ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 e5224eb0-8f1c-11dd-b090-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
Chunky — 26 celkem · entity: place 37, person 63, work 1, org 1
1 masthead
Ročník padesátý třetí.
2 masthead
V Praze, v neděli 7. prosince 1913.
Praha
3 masthead
Číslo 336.
4 article
Na ranni a večerní listy předplae V Prazo v administracis na měsle na čtvrt leta sk — s dvoji donáškou n mésle na čtvr leta: . . 7 K eli ve Bliálksch na méslo 2EnD Fostoul ns měste. na čtvrt leta . . . 9 k o5 dvojí zásllkovz g so na měsí ns čtvr lota : . . 1I K d0
End
5 article Dnešní číslo pro Prahu jest o 28, s přílohou pro venkov o 32 stranách.
Dnešní číslo pro Prahu jest o 28, s přílohou pro venkov o 32 stranách. Příšti číslo „Národních Listů“ vyjde v úterý dne 9. prosince v obvyklou hodinu polední.
Praha
6 article Památce dra. Frant. Smolky
Památce dra. Frant. Smolky vzdává právě lid polský odhalením překrásné- ho jeho pomniku ve Lvově dne 8. t. m. zaslou- ženou poctu vděčnosti a lásky svojí. Však i přemnoho Čechův vřele vzpomíná zároveř proslulého patrioty polského a ryzího před- bojníka svobody národní, šlechteného to vr- stevníka našeho Riegra, Havlíčka, Sladkov- ského a Trojana, jehož jméno již roku 1848 mělo u nás dobrý zvuk, aby během desítileti potomních zápasův ústavních stalo se nám nad jiné milým a váženým, ježto se byl v do- bách nejtěžších František Smolka osvědčil národa našeho přítelem vzácně upří- mnýma věrným. Právě tomu čtrnácte let, kdy (4. prosince 1899) Franta. Smolka u vysokém věku kmetském 89 let dokončil svou pozemskou pouť, na níž byl zažil jak temnot žalářních a zkoušek osudu přetrpkých, tak i výsluní po- litických výšin a vážnosti všeobecné u přátel i odpůrcův. Ano, pohnutý, jako doba jeho, byl život Smolkův od let mladosti až téměř do šedin a dobré dvě třetiny jeho naplňovaly starostia trudy soukromé jako veřejné, k jichž překo- nání bývalo zapotřebí neobyčejné síly duševní a mravní, stejné odvahy, jako rozvahya duchapřítomnosti.
František Smolek Čechův Riegr Havlíček Sladkov Trojan Franta Smolkův Lvov Smolek
7 article
Narozen 5. listopadu r. 1810 z rodičův nemajetných, svým neobyčejným nadáníma opravdovou pílí prospěl ve studiích tak záhy, že již v 21 letech absolvoval práva, aby vstou- pil do státní služby. Tehdejší povstání polské v království ovšem mocně jej uchvacovalo, ale rodinné poměry poutaly jej k domovuí byloť se mu starati o třinácte osířelých dítel po svém ujci a také se o všechny postaral Však po třech již letech k nemalému překva- pení svých představených opouštěl státní službu, aby přešel k advokacii. Příčina teprv později vyšla na jevo. Emigrace polská zara- zila r. 1834 v Haliči tajný spolek „Mladá Polska“ k osvobození a obnovení království Polského na základech demokratickýcha Smolka, stav se jeho členem, nemohl se svým svědomim srovnati, aby zůstal ve státní službě. Mladý, energický doktor práv v tajném tom spolku brzy zaujal jedno z předních míst, ač nezastupoval v něm směr krajní, nýbrž umtr- něný, dbaje především o výchovu lidu ke službě velké myšlenky. Téměř devět let zda- řilo se propagandu obezřetně utajit: avšakr. 1841, nedlouho po sňatku Smolkově se sličnou a duchaplnou Leokadií Beckerovou, spiknutí prozrazeno a Smolka s mnoha jinými sou- druhy zatčen. Žaloba zněla na zločin vele- zrády a poněvadž bylo spiknuti velice roz- větveno, trvalo vyšetřování neméně než 4 ro- ky, po které držání obžalovaní v žaláři tak tuhém, že nedovoleno jim ani světla, ani knih. ani papíru. Teprv 21. ledna 1845 došlo ku pře- líčení a tu Smolka ještě s dvanácti přáteli odsouzen pro velezrádu k — smrti provazem.
Smolek Beckerův Halič Polsko Smolkov
8 article
Vykonání ortelu však na štěstí zdržáno ná- mitkami a orodováním guvernéra haličského. hrab. Stadiona; po několika měsících pak Smolka amnestován a propuštěn na svobodu. ale jak v tu dobu i později ještě političtí pro- vinilei v Rakousku trestáni bývali, zbaven práv občanských, hodnosti doktorské i práva k advokacii a postaven pod dohlídku policie státní. Obživuje se jako koncipient advokátní, Smolka vzdaloval se až do roku 1848 všeho života veřejného, zabývaje se v soukromí však co nejpilněji studiemi politickými. Než, jakmile první červánky volnosti zvítězily nad vládou Metternichovské tmy a rázem probudily ná- rody z lethargie, Smolka neodolal pobídce svých četných přátel, kteří v něm poznávali jednoho z nejschopnějších a nejstatečnějších patriotův, i vstoupil opět v ruch života veřej- ného, naléhaje na to, aby byla podána adressa císaři a králi, v níž by veškerá oprávněná přání království Haličského byla zmužile pro- jevena. Svěřeno mu sepsati tuto „žádost za právo“ národa polského, s níž odebrala se v druhé polovíci března r. 1848 deputace nej- populárnějších národovcův do Vídně.
Smolek Rakousko Vídeň
9 article
Tím vstoupil Smolka na jeviště tehdejšíe velkých a rušných dějin Rakouska, na němi bylo mu hráti úlohu stejně vynikající jako těžkou, kterýžto úkol pojal tak opravdově a vážně, jak jen muž svědomitý a charakte vzácný dovede. V květnu přijel náš Karel Havlíček do Lvova zváti poslance polské na prvý slovanský sjezd do Prahy a tu se s ním Smolka seznámiv, o věc našeho národa vřelé účastenství jevil a na sjezd slovanský s de- putací Národní rady polské zavítati přislíbil.
Smolek Havlíček Rakousko Lvov Praha
10 article
Dostál též slibu svému, a byl Praze jedním nejvítanějších hostí slovanských; však pobytu jeho nebylo zde na dlouho: směr slovanského sjezdu nejevil se mu dosti praktickým a proto ještě před rozprchnutím jeho 8. června odejel do Vídně, chtěje se přesvědčiti, jak se tam věcí mají; tam jej stihla zpráva, že byl zatím v Lu- bačově v Haliči zvolen poslancem do ústavo- dárného říšského sněmu Rakouska, svolaného již na den 26. června. Hned po zahájení téhož zvolen Smolka do výboru pro vypracování ú- stavy, v němž kromě něho zasedali Palacký Mayer. Goldmark a Gobbi. Cesty národa na- šeho a polského se v tehdejší rozvášněné zmatků plné době rozcházely. Polští poslanci majíce na očích předně svůj veliký ideál ob. novení dávné samostatné a jednotné Polsky doufali ho spíše dosíci pomocí Maďarů a Něm- ců, než pomocí naší, kteří jsme dráhu k usku- tečnění svého národního ideálu naopak zřeli zatarasenu hegemonistickými tužbami Košu- tovců a frankfurtomanskými rozmachy vídeň- ských Všeněmců. Tak poslanci naši na říšské radě octli se v táboře obranců nedílnosti Ra- kouska, kdežto Poláci, zvedajíce prapor svo- body, přáli Maďarům a nebránili tužbám Něm- ců, vědoue, že nebude Halič zabráza do ls doucí jednoty Všeněmecka. Smolka však již tehda hledal sloučení státoprávního principu s principem národnosti. Proto především bojo- val proti centralisaci.
Smolek Palacká Mayer Goldmark Gobbi Maďar Koša Polák Vídeň Lu Halič Rakousko Polsko Německo Rakousek
11 article
Bylo počátkem října 1848, když podal vlá- dě pamětní spís, v němž navrhoval, aby se Ra- kousko odpoutalo od své posavadní centrali- stické formy nadobro a navrátilo se ke svým starodávným, historickým zákl a- dům; aby znovuzřídilo korunu Sv.-štěpán- skou a rovněž království haličskému aby do- přálo samostatnou národní vládu. Němce aby sjednotilo v německém císařství a italské své provincie aby odstoupilo království italskému. V témž duchu přimlouval se Smolka též za připuštění maďarské deputace do sněmovny vídeňské. Ale návrhy jeho neprošly a věci ří- tily se děsným spádem ke katastrofě revoluce vídeňské, za které u lidu vídeňského pro svou svobodomyslnost nevšedně oblíbený polský tribun a místopředseda parlamentu osvědčil se vzácně rozvážným lidumilem. Veškerou vý- mluvností utišoval Smolka vášně rozzuřených mass, aby zabránil krveprolití, nasazuje př tom neohroženě vlastního zdraví a života.
Němec Smolek
12 article
Tak hned 5. října 1848 za kruté srážky n mostě táborském a pak při lynchování ministr vojenství hr. Latoura, kterého kryli svým tělem až mu ho přec rozkacená luza vyrvala z ru- kou, jej samého povalila k zemi a pohmoždila Nelze si dnes učiniti poněli o zuřivosti tehdej- ších revolučníků německých, ohrožujícíeh zvláště české poslance na životě tak, že nebylo jim lze déle mandátů vykonávati. Opustili re- volucí zterorisovaný parlament i s jeho před- sedou drem. Strobachem, načež Smolka jako místopředseda donucen říditi další rokování kusého parlamentu, do něhož metalo rozbou- řené jezero vídeňské revoluce své vlny tím prudčeji, čím blíže nadcházel její pád. Stále Windischgractz se svými granátníky již pře branami Vídně, kterouž čekalo pak kruté ztre- stání. Nuže, jako před tím byl se opíral rázně všelikým násilnostem zbouřenců, tak hledě
Latoura Strobach Smolek Vídeň
13 article
Smolka nyní opět zabrániti přílišné krutost vitězné reakce vojenské, kteráž jej marně hle- děla sobě získati vábnými sliby. Zůstal nepří- stupným oponentem, nedbaje, co mu z toho osobně pojde. Po pádu revoluce vídeňské sněm říšský zachráněn jedině přímluvou poslanců českých, ale přesídlen z Vídně do Kroměříže. kdež zvolen Smolka oproti Strobachovi prvním jeho předsedou. Ač to z počátku našince hně- tle, však za nedlouho osvědčil se býti Smolk na stolci předsednickém tak spravedlivým, ja- ko bodrým a taktním, že vydobyl si všeobecné vážnosti a přízně. Nikdo nehájil zásad ústav- nosti, práv a důstojnosti parlameníu vůči vlá- dě rozhodněji, nikdo nebyl vůči hrozbám re- akce pevnějším. Při nastalé změně na trůně usnesl se sněm vyslati deputaci ke dvoru prodlévajícímu s Windischgractzem v Olomúci jakož i k odstoupivšímu císaři a králi Ferdi- nandovi do Prahy. Tu se však ukázalo, kteral byl Smolka tehda ve dvorních kruzích osob- ností málo oblíbenou. Jakmile byl sněmem po- věřen za vůdce deputace té, vzkazováno a do- mlouváno mu, aby nejel s deputací, poněvadž by zjev jeho nebyl vítaným: leč Smolka nepo- volil, jel do Olomúce, kdež vymohl deputac sněmu říšského jako takově patřičné pocty vojenské, i do Prahy, kdež byl obyvatelstvem slavně a srdečně přivítán. —
Smolek Strobach Vídeň Kroměříž Praha Olomúce
14 article
Při druhé volbě předsedy kroměřížského sněmu zvítězil Strobach, čímž umožněno Smo kovi účastnit se činně rokování o nové ústavě pro říši a vyniknout jako neobyčejně skvěly řečník a hluboce myslící politik veliké eru- dice. Jako Rieger vyznamenal se i Smolk řeží k t člácka s ronž poe te jest adresou „Slovanské Lrpy v Praze, jako byla mu již před tim četná hanácká deputace podala vřelý přípis důvěry našeho lidu mo- ravského. Jakou měrou již tehda Smolka byl se příblížil k národu našemu, zřejmo z jeho okřídlených slov, jimiž odpověděl německo- rakouským centralistům: „Nechtež nás býti Poláky a Čechy a my se staneme dobrými Rakušany; ale vy nás chcete ná- silně učiniti dobrými Rakušany my — zůstaneme Poláky a Čechy — Byv po třetí zvolen předsedou sněmu, při- jímal Smolka vřelé blahopřání ode všech stran, že vrácena mu byla zároveň hodnost doktorská. Tehdejší ministr justice Alexand Bach hraje si na svobodomyslného nabíze Smolkovi jakožto věhlasnému právníku hod- nost vrchního rady u apelačního soudu halič- ského; leč Smolka odmítl nabídku, chtěje i zachovat svou neodvislost. Za nedlouho potom byl sněm kroměřížský (6. března 1849) roze- hnán bodáky reakce, a Smolka když byl mar- ně s našimi protestoval proti státnímu pře- vratu navrátil se do vlasti své a ke svému
Strobach Rieger Smolek Polák Čecho Rakušan Alexand Praha kroměřížský sněm
15 article
povolání advokátnímu, v němž za nastalého desetiletého Bachova absolutismu soustředila se všechna činnost jeho, až do vydání říjno- vého diplomu r. 1860, kdy obnoven v Rakou- sku po druhé život ústavní, však pohříchu opět zkalený a podvázaný německou centra- lisací. Byv za doby reakce střežen Bachovou žandarmerií jako nebezpečný muž, který bez zvláštního dovolení nesměl opustiti Lvov, nyní konečně opět Smolka mohl volně vstoupiti na kolbiště politické a bojovati proti systému Schmerlingovu a jeho byrokratismu, proti té křivdě, učiněné národům a zemím slovanským nespravedlivými volebními řády, proti tomu snížení sněmů zemských na pouhé stíny vůči oné „užší říšské radě“ ústřední, kteréž vláda libovolně rozhojňovala její kompetenci, poku v ní měla sobě oddanou německou většinu. V této době života svého byl nám Smolka nejblíže, ano za jedno s námi. Byl rozhodným federalistou, jako my Čechové a zápolil s námi věrně proti Schmerlingovi i jeho pověstnému předsedovi sněmovny dru. Hainovi, háje na- šincům svobodu slova proti jeho brutálnímu zakřikování nejlepších našich řečníkův. Tak zejména 26. července, když rozlícený Hain bezprávně odnímal slovo dru. F. L. Riegrovi.
Bachův Schmerlingův Smolek Čecho F L Riegr Raka Lvov
16 article
Smolka co nejrázněji proti tomu násilí prote- stoval a pokynul Polákům, aby solidárně s ná- mi vyšli ze sněmovny, což se i stalo. Na výčitku německých pseudoliberálů kterak Poláci prý se zpronevěřují své někdejš lásce ke svobodě, jdou-li s námi Čechy a feu- dály, odpověděl Smolka 19. června 1861 treině: „Nám jest svoboda: rovné prá- vo národností, vtělené v autono- mii zemí, pojatých co historicko-po- litické osobnosti...“ V téže řeči své- deklaruje svou polskou demokratickou stranu jako přesvědčené bojovníky za myšlenku ra- kouské federace vlasti a národův, osvědčil se Smolka zároveň jako politik velmi smířlivý jenž ctí každé upřímné přesvědčení, byť i pro- ti němu zápolil jako proti bludu. „Mámť za to, že každé přesvědčení, jehož zákla- dem jest poctivé smýšlení a jehož pů- vodem není sobectví, že každé takové pře- svědčení zasluhuje úcty.“ Řeč svou pak za- končil tímto vyznáním svého nejhlubšího pře- svědčení: „My Poláci pokládáme Polsku, byt i byla roztržena, posud ještě za celek jako z jediného kusu ulitý a máme za to, že Pl- ska ještě nezhynula!“ ..
Smolek Polák Čecho Polsko
17 article
Však nejznamenitější svou řeč proslovil Smolka bez odporu 28. srpna 1861 v otázce vherského vyrovnání proti Schmer lingovu stanoviské o propadl eh épre vech národův. Smolka skvěle dovodil, že starobylá, na obapolných smlouvách založená a přísahami králů stvrzená práva národův na- prosto nepropadají, zdvihne-li na obranu je- jich část národa meč a podlehne-li v boji ne- rovném. — Následujícího podzimu zastihla dra. Smolku těžká rána; zemřelať mu chot. s kterouž byl dvacet let žil — železný posud klid Smolkův byl touto ranou osudu rozrušen až k zádumčivosti. A neštěstí nepřichází nikdy samo. Schylovalo se k poslednímu polské- mu povstání v království, před nímž Smolka snažně a důtklivě varoval předvídaje tragický konec jeho. Proto se hnutí toho nejen sám neúčastnil, ale zdržel od něho i syny své. čímž uvalil na sebe ovšem hněv značné část mladých nadšencův, kteří pevně věřili ve ví- tězství za pomoci ciziny. Muže do nedávna zbožňovaného nyní mnozí se stranili jako od- padlíka, až dokonce i tajný revoluční soud odsoudil Smolku k smrti. Ne tento ortel, ale strašný osud znovu přemožené Polsky zdrtil šlechetného patriotu tou měrou, že v záchvatu V drobném prodejle rapní člale a sobě sa a večerní na 4 Ve filiálkách nu venkov ranní čislo . . . . . . p večerní . . . . . . . . 5 lnserátv plati se hotově napřed Předplncení a inserty přijin udministrnce v Marianské nl. Tam nachánejí ne tél ředakco, tiskárna a sxpedle „Národnicb Listů“ Rukopisy se nevracej
Smolek Smolkův Polsko
18 article
nevýslovného hoře a rozechvění nervstva sáhl si 31. srpna 1863 na život! Bohudík, rána ne- byla smrtelná. Neblahou touto událostí, která vzbudila hluboký soucit ve všech upřímných srdcích slovanských, přerušena veřejná čin- nost Smolkova až do r. 1865, kdy Belcredi ja- ko ministerský předseda jej zvláštním přípi- sem vyzval, aby mu podal zprávu o stavu Ha- liče a udal, jakými prostředky by mohla vláda oprávněným přáním obyvatelstva vyhovět Tím povzbuzen uzdravený dr. Smolka přijal náčelnictví „Tovaryšstva národně demokrati- ckého, aby zahájil proti novému neblahému obratu ústavnímu, jenž nastal v Rakousku po válce prusko-rakouské, nový zápas proti ně- meckému centralismu, soustřeďujícímu nyní své úsilí dvojnásob na země neuherské. Stál za našeho tehdejšího těžkého zápasu proti persekuci Beust-Herbstovské duchem i srdcem při naší věci a byť i osamělý bránil r. 1868 n sněmu haličském věc federace a historických práv národův zdejších památným svým ná- vrhem, jímž vyzýval Poláky, aby zároveň s námi provedli trpný odpor proti centralisti- cké ústavě prosincové a odvolali svou delegaci z říšské rady. Návrh jeho propadl na sněmu haličském, ale za to zapadl hluboko do srdce českého národa, který za něj neobmeškal vdě- čit Smolkovi hojnými adressami a pozdravy.
Belcredi doktor Smolek Polák Rakousko
19 article
Vytrvalé agitaci Smolkově proti zlovládě německého „občanského“ ministerstva poda- řilo se posléze přiměti celou delegaci polskou k okázalému odchodu z poslanecké sně- movny (31. března 1870); což dovršeno jsouc odchodem Slovincův, zasadilo hegemonii ně- meckých centralistův ránu smrtící. Již 4. dub- na pověřil císař hr. Potockého sestavením nové vlády, která amnestovala dlouho žalářo- vané české redaktory a zahájila s námi vy- jednávání o dohodu. Za tou příčinou zavítal Potockí v květnu se Smolkou do Prahy. Leč pohřichu vyjednávání se nezdařilo. Hlu- boce zarmoucení opouštěli Potocki i Smolka Prahu. — Ale když pod dojmem zmaru toho v magnátské sněmovně uherské kníže W.
Slovincův Potocki Smolka Hla Smolek Smolkov Praha
20 article
Czartoryski trpce nás Čechy káral pro naši tvrdošijnost, ano zahrozil nám v odvetu alliancí Polákův s Němci: tu Smolka, tra ně dojat, odpověděl mu pernou epištolou, v níž mu vytýkal, kterak svým horlením pro allianci Poláků s Němci těžce prohřešil se proti duchu polského národa: že nemá si tropiti posměch z nejposvátnějších citů a práv če- ského národa, poněvadž národ český ústy svých zákonných zástupcův a nejlepších synů požaduje toliko uznání svých neprušjtelných práví že nesmí Po- láky nanobiti vyzýváním jich ku allianei s Němcí ku potlačení rodných bratří, že přece musil vědět, kterak Poláci uzavírají alliance s jinými národy toliko v zájmech svobody k osvobození utlačených: a že konečně jmé- nem Polákův nikdy nesmí zatracovati ideu fe- derace, poněvadž jest to jedíná politická iden, kterouž jest možno znepřátelené národy u- smířiti a která vnitřní svou pravdou a mrav- ností jedině může netoliko státní poměry Ra- kouska, nýbrž celého vzdělaného světa spo- řádati.“ — Za ministerstva Hohenwartova věrně pod- poroval Smolka dílo vyrovnání, přeje nám plného zdaru. A zatím znovu sřítil se téměř již do vrchu vytlačený balvan, a pádem če- ských fundamentálek ochromena zároveň věc lederalistův v Rakousku vůbec. Poláci i Jiho- slované vrátili se bez nás do vídeňského par- lamentu za vlády Auersperg-Lasserovy, hle- díce ovšem marně zabrániti centralistickému úderu na sněmy zemské zavedením přímých voleb. Teprv r. 1879, když nastal znovu obrat
Čecho Polákův Němec Polák Hohenwartův Rakousko Auersperg
21 article FEUILLETON.
FEUILLETON. V Praze, 6. prosince. 5— (Kronika.) Náš švédský příznive nám onehdy vyložil, jak se mají věci při ve- likém závodě o světovou cenu Nobelovu. Dela všech zemí a národů různých oborů duchovné práce se tu méří a váží. Které z nich dostihlo nejvyšši hodnoty, prohlášeno je vítězem. — Kterak při účasti tak nesmírné zacho- vat spravedlnost? Taká je tu ctázka! Měli jsme své fantasie o tom, kterakt asi chodí na tak povznešeném rozhodujícím místě. Máme teď odhalenu roušku s tajemněko obrazu. Nic jinak tu nechodí, než všude jinde, kde je nějaká tlačenica. Spousta lidíček s tísní u vchodu, šlape si na nohy, strká se usiluje všemi možnými prostředečky dostat se ku předu. Na konec někomu dopřeje štěstí protlačí se. A kdo jednou se octl na vrchu, je pán Má se čím chlubit. — Já jsem muž, který dobyl světovou stn cenu! sra Anebo se jich chlubí více. — My jsme chlapici. Z našeho kraje, z na- šeho města, z naší známosti je muž, který .. O tu světskou chloubu hlavně běží. A po- tom o peníze, ovšem. Sto a padesát tisíc neb víc, korun, zlatých či dolarů, není chamrad aby se měla zahodit. Je-li jaký div, že se lidiček tlačí? Milá Švédská akademie má opravdový kříž, aby dostála těžkému úkolu. Na vděk nesmí ani pomyslit. Komu cena připadla, po- kládá ji za povinný hold. Kdo prázdní odešli. skřípou zuby. Pětadvacetkrát už vyřídila Akademie svoji soudcovskou robotu. Čelil nesmírné tlačenici a srdnatě pronesla svůj vý- rok. Své miliony rozdělila, pokynula světu, komu se třeba klanět a koho mlčky minout.
Nobelův Praha
22 article
A pětadvacelkrát se všech končin vzdělanéh světa vracely se zpět těžké výtky a žaloby Výrok nebyl prý spravedliv, tu a tam a ješte jinde spáchána prý nejtěžší křivda. Možno-li, aby bylo jinak? Čekatelů nespočet a jediná cena vypsána Dá-li se vůbec myslit, aby komise sebe pil- nější, sebe více povolaná zmohla nesmírnou práci, co se jí za rok nahrne ze všech dílo světa, ze všech koutů kulturné oblasti? Ne- přehledný materiál otázek, námitek, rozval a pochybností, o které běží, které třeba svě- domitě vyřídit! JJak to zmoci? — Soudcovský kruh nekoná prácí sám Má své pomocniky, sve rádce a zpravodaje na všech stranách, u všech národů, ve všech zemich! — Tím hůřel Spousta látky tím jen vzrů- stá, obtíže se násobí, úkol se stává složitějším správnost konečného rozsudku nejistější.. — Úkol není matematický. Na nějakém odstínu, stupínku, odlice sem tam nedopatřené nesejde! Možná, že byl někdo neprávem po- mínut, však kdo palmu odnesl, je vždy a spoř znamenitost prvého řádu, vyznamenání je za- slouženo! — A řada jiných, stejně zasloužilých, sna povolanějších, bolestně pominuta, odstrčena — Jakáž pomoc! Všecko lidské díloje tak nedokonalé! — Proto radějí se omezit, než vyvolávat zmatek a šířit trpkost! — Božínku! Velikomyslný muž vykonal seč byl, odkázal své miliony .. — Proč je raději nevěnoval své vlasti V užším kroužku je snáze rozeznávat hod noty, cenit zásluhy! ... Vrtochy lidského mozku! Než se nadáš. postaví věci na hlavu. Šlechetný lidumil jistě netušil, jakého přehmatu svým velkolepým odkazem se dopouští. Chtěl posloužit lidské- mu pokroku a vzdělanosti a zatím se stal jen příčinou hrozného bezpráví. Lidičkám, kteř mu nijak neublížili, které ani neznal a kteř
23 article
toho nejméně zasloužili, daleko ve světě způ sobil bolest trpkého zklamání a ponížení! čtla se místa ve zprávě velmi naléhavá hodná povšimnutí. — Návrhy přicházejí vždy z příslušné vla- stí básníkovy... Chtějí-li míti spisovafelé menších národů budoucně naději ... jest prvn podmínkou, aby dali nejlepší svá díla přeložit. Sám nemohu všecko překládat a není-li po ruce cizozemský překlad, mají soudcové prá- vo býti v pochybnostech, požívá-li autor sku- tečně světového jména ... Věc je jasná. Příznivec, sebe oddanějš národu, nestačí sám jediný vyhovět všem přá- ním. Není jiné cesty, kdo činí nárok, ať sán se hlásí. — Sám se hlásit o pozornost! O vyzna- menání a odměnu! Trochu divná procedura — Netřeba se hlásit osobně. K čemu pak jsou krajané, obvyklá zřízení, různé ústavy Ti už sami opatří, čeho třeba. — I národ, který sám se tlačí, aby někd uznána byla jeho váha a zásluha, nehraje-l vlastně podivnou roli? Váha skutečná i zá- sluha projeví se přec sama už svým skutkem — Kdo ví, neplatí-li tu spíše: líná huba. holé neštěstí. Ostatně, jakéž upejpačky! Chod tak při všech závodech, kdo chce být jmeno- ván a počítán, přihlásí se. Uznat světovost významu, představovali byste si jinak! či už se stane věc světo- vou, dám-li si svoji báseň nebo novelu pře- ložit do širšího jazyka? Skoupím-li všechen náklad, rozošlu po známých a neznámých, kte- ří je zařadí do své knihovny a víckrát se na věc nepodívají? Anebo když známými cesti- čkami se postarám, aby o mé knížce někd za hranicemi vyšla velmi lichotivá zmínka? Tam v cizozemsku sice nikdo si jí nepovšimne ale za to dám ji doma vyvěsit ve výklad- ních skříních, aby domácí zevlouni měli po kavárnách o čem se hádat! Je ta pak už svě- tovost2
Chod
24 article
— Toť právě účel závodu! Jméno, o kte- rém do včerejška nikdo na světě nevěděl, sta ne se zítra světovým. — A je-li to už ta pravá světovost? — Pravá, nepravá. Jisto je, dobová je všechen svět ji uznává. A konec konců, čem nejvíc sejde, je vydatná. Jakou jinou ce- stou měl by se svět dovědět o významu auto- ra, jehož jazyku nerozumí? — Bude-li třeba, doví se snad. V sedm náctém věku nikdo nevypisoval světové ceny nebylo světového tisku, ani druhé cesty a pro středky dnešní vševládné reklamy nebyly zná my a přece dílo Komenského překládáno až do nějakých asijských jazykůl — Jiné časy, jiné cesty! Dnes světová cena vypsána je, třeba tedy užít tak vhodné chvíle. A jak už za každým křovím a v kaž- dém stroji vězí nějský šotek a jaká už ve všem panuje změť vkusů a názorů: co pak spadne-li cena do nepravých rukou? — Neškodí! Třeba aspoň zkusit svo štěstíl ... Hra o štěstí, jak vidět. Jméno, sláva, pe- níze! Co jiného, než loterie? Vsaď, vyhraje snad. Libo-li, můžete se stranou trudit ješte všelikými pochybnostmi. Bylo-li pouhé štěstí, když o tom vědě celý svět, že byla v Praze zřízena dříve ne v celém Německu universita? Byla-li věe pouhé reklamy, když celá křižácká vojska utí- kala před Husity? A když celý svět s obdi- vem vyslovoval jméno statečného mučenníka kostnického? ..
Komenský Liba Praha Německo
25 article
Závod o ceny! Tak oblíbený sport! A tam ve Štokholmě běží o světovou cenu v oborech kulturně nejvyšších! To dráždíl Zvykli jsme už odnášet si vavříny z různých závodišť. Jak by bylo lahodné, kdybychom i z toho světo- vého odcházeli ověnčeni znakem vítězstvíl — A nebylo by důstojnější, zůstávat hrdě na svém? Spokojit se prostým vědomím svého významu a své síly. A prokazovat váhu své bytosti raději v samotném — zápase života? — A jméno, sláva, uznání a ty druhé po- žitky aby zatím odnesli — jiní? — Nicotné zboží! Přečasto liché a pod- vodné! Není o ně co stát. — Jeremiáda pro skrčené duše, neschopné rozletu a radosti životal — Největší heroové ducha, básníci, vyná- lezci, raziči nových cest, objevitelé nových světů zůstali neznámi současníkům, docházeli uznání světa teprve, kdy už sami dávno ne- byli. — A bylo to snad v pořádku? O to právě běží, aby nová vzdělanost ke skutečné zá- sluze byla spravedlivější.
26 article
— Jen dovede-li toho! Bývalo za všech časů a zdá se být už zákonem přírody: sku- tečná veledíla, myšlenky opravdu hluboké dalekosáhlé zabírají tak dokonale mysl svého nositele a tvůrce, že mu ni času ni chuti ne- zbývá, shánět se ještě po nějakém — uznání. — Mají snad geniové také na příště k hanbě lidstva umírat hlady ? ... Těžko předvídat, jak bude či nebude příště. Jisto je pouze, těžko si představit opravdového genia, aby se někde tlačil, kde se rozdává uznání. Za to milá prostřednost. rozumí se, bývá vždy čipernější. A také to třeba uvážit, kterak časy se mění. Mění doby také své pány. A pánem novo- věku je množstvo, bytost hromadná, je dav všech forem a rodů. Ať dav po- uličný, divadelní, literární, širší nebo užší,. dav třídný nebo dav vzdělanosti vůbec. Vždy- cky bytost hlomozná, která podle své přírody široké má svoji potřebu, okázale a hlučně roz- dílet svoji přízeň. Dav není schopen cenit a vážit zásluhu jinak, než podle vnějších zná- mek. Třeba mu nápadně označit, silně pod- škrtnout, efektním paprskem osvítit pravduči moudrost, kterou si má zapamatovat. Význam