Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXIII.

2

V Praze, v neděli dne 20. prosince 1903.

Praha

3 article

Na ranní a odpol. Iise předplácí se v Praze v zdmiinlstrn riets l nv 4rolí dosál ko nk n

Praha

5 article

na něsie .; nr ! : . vsjí zianti

7 title

NAR

Nara

8 title

ODNÍ

9 article

v arobném prodejl

10 article

rnaní člo o a0bě . . . se

11 article

odpoledni Ve flialkách na vonkov renní čnla. . . . . . .. odpolední . . . . . . . . s Inseráty plati se hotově napřea oni a inserty přijíma strace v MarianslPlieinl ram nscházejí ae těž rea ls ko tiskárna a ezpedice „ Národnich Listu-. Bskepky ve serrao

12 article Dnešní číslo pro Frahu le o 28 stranác .

Dnešní číslo pro Frahu le o 28 stranác . Řeč dra. Kramáře proti Körbrovl. To věříme, že dávno již nebylo v cislaj tánské delegaci takového vzrušení, jako včer za řeči českého delegáta dra. Kramáře. i kterých ničeho nebolí, slyší neradi řeči promluvené neztlumeným hlasem mužnéh rozhořčení, slyší neradi dunicí rány těžkých krutých žalob, dopadajících na hlavy panujícíeh excellencí, jimž před chvili ještě se dvořili. Lz si tüdíž pomysliti, jak nevolno jim bylo, když řeč poslánce za Tábor vyrůstala postupem svým napořád v mohutnější a drtivější žalobu na ří- dícího ministra Cislajtanie dra. Körbra, sršíc břitkostí Juniových listů a provádějíc důkaz viny tak důkladně, že v celé delegaci nenašel se jediný obhájce souzeného premiera, abys i jen pokusil o vyvrácení aspoň některých kus obžaloby. Vskutku, tak ještě snad nikdo na tu pro- teovskou postavu, na tu farizejsky zavilou fy- slognomii a na tu státnickou prostřednost vlád- noucího německého ministra byrokrata nepo- svítil, jako včera dr. Kramář. Vyčetl mu nejhorši, co se státníku řídícímu vyčísti můžei věrolomnost vůči celému národu, sobecké držení se křesla, třeba nevěděl kudy kam a zneuží- vání velebné autority koruny k záchraně své zbankrotělé politiky. Již za své úterní rozmluvy s panovníkem v delegačním cerklu poukázal dr.

Kramář Körbrovl Juniový Tábor Körbro

13 article

Kramář k tomu, kterak naši delegáti plné čtyř roky trpělivě čekali a doufali, nasazujíce svou popularitu, že splněny budou naše požadavky spravedlivé a mírné a teprve když veskera jieh trpělivost okázala se marnou, že znovu se za- tvrdili v odporu krajním. Včera v delega cích ještě jasněji to vyložil: »My skládali vždy svou naději ve sprave- dlivost a nestrannost koruny,« pravil dr- Kramář. »My po léta dopřávali vládě přile- žitosti, aby splnila své slíby, kter nám tolikráte a tak hojně dávala, A teprve, když jsme shledali, že v ládě ne n lze, aby nám těchto slibů svýc splnila, když jsme viděli, kterak jes v zajetí německé obstrukce, t. j kterak se bojí výhrůžky německ obstrukce tak, že vězí pod vetem německých stran, teprve pak jsme zno zahájili boj.« »Říká se nám, abychom upustili odob strukce« . . . pokračoval dr. Kramář, týž dr.

Kramář

14 article

Kramár, který letos v březnu v Táboře věru nehoroval pro obstrukci: »avšak co by dnes naše ustání od obstrukce značilo? Zdaž by je vládní listy vykládaly jako čin státnické naši prozíra vosti a vlastenecké obětavosti naší? Bůh ucho vej ! Ale řekli by: konečně musili Češi povolit. poněvadž cltili svou slabost. Obstrukci vydrží dělat v Rakousku jediní Němci.« Upuštění naše od obstrukce znamenalo by pro budouenost nic více a nic méně, než zkamenění německého sliberum veto« proti všem snabám našim, než věčné panství ně- mecké terroristické menšiny nad vět- šinou naší slovanskou. To jest mravný podkla naši české obstrukce.« Býval ještě jeden známý našinec odpůrcen takliky obstrukční. To moravský dr. Žáček. A hle, co napsal on do »Moravské Orlice« v týž den 16. prosince t. r., kdy konal se de- legační cerele ve dvorním hradě vídeňském Napsal zcela v souhlasu s drem. Kramářem toto: »Kdyby poslanci češtl i upustivše na ten čas klidně od nejnalehavějších požadavků českého národa, nyní se poddali — pomohlo by se sice vládě z okamžitých rozpaků, za to však bylo by kodifikováno tím vítězství německé obstrukce trvalá jelí vláda — nikoliv snad nad českým národem, nýbrž nad státem a jeho autoritou. Ničeho nesměly by nadále podnikati ani vláda, ani parlament, co by nebylo po chui německé minoritě vídeňského parlamentu. Česká obstrukce byla by sice odstraněna, za to však byla by trvale podrobena autorita státní panství německé obstrukce a jejím choutkám ! Tim není nijak zpomoženo, tím se poměry neuzdraví.

Kramár Čech Němec doktor Žáček Tábor Rakousko moravský Orlice

15 article

Právě tak, jako jest naivní domněnka, že by český lid se spokojil s takovým »dohodnutíme. dle něhož by o kulturních jeho potřebách roz. hodovali a míru jejich stanovili národní jeho odpůrci, právě tak lichým byl by soud, že by po zastavení české obstrukce parlament a vláda normálně a řádně mohly vykonávati své úkoly. To by neznamenalo nic jiného, než nastolení nejnesnesitelnějšího tyranství — libovlády míno- ríty, jež by vésti můsila k anurchii. Vždyť ob- strukcí se hrozí nejen pro případ zřízení české university, nýbrž, jak známo, už i pro případ, že by stal se pokus o utvoření nepřijemné ma- jority v parlamentě. Má-li nastati pořádek, musí dojíti k vládě opět právo a zákon, must zjed- nati se platnost a uznání zásadám parlament- ním.« Takhle vláda Körbrova dovedla od jara do zimy vyčerpati trpělivost i našich nejrozváž- nějších a nejtrpělivějších, však my slíc í c patriotův, tak dovedla svým chováním proti ná- rodu českému odníti jim poslední atom naděje a víry a zatruditi mysl jejich nejtrpčím pessi- mismem, jemuž dal dr. Kramář výmluvně vý- raz, zvolav včera v delegacích: »Byla by ještě pomoc této říší: návratem k histori- ckým její základům a důvěro její ke všem národům. Ale ve Vídn vládlo se tak dlouho proti národům slovanským, že se odvyklo míti k nim kdy ještě důvěru. Proto nemohu skončit nadějným appellem. Pa- třila by k tomu skalopevná víra, má li se mlu- vit ještě o poslání této monarchie ja- kožto týnu všech svých národův, jakožto hradby pro rovnováhu Evropy a nemá-li se zoufati budoucnosti.« Kde je viděti vůle k takému přetvořen této říše? Nikde ! Všude jen fat a li s t i c k o devzdanost v neodvratné příšüi, s molibá neschopnost a omrzelost. Vídeňská vláda nepodniká, nechystá ničeho pro spásu říše.

Kramář Evropa c patriotův

16 article

Načkoliv sáhla, vše porušila, finance zla- zila, parlamentarismus do bahna uvrhla. Vnči velikým úkolům, které nastávají, nemá ničeho než svůj § 14. »Všechno ať zhyne, jen když já zůstanu!« zni celá státnícká moudrost so bockého dra. Körbra, jemuž dr. Kramář ostře výčítá, že nedbá o změnu jednaciho řádu, že nechce sám první, aby se parlament uzdravil, poněvadž se bojí, že by vůči zdravěmu, sil- nému parlamentu ani 24 hodin neobstál, ale rozpadl se ve svou nicotu. Téšili se nepřátelě naší po událostech z 16. t. m., že poslanci naši ztrati mysl a od- vahu k dalšímu ráznému boji, z této řeči dra. Kramáře jako z projevů našeho lidu mohou již dnes znamenati, jak špatně znají povahu českou, jak šeredně se opět ve svých spekula cích přepočetli. Po dobrém lze s Čechem mnoho poříditi po zlém ničeho. »Jest samozřejmé,« končil d Kramář svou řeč včera povýšeným hlasem, »že vůči takověto vládě my Čechové boje svého se nevzdáme. Nechť se k nám mluví sebe tvrdšími slovy, my neustaneme ve svém zápasu spravedlivém za svá historická a národní práva a za lepší budoucnost této říše, s níž jsme staletými dějinami spojení. A byť i dějiny ty byly jenom dějinami neustálého boje jejího proti národu našemu, my chceme svůj zápas dále vésti a své nejlepši nasaditi, nečekajíce žádné jiné odměny kromě u vědomí svém, že jsme poctivě sloužili svému národu!« S mužným klidem odvolal se řečník od nespravedlivé strannické přítomnosti k soudu dějin a budoucnosti v přesvědčení nejhlubším, že budoucnost dá spravedlivé věci národa če- ského za pravdu. Ale ať jen toto poznání Ra- kousku nepřijde — pozdě ! —

Kramář Čecho

17 article Co potom?

Co potom? Ve Vídni, 19. prosince. Zejtra budou vyměněna v delegacích nunci . pokud jde o přijeli zákona stran rozpočtového provisoria, na to nastanou asi čtrnáctidenn prázdniny a hned po Třech králich svolány budou delegace na novo, aby ve svých pracíeh pokračovaly. Koncem ledna bude i tento dvakráte rafi- novaný parlamentní sbor se svým programen hotov a potom bude na panu dru. Körbrovi aby se objevil opět na politickém jevišti ukázal, co umí. Jeho heslo, s vášně prostou vy- trvalosti sledovati boje a zápasy, jež zmítají touto monarchii, dovoluje mu sice se založe- nýma rukama pohlížeti na to, co se vůkol něho děje, však zdali smí si dovoliti nebezpečn luxus takovéhoto žekání tento stát, národové něm žijící a koruna, je otázka, na kterou bychom si nedovolili přisvědčiti. Pan dr. Körber bude přinucen vytasitis s onou »yelikou myšlenkou«, kterou dle legendy. již šíří oddané mu listy, má v zásobě a pomoe kteréž buď rozplete neb rozetne gordieký uzel ve který jest zadrhnuta budoucnost této monarchie. Pan dr. Körber bude nucen odhaliti konečn ten svůj obraz saidský, který kouzelnou mo působiti má na každého, kdo se naň podívá a jenž každého zdrtí, kdo se ho dotkne. Již nýní nedočkavci odestírají eípek velikého tajem- stí, jež na konec podle všeho teprv se žasnou- címu světu bude musit zjeviti. Co učiní pan dr. Körber ? Především nucen bude opakovati pokus smiřovaci s námi. Jak s týž zdaří, o tom nemáme práva rozhodovali jednostranně pouze my.

Körbr doktor Körber Vídeň

18 article

Dle toho, co vykládal onehdy v Dobřanech novopečený vůdce Němců, který čím dále tím více vzdatuje se od vlastností, jimiž vynika zesnulý dr. Schmeykal, velikých nadějí na zdan eventuálních konferenei, o nichž se mluví, není. Opovážíli se tvrditi kdo, že lidu do tobo ni- čeho není, jakým jazykem mluví jeho úřadové a úřadníci mezi sebuu, lidu že stačí, když s ním se mluví v jazyku, jemuž rozumi, je to stanovisko nevědomého obmezence, jenž nemá ponětí o hnutích lidského srdce, stanovisku člo- věka se spraženým mozkem, jenž domnívá se, že úřadník je cosi povznešenějšího nad lid, čímsi, jenž má privilej mluviti jinak než dav, který musí se spokojiti, když mu hodí úřadník oknem českou kvitanci na české peníze, jinak ale právo má tázatí se svého sluhy vě trhané němčině, kdo že je ten nezdvořák, jenž tak si počíná. A rovněž nesvědčí pro mírumilovnost ne- stoudné tvrzení Eppingrovo, že prý dost potiží bylo s pražskou universitou českou a zřizovati druhou universitu na Moravě že bylo by ne- odpustitelným přepychem. Jesiliže páni vedení s takovými zásadami vstoupí v konference jako jejich pan vůdce, pak ovšem skončí tak smutně, jako všechny v tomto směru pokusy. Z jiné strany všechna naděje se kladena oktrovování jednacího řádu sněmovního. Po- můželi to, pomůže-li zejmena řád, jejž sesta- vila letos na jaře zvolená k tomu komise, ne- víme, ale zdá se nám dle zkušenosti, že strana, čílající více než 50 poslanců, bezohledných, od- vážných, kteři dovedou operovati fauteuilly mi- nisterskými, kovovými kalamáři, kapesními no- žíky atd., dovede znásilníti parlament tak dů- kladně, že kus potištěného papíru, ba ani uni- formovaná parlamentní policajtská brigáda by nie proti ní nezmohla, kdyby v rozhodujících kruzích nezavládl jiný názor na poměry rakouské.

Němec doktor Schmeykal Dobřany Morava

19 article

Je na příklad možno, aby při názorech nynějších všichni němečtí poslanci neb věťšina jich byla pro delší řadu schůzí z parlamentu vyloučena? Je možný parlament bez Němců? Kdyby čeští obstrukcionisté po anglickém způ- sobu třeba všichni ocitili se v parlamentním karceru, co na tom, to by vládě a nikomu zde nevadilo. Ale Němci ! To je zcela něco jiného. Na konec nezbylo by nie, než r o z p u š těno sněmovny poslanců jako prostředek nejkrajnější. A k tomu asi dr. Körber se odhodlá. Ne sn proto, že silný tento prostředek sněmovnu vyléčn z těžké choroby, do níž upadla, ale proto, že by tím dr. Körber získal alespoň čtyři měsíce času k dalšímu ministrování. Že by se mu po- dařilo povolnějšími a ochotnějšími poslanci českými nahraditi zástupce dosavadní, je klam, kterému se snad neoddává, jakkoli při každ přiležitosti k tomu poukazuje, že obývatelstvo s sradikálnou« politikou svých zástupců prý ne- souhlasí, naopak si prý přeje, docela ve vládním smyslu — práci hospodářskou. Nechť jen se pozeplá pan dr. Körb svých hejtmanů na smýšlení lidu ve věci té. To je zjevno a jasno, že v Čechách, čím kdo bližší je vládě, při volbách tím hůře pochodí. Kdyby dr. Körber se rozhodl k rozehnání parlamentu, bylo by na národu českém dáti mu odpověď takovou, aby po vykonaných volbách nebyl ani na okamžik v rozpacích, jak se to s ním v Čechách má.

Němec doktor Körber Körb Čechy

20 article Politické zprávy domáci.

Politické zprávy domáci. V Práze, 19. prosince. (Jestě k dele- gačním rozhovorům.) Nezvykle ostrá slova, jež bylo slyšeti za rozhovorů s rakou- skými delegáty, jsou dosud předmětem úvah časopiseckých. Ačkoli rozmluvy tv nelze poklá- dati za akt úradní, »Nová Reforma« soudí přece, že tento neúřadní ráz nezbavuje dra. Körbra odpovědnosti za slova, která padla z úst cisaře jako činitele ústavního. Vzhledem k této okolnosti maji tedy všechny panovníkovy výroky, ať si byly proneseny kdekoli, veliký význam politický. Nemilostivě vyzněla slova panovníkova tentokrát jen proti delegátu Biankinovi jako zá- stupci národa chorvatského a proti delegátům českým. »Nová Ref.« z toho soudí, že sv dvor- ních kruzíeh zavanul vítr nepříznivý Čechům Chorvatům a že německý vliv, jenž tam nikdy vlastně neslábnul, vzmohl se v poslední době více, než kdykoliv jindy. Krakovský list snaži se vysvětliti tento povážlivý zjev a domnivá se, že poslední přičinou jeho, pokud se týče Čechů, mohl býti Fořtův návrh, aby se Rakousko, pře- tvořilo ve stát federační. »Návrh ten — pravi — vyličen byl asi v dvorských kruzích jako ne- splnitelný, poněvadž by ohrozil německý ráz Rakouska a tim se dá vysvětliti nátlak, jejž se koruna snažila učiniti na Čechy, aby je odvedla z nastoupené dráhy.« Pokud se týče Chorvatů, »Nová Reforma« hledá příčinu nespokojenosti v dvorních kruzích v tom, že po dlouholetých vášnivých vzájemných bojích a zápasech Chor- vatě, Srbové a Vlaši se letos v Dalmacii spojili, aby svorně odrazili hrozicí jim poněmčení Dal- macie, čímž ovšem popudili proti sobě pano vačné a vlivuplné kruhy německé. Snad tyto výklady krakovského listu nevyčerpávají předmět úplně, ale důvody, jim uvedené, spolupůsobily zajistě, když se vytvářela nálada, jež se proje- víla minulou středu v dvorním hradě.

Čecho Chorvat Fořtův Srba Vlach Nová Ref Rakousko Čechy Dalmacie

21 article

Z Lublaně, 18 prosince. (Slo v i n s ke úspěchy ve Štyrskn.) V těžkém boji, jejž vedou Slovinci za svůj národní byt ve Štyr- sku, má svůj význam i takový úspěch, jenž by se snad jinde mohl přejíti mlčením. Zde sluší zaznamenati i drobné úspěchy, jež připravují zvolna cestu úspěchům závažnějším. K takovým drobným úspěchům slovinského národa sluší za- řaditi vítězství Slovinců v obci Sv. Ilji u Mari- boru při obecních volbách. Obec ta, ač ve- likou většinou slovinská, byla na čas vinou po- němčilých občanů ztracena, letos však obdržela zase slovinské obecní zastupitelstvo. Vážné jest také vítězství, jehož dobyli Slovinci při volbách odhadních komisí pro daň osobní a výdělkovou v okrese mariborském. Komise ty sestávaly do- sud výhradně z Němců. Letos poprvé zvoleni ve čtvrté, třetí a druhé třídě důvěrníci slovinští což jest důkazem, že národní vědomí zapouští pevné kořeny i mezi Slovinci štyrskými. Z Turč. sv. Martina, 17. prosince. (Spi sovatel Hurba n-V a ja ns ký) obdrzel

Slovinec svazek Ilja Němec Martino Lublaň Mari

22 article

včera od pešťského státního zastupitelstva vy- zvání, aby dne 30. t. m. nastoupil trest dvou- měsíčního státního vězení, k němuž odsouzen pro článek »Neustávejme«, otištěný v »Nár. Novinách« Z Pešli, 19. prosince. (Sně m o v n schůze.) I v dnešní schůzi poslanecké sně- movny uherské pokračováno v obstrukci. Nej- prve při čtení zápisníku o minulé schůzi žádal posl. Lovassy za některé změny. Pak navrhl poslanec Ugron, aby se v ponděli provedly doplňovaci volby do výboru, a když předseda namítl, že bude třeba vykonati takových voleb více a že je dá všechny najednou nas jednací pořad, poslanec Ugron vytýkal předsednictvu, že se snaží promrskati rekrutskou předlohu iv době, kdy zasedají delegace. Pohnutá debata nastala, když se na to ujal slova Fr. Košut, aby odmítl výtku Holloovu, že se podrobil vůli koruny. V přestřelce, jíž se účastnili poslanci Hollo, Szatmary, Olay, Ugron, Boneza (jenž byl volán k pořádku), Kubinyi a Bosenberg, padlo množství přikrých slov a nadávek, načež bylo teprve možno přejíti k jednacímu pořadu. Slova se ujal posl. Lengyel a promluvil ostrou řeč proti vojenské předloze.

Ugron Košut Hollo Szatmary Olay Boneza Kubinyi Bosenberg Lengyel

23 title

Politické zprávy zahraničné. V Praze, 19. prosince.

Praha

24 article Rozšíření Ruska.

Rozšíření Ruska. Ve sbírce historických prací, již vydává universita cambridgeská, vyšlo nedávno dílo Jindřicha Scryna „The Expansion of Russia 1815—1900“. „Review of Reviews“ referuje, že je to spis mnohem obsažnější, než ukazuje jeho název; spisovatel, dobyvší si už v Anglii jmena svými pracemi politickými, nakreslil více méně úplný obraz dějin Ruska v XIX. století. Sympatisuje s ruským samoderžavím a nazývá je pro Rusko nevyhnutelným, a vůbec hledí býti spravedlivým k událostem ruské historie, vnitřním i vnějším. Tak také v otázce finského nedorozumění praví, že prvý a hlavní hřichi padá na duši Finů. Ruští duchoboři v Kanadě. Jsou tomu tři leta, co ruští duchoboři se vy- stěhovali do Kanady, protože ruská vláda ne- chtěla jim dopřáti úplné svobody vyznánía propagandy. Naše realistické a socialistické or- gány mnoho se jí za to nazostouzely. Ovšem činily to pouze dle příkladu svých vzorů ně- meckých. Duchobory v Kanadě minulé minlé leto na- vštívil známý francouzský publicista Ondřej Chéradame. Z jeho zprávy o nich možno po- soudíti, byla-li vláda v právu, když je ome- zovala.

Scryna Fina Chéradam Rusko Anglie Kanada the Expansion of Russia 1815 Review of Reviews

25 article

Přibyv do Wennipegu, Chéradame se do- věděl, že duchoboři mají svá sídliště okolo Yorktownu, jenž mu ale byl z cesty, tak že se tam nemohl vypraviti. Ale zároveň slyšel, že nej- přednější vůdcové duchoborští sedí — ve vě- zení města Reginy, kudy vedla cesta. Chérada- mova. Uvěznění byli proto, že chtěli stůj co stj chodit nazí. Chéradame vymohl si dovolení na- vštíviti je ve vězení. V prvé sednici ležel na pryčně jediný ducho- bor, ale v „následující bylo jich dvanáct. Nej- mladší psal rusky dlouhé psaní. Na otázky od- pověděli mu, že přibyli z Tiflisu a že 22 jejich soudruhů jest umístěno v jiné části vězení; to že jsou vlastní hlavy jejich. Chéradame na- vštívil i tyto. Jsou to nejzajímavější exempláry své sekty. Kanadské úřady zacházejí s nimi dobře, spatřujíce v nich nikoli přestupníky (restného zákona, nýbrž pouze hlavy mystické sekty. Je- den z duchoborů nazývá se Janem Křtitelem, druhý Ježíšem Kristem. Pravili bez obalu: „Proto nás zavírají, že chceme choditi nazí. Co je v tom zlého? Coje přirozenějšího?“ Chéradame jim neodporoval, aby nezarazi jejich sdílnosť, ale tázal se, proč nechtějí nositi šatů v zemi tuhé zimy? Rychle odpověděli: „Brzy nadejde nový život.“

Chéradam Regina Křtitel Krist Wennipeg Yorktown Tiflis

26 title

FEUILLETON.

27 article

V Praze, 20 prosince.

Praha

28 article

B— (Kronika.) Je v přirodě dravce zardousiti živočicha a potom s horlivou zvěda- vostí v jeho vnitřnostech se párat! A dravectvi je v životě člověka i národa ! Sama vzděla nost káže, umořit protivníka a potom o něm — pěkně mluvit! Žijeme spolu se svými sousedy od věkův napjetí přírodního stavu: kdo s koho ! Dnes, kdyby mohli, naši krajané druhého jazyka smetli by ná bez okolků s povrchu země. Ale.když svého sou- peře zdolal, když z jeho útrob nadobro vypudil poslední jiskérku možného žiti — pozoruhodná věc! — stává se dravec sentimentálním. S horli- vostí, ba s láskou začne se probírati s mrtvou osobilostí. Máme zajímavé upomínky z vlastní zkušenosti. V létech třicátých, čtyřicátých i pa- desálých, když nikdo v opravdové z mrtvých vstání národa nevěřil, vyvstala v Čechách celá básnická škola německá (Egon Ebert, Harimann Meissner) s nadšením opěvující »slavnou minulost« českou. S jak dojemnou oddaností zabývá se dnešní německá věda umořenou dávno bytostí národů kdysi slovanských v území dnešního Ně- mecka! Ohledává kraj, převrací povrch půdy, pátrá po starých památkách, snáší doklady a svědectví, snažíc se vykouzliti před očima dneš- ních odrodilých potomků co možná věrný obraz někdejší slovanské jeho minulosti. V knize Ewalda Müllera »O slovanském obyvatelstvu dolnolužickém«*) možno se dočísti zajímavých

Ebert Harimann Meissner Ewald Müller Čechy

29 article *) Das Wendentum in der Niederlausitz Von Ewald Müller. Kottbus.

*) Das Wendentum in der Niederlausitz Von Ewald Müller. Kottbus. podrobnosti ze života starých Slovanů po labských, jich bájeslovi, nejstarších dějinách, zvycích a způsobech, že je až na podiv Autor neustále se dovolává pramenů, uvádí spoustu jmen a dat, svědčících, jak rozsáhláje literatura těch věcí, jak každé z těch drobných německých městeček původu někdy slovanského. ty různé Chotěbuze, Dobroluhy, Luběnovy a p. mají své domácí pilně badatele a historiografy. s jakou neúnavností všichni se předstihují, aby věda německá vynesla na jevo doklady života o jehož nebytí německé násilenství tak dokonale se bylo postaralo. Plných tři sta let trval zápas polabských Slovanů o svoji bytost. Od válečných výprav Karla Velikého, který na Východě své říše pro bezpečnější postup proti pohanským sousedům zřidil svoji vojenskou hranici, až po Albrechta Medvěda, který v polovici dvanáctého věku me- čem a plamenem utvrzoval v Lužicku vládu nové křesťanské kultury, hájili kmenové slovanšti sta- tečně víru a zvyky svých otců. S povaleníma převrácením domácího zřízení slovanského za- čala z prvu násilná, pak tichá germanisace. Ve třináctém století bylo pod pokutou smrti zaká- záno mluviti »wendsky«. Dnes už nikdo bez- mocným zbytkům S ovanstva v Německu neza- kazuje mluviti svým jazykem. — Zánik wendského jazyka v Lužici nent provázen žádným bojem národnostním, sděluje německý pozorovatel. Boj je dávno vyřízen, možno už jen mluviti o tichém usínání ... A domácí dějepisec lužický dokládá; — Naše národnost, náš obyčej i jazyk jsou jako skála helgolandského ostrůvku. Rok za rokem, kus po kuse jí ubývá tichým hlodem

Ewald Müller Veliký Albrecht medvěd Chotěbuz Dobroluha Německo Lužice

30 article

vlnobití, až konečně nešťastný ostrov jednou ve vůkolním moři zcela zmizí Slované v Německu dávno pozbyli citu zvláštní národnosti. Prý byli namnoze »samie svým osudem vinni. — Vždyť nepřipouštěno Slovanů ani n místa úřadnická, aniž přijímáni jako řemeslníci za členy cechů. Všade jim kladeny překážky pro jich národnost. Slovanu je známo, že jazyl jeho před soudem nemá platnosti, že zde, jakož i ve styku obchodním má zapotřebí tlumočníka a že mu jazyk jeho ve všem styku se širším světem je přímo na závadu. Proto je těžko v zlé vykládati muži praktickému, jestli k vůli vlastnímu prospěehu obracel se k němectví .. Jaká ironie v té »šetrnosti« výkladu »Sám vinen«, že podlehal násilí a téžko mu »za zlé bráti« . . . když se obrací — za svým prospěchem. Ještě před nedávnými lety vyučováno n gymnasiu v Chotěbuzi, hlavním středisku dolno- lužických Srbů, šest hodin týdně jazyku lidu. Dělo se tak k vůli budoucím kazatelům. Po- zději přestalo i to. Učitele nebylo. I v kostele, kde nejdéle se udržela, »wendátina« znenáhla umlká. — Roku 1867 po odchodu vrchního f- ráře Stempla z Luběnova vyzval církevní úřad přifařené srbské obce, aby se vyjádřily, přejí-li sobě nadále kázání jen německá nebo t a k srbská. Tři starší lidé, kterým němčina ještě nebyla dost zběžna, se přihlásili. Více ne Jinde sice hlásily se obce o srbská kázání. ale kazatele — nedostaly. Do škol zavedl němčinu už král. Bedřich Vilém I. Dnes bývá sice učitel ještě nucen malými žáčky se domlouvati po srbsku. Aleuž

Slovan Srba Stempl Bedřich Vilém Německo Chotěbuz Slovan

31 article

ve druhé třídě vytlačuje němčina »wendštinue úplně. Nejúčinněji napomáhají germanisaci branná povinnost, styk slovanské služebné chasy s německými pány statků, slovanských služek a kojných v německých domácnostech a dělník i dělnic v továrnách. I ze strážných domků po- dél trati husté železničné sítě, proniká němectv do území slovanského. Tak moc z ří zlen dokonává a utvrzuje, co útokem železa a krve bylo zahájeno. Počet dolnolužických Srbů tím způsobem poslední dobou úžasně se tenčí. Před padesáti lety napočítáno jich úřadně na 60 tisíc, dne sotva 40 tisíc bylo nalezeno. Za r. 1886 uváde pruská statistika v jednom okresu ještě 1 38 srbskýeh děti, v jiném 389 dětí, jež mluvily jen srbsky a 20 žáků, kteří zároveň uměli německy. Nej silnější je živel v okrese chotěbuzském. Zd mluvilo 5461 děti jen srbsky a 1182 srbsky německy. V devadesátých letech pozorován zajímavý zjev v rubrikách pruské statistiky školské. Zvětši! se náhle počet dětí mluvícíeh v ro- dině výhradně po slovansku. Stoupl z de- víti na deset tisíc! Nasvědčovalo by snad ja- kémusi chvilkovému vzpamatování se národního vědomí ? Také zpod uhasínajícího popele to někdy ještě tak náhle zašlehne. O venetském knížehi Mstivoji (Mistevo) vy pravuje německý kronikář pěknou historku. Z válečné služby, prokázané vévodě Bernhardov saskému, slíbena slovanskému vladykovi, že do stane vévodovu příbuznou za choť. Důvěřivý Slovan se přihlásil, ale dostal německou o pověd.

Srba Zdeněk Mstivoj

32 article

— Tak vzácná kněžna nemůže se vydati za psal Zklamaný obrácenec na křesťanskou víu nezůstal odpověď dlužen: — Je-li pes statečný, dovede štěknouta kousnout, že na něj budou pamatovat!. A Mstivoj vrátil se zase ke starému po- hanství a notně svým sousedům zatopil. Slované znali se bít. Ale pouhá statečnost nezachraňuje národy, neosvědčí-li zároveň schop- nost, zachovati sílu v moudrém z řízení. A v tom byli Slované odjakživa slabí. Samotné Rusy, nejmohutnější slovanský národ musil teprv organisátor z cizí krve přivésti ku vědomí a využitkování vlastní síly. Nezřízení slovanšt kmenové na Labi a Sprévě jeden po druhém upadali v poddanství mocného souseda a po- zbývali své samostatnosti. Mimo jména měst a míst, hor a řek nezbylo památky po jich životě. Bezmála tisíc let trvalo umírání národa, jenž obýval širé kraje od Baltu až po Krkonoše. Dnes zbývá z něho sotva 60.000 duší. Těch prý rok za rokem ubývá průměrně po jednom tisíci. Než uplyne šedesát let budou si v Ně- mecku ukazovat — posledního zbylého Slovana. Někdy ovšem výpočty klamou Martinu Lutherovi radili, aby dal svojí bibl přeložit také do lužického jazyka. Tenkrát prý už velký německý reformátor zpupně předpo- věděl: — Není třeba! Za sto let vyhynou Luži čané do posledníhol Proroctví do slova se sice nesplnilo. Ale fakt vyhynutí národa není proto méně smutný, jestli zbývajíeích příslušníků si uka ují ne jednoho, nýbrž — několik tisíe.

Slovan Rus Martin Luther Luža Krkonoše