20. prosince 1903. Číslo 347.

NÁRODNÍ LISTY

Strana3

v našem rozpočtu. Vyčítali jsme to však někdy někomu? Nám se však všecko vyčítá! Po celá desítiletí nic se nedělalo pro český národ, po celá desitiletí musili jsme si platiti školy svými vlastními penězi a z vlástních kapes; udělá-li se však něco pro nás za to, co my znamenáme pro tento stát, pak se to ihned vyčitá jako nenasytnostl Větší nespravedlnost jest věru nemyslitelnal Pravi se nám, abychom nechali obstrukce. Co by znamenalo upuštění od obstrukce dnes? Upuštění od obstrukce nevyhlašovalo by se ni- kde za projev státnické prozíravosti, naopak jsem přesvědčen, že veškerý vídeňský a vládě přátelský tis k by jedním sborem řekla „Konečně musili Čechové povoliti, poněvadž byli tuze slabými, aby setrvali v obstrukci. Je- diní, kteři dovedou vydržeti obstrukci, jsou Němoi. To by neznamenalo pro budoucnost nic ji ného, nežlí petrifikaci libera veta německé men- šiny, to by znamenalo věčnou nadyládu německé menšiny, vynucenou hrozbami a uspíšenou ob- strukcí, nad většinou národů. To jest moráln vT jae nsne podklad našeho boje!. s Nebojujeme pouze pro sebe, nýbrž také pro stát, vedeme tento boj nejen pro český národ. nýbrž pro všechny národy neněmecké. Boju- jeme laké pro řádný parlamentarism č ac to proto, aby v tomto parlamentě nevládla menšina nad většinou, ať se jmenuje tak či onak. Toho ovšem dr. Körbor nechce, poněvadž nedělá nic jiného. leč že obstarává přání a tužby německé a potom z důvodů, které jsou v jeho osobě. Je-li nějak záchrana z nynějšího stavu nechci řicí pro budoucnost, nebot celá dnešní ústava jest pro tenlo stát úplně nezpůsobilou a musí konečně dohodou neb nějak jinak dojíti k jiné struktuře ústavy — pak jestto změna jednacího řádu, kle rou možno zajistiti normální parlamentní po měrý u vyřízení velkých úkolů státních.

Jak praveno, kdyby ministerský předseda byl samojediný proti změně jednacího řádu, dal by se odpor jeho snad překonati, ale myslím. že on mimo to uplatňuje svůj vliv na místech rozhodujících, kde kompromituje prospěšnost no vého jednacího řádu způsobem neomluvitelným. Jedná li tak on, mohu pak já řici — bez obalu — proč jest proti změně jednacího řádu. Jeao proto proti této změně a proto nebledne před žádným přízrakem tak, jako před úpravou parla- mentních poměrů a před parlamentní vládon poněvadž víj že by to byl konec jeho samovlády a že by pak zapadl zpět ve vlastní nicotu- Má-li takové důvody, pak ať to také řekne a nekompromituje naděje v jedinou věc, která by mohla nynější poměry zachrániti, totiž změnu jednacího řádu. Jest samozřejmo, že my vůči takové vládě boj svůj nezastavíme, nechať se nám řeknou slova ještě příkřejší, my nezastavíme boj za svá histo rická a národní práva a lepšl budoucnost mon- archie, se kterou spojeni jsme po staletě dějiny. a jedinou odměnou nám bude vědomí, že po ctivě sloužilí jsme svému lidu. Od přifomnnosti, jejíž soud a úsudek jest zkalen, appellujemena budoucnost, jejíž soud nebude zvrácen mali- cherným strannictvím, appellujeme na souď dějin a jest naším pevným přesvědčením, že v bu douenosti stane se spravedlivým snahám českého národa po právu. Ale nejen pro sebe, nýbrž táké pro monaréhii přejeme si, aby toto peznání nepřišlo tuze pozdě. (Pochvala.)

Del. Blankini uvažuje o výkladu hr. Goluchow ského, popírá, že zachování trojspolku spadá na vrub trojspolku; ten je vinen potlačováním neněmeckých náredů v Rakousku a povede habsburskou říší do područí Němečka. U vykonávání práva veta za po- sledního konklave shledává urážky náboženských citů rakouských katolíků. Očekával ostřejšího odsouzení protirakouských demonstrací v Ialii. Úvažuje o vinne klausuli, poukazuje na škody způsobeně v Dalmaci a Terstu ústupky ve prospěch Ilalie nejen v oboru vinařském, ale také plavebním a rybářském. Pouka- zuje na italský zálusk na Albanii, podotýkaje, že troj spolek nechává Rakousko Uhersko s jeho balkánskou politikou na holičkách, ba ngituje proti němu. Fede- race chorvatských zemí prospěla by také naší balkán- ské politice. Kritisuje rakouskoruberskou poljtiku v za- braných zemí a touží na jich zanedbávání v ohledu náredním, kulturním i hospodářském. Od Kajlayova nástupce neočekává náprávy a protestuje proti Büria novi, správci Bosny, že neumi chorvátsky. Dálesi stýskal na zanedbáván! Dalmácie. P jednávaje o let ních nepokojích chorválských, protestova) proti po- užiti společného vojska k jejich zamězení. Odsuzoval spřávní systém bývalého bana Khuena a vinil hr. Goluchowského jako mínistra cisařské rodiny, že jeho přičiněním tehdejší chorvátská deputace nebyla cisa - řem přijata. Zevrabnou rozpravu o ahraničných i do- máčích záležitostech vyhražuje si pro pozdlější dobu. nýní prohlašuje ponze, že bude hlasoyati proti zu- timnitnu rozpočtu proto, že chorvátský život je ullačován, še

Del. Kaftan jedná o dějinách rakousko- uberského vyrevnání a poukazuje na maďarské snahy od roku 1867 po odloučení se od Rakouska a pokračuje.: Po silněni svými úspěchy, pokusili se Madaři rozšířiti vliv svůj také na pragmalické záležitosti především na politiku z ahraniční, kterému útoku v záležitosti nuncia Agliárda ministr zahra- ničních záležitostí Kalnoky padl za oběť, ano, oni odvážili se i na půdu, která byla dosud považována za noli me tangere — za netykavku, jež byla zejmena německými stranami střežena jako německé paladium — totiž na jednotmost a otgh ni- saci armády. Původně jednalo se toliko o zvý- šený kontingent branců, jenž, byv stižen ne- blahou klausuli Chiarovou, byl říšskou radou schválen v uherském sněmu však na odpor narazil a přiči- něním ministra Khuen-Hedervára na jednoduchý kontingent snížen byl, což dra. Körbra, jemuž as bylo zjevno, že v záležitoslech společných rozhodují vždy Uhři, — donutilo podati demissi, jež však ovšem po dlouhém otálení přijata nebyla žen Prvním svým úspěchem povzbuzena, žádala oppo- sice uherská na sněmu národní koncesse v armádě, jež, naleznouce v důvěrně postavených požadavcích hr. Apponyia opory, zhustily se čím dále tím více v maďarskou velícl a služebn řeč armádní.

Odznaky společné armády mají byi přizpěsobeny slátoprávnímu post a ven uherského státu, při vojenském trest ním řádu má nabýti maďarská řeč plné plalhosti, rozhodnutí nejvyšší instance ve směru zákonných úlev v příčině vykonávání služební po- vinnosti ve společné armádě má býti vyhraženo ministrovi honvedů, uherské pluky maji býti vzhledem k n. reskriptu ze dne 11. srpna 1868 opstřeny důstojníkly uberskými, potom onají býti zřízeny nové ústavý vojenské v Uhráeh sovyučovací a zkušební řečí maďar- skou, veškeré vojenské úřady uherské budou kor- respondovati s uherskými úřady civilními to- liko v jazyku maďlarském. K těmto požadavkům opposice uherské, které oslatně pohybují se ve dsměru a duchu proposic Aponye a jež se s programem liběrální většinou uherskou později vypracovaném krýjí, přidružil se jako nejdůležitější požadavek mimo maďarskou řeč plukovnízavedení maďárvkého velení uhěírském vojisku a tedý vozdělení vakouské armády, dosud za jednotnou povazované, na anmáld y dvě a zřízení stalmostatné a rmál d , nberské.

Tento, s největší houževnatosti a vášnivosti há- jený požadavek ohromil nejen strany nemecké, jež považevaly armádu za nerozbornou baštu německou, nýbrž zarázil i nejvyšší kruhy, jež viděly v tom konec dosavadní jednoty armády, rozdělení její na dvě samostatné armády, zkrátka viděly v tom vynořili se perso- nální unii s maďarskou převaho u. V tomto okamžiku seznali i cislajtánští centra- listé, s jakou bezpříkladnou lehkovážností bylo rak. uherské vyrovnání r. 1867 sděláno. Kdežto § 5. rak. zák. ze dne 21. prosince 186 ř. z. č. 146., týkajícího se společných všem zemím rak říše záležitostí a jejich provádění, stanoví, že nařízení v pří čině řizení, vedení a vnitřní organi- sace celkové armády přísluší výhradně císaři, mluví 8 11. uher. zák. čl. XII. jeno jednotném vedení, řzení a vnitřní organisaci celkové armády a tedy také i o vojsku uherském jako doplňující části celkového vojska, jež následkem ústavních práv panovníkových náležejí do právomoci J. Veličenstva, což v Uhrách však vykládá se tak, že král uherský smí vykonávati lato ústavní práva panovnická jež mají půvo svůj ve vůli národa, toliko společně se zákonným zaslupilelstvem zemský m. kterémužto náhledu se také v poslední době vůči oposici ukerské uherský předseda ministerstva přidal. Při tom bylo v platnosti udržováno nedůsledn nařizení z r 1848, že má býti pro obnanu zem uherských zřízeno v Uhrách zivláštní mini- sterstvo, kteréžto místo musilo býti potom zřízeno i v Předlitaví. Tak povstalo vedle společné armády ještě vojsko dualistické, jehož velicía služební řeč byla maďarskou, po pří- padě chorvats kou.

Ano § 12 uh zák. čl. XII. vyhražuje zemi uhersk výhradně právo, „dočasného doplnění uhevského voj- ska a povolování branců“, potom „stanoveni podmínei tohoto povolení a trvání služby vojen- ské, taktéž i nařízení v příčině dislokace a opa tření vojska ve smyslu dozavadních (t. j. zr. 1848) zákonů jak v oboru zákonodárství tak i správy a tyto podmínky právě diktoval sněm uherský a není pochybnosti, že budou veškeré pod- mínky splněny, po většině ihned, ostatní v nejkratší době vzdor zvučnému manifestuvchlop ském u. Astu vyslupuje ve své úplné nahotě osudná chyb jíž se dopustilyjak kruhy rozhodující« tak i německo- centralistické strany r. 1867, zameškavše zjed- nati protiváhu proti možným násled kůmdualismu zřizením politicky nen odvislého slátu českého, jenž by by tvořil nejen nerozbornou baštu prot rozpinavosti říše německé a bezpečnou ochranu proti opětování kalastrofy sá- dovské a kralohradecké, nýbrž kterým by byla říše rakouská, spočívajíc na třech nezvratných bodech, postaven na pevný základ a klerážto soustav státní by zabezpečovala na věčné čas klidný rozvoj uvnitř a jednotnosta mocříše na venek. Souhlas.) Na míslě toho bylo království české, jehož oby- vatelé nesčís)někráte obětovali krev a statky za říši a jemuž dle diplomu říjnového ano i dle únorovky příslušela přímo účast př jednáních o společných záležitostech — odstrčeno, mediatisováno a vtěsnáno do centralistického útvaru cislajtánského.

Bylo osudnou chybou, že rozhodující kruhy v státě ani za dalšího trvání našeho poměru k Uhrám. když počaly se následky převahy madarské jeviti, ne- vrálily se k původnímu poslání říše ra- kovské, že nepřikročily k založení sltá- tu rovnoprávných národností a histo- rických individualit na základě fede- rati vním a autonomistickém, že přivolily ke zřízení dávolu centralistických států, jed- neho oherského a jednoho německého státu. dvou různých organismů, jež, byvše uměle spojeny, nemohly při rozpínavosti Uher dlouho klidně vedle sebe trvati a se vyvinovati. Což nepamatujete se již na návrh Kolfom an Ti stzy v říjnu 1870, v uherské sněmovně podaný abý vláda neprodleně vypracovala návrh zákona pilmž by se k bezpečnosti Uher a uher ského trůnu zřídila národní, v zemi sí- dlící, všem požadavkům dobře vy z bro- jeného vojska vyhovující armáda, k te- rou král výhradně prostřednictvím peštského ministerstva vládne a jež by nalézala se pod kontrolou uherskéh nvože sněm u.

Návrh Byv tehdy vládní stranou — právě jak nyní požadavky Košutovy — velmi chabě potírán. nebyl sice schválen, avšak hr. Andrássy slibil, že urychliskejnou horlivoští organisac honvédů jako organisaci společné a mády. žsežeg pozěs nezitna 3xobol A přece musil hrabě Hohenwart, rakousky cllíci státník, jenž dobře vystihnuvo nebezpečí dualismu pro řiší, snažil se zmíněnou přotiváhu zříditi, hr. András- sovi ustoupiti a jíti.inee Kde byli tehdy ppo členlové panské sněmovny? od oAvšak i ostatní, hospodářského vyrov- mání s U hry se týkající paragrafy 58.—-68. uher záki čl. XII., ex 1867, nekryjí se předlitavský m v yrovnacími zákony: neboť kdežto rak. zákon vyrovnací zr. 1867 činí společný poslup v komerciál- ních záležitostech přímo povinným, považuje uherský zákon v §§. 58. a 61. stav samostatného uher ského celního obvodu za státoprávn případ normální, a zatím co předlitavský zákon neuskulečnění takovéhoto hospodářského spolku za tak pravděnepodobný případ považuje, že nečiní proň žádného zvláštního opatření, vyhražu- jí si Uhry v § 68. pro tento případ neob mezené, samo statnéniprávodurčovací.

Z toho lze seznati, že při rak uherském vyrovnání byl a jest čl. XII. uher. zákona rozhodujícím ustano- vením, základným originálem, vůči němuž jest pozdější zákon předlilavský o společných zále- žitostech pouhou kopií, pouhým, nikoliv správ- ným napodobením Dle uh. čl. XII. jest vskuíku říšský spolek Před- a Zalitaví od personální unie toliko papí- rovou stěnou oddělen, a dle lohov musí se také p. předseda ministerstva dre Körber zaříditi« jenž. vytáhnuva ve své známé řeči jako hněvivý lev prol svému uberskému kollegovi, vrátil se zpět jako trpě- livý beránek a za to mám, že se ani interpellaei sl. sněmovny panské lépe nepovede. Vždyť se ústavo věrní členové panské sněmovny, již buď aktivně. buď passívně byli kmotrem rak.-uherského vyrovnání. opstrně táhli zpět, taktéž i mnozí z ostatních, již vy- stihli pravý smysl a význam čl. XII. uher. zákonů. a když jeden z vážených pp. interpellantů zbožným pobledem k nebi viděl příčinu naší slabosti vůči Maďarům v otázce armádní toliko v zuboženém stavu sněmovny poslanecké, tu nebude moci Evropa pochopiti, proč tedy rakouská vláda a německá „staatspartei“ tak hou- ževnatě odpírají 6 millionům Čechů, lomuto intelligentnímu, vysocevyvinuté- munárodudruhou, nezbytněnutnou uni- versilu českou a vnitřní ú řadn řeč českou — tedy dva poměrně velmi mír né, ostatně zákonitě již odůvodněné požadavky, k dy splněním jichlze dosáhnouti zasťaven obslrukceadělnostii parlamentu a jeho sesílení, aby mohl úspěšně jednotnost armády proti Uhrům obhájiti?

Což má pro ně tato jednotnost armá- dy tak malou cenu? Ostatně nebylo by bývalo účelnějším, kdyby interpellace knížete Windischgrátze v otázce armádní byla podána na místě p. předsedoví ministerstva dru. Körhrovi přímo p. ministru zahranič- ních záležitostí v delegacích, jenž jak známo převzal mezi Cis a Trans v tét věci úlohu prostředníka? Což nepřispěl p. hrabě Goluchow sk ničín, ani tím nejmenším, k ústupkům Maďarům poskytnutý m? Nemáme žádných příčin, hájiti rakousko- uherské vyrovnání, jež bylo bez vědomí a svolení zá- konného zastoupení království české- ho uzavřeno a o němž hlavní strůjce, hr. An- dínsy tvrdil, že dává Uhrům 707 práv, za- těžujle je loliko 30% povinnostmi a že je to tak skvělý obehod, jaký se uzávíra toliko srobyvatelli ostrovů jižníhoč mo- ře, jímž se za pravé perle vyměňují če- ské granáty.“ Nemáme však také žádných příčin, abychomse zvláště rozehřáli pro vítězstvi Maďarů, vždye vime, jak se chovají k našim bratrům slovanským. k Slovákům, Chorvatům, Srhům a Rusinům, avšai nemůžeme zneuznati, že jejich vojenské po- žadavky v příčině plukovní řeči, vo- jenských ústavů cvičných, národních odznaků, vojenského řádu trestního, dopisování úřadům samosprávným jsou úplně správně, avšak že stejné právo přísluší také národu českémua že tedy nebylo kruté stíhání branco ve příčině hlášení se při kontrolním shromáždění vjazyku mateřském odů- vodně no Doznává to sám památný armádní rozk az chlopský ze dne 16. září t. r. slovy: „že veškerá moc vojenská, zůstávajíc věrnou své přísaze, bude pokračovati na cestě plnění vážných svých povin- ností, jsouc proniknuta duchem svornosti a souladu. jenž šetře každé národní zvláštn ost a odstraňuje všechny protivy, využit- kuje zvláštní přednosti každého kmene ke blahu velkého celku.

To jest naší listinou, které se budeme držeti. kdyby se správě vojenské zalíbilo zapovídali ve vo- jenských ústavech chovancům a kadelům hovor v české neb jiné slovanské řeči, jak se to v pražské kadetce a v podobných ústavech v Chor- vatsku stalo. Musíme rozhodně protestovati proli tomu, aby byla vnucována našim českým důstojníkům i mimo službu obcovac řeč německá a aby potom byli zapsáni do listin armádních a námořních jako Němci, aby jejich jména byla komolena, musíme naléhati na to, aby dle stávajících předpisů byli důstojníci v če- ských plucích skutečně mocni jazyka českého, by mohli s mužstvem v jeho malelské řeči jednati. Dle zpráv veřejných nalézá se na př. u pluku č. 28, tedy u pražského pluku, pouze 10%% důstojníků Čechů a vůbec sotva 30% důstojnictva znalého po- někud jazyka českého Douláme. že J. E. ministr války slo- vům císařovým v armádním nozkazu chlopském přiloží více váhy než přá- ním politické, náhodou vládnou strany. Chcetecli krev našich synů v pří padě války, nuže pak šetřte nejdražš statky jejich, jejich řeč a jejích náro- nostl (Pochvala.) Del. Delugan přimlouvá se za výdatnější ochranu našich vystěhovalců v cizině, za zřizování konsulá- tův a j. opalření. Vojenská správa dbej při svých požadavcích možnosti poplatnictva, zvlášť zemědělcův a dělnictva. Nalehů na odstranění souboje, opravu trestního řádu a trestního zákonníka vojenského, n úlevy pro selský stav při odbývání vojenské po- vinnosti a péči o náboženského ducha.

DelAJ. Vasilko stoužil na potlačování — Rusů. jejichž stesky tvoři celou literaturu!. Žel, že vo roz- hodujících státních kruzích neměli dosud kdy ji stu- dovati. Nepochybuje o pravdivosti českých stížnosti ale což prý dr. Kramář neví též o národním útisku Rusů? Vždyť přec nemá sobě rovna. Haličský a bu- kovinský centralismus škodí Rusům ohromně. Touží na to, že jedna z největších slovanských národnost v Rakousku vede dosud boj o střední školy svého jazyka (ruského) a nemá dosud university. Vzdor vroucí přízní k českému národu Rusové haličsko- bukovinští nikdy nepřistoupí na federativný státv Rakousku na základě historičké minulosti l zemí protože nynější stát ve státě, Halič, stala by se pol skou říší, jež by stála v skrovném spojení sl ostat- ními rakouskými zeměmi. Bude hlasovati pro rozpočet zálímný, protože ruský národ nedá se odvrátit ani mocí, aby nepovolil státu, co mu náleží, neboť chce zachiovati jej i dy nastii. Toto vědomí neznamená však žádnou důvěru k vládě. Del. Kliemann jako přívrženec osobni unie ne- měl by ničeho proti samostatné uherské armádě, ale Uhry musily by ji samy vydržovat. Poměr Rakouska k Německu by byl Všeněmcům milejší než poměr k Ubrám, Rel. markýz Bacguchem snažil se vyvrátit Kra- mářovy vývody o posledním projevu panské sně. movny, celní unii, chválil korrektní postavení ital ské vlády a snažil se ospravedlniti vojenské zakro- čení za chorvatských nepokojů. Pochvaloval si cho- vání se německé vlády v záležitosti obchodních smluv. Konečně prohlásil, že není příčiny k pessimismu do budoucnosti, neboť troufá, že vyjasní se zatím vnitřní situace a to přispěje k doplnění politických spolkův obchodními smlouvami. Zatímni rozpočet přiját v 2. čtení. Příští schůze bude zejtra odpoledne.

Denní zpravý. — Fantasmagorie professora bar. Wiesera došly prosincovým číslem měsíčníku »Die deutsche Arbeitin Böhmen« svého prozatímního zakončení. Z cyklu statistických vymyšleností, pod titulem »Německá poplatnost a veřejné hospodářství v Čechách«, ve zmíněném časopisu uveřejňova ných, otištěn tu poslední oddil s dledukce m z výletů proslaveného učence do říše slatisti ckých bájí. Co se týče čísel, jež obsahuje do končení wieserovských studil, nikdo rozumný nebude se k nim už vraceti, chiméry národo hospodářského chauvinisty ani tenkráte, jsou v číslech vyjádřeny, nemohou býti předmětem vážných úvah, jakmile směšná jich nafouknu- tost byla nezvratně ukázána. Ale pan professor Wieser staví z tohoto bídného materlálu zem- ský berní program německý. Když byl »za t vzal«, že Němci platí dvakrát či kolikrát lolik zemskýchu přirážek jako Češi, dospíváv bar Wieser k návrhu zavedení filnaněnlch ná- Fodnich kurij, a sice ještě nalehavějšímu než samo národnostní, či jak se vyjadřuje, poli- tické rozdělení Čechu Finanční národní kurie představuje si Wieser společně s ustivením krajských zastupitelstev, čímž prý by heslo »Deutschböhmen den Deutschböhmen« (»Něme- cké ČechyNémeům v Čechách«) bylo i hospo- dářský »tak dalece« splněno. Zákon ol fli nal nč- nich národních kuriích byl by prý důležitějsí než každý jiný ochranný zákon, neboť by prý »poskyti nejvyšší záruku praktické rovnopráv nosti, i zajistil by také menšinám nejlepší mož nou ochranu, neboť osud jich byl by tim lepší, čim silnější jest vůbec postavení Němců v zemi.«

Není třeba ztráceti mnoho slov o tomto nej skvělejším důkazu smutné udátostí, že se nej slavnější německý stafistik » mezinárodní plat nosti« pošetil! Na základě číslic ve snu viděných, veškeré dokázatelné opory postrádajíeích, an politickým apparátem nezbadatelných, sestroji kolikanásobnou berní převahu německou nad Čechy a na základě toholo počtu zúmyslné pravdě nepodobnosti buduje nový postulát německý, for- mulovaný jakožto německé právo, aby hovpodářská práce Němců politicky byla honorována, jako je měli Češi, když žádali politické uznání své opětně získané kullury, i sluší sočekávati, že dříve Němci neustanou, dokud jim nebude vyplačeno politickou plnou cenou beze srážky« Z toho všeho jest vidno, že lalent prof. bar.v Wiesera jest z velké části umělecky ladén, čimž sev světlují také jeho konnexe se světem uměleů pokud se to může říci o německých umělcíeh v Čechách. Nelze však upřili, že právě v tomt. oboru podařilo se mu uskutečniti německou skvotu« a šice ve stanovách »Umělecké galer pro královstvi české«. Ta vymámil pro německé umění čiyřicet procent z daru císařova, ačkol len dar byl jenom výhradným výsledkem české práce, české činnosti. Podle tohoto vzorce nen tato Wieserova proposice, jíž končí své »statjsti cko berní studie« na poli hospodářském, ničim jiným leč německým cirklem v systém pseudo- vědecký uvedeným. — Manifestační schůze ve prospěch make- donských uprohlíků, drem Scheinerem a drem.

V. Černým svolaná, koná se dnes o 10. hod dopol. ve velkém sále ostrova Žofinského. Ačkoli lhůta mezi svoláním a schůzí samotnou byla příliš krátká, přece lze se naditi, že účastenství bude takové, aby dnešní projev, českého úča- stenství lásky, soustrasti a horoucího povzbuzení krvácejících slovanských kmenův zasloužil jména. jakého mu svolavatelé přikládají — jména mani- festace, aby makedonský den v Praze stal se důstojným činem před tváří Slovanstva. Zvláště lze očekávati, že se na Žofin dostaví dnes hust řady české mláděže všech stavů a tříd se stu- denlstvem v čele. Dosvědčí tak, že se mýli ú. kdož se domnívají, že práce na udusení všeho idealismu ve studentstvu našem již je dovršen a že mládež česká neodpovídá už bývalou ozvě- nou na hlas vzájemnosti, pokrevenství slovan- ského, že může zůstali klidnou, katanuje-li se mládež dvou hrdinných kmenů slovanského jihu. Z jihu volá se k českému národu o slovo účasii, protestu proti moslemské zhovadilosti Evropou trpěné, i o skulek pomoci a záchrany nešťast- ných! Makedonců s rodinami z domoviny svě vyhnaných, odpověď slovem i skutkem musí být dána, už proto, že jsme to dlůžni svému posta- vení mezi Slovany, své pověsti ze starých dob, kdy nebylo ještě zapotřebí — pobídek ! Nebude také rozdílu politiekého strannietví, které by zbraňovalo účastenství, budou mluviti řeční i všech stran českých, neboť není možna různost tam, kde va nejhlubším nitru jsme všichní za jedno Kdo se Slovanstvem eití, dostaví se dnes na Žöfin a Vyhoví tak závěrečným slovům pro- volání pořadatelstva ] Za řečníky přihlásili se dosud: říšský poslanec p. dr. Jo s. Herio ld, ředitel Frant. Procházka, p. JUC. J an

Sedlák, říšští poslanci dr. K. Baxa a Václ. Klotáč. — Klub národní strany svobodomyslné. Pracovnikomise národol hospo- dářská pojednala v poslední schůzi za před- sednictví p. dra. M. Krajníka o celé řadě otázek, které by měly býti projednávány ve schůzích členských.“ Aby se docililo střídán otázek politických s předměty z jiných oborů, dána bude v lednu jedna z časových otázek národohospodářských na jednací pořad schůze klubovní. Přihlálšky nových členů pro rok 1904 přijímá tajemník klubovní denně od 6—7 hod. več. v místnosti klubu, aneb mohou býti zaslány píšemně s adresou: Klub národn strany svobodomyšlné v Praze—II., v Měšťanské besedě. Roční přispěvek obnáší 10 K.

— Národní rada česká, o jejíž působnost může znaše česká veřejnost mluviti toliko jen málo dle novinářských zpráv, musí zachovávati tuto reservu a omezití se jenom na to, co jiné instituce naše národní směle mohou pokládat za fakt pro jejich činnost, ve veřejnosti rozhodu- jící. Národní rada jest institucí, která, až na ne patrné výjimky, skoro sama jedíná musí praco- vati bez okázalěho veřejného apparátu. Jejl dosavadní činnost, která ovšem posud jest z val né části jenom přípravnou a informativní, známa jest nejlépe těm, s nimiž Národní rada, ať si už osobně nebo písemně, vešla ve styk buď za úče- lem informačním něb organisačním. Již nyní možno řici, že není českého města a městečka, k němuž bý se tato instituce nebýla obrátila za účely výše uvedený mi. V zájmu věci jest nutno ovšem, aby všechny ty korporace a osobnosti, kteréž Národní rada přímo uvědomila o svých záměrech a eílech a s nimiž jest dosavade ve styku styk tento vždy také záhy opěto- valy a v čase co nejkratším podání Ná- rodní rady vyřizovály. Národní rade doufá, že toto sdělení jest zajisté způsobilé, aby v naší české veřej- n'osti naslo ozvěny a sloužilo za důtkivé upozornění těm, jichž se týčels oslnii knsi a žič— Dr. Herold promluví o politické situnci ve členské sehůzi Politi ckého spolku pro polit. okres vinohradský, která jest svolána na úterý dne 22. prosince 1903 o1/28. hodině večerní do Národního domu na

Král. Vinohradech (mistnosti Měšťanské besedy ollao l su vehod z Korunní třídy). — Z Tábora došel delegáta dra. Kra- máře tento projev: Za Vaše mužná, pravdivá, ze srdce všech Čechů jdoucí slova, která jste na pravém místě pronesl, voláme Vám Sláva Občaně tábor stí. — Z Chrudimi. (Pův. zpráva.) Přímost mužnost projevu dra. Kramáře jest cennější, než jakékoli diplomatisování. O patřila jasné světlo a pravdu a to je prospěšnější věc pro český lid nežli přítmí a veškera nejistota. V boji za pravdu právo a spravedlnost musí celý národ býti sjed nocen a tím bude nezdolný. Dru. Kramářov náleží upřímný dík a uznání naše za jeho stateč nost. Za polítieký spolek chrudimský: dr. Kare Pippich, předseda, Josef Pulpán, jednatel — Z Vysokého, 19. prosince. (Zvl. teleg Nár. Listů“.) Svému rodáku, poslanci dr Kramářovi, za mužná, opravdu česká slova vzdává uznání a dík Politicko-hopsodářská jed notave Vysokém. Skrbek, předseda. — Z Kolína. Mužná, otevřená slova, kte- rými poslanec dr. Kramář hájil správné stano- visko našeho poselstva proti útiskům a nespra- vedlnosti, na našem národě páchaným, byla pro- mluvena zajisté ze srdce každého upřímného Čecha. Po folika zklamáních bylo by pošetilosti očekávati splnění našich požadavků cestou ústavní a od ochoty této vlády. Za Politický klub v Kolíné: dr. Jelíne k, předseda.

— Do okresů letošním krupobitím postiže- ných. Slovanské sdružení (The slavie a lliance) v Clevelandu, Ohio, mající z členy Čechy, Poláky, Slováky, Slovince a Chor- vatý, sebralo478 dollarů (2360 K), aby roz- děleny byly mezi nejchudší krajany, kteří ná- sledkem krupobití a živelních pohrom v jižních Čechách bídou a hladem trpí. Tato částka byla zaslána panu Fr. Heritesovi, spisovateli v Praze a projevena mu čestná důvěra, aby dle svého uznání jí rozdělil ve smyslu projeveného přání šlechetných dáreů, totiž tak, aby vdovy, dělnie a chalüpníci — jen ty nejchudší třidy lidu — z částky zaslané podporu obdrželi; též má př- hlédnuto býti, kde mužové zhýrali jsou, aby vý- pomoc doručena byla jejich ženám. Žádá tedy pan Herites pány okresní a obecní starosty, fa- ráře a jiné nestranné znalce poměrů a osob- nosti místních v krajinách postižených, aby mu do konce presince oznámili ty, již po- pory nejpotřebnější jsou, se struč- ným vylíčením okolností (žádné rekoman- dované dopisy — pouze v prostém psaní!) na adresu: Fr. Herites, spisovatel, Bartolomějská ulice č. 5. Rozumí se, že ne- možno poděliti celé vesnice a měšta, nýbrž jen jednotlivce, pomoci nejvíce zaslu- hujicí — dle toho buďtež učiněn návrhy. — Mickiewiczův večer pořádá dne 12. ledna 1904 „Ognisko polskie“ v Národním domě na Král. Vinohradech. Promluviti o ve- likém básníku slovanském uvolil se p. prof. Jar. Vrehlický. Pozvánky budou v několika dnech rozeslány. Reklamace přijímá p. Pavel Tymieniecki, v Praze—II., v Puchmajerově ulicí č. 2.

— Osobní. Dekretem ze dne 12. prosince 1903 č. 614 byl jmenován pan RudolÍ Ryšavý, knih- kupec v Praze, II., na Poříčí č. 7, stálým znalcemv ohotu knihkupectví a hudebnin u okresního soudu pro Slaré měslo a Josefov v Praze. — Pan Jan Nejedlý, kožešník na Král. Vinohradech, v Bože- těchově ulici, byl na Východočeské výstavě v Pardu- biclch r. 1905 za své zdařilé výrobky vyznamenán zlatou medailli. —— Pan Václav Doležal, stavby- vedoucí v Dobrovici, rodem z Malých Čejtic u Ml Boleslavi, podrobil se ve dnech 10.—18. t. m. ú mí- stodržitelství zkoušce z pozemního stavitelství i byl uznán způsobilým. — Pan Otakar Polákr Loun podrobil se těchto dnů u místodržitelslví pře- děpsané zkoušce stavilelské a stal se stavitelem. Inženýr pan Frant. Holub z Prachovic podrobil se dne 19. t. m. s prospěchem druhé odborné státní zkoušce z odboru strojního inženýrství na vys. čes. škole technické v Praze. — Promoce. Pan MUC. AlIred Kafka ze Slavětína u Pacova bude v ponděli dne 21. prosince 1903 o půl 1. hodině na české universitě Karlo Fer- dinandově ve velké aule za doktora veškerého lékař- ství veřejně prohlášen. — Pan JUC. Karel Hla- dík, aspírant rak. stát. dráh v Praze, byl dne 19. prosince 1903 na c. k. české universilě Karlo Ferdi- nandově v Praze na doktora veškerých práv veřejně prohlášen. — Pan MUC. Jan Král z Prahy bude v ponděli dne 21. prosince 1903 o půl 1. hodině po- lední ve velké aule staroslavného českého vysokého učení Karlo-Ferdinandova v Praze za doktora veške- rého lékařství veřejně prohlášen. — Pan MUC. Mi- chal Jedlička z Lysé n. L bude v pondělí dne 21. t. m. o půl 1. hodině polední za doktora veške- rého lékařství veřejně problášen.

— Úmrtí. V Soběslavi zemřel dne 18. prosince 1903 pan Štěpán Kovářík, c. k. cvičný učitel ve výslužbě, u věku ö1 let, z nichž 43 roky věnoval blahodárnému působení na roli školské, jsa vždy horlivým zastancem pokrokových idel učitelstva, je- hož lásku plně si získal jako dlouholetý předseda učit. jednoty, zástupce v okresní škol. radě a otcov ský přítel chovanců učitelského ústavu, v jichž srd cích čestná památka na vždy mu zachována bude Pohřeb koná se v neděli dne 20. prosince o půl3. hodině odpol. — V pátek dne 18. t. m. zemřel v Praze 70lelý soukromník pan Václav Burian Pohřben bude v ponděli dne 21. prosince o 10. hod. dopolední ze hřbilovní kaple na Maivazinkách. — V pátek zemřel pan MUDr. Leopold S láma praktický lékař a majitel realit v Chotěboři. Mrtvola bude dnes z Praby do Chotéboře převezena a tam úterý o 10. hodině pohřhéna. — Civilní inženýr pan Jan Khodl v Písku, ze- mřel včera odpoledne po krátké nemoci v 48. roca věku svého. Zvěčnělý s áležel do řady českých prak tických techníků, kteři vykonali ve svém oboru ne jednu záslužnou a pro hospodářský rozvoj našeho národa důležilou práci. Vynikal neobyčejnou energií a praktickou dovedností, která mu získala zvuřného jména. Zejména jako trasseur místních dráhvynika- jícím způsobem doma i v cizině se osvědčil. V Písku kde měl své sidlo, pílně byl úlasten při obecním hospodářství a získal si trvatých zásluh o veliký rozvojtohoto našeho král. měsla. Národní strany svobodomyslné byl Jan Khodl'stonpencem opřímným a spolehlivým. Česť jeho pamätce — Pii doplňovacích volbách do odhadní komis pro osobní daň z příjmů za město Král. Vinohrady byli zvolení: v I. sboru členy: Alois Bureš, slavitel a vlast- ník domů a Bohumil Staněk, c. k. stavební rada a vlast- ník domu; náhradníky: M. Novotný, majitel realit a

František Kasl, továrník; ve II. sboru členy: Josel Jungwirth, obchodník a vlastník domu a Alois Fiala, hostínský; náhradníkem: Václav Zahradecký, vlast- ník domu; ve III. sboru členem: František Glazar. mistr truhlářský: náhradníky: Emanuel Krystlík, la- kýrník a dr. Karel Žák, advokát — Arcivávoda Ferdinand Karel včera večer přijei z Písku do Praly — Zastupitelstvo města Nuslí koná řádnou schůz v úterý dne 22. t. m, o 3. hodině odpol. v zasedac síni měslského úřadu. — Okresní zastupilelstvo vinohradské konáv ponděli dne 27. prosince o 9. hod. dopolední schůz v zasedací síni městské radnice na Král. Vinohra- dech. — Matiční pohlednice novoroční, které se pro dávají po 12 hal., došly takové obliby obecenstva. že včera byl první náklad již rozprodán. Matiční kancelář však objednala si zavčas novou zásobu, takže zejtra bude možno sebe většímu množství ob- jednávek vyhověti. Tohledníce tyto posťlají se se známkou 3 bal. jako liskopis, na který zasílatel na- píše svůj podpis a adresu toho, komu gratuluje. V tomto případě jest třeba nápis »dopisnice« pře- škrtnouti. Posílá-li se jako dopisnice, na které mimo podpis může býti připojeno ještě několik slov, pak jest třeba frankovati 5 hal. a ponechati nápis »do- pisnices — Láska českého lidu k Úslřední Matíci školské.

Nedávno zaznamenali jsme zprávu, že Ústřední Ma tici školské hrozí nebezpečný schodeš. Ačkoli scho- dek není ještě z daleka zažehnán, přece s potěšením zaznamenáváme dňes zprávu o nesčetných důkazech přízně českého lidu k Ústřední Malici školské Ne- jenom přispěvky peněžité, které zejmena odboi místní odvádějí, nejenom množství novoročních gra- tulantů, nejenom čilý prodej matičních pohlednic, ale také množství darů jmých, kterými pamatuje se na děli ve školách Ústřední Matice školské, podává neklamný důkaz, jak drabou jest českému lidu naše Matička. Tak pan Karel Kádner věnoval 100 exem- plářů svých básní »Za jitra« školám matičním.

Firma J. Brdlik v Počátkach darovala 75 m sukna na váneční nedilku. Sukno bylo odevzdáno vánočním komisím národních jednot severočeské a pošumav- ské. Nakladatelství Kabátníkovo v Jičíně zaslalo za 1500 K své »Obrázkové knížnice«, jimiž budou po- děleny taktéž školy matiční. Pražský odbor dam Ú. M. šk., který již 1. ledna t. r. složil svůj obvyklý příspěvek 24 000 K, vyslal svou pokladní paní Be- nešovou, aby odevzdala další tisíc ještě na letošní rok, aby takto moblo býti vyhověno jisté nalébavé prosbě. Damský odbor v Žižkově, paní Jirásková s pokladní, chotí lékaře pí. Kotýnkovou, odevzdaly jmenem odboru poslední dobou K 1274.87, z čehož na slavnost v »Bezovce« připadá K 852..66, pokladní odboru vinohradského, choť ředitele pí. Raisová při- nesla 1860 K. Odbor smíchovský, který vydobylsi mezi mužskými odbory místo obzvláště čestné, od- vedl pokladně matiční v měsíci prosinci 7414 K. Z jiných odborů, zejmena odboru plzeňského, pe- níze již jsou ohlášeny. Avšak třeba, másli býti Ma- tici pomoženo, abychom nezůstali na půl cestě, nýbrž pokud možno co nejrychleji hleděli každý dle mož- nosti přispěti Malíci na záchranu českých děti. V nejbližších dnecb přineseme několik drastických ukázek, s jakými obtižemi a na jakých mistech Ma- tice musí bojovati, aby uhájila to,co jest našemu národu přece zákonem zaručenoionimn k s dote