Ročník XXXXIX.

V Praze, v neděli 12. prosince 1909.

Číslo 342.

Maranní a večerní listy předplácí se V Praze v administracli na měsle. na čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvojí donáškou na měsic. . . . . . na čtvrt leta . . . . 7 K anih ve fillálkáchí na měsie. . . . . . 2 K 30h Poštou: a měsle na čtvrt ieta : . . . 3 K o s dvojí zásílkou n rita: : k e

Dasšní čislo pra Prahu la o 28 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v pondělí dne 13. prosinee v obvyklou hodinu polední.

Nová svízel! Doufal-li kdo, že debata při prvním čtení prozatimného rozpočtu naleje uklidňujícího pieje na trvalé vlnobití parlamentní, zklama se. Němečtí řečníci, jako Bachmann, Chiari Pacher nedovedou než dráždit a rozhořčovat současné pak usnesení výkonnéh výboru německých »liberálních« ( stran korunovalo teprv tu politiku zpupné nesnášelivosti, která odmítá důvodný skromný požadavek zástupcův 60procentové většiny obyvatelstva po pouhé rov nosti s německou 36procentní menšinou, naprosto jako nějaké »kaudinské jho«, — za to ale nám Slovanům diktuje podmínky pro poubé milostivé s nami vyjednavání tak drze a tak pokořující, jako by nás již na zejtřek mohla přemožené a spoutané na rukoua nohou vléci pod své kaudinské jho. — Slyšme ten výsměch jizlivý a velko- panský, jakým odbývá dnes snahy a naděje oposice slovanské německo-centralistický tisk »Slovansii stavitele rekonstrukce vlády

(Bienerthovy) musejí se pokusit o nový plán. neb ten, který vypracovali za heslem: »ná rodní rovnost ve vládě« byl právě německo-liberálními poslanci v plném jich shromaždění způsobem co nejrozhodnějším odmrštěn. Opět pověděno Slovanské jed notě srozumitelně, aby nezapomněla, že teprv po schválení rozpočtového provi- soria může nadejítí chvíle k vyjednavání o věcných podmínkách pro rekon strukci, ale že před vánocemi naprosto ne- dojde na rozdílení portefenillů. Ani přípo vědi určité nemůže nikdo Slovanské jednotě dati, poněvadž pravě nikdo neví povedou-lita vyjednávaní mez Čechy a Němci po vyřízení nejnut nějších důležitostí státních k národnímu pří- měří čili nic. Jistota, jakou Češi v ohledu rekonstrukce od Poláků požadují, nemůže jim býti dana, neb jak dnes Polaci Slovanské jednotě řekli, nemůže se žadná strana za cosi zaručit, o čem rozhodovati náleží jedině — koruně. Tolikéž se dnes Češi dozvě- děli, že Polákům nebylo by možné připojiti se k jejich oposici, kdyby k rekonstrukci nedošlo.« —

Takový posměch tropí si orgán zdejšího německého kasina ze Slovanské jednoty po limonadové řeči p. Glabiňského (na místé slíbené rozhodně odezvy polské proti vládě a politice Bienerthově) — a zvlast jedovatě posmívá se předsedovi Slovanské jednoty dru. Šusteršiči proto, že v řeči své pravil: »Je zcela nemístno mluvit o vý- kupu obstrukce. Za prvé nevím zatím ničeho o nějaké obstrukci v tomto zasedánía za druhé jsme nikdy ničeho nežádali « — Tak prý se slovanská obstrukce hanbí před parlamentem za své vlastn jednání, což prý jest nejostřejším od- souzením slovanské politiky . . Rybí krev by věru musili míti v žilách poslanci Slovanské jednoty, kdyby vůči takové nadutosti bachmannské nemužne ochabovali, slevovali a couvali. Srdečnou radostí pookřála tudiž všechna upřímna srdce slovanská, když dr. Šusteršič za- končil svou řeč těmito chrabrými slovy »Nežádejte na nás, abychom svou šij sklonili pod kaudinské jho! Toho my

Slované nikdy neučiníme a proto prohlašuji, že této vladě nepo volíme ničehole Tedy ani rozpočtové provisorium, ani ten zmocňovací zákon k uzavření obchodní smlouvy s Rumunskem, na jehož neprodlené promrskání pojednou vláda Biener thova tak hartusí, jakoby hořelo, ba ja koby zrovna spása Rakousko Uherska na tom zá visela, abychom do Stedrého večera měli svou obchodní smlouvu s rumunskou vládou zpečetěnu. Opět zatahují oficiosové Biener- thovi bez ostychu samu korunu do diskuse a opět hrozí parlamentu rozpuštěním neučiníli bez prodlení a naprosto (»unbe dingt !«) vladě v té příčině po vůlil Již 8. t m. bubnoval jistý prý člen panské sněmovny v »Neue Freie Pressee takto na poplach:

»Vlada potřebuje do konce roku provisorní rozpočet a — plnou mo k uzavíraní obchodních smluv. zejména s Rumunskem. Neboť ru- munská sněmovna byla před několika dny zahajena trůnní řečí, v níž kral pouka- zoval již na tu obchodni smlouvu s nami jako na věc hotovou. K tomu přichazí ještě důvod, že v Uhrách vyprší plna moc vlády k uzavření obchodních smluv koncem tohoto roku. Může tedy dosavadní vlada uherska ještě letos uzavřít obchodní smlouvu s Rumunskem, aniž by potřebovala se znovu dožadovat svolení sněmu uher- ského. Pochopite, že musí sobě rakouský průmysl přati, aby obchodní smiouva s Rumunskem byla v čas vyproštena z nebez pečí budoucích parlamentarních zmatků v Uhrach. Tolikéž nemohou nikomu tajny zůstati ohledy — zahraníčne poli- tiky.« — »A svolí k tomu poslanecka sně- movna rakouská?« zvídal zpravodaj »N tom zaleží všel« zněla odpoveď barona z panské snémovny. »Jak víte, nadhozena otazka ma-li dojíti ke změně ve vladě Be- nerthově již nyní, či teprv o vanočních prázdninách? Nuže jsem přesvědčen, ze mi- nisterský předseda Bienerth před povo- lením rozpočtového provisori a obchodní smlouvy s Rumunskem neuvolí se k žádným změnam v minister- stvu. Zásadně nema býti po jeho nahledu vzbuzeno ani zdání, jakoby ministerské por- tefeuiliy mohly býti vynuceny obstrukcí, nebo jako nahrada za upoštění od níe

Tu nevedena ještě koruna do pole. Ale v dnešní poloviadní korespondenci »Austria« již se tak děje: Pišeť dosluvně: »Těžce padá na váhu, že náš zahraničný úřad jest vůči Rumunsku urči- tými ujednáními vázán, ano že jest při tom i koruna sama zaujata (»engagirt«) Jak známo hrála při tom i ná- vštěva následníka trůnu u krale rumunského na Sinaji v miulém létě jistou úlohu. Nelze tudíž ani pomyslit, aby parlament pusti velice zakalenou situaci na východé a jiho- východě mocnářství tak s očí, že by nevy- řídil obchodní smlouvu s Rumunskem ještě do vánoc. Nezbytným nasledkem zmaru obchodní smlouvy té bylo by rozpušťén sněmovny poslanecké; musilo by k němu dojíti již proto, aby se mohl jinakým způsobem (rozuměj paragrafem 14.l učiniti opatření k neodkladnemu uzavření smlouvy této.« Možno-li ještě důtklivěji a neústavněj píše včerejší »Zeit«: »Nejdůležitější otázka, před níž té chvíle se ocitnul, jest vyřízení — obchodně politických předloh. V první řadě jedná se okamžitě o zabez pečení obchodní smlouvy s Ru- munskem, proti níž zvedá se odpor agrárníků všech táborů (a těch jest ve sněmovně poslanecké pře 200), ačkoliv podanou dnes před- lohou zákona o zvelebení chovu dobytka — zřízením centrály pro zvýšení jeho hodnoty — hledí agrárníkům poskytnout náhradu. Ani povo- lení prozatímního rozpočtu ne- dělá vládě v tu chvíli takovou starost, jako včasné a s ohledem na kalendář neodkladné schva- lení smlouvy obchodní s Rumun skem.

Jest známo, kterak v této věci koruna neobyčejně se angažovala a kterak zejména nasledníku trůnu na přesné sjednání smlouvy té velice zaleží. K tomu přistupuje okolnost že dlužno v nynější chvíli míti na zřelel vážné ohledy na zahraničn styky mocnářství, které nelze bráti na lehkou váhu. Každakoliv oposice, ktera by překážela parlamentnímu vyřízen obchodní smlouvy s Rumunskem přes zvlaštn důležitost a pilnost její uváděla by sebe v nebezpečí, že nezraňuje ani parlamentu, ani zdejší vlády, nýbrž přímo korunu ! Jaké důsledky by z toho plynuly, jest ovšem jasno, i proslýchá se, že za posledního sly- šení následníkova u mocnáře byly zevrubně projednany veškeré z toho jdoucí oventuality V dobře zpravených politických kruzích za- bývano se dnes vážně otázkou, jak by se utvařily parlamentní poměry pro pří- pad, že by parlament opomenul vyřidit ob chodní smiouvu s Rumunskem v čas, čímž by korunu desavnoval a dostal se v odpor s vedením zahraničné politiky.« — Takhle přiostřen a stížen spor o povo- lení prozatimného rozpočtu vladě Bienerthov novým incidenčním případem — rumunskou obchodní smiouvou, kterouž nejčelnější klu český, — agrárníků, — nehodla této vladě povolit ani za nabízenou tu roční dotaci 1,709 398 K pro zvelebení dobytkařství v zemích koruny české, kdežto kiub maloruský tarasí jí dráhu již — pinými navrhy svými. Místo aby tedy vln ulehaly, roste naopak vlnobití na jezeře r- kouského parlamentu a vše hledí napjate nejbiizším dnům vstříc, kdo z te bouře vy vazne zdráv ! —

Říšská rada. Poslanecká sněmovna. (Schůze 182.) Ve Vídni, 11. prosince. (Zvl. telef. zpráva »Nar. Listůe.) Po dlouhých schůzích, po prvním čtení které trvalo celý týden, přikázán ve smyslu jednacího řádu zatímní rozpočet pr první polovici roku příštího výboru, který počne jednati o něm v úterý. Zdali vů- bec dostane se předloha ta do sněmovny ke dru- hému čtení, zdali na toto druhé čtení fakticky dojde — to jest dnes záhadou, na kterou nikdo netrouťá si dáti odpověď positivní. Dobata po včerejšku hodně hluboko klesla Když posl. Václav Myslivec jal se mluviti o kon- fiskaci židovského kapitálu, předseda dr. Pattai který sestoupil se svého křesla do zasedací síně a usedl tam na lavici mezi Poláky, vzdával po slanci dru. Myslivci souhlas. Poslanec dr. Ku- randa volal: „To je neslušnost“ a židovsko nacionální poslanci protestovali rozhodně prot tomu, aby president vměšoval se do debaty ná- rodní a náboženské. Následovaly prudké srážky

Lli mezi poslanci sionistickými a poslanci křesťan sko-soniálními, jež asi nezůstanou bez dohry Posl. Udržal jménem klubu českých agrár níků přimlouval se va svorný a solidárn postup slovanských poslanců v sněmovně. Vládě ohlásil po přípa dě krajni boj nejostřejšími zbr němi. Roli málo záviděníhodnou hrál dnes posl Vasilko. Viděli jsme tohoto poslance, se kt rým jde nyní toliko 5 zástupců ruského lidu bu kovinského, opětně státi po boku Němeu ba Všeněmců. Dnes dělal státního žalobe proti Starorusům, obviňuje tyto z velezrády z agitace pro Rusko a věci podobné. Němci s ve likým gustem a povděkem sledovali jeho výklad opětně přerývané posl. drem. Markovem, ktereh napadl posl. Vasilko přímo. Všichni ministři čekajíce konec debaty, by mohli odebrati se d ministerské rady, sledovali s velikým interesen zvláštní divadlo, jak Slovan obviňuje Slovany z činů trestních. Veliké jsou rozkoly a rozpory mezi něme ckými poslanci na říšské radě, ale toho jsm ještě nezažili, by tam vyvstal německý poslana a vznesl na Všeněmce, na Bismarkovce, na lidi ktoří veřejně volali ve sněmovně rakouské slávu Hchenzollerům, obžalobu podobného kalibru jako byly dnes Vasilkovy.

Dr. Kramář konstatoval ve věcné opravě že česká oposice proti vládě ny nější neměla původ a vznik v poli tice bosensko-hercegovské zvlášt a zahraniční vůbec, nýbrž v duchu a smě- ru politiky vnitřní. Dodal, že v delega cích na místě náležitém přednesou její čeští čle nové svůj soud o zahraniční politice docela n pokrytě. Posl. Neumann ve věcné poznámce uká zal „bistoriku Bachmannovi“ na citát z knihy Pavla Skály ze Zhoře, ve které dotvrzeno listem císaře Ferdinanda z roku 1526, že Němci byl cizím, přistěhovalým, na pohostinství Čechů od- kázaným živlem. Proti posl. Pacherovi, který žádal rozdělení všech státních institucí v králov- ství českém, připomenul, že také t. zv. německe řediloiství státních drah musí zachovati úplnou rovnoprávnost jazykovou a musí úřadníci jeho býti obou jazyků zomských mocni. Ukázal tak na zřízení techuického musea pražského, které se nelěší. blahovůli vlády, zejména pak ministen stva obchodu, od něhož očekává vydatnou mrav- ní a fmnanční podporu, poněvadž museum jes společným dílem Čechů i Němců.

Jako hrom z čista jasna uho- dila do sněmovny obstrukee. Sotv první čtení zatímního rozpočtu bylo skončen příšla se strany, odkud jí nikdo nečekal. Uk- zalo se dnes v parlamentě, že nesmí tam b odstrkován neho ignorován činitel žádný, zejmé na nikoli skupina, čítající poslanců 30. J s o to Rusové z Haliče a Bukovin Náhle, aniž kdo se toho nadál, ho- dili na presidium 26 pilných na vrhů, ze kterých ihned vzat do debaty návr universitního profesora dra. Kolesy o vě cech školských. Sněmovna byla z ražena. Na rychlo povoláni z ministersk síně členové kabinetu, v jejichž čele přiběh bar. Bienerth, maje v ruce svinutý papí- Voliký strach jal poslance. Myslili, že jest t dekret, rozpouštějící říšskou radu. Sotv a K- lesa mluvil několik minut, něm- cky, osopil se na něho předseda- jící právě místopředseda dr. Stejn- wender, aby mluvil o pilnosti na vrhu, jinak že mu vezme slov Z toho nastal veliký lomoz u poslanců ruských. Posl. Staruch jal se bušiti rukama na pult. Po- slanec dvorní rada Ploj šel k dru. Steinwendro a řekl mu: „Vy tu nejste profesorem před žáky V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . za s večerní . . . . . . . za 4 h Ve fliálkách na venkově ranní cislo . . . . . . . 10 večerní . . . . . . . . 5h neeráty platí se hotové napřed. Předplacení a inserty přijímá zdministrace v Marianské ul., a. Tam nacházají se tal redakce, tiskárna a expedise „Národnich Llstě- Rukopisy se nevraceil

Jani kaprálem před setninou. Bude-li pokračováno v taktice, které jste užil právě proti prof. Kole- sovi vy a president, budete míti proti sobě c- lou Slovanskou jednotu.“ Pojednou na- stal ve sněmovně úžas ještě větší. Prof. Kolesa jal se totiž mluviti ke všeobecnému zděšení Němců vlády a presidia rusky. Brzo donesli mu černou kávu, by se posilnil. Projednán dnes toliko jediný ruský návrh jehož pilnost byla po dvouhodinové rozpravě za- mítnuta; zároveň byl v zasedací síni veliký ruch mezi poslanci na rychlo z celé Vídně povolaný. mi. Druhý návrh, podaný drem. Trylovským, z- staven pro schůzi úterní. 24 jiných návrhů pil- ných ponecháno v reservě. Příčinou obstrukce ruskéh klubu jest způsob, jakým ignor- váno bylo toto sdružení při cel akcio dělnost parlamentu. Cílem, úče- lem a doznaným úkolem obstrukce té není zma prvního čtení předlohy o rumunsko-rakouské smlouvě obchodní, nýbrž souhlas vlády, by z 5 milionů, které povoluje vláda na zveleb chovu dobytka, byl podíl pro Halič rozdělen tak aby Rusové v zemi nedostávali své podpory ji- nak, leč od ministerstva orby sama. Vláda na- mítá, že mohou míti důvěru v nestrannost zem- ského maršálka hr. Stanislava Badena. V pon- dělí bude s předsednictvem ruského klubu ješte vyjednáváno.

1. čteni zatímního rozpočtu. V další rozpravě posl. hr. Sternberg brojil proti posl. dru. Kramářovi, který každého, kdo se mu nelíbí, prohlásí za nepřítele českého národa. O zavedení obecného hlasovacího práva je v popředl politiky domácnost drobných lidí, avšak zástupci buržoasie a plutokracie nemají ani nejmenšího smy- slu pro potřeby drobných lidí. Ať dr. Kramář řekna, proč nepřijal tři portefemilly, jež nabizel mu baron Bienerth pro Čechy při sestavení svého ministerstva Proč Slovanská jednota znemožnila všechny práce když přece sama prohlašuje: Nechceme nic. Změna soustavy je možná jen, utvoří-li se velká většina anebo provede se státní převrat. Učmniti někoho vel- kým, ku př. ministra Schremnera — je uměním, které dovede jen dr. Kramář a dr. Š steršič. Dr Krama neprovedl za celé patnáctileté politické činnosti nie positivního. Hlavní vinou, proč Čechové jsou tak slabými, jest okolnost, že žádají buď příliš mnoho nebo veimi málo. Odporem proti státoprávní mrs šlence Němci znemožnili mír na svou vlastní škode. Německý a český sedlák, žijící vedle sebe, mají také jiné než jen jazykové zájmy. Bude-li Čechům dáno státní právo, budou mocl poskytnouti Němcům zvlaštní výhody a prováděti v patlamentě politiku vybovující oběma národním kmenům.

Pokud jde o poměr k Uhrám, přeje si řečník by Maďaři vybředíi konečně z utopil a postavili se na postivní půdu. tro Čechy jest otázka uherská velmi důležitou. Rád by, aby i v Uhrách bylo zave- deno obecné hlasovací právo. Nemobou vedle sebe žili dvě poloviny říše, kdy v jedně jest u vesla čtvrtý stav, v druhé šlechta. Poslanec V. Myslivec: Není rytířské, co Maďaři podnikli proti Slovákům a jiným národnostem. Hrabě Slernberg: To jsem také nechvalil. Ne- můžeme snad maďarskou poliliku posuzovati vý- hradně se stanoviska s ováckého. Slovanská jednoi v poslední době vydala heslo, že se nesmí vyjedná- vati s vládou. Ptejte se vlády, kolik velkohubých advokatů bylo už od té doby u ní Poslanec Iro : Nejvíce českých Poslanec V. Mysllveo: Těchto frází užival ae Kestranek! Hrabě Slernberp: Na německé straně bylo tak i vých případů ješté více. Vinní naší zpozdilostí jsou svobodomyslní Němci. Poukazují na svou moc a n moc, kterou mají v sousedním státě, V této lidov sněmovně vyhraje jen národnost, která v politické činnosti projevuje největší vážnost. Až obstrukce přestane, bude vela po tomto mi nisterstvu. Řečník nabádá sněmovnu, aby věnovala se velikým úkolům, jichž řešením lze vyváznouti z nynějších zbahnělých poměrů Posl. šl. Stransky naléhal na vyřízení předloby o služební pragmalice pro stální úřadníky a j. a pro- testoval proti event. úmyslu zavésti nucené noseí stejnokroje pro st. úřadníky. Pro propuštění znojem - ského okr. škol. inspektora Langhammera dorážel na moravského místodržitele a konečně žádal, by při

FEUILLETON. V Praze, 12. prosince. 6— (Kronika.) Máme zase jednou po bouři. Umlknul chřest zbraně, řeči na schůzích dozněly, obrněné resolnce jsou přijaty, projevy a manifestace jsou odbyty. Denní pořádek za- bočil opět do obvyklých kolejí. Naši odpůre maji svůj zákon proti českým školám v bezpeč a my se zas klidně odevzdáváme zábavné čelbě zpráv z Vídně, jak si tam naší vítězně vedou v konferencích, ve schůzích výborů a klubů na kolik asi ministerských portefeuiliů smíme s asi tentokrát dělat naději. Hádáte, nač že jsou vlastně dobry ty zaše »bouře strašlivé nevole«, jaké se nás občas zmocňují, kdykoliv nás potká nějaká ne hoda? Nevedou aspoň k ničemu, tolik je jisto Kde kdo se jich, pravda, hrozí, z daleka před nimi prchá, vyjma ovšem milého — odpůrce. — Máme snad si dát libit každé násile — Nie si nedávejme libit! Ale jen tal tropit prázdný hluk a pochvíli unaven schlípnout Jaký v tom smysl? — Půl milionu našinců ve Vídni má přec právo na svoje školy. Nelze klidně snášet aby . .. — Dobrá, nesnášejme nic klidně! Hajme své hledisko. Naši odpůrci také háji svoje.

— Co je nám po nich! — Chtějí naše krajany ve Vídni poněmčit — Neslýcháno. — Nikoliv, velmi slýcháno! Bylo až do sud dokonce pravidlem, rozumělo se samo. — Ale kultura, považie! Jak nekulturno, mrzačit mozek dětí ve školách cizím jazykem — Kulturno, nekulturno! Slovičkem nie nedokážes. Clen vídeňské městské rady, sám Čech jménem a původem, prohlásil naopak zločinem proti kultuře, zřizovat ve Vidni české školy- — Odřezanee — Ale má za sebou celou Vídeň. — V té věci všechen vzdělaný svět jistě za pravdu ná m. — Kdo ví? Všechen vzdělaný svět se ko dnešní německé moci a vyspělosui, A co je dnešn Německo? Velmoc, kterou založili Prusové poněmčili Slované. Co je Videň, milionoré mravenistě lidiček poněmčilých, původu s osm desetin slovanského . .. — To se právě musí změnit. — My pravime, že musí, naši odpůrci, že nesmí. Dva názory proti sobě. Který zvl- tézí ? . . . Není pochyby. Názor nášich odpůrcůje u výhodě. Je zaveden, trvá jako zvyk a mrav hotový zákon života. Ma-li se tu co změnit. třeba si změnu na životě vynutit Život hra sil. Sila proti síle, jedna přemáhá druhou Věčné kdo s koho, který kterého. Či snad v kulturném životě jiný zákon platí ? Kdo chces vilězit, měj pohotové svojí sllu. Cheeme vllězit Kde je nějaká naše — síla? Zdá se, nic nám není po zákonech života Čert je vezmi! Chceme jen, aby naše právo vitézilo. Prostě tak, jaksi samo. My jen, aby jsme si zavolali, zaluskali prstem a vítězstv aby tu bylo. Beze vší námahy. Tak si to pře stavujeme. Nanejvýš trochu hluku tropit, řečnit interpeloval, resoluce odhlasovávat, to nazývám svým »bojem za práva«. Tím způsobem svým krajanům ve Vídni arci mnoho práv nevyboju jeme, Vídeň nepočeštíme.

— Kdo pak praví, že ehceme Vídeň po češtit? — Tedy snad poslovanit ? — Ani to! Nejsme tak nekulturní! chceme vůbec na ničí právo sahat, nikoho zná silňovat. — Pak nevíme vůbec, co chceme. Bo Vídeň bude naše krajany poněmčoval dál jako dosud, anebo zjednáme svým krajanům právo, kleré jim patří a počeštíme tolik Vidně, kolik jí spadá do naší právomoci. Ten je náš úkol! Je li jiné jaké cesty — Co tedy počít? — Jednat ve smyslu svých potřeb Co je politika? Šachovnice. Na každémt řada, rozeznat svojí potřebu, hnout svým ka- menem. Tah proti tahu, skutek proti skutku- Naši odpůrci už svým kamenem hnuli. Nechtěii si dát počeštit Vídeň, opatřili si záko n prot českým školám. Byla řada na nás. — Co na nás? — Co kázala potřeba. Dokázat, že ná požadavek má význam a váhu, že nedovolime jen tak zlehka přezírat naše právní hledisko že máme s ilu, zjednat své vůli p latno st — Jakým způsobem Otázka pro vrchního řidiče kroků a čino národa. Kdyby nějakého řidíče — bylo. Nevíte. jaký tah na politické šachovnici by provedl po- volaný, opravdový řidič velikého mocného tělesa. Něco však víle přece. Naši odpůrci nechtějí do- pustit, aby ve Vídni vznikaly české školy. Kdyby v odpověď na skutek našich odpůrců byl ná sledoval skutek mohutné vůle národa, který ví, co chce, byl by to býval znamenitý tah na naší šachovnici. Kdyby na př. z vrcholn vůle národa byl se na ráz snesl ze všec končin národní oblasti na českou Vídeň zlatý děšť, tak mocný, že by v nejkratší lhůtě by býval opatřen veliký fond k účelům obrany našich vídeňských zájmů: dnes bychomt jinak stáli! Znamenitý tah byl by proveden. České školství ve Vídni, nižší i střední, bylo by za- bezpečeno. Nepřátelský skutek byl by zpa

ralysován naším skutkem, naše posice ve Vín byla by pro vždy posilena a co hlavního : oká zalý projev mohutné vůle národního tělesa im ponoval by všemu svělu. Vůči národu, který má takovou pohotovost své — mravní síly, příšt docela jinak by se postupovalo. — Zlatý dášť! Veliký fond! Snadnos řekne. Proč pak se tedy nepohnu! národ. když chvíle veliké potřeby nadešla Pro odpověď si pokyňte kterémukoli vrab s nejbližší střechy. Zákon hromadných bytostí ! Ani houfec dva- celi lidiček nemůže prověst obrat určitým směrem, není li nikoho, kdo by směr naznači A velikému hromadnému celku nelze nazna- čovat směry, bez potřebných ústrojných opatřen A celku šesti milionů teprv? Může- li tu udávat směr kdokoli, komu jen se zlibilo, vy- dávat se za vůdce, aniž má k tomu potřebnou mravní a organickou — legitimit u? — Proč si tedy národ nehledí zjednat ne zbytné ty podmínky moci a síly ? . .. A to už si raděj za vtipného vrabce d povězte sami. Síly skutků sami se zříkáme. A on jediná zatím ve světě platí. Ne-li skutek, tln horlivěji pěstujeme sílu — z dání. A vše, eo mu napomáhá. Především sílu — slova Jen hodně živého slova ! Co možná nejvíc řečí Pěstujeme neúnavně ten znamenitý prostředek. Řeči na veřejnosti, v uzavřených místnostech na schůzích, ve shromážděních, v parlamentě Obzvlášté v parlamentě. Podle svých řečí jsm nesmírní politikové, důmyslní, prozíraví a ne ohrožení. A kdo chce vědět, v čem záleží naše po litika, doví se bez obalu. — Na systému všecko záleží! Systém třeba změnit, nahradit lepším . ..

A systém, rozumí se, je zřízenl. Je duch ode dávna do ného vtělený. Zřízení má svou sllu tradic, svoji neschopnost, se přizpůsobit novým potřebám a poměrům. Potřeby jsou národní, zřizení je nenárodní. Pouhou mechanikou své existence poškozuje zřízení naši bytost, řeže nám do těla, poněmčuje nás, odnárodňuje nás. Co s ním počít? Nepatrná episodka osvětlila situaci. Zřízenci nižsího stupně napadlo nedávno, prověsti svůj osobní služebný výkon svým vlastnímpřirozeným jazykem. Zdravý cit a rozum vedl tak prostého muže. Uznal, co je zřejmoa nezvratno: výkon veřejně služebný v oblastech národa jen přirozeným, kulturným nástrojem národa může být nejlépe a nejsvědomitěji vy- konán. Co následovalo, víte. Za svůj projev mravné síly a svědomitosti byl muž po smyslu panujícího zřízení přísně postižen. A pokutu zřízenci niž- šího stupně uložil, rozumí se, zřízenec vyššího stupně. Zcela dle řádu a pořádku. A oba zřl- zenci jsou — naši lidé. A teď puntíček na il Naše heslo: dolů s nynějším systémem Je náš nejhorší škůdce, poněmčuje nás, odná- rodňuje nasl — A naše skutky? Viz, naší — politiku. — A naše politika? Dobývat hodně »positivních« úspěchů. jest, hodně naších lidí opatřit. — Kde? Právě v tom zřízení, které prohlašujeme za svého škůdce, Zřizení nás poněmčuje, odná- rodňuje nás. Dodávejme mu — zřízence ! A už strážníky u dráhy nebo ministry. Pomáhojm se poněmčovat a odnárodňovat sami. Jame, jak vidět, obdivuhodni.