2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
I. prosince 1913. Číslo 336.
4
article
„Co to je s vámr?
„Jen tak, víte... Jsou věci, z nichž se
nevyzná člověk ani blízkému příteli.
„Jste snad zamilován?“
„Och, nebudeme o tom mluviti . ..
„Tak? Vidím vám na očích, že jsem
uhodla. Ale ona... Opětuje ona vaše city
„Nevím...“ povzdychl jsem roztržítě.
„Proč se jí nezeptáte“
„Koho?
„Ale té ženyl“
„Jaké?
„Té, do niž jste zamilován.
„Proč se jí nezeptám
„Nu, ano.
„Netroufám si..
Odvrátila se ode mne nervósně a chopila
se svojí tužky, kdežto já jsem se pohroužil
přemýšlení: měl-li jsem vestu pouze jednou
na sobě — může-li se považovati za čistou,č
nikoli?
Ze zadu objaly v tom moji šíjí dvě laska-
vé, teplé ruce, a chvějící se hlas domácí paní
zašeptal:
„Jestliže si, hlupáčku, netroufáš zeptat
se jí — ona ti sama řekne: „Milujil“
Prvním mým hnutím bylo — udusiti vý-
křik údivu a uleknutí... Vstal jsem s křesla
objal jsem domácí paní v pasu a zvolal jsen
zvořile:
„Miláčku! Jaké štěsti!... Konečně..
„Nic nevadí,“ — pomyslil jsem si při tom
— „teď ještě nemiluji, později si ji zamiluji
Jak se říká — vydrží se, zamilují se. A v pod-
statě je docela hezoučká.“
Ona se své strany také vzala mou hlavu
a silně ji přitiskla ke svojí hrudi, na níž se
skvěla brožka — rubiny vyložené její jméno
„Nataša“. Rubíny se mi vtlačily do tváře
vytiskly na ni podivné slovo: „Ašatan“.
„Nu“ — pomyslil jsem si; — „je konec.
Teď je na mně vytisknout dokonce už i tržní
znak, její tovární známka. Patřím jí — tot
jasno.
Miláček
Nataša
5
article
Nedávno mně Nataša řekla:
„Ale dneska ke mně zajel důstojník Ka-
rakalov, můj starý známý.“
„Nu,“ — odvětil jsem: — „Sympaticky
člověk??
„Velmi sympatický!“
„Ano... mezi důstojníky se setkáváme
někdy s neobyčejně sympatickými lidmi.
Odmlčeli jsme se.
„Zdá se, že je do mne doposud zamilo
vání
„Tak? Nu, a což ty?“
„Dříve jsem také nebývala k němu lho
stejná. Je takový ohnivý brunet.“
„Vida“ — řekl jsem roztržitě. — „Vskut-
ku, tihle ti bruneti bývají někdy velmi hezcí.
Začneš se brzy oblékati? Začátek koncertu
je již za hodinu.
Rozplakala se.
„Co je ti? Miláčku! Co je s tebou? . ..
„Nemáš mě rád... Jiný člověk by u
dávno žárlil, sehrál by mi scénu, ale ty js
všecko vyslechl jako sloup.. Sedíš a huhňáš.
Ne, ne... nemiluješ mne!“
„Slovo cti, miluji tě!“ — namitl jsem roz-
pačitě. — „Copak na tom, vskutku ... Oprav
du milují.
Oblékajíc se, vzlykala v slzách:
„člověk... který miluje... nemůže po-
slouchati lhostejně ... jestliže jeho milenka ..
věnovala pozornost jinému muži ...
„Miláčku! Vždyť mně také bylo těžko..
Na mou dušil... Mlčel jsem pouze ... Ale ve
skutečnosti mi bylo neobyčejně těžko.“
Když jsme jeli do koncertu, byl jsem za-
myšlen.
Svlékaje se v šatně, věnoval jsem pozor-
nost lehké úkloně, kterou obdařila Nataša
jakéhosi tlusťocha s ryšavým vousem.
„Kdo je to?“ — zeptal jsem se.
„To je náš domácí. Najímám od něh
„Milostivá.“ — řekl jsem zasmušile:-
„Ať víckrát nic takového nevidím
Podivila se.
„Cože-é?
„Cože? Ú, podlé zvíře! Viděl jsem, jak
jsi se na něho podívala... Je to jistě tvůj mi-
lovník!“
„Ale nikoli! Drahoušku... Vždyť toh
tlusťocha sotva znám. Mluvila jsem s ním vše-
ho všudy dvakrát, ohledně nějakých oprav.
Nataša
Miláček
6
article
„Oprav?! Ú-ú, zmije! Tedy oprav? Nej-
raději bych tě zardousil vlastníma rukama
Řikáš mi, že miluješ pouze mě, ale současně...
Její oči zazářily nadšením a tvář se vy-
jasnila.
„Miláčku můj, poklade! Ty na mne žár-
líš? Máš mě tedy přece rád? ...
„Nyní vás nenávidím! A tomu subjektu.
jestliže se s ním ještě jednou setkám, dám ta-
kový políček, že pozná, kde raci přezimují..
Ukážu vám, kdo já jsem ...
Odbyv si tuto povinnost, vzal jsem Na-
tšu pod paží, a vstoupili jsme do sálu.
Ještě jsme ani neusedli, a již jsem začal
jeviti všecky příznaky neklidu: vrtěl jsem hla-
vou, šil jsem sebou na místě a zlostně jsem
funěl.
„Co je ti, přítelíčku?“
„Nestrpím toho, prosím! Támhle ten mla-
dík ve smokingu náramně usilovně po tobě
pokukuje.
„Nu, bůh s ním! Co je nám po něm...
„Tak, prosím? Bůh s ním?“ Chcete snad
uspati moji bdělost? Upokojit hlupáka, al
potom... za jeho zády... ho napálit. Děkuji
vám. Nepřeji si nositi oné ozdoby, která...
„Ale ujišťuji tě, miláčku, že ani nevím.
o kom vlastně mluviš..
Zasmál jsem se sarkasticky.
„Ona neví... A zatím sama už jistě má
pro Řého připravené psaníčko . ..-
Jaké psaníčko? Co to mluvíš, moje slun-
ce?! Hleď, podivej se, že mám prázdné ruce.
„Schovala jsi je do punčochy!“
„Ale kdy bych je byla napsala
„Když ti sundávali divadelní plášť. Tohle
ti neprojde jenom tak!“
„Miláčku! Miláčku
A její tvář opět zářila hrdostí a nadšením
byt.
Miláček
7
article
Procházeli jsme se v parku. Nataša vrhla
na mne pohled se strany a řekla se strojenou
lhostejností:
„Vyjela jsem si dnes ráno procházkou p
nábřeží.
„Sama?
„Ne sama.
„A s kým pak?
„Ale nač to chceš vědět?“
„Odpovidej!“ — zvolal jsem stýskavým
hlasem: — „Chci to věděti!“
„Neřeknu“ — zasmála se Nataša. — „Bu
deš se na mne zlobit.
„Ach, tak?“ — rozkřikl jsme se, skřípaje
zuby. — Ú, ú, ohavo! Však já vim: jezdila js
se svým novým milencem.
Skrytý úsměv zaleskl se v Natašinýcl
očích.
„Nu, ty také hnedle řekneš — s milen-
cem... Jestliže jsme se spolu, s tím umělcem
několikrát políbili . .
„A, á“ — zařval jsem, burcuje svojí lho
stejnost a vrozenou sobě mírnost rozpoutáním
hromohlasého vzúpění. — „Tys se opovážila
Nehodná! Nuže, dobrá!... Jestliže tě ješti
jedenkráte zastihnu ve společnosti... — vím
co udělám!
„Ale co, co, co? — vykřikla Nataša
chvějíc se celá horečnou zvědavostí.
„Okamžitě se otočím a odejdu od teb
Víckrát mne nespatříš . ..
Nataša sklesla na lavičku a rozplakala se
„Holubičko moje! Natašo?... Co je s te-
bou? Proč pláčeš?“
„Ty mne už... nemiluješ“ — zašeptala
Nataša, rozplývajíc se v slzách. — „Jiný člo-
věk by mě za takovou strašlivou věc zbil, na-
mlátil by mi, ale tys si pokřičel, pokřičel,
upokojil jsi se . ..
„Ale drahoušku! Jak pak mohu bi
ženu?
„Můžeší Můžeš! Můžeš! Jsou případy
kdy milující člověk není si sebe vědom!
Litoval jsem, že v tom okamžiku nebylo
takového případu, který by mě zbavil smyslův
a soudnosti...
Nataša
Sam
Odpovidej
Holubička
8
article
„Arciže...“ — namitl jsem v rozpacích —
„bývají i u mne takové případy, kdy se nedo-
vedu ovládnouti, ale věc je taková, že jsem
se nyní pojednou dopídil . ..
„Čeho?“ — zeptala se mne, usmívajíc s
v slzách.
„Že tys si tu historku s umělcem sama
vymyslila, že mě chceš prostě jen podráždít.
„Ne, nevymyslila jsem si ji. Vidíš, jezdila
jsem s ním — a jezdila. Libali jsme se, a li-
balilí“
„A. á...“ — vzkřikl jsem zběsile, a ucho-
pil jsem ji za ruku, ovšem tak opatrně, abych
jí neudělal modřinu. — „Je to pravda ?! Tak
tedy tu máš!“
Chytil jsem ji ostražitě za hrdlo, a vybra
si místo, kde tráva hustěji rostla, mrštil jsem
jí na zemi.
Ležíc na zemi, dívala se na mne pohle-
dem, v němž i skrze slzy prosvítala tajená
radost.
„Ty... mne... biješ?“
„Mlč, hanebná prostopášnice! Nebot
zardeusími! ...
Klesl jsem vedle ní na kolena, a objav
prsty její šíji, zlehka jsem ji stiskl.
„Bylo by zapotřebí ji udeřit,“ — pomysli
jsem si — „ale kam jenom?
Zdála se mi celá býti takovou něžnou.
takovou křehkou, že i zcela lehký úhoz j
mohl způsobiti vážný úraz.
„Tu máš, tu máš! Zmije zrádnál
Jedna rána zasáhla ruku, druhá trávu.
Nataša seděla na zemi a ronila radostné
„Tys mě... do opravdy ... zbil?-
„Toť se ví, že do opravdy. Div, že jsem
tě nezabíl.
Vstala, upravila si šaty a řekla se lsti-
vým úsměvem:
„Nebudeš nic namítat proti tomu, když
ke mně dnes večer přijede Karakalov?“
Uchopil jsem ji líným pohybem za ruku.
vrhl jsem ji na zem, a s dovedností zkušeného
operatéra jsem ji udeřil dvakrát do zad,
jednou přes tvář.
„Div, že jsem tě nezabil. Nu, vstávej! P-
jdeme domů — začíná býti vlhko.
Chytil
Zmij
Nataša
10
article
V poslední době vspukají mezi mnou
Natašou strašlivé scény — takže to někdy až
vyvolává zakročováni sousedů.
Vracíme se z divadla nebo z procházky
nemám ani času svléci se, a již mrštím Nata
šou na koberec, rdousím ji poduškou, anebo
jí buším ze všech sil do zad, dávaje arci po
zor, abych jí nepolámal žebra.
Nataša křičt, prosí o slitování, zapřísahá
se, že není vinna, a na ten rámus se začnou
sbíhati sousedé.
„Vy jste se zbláznil,“ — říkají mí s hrů
zou. — „Vždyť vy nejste inteligentní člověk
nýbrž zběsilé zvíře.
„Zabiju ji“ — říčím ochraptělý, a ohlížín
se kolem sebe očima, zalitýma krví.
Nataša
11
title
Tak tedy bude státi na měm pominíku
„Zde odpočívá delikátní člověk.
13
article
Napsal Lafcadio Hea r n. Přel. Vladimir T atrev
Napsal Lafcadio Hea r n. Přel. Vladimir T atrev
V jedné vesnici v provincii Musaši žil
dva drvoštěpové, Mosaka a Minokiči. V době
o niž mluvím, Mosaka byl už stařec, a Mino-
kiči, jeho učedník, byl jinoch osmnáctiletý
Den jak den chodili spolu do lesa, vzdáleného
od vesnice asi pět mil. Na cestě tam musí s
přes širokou řeku a je tu přívoz. Na tom mi-
stě, kde je přívoz, vystavěli už několikrá
most, ale povodeň jej pokaždé odnesla, ježto
obyčejný most nemůže zde odolati proudu
když řeka se vzedme.
Jednou za velmi studeného večera Mo-
saku a Minokiči kráčeli domů, když tu je za-
stihla veliká vánice. Došli až ku přívozu a vi-
děli, že přívozník je pryč, nechav loďku na
druhém břehu řeky. Plovati nebylo toho dne
možno a drvoštěpové tedy ukryli se v chýši
přívoznikově, majíce se ještě za šťastné, že
vůbec našli nějaké přístřeší. V chýši nebylo
ohřivadla, ani místa, kde by mohli rozdělati
oheň; byla to chatrč pouze na dvě rohože
(t. j. jeji podlaha byla asi 6 čtverečných stop
a měla jedny dvéře, ale žádných oken. Mo-
saku a Minokiči zavřeli dobře dvéře a ulehli
k spánku, majíce na sobě slaměnné pláště do
deště. Z počátku nebylo jim příliš zima
myslili, že bouře brzy přejde.
Starý usnul téměř ihned, ale mladý, Mino-
kiči, neusínal dlouho, naslouchaje strašnému
vichru a neustálému šlehání sněhu do dveří.
Řeka ječela a chata se kolísala a skřípala jako
kocábka na moři. Bouře byla děsná a vzduch
stával se každým okamžikem studenější, takže
Minokiči se pod pláštěm třásl. Ale posléze
i přes zimu usnul také.
He
Minokič
Mosak
Mino
Musaši
14
article
Probudil se, cítě metelici sněhovou ve
tváři. Dvéře chýše byly vypáčeny a on v od-
lesku sněhu (juki-a kari) viděl ve světníci
ženu celou bílou. Skláněla se nad Mosakem
a dýchala naň a její dech byl jako skvouci
bílá pára. Téměř v témže okamžiku obrátila
se k Minokičimu a sehnula se nad ním. Po-
koušel se vykřiknouti, ale shledal, že nemůže
pronésti ani hlásku. Bílá žena skláněla se nad
ním níž a níže, až její tvář se ho skoro do-
týkala; viděl, že jest velmi krásná, ač její
oči ho děsily. Chvilku se na něho dívala, pak
se usmála a zašeptala: „Chtěla jsem ti udělati
totéž, co tomu druhému, ale jakási litost s te-
bou mi nedá... jsi ještě tak mlád... Jsi hezký
hoch. Minokiči, a já ti teď neubližím. Ale
jestliže kdy někomu — a třebas i vlastní
matce — řekneš, co jsi dnes v noci viděl, do-
zvím se to a pak tě usmrtím... Pamatuj si,
co ti povímí
S těmito slovy se od něho otočila a zmi-
zela vchodem. Teprve teď shledal Minokiči.
že může sebou hnouti, i vyskočil a vyhléi
ven. Ale po ženě nebylo nikde ani vidu a
sníh vztekle hnal se do chatrče. Minokiči za-
vřel dvéře a upevnil je, opřev o ně několik
polen. Byl by rád věděl, otevřel-li je vítr; zdálo
se mu, že snad jen snil a že záblesk sněhového
odlesku ve vchodu pokládal za bilou ženskou
postavu, ale nevěděl to jistě. Zavolal na Mo-
saku a zděsil se, když stařec neodpovídal.
Mosak
Minokiči
15
article
Natáhl ve tmě ruku k němu a dotkl se jeho
tváře a shledal, že je ledová. Mosaku byl
ztuhlý a mrtev ...
Do svítání bouře přešla, a když přívoznik
krátce po východu slunce vrátil se na své sta-
noviště, našel Minokičiho, an leží beze smysla
vedle zmrzlého těla Mosakova. Rychle se ho
ujal a on brzy příšel k sobě, ale zůstal ještě
dlouho nemocen následkem nastuzení, které
si uhnal opé strašné noci. Velice jej také po-
děsila smrt starcova, ale o zjevení bílé ženy
neřekl ničeho. Jakmile se zase zotavil, vrátil
se k svému povolání, chodě každého jitra sám
do lesa a vraceje se za soumraku o otýpkami
dříví, které mu matka pomáhala prodávati.
Minokiči
Mosakův
16
article
JJednou večer v zimě (bylo to rok na tol.
vraceje se domů, dohonil dívku, která náhodou
ubírala se touže cestou. Byla vysoká, štíhlá
velmi hezká a na Minokičího pozdrav odpo-
věděla hlasem tak lahodným uchu, jako je
hlas zpěvného ptáka. I šel vedle ní a dali se
do řeči. Dívka pravila, že se jmenuje O-JJuki-).
že před nedávnem ztratila rodiče a jde nyni
do Jeda, kde má náhodou několik chudých
příbuzných, kteři jí snad pomohou k nějakému
místu služebné. Minokiči brzy cítil se okou-
zlen cizí dívkou a čím více na ni hleděl, tím
hezčí se mu zdála. Tázal se jí, je-li už zaslí-
bena, a ona se smíchem odvětila, že je dosud
volná. Pak zase ona otázala se Minokičiho
je-li už ženat aneb aspoň zadán, a on jí řekl,
že ač má se starati jen o ovdovělou matku.
přece se dosud o otázce „vážené snachy“ ne-
uvažovalo, ježto je ještě velmi mlád... P
těchto důvěrnostech oba kráčeli dále hodnou
chvíli mlčky, ale jak praví přísloví: „Ki ga
aréba, mé mo kuči hodo ni mono we iu“ fie-li
tu přání, oči dovedou říci zrovna tolik, co
ústa). Než došli do vesnice, zalíbili se velice
druh druhu a Minokiči poprosil O-JJuki, aby
se chvili u nich zdržela. Zprvu se trochu
upejpala a váhala, ale pak vešla s ním do
domku: jeho matka ji uvítala a přípravila jí
teplý pokrm. O-Juki počínala si tak rozto-
mile, že matka Minokičiho rázem si ji oblíbila
a ji přemluvila, aby odložila cestu do Jeda.
A přirozený konec celé věci byl, že O-JJuki
do Jeda už vůbec nešla. Zůstala v domě jako
„vážená snacha
O-Juki se ukázala velmi dobrou snachou.
O JJuki
Minokiči
Minokič
17
article
Když matka Minokičího umírala — asi pět
let potom — její poslední slova byla slova
lásky a chvály pro ženu jejího syna. A O-Juki
porodila Minokičimu deset dětí — hochůi
děvčat — všechny hezké a velmi krásné
pleti.
Venkované pokládali O-Juki za osobu
podivuhodnou a přirozeností svou od nich
odlišnou. Venkovanky z největší části záhy
stárnou, ale O-Juki, i když už stala se matkou
deseti dětí, vypadala tak mladě a svěže, jako
tenkrát, kdy poprvé příšla do vesnice.
Jednou večer, když děti odešly spát.
O-Juki šila při světle papírové lampy: Mino-
kiči ji pozoroval a pravil: „Když tě tu vidím
šíti, se světlem na tváři, vzpomínám si na
zvláštní věc, která se mi přihodila, když jsem
byl mladík osmnáctiletý. Tehdy jsem víděl ně-
koho tak krásného a bílého, jako jsi ty nyní —
věru, byla ti velmi podobna ..
Ani nepozvednuvší oči od své práce.
O-Juki odpověděla: „Pověz mi o ní ... Kde
jsi ji víděl?
A Minokiči váprávěl jí o strašné noci
chatě přívozníkově a o bílé ženě, která se
nad ním sehnula, usmívajíc se a šeptajíc,a
o němé smrti starého Mosaku. A pravil: „At
ve spánku nebo v bdění, to bylo jedinkrát, co
jsem viděl bytost tak krásnou, jako jsi ty.
Minokičí
Juki
18
article
Ovšem nebyla bytosti lidskou, a já se jí bál.
velice bál — ale cna byla tak bilá! Opravdu.
nevěděl jsem nikdy jistě, bylo-li to, co jsem
viděl. sen či Sněhová Žena ..
O-Juki mrštila šitím a vstala a sehnula
se nad Minokičim, kde seděl, a zaskřečej
mu do tváře: „Byla jsem to já — já — já! Byla
to O-Juki! A tenkrát jsem ti řekla, že tě
usmrtím, řekneš-li někdy slovo o tom!..
Kdyby nebylo těch spících dětí zde, zabila
bych tě v tu chvili! A teď raději pečuj o ně
velmi, velmi dobře, neboť budou-li kdy mi
) Toto jméno, které znamená „„Saíb“. ie dos
obvykle.
proč stěžovati si na tebe, naložím s tebou, jal
zasloužiš! . ..
Ještě co skřečela, hlas jí seslábl jako na-
říkání větru, pak se rozplynula ve skvouci
bílou mlhu, která se zakroužila k trámům ve
stropu a odechvěla otvorem ve střeše . ..
A už jí nebylo nikdy viděti.
čís. 522.
achy, 19/1
Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtež
adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II.
Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“.
Úloha čís. 1006.
(Originál.)
Jar. Pilnáček, žizžkov.
Pilnáček
Praha
Minokičim
20
article
Mat ve 2 tazích.
Mat ve 2 tazích.
Zprávy šachové.
Praha. V soutěži o memoria! dra.
Jana Dobruského sehráno v minulém týdnu
několik vysoce zajímavých a pro konečné posta-
vení některých teamů velmi rozhodujících matchů
Tak dne 28. listopadu podlehl neočekávaně Š. K-
Smíchov Š. klubu Důras přes to že postavil team
velmi silný. Dlužno ovšem přiznati, že v někte-
rých partiích byla vítězům Stěstěna dosti pří-
znivá.
š. K. Důras. š. K. Smícho.
Otevření.
1. Hromádka 1 dr. Kvíčala O Anglická hra.
2. Unger 1 Engler
0 Střelcová hra.
O Francouzská hra.
3. Kuchynka 1 Novák
4. Kolb O inž. Mareš 1 Skotská hra.
5. Veirauch O Jelínek 1 Králův gambit.
5. Ekl 1/4. Dlouhý
42 Caro-Kann.
1 Franoouzská hra.
7. Kašpar 0 Svoboda
1 dr. Honzák O Caro-Kann.
8. Říha
V domácím matchi š. klubu Dobruský kladli
bráči B-teamu svým starším kolegům tuhý odpor.
Sebráno několik zajímavých partií.
š. K. Dobruský š. S. Dobruský Otevření.
B-tesm.Asteam. svev
1. Opočenský 1 Moravec 0 Hra čtyř jezdců.
2. Mitovský 0 Starý
1 Caro-Kann
3. dr. Werthei-
1 Pěšcem dámy.
mer 0 Šerý
U Vídeňská hra.
4. Tereba 1 Hajn
1 Španělská hra.
5. Havlik 0 Kornia
1 ltalská hra.
6. inž. Janeček Ú Kautský
7. dr. Vávra 1/% šl. Žukovský 2 Vídeňská hra.
1 Španělská hra.
8. Skalička ú Židlický
b 2
I v druhém svém matchi C-team Dobruského
dopilil lepšího výsledku, než dalo se očekávati
v boji s tak vážným konkurentem, jakým je 3. k.
Vyšehrad.
Šach. klub Vyše- 8. kl. Dobru-
ský C-team
hrad.
Sicilská hra.
Dobruský
Důras
K Důras
Hromádka
doktor
Kvíčala
Unger
Engler
Kuchynka
Novák
Kolb
Ing
Mareš
Veirauch
Jelínek
Honzák
Cara
Kann
Říha
K Dobruský
S Dobruský
Opočenský
Moravec
Werthei
Tereba
Hajn
Havlik
Kornio
Janeček
Kautská
Vávra
Žukovský
Židlický
Praha
Dlouhý
Stará
Skalička
Vyšehrad
Střelcová
42 Cara
Kašpar
Svoboda
Cara
Vyš8
Cteam hrad
22
article
1. Kuželka 1 Řiha o
Hollandská hra
: Silvestr o
2. Arnold
0 Přeček1
Španělská hra
3. Svačina
1 Hromádkal4 Francouzská bra
4. Pechar
Spanělská hra
Kovárna
5. Brabe
Gambit dámy
Kafka o
6. Skřivan
Caro-Kann
Dane
7. Schmidt
1 Mára
Hra 3. jezdců
8. Pokorný
Partie Schmidt-Daneš byla přerušena a bud
asi rozhodnuta ve prospěch Danešův
O dva dny později zaznamenal C-team Do-
bruského opět úspěch fovšem jen relativní), pod-
lehnuv Š. klubu Důras jen v poměru 21/2 : 512.
Š. kl. Dobruský šach. klub
Důras.
C-team.
O Hromádka 1 Pěšcem dámy
1. Říha
O Unger
2. Silvester
O Kuchynka 1 Hra 4 jezdců
3. Přeček
Ruská hra
Arnold
Přeček
Svačina
Pechar
kovárna
Kafka
Schmidt
Daneš
Danešův
Důras
Hromádka
Říha
Unger
Silvester
Kuchynka
Řiha
Skřivan Cara
Kann Dan 7
Mára
25
article
pro- neroz- Počet Poměr
hráno hráno hráno hodně bodů výher
4 12: 4
Š. K. Vyšehrada
— 4 101/2 : 512
§ K. Dobruský A 2
— 4 121/2 : 11
Š. K. Důras
1 3 12//2 : 11
š. K. Smíchov 3
2 81/2 : 7
Š. K. Nusle
3 11//2 : 12
Š. K.Dobruský B3
4 : 12
š. K. Vršovice z
8 : 16
š K. DobruskýC 3
Praha. Ve čtvrtek 4. prosince byl v Šach ov-
ním klubu Dobruský hostem mistr světa
dr. Emanuel Lasker. Pro krátkost doby jsme
nuceni podati jen stručnou zprávu, ponechávajíce
si podrobnosti, zejména pokud zajímavé před-
nášky se týče, pro přiští rubriku. Dr. L. asker
přednášel o mistrovství světa v šachu se zřete-
lem ke bližícímu se matehi jeho s Rubinsteinem.
V simultanní produkci nedocilil také lepšího vý-
sledku než všichni ostatní mistři, kteří v posled-
ních letech v Praze hráli. Z 25 partií, po více než
712 hodiny trvající hře, pouze 10 vyhrál, 5 pro-
hrál a 10 zremisoval. Vyhráli: Arnold, dr. Berla.
Černý, Říha a dr. Meisner, remisovali: Svačina,
Kornia, Serý, ryt. Kruliš-Randa. Matys. Starý.
Richter. Zářecký, Schauer a Dr. Wertheimer.
K Vyšehrada
K Dobruský
K Důras
K Nusl
K Dobruskýc
Dobruský
doktor
Lasker
L asker
Rubinstein
Arnold
Berl
Černá
Říha
Meisner
Svačina
Kornio
Serý
Kruliš
Randa
Matys
Richter
Zářecký
Schauer
Wertheimer
Smíchov
Vršovice
Praha
A 2
26
article
Řešení úloh.
Čís. 947. J. Kotrč. 1. Dí4—g5 co 2. Sc4+ atd-
1. — Ke4 2. St5+ atd. 1. — Shó 2. Sc4++ atd
1. — d5 2. Si5- atd. 1. — Si7 2. Db5 + atd
1. — b5 2. DXh5 atd.
Čís. 948. K. A. L. Kubbel. 1. Vg3—b3+ Ke
2. dsV atd. 1. — Kd5 2. d8J atd. 1. — K o
2. d8D atd. 1. — Jg3 2. d8S atd.
Čís. 949. E. Holm. 1. c5—c6 dxc6 2. Kis
Sc8 3. a7 Sb7 4. Kdél c5 5. Ke7 atd. 4. — K
5. Ke7 Sa3 6. Kb8 atd.
Čís. 950. K. Mitovský. 1. Ka5—b4 2, a5 3. Ka
4. b4 5. b5 atd.
Čís. 951. V. Košek. 1. Vb2—b3 o 2. Ve3 atd.
1. — KXe5 2. De7- atd. 1. — c6 2. Dí4 atd.
1. — Sa2 2. Vec3 atd. 1. — Sb6 2. Vbc3 atd.
Čís. 952. C. E. Lindquist. 1. Vc6—c6 Kxe5
2. Jd7+ atd. 1. KXe4 2. Jd3++ atd. 1. — Ve
2. Je6 a td.
Čís. 953. A. Uršič 1. Se3—at KXal 2. Jc3
ald. 1. — Ka3 2. Sb2+ atd. 1. — a3 2. Jc3++ atd.
Čís. 954. J. Vašta 1. Ka1—b2 atd.
Čís. 955. K. Mitovský 1. Da5—h5 o 2. Dg4-
atd. 1. — Jg5 2. DXh4+ atd. 1. — Kí4 2. Sxh2-
atd. Duál 2. e3— zamezi se přídáním bílého pěšce
na c4.
Čís. 956. J. Jespersen. 1. Je6—d8eo 2. Dxb7-
atd. 1. — SXdS 2. Dc6- atd. 1. — Kxds
2. Db6— atd. 1. — VXb4 2. DXa5 atd. 1. — b
2. Da6+i. atd.
Čís. 957. C. Gawrilow. 1. e6—e7 atd.
Čís. 958. J. Moravec. 1. Ve4xe6 Jxkcct.
2. Jb8+ atd. 1. — Jxe6 2. Jf6— atd. 1. — e2
2. Dí3+ atd. 1. — Sel 2. Db3— atd. 1. — Víe
2. Sxf4 atd. 1. — Ví8 2. SxI3 atd.
Čís. 959. C. E. Lindquist. 1. Sh7—g8 atd.
Čís. 960. M. Havel. 1. De3— cl atd.
J Kotrč
K A L Kubbel
E Holm
K Mitovský
V Košek
E Lindquist
Vc
A Uršič
J Vašta
J Jespersen
Dxb
Dc
J Moravec
Jf
sh
M Havel
Kdél c 5 5
DXh 4 +
e 7
jb 8 +
Shó 2
c 6 2
sa 2 2
Sb 6 2
c 6 Kx 5 2
Jd 7 +
KXal 2
Sb 2 +
SXdS 2
Kxd 2
Jxkcci
Jx 6 2
e 2 2
Selo 2
Ví 2
28
article
Ceské graníí
Ceské graníí
Elitní sbírka klavírní.
Svazek I. obsahuje 25 nejoblibenějších skla-
deb od Fučíka. Hummela. Pivody. Smetany.
Vymetala. Zadrožila. Zajíce atd., K 6.—
elegentně vázané K 7.50.
Svazek II. obsahuje 20 nejoblíbenějších
skladeb od Dvořáka. Harkavského, No-
váčka. Tysovského, Záhorského atd., jež
jednotlivě zakoupeny stály by as K 40.—
jen K 4.80. elegantně vázané: K 6.30.
Fučík
Hummel
Pivoda
Smetan
Vymetal
Zajíc
Dvořák
Tysovský
Záhorský