1
masthead
Ročník padesátý třetl.
2
masthead
V Praze, v neděli 22. června 1913.
Praha
4
masthead
laranni a večerní llety
předplácí se.
v Praze v admainistr
na vrtjot
*dvojí donánko
nn měsle.
na čtvri' ieta
Praha
NN
5
masthead
na měsa vo aliUlkác
Poštou.
na rieth : . .
dvojí zaslik
7
masthead
v drobném prodeji
renrdíslo o sob8
sh
Ve fliálkách na venkověi
račmrinlo
: ei
Inseráty
plati se hotově žapřed-
Předplaceni a inserty přijíma
administraco v Mfarianské al.,
Tem nacházejí so taž
rodakce., tiskérpa a xpedlce
Rakoplay so novraceut.
sh
8
article
Dnešní číslo pro Prahu jest o 18.
přílohou pro venkov o 22 stranách
Příští číslo „Národních Listů“
vyjde v pondělí dne 23. června v ob
vyklou hodinu polední.
Praha
9
article
Před rozhodnutím krise
balkánské.
Před rozhodnutím krise
balkánské.
Právě tomu deset dní co vydánu
veřejnost vlastní identický telegram cara
ruského Mikuláše II. králům bulharskému
a srbskému, zapřísahající oba, aby nedal
se strhnouti do bratrovražednéh
boje, který by mohl zkaliti slávu, jíž sobe
oba národové společně dobyli. „V tak váž-
né chvíli“, zněla vlastní slova carova, „ape-
luji, jak mi velí právo a povinnos
moje, na Vaše Veličenstva! Oba národové.
bulharský a srbský, svěřily Rusku
svýmispolkovými akty rozhod-
nutí jakéhokoliv sporu, jenž se
týká použití znění smlouvy a úmluv k ní
se vztahujících. Prosím tudíž Vaše Veličen-
stvo, abyste zůstal věren závazkům, Vámi
převzatým, a abyste se, pokud jdeo
řešení nynějšího sporu mezi
Bulharskem a Srbskem, spo-
lehnul na Rusko. Považuje funkce
rozhodčího soudce nikoliv za preroga-
tivu, nýbrž za trapný závazek, jehož se
nemohu zřící, soudím, že mám Vaše Veli-
čenstvo zpraviti o tom, že válka mezi
spojenci by mne nemohla ne-
chatilhostejným. Kladu váhu na to
aby se konstatovalo, že stát, jenž by
tuto válku zahájil, byl by zod-
pověden za to před věcí Slo
vanstva a žesi vyhražuji všech-
nu volnost, pokud jde o stano-
visko, jež Rusko zaujme vůč
eventuálním výsledkům tak
zločinného boje.
S upřímnou radostí vítal všechen svět
slovanský toto mírumilovné zakročení ho-
sudarovo, v němž obrážela se stejně dů-
razná vůle i upřímná mysl slovanská, jak
pravý spásný čin, jenž, bohdá, rozežen
mračna nad Balkánem znovu hrozící
zarazí povytažené meče rázem do pochev
Vždyť na ručest dolétaly odtamtud utěšené
zvěsti, že Bulharsko i Srbsko přijaly roz-
hodčí soud Ruska a vyjednávají spolu
vzájemnou demobilisaci.
Mikuláš II
Rusko
Bulharsko
Srbsko
Balkán
10
article
Tak bylo před týdnem. A dnes? Běda
přebědal Dnes může Slovanstvu nepřátel
ský německý tisk zvěstovati z Pobalkán-
ska s netajenou škodolibostí, kterak nevra-
živé napjetí mezí spojencí balkánskými ne
polevilo, alébrž spíše do krajnosti se při
ostřilo, kterak vojska obou slovanských
států Bulharska a Šrbska již provádějí bi-
tevní nástup proti sobě po celém rozhraní
obou vlastí svých, — slovem kterak se to-
mu hrubě nepodobá, že by oba soupeři byli
ochotní vznéstí svůj spor s důvěrou na roz-
hodčí soud carův, alébrž mnohem bližší
a pravdě podobnější jest možnost, že j
dnes - zítra počnou řešiti krvavě na bo-
jištích v ukrutném souboji na život a na
smrt, beze všeho ohledu na důtklivou do-
mluvu cara ruského, nedbajíce ani jeho
strázně, ani jeho hněvu.
Jako před týdnem veškeří ti škůdcově
Slovanstva byli manifestem carovým zle
překvapeni a nemile dotčeni, strachujíce
se, aby důraz jeho slovanské domluvy ne-
Julil na Balkáně vznikající plameny bratro-
vražedných hněvů, jim tak vítaných a jimi
přímo dábelsky rozdmychova-
ných, tak plesají dnes titíž nepřátelé věcí
slovanské, že prý autorita ruského cara
na Balkáně utrpí, ba již utrpěla těžkou po-
hromu. Nikdo prý ji nedbá, ale každý čin
své, jako by jí nebylo.
Bulharsko
Balkán
11
article
Jest tomu opravdu tak? Obrátily se
za těch deset dní věci na Balkáně skutečně
ku tak zoufalým spádům a koncům, že b
hrozná katastrofa nadcházela neodvratně
každou hodinu blíže a blíže, že by nová
válka, a to nejstrašnější válka Slovanů s
Slovany byla nevyhnutelna, pouhou otáz-
kou zítřka nebo pozítřka, slovem, pohroma
téměř na spadnutí?! Slušelo by dáti víry
zprávám vídeňského protislovanského ti-
sku, dle nichž bývalý ministerský předse-
da Gešov mešká ve Vídní za tím posláním,
aby sosnoval úmluvu mezi kabinetem ví-
deňským a sofijským, následkem kteréž
by Bulharsko vystoupilo z
svazu balkánských spojencův
aby spolčilo se za to s Rakouskem-Uher-
skem?i
Nuže, přes všechny podobné pověsti.
a přes nepopíratelnou nízkost temných.
zlověstných mrakův, přes všechno atmo-
sferické dusno situace, — nechceme a ne-
chceme přece ještě do poslední chvíle
vzdávati se naděje, že vítr náhle se obráti
a všechny ty strašicí chmury, bouřné na
Balkáně rozmete i zapudí.
Balkán
Vídeň
Bulharsko
Rakousko
Uhry
Slovan
12
article
Tak doufá se dosud ve vážných politi-
ckých sférách v Petrohradě, v Londýně
v Paříži. Tak pronesl prý se sám velvy-
slanec ruský při dvoře berlínském, Sve
redejev, řka: „Do tří dnů nadejde smír-
né rozhodnutí v krisi balkánské.“
Nejsme přáteli tak dochvilně určitých
proroctví, ale slovo ruského vyslance pře-
ce jen, tušíme, zasluhuje více víry a váhy.
než — bezbožná přání vídeňských proro-
ků války. Důvěra jeho ve smírné rozřešení
krise může spočívati nejen na znalosti dáv-
ného poměru mezi Petrohradem a oběma
soupeřícími slovanskými státy, nejen na
opětovném ujišťování obou jejich králů a
vlád o své vzájemné mírumilovnosti, ale
i na odvážení obapolných požadavků spor-
ných a na přesvědčení, že není mezi nimi
opravdu propast tak hluboká a široká, aby
na překlenutí nebylo lze naprosto po-
myslit, že se tu nepříčí ve sporu obapolné
životní interesy národů, mezi nimiž
není možné vyrovnání při zeleném stolu,
moudrým kompromisem nebo rozhodčím
soudem takového blahovolného a spraved-
livého soudce, jakým oběma národům, Bul-
harům jako Srbům, byl by najisto car ru-
ský Mikuláš II. vážícím výrok svůj př
tváří všeho slovanského světa a cel
Evropy.
Srovnejme před blízkým snad rozhod-
nutím požadavky Srbska i Bulharska, jal
dalece se rozcházejí.
Kdežto Srbsko trvá neustupně na tom
aby původní smlouva, stanovivší před vál-
kou budoucí rozhraní mezi ním a Bulhar-
skem, byla následkem válkou podsta tně
změněných poměrů revidována a pozmě-
něna, — Bulharsko odpírá rovně ne-
ustupně každé takové revisi, považuje
smlouvu za plně platnou podnes.
Za tím tají se touha Srbska, aby Hira-
ničilo přímo s Řeckem a aby železnice
balkánská na Solun šla po území srbském
a řeckém. Naproti tomu Bulharsko chc
Srba
Mikuláš II
Bulhar
Petrohrad
Londýn
Paříž
Evropa
Bulharsko
Srbsko
Hiro
Řecko
13
article
hraničiti s Albanii, aby část téže dráhy
balkánské šla též po území bulharském
Tu jest tedy spor národohospodářských
zájmů, jenž se točí vlastně o Solun.
Z něho plyne požadavek Srbska, aby
„ze strategických příčin“ šlo budoucí roz-
hraní bulharsko-srbské t. zv. Ovčím polem
u Křivé Palanky tak, aby Skoplje zůstala
Srbsku.
Nuže, k těmto požadavkům srbským
odpovídá vláda bulharská v poslední
notě své: „Zaváže-li se Srbsko, že nebude
ničeho více žádati mimo čáru, která se
táhne od Golemvrchu severně od Palanky
na nynější bulharsko-srbšké hranici, pro-
bíhajíc směrem jihozápádním a končícu
kláštera Gabovzi při Ochridském jezeře —
zavazuje se Bulharsko při-
jmouti tuto hranici, vysloví-li s
ruský car, jehož nejvyšší rozhodčí výrok
v této otázce se vyžaduje, ve prospěch
této linie. Rozumí se, že obě strany zavá-
zaly by se přijmouti jako definitivní hranici
čáru, kterou ve shora naznačených mezích
uzná car za správnou a zájmům obou stran
nejlépe vyhovující.
Nelze z toho čerpati naději, že Bul-
harsko učiní Srbsku ústupky, když samo
takto naznačuje, že jest ochotno podstou-
piti rozsudek carův, jenž bude vážen n
základě nejen původní spojenecké smlou-
vy předválečné, ale i na základě memo-
rand, jež podaly caru obě vlády, jakmile
vznikl mezi nimi nynější spor? Tu chceme
spatřovati bod sbližující, kde obě strany
rozvaděné mohou se konečně přece opět
v míru shledatil
Skoplj
Gabovzi
Albánie
Srbsko
Bulharsko
Palanka
14
article
Spor srbsko-bulharský.
Spor srbsko-bulharský.
Gešov a Danev.
Z Paříže, 21. června. („Zeit“.) Ve zdejších
diplomatických kruzích jsou přesvědčeni, ž
býv, bulharský ministerský předseda Gešov
mešká ve Vídni za důležitým důvěr-
ným posláním. Vyčkává tam další vývoi
věcí, aby provedl svůj úkol. Praví se, že, jak
byl dříve dr. Danev politickým agentem Ge-
šova, tak byl nyní Gešov drem. Danevem po-
slán na cesty.
Válečné odškodné.
Z Paříže, 21. června. Ve zdejších informo-
vaných kruzích praví se o peněžních nárocích
balkánských států, že vzeesém ke zřejm
nechuti skoro veškerých velmoci, zvláště Fran-
cie, proti každé formě válečné náhrady, bude
odškodné, na které Rusko dalo naději, značne
sníženo. Ani to ostatně není jisto, neboť ně-
které velmoci principiálně se proti tomu staví.
poněvadž prý Turecko není s to vůbec nějaké
břímě převzíti. Také první finančníci sdi
tento náhled.
Vyhlídky na pokojnou dohodu prý vyloučeny.
Ze Solije, 21. června. Dnes byla zde, jak
známo, podána scbská odpověď na poslední
bulharský návrh. Ujišťuje se, že odpověď zní
zamítavě. Také odpověď na druhou srbskou
notu ve příčině revise smlouvy podána bude
dnes nebo zejtra, takže rozřešení krise očeká-
vati dlužno bezprostředně. Leč vyhlídky, jak
zde se ujišťuje, na pokojnou dohodu jsou pry
téměř vyloučeny.
Vídeň má rozhodnouti . .
Z Paříže, 21. června. „Temps“ oznamuje
z Petrohradu: Rusko podnikne ještě jedn
energické zakročení v Sofijí a Běle-
hradě, aby docílilo pokojného vyřízení srbsko
Danev
Paříž
Vídeň
Rusko
Turecko
Solija
Petrohrad
Bělahradit
15
article
bulharského konfliktu, „J. de Debats“ komen-
tuje tuto zprávu takto: V Paříži převládá do-
jem, že bulharský m.-př. Danev odebere se
na konferenci do Petrohradu, bude-li dříve
ve sporných městech docílena dohoda o stej-
ných posádkách arbských a bulharských. V
zdejších dobře informovaných kruzích se zdů-
razňuje, že rozhodnutí nespočívá v Sofiji —
nýbrž ve Vídni. Přidá-lí se Rakousko-Uhersko
k mírumilovným snahám velmocí, jistě nebude
více Bulharsko váhat, aby usnadnilo pokojné
vyřízení sporu.
Špatný stav a nálada vojska.
Z Franklurtu, 21. června. „Fr. Ztg.“ ozna-
muje ze Soluna: Z dobře informovaného pra-
mene se potvrzuje, že stav a nálada v bulhar-
ském vojsku, které postupuje proti Srbům, je
špatná. Vojáci jsou sešlí a vysílení. Přípravy
ku postupu horečně se dokončují.
Příznak zostřené situace.
Z Bukureští, 21. června. Vzhledem na po-
litickou situaci odročil král cestu do Sinaje.
Popřená srážka bulharsko-srbská.
Ze Sofije, 21. června. (K. k.) Oproti běle
hradské zprávě, že 19. t. m. 50 Bulharů napadl
srbské přední stráže u Osogova, prohlašuj
bulharská telegrafní agentura, poněvadž mez
bulharským a srbským vojskem v oné krajině
nedošlo k žádné srážce — že boj ten byl pod-
niknut nepochybně domorodci, kteří povstal
proti proti srbským výstřednostem.
„Tribuna“ o poměru rakousko-srbském
Z Bělehradu, 21. června. (K. k.) Pojed-
návajíc o poměru mezi Rakousko-Uherskem
a Srbskem, praví „Tribuna“, že Srbsko sku-
tečně usiluje o zlepšení tohoto poměru a při-
jalo by ochotně i upřímně podanou přátelskou
pravici, Ať Rakousko-Uhersko svoji pravici
podá a přesvědčí se, že Srbsko dovede oce-
niti a uznati upřímné přátelství se silným
mocnářstvím.
J Debats
Ztg
Srba
Bulhar
Paříž
Petrohrad
Vídeň
Rakousko
Uhersko
Bulharsko
Franklurt
Francie
Bukurešť
Sinaj
Sofijá
Bělehrad
Srbsko
RakouskoUhersko
16
article
Srbské odpovědí na bulharské noty.
Kc. Z Bělehradu, 21. června. Srbská vláda
se rozhodla odpověděti na bulharské noty, že
je záhodno nejprve se pokusiti přímo
o dohodu a teprve potom se uchýliti k arbi-
tráži. Na podmínky demobilisace, jaké kladou
Bulhaři, nemůže vláda přistoupiti, nýbrž ozná-
mí velmocem prostě, že Srbsko je ochot-
no odzbrojiti současně s ostatní-
mi spojenci a zůstaví jim na vůli, aby
k tomu Bulharsko přinutily vhodnou inter-
vencí. Srbsko může zahájiti bezprostřední vy-
jednávání se spojenci jen, obdrží-i
záruky, že se debata provede bez ohledu na
bezdůvodné odmítání revise smlouvy s bul-
harské strany. Pak se teprve pozná, zda Bul-
harsko se chce upřímně dáti do vyjednávání,
jiti do Petrohradu a demobilisovati, neb chce-li
setrvati na požadavcích, jichž nelze Srbsku
přijmouti. Situace je kritická a nebezpeči
srážky stále vzrůstá a blíží se. Srbsko má do-
statek peněz na případnou novou válku na
dobu několika měsíců; nedávno splatilo an-
nuity státního dluhu až do konce tohoto roku
a ministerstvo financí předložilo seznam stát-
ních úřadníků, povolaných pod prapory, kteři
dosud za čas služby v poli si nevyzvedli úřad-
nické platy, aby jim teď byly úplně vypla-
ceny.
Následník mešká dosud v Bělehradě;
ministerské rady konají se den co den.
Včera večeřel Pašič společně s předáky své
strany (staroradikální) a vysvětloval jim si-
tuaci i další své plány.
Bulhar
Pašič
Bělehrad
Srbsko
Bulharsko
Petrohrad
17
title
Politický přehled.
18
article
Země české.
Země české.
Národní sociálové proti agrárníkům.
Včerejší vinohradský orgán strany nár.
sociální „Zájmy Lidu“ uveřejnil výňatek řeči,
kterou 15. t. m. na táboru národně-sociální
mládeže na Troskách promluvil říš. posl. dr.
Hübschmann. Dr. Hübschmann řečnil mimo
jiné též o postavení českého poselstva na říš-
ské radě; želel, že jednota, na jejímž základě
byly r. 1911 provedeny říšské volby, byla záhy
po volbách zmařena. Dle dra. Hübschmanna
zmařili ji Mladočeši a agrárníci tím, že
„... opustili národem ve volbách určenou linii
oposičního postupu české delegace proti ne-
přátelskému systému, který, jak dnes sama
alespoň strana agrární přiznává, trval a trvá
dosud... Zodpovědnost za dvouleté vy-
bočení z této linie národem ve volbách dané
neneseme tedy my, nýbrž právě velká
strana agrární, jež ze společného jed-
notného šiku dala se vylákati čočovicí
nepatrných prospěchů, a pak ovšem
Mladočeši ...
Podivno, že tento národně-sociální útok
proti agrárníkům jest uveřejněn ještě a ji
po dni, kdy se agrárníci a národní sociálcté
opětně sešli ve společném klubu.
Němci v Čechách mají dva císaře.
V Chomutově zasedá právě výstavní sjezd
okresních starostů a zástupců německých
okresů. Tento sjezd zahájil své jednání holdo-
vacími telegramy císařům rakouskému a ně-
meckému.
Holdovací telegram pro císaře Františka
Josefa navrhl pokrokovec dr. Köhler, okresní
starosta ústecký n. L., a za živého soualasu
jej odůvodnil neunavnou horlivostí císařovou
v konání jeho povinnosti, vzornou jeho pra-
covitostí a vědomím povinností pro všechny
národy této říše.
doktor
Hübschmann
Němec
František Josef
Köhler
Čechy
Chomutov
19
article
Telegram, přijatý nadšeným voláním
„Hoch“ císařoví, zní:
„V Chomutově shromáždění okresní starosto-
vé a zástupci německých okresů v Čechách pro-
jevují Vašemu Veličenstvu svůj oddaný hold.
Jako německé Rakousko se odjakživa osvědčilo
býti ochráncem a zastancem říšské myšlenky
tak také německé Čechy se zastávají moci Ra-
kouska a jeho velikosti pod slavným žezlem
Habsburků. Kéž je Vašemu císařskému Veličen-
stvu přáno, ještě velmi mnoho let řidit záleži-
tosti státu a jeho národů. Kéž Prozřetelnost za-
chová a chrání posvátnou osobu Vašeho Veli-
čenstva.
Hold císaři Vilémovi odůvodňoval všeně-
mecký zemský poslanec sněmu českého dr.
Bernardin z Chebu. Prohlásil, že je povinností
německých občanů, vzpomenouti vladařského
jubilea císaře Viléma, jež radostí naplňuje
srdce Němců ve všech říších a ve všech kra-
jích. Dále vykládal dr. Bernardín, kterak se
tu uvědomuje velikost a mocenské postavení
Německa a německého lidu: proto i Němci
v Čechách uctívají a obdivují císaře Viléma,
přejíce si, by císař Vilém ještě velmi mnoho
let řídil osudy německého jména.
Tato řeč přijata byla nadšeným voláním
„Hoch“, načež se němečtí okresní starostové
z Čech usnesli poslati císaři Vilémovi tento
telegram:
„V Chomutově shromáždění starostové a čle-
nové německých okresních zastupitelstev v Če-
chách projevují Vašemu císařskému Veličenstvu,
vznešenému spojenci svého císaře, nejoddanější
blahopřání a svůj hold k dvacátému pátému vý-
ročí vladařskému. Hrdi na své příslušenstvík
německému národu, který v celém světě je vážen
a ctěn, shromáždění vzpomínají osvědčené spoje-
necké věrnosti německé říše a jejího císaře,
pro Vaše Veličenstvo vyprošují ještě mnoho let.
Habsburk
Hold
Vilém odůvodňovat
Bernardin
Vilém
Němec
Chomutov
Čechy
Rakousko
Cheb
Německo
20
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 21. června.
— (Kronika) život nedělný zjev
Věky letí, doba stihá dobů, jedna druhou
potírá, vytlačuje, vyvrací, ale přítomno ne-
rozličně přec souvisí s minulem a přecház
do budouena. Proto je četba starých tak za-
jímava. Náhle, z nenadání vzejde ti světl
na věc, kterou jsi dosud marně se snaži
vysvětliti.
Vestaročeském dokumentu napadl vám
zajímavý obrat:
— Leč by na sebe něco horšího po-
táhnouti chtěli, kteréž by je, kdyby v tém
království déle se zdržujíce postiženi byli
neštědovalo .
štědovati? Neštědovati?
Patrně staročeské slovol Dnes ho nikd
neužívá. Čech mu nerozumí. Zabýváte se
však trochu slovančinou. A náhle vám roz-
břesklo. Dávno vám trčelo v paměti jihoslo-
vanské slovo š tedionica. Dole na Jihu,
v Přímoří, jmenují tak své moderní peněžní
ústavy, své spořitelny. Také Poláci ří-
kají szezedié, spořit! A spořitelnám — »kasy
oszczednósei«!A což my sami neříkáme,
komu náhle případla hromada peněz, že má
— štěstí? A kdo má tolik nahromaděno
že může rozdávat a kapsy nezapíná, není-li
za to jmenován štědrým? A už staré
slovo je vysvětleno! štědovat! štědit! Mlu-
vilo se tak jindy v Čechách, jako jinde v
Slovanech. A už rozumíte, co pisatel sta-
rého dokumentu chtěl naznačiti.
Polák
Praha
Čechy
21
article
— Kdo by (z vypovězených) déle v zemi
se zdržujíce byli postiženi, nebudou horšíc
věcí ušetřeni . . . (štědováni).
štědovati = šetřit, střádat, hromadit,
spořit! Spořitelna = štědilnica.
V Čechách slovo vymizelo, dole na Jihu
se zachovalo. Tvořilo kdysi s jinými spo-
lsčný jazykový poklad slovanský. A se sty
tisíci jiných, podobných, vymizelých zde,
jinde zachovaných, tvoří neklamný dokla
dávné jednotné kultury slovanské.
Neboť, což je jiného množství slov, než svě-
dectví stejného množstva představ
pojmů? A množství pojmů, co jiného nežl
obraz duchovného života určité
Věta nahoře vytržena je z listu, zasla
ného dne 21. července 1627 císařskými ko-
misaři v Čechách pánům měštěnínům na rad-
níci litoměřické v záležitosti vypovězeného
»českého bratra«, mistra Pavla Stránskéh
ze Zabské Stránky.
Mistr Pavel je autor proslulého svou
dobou spisu o Vší obci království Českého.
Spis za zmatků pobělohorských měl obezná-
miti cizinu s věcmi českými. Proto sepsán
byl latinou, jazykem tehdejší diplomacie.
Nověji, s nemalou péčí přeložen a vydán
Emanuelem Tonnerem.“) Pro dnešního čte-
náře četba nadmíru vděčná.
Pavel
Emanuele Tonner
Čechy
Zabský stránka
23
article
A nejen po stránce jazykové! Latinský
text u Stránského leda místy a po řídku
proložen je českými slovy, jaksi dokumen-
tárného rázu. A zmíněná ukázka je vlastně
z životopisu zasloužilého vlastence českého.
jejž k dílu připojil překladatel. Jazykově
celkem, skromná látka.
Za to vlastní obsah! Jaké průzory v bo-
hatství a hloubku duchovního života národ-
ního minulých věků! Jak silné vědomí slo-
vanské na příklad dýše ještě z toho archiv-
ného pomníku sedmnáctého věku! Doba pře
dávno spečetěné národní dekadence českél
— Jazyk jejich (Čechů) od řeči Rusů,
Poláků, Chorvatů, Slovencův a ostatních ná-
rodů jména slovanského jenom náře-
čím se různí, poněvadž pak jest krásný
bohatý i k rozpravám o všech předmě-
*) M. Pavla Stránského vypsání Vší o be
království Českého. Vydal Emn. Tonner
V Praze 1893.
Stránský
Čecho
Rus
Polák
Chorvat
M Pavel Stránský
Emn
Tonner
Praha
24
article
tech způsobilý, tudíž předkové naš
o jeho ozdobení, vytříbení, rozhojnění i na
potomstvo přechování velice a šťastně se
přičiňovali, ano i zákony jej zabezpečili . .
Od věků vlekl se v Čechách o tom spor,
jaký je vlastně poměr země české k ně-
mecké říši? Autor sedmnáctého věku dů-
kladně poučuje své čtenáře v té spletité
otázce.
— Až po ten čas, co čtyřmi tisíci hři-
ven stříbra byv podmazán císař německý
Jindřich, toho jména IV., když za sněmo-
vání ve Vircpurku, čili, jak jiní tvrdí, v Mo-
huči (r. 1081 anebo jak jiní r. 1072) knížeti
Vratislavovi s přivolením papeže římského
důstojenství zvýšil . . z knižete učinil jej
králem . . . Nehádáme se, takovým-li hod-
nosti do Čech uvedením a z něho pocháze-
jícím krále s panovníky německými mnohem
častějším obcováním a dvoru císař-
ského následováním zlepšilo či zhor-
šilo se položení země: anoť snad panov-
nikovi přineslo více slávy než obci české
užitku, ba spíše se zdálo, že bylo to jakousi
Dalilou lstivou, kterouž svobodný Samson
vlákán byl v osidla německá . ..
Mnoho bývalo hádek o to, zdali skut-
kem Čechy octly se v povinné závislostí
k říši. S podivuhodnou znalostí dějepisné
i právnické literatury autor 17. věku snáší
doklady a data nasvědčující, že Čechové dle
práva, pravdy i skutku po všecky časy za-
chovali svou samostatnost a vždy své pa-
novníky die starého zřízení svého sobě
volili, nikoliv jej z cizí vůle či moci při-
jímali.
Staré zřízení! Starý mrav a zvyk! Ne-
výmluvnější, ježto živý památník dávného
kulturného poměrul
— Tento tedy jest způsob správy ve-
řejné u oných Čechův . . . Obřady, kterak
na panovníky vznášela se vláda . .
nepovždy byly tytéž. Za dob nejstarších
před Přemyslem i po něm, kdy lid český
ještě odvrácen byl od náboženství křesťan-
ského, obřad býval kra tičký
Jindřich
Vratislav
Čo
Samson
Čecho
Čechův
Čechy
25
article
Dávní
předkové naší pohanští, jakož i před zalo-
žením biskupství pražského, žili pod něko-
likem knížat křesťanských, přestávali na tom,
že k Jezerce, studánce pod Vyšehradem,
všecko množství lidu svolavše
K otázce, zdali na trůn český ode dávna
platilo právo dědičné či volebné, auto
sedmnáctého věku přivodí i vážné hlasy ci-
zinců, kteří výslovně uznávají:
— že Čechové, Poláci, Dánové a Tataři.
ačkoliv žádnou mocí vyrvati si nedají práv
volebné, přece za to mají, že synům
(králů vlastních) před jinými sluší dáti
přednost, aby vymýtily se kořeny válek
domácích.
Jak soudíl na př. znamenitý svého času
světový právník Bodin. Anebo jiný zástupce
širšího tehdy názoru učeného světa, děje-
pisec vlašský Jovius (16. stol.).
— Čechové nikoli z krajanů, nýbrz
z národů cizích, koho udatností a spravedli-
vostí soudí býti znamenitějším, dle zří-
zení starodávného, za krále si voli
tak že království podává se někdy Uhrům
někdy Polákům i (jak právě vidét) někdy
Né cům .
Tak posel krále Jiřího, Albrecht Kostk
z Postupic, vyřizuje prý polskému král
Kazimírovi:
— Že král Jiří, pomíjeje vlastních synů
svých, některého ze synův jeho po úsud ku
stavův českých za zástupce svého usta-
novuje, nikoliv snad z práva dědičnosti
které nemá průchodu u národa s vo-
bodného, nýbrž z prazvláštní Čechův ke
Kazimírovi příchylnosti . ..
Čecho
Polák
Dán
Tatar
Bodin
Uher
Jiří
Kostk
Kazimír
Čechův
Jezerka
studánka pod Vyšehrad
Postupice
vlašský Jovius
26
article
7) Zde vydavatel Stránského, Emanuel Tonner.
přičiňuje důtklivou poznámku: »Bylo by věru na
čase, aby místu tomu (Jezerce) věnováno bylo
něco pozornosti a péče, aby vyvázlo ze
zanedbání, kdo ví kolikavěkého, jež . . . . atd.
Poznámka z r. 1893. Kde bylo dle pověstí vlastní
stoličné místo dávných knížat českých, dnes
snad už nikdo neví. Činžáky rostou pod Vyše-
hradem ze země, paměť dávných věků zapadá,
Tak v šíř i v dál, doma i v cizině bylo
hluboce v pověsti založeno vědomí o staro-
bylosti českého státoprávního obyčeje, do-
chovaného z dob nejstarších. Že svým po-
jmům a představám státoprávním staří Slo-
vané se nenaučili teprve od svých sousedů
Němců, bystrý pozorovatel Dějin dobře je si
vědom:
— Teprv po několiku věkův Karel Ve-
liký, dle národnosti Frank, nikoliv Němec,
uchvátiv moc císařskou v krajinách západ-
ních ... strojil prý sice úklady s vobo dě
země české, z Bavor syna svého Karla
s rukou brannou vypraviv ... Rovněž prý
nikdo popírati nemůže, že léna a práva jich
(německá) původu jsou mnohem no věj-
šího, než obec a zřízení Čechův . ..
O doklady vědomí té dávné kulturnosti
národa žádná nouzel Autor sedmnáctého
věku snáší jich pro své zahraniční čtenáře
celou knihu.
Stránský
Tonner
Němec
Karel
Frank
Bavor
Čechův
Jezerka
Vyšhrad
27
article
Vždy ovšem první na snadě bývá ná-
mitka: pakliže věci vzdělanosti dávných
předků slovanských jsou tak jisty, čím to,
že o nich nezachováno nám nikde bližších
zpráv?
Také Stránskému byla známa námitka.
Odpovídá na ni.
— U starých Čechů až příliš zanedbá-
váno písemnictví a ti, kteří se jím obí-
rali, písmen neznali jiných než rutenská. Pí-
smena římská a ta, jež nyní jsou ve zvyku,
jakož i latina, začaly vcházeti v užívání te-
prve za Boleslava Pobožného . . . jenž byl
původem, že písmo rutenské vytratilo seu
nás úplně ...
Stará kultura slovanská měla své písmo,
ale nespočívala na něm jako moderní vzdě-
lanost na svém. Byla jiné povahy, než nová
řecko-latinská, jež po ní ovládla Evropu.
Prostá kultura života a podání, ducha i pa-
měti, podobná oné, o níž vypravuje César
ze Staré Gallie. Pismo ustanoveno jen pro
jisté účele. Nebylo Gallům dovoleno užívati
Stránský
Čecho
Boleslav pobožný
Gall
Evropa
Stará Gallie
César