ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 22 2aac16a0-9099-11dd-a655-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 22
Chunky — 52 celkem · entity: person 152, org 12, place 16, work 26
1 masthead
Strana 2.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
I. prosince 1913. Číslo 336.
4 article
„Co to je s vámr? „Jen tak, víte... Jsou věci, z nichž se nevyzná člověk ani blízkému příteli. „Jste snad zamilován?“ „Och, nebudeme o tom mluviti . .. „Tak? Vidím vám na očích, že jsem uhodla. Ale ona... Opětuje ona vaše city „Nevím...“ povzdychl jsem roztržítě. „Proč se jí nezeptáte“ „Koho? „Ale té ženyl“ „Jaké? „Té, do niž jste zamilován. „Proč se jí nezeptám „Nu, ano. „Netroufám si.. Odvrátila se ode mne nervósně a chopila se svojí tužky, kdežto já jsem se pohroužil přemýšlení: měl-li jsem vestu pouze jednou na sobě — může-li se považovati za čistou,č nikoli? Ze zadu objaly v tom moji šíjí dvě laska- vé, teplé ruce, a chvějící se hlas domácí paní zašeptal: „Jestliže si, hlupáčku, netroufáš zeptat se jí — ona ti sama řekne: „Milujil“ Prvním mým hnutím bylo — udusiti vý- křik údivu a uleknutí... Vstal jsem s křesla objal jsem domácí paní v pasu a zvolal jsen zvořile: „Miláčku! Jaké štěsti!... Konečně.. „Nic nevadí,“ — pomyslil jsem si při tom — „teď ještě nemiluji, později si ji zamiluji Jak se říká — vydrží se, zamilují se. A v pod- statě je docela hezoučká.“ Ona se své strany také vzala mou hlavu a silně ji přitiskla ke svojí hrudi, na níž se skvěla brožka — rubiny vyložené její jméno „Nataša“. Rubíny se mi vtlačily do tváře vytiskly na ni podivné slovo: „Ašatan“. „Nu“ — pomyslil jsem si; — „je konec. Teď je na mně vytisknout dokonce už i tržní znak, její tovární známka. Patřím jí — tot jasno.
Miláček Nataša
5 article
Nedávno mně Nataša řekla: „Ale dneska ke mně zajel důstojník Ka- rakalov, můj starý známý.“ „Nu,“ — odvětil jsem: — „Sympaticky člověk?? „Velmi sympatický!“ „Ano... mezi důstojníky se setkáváme někdy s neobyčejně sympatickými lidmi. Odmlčeli jsme se. „Zdá se, že je do mne doposud zamilo vání „Tak? Nu, a což ty?“ „Dříve jsem také nebývala k němu lho stejná. Je takový ohnivý brunet.“ „Vida“ — řekl jsem roztržitě. — „Vskut- ku, tihle ti bruneti bývají někdy velmi hezcí. Začneš se brzy oblékati? Začátek koncertu je již za hodinu. Rozplakala se. „Co je ti? Miláčku! Co je s tebou? . .. „Nemáš mě rád... Jiný člověk by u dávno žárlil, sehrál by mi scénu, ale ty js všecko vyslechl jako sloup.. Sedíš a huhňáš. Ne, ne... nemiluješ mne!“ „Slovo cti, miluji tě!“ — namitl jsem roz- pačitě. — „Copak na tom, vskutku ... Oprav du milují. Oblékajíc se, vzlykala v slzách: „člověk... který miluje... nemůže po- slouchati lhostejně ... jestliže jeho milenka .. věnovala pozornost jinému muži ... „Miláčku! Vždyť mně také bylo těžko.. Na mou dušil... Mlčel jsem pouze ... Ale ve skutečnosti mi bylo neobyčejně těžko.“ Když jsme jeli do koncertu, byl jsem za- myšlen. Svlékaje se v šatně, věnoval jsem pozor- nost lehké úkloně, kterou obdařila Nataša jakéhosi tlusťocha s ryšavým vousem. „Kdo je to?“ — zeptal jsem se. „To je náš domácí. Najímám od něh „Milostivá.“ — řekl jsem zasmušile:- „Ať víckrát nic takového nevidím Podivila se. „Cože-é? „Cože? Ú, podlé zvíře! Viděl jsem, jak jsi se na něho podívala... Je to jistě tvůj mi- lovník!“ „Ale nikoli! Drahoušku... Vždyť toh tlusťocha sotva znám. Mluvila jsem s ním vše- ho všudy dvakrát, ohledně nějakých oprav.
Nataša Miláček
6 article
„Oprav?! Ú-ú, zmije! Tedy oprav? Nej- raději bych tě zardousil vlastníma rukama Řikáš mi, že miluješ pouze mě, ale současně... Její oči zazářily nadšením a tvář se vy- jasnila. „Miláčku můj, poklade! Ty na mne žár- líš? Máš mě tedy přece rád? ... „Nyní vás nenávidím! A tomu subjektu. jestliže se s ním ještě jednou setkám, dám ta- kový políček, že pozná, kde raci přezimují.. Ukážu vám, kdo já jsem ... Odbyv si tuto povinnost, vzal jsem Na- tšu pod paží, a vstoupili jsme do sálu. Ještě jsme ani neusedli, a již jsem začal jeviti všecky příznaky neklidu: vrtěl jsem hla- vou, šil jsem sebou na místě a zlostně jsem funěl. „Co je ti, přítelíčku?“ „Nestrpím toho, prosím! Támhle ten mla- dík ve smokingu náramně usilovně po tobě pokukuje. „Nu, bůh s ním! Co je nám po něm... „Tak, prosím? Bůh s ním?“ Chcete snad uspati moji bdělost? Upokojit hlupáka, al potom... za jeho zády... ho napálit. Děkuji vám. Nepřeji si nositi oné ozdoby, která... „Ale ujišťuji tě, miláčku, že ani nevím. o kom vlastně mluviš.. Zasmál jsem se sarkasticky. „Ona neví... A zatím sama už jistě má pro Řého připravené psaníčko . ..- Jaké psaníčko? Co to mluvíš, moje slun- ce?! Hleď, podivej se, že mám prázdné ruce. „Schovala jsi je do punčochy!“ „Ale kdy bych je byla napsala „Když ti sundávali divadelní plášť. Tohle ti neprojde jenom tak!“ „Miláčku! Miláčku A její tvář opět zářila hrdostí a nadšením byt.
Miláček
7 article
Procházeli jsme se v parku. Nataša vrhla na mne pohled se strany a řekla se strojenou lhostejností: „Vyjela jsem si dnes ráno procházkou p nábřeží. „Sama? „Ne sama. „A s kým pak? „Ale nač to chceš vědět?“ „Odpovidej!“ — zvolal jsem stýskavým hlasem: — „Chci to věděti!“ „Neřeknu“ — zasmála se Nataša. — „Bu deš se na mne zlobit. „Ach, tak?“ — rozkřikl jsme se, skřípaje zuby. — Ú, ú, ohavo! Však já vim: jezdila js se svým novým milencem. Skrytý úsměv zaleskl se v Natašinýcl očích. „Nu, ty také hnedle řekneš — s milen- cem... Jestliže jsme se spolu, s tím umělcem několikrát políbili . . „A, á“ — zařval jsem, burcuje svojí lho stejnost a vrozenou sobě mírnost rozpoutáním hromohlasého vzúpění. — „Tys se opovážila Nehodná! Nuže, dobrá!... Jestliže tě ješti jedenkráte zastihnu ve společnosti... — vím co udělám! „Ale co, co, co? — vykřikla Nataša chvějíc se celá horečnou zvědavostí. „Okamžitě se otočím a odejdu od teb Víckrát mne nespatříš . .. Nataša sklesla na lavičku a rozplakala se „Holubičko moje! Natašo?... Co je s te- bou? Proč pláčeš?“ „Ty mne už... nemiluješ“ — zašeptala Nataša, rozplývajíc se v slzách. — „Jiný člo- věk by mě za takovou strašlivou věc zbil, na- mlátil by mi, ale tys si pokřičel, pokřičel, upokojil jsi se . .. „Ale drahoušku! Jak pak mohu bi ženu? „Můžeší Můžeš! Můžeš! Jsou případy kdy milující člověk není si sebe vědom! Litoval jsem, že v tom okamžiku nebylo takového případu, který by mě zbavil smyslův a soudnosti...
Nataša Sam Odpovidej Holubička
8 article
„Arciže...“ — namitl jsem v rozpacích — „bývají i u mne takové případy, kdy se nedo- vedu ovládnouti, ale věc je taková, že jsem se nyní pojednou dopídil . .. „Čeho?“ — zeptala se mne, usmívajíc s v slzách. „Že tys si tu historku s umělcem sama vymyslila, že mě chceš prostě jen podráždít. „Ne, nevymyslila jsem si ji. Vidíš, jezdila jsem s ním — a jezdila. Libali jsme se, a li- balilí“ „A. á...“ — vzkřikl jsem zběsile, a ucho- pil jsem ji za ruku, ovšem tak opatrně, abych jí neudělal modřinu. — „Je to pravda ?! Tak tedy tu máš!“ Chytil jsem ji ostražitě za hrdlo, a vybra si místo, kde tráva hustěji rostla, mrštil jsem jí na zemi. Ležíc na zemi, dívala se na mne pohle- dem, v němž i skrze slzy prosvítala tajená radost. „Ty... mne... biješ?“ „Mlč, hanebná prostopášnice! Nebot zardeusími! ... Klesl jsem vedle ní na kolena, a objav prsty její šíji, zlehka jsem ji stiskl. „Bylo by zapotřebí ji udeřit,“ — pomysli jsem si — „ale kam jenom? Zdála se mi celá býti takovou něžnou. takovou křehkou, že i zcela lehký úhoz j mohl způsobiti vážný úraz. „Tu máš, tu máš! Zmije zrádnál Jedna rána zasáhla ruku, druhá trávu. Nataša seděla na zemi a ronila radostné „Tys mě... do opravdy ... zbil?- „Toť se ví, že do opravdy. Div, že jsem tě nezabíl. Vstala, upravila si šaty a řekla se lsti- vým úsměvem: „Nebudeš nic namítat proti tomu, když ke mně dnes večer přijede Karakalov?“ Uchopil jsem ji líným pohybem za ruku. vrhl jsem ji na zem, a s dovedností zkušeného operatéra jsem ji udeřil dvakrát do zad, jednou přes tvář. „Div, že jsem tě nezabil. Nu, vstávej! P- jdeme domů — začíná býti vlhko.
Chytil Zmij Nataša
10 article
V poslední době vspukají mezi mnou Natašou strašlivé scény — takže to někdy až vyvolává zakročováni sousedů. Vracíme se z divadla nebo z procházky nemám ani času svléci se, a již mrštím Nata šou na koberec, rdousím ji poduškou, anebo jí buším ze všech sil do zad, dávaje arci po zor, abych jí nepolámal žebra. Nataša křičt, prosí o slitování, zapřísahá se, že není vinna, a na ten rámus se začnou sbíhati sousedé. „Vy jste se zbláznil,“ — říkají mí s hrů zou. — „Vždyť vy nejste inteligentní člověk nýbrž zběsilé zvíře. „Zabiju ji“ — říčím ochraptělý, a ohlížín se kolem sebe očima, zalitýma krví.
Nataša
11 title
Tak tedy bude státi na měm pominíku „Zde odpočívá delikátní člověk.
12 title
Juki-Onna.
Onn
13 article Napsal Lafcadio Hea r n. Přel. Vladimir T atrev
Napsal Lafcadio Hea r n. Přel. Vladimir T atrev V jedné vesnici v provincii Musaši žil dva drvoštěpové, Mosaka a Minokiči. V době o niž mluvím, Mosaka byl už stařec, a Mino- kiči, jeho učedník, byl jinoch osmnáctiletý Den jak den chodili spolu do lesa, vzdáleného od vesnice asi pět mil. Na cestě tam musí s přes širokou řeku a je tu přívoz. Na tom mi- stě, kde je přívoz, vystavěli už několikrá most, ale povodeň jej pokaždé odnesla, ježto obyčejný most nemůže zde odolati proudu když řeka se vzedme. Jednou za velmi studeného večera Mo- saku a Minokiči kráčeli domů, když tu je za- stihla veliká vánice. Došli až ku přívozu a vi- děli, že přívozník je pryč, nechav loďku na druhém břehu řeky. Plovati nebylo toho dne možno a drvoštěpové tedy ukryli se v chýši přívoznikově, majíce se ještě za šťastné, že vůbec našli nějaké přístřeší. V chýši nebylo ohřivadla, ani místa, kde by mohli rozdělati oheň; byla to chatrč pouze na dvě rohože (t. j. jeji podlaha byla asi 6 čtverečných stop a měla jedny dvéře, ale žádných oken. Mo- saku a Minokiči zavřeli dobře dvéře a ulehli k spánku, majíce na sobě slaměnné pláště do deště. Z počátku nebylo jim příliš zima myslili, že bouře brzy přejde. Starý usnul téměř ihned, ale mladý, Mino- kiči, neusínal dlouho, naslouchaje strašnému vichru a neustálému šlehání sněhu do dveří. Řeka ječela a chata se kolísala a skřípala jako kocábka na moři. Bouře byla děsná a vzduch stával se každým okamžikem studenější, takže Minokiči se pod pláštěm třásl. Ale posléze i přes zimu usnul také.
He Minokič Mosak Mino Musaši
14 article
Probudil se, cítě metelici sněhovou ve tváři. Dvéře chýše byly vypáčeny a on v od- lesku sněhu (juki-a kari) viděl ve světníci ženu celou bílou. Skláněla se nad Mosakem a dýchala naň a její dech byl jako skvouci bílá pára. Téměř v témže okamžiku obrátila se k Minokičimu a sehnula se nad ním. Po- koušel se vykřiknouti, ale shledal, že nemůže pronésti ani hlásku. Bílá žena skláněla se nad ním níž a níže, až její tvář se ho skoro do- týkala; viděl, že jest velmi krásná, ač její oči ho děsily. Chvilku se na něho dívala, pak se usmála a zašeptala: „Chtěla jsem ti udělati totéž, co tomu druhému, ale jakási litost s te- bou mi nedá... jsi ještě tak mlád... Jsi hezký hoch. Minokiči, a já ti teď neubližím. Ale jestliže kdy někomu — a třebas i vlastní matce — řekneš, co jsi dnes v noci viděl, do- zvím se to a pak tě usmrtím... Pamatuj si, co ti povímí S těmito slovy se od něho otočila a zmi- zela vchodem. Teprve teď shledal Minokiči. že může sebou hnouti, i vyskočil a vyhléi ven. Ale po ženě nebylo nikde ani vidu a sníh vztekle hnal se do chatrče. Minokiči za- vřel dvéře a upevnil je, opřev o ně několik polen. Byl by rád věděl, otevřel-li je vítr; zdálo se mu, že snad jen snil a že záblesk sněhového odlesku ve vchodu pokládal za bilou ženskou postavu, ale nevěděl to jistě. Zavolal na Mo- saku a zděsil se, když stařec neodpovídal.
Mosak Minokiči
15 article
Natáhl ve tmě ruku k němu a dotkl se jeho tváře a shledal, že je ledová. Mosaku byl ztuhlý a mrtev ... Do svítání bouře přešla, a když přívoznik krátce po východu slunce vrátil se na své sta- noviště, našel Minokičiho, an leží beze smysla vedle zmrzlého těla Mosakova. Rychle se ho ujal a on brzy příšel k sobě, ale zůstal ještě dlouho nemocen následkem nastuzení, které si uhnal opé strašné noci. Velice jej také po- děsila smrt starcova, ale o zjevení bílé ženy neřekl ničeho. Jakmile se zase zotavil, vrátil se k svému povolání, chodě každého jitra sám do lesa a vraceje se za soumraku o otýpkami dříví, které mu matka pomáhala prodávati.
Minokiči Mosakův
16 article
JJednou večer v zimě (bylo to rok na tol. vraceje se domů, dohonil dívku, která náhodou ubírala se touže cestou. Byla vysoká, štíhlá velmi hezká a na Minokičího pozdrav odpo- věděla hlasem tak lahodným uchu, jako je hlas zpěvného ptáka. I šel vedle ní a dali se do řeči. Dívka pravila, že se jmenuje O-JJuki-). že před nedávnem ztratila rodiče a jde nyni do Jeda, kde má náhodou několik chudých příbuzných, kteři jí snad pomohou k nějakému místu služebné. Minokiči brzy cítil se okou- zlen cizí dívkou a čím více na ni hleděl, tím hezčí se mu zdála. Tázal se jí, je-li už zaslí- bena, a ona se smíchem odvětila, že je dosud volná. Pak zase ona otázala se Minokičiho je-li už ženat aneb aspoň zadán, a on jí řekl, že ač má se starati jen o ovdovělou matku. přece se dosud o otázce „vážené snachy“ ne- uvažovalo, ježto je ještě velmi mlád... P těchto důvěrnostech oba kráčeli dále hodnou chvíli mlčky, ale jak praví přísloví: „Ki ga aréba, mé mo kuči hodo ni mono we iu“ fie-li tu přání, oči dovedou říci zrovna tolik, co ústa). Než došli do vesnice, zalíbili se velice druh druhu a Minokiči poprosil O-JJuki, aby se chvili u nich zdržela. Zprvu se trochu upejpala a váhala, ale pak vešla s ním do domku: jeho matka ji uvítala a přípravila jí teplý pokrm. O-Juki počínala si tak rozto- mile, že matka Minokičiho rázem si ji oblíbila a ji přemluvila, aby odložila cestu do Jeda. A přirozený konec celé věci byl, že O-JJuki do Jeda už vůbec nešla. Zůstala v domě jako „vážená snacha O-Juki se ukázala velmi dobrou snachou.
O JJuki Minokiči Minokič
17 article
Když matka Minokičího umírala — asi pět let potom — její poslední slova byla slova lásky a chvály pro ženu jejího syna. A O-Juki porodila Minokičimu deset dětí — hochůi děvčat — všechny hezké a velmi krásné pleti. Venkované pokládali O-Juki za osobu podivuhodnou a přirozeností svou od nich odlišnou. Venkovanky z největší části záhy stárnou, ale O-Juki, i když už stala se matkou deseti dětí, vypadala tak mladě a svěže, jako tenkrát, kdy poprvé příšla do vesnice. Jednou večer, když děti odešly spát. O-Juki šila při světle papírové lampy: Mino- kiči ji pozoroval a pravil: „Když tě tu vidím šíti, se světlem na tváři, vzpomínám si na zvláštní věc, která se mi přihodila, když jsem byl mladík osmnáctiletý. Tehdy jsem víděl ně- koho tak krásného a bílého, jako jsi ty nyní — věru, byla ti velmi podobna .. Ani nepozvednuvší oči od své práce. O-Juki odpověděla: „Pověz mi o ní ... Kde jsi ji víděl? A Minokiči váprávěl jí o strašné noci chatě přívozníkově a o bílé ženě, která se nad ním sehnula, usmívajíc se a šeptajíc,a o němé smrti starého Mosaku. A pravil: „At ve spánku nebo v bdění, to bylo jedinkrát, co jsem viděl bytost tak krásnou, jako jsi ty.
Minokičí Juki
18 article
Ovšem nebyla bytosti lidskou, a já se jí bál. velice bál — ale cna byla tak bilá! Opravdu. nevěděl jsem nikdy jistě, bylo-li to, co jsem viděl. sen či Sněhová Žena .. O-Juki mrštila šitím a vstala a sehnula se nad Minokičim, kde seděl, a zaskřečej mu do tváře: „Byla jsem to já — já — já! Byla to O-Juki! A tenkrát jsem ti řekla, že tě usmrtím, řekneš-li někdy slovo o tom!.. Kdyby nebylo těch spících dětí zde, zabila bych tě v tu chvili! A teď raději pečuj o ně velmi, velmi dobře, neboť budou-li kdy mi ) Toto jméno, které znamená „„Saíb“. ie dos obvykle. proč stěžovati si na tebe, naložím s tebou, jal zasloužiš! . .. Ještě co skřečela, hlas jí seslábl jako na- říkání větru, pak se rozplynula ve skvouci bílou mlhu, která se zakroužila k trámům ve stropu a odechvěla otvorem ve střeše . .. A už jí nebylo nikdy viděti. čís. 522. achy, 19/1 Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtež adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II. Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“. Úloha čís. 1006. (Originál.) Jar. Pilnáček, žizžkov.
Pilnáček Praha Minokičim
20 article Mat ve 2 tazích.
Mat ve 2 tazích. Zprávy šachové. Praha. V soutěži o memoria! dra. Jana Dobruského sehráno v minulém týdnu několik vysoce zajímavých a pro konečné posta- vení některých teamů velmi rozhodujících matchů Tak dne 28. listopadu podlehl neočekávaně Š. K- Smíchov Š. klubu Důras přes to že postavil team velmi silný. Dlužno ovšem přiznati, že v někte- rých partiích byla vítězům Stěstěna dosti pří- znivá. š. K. Důras. š. K. Smícho. Otevření. 1. Hromádka 1 dr. Kvíčala O Anglická hra. 2. Unger 1 Engler 0 Střelcová hra. O Francouzská hra. 3. Kuchynka 1 Novák 4. Kolb O inž. Mareš 1 Skotská hra. 5. Veirauch O Jelínek 1 Králův gambit. 5. Ekl 1/4. Dlouhý 42 Caro-Kann. 1 Franoouzská hra. 7. Kašpar 0 Svoboda 1 dr. Honzák O Caro-Kann. 8. Říha V domácím matchi š. klubu Dobruský kladli bráči B-teamu svým starším kolegům tuhý odpor. Sebráno několik zajímavých partií. š. K. Dobruský š. S. Dobruský Otevření. B-tesm.Asteam. svev 1. Opočenský 1 Moravec 0 Hra čtyř jezdců. 2. Mitovský 0 Starý 1 Caro-Kann 3. dr. Werthei- 1 Pěšcem dámy. mer 0 Šerý U Vídeňská hra. 4. Tereba 1 Hajn 1 Španělská hra. 5. Havlik 0 Kornia 1 ltalská hra. 6. inž. Janeček Ú Kautský 7. dr. Vávra 1/% šl. Žukovský 2 Vídeňská hra. 1 Španělská hra. 8. Skalička ú Židlický b 2 I v druhém svém matchi C-team Dobruského dopilil lepšího výsledku, než dalo se očekávati v boji s tak vážným konkurentem, jakým je 3. k. Vyšehrad. Šach. klub Vyše- 8. kl. Dobru- ský C-team hrad. Sicilská hra.
Dobruský Důras K Důras Hromádka doktor Kvíčala Unger Engler Kuchynka Novák Kolb Ing Mareš Veirauch Jelínek Honzák Cara Kann Říha K Dobruský S Dobruský Opočenský Moravec Werthei Tereba Hajn Havlik Kornio Janeček Kautská Vávra Žukovský Židlický Praha Dlouhý Stará Skalička Vyšehrad Střelcová 42 Cara Kašpar Svoboda Cara Vyš8 Cteam hrad
22 article
1. Kuželka 1 Řiha o Hollandská hra : Silvestr o 2. Arnold 0 Přeček1 Španělská hra 3. Svačina 1 Hromádkal4 Francouzská bra 4. Pechar Spanělská hra Kovárna 5. Brabe Gambit dámy Kafka o 6. Skřivan Caro-Kann Dane 7. Schmidt 1 Mára Hra 3. jezdců 8. Pokorný Partie Schmidt-Daneš byla přerušena a bud asi rozhodnuta ve prospěch Danešův O dva dny později zaznamenal C-team Do- bruského opět úspěch fovšem jen relativní), pod- lehnuv Š. klubu Důras jen v poměru 21/2 : 512. Š. kl. Dobruský šach. klub Důras. C-team. O Hromádka 1 Pěšcem dámy 1. Říha O Unger 2. Silvester O Kuchynka 1 Hra 4 jezdců 3. Přeček Ruská hra
Arnold Přeček Svačina Pechar kovárna Kafka Schmidt Daneš Danešův Důras Hromádka Říha Unger Silvester Kuchynka Řiha Skřivan Cara Kann Dan 7 Mára
25 article
pro- neroz- Počet Poměr hráno hráno hráno hodně bodů výher 4 12: 4 Š. K. Vyšehrada — 4 101/2 : 512 § K. Dobruský A 2 — 4 121/2 : 11 Š. K. Důras 1 3 12//2 : 11 š. K. Smíchov 3 2 81/2 : 7 Š. K. Nusle 3 11//2 : 12 Š. K.Dobruský B3 4 : 12 š. K. Vršovice z 8 : 16 š K. DobruskýC 3 Praha. Ve čtvrtek 4. prosince byl v Šach ov- ním klubu Dobruský hostem mistr světa dr. Emanuel Lasker. Pro krátkost doby jsme nuceni podati jen stručnou zprávu, ponechávajíce si podrobnosti, zejména pokud zajímavé před- nášky se týče, pro přiští rubriku. Dr. L. asker přednášel o mistrovství světa v šachu se zřete- lem ke bližícímu se matehi jeho s Rubinsteinem. V simultanní produkci nedocilil také lepšího vý- sledku než všichni ostatní mistři, kteří v posled- ních letech v Praze hráli. Z 25 partií, po více než 712 hodiny trvající hře, pouze 10 vyhrál, 5 pro- hrál a 10 zremisoval. Vyhráli: Arnold, dr. Berla. Černý, Říha a dr. Meisner, remisovali: Svačina, Kornia, Serý, ryt. Kruliš-Randa. Matys. Starý. Richter. Zářecký, Schauer a Dr. Wertheimer.
K Vyšehrada K Dobruský K Důras K Nusl K Dobruskýc Dobruský doktor Lasker L asker Rubinstein Arnold Berl Černá Říha Meisner Svačina Kornio Serý Kruliš Randa Matys Richter Zářecký Schauer Wertheimer Smíchov Vršovice Praha A 2
26 article
Řešení úloh. Čís. 947. J. Kotrč. 1. Dí4—g5 co 2. Sc4+ atd- 1. — Ke4 2. St5+ atd. 1. — Shó 2. Sc4++ atd 1. — d5 2. Si5- atd. 1. — Si7 2. Db5 + atd 1. — b5 2. DXh5 atd. Čís. 948. K. A. L. Kubbel. 1. Vg3—b3+ Ke 2. dsV atd. 1. — Kd5 2. d8J atd. 1. — K o 2. d8D atd. 1. — Jg3 2. d8S atd. Čís. 949. E. Holm. 1. c5—c6 dxc6 2. Kis Sc8 3. a7 Sb7 4. Kdél c5 5. Ke7 atd. 4. — K 5. Ke7 Sa3 6. Kb8 atd. Čís. 950. K. Mitovský. 1. Ka5—b4 2, a5 3. Ka 4. b4 5. b5 atd. Čís. 951. V. Košek. 1. Vb2—b3 o 2. Ve3 atd. 1. — KXe5 2. De7- atd. 1. — c6 2. Dí4 atd. 1. — Sa2 2. Vec3 atd. 1. — Sb6 2. Vbc3 atd. Čís. 952. C. E. Lindquist. 1. Vc6—c6 Kxe5 2. Jd7+ atd. 1. KXe4 2. Jd3++ atd. 1. — Ve 2. Je6 a td. Čís. 953. A. Uršič 1. Se3—at KXal 2. Jc3 ald. 1. — Ka3 2. Sb2+ atd. 1. — a3 2. Jc3++ atd. Čís. 954. J. Vašta 1. Ka1—b2 atd. Čís. 955. K. Mitovský 1. Da5—h5 o 2. Dg4- atd. 1. — Jg5 2. DXh4+ atd. 1. — Kí4 2. Sxh2- atd. Duál 2. e3— zamezi se přídáním bílého pěšce na c4. Čís. 956. J. Jespersen. 1. Je6—d8eo 2. Dxb7- atd. 1. — SXdS 2. Dc6- atd. 1. — Kxds 2. Db6— atd. 1. — VXb4 2. DXa5 atd. 1. — b 2. Da6+i. atd. Čís. 957. C. Gawrilow. 1. e6—e7 atd. Čís. 958. J. Moravec. 1. Ve4xe6 Jxkcct. 2. Jb8+ atd. 1. — Jxe6 2. Jf6— atd. 1. — e2 2. Dí3+ atd. 1. — Sel 2. Db3— atd. 1. — Víe 2. Sxf4 atd. 1. — Ví8 2. SxI3 atd. Čís. 959. C. E. Lindquist. 1. Sh7—g8 atd. Čís. 960. M. Havel. 1. De3— cl atd.
J Kotrč K A L Kubbel E Holm K Mitovský V Košek E Lindquist Vc A Uršič J Vašta J Jespersen Dxb Dc J Moravec Jf sh M Havel Kdél c 5 5 DXh 4 + e 7 jb 8 + Shó 2 c 6 2 sa 2 2 Sb 6 2 c 6 Kx 5 2 Jd 7 + KXal 2 Sb 2 + SXdS 2 Kxd 2 Jxkcci Jx 6 2 e 2 2 Selo 2 Ví 2
28 article Ceské graníí
Ceské graníí Elitní sbírka klavírní. Svazek I. obsahuje 25 nejoblibenějších skla- deb od Fučíka. Hummela. Pivody. Smetany. Vymetala. Zadrožila. Zajíce atd., K 6.— elegentně vázané K 7.50. Svazek II. obsahuje 20 nejoblíbenějších skladeb od Dvořáka. Harkavského, No- váčka. Tysovského, Záhorského atd., jež jednotlivě zakoupeny stály by as K 40.— jen K 4.80. elegantně vázané: K 6.30.
Fučík Hummel Pivoda Smetan Vymetal Zajíc Dvořák Tysovský Záhorský