsme spolu v hostinském pokoji; ona kreslila tužkou ve svém albu jakýsi do- mek, do jehož komína kdosi, patrně s úmy- slem, aby tu podivnou budovu odzátkoval, za- šrouboval vývriku. Na moji roztržitou otázku po smyslu oné vývriky mi umělkyně odpově- děla: „kouř“, a ihned přikreslila k domlu hřeben, postavený na zemi zuby vzhůru. Seděl jsem a přemital: zítra musím jii do divadla, ale moji pokojskou sotva asi na- padlo, aby mi dala do prádla bilou vestu. „O čem pak přemýšlite?“ zeptala se mn domácí paní, dívajíc se záhadným pohledem v dáli. Já? Jen tak, víte... Zastesklo se mi jaksi.“ „Tak... Pozoruji v poslední době, že nejste jaksi ve své míře. To byla pravda. Předevčírem mě po celý večer týrala pochybnost, zavřel-li jsem na klič vnější dveře svého bytu, a včera zase jsem dostal dopis od otce s krátkým sdělením, ž „takovi oslové, jako jsem já, nemohou spolé- hatí, že od něho dostanou nějakých peněz