1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v neděli 7. prosince 1913.
Praha
4
article
Na ranni a večerní listy
předplae
V Prazo v administracis
na měsle
na čtvrt leta
sk —
s dvoji donáškou
n mésle
na čtvr leta: . . 7 K eli
ve Bliálksch
na méslo
2EnD
Fostoul
ns měste.
na čtvrt leta . . . 9 k o5
dvojí zásllkovz g so
na měsí
ns čtvr lota : . . 1I K d0
End
5
article
Dnešní číslo pro Prahu jest o 28,
s přílohou pro venkov o 32 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu jest o 28,
s přílohou pro venkov o 32 stranách.
Příšti číslo „Národních Listů“
vyjde v úterý dne 9. prosince
v obvyklou hodinu polední.
Praha
6
article
Památce dra. Frant. Smolky
Památce dra. Frant. Smolky
vzdává právě lid polský odhalením překrásné-
ho jeho pomniku ve Lvově dne 8. t. m. zaslou-
ženou poctu vděčnosti a lásky svojí. Však
i přemnoho Čechův vřele vzpomíná zároveř
proslulého patrioty polského a ryzího před-
bojníka svobody národní, šlechteného to vr-
stevníka našeho Riegra, Havlíčka, Sladkov-
ského a Trojana, jehož jméno již roku 1848
mělo u nás dobrý zvuk, aby během desítileti
potomních zápasův ústavních stalo se nám
nad jiné milým a váženým, ježto se byl v do-
bách nejtěžších František Smolka osvědčil
národa našeho přítelem vzácně upří-
mnýma věrným.
Právě tomu čtrnácte let, kdy (4. prosince
1899) Franta. Smolka u vysokém věku
kmetském 89 let dokončil svou pozemskou
pouť, na níž byl zažil jak temnot žalářních a
zkoušek osudu přetrpkých, tak i výsluní po-
litických výšin a vážnosti všeobecné u přátel
i odpůrcův.
Ano, pohnutý, jako doba jeho, byl život
Smolkův od let mladosti až téměř do šedin a
dobré dvě třetiny jeho naplňovaly starostia
trudy soukromé jako veřejné, k jichž překo-
nání bývalo zapotřebí neobyčejné síly duševní
a mravní, stejné odvahy, jako rozvahya
duchapřítomnosti.
František
Smolek
Čechův
Riegr
Havlíček
Sladkov
Trojan
Franta
Smolkův
Lvov
Smolek
7
article
Narozen 5. listopadu r. 1810 z rodičův
nemajetných, svým neobyčejným nadáníma
opravdovou pílí prospěl ve studiích tak záhy,
že již v 21 letech absolvoval práva, aby vstou-
pil do státní služby. Tehdejší povstání polské
v království ovšem mocně jej uchvacovalo,
ale rodinné poměry poutaly jej k domovuí
byloť se mu starati o třinácte osířelých dítel
po svém ujci a také se o všechny postaral
Však po třech již letech k nemalému překva-
pení svých představených opouštěl státní
službu, aby přešel k advokacii. Příčina teprv
později vyšla na jevo. Emigrace polská zara-
zila r. 1834 v Haliči tajný spolek „Mladá
Polska“ k osvobození a obnovení království
Polského na základech demokratickýcha
Smolka, stav se jeho členem, nemohl se svým
svědomim srovnati, aby zůstal ve státní službě.
Mladý, energický doktor práv v tajném tom
spolku brzy zaujal jedno z předních míst, ač
nezastupoval v něm směr krajní, nýbrž umtr-
něný, dbaje především o výchovu lidu ke
službě velké myšlenky. Téměř devět let zda-
řilo se propagandu obezřetně utajit: avšakr.
1841, nedlouho po sňatku Smolkově se sličnou
a duchaplnou Leokadií Beckerovou, spiknutí
prozrazeno a Smolka s mnoha jinými sou-
druhy zatčen. Žaloba zněla na zločin vele-
zrády a poněvadž bylo spiknuti velice roz-
větveno, trvalo vyšetřování neméně než 4 ro-
ky, po které držání obžalovaní v žaláři tak
tuhém, že nedovoleno jim ani světla, ani knih.
ani papíru. Teprv 21. ledna 1845 došlo ku pře-
líčení a tu Smolka ještě s dvanácti přáteli
odsouzen pro velezrádu k — smrti provazem.
Smolek
Beckerův
Halič
Polsko
Smolkov
8
article
Vykonání ortelu však na štěstí zdržáno ná-
mitkami a orodováním guvernéra haličského.
hrab. Stadiona; po několika měsících pak
Smolka amnestován a propuštěn na svobodu.
ale jak v tu dobu i později ještě političtí pro-
vinilei v Rakousku trestáni bývali, zbaven
práv občanských, hodnosti doktorské i práva
k advokacii a postaven pod dohlídku policie
státní. Obživuje se jako koncipient advokátní,
Smolka vzdaloval se až do roku 1848 všeho
života veřejného, zabývaje se v soukromí však
co nejpilněji studiemi politickými. Než, jakmile
první červánky volnosti zvítězily nad vládou
Metternichovské tmy a rázem probudily ná-
rody z lethargie, Smolka neodolal pobídce
svých četných přátel, kteří v něm poznávali
jednoho z nejschopnějších a nejstatečnějších
patriotův, i vstoupil opět v ruch života veřej-
ného, naléhaje na to, aby byla podána adressa
císaři a králi, v níž by veškerá oprávněná
přání království Haličského byla zmužile pro-
jevena. Svěřeno mu sepsati tuto „žádost za
právo“ národa polského, s níž odebrala se
v druhé polovíci března r. 1848 deputace nej-
populárnějších národovcův do Vídně.
Smolek
Rakousko
Vídeň
9
article
Tím vstoupil Smolka na jeviště tehdejšíe
velkých a rušných dějin Rakouska, na němi
bylo mu hráti úlohu stejně vynikající jako
těžkou, kterýžto úkol pojal tak opravdově a
vážně, jak jen muž svědomitý a charakte
vzácný dovede. V květnu přijel náš Karel
Havlíček do Lvova zváti poslance polské na
prvý slovanský sjezd do Prahy a tu se s ním
Smolka seznámiv, o věc našeho národa vřelé
účastenství jevil a na sjezd slovanský s de-
putací Národní rady polské zavítati přislíbil.
Smolek
Havlíček
Rakousko
Lvov
Praha
10
article
Dostál též slibu svému, a byl Praze jedním
nejvítanějších hostí slovanských; však pobytu
jeho nebylo zde na dlouho: směr slovanského
sjezdu nejevil se mu dosti praktickým a proto
ještě před rozprchnutím jeho 8. června odejel
do Vídně, chtěje se přesvědčiti, jak se tam věcí
mají; tam jej stihla zpráva, že byl zatím v Lu-
bačově v Haliči zvolen poslancem do ústavo-
dárného říšského sněmu Rakouska, svolaného
již na den 26. června. Hned po zahájení téhož
zvolen Smolka do výboru pro vypracování ú-
stavy, v němž kromě něho zasedali Palacký
Mayer. Goldmark a Gobbi. Cesty národa na-
šeho a polského se v tehdejší rozvášněné
zmatků plné době rozcházely. Polští poslanci
majíce na očích předně svůj veliký ideál ob.
novení dávné samostatné a jednotné Polsky
doufali ho spíše dosíci pomocí Maďarů a Něm-
ců, než pomocí naší, kteří jsme dráhu k usku-
tečnění svého národního ideálu naopak zřeli
zatarasenu hegemonistickými tužbami Košu-
tovců a frankfurtomanskými rozmachy vídeň-
ských Všeněmců. Tak poslanci naši na říšské
radě octli se v táboře obranců nedílnosti Ra-
kouska, kdežto Poláci, zvedajíce prapor svo-
body, přáli Maďarům a nebránili tužbám Něm-
ců, vědoue, že nebude Halič zabráza do ls
doucí jednoty Všeněmecka. Smolka však již
tehda hledal sloučení státoprávního principu
s principem národnosti. Proto především bojo-
val proti centralisaci.
Smolek
Palacká Mayer
Goldmark
Gobbi
Maďar
Koša
Polák
Vídeň
Lu
Halič
Rakousko
Polsko
Německo
Rakousek
11
article
Bylo počátkem října 1848, když podal vlá-
dě pamětní spís, v němž navrhoval, aby se Ra-
kousko odpoutalo od své posavadní centrali-
stické formy nadobro a navrátilo se ke svým
starodávným, historickým zákl a-
dům; aby znovuzřídilo korunu Sv.-štěpán-
skou a rovněž království haličskému aby do-
přálo samostatnou národní vládu. Němce aby
sjednotilo v německém císařství a italské své
provincie aby odstoupilo království italskému.
V témž duchu přimlouval se Smolka též za
připuštění maďarské deputace do sněmovny
vídeňské. Ale návrhy jeho neprošly a věci ří-
tily se děsným spádem ke katastrofě revoluce
vídeňské, za které u lidu vídeňského pro svou
svobodomyslnost nevšedně oblíbený polský
tribun a místopředseda parlamentu osvědčil se
vzácně rozvážným lidumilem. Veškerou vý-
mluvností utišoval Smolka vášně rozzuřených
mass, aby zabránil krveprolití, nasazuje př
tom neohroženě vlastního zdraví a života.
Němec
Smolek
12
article
Tak hned 5. října 1848 za kruté srážky n
mostě táborském a pak při lynchování ministr
vojenství hr. Latoura, kterého kryli svým tělem
až mu ho přec rozkacená luza vyrvala z ru-
kou, jej samého povalila k zemi a pohmoždila
Nelze si dnes učiniti poněli o zuřivosti tehdej-
ších revolučníků německých, ohrožujícíeh
zvláště české poslance na životě tak, že nebylo
jim lze déle mandátů vykonávati. Opustili re-
volucí zterorisovaný parlament i s jeho před-
sedou drem. Strobachem, načež Smolka jako
místopředseda donucen říditi další rokování
kusého parlamentu, do něhož metalo rozbou-
řené jezero vídeňské revoluce své vlny tím
prudčeji, čím blíže nadcházel její pád. Stále
Windischgractz se svými granátníky již pře
branami Vídně, kterouž čekalo pak kruté ztre-
stání. Nuže, jako před tím byl se opíral rázně
všelikým násilnostem zbouřenců, tak hledě
Latoura
Strobach
Smolek
Vídeň
13
article
Smolka nyní opět zabrániti přílišné krutost
vitězné reakce vojenské, kteráž jej marně hle-
děla sobě získati vábnými sliby. Zůstal nepří-
stupným oponentem, nedbaje, co mu z toho
osobně pojde. Po pádu revoluce vídeňské sněm
říšský zachráněn jedině přímluvou poslanců
českých, ale přesídlen z Vídně do Kroměříže.
kdež zvolen Smolka oproti Strobachovi prvním
jeho předsedou. Ač to z počátku našince hně-
tle, však za nedlouho osvědčil se býti Smolk
na stolci předsednickém tak spravedlivým, ja-
ko bodrým a taktním, že vydobyl si všeobecné
vážnosti a přízně. Nikdo nehájil zásad ústav-
nosti, práv a důstojnosti parlameníu vůči vlá-
dě rozhodněji, nikdo nebyl vůči hrozbám re-
akce pevnějším. Při nastalé změně na trůně
usnesl se sněm vyslati deputaci ke dvoru
prodlévajícímu s Windischgractzem v Olomúci
jakož i k odstoupivšímu císaři a králi Ferdi-
nandovi do Prahy. Tu se však ukázalo, kteral
byl Smolka tehda ve dvorních kruzích osob-
ností málo oblíbenou. Jakmile byl sněmem po-
věřen za vůdce deputace té, vzkazováno a do-
mlouváno mu, aby nejel s deputací, poněvadž
by zjev jeho nebyl vítaným: leč Smolka nepo-
volil, jel do Olomúce, kdež vymohl deputac
sněmu říšského jako takově patřičné pocty
vojenské, i do Prahy, kdež byl obyvatelstvem
slavně a srdečně přivítán. —
Smolek
Strobach
Vídeň
Kroměříž
Praha
Olomúce
14
article
Při druhé volbě předsedy kroměřížského
sněmu zvítězil Strobach, čímž umožněno Smo
kovi účastnit se činně rokování o nové ústavě
pro říši a vyniknout jako neobyčejně skvěly
řečník a hluboce myslící politik veliké eru-
dice. Jako Rieger vyznamenal se i Smolk
řeží k t člácka s ronž poe te
jest adresou „Slovanské Lrpy v Praze, jako
byla mu již před tim četná hanácká deputace
podala vřelý přípis důvěry našeho lidu mo-
ravského. Jakou měrou již tehda Smolka byl
se příblížil k národu našemu, zřejmo z jeho
okřídlených slov, jimiž odpověděl německo-
rakouským centralistům: „Nechtež nás
býti Poláky a Čechy a my se staneme
dobrými Rakušany; ale vy nás chcete ná-
silně učiniti dobrými Rakušany
my — zůstaneme Poláky a Čechy
— Byv po třetí zvolen předsedou sněmu, při-
jímal Smolka vřelé blahopřání ode všech
stran, že vrácena mu byla zároveň hodnost
doktorská. Tehdejší ministr justice Alexand
Bach hraje si na svobodomyslného nabíze
Smolkovi jakožto věhlasnému právníku hod-
nost vrchního rady u apelačního soudu halič-
ského; leč Smolka odmítl nabídku, chtěje i
zachovat svou neodvislost. Za nedlouho potom
byl sněm kroměřížský (6. března 1849) roze-
hnán bodáky reakce, a Smolka když byl mar-
ně s našimi protestoval proti státnímu pře-
vratu navrátil se do vlasti své a ke svému
Strobach
Rieger
Smolek
Polák
Čecho
Rakušan
Alexand
Praha
kroměřížský sněm
15
article
povolání advokátnímu, v němž za nastalého
desetiletého Bachova absolutismu soustředila
se všechna činnost jeho, až do vydání říjno-
vého diplomu r. 1860, kdy obnoven v Rakou-
sku po druhé život ústavní, však pohříchu
opět zkalený a podvázaný německou centra-
lisací. Byv za doby reakce střežen Bachovou
žandarmerií jako nebezpečný muž, který bez
zvláštního dovolení nesměl opustiti Lvov, nyní
konečně opět Smolka mohl volně vstoupiti na
kolbiště politické a bojovati proti systému
Schmerlingovu a jeho byrokratismu, proti té
křivdě, učiněné národům a zemím slovanským
nespravedlivými volebními řády, proti tomu
snížení sněmů zemských na pouhé stíny vůči
oné „užší říšské radě“ ústřední, kteréž vláda
libovolně rozhojňovala její kompetenci, poku
v ní měla sobě oddanou německou většinu.
V této době života svého byl nám Smolka
nejblíže, ano za jedno s námi. Byl rozhodným
federalistou, jako my Čechové a zápolil s námi
věrně proti Schmerlingovi i jeho pověstnému
předsedovi sněmovny dru. Hainovi, háje na-
šincům svobodu slova proti jeho brutálnímu
zakřikování nejlepších našich řečníkův. Tak
zejména 26. července, když rozlícený Hain
bezprávně odnímal slovo dru. F. L. Riegrovi.
Bachův
Schmerlingův
Smolek
Čecho
F L Riegr
Raka
Lvov
16
article
Smolka co nejrázněji proti tomu násilí prote-
stoval a pokynul Polákům, aby solidárně s ná-
mi vyšli ze sněmovny, což se i stalo.
Na výčitku německých pseudoliberálů
kterak Poláci prý se zpronevěřují své někdejš
lásce ke svobodě, jdou-li s námi Čechy a feu-
dály, odpověděl Smolka 19. června 1861
treině: „Nám jest svoboda: rovné prá-
vo národností, vtělené v autono-
mii zemí, pojatých co historicko-po-
litické osobnosti...“ V téže řeči své-
deklaruje svou polskou demokratickou stranu
jako přesvědčené bojovníky za myšlenku ra-
kouské federace vlasti a národův, osvědčil
se Smolka zároveň jako politik velmi smířlivý
jenž ctí každé upřímné přesvědčení, byť i pro-
ti němu zápolil jako proti bludu. „Mámť za
to, že každé přesvědčení, jehož zákla-
dem jest poctivé smýšlení a jehož pů-
vodem není sobectví, že každé takové pře-
svědčení zasluhuje úcty.“ Řeč svou pak za-
končil tímto vyznáním svého nejhlubšího pře-
svědčení: „My Poláci pokládáme Polsku, byt
i byla roztržena, posud ještě za celek jako
z jediného kusu ulitý a máme za to, že Pl-
ska ještě nezhynula!“ ..
Smolek
Polák
Čecho
Polsko
17
article
Však nejznamenitější svou řeč proslovil
Smolka bez odporu 28. srpna 1861 v otázce
vherského vyrovnání proti Schmer
lingovu stanoviské o propadl eh épre
vech národův. Smolka skvěle dovodil, že
starobylá, na obapolných smlouvách založená
a přísahami králů stvrzená práva národův na-
prosto nepropadají, zdvihne-li na obranu je-
jich část národa meč a podlehne-li v boji ne-
rovném. — Následujícího podzimu zastihla
dra. Smolku těžká rána; zemřelať mu chot.
s kterouž byl dvacet let žil — železný posud
klid Smolkův byl touto ranou osudu rozrušen
až k zádumčivosti. A neštěstí nepřichází nikdy
samo. Schylovalo se k poslednímu polské-
mu povstání v království, před nímž
Smolka snažně a důtklivě varoval předvídaje
tragický konec jeho. Proto se hnutí toho nejen
sám neúčastnil, ale zdržel od něho i syny své.
čímž uvalil na sebe ovšem hněv značné část
mladých nadšencův, kteří pevně věřili ve ví-
tězství za pomoci ciziny. Muže do nedávna
zbožňovaného nyní mnozí se stranili jako od-
padlíka, až dokonce i tajný revoluční soud
odsoudil Smolku k smrti. Ne tento ortel, ale
strašný osud znovu přemožené Polsky zdrtil
šlechetného patriotu tou měrou, že v záchvatu
V drobném prodejle
rapní člale a sobě
sa a
večerní
na 4
Ve filiálkách nu venkov
ranní čislo . . . . . . p
večerní . . . . . . . . 5
lnserátv
plati se hotově napřed
Předplncení a inserty přijin
udministrnce v Marianské nl.
Tam nachánejí ne tél
ředakco, tiskárna a sxpedle
„Národnicb Listů“
Rukopisy se nevracej
Smolek
Smolkův
Polsko
18
article
nevýslovného hoře a rozechvění nervstva sáhl
si 31. srpna 1863 na život! Bohudík, rána ne-
byla smrtelná. Neblahou touto událostí, která
vzbudila hluboký soucit ve všech upřímných
srdcích slovanských, přerušena veřejná čin-
nost Smolkova až do r. 1865, kdy Belcredi ja-
ko ministerský předseda jej zvláštním přípi-
sem vyzval, aby mu podal zprávu o stavu Ha-
liče a udal, jakými prostředky by mohla vláda
oprávněným přáním obyvatelstva vyhovět
Tím povzbuzen uzdravený dr. Smolka přijal
náčelnictví „Tovaryšstva národně demokrati-
ckého, aby zahájil proti novému neblahému
obratu ústavnímu, jenž nastal v Rakousku po
válce prusko-rakouské, nový zápas proti ně-
meckému centralismu, soustřeďujícímu nyní
své úsilí dvojnásob na země neuherské. Stál
za našeho tehdejšího těžkého zápasu proti
persekuci Beust-Herbstovské duchem i srdcem
při naší věci a byť i osamělý bránil r. 1868 n
sněmu haličském věc federace a historických
práv národův zdejších památným svým ná-
vrhem, jímž vyzýval Poláky, aby zároveň
s námi provedli trpný odpor proti centralisti-
cké ústavě prosincové a odvolali svou delegaci
z říšské rady. Návrh jeho propadl na sněmu
haličském, ale za to zapadl hluboko do srdce
českého národa, který za něj neobmeškal vdě-
čit Smolkovi hojnými adressami a pozdravy.
Belcredi
doktor
Smolek
Polák
Rakousko
19
article
Vytrvalé agitaci Smolkově proti zlovládě
německého „občanského“ ministerstva poda-
řilo se posléze přiměti celou delegaci polskou
k okázalému odchodu z poslanecké sně-
movny (31. března 1870); což dovršeno jsouc
odchodem Slovincův, zasadilo hegemonii ně-
meckých centralistův ránu smrtící. Již 4. dub-
na pověřil císař hr. Potockého sestavením
nové vlády, která amnestovala dlouho žalářo-
vané české redaktory a zahájila s námi vy-
jednávání o dohodu. Za tou příčinou zavítal
Potockí v květnu se Smolkou do Prahy. Leč
pohřichu vyjednávání se nezdařilo. Hlu-
boce zarmoucení opouštěli Potocki i Smolka
Prahu. — Ale když pod dojmem zmaru toho
v magnátské sněmovně uherské kníže W.
Slovincův
Potocki
Smolka
Hla
Smolek
Smolkov
Praha
20
article
Czartoryski trpce nás Čechy káral pro naši
tvrdošijnost, ano zahrozil nám v odvetu
alliancí Polákův s Němci: tu Smolka, tra
ně dojat, odpověděl mu pernou epištolou, v níž
mu vytýkal, kterak svým horlením pro allianci
Poláků s Němci těžce prohřešil se proti duchu
polského národa: že nemá si tropiti posměch
z nejposvátnějších citů a práv če-
ského národa, poněvadž národ český
ústy svých zákonných zástupcův a nejlepších
synů požaduje toliko uznání svých
neprušjtelných práví že nesmí Po-
láky nanobiti vyzýváním jich ku allianei
s Němcí ku potlačení rodných bratří, že přece
musil vědět, kterak Poláci uzavírají alliance
s jinými národy toliko v zájmech svobody
k osvobození utlačených: a že konečně jmé-
nem Polákův nikdy nesmí zatracovati ideu fe-
derace, poněvadž jest to jedíná politická iden,
kterouž jest možno znepřátelené národy u-
smířiti a která vnitřní svou pravdou a mrav-
ností jedině může netoliko státní poměry Ra-
kouska, nýbrž celého vzdělaného světa spo-
řádati.“ —
Za ministerstva Hohenwartova věrně pod-
poroval Smolka dílo vyrovnání, přeje nám
plného zdaru. A zatím znovu sřítil se téměř
již do vrchu vytlačený balvan, a pádem če-
ských fundamentálek ochromena zároveň věc
lederalistův v Rakousku vůbec. Poláci i Jiho-
slované vrátili se bez nás do vídeňského par-
lamentu za vlády Auersperg-Lasserovy, hle-
díce ovšem marně zabrániti centralistickému
úderu na sněmy zemské zavedením přímých
voleb. Teprv r. 1879, když nastal znovu obrat
Čecho
Polákův
Němec
Polák
Hohenwartův
Rakousko
Auersperg
21
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 6. prosince.
5— (Kronika.) Náš švédský příznive
nám onehdy vyložil, jak se mají věci při ve-
likém závodě o světovou cenu Nobelovu. Dela
všech zemí a národů různých oborů duchovné
práce se tu méří a váží. Které z nich dostihlo
nejvyšši hodnoty, prohlášeno je vítězem.
— Kterak při účasti tak nesmírné zacho-
vat spravedlnost?
Taká je tu ctázka!
Měli jsme své fantasie o tom, kterakt
asi chodí na tak povznešeném rozhodujícím
místě.
Máme teď odhalenu roušku s tajemněko
obrazu. Nic jinak tu nechodí, než všude jinde,
kde je nějaká tlačenica. Spousta lidíček s
tísní u vchodu, šlape si na nohy, strká se
usiluje všemi možnými prostředečky dostat se
ku předu. Na konec někomu dopřeje štěstí
protlačí se.
A kdo jednou se octl na vrchu, je pán
Má se čím chlubit.
— Já jsem muž, který dobyl světovou
stn
cenu! sra
Anebo se jich chlubí více.
— My jsme chlapici. Z našeho kraje, z na-
šeho města, z naší známosti je muž, který ..
O tu světskou chloubu hlavně běží. A po-
tom o peníze, ovšem. Sto a padesát tisíc neb
víc, korun, zlatých či dolarů, není chamrad
aby se měla zahodit. Je-li jaký div, že se
lidiček tlačí?
Milá Švédská akademie má opravdový
kříž, aby dostála těžkému úkolu. Na vděk
nesmí ani pomyslit. Komu cena připadla, po-
kládá ji za povinný hold. Kdo prázdní odešli.
skřípou zuby. Pětadvacetkrát už vyřídila
Akademie svoji soudcovskou robotu. Čelil
nesmírné tlačenici a srdnatě pronesla svůj vý-
rok. Své miliony rozdělila, pokynula světu,
komu se třeba klanět a koho mlčky minout.
Nobelův
Praha
22
article
A pětadvacelkrát se všech končin vzdělanéh
světa vracely se zpět těžké výtky a žaloby
Výrok nebyl prý spravedliv, tu a tam a ješte
jinde spáchána prý nejtěžší křivda.
Možno-li, aby bylo jinak?
Čekatelů nespočet a jediná cena vypsána
Dá-li se vůbec myslit, aby komise sebe pil-
nější, sebe více povolaná zmohla nesmírnou
práci, co se jí za rok nahrne ze všech dílo
světa, ze všech koutů kulturné oblasti? Ne-
přehledný materiál otázek, námitek, rozval
a pochybností, o které běží, které třeba svě-
domitě vyřídit! JJak to zmoci?
— Soudcovský kruh nekoná prácí sám
Má své pomocniky, sve rádce a zpravodaje
na všech stranách, u všech národů, ve všech
zemich!
— Tím hůřel Spousta látky tím jen vzrů-
stá, obtíže se násobí, úkol se stává složitějším
správnost konečného rozsudku nejistější..
— Úkol není matematický. Na nějakém
odstínu, stupínku, odlice sem tam nedopatřené
nesejde! Možná, že byl někdo neprávem po-
mínut, však kdo palmu odnesl, je vždy a spoř
znamenitost prvého řádu, vyznamenání je za-
slouženo!
— A řada jiných, stejně zasloužilých, sna
povolanějších, bolestně pominuta, odstrčena
— Jakáž pomoc! Všecko lidské díloje
tak nedokonalé!
— Proto radějí se omezit, než vyvolávat
zmatek a šířit trpkost!
— Božínku! Velikomyslný muž vykonal
seč byl, odkázal své miliony ..
— Proč je raději nevěnoval své vlasti
V užším kroužku je snáze rozeznávat hod
noty, cenit zásluhy! ...
Vrtochy lidského mozku! Než se nadáš.
postaví věci na hlavu. Šlechetný lidumil jistě
netušil, jakého přehmatu svým velkolepým
odkazem se dopouští. Chtěl posloužit lidské-
mu pokroku a vzdělanosti a zatím se stal jen
příčinou hrozného bezpráví. Lidičkám, kteř
mu nijak neublížili, které ani neznal a kteř
23
article
toho nejméně zasloužili, daleko ve světě způ
sobil bolest trpkého zklamání a ponížení!
čtla se místa ve zprávě velmi naléhavá
hodná povšimnutí.
— Návrhy přicházejí vždy z příslušné vla-
stí básníkovy... Chtějí-li míti spisovafelé
menších národů budoucně naději ... jest prvn
podmínkou, aby dali nejlepší svá díla přeložit.
Sám nemohu všecko překládat a není-li po
ruce cizozemský překlad, mají soudcové prá-
vo býti v pochybnostech, požívá-li autor sku-
tečně světového jména ...
Věc je jasná. Příznivec, sebe oddanějš
národu, nestačí sám jediný vyhovět všem přá-
ním. Není jiné cesty, kdo činí nárok, ať sán
se hlásí.
— Sám se hlásit o pozornost! O vyzna-
menání a odměnu! Trochu divná procedura
— Netřeba se hlásit osobně. K čemu pak
jsou krajané, obvyklá zřízení, různé ústavy
Ti už sami opatří, čeho třeba.
— I národ, který sám se tlačí, aby někd
uznána byla jeho váha a zásluha, nehraje-l
vlastně podivnou roli? Váha skutečná i zá-
sluha projeví se přec sama už svým skutkem
— Kdo ví, neplatí-li tu spíše: líná huba.
holé neštěstí. Ostatně, jakéž upejpačky! Chod
tak při všech závodech, kdo chce být jmeno-
ván a počítán, přihlásí se.
Uznat světovost významu, představovali
byste si jinak! či už se stane věc světo-
vou, dám-li si svoji báseň nebo novelu pře-
ložit do širšího jazyka? Skoupím-li všechen
náklad, rozošlu po známých a neznámých, kte-
ří je zařadí do své knihovny a víckrát se na
věc nepodívají? Anebo když známými cesti-
čkami se postarám, aby o mé knížce někd
za hranicemi vyšla velmi lichotivá zmínka?
Tam v cizozemsku sice nikdo si jí nepovšimne
ale za to dám ji doma vyvěsit ve výklad-
ních skříních, aby domácí zevlouni měli po
kavárnách o čem se hádat! Je ta pak už svě-
tovost2
Chod
24
article
— Toť právě účel závodu! Jméno, o kte-
rém do včerejška nikdo na světě nevěděl, sta
ne se zítra světovým.
— A je-li to už ta pravá světovost?
— Pravá, nepravá. Jisto je, dobová je
všechen svět ji uznává. A konec konců,
čem nejvíc sejde, je vydatná. Jakou jinou ce-
stou měl by se svět dovědět o významu auto-
ra, jehož jazyku nerozumí?
— Bude-li třeba, doví se snad. V sedm
náctém věku nikdo nevypisoval světové ceny
nebylo světového tisku, ani druhé cesty a pro
středky dnešní vševládné reklamy nebyly zná
my a přece dílo Komenského překládáno až
do nějakých asijských jazykůl
— Jiné časy, jiné cesty! Dnes světová
cena vypsána je, třeba tedy užít tak vhodné
chvíle.
A jak už za každým křovím a v kaž-
dém stroji vězí nějský šotek a jaká už ve
všem panuje změť vkusů a názorů: co pak
spadne-li cena do nepravých rukou?
— Neškodí! Třeba aspoň zkusit svo
štěstíl ...
Hra o štěstí, jak vidět. Jméno, sláva, pe-
níze! Co jiného, než loterie? Vsaď, vyhraje
snad.
Libo-li, můžete se stranou trudit ješte
všelikými pochybnostmi.
Bylo-li pouhé štěstí, když o tom vědě
celý svět, že byla v Praze zřízena dříve ne
v celém Německu universita? Byla-li věe
pouhé reklamy, když celá křižácká vojska utí-
kala před Husity? A když celý svět s obdi-
vem vyslovoval jméno statečného mučenníka
kostnického? ..
Komenský
Liba
Praha
Německo
25
article
Závod o ceny! Tak oblíbený sport! A tam
ve Štokholmě běží o světovou cenu v oborech
kulturně nejvyšších! To dráždíl Zvykli jsme
už odnášet si vavříny z různých závodišť. Jak
by bylo lahodné, kdybychom i z toho světo-
vého odcházeli ověnčeni znakem vítězstvíl
— A nebylo by důstojnější, zůstávat hrdě
na svém? Spokojit se prostým vědomím svého
významu a své síly. A prokazovat váhu své
bytosti raději v samotném — zápase života?
— A jméno, sláva, uznání a ty druhé po-
žitky aby zatím odnesli — jiní?
— Nicotné zboží! Přečasto liché a pod-
vodné! Není o ně co stát.
— Jeremiáda pro skrčené duše, neschopné
rozletu a radosti životal
— Největší heroové ducha, básníci, vyná-
lezci, raziči nových cest, objevitelé nových
světů zůstali neznámi současníkům, docházeli
uznání světa teprve, kdy už sami dávno ne-
byli.
— A bylo to snad v pořádku? O to právě
běží, aby nová vzdělanost ke skutečné zá-
sluze byla spravedlivější.
26
article
— Jen dovede-li toho! Bývalo za všech
časů a zdá se být už zákonem přírody: sku-
tečná veledíla, myšlenky opravdu hluboké
dalekosáhlé zabírají tak dokonale mysl svého
nositele a tvůrce, že mu ni času ni chuti ne-
zbývá, shánět se ještě po nějakém — uznání.
— Mají snad geniové také na příště
k hanbě lidstva umírat hlady ? ...
Těžko předvídat, jak bude či nebude
příště. Jisto je pouze, těžko si představit
opravdového genia, aby se někde tlačil, kde
se rozdává uznání. Za to milá prostřednost.
rozumí se, bývá vždy čipernější. A také to
třeba uvážit, kterak časy se mění. Mění
doby také své pány. A pánem novo-
věku je množstvo, bytost hromadná, je
dav všech forem a rodů. Ať dav po-
uličný, divadelní, literární, širší nebo užší,.
dav třídný nebo dav vzdělanosti vůbec. Vždy-
cky bytost hlomozná, která podle své přírody
široké má svoji potřebu, okázale a hlučně roz-
dílet svoji přízeň. Dav není schopen cenit a
vážit zásluhu jinak, než podle vnějších zná-
mek. Třeba mu nápadně označit, silně pod-
škrtnout, efektním paprskem osvítit pravduči
moudrost, kterou si má zapamatovat. Význam