1
masthead
Ročník XXXXII.
2
masthead
V Praze, v neděli dne 9. srpna 1903.
Praha
4
article
Na rauní a odpol. list
předpláeí se;
v Praze v adminlstraei
a měnje
sa čtvrt leta . . . . 6 K
s dvojí čonázkou
na měsí
na člvrt leta ..
ve an aK go
sa nrě-te -
Toštoni
ss čivrt leta . . . . 9 KK o
s drojí zásilkoe
rřk. . . . . . K co
vrt le
Praha
5
title
Dnešní číslo pra Prahu le o 18 stranáck.
Praha
6
article
Nový požár v Makedonii.
Nový požár v Makedonii.
Zarytý vzdor nepolepšitelné despocie (ureckě
která od let má veškeré mocnosti křesťanské
Evropy za blázny — nese nové krvavé ovoce
Slovanské obyvatelstvo nešfastné Makedonie, če
kavši marně od jara na slíbené opravy nesnesi
telných křiv a bezpráví, marně na zastání a pomo
se strany evropské civilisace: sahá znovu ke
zoufalé sebeochraně a svépomoci. Pokosiv svě
obilí, chvátá ujařmený selský lid bulharský
houfně do hor ke zřízeným tam četám po-
vstalcův, aby s nimi bojoval nerovný boj za
svobodu proti přemoci tyranie osmanské. »Bud
vítězství nebo smrt, jen ne pouto otroči! Sna
se nám přece jen vytrvalým zápasem naším
podaří, abychom vyburcovali chabé svědom
křesťanské Evropy, aby přestala klidně přihlížet
hrozné záhubě nevinného lidu křesťanského na
prahu svém.« Tak rozumují na vše odhodlaní
vůdcové povstání makedonského, tak smýšlí
cití s nimi zoufalý jejich národ.
Od jarního attentátu solunského chlubil
se vláda turecká neustále, zeprý jest pálei
revolučního hnuti v Makedonii železnou pěst
její zlomena. Mohla a měla tedy konečně pro-
vádět aspoň ty skrovné opravy své zlovlády v
Makedonii, k nimž byla se vůči velmocem
evropským sama uvolila, ba »čestným slo
vem« sultánovým zavázala. Avšak, kdy že
Osman splnil vůči křesťanskému lidu svému
dané slovo a ulehčil jeho okovům, nebyl-li
k tomu co nejdůrazněji Ruskem doháněn
připuzován.
Osman
Makedonie
Evropa
7
article
Dnes však si zavilý Turčín myslí, že »car
daleko« — až v Mandžursku a Port- Arturua
ostatní Evropy se teprv nebojí. Proto mu z
celé ty měsíce ani na mysl nepřišlo, aby s
v Makedonii i jen poněkud polepšil, nýbrž na-
opak odemstíval se na ubohém tamějším lidu
bulharském za »noc solunskou« veškerou spro-
stou ukrutností popuzených a zbabělých ty-
ranův. —
A když výkřiky týraných pronikaly do
sousedního knížectví bulharského a budily tam
ovšem trapný rozruch a jitření mysli —tu
zpupná zlovláda osmanská zahrozila Bulharsku.
že je rozdrti, nezdusí li ten soucit přirozený
prsou lidu svého. Došlo tak daleko, že opuštěné
a ohrožené Bulharsko nemohlo se vůči hroz-
bám Turecka jinak spasit, než rychlou změnou
vlády své a nastolením ministerstva, které po-
epíailo si uchlácholit a zaplasit nedůvěrur sul
tánovu.
Kde jaký nepřílel Slovanstva, tehda s ne
tajenou škodolibostí očekával, že tím jest ne
bezpečí makedonské zažehnáno. Jakmile prý
Bulharsko ustane tajně živit povstalce makedon-
ské, bude prý velmoc turecká s těmi nedo
bitky povstaleckých čet v Makedonii hravě
hotova.
Než, přepočítali se šeredně politikové caři
hradští se všemi svými šlechetnými přáteli
Dnes trnou před novým důkazem neohroženost
a vytrvalé patriotické odhodlanosti povstalcův
makedonských, kteři přes všechnu nepřizen
okolností, nesmiřili se s osudem bídným, alébrž
po celý ten čas horlivě pracovali a sbírali síly
k novému boji na život a na smrt, jejž právě
s obdivuhodnou smělostí v samém takořka srdej
Makedonie obnovili.
Celý hornatý ten kraj na severovýchod o
jezera ochridského až po Skoplji, od Bitolje až
po Krušno, Kastorii, Přílep a Dabar jest dne
Evropa
Makedonie
Bulharsko
Turecko
Dabar
8
article
vzhůru proti tyranii osmanské, jest krvavým
jevištěm znovu vzplamenuvšího všeobecného po-
vstání křesťanského lidu slovanského za lidské
právo na život nemučený týravou zvůlí a poro-
bou cizáckou.
Turkům sloužící »Nene Freie Presse« při
nesla předevčírem zprávu, že prý revoluční hnut
v kraji bitoljském (monastýrském) přímo
řízeno jest tamním ruským konsulem
kdežto prý vojenského velení nad četami po-
vstalcův ujal se jistý bulharský plukovník. —
Nevíme co na tom pravdy, avšak dnes stihl nás
z Bitolje telegram se strany dobře zpraveně,
že byl tam dne 8. t. m. o 10. hodině dopo-
lední ruský konsul Rostkovski, právě
když se vracel z kláštera bukovského do
města, — tureckými četníky zavra
žděnll
Zpráva se i ze Sofie potvrzuje. Padá tak
již druhý ruský konsul za oběť vražedné msti-
vosti musulmanské. Vážný rozdíl jest však
v tom, že prvního ruského konsula v Mi
trovici zavraždil úkladně Albanec, kdežto
dnes zavražděn druhý ruský konsul Rost-
kowski samými tureckými četní ky
patrně tedy na zřejmý rozkaz turecké
vlády chovající podezření proti němu, že jest
duší povstaleckého hnuti, To jest bez odporu
případ dějinného významu, který sáhne nožem
k srdci celého ruského národa a snad vytrhne
vládu petrohradskou z její neskonalé trpělivosti
a shovivavosti vůči sveřepostem turecké zlovlády
na Balkáně. Neboť jen jedno z dvojího tu možno
Turek
Rostkovski
Sofie
Balkán
Nene Frei Presse
9
article
Buď panuje v Turecku evropském bezuzdní
anarchie, ve kleré si každý paša může dovoliti
proti Slovanům vůbec beztrestně všechino,
vraždu konsulův ruských — anebo vrhá touto
vraždou Turek troufale již samému Rusku svou
rukavici, aby manifestoval, že se nebojí jeho
hněvu, an si ho troufá co nejdrzeji vyzývati.
an odstřeluje ruské konsuly ve
svých vilajetech jako zajíce.
Smí a může Rusko bez újmy své důstoj
nosti a cti snésti i tuto vraždu svého konsula
bez náležitého ztrestání vrahů? Takhle provád-
Turek slíbené reformy v Makedonii, na kte
diplomacie ruská stavěla hory doly.
V dějinách lidstva začasté vídáme, kterak
stará, dlouho trpěná zlovláda konečně, dopust
se zločinu, jímž rázem dovrší míru svých hřichů
tak, že nádoba shovivavosti lidské překypí
Nemesis zjedná vítězatví právu a dobru.
Kéž by také nyní vraždou ruského kon
sula Rostkowského podobně se stalo! Kéž by
touto náplni—hříchů tyranie turecké překypěl
posléz již hluboká studna trpělivosti ruské
vzkypěla z ní živá vřelá ručej o svo bo
zení ujařmeného, k zoufalství dohnaného lidu
slovanského v neštastné Makedoniil
Slovan
Turek
Nemesis
Turecko
Rusko
Makedonie
10
article
Politické zprávy domácí.
Politické zprávy domácí.
Prapor v pouzdře.
11
article
»Glos Narodu« pod tím názvem uveřejňuje
článek, kterýž úplně podpisujeme a vítáme. Piše
se tam:
System dra. Körbra probudil ze sna pol
skou společnost v Haliči. Vlády Taaffova, Bade-
nova, Thunova byly v podřízený cl
otázkách Jepší pro nás, než politika
Auerspergů, Giskrova, Lasgerova, ale zaslepily
nám oči na zásadnou vadu politické organisace
království a zemí, jež se obecně nazývá Ra-
kouskem. Tou vadou je centrali
stický stroj mocnářství; zvyšo-
vána jest nespravedlivým voleb-
ním řádem, jenž německému obyvatelstvu
dal mnohem více poslanců, než jim patří
Slovanům mnohem méně.
Okolo r. 1880, když byl Julian Dunajewsk
povolán za ministra financi, naše představitelstv
spokojilo se mlčky touto vadou. Prapo
samosprávy spakovali jsme do
futrálu a vynesli na půdu. A pouze
jednou do roka, za hlavní rozpravy o rozpočtu
stárnouci už a málo bystrý Grocholski, a po
něm excellence Jaworski vytahoval jej z úkrytu
a slze jej rozvinoval a »statečně třimal«, aby
jej za chvíli opět zavinul do voskového plátna
a dal na půdu mezi staré haraburdí.
Glos Naroda
Taaffův
Bade
Thunův
Auersperg
Giskrův
Lasgerův
Slovan
Dunajewsk
Jaworský
Halič
12
article
Zatím system centralistický stále mohutn
a škodí nám i naddržováním každému ně
meckému zálusku. Ministerská byrokracie osvěd.
čila se jako výborný nástroj v rukou Něm
na zdolávání Slovanů v každé příčině. Nynějš
ústava, dnešní organisace státu, organisace
exekutivy, jakož i osobné složení úřadů nedo
volují národům slovanským, ačkoli mají velkou
většinu, rozvijeti se ani politicky, ani hospo
dářsky, ani kulturně v takovém stupni, jakým
bychom se museli rozvíjeti, kdyby zmíněných
vad nebylo.
Za poslední čtyry léta, co jest u vesla
vláda Körbrova, Poláci jako Čechové velice
nesnesitelně trpí německo-vídenskou byrokracií.
Škody naše, pokračuje list, vyplý-
vají z toho, že jsme opustil
upřímný a jasný program samo-
správy. A věci se nezmění, dokud nevyvě
síme opět svůj svatý prapor a nebudeme po
ním neunavně jak v parlamentě tak agitaci mimo
parlament bojovati za uskutečnění programu
autonomistického. Třeba vrátiti se ku
heslům a programu, kterým holdo-
valo naše pokolení z let 1860—1873.
Nechť se nám nezdá, že ten program jest už
zastaralý a neodpovídá nynější době. Myšlenky
politické nestárnou tak brzo jako lidé. a Pl o ku
v Rakousku německá menši na
vnucuje svou přemoc slovansk
většině, potud program nejširš
autonomie, hraničící s federa-
lismem, musi býli cílem slov an-
ských národů zdejších.. Proto take
program Kola polského vyžaduje úplně a grun-
tovné revise. Opportunismu naproti každé vláde
musí býti konee
Polák
Čecho
Německo
Rakousko
Slovan
13
article
Valná hiromada
Valná hiromada
Zemského ústředního spolku jedno
nčivelských v král, českém
Dodalkem k referátu, jejž přinesli jsme o z
hájení valné hromady, uvádíme ještě další jej
průběh.
Podrobná a přehledná jednatel s ká
zpráva konstatuje, že v r. 1902 bylo soustře
děno v Z. Ú. S. 118 jednot okresních se 7716
členy. Nově se utvořily a za členy Z. Ú. S. byly
přijaty jednoty: „Komenský“ pro Duchcov
okolí (z okrsku duchcovského při Budči lounské
a Čermensko-výprachtická učitelská jednotn
„Janů“ (ze dvou okrsků Budče českotřebovské)
Je tudíž činnými členy Z. Ú. S. v r. 1903 120
okresních učitelských jednot s
7763 členy. Učitelské podniky svépomocné
spravované Z. Ú. S., jsou tyto:
1. Podpůrný fond Z. Ú. S. (má jměn
K 15.301.80). 2. Fond Škodův (K 412.36)
3. Fond útulkový při Z. Ú. S. (K 4450.—)
4. Fond pro stavbu sirotčince (K 2800.—)
5. Fond pro stavbu učitel. domu (K 1400.—)
6. Bolzanův sirotčinec učitelský (vykazuj
Ú S
Komenský
Janů
Škodův
Bolzanův
Duchcov
podpůrný fond Z . Ú . S
fond pro stavba učitel . dom
14
article
jmění 12. června 1903 K 104.189.59). 7. Samo
statný sirotčinec učitelský (měl 30. června 1903
jmění K 43.656.58). 8. Spolek pro vydržování
konviktův učitelských při Besedě Učitelské
Praze (přes K 18.000.—). 9. Spolek pro zbudo-
vání učitelského domu v Praze (přes K 3500.—)
(Mimo to byly ve správě Z. Ú. S. fondy pro si-
rotky po zemřelých koll.: Houskovi K 1656.48
Vlnovi K 619.04 a nadace Rašínova ku podpoře
liter. pracovníků z učitelstva, organisovaného
v Z. Ú. S. K 1166.66). Tisk: Věstníku
Z. Ú. S., týdenníků „Český Učitel“, s přílohou
„Česká Škola““, počal 18. září 1902 vycházeti
ročník VI. Tisklo se 3000 výtisků.
Pokud jde o příšti úkoly Z. Ú. S., uvád
zpráva jednatelská
„Částečné vyhovění požadavkům učitelstv
po stránce hmotné značně by mohlo být omezo-
váno nesprávnými výklady 88 zákona, což s
již v několika případech stalo. Proto je třeba
aby na sněmu král. českého bylo zakročeno, by
se dostalo 88 výkladu, pro nás příznivého. Vzor
petice zaslán byl k dobrozdáním členům širšíh
výboru, jednotám a některým odborníkům a dle
pokynů těchto upravená petice bude podána nej
blíže příštímu zasedání sněmu.
V nejbližší době nutno zasaditi se o vymě
ření aktivního přídavku všemu učitelstvu. Udí
lení aktivního přídavku učitelstvu v obcích, nad
8000 obyvatelů, je jednou z nejtěžších
křivd, páchaných na učitelstvu vu-
boc, zejmena venkovs ké m. Vždyť ze
2798 českých školních obcí není aktivního pří-
davku ve 2758 obeích = 98.57%% a toliko ve
40 obeích = 1.43% aktivní přídavek se vy-
plácí.
Z Ú S
Houska
Rašínův
Praha
spolek pro zbudo
Český škola
15
article
Požadavky: zákonité úpravy bytů
učitelských na venkově, plné vý-
služné po 35leté době služební
osobní přídavek pro ty, kdož p
20letém působení nestali se správ-
ci škol, jsou též vysoce naléhavými. Zkrátka.
mnoho jest polřebí, aby úplně splněn byl návrh
Anýžův, c jehož uzákonění učitelstvo usilovat
nepřestane
A že ani úprava diseiplinární ho
řádu ve smyslu svobodomyslném, normy pro
spravedlivé obsazování mist uči-
telských a vyšší vzdělání učitel-
stva, nesmí zmízeti z prvních položek příštíh
programu organisační práce, je samozřejmo.
Mnohé tedy úkoly stavíme si za cíl nejbližš
práce organisace a je potřebí, aby tato byl
jednolitou, silnou, vlivnou. Takovou může s
státi, když její jednotliví příslušníci odvrhnou
vše, co se nesnáši s ideami organisačními, co jes
jim na úkor a na překážku, když totiž zanechají
veškerých ponižujících a stav učitelský znehod
nocujících zaměstnání vedlejších, která nepro
spívají stavovské samostatnosti a nezávislosti
ale podporují spíše servilnost, bezcharakternos
a šplhavost malých duší z učifelstva. — Vnitřn
obroda organisace je předním z úkol
z. Ú. s.
Anýžův
16
article
Zpráva jednatelská i účetní byly — po vy-
vrácení výtek, jež činil při jednollivých polož
kách hlavní mluvčí opposice, i se zprávou
revisorskou, přednesenou p. učitelem Jakšem
schváleny a výboru dosavadnímu uděleno abso
lutorium.
Velice obšírná, místy i pohnutá debata roz
předla se — zásluhou hrstky příslušníků oppo
sice, náležejících do tábora frakce realistick
př
doplňovacích volhách do výboru.
Slova se ujal především dosavadní starosta
Z. Ú. S. p. řed. Rašín. Pravil: „Velevážení pán
V úrobném prodejl
ranní číslo o sobě . . . za S
vd polední
.. . na zh
Vel úllalkéch na venkově
ranhí člslo. . . .
odpoledni
. . . . . . . sh
Inserát
plašise. hotevé napře
Přečplecení a inserty plijímá dmini
straoe v Marianské ulici č. a.
Tam sachtzají se též ro dake
tiskárna a vzpelice Národnich Liati-
Riokopisy ze novrsecji
Jakš
Rašín
Národnich
17
article
kollegové! Je vám známo, že když před čtyřmi
roky jsem byl zvolen, nechtěl jsem volby přijatí
a že tehda jenom příkazu organisačnímu jsem se
podrobil. Ani po uplynulém tříletí nechtěl jsem
opětné volby přijati, leč poměry byly silnějšía
já tehda, uvoluje se v úřad, mně nabízený, pro-
hlásil jsem, že přijímám hodnost starostenskou
jen na dobu, pokud úprava platů učitelských ne-
bude vyřízena. Jakmile se tak stalo, věren svému
slibu, vzdal jsem se své hodnosti a přátelé, já
trvám na této své resignaci. Prosím vás, nevolte
mne nikdo (Hlučný odpor a volání: Budeme!),
kdo je mým přítelem, nebude mne voliti. (Hlasy:
Bude!) Zdraví mě jest otřeseno, já potřebuji
klidu — prosím vás, nevolte mne! (Pohnutí.)
Přédseda p. řed. Tuček: Nám nejde o osobu,
nýbrž o organisaci. Jsem opravdu věrným příte-
lem kollegy starosty, prohlásil jsem to a mohu
přiznati otevřeně, že bychom sotva nalezli ná-
hrady v někom jiném. (Bouřlivý souhlas.) Není
pro nynější dobu hned tak schopného muže, jenž
dovedl by organisaci naši říditi tak, jako ji řídil
doposud koll. Rašín. Sami jste včera uznali po-
třebu, by kollega starosta vychoval sobě ná-
stupce, který ovšem musí býti v poblíží Prahy
již vzhledem k mohutnému spojení se sněmem,
zemskou školní radou, úřady atd. Nebylo by
většího hříchu organisačního, než kdybychom
uvedli organisaci naši do poměrů takových, že
by se nám musila shroutiti pro nedostatek sta-
rosty. Prosím, by kollega setrval v hodnosti svě,
třeba i po dobu nejkratší, ale do té doby, které
je zapotřebí, by nám vyehoval vhodného ná-
stupce. (Hlučná pochvala a potlesk.)
Tuček
Rašín
Praha
18
article
Na tribunu vystupuje potom hlavní mluvč
realistické opposice, uč. p. Václav Černý z Ná-
choda, který, nahlížeje do připraveného kon-
ceptu, shrnuje na hlavu odstupujícího starosty
nekonečnou řadu výtek. Za hlučného arciť, na-
mnoze i bouřlivého odporu, obrovské většiny
shromážděného učitelstva. Prohlašuje především,
že opposice s kandidaturou p. Rašínovou nesou-
hlasí proto, poněvadž prý mezi jeho slovy
činy zeje propasť. Řed. p. Rašín prý resignoval
jen na oko, protože prý funkce své nesložil dle
stanov do rukou svého náměstka, což prý je
neupřímnou hrou s učitelstvem. (Bouřlivý odpor
a projevy nevole.) Jednání starostovo není prý
důstojné. (Opětný, hlučný odpor.) Aby se prý
dostal ku Praze, kandidoval prý jako mladočeský
poslance a „Český Učitel“ prý byl krajně benevo-
lentním k mladočešství a celé vedení prý ne-
nalezlo ani slova k odsouzení nepokrokového
mladočešství, ba i loňská schůze prý vyzněla
jako projev pro mladočešství. Když prý však
p. Rašínovi nezdařily se jeho plány, nastal prý
obrat v mladočešství, které do té chvíle bylo ži-
veno a trpěno a pod jehož vlajkou šlo se při po-
sledních volbách zemských do boje, mělo býti
prý najednou vytrhováno do posledních kořínků.
Černá
Rašínův
Rašín
Ná
Praha
19
article
Patrno prý, že tu nešlo o zásady, nýbrž o určitou
ješilnost: koll. Rašín vystoupil prý sice osten-
tativně z Národní rady, ale všeobecně je prý
známo, že tam se na pouhé požádání zase vrátil,
ač prý bylo věcí cti učitelstva, by se tam nevracel
pod žádnou záminkou. (Odpor.) Vytrhování ko-
řínků mladočešství prý zůstalo na papíře, zato
prý však nesprávnými útoky a umlčováním ni-
čeny sympatie učitelstva ke stranám mladším,
pokrokovým, ač jedině tyto upřímně smýšlejía
pracují s ním o dosažení hmotných a kultur-
ních požadavkův učitelstva. (Bouřlivý, dlouho-
trvající odpor.) Řed. Rašín prý kromě toho na-
vštěvoval vikáře v Kobylisích (1!), žádaje ho
o protekci jako reservní důstojník a slibuje, že
pokrotí socialisty. (Hlučný odpor a volání: T
jsou osobní nájezdy ! Konee ! Konec !) Za tčchto
Rašín
Konee
Kobylisy
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
O právo varu.
Ze starých zápisků chrudimských. Podává Alois
Klaus.
V Chrudimi v dobách nejstarších připra
rováno pivo v mnohých domácnostech jak sel
ských tak městských. Později, když se ve měste
rozmohl průmysl i obehod, mnozí z řemeslníků
zanechali svých původních řemesel, dělajíce to
liko slady a vaříce pivo. Však roku 1308, kdy
nadána Chrudim výsadou, že na míli cesty od
města nesměl býti hostinec, potáhli Chrudimšti
právo pivo vařiti toliko na sebe, zakazujíce
okolí jeho výrobu. Pivo vařiti směl, kdo mělv
Chrudimi dům a těch bylo ve věku XV. 110.
Leč záhy jali se vařiti pivo i majítelé do
mů nových, zvláště na předměstí. Starousedlí po
čali jim toho zakazovati. Leč předměstšti
tehdejších dobách bouřlivých zákazu sobě ne-
všímali.
I vznesena r. 1435 pře na purkmistra
konšely měsla Prahy
Pražští dne 14. února r. 1435 odpovídají
Chrudimským, že předměstští smějí sobě vařiti piv
toliko dvakráte do roka a to ke své potřebě
jen v městských pivovarech v půstě a ve žních
Z milosti mohou Chrudimští povoliti ještě jednu
lhůtu a to prvý týden v adventu. Dále přikazuj
Pražští, že kotliny a pánve před městem musl
býti ihned zrušeny a ten, kdo by se zpečoval,
že musí státi osobně před právem pražským.
O dva roky později, t. j. r. 1437, podobný
spor veden byl v Heřmanově Městci, kde vaří
vali pivo i podruzi, čehož ovšem majitelé domů
strpěti nemohli a nechtěli. I vznesli stížnost na
pána Heřmanova Městce, Jana Hertvíka z Ru-
sínova, známého husitského válečníka. Hertvík,
vyslyšev žalobu majitelů domů na podruhy, po-
volal k sobě na Lichnici, kde bydlel, »lidi sla-
rožitné« a vyptával se jich, jak bývalo za časo
dávných. Když tito dosvědčili, že podruzi v
Heřmanově Městci nikdy piv nevařili, zakázal
Hertvik podruhům pivo vařiti.
Klaus
Chrudimšť
Hertvík
Chrudim
Praha
Heřmanův Městec
Lichnice
Heřmanův Městec
21
article
Praví o tom kniha městecká: »I tak naj-
prve opatrný Vítek Vlk a Mléčko vyznali sú se
podruzi, aby vařili a toho sobě sú nemohli do-
vésti, a tak sů sobě museli kupovati domy;
potom pak Jan Konečník přislůpiv, vyznal, že
jemu jest vědomo, řka, že za pana Chustníka,
za pana Škopka, pana Turgovce a za pana Ja-
roslava i za pana Jana z Opočna pokůšeli su
se podruzi, aby vařili a nedopustili sů ti svrchu
psaní, by podruzi vařili, leč by sobě domy ku-
povali.«
Leč Chrudimským brzo naskytla se nesnát
nová. Záležela v tom, že se jim nedostávalo
vody. Poměrně nejlépe pivovaru bylo, který mě
blízko studeň.
Nedostatek odstraněn ve čtvrtek po sv
Lucii r. 1463, kdy měšťané smluvili s Ondrá
čkem z Hradce stavbu vodovodu jak na rynk
před kostel, tak do všech pivovarů ve městě
Vyjednávání vedl Jan Bezchlebě, ty časy chru-
dimský purkmistr. Ondráček za kopání struh
i jich zasypání, za rubání lesa a trub vrtán
měl smluveno 260 kop gr., 10 beček piva,4
korce žita, korec hrachu a něco slaniny. A když
vodu do pivovaru dovedl, měl bráti požítky o
času dovedení až do Vánoc nejprve příštích.
Chrudimští ke stavbě dodali železo, hřidel
dříví k vodním kolům . . .
Předměstšti těžce nesli, že zrušiti musili
veškeré pánve, ale proto přece zcela živnosti
svých se nevzdali. Spojili se v sladovnický
cech a jalí se pilně dělati slady a čile s nimi
obchodovati jak ve městě tak v okolí. Násle
dek byl, že leckde v okoli na stateích zřízeny
pivovary, jež odebírajíce slady od chrudimských
sladovníků, samy pivo vařily, čímž vývoz piva
z města do okolí znamenitě se umenšil.
Vlk
Mléčka
Jan
Škopek
Turgovec
Lucius
Jan Bezchleba
Ondráček
Opočno
Hradec
korec
22
article
Pravováreční měšťané chrudimští vidouce
se opět zkráceni, stěžovali sobě králi Vladisla-
vovi. Král Vladislav v pátek před sv. Miku-
lášem r. 1493, sídle tehdy v Budíně, rozhodl
tak, že mají měšťané sladovníkům od sladu
pšeničního dávati a platiti po 6 gr. Za to ale
nemají sladovníci pšenice ke sladu kupovati, b
ani z vlastních pšenic nemají slady prodávati,
Jich právo jest jen ječmeny kupovati a proi
tomu měšťané býti nemají. Kdo by proti tomu
byl, trestán býti má.
Spor byl tedy šťastně vybojován, leč ná
sledky čilých obchodů přec jen zůstaly — pivo
vary v okolí města. A stále jich přibývalo. B
někteří šlechtici jali se nejen stavěti pivovary
zcela u města, ale zřizovali i krěmy na svýcl
statcích s rozkazem, že jiné pivo v nich pro
dáváno býti nesmí než domácí. Mezi takov
patřil zvláště Sigmund Šárovec ze Šarova, ma
jitel Slatiňan.
Chrudimšti stěžovali sobě na Šarovce, o-
volávajíce se, že Jeho Milost král ráčil je ob-
darovati výsadou, dle kleré na míli cesty okolo
města pivo bílé ani které jiné vystavováno být
nemá než v Chrudimi. Šarovec namítal, že jes
zeman svobodný a že výsada jeho zajisté ne
čelí proti jich svobodě. Pání a vladykové dal
Šarovcovi nálezem ze dne 1. června r. 1493
za .právo. Dědictví pánů i zemanů jest prý
svobodné a z té příčiny, co se šenkování
vaření piva dotýče, prý při starodávných zv
cích zůstávají.
Rozhodnutí dáno do zemských desk a pu
blikováno, že svoboda a právo šlechty stojí nad
právem městským. Pivovarnictví v městech pod
danských bylo úplně tím zničeno a ve městech
královských značně pokleslo.
Mika
Šárovec
Šarův
Budín
Slatiňany
Chrudim
Královský Vladislav
Vladislov
23
article
Rozmach panských pivovarů měl v zápět
zánik mnohých městských. Drahá pivovarská
pánev, nákladně vydržování nádobí a při tom
malý odbyt, přimělo mnohé pravovárečníky chru-
dimské k tomu, že se jich několik shodlo
vařili jeden po druhém v pivovaru jednom
ostatní zrušivše. Takových pivovarů připomíná
se v Chrudimi počátkem věku XVI. šest.
Měly různé ceny. Tak Gregorův, jejž kou
pil Daniel, syn Jiřikův, koncem věku XVI
ceněn za 715 kop gr., pivovar Kupcovský
r. 1602 se vším nádobím, k várce potřebným.
prodán byl Šimonu Pivničkovi Janem Trnkou
za 800 kop a pivovar Šichův r. 1615 koupi
Samuel Kuchynka od Jana Felixa za 1500 kop
Ve věku XVII, kleslo pivovarnietví v Chru
dimi tak, že ani 4 měšťané várku nemohli pod
niknouti. R. 1651, v úterý po nalezení sv
Kříže, v celém městě až na kapucínský klášte
bilého piva nebylo. Toho roku noclehovala ve
městě Jeho knížecí Milost, kardinál z Harrachů.
arcibiskup pražský, jeda na své statky do města
Chrasti. Páni radní chtěli pana kardinála uetít
bílým pivem, leč shledalo se, že ho v měste
není až na malé množství v klášteře kapucí
ském. Za to v okolí byla pivovarů řada patrná
Mnozí z majitelů zakazovali poddaným v
zili do měst na trh obill.
Gregorův
Daniel
Jiřikův
Pivnička
Trnka
Šichův
Kuchynka
Jan Felix
Chrudim
Chr
Harrach
Chrast
24
article
Při tomto stavu věci ještě nejlépe se vedl
sladovníkům. Vedliť oni se šlechtickými pivovary
časté obchody, což bývalo zhusta na úkon
pravovárečníků. Dle usnesení rady a obce chru-
dimské nesměli sladovníci pšenici kupovati
sladů pšeničných ze svých sladoven neprodá-
vati, méně než 12 koreů pšenice nesladovati
vše, co by na slady jim od sousedů dáno, měli
zúplna odvésti. Když by sedláci, forberečnícii
jiní přespolní lidé pšenice přivezli, aby je dříve
nepřijímali, pokud by osoba od p. purkmistra
vyslaná neohledala a kolik korců bylo přivezeno
nezapsala.
K usnesení vedly asi mnohé krádeže, které
v Chrudimi v sladovnách se dály. O těch do
vídáme se zvláště z vyznání Anny Chodoucké,
sousedky chrudimské, která dána v pátek pře
květnou neděli r. 1548 v Pardubielch na trá-
pení, kdež také konec svůj vzala a jest za živa
zahrabána a kolem probita. Chodoucká vyznala,
že Šimon, chrudimský sladovník, prodal jí kra-
dený pšeničný slad. Bylo ho 12 korců po4
věrtelích a ona slíbila mu zaň 6 kop, nedala
však nic a on ji nesměl upomínati. Ba na konee
ji ještě prosil, aby to na něj nepověděla. Týž
Šimon prý lidem stále slady krade a prodává
je nejvíce Kateřině, dceři Kytliřové, která jest
v Městci.
Od doby Ferdinandovy musili z každé
várky platiti nákladníci piva zeměpanskou daň.
Anna Chodoucký
Šimon
Kateřina
Kytliřová
Ferdinandův
Chrudim
Pardubiel
Městec
korec
25
article
Ta ještě r. 1637 činila ze sudu 14 kr., však
r. 1643 z pánve pivovarní, na které se najed
nou 12 sudů piva uvařiti mohlo, 18 zl.
z každého dalšího sudu při větší pánvi po
113 zl. Po r. 1646 platilo se ze sudu 1 zlatý
rýnský.
Jen pohořalým bývalo posudné na několik
let sleveno. Tak r. 1537 oznamuje Ferdinand
Chrudimským, že jsou některé osoby toho roku
ohněm za své vzaly a proto že pro snadnějšt
vystavění domů svých od toho roku žádný
z domu ani posudného z piva aby neplatil.
Aby přijem z pivovarů byl větší, kupoval
Chrudimšti okolní statky a nutili své poddane
pivo jen z jejich pivovarů odebírati. Toté
činila okolní šlechta. Již r. 1597 všichni šen-
kýři na zboží morašickém přísně nakázáno mělí
aby brali pivo toliko v pivovaře morašickém.
Kdo by odjinud pivo bral, ten z každého sudu
musil platiti 1 kopu pokuty. Mandát Frant.
Hypp. Euseb., hraběnky Berkové, platný pro
poddané panství slatinanského, rosického
rychmburského, praví: »Zapovídá se všem pod-
daným a přísně poroučí, aby žádný na ceizi
grunty do krěmy nechodil, ani odjinud piva
domů buď k posvícení, svatebnímu veseli, též
k masopustu nenosil a nositi nedal, nýbrž po-
třebu svou z pivovaru a krčem mých bral,
čemž jestli usvědčen bude, pokaždé 4 kop
míš. propadnouti a nad to výš dvě neděle
vězení seděti má !«
Krčmář kterýkoliv odjinud, buď z měst
neb z jiných pivovarův pivo by bral a v tom
postižen byl, to pivo jemu pobráno býti a o
kolikráte koliv toho by se dopustil, pokaždé
bečku soli na zámek pokutu dáti má.
Ferdinand chrudimský
František
Berek
Krčmář
26
article
Podobně vedli sobě i Chrudimští. Tak
r. 1736 12. Juni předstoupili někteří právová-
rečníci do místa radního a pravili, kterak vče-
rejšího dne natrefili půl vědra medlešického piva
u Šebestlána Snilipousa, kteréhož sestra Anna
pintu po 4 gr šenkovala a žádali, by ona, jak
sneseno, 10 kopami grošů vytrestána byla.
Anna Smilipousová jsoue do rady povolána, při-
znala se, že prodala panu Karlovi Režnému
11% pínty piva a Vangerovému synu půl pinty
téhož medlešického piva, avšak že jí k tomu
přinutila veliká nouze a žádala, aby jí toho
tenkráte prominuto bylo.
Páni radní tehdy uznali, že sice Anna za-
časté přespolní piva mívá a je proti zápovědi
šenkuje, poněvadž se ale veliká chudoba uní
visiruje, proto na místě 10 kop pokuty, arestuje
se třídením vězením v rathouze
A brzo na to pan Jiří Egerman, kontr-
buční, podal do místa radního spis, ve kterém
oznamuje, že pro nedostatek drobného nádob
na svůj deputát žádného piva z obecního pivo-
váru dostati nemohl a z hospody částo pivo
míchané, často z mála dostával. A ježto jest
náchylen ke kamenu a často na svém zdravi
škodu trpěl, koupil sobě vědro piva ku své po-
Jun
Anna pinta
Smilipousová
Anna
Egerman
Karel Režný