ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 17 80d88200-8fdd-11dd-ad73-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 17
Chunky — 29 celkem · entity: org 7, person 59, place 49, work 1
1 masthead
13 dubna 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Příloha „Národních Lstů“ k čísla 100.
národní Lstus
4 masthead
života.
5 masthead
Strana 17.
6 article
OBSAH Josef Penížek: Hrabě Julius Andrássy. Jeho živo a jeho doba jako ministra zahzaničních zále- žitostí. Výtvarné umění: Karel B. Mádl: Před vý- stavou. Lékařství: MUDr. Z. Janke: Kam do lázní? Ženské hnutí: Olga Stránská: Damský kruh Zemská sprostředkovna práce. Literatura. Bibliografie
Penížek Julius Andrássy Mádl Stránská
7 article Hrabě Julius Andrássy.
Hrabě Julius Andrássy. Jeho život a jeho doba jako ministra zahraničních záležitosti Napsal Jos. Penížek. První počátky hr. Andrásse jak ministra záležitostí zahraníčních. — Spolčování s Anglií, Německem a Ru- skem. — Vnitřní změny v obou polovi- nách říše a v diplomacil.
Julius Andrássy Penížek Anglie Německo
9 article
Kterak kn. Bismarkovi záleželo na Rusku a na jeho blahovůli, mohl hr. Andrássy poznati z fakta docela makavého: německý kancléř udělal obratem ruky ze schůze císaře svého s císařem rakouským schůzi trojcarskou, způ- sobiv, že car byl do Berlína pozván, aniž o tom císař František Josef a jeho ministr byli dříve uvědoměni. Postavení prostě před ho- tovou událost. Nezbylo, leč pověděti, že náš císař sejde se s carem rád. Vykládá se nám obšírně, že spokojení výsledky této entrevue byli car a Gorčakov, František Josef a hr. Andrássy, nikoli však Vilém I. a Bismark. Že polevilo napietí, které bylo mezi Ruskem a Rakouskem od r. 1854. že ruský kancléř shrnul několikadenní jednání s hr. Andrássem ve slova: „Všechny příčiny znepokojení mezi Ruskem a Rakouskem jsou uklizeny. Že Rakousko mělo jasno a klid s Ně- meckem i Ruskem. Že hr. Andrássy byl upev- něn v důvěře svého souveraina. Že mír evrop- ský byl zajištěn. Proč německý císař a německý kanclé byli rozmrzeni, vime již. Protože car Alexand a kn. Gorčakov prohlásili kategoricky: „Fran- cie nesmí býti seslabena, protože silná Francie je nezbytností evropskou!“ To nebyla pouhá fagon de parler, to nebyl projev nějaké ná- lady okamžité, to byl již v zárodku program budoucnosti, to byly kontury příštích konste- lací. Na světovém horizontě objevila se před samou trojcarskou schůzí berlínskou aliance rusko-francouzská.
Bismark Andrássy František Josef Vilém Gorčakov Fran Rusko Berlín Rakousko Francie berlínský aliance
10 article
Po berlínské schůzi trojcarské následo- valy dvě schůze dvojcarské: v dubnu r. 1873 Hojel císař Vilém do Petrohradu a v květnu rar Alexandr do Vídně. Známý dr. Busch jest Jediným ručitelem zprávy, že v Petrohradě smluvena byla konvence, kterou se oba mon- archové zavazovali, že se budou navzájem podporovati, kdyby jeden z nich přepaden byl třetím. Kdo mohl napadnouti Německo? Fran- cie a Rakousko — pak byla smlouva ta namí- řena také proti Rakousku. Kdo mohl napad- nouti Rusko s Německem spojené? Jen Ra- kousko. Také po té stránce mohl hrot smlou- vy byl obrácen jen proti Rakousku. Werthei- mer počítá Bismarkovi zásluhou, že tuto smlouvu nepodepsal, nýbrž podepsati dal Moltkem. Jeho podpis na ní vysvětluje se pro- stě vojenským obsahem a rázem jejím. V Petrohradě čekali našeho císaře. Když nepřijížděl, jsa zaneprázdněn jako hostitel čet- ných panovníků, přibyvších do Vídně za vý- stavy, překvapil car svět odhodláním, zajeti do Vídně. S Gorčakovem. Promluvil si bez obalu s císařem Františkem Josefem a hrab.
Vilém Alexandr Busch Fran Bismark Moltke Gorčakov František Josef Petrohrad Vídeň Německo Rakousko Rusko
11 article
Andrássem o všech záležitostech. Porady do- spěly ku politické, nevojenské písemné do- hodě. Byl-li hrot ústní dohody petrohradské mezi carem a císařem německým přiostřen také proti Rakousku, byl písemnou dohodou, kterou podepsali oba mocnářové v Schön- brunně, docela ulomen. Nepřátelé trojdohody byli teď: Anglie, Francie a všechny země na Balkáně, Turecko v to čítaje. Vime, že hr. Andrássy zmařil pokus arci- knížete Albrechta, v jehož intencích pracoval Beust, aby Rakousko ve válce německo-fran- couzské nezůstávalo nečinným divákem, nýbrž aby Francii šlo na pomoc a snad odělnilo svoje porážky, r. 1866 utrpěné. Ale v čirém opaku ke kn. Bismarkovi nebyl pro republikánskou formu státu francouzského, nýbrž pro restau- raci formy monarchické a když v květnu r. 1873 padl president, stařičký Thiers, jenž opa- třil v krátké době půjčky dvou a tří miliard. jen aby Francie zaplatila vítěznému Německu válečncu náhradu a vojska jeho Francii opu- stila co nejdříve, a v čelo republiky postaven byl maršál Mac Mahon, u Sedanu poražený. o kterém byl všeobecný soud, že upravuje ce- sty monarchii, hr. Andrássy a jeho vyslanec berlínský hr. Károlyi netajili nad tím nikterak svoji radost — k velikému hněvu kn. Bis- marka, jenž důvodně byl přesvědčen, že re- publika je mír, monarchie nová válka.
Andrássy Albrecht Beust Thiers Mac Mahon Károlyi Bis Rakousko Schön Anglie Francie Balkán Turecko Německo Sedan
12 article
Ještě jinou příčinu měl kn. Bismark, hor- šiti se a býti podrážděn: cestu císaře Franti- ška Josefa do Petrohradu, kde bylo zmírněno, nedíme uklizeno, napjetí, jež bylo mezi Ru- skem a Rakouskem od neblahé politiky ra- kouské roku 1854, o které pravil kn. Felix Schwarzenberg, že celý svět překvapí nevdě- kem Rakouska vůči Rusku za to, že mu po- mohlo r. 1849 u Világose proti odbojným Ma- darům. Jako neradi vidí dnes v Berlíně každé sblížení Rakouska s Ruskem, tak je viděli ne- radi také před 40 lety. Již tehdy báli se, že Rusko přiskočí na pomoc Francii a že Něme- cko bude nuceno vésti válku na dvě fronty. Přibyl ještě jiný moment: Gorčakov obviňoval kn. Bismarka, že má zálusk na německo-ra- kouské země. Německý kancléř bránil se proti tomuto nařčení dlouhým a horlivým pamětním spisem, který poslal hr. Andrássovi a ve kte- rém se dušoval, že takové choutky jest úplně dalek již proto, že by zisk dědičných zemí rakouských, odloučených od Německa již po čtyři sta let, byl ve skutečnosti ztrátoua škodou. Pozoroval vůbec na hr. Andrássoví jakés ochlazení, jakousi nedůvěru. Myslil, že někdo jej očernil, že podporuje sedmíhradské Sasíky a Rumuny proti Maďarům. Hájil se. Ubezpe- čoval, že německé soukmenovce, mimo říší bydlící, nepodporuje proti cizím státům: ani americké, ani švýcarské, ani ruské, ani uher- ské a že neplete se do vniterních věcí žádné- ho státu druhého. Hr. Andrássy vyslechl tyto vzkazy, ale odvětil, že předpokládá, že Ně- mecko pokládá vývoj svojí mocí skončeným. hlavně pak, že zanechá všech podniků, by (velko) německá otázka byla rozhodnuta ko- nečně s orientální.
Josef Schwarzenberg Přibyl Gorčakov Rumun Maďar Andrássy Petrohrad Rakousko Rusko Világoš Ma Berlín Francie Německo Hradec
13 article
Je nesporným faktem, že přátelství ně- mecko-ruské spočívalo hlavně, ne-li výhrad- ně, na přátelství obou dvorů, ba jen obou cí- sařů. Německo, vlastně Prusko, pochodilo při něm znamenitě. Rusko špatně. Bylo svým chráněncem zatlačeno do řady druhé. To po- ciťovalo se na Rusi dobře. Odpor veřejnost proti favorisování Německa rostl. Také Gor- čakov se mu poddal. Nyní viděl kn. Bismark docela jasně a věděl docela určitě, že ruský kancléř a ruský lid jsou proti němu a proti rostoucí převaze Německa v Evropě. Starý Gorčakov nechtěl hráti vedle Bismarka druhé housle. Ruský lid nechtěl passivně assistovati Německu po druhé. V kn. Bismarkovi uzrálo vědomí, že se pro eventualitu nové války s Francií, jejíž možnost děsila jej ve snách, nemůže spoléhati na benevolentní neutralitu Ruska, dokonce pak že nemůže se nadíti jeho pomoci aktivní. Jeho naděje, kladené v do- hodu trojcarskou, byly zklamány. Jemu byla již jen pouhým stínem. Hlodal nyní a našel také pomoc u Rakouska. Tak jako po šesti le- tech. Mohl na hr. Andrásse spoléhati. Nebyl nevděčným. Navzájem pomáhal hr. Andrássovi. Přímo a nepřímo. Podpíral, kde mohl, německo-maďarský dualismus. Nadchá- zel si Maďary. Posilňoval jejích samovládu Ale posilňoval také samovládu německouv této polovině říše. Slovem i skutkem. Ve Víd- ni a v Praze. V oné dal vyslancem svým varo- vati před jakýmkoli činem na prospěch Slo- vanů, zejména Čechů. To že bylo by pohro- mou pro monarchii a smrtelnou ranou pro budovu poměru mezi Německem a Rakou- skem. Přiměl ku přání hr. Andrásse hr. Viléma
Rus Gorčakov Maďar Čecho Vilém Německo Prusko Rusko Evropa Francie Rakousko Praha Raka
14 article
Pourtalsa, jenž měl v Čechách velkostatky se sedmi hlasy při volbách do českého sněmu, by statků těch neprodával, jak chtěl, nýbrž až po volbách a při nich aby dal hlasy svoje německo-ústaváckému velkostatku. Nebylo mu neznámo, že je Němců v Rakousku pouze 6 milionů proti 131/2 milionu národů neně- meckých, ale domlouval jim, že mohou zacho- vati svoje panství nad touto většinou jediné pomocí s hůry. Proto jim radil, aby veřejnými projevy poděkovali koruně, že dosadila mini- sterstvo výlučně německé, již proto, by zí- skána byla přízeň koruny pro dvě věci, Něm- cům nadmíru výhodné: pro zákon, podle kte- rého v okrese, jehož poslanec, vyslaný sně- mem království Českého, konal abstinenci. mohla se vykonati volba jíného poslancea to přímo, a pro zákon, kterým se zavedly pří- mé volby do poslanecké sněmovny místo do- savadní volby sněmem zemským vůbec.
Pourtalsa Němec Čechy Rakousko Německo poslanecký sněmovna
15 article
Kn. Adolf Auersperg oznamoval 3. dubna r. 1873 poslanecké sněmovně: „Je mi ctí sdě- liti, že Jeho Veličenstvo císař udělil oběma volebním reformám sankci“. „Nekonečný jásot a nespočetné hlasy „Hoch“ císaři provázely slova rakouského předsedy ministerského Kdyby hr. Andrássy nebyl položil na váhu svoje votum, nebyly by obě předlohy, kterými měnila se ústava (byly přijaty 104 hlasy proti 49), nebyly sankce snad nikdy nižádným způ- sobem, nebyly by jí nabyly tak rychle, jako se stalo ke všeobecnému překvapení; strana ústavověrná byla mu povinna díky, že se při- mlouval za schválení osnov, jimiž poprvé zí- skala pevnou půdu pro svoje snahy,“ podotýká Wertheimer. Nuže, minulo jen šest roků, příšel hr. Taaffe a příšli Čechové na říšskou radu a bylo veta po vládě výhradně německé a bylo veta po většině německé. Nastolena většina jiná nová, ve které Čechové a Poláci měli rozhod- nou převahu. Proti přírodě a skutečnosti byly všechny kejkle a strůje marny.
Auersperg Andrássy Wertheimer Taaff Čecho Polák
16 article Výtvarné umění.
Výtvarné umění. Před výstavou. *Třiasedmdesátá výroční výstava Kraso- umné jednoty dala si příjmí »mezinárodní- aniž by tím se označila za něco nového význačnějšího nežli byly její předchůdciv Rudolfinu. Několik domácích, Čechů a Němců, tam bývalo vždy, něco nebo mnoho Němeů z Říše taktéž, a zabloudí-li sem ještě nějaké jméno vlašské, polské, holandské nebo an- glické, vypadá společnost sic národnostně nejednotná a promísená, ale k internacio- nální výstavě schází jí hlavně representa- tivná sila jednotlivců a etnografických sku pin. Dělalo-li nám kdysi nevinné potěšení nazývat pražské výroční výstavy »Saloneme a těšiti se, že máme v Praze kus Paříže můžeme snésti i takovou mezinárodní vý- stavu a lichotiti si, že jsme na rovní s in- stitucemi velkých infernacional v Mnichově. Benátkách, Římě, Paříži nebo jinde, až na to, že k tomu nemáme ani politických, ani diplomatických, ani artistických, ani finan- čních činitelů, jež tam k uskutečnění pro- gramu pracují a jakých bude jistě třeb k provedení myšlenky umělecké výstavy slovanské. Pro pěkný títul není však ještě třeb pohrdati věcí samou a snižovati její vlastn- obsah. Výstava Krasoumné jednoty je zajisté taková, jaká může býti dnes, kdy se výstavy umělecké rozštěpily na tré: jedny pořádají skupiny a spolky umělců, druhé obchodn závody s uměleckými výtvory a třetí staré spolky přátel umění, krasoumné jednoty.
Čecho Němec Salonout Praha Paříž Mnichov Benátky Řím Kraso Rudolfinum spolek přátelit uměný
17 article
Každá kategorie chce míti svoli tvářnost a všechny někde v skrytu váže jeden společný cíl. Výstavy prvního druhu jsou tribuny z nichž hřímá slovo obhajovací a propagační. Jsou to výstavy separatistní, směrové. Svo lávají k svému naplnění duše stejné nebo příbuzné. Nic jiného nepřipouštějí: všechno jiné odmítají. Neslibují vstupujícím uméle- cký výtvor vůbec, nýbrž jen umění zvláštní a výlučné tvářnosti; ne umělecké hodnoty. nýbrž jednu uměleckou víru. Druhé obsa- hují výběr uměleckého zboží, pro něž má zájem ať instinktivný a samorostlý nebo vštípený a všelijakými důmyslnostmi a chy- trostmi v náležité temperatuře udržovaný jejich obchodní a kupující klientela. Je za- jimavo pozorovati, kterak i tento obchod v posledních desetiletích se zdiferencoval zase ne vždy podle kvalit, nýbrž podle druhů a směrů. Každá nová sektička na- lezne svého obchodního prostředníka, který se nezalekne žádné výstřednosti, poněvadž umělecké zdraví je mu Hekubou a myslí jenom na svoji kapsu a oblouzené hejly Bývá až heroicky houževnatý a vytrvalýa ve své soukromé komůrce má na přednost- ním místě podobiznu svého vzoru: P. Ar- mand-Ruela. Proč by obchodně finanční historie jeho impresionistů s milionovými zisky nemohla se opakovati s novými tem- peramentisty nebo plusquamperfektisty, kteř jsou teď také tak odmítáni jako bývali im presionisté a když chytří dovedou je uplat- ňovati a fedrovatí také pomocí odborné li- teratury a denního tisku?
Hekuba Ara Ruel
18 article
Třetí kategorie je dnes ovšem odkázána na zbytky. Nejsou to vždycky odpadky ó ne. Jen to, co se nevejde do programu rámce obou prvních, poněvadž není úplně pravověrné, nebo nemá kupce obchodníkům určitě známé. Anebo přejímá, co prvními výstavami už prošlo a neprodáno se vrátilo buď ke svému tvůrci nebo do skladní zá- soby překupníkovy. Nejen umění, také umě- lecké výtvory jsou dnes ve stálém pohybu Pohyb v umění neznamená arci vždycky hned také postup: za to pohyb objektu umě- leckého je nepřetržifou změnou místa a v podstatě nic jiného nežli udýchanou hon- bou za kupcem. Výstavy s programy nej- ideálnějšími musí býti tržištěm a jejich hlavní bilance zanáší se do knih a paměti hlavně ve francích, lirách, markách a korunách Kde je trh, tam sjíždějí se prodavači a mnohý obraz projde celou škálou trhovišť, postu- puje vždy k menším a odlehlejším, s přáním jediným: aby se už více nevrátil.
19 article
Tak vypadá rub medaile, kterou si novo- dobý umělec připíná na prsa za odznak své svobody. Bývalo jinak. Tvořil a pracoval jenom na zakázku a vyřizoval objednávky Pokud vidíme, neubil tento poměr ani Giotta ani Donatella, ani Michelangela, ani Hol- beina nebo Dürera. V daném a někdy i těs- ném rámci jejich síly tvořivé napínaly se až ku prasknutí. Dnešního umělce ideálem jest tvořiti dle vlastního hnutí a dle vlastní vnitřní potřeby a nutnosti, neobmezována neřízen nikým. Bylo a je to možno, jakmile se jeho umělecký výkon odloučil od monu- mentálních tendencí a úkolů a uskrovnil v rámci malého, pokojového a mobilního obrazu a dila. Jenom že i jinak 3. pourěry změnily. Dříve vybledával objednavatel a amalér umělce; nyní je neustávající honba umělce za kupcem, pokud možno po celém světě, a umělecký obchod a umělecké vý- stavy jsou nevyhnutelným důsledkem této svobody uměleckého tvoření. Je-li jen vždycky skutečnou svobodou? Nepodlehá-li často a přečasto umělec, ani nevěda, nebo i se zaťatou pěstí v kapse, diktátu nezná- mého kdesi budoucího svého odběratele kupce? Neboť co dříve bývalo rozhovorem dvou určitých a sobě na vzájem známých mocností inteligentních a umění žijících, to je dnes nahraženo voláním a vyvoláváním do dálky a neznáma, zdali odtud někde přece nezazní ozvěna sympatie, porozumění a žádosti. Odolá vždycky každý volající po kušení, aby si ohlas nějak z předu ne zajistil?
Giotto Donatello Michelangelo Dürer
20 article
Otázka trhová v dnešním ruchu a po- hybu uměleckém má váhu větší nežli jakou ií kdo chce přiznati, a roste tato váha dále každým dnem, jako se úžasně množí poče modelujících rukou a malujících štětců zřejmě daleko nad skutečnou uměleckou možnost i potřebu a není nikterak nemožno že budou volati na pomoc a k ochraně i jen holého živobytí ty, kteří je zlákali k »svo- bodnému umění«, dali jakž takž vyučiti na svůj náklad, aniž by byli s to dbáti také vyrovnat nabídku s poptávkou. Praha není uměleckým trhem předního řádu ani na pravém ani na levém břehu vltavském, ani pro svoji ani pro cizí produkci. Zve-li k svým výstavám, dostává v odpověd otázku: Mnoho-li koupite? Ručíte za určitý obnos prodeje? Podle toho řídí se možnost výstav jakostného umění z ciziny v Praze zdejší výstavní poroty mohou odmítati jen domácí plevel a musí přijímati, co z venku bylo zasláno a zasilatelé ani nebývají vždycky umělci sami. Umělecké obchody rozšiřují svůj odbytový trh také po jiných výstavách.
Praha
21 article
Možná, že v Rudolfinu celá pěkná serie . S. W. (The royal society of painters in water colours) je takovou putující zásilkou obchodní, jako dnes nejlepší základy ve vý- stavách pro oddělení grafická dodávají ob- chodníci. Není zapotřebí mnoha důmyslu a ostro- vtipu k poznání, že cizím umělcům pramálo záleží na tom, ukázati právě Praze, jakým jsou chlapiky a že se neshánějí po úspě- ších zdejší kritikou doložených. Naslouchají v čas výstavy do Prahy, jen zdali se neozve zvonivý zvuk zlata, platicího jejich obrazy Zdejší kritika nevydává pochvalné a pově- řující diplomy, jež by v cizině měly zvláštní platnost. Naši umělci ovšem stojí o cizí kri- tiku, arciť jen pochvalnou, byť by to byl i jen útržek věty docela neznámého listu a referenta, a ohánějí se jí doma, kde jen mohou. I pouhé obeslání nějaké výstavy mimočeské vyhlašuje se doma za obdivu- hodný úspěch, jakoby jediné sídlo a držení umělecké jakosti a významnosti, celému světu na vzdory, nebylo jen v díle samém. Pro naše umělce jsou naše výstavy vlastním
S W Rudolfinum Praha the royal societa of painter
22 article
forem; jsou to místa, kde vzájemné styky s obecenstvem jsou nejzřejmější a měřitelné Co neprojde výstavními sály, málem pro širší veřejnost neexistuje, leda jako objekt nespo- kojenosti a terč dlažbošlapských vtipů. Ale i tu zbývá na Rudolfinum a výroční výstavy v něm málo. Umělci rozvržení na spolky mají přirozeně hlavní zájem ve spolkových. svých vlastních výstavácb, a výroční proto nemůže poskytnouti ani kvintesenci našeho umění aniž dvanáctíměsíční přehled její pro- duktivnosti, jejíž jednotlivé skupiny a směry podobají se mnohým rysem politickým stra- nám, z nichž každá má svoji formulku ne-li ke spáse celého národa a jeho zdatného bytí, tož aspoň obhajující svoji existenci tím, že odmítá a snižuje druhé. A má svoje také hlasafele, kteří se naučili bojovati pro jed- notlivé směry, jakoby umělecké nadání, umě- lecká zdatnost, citové a umělecké hnutí bylo výsadním majetkem určité sekty a mimo jenom neúroda, poušť a gehenna. Z toho všeho jde, že výstava v Rudol- finu může býti jen pestrá a ne jednosměrná a hlavně: taková, jaká je. A jiné též. Karel B. Mádl.
Mádl Rudol Rudolfinum
23 article Lékařství. Kam do lázní?
Lékařství. Kam do lázní? Jaro zaťukalo nám do oken. Vyhlédneme ven, a ejhle: Stromy, keře pučí — sem tam usmívá se na nás i rozvíjející se již květ — svěží zelený pažít kývá na nás vesele. A nade vším tím modrá obloha, s jejíž výše slunéčk. sesílá své šípy, teplé a radostné, oživujícía křísící, pod jehož majestátem prodlouží se dní. zkrátí se noci, přicválá léto se všemi svými krásami a půvaby a člověk, střásaje se sebe všechen zimní rmut a prach, otáže se maně sama sebe: Tak kam letos do láz ní Bohužel, že nemůže tak tázati se člověk k až- dý. Tázati konečně ano, ne však na otázku kladně odpověděti! Neboť mnoho jest těch kterým osud nedopřál tolik, aby přemýšleti uvažovati mohli o této otázce a těšiti se, že i oni vyletí si „někam ven“, někam do lázní do jiného světa, kde zapomenou svých strast a chudoby, kde žiti budou jako rovní s rovný mi a kde posílí, osvěží a vyléčí své tělo a roz- radostní duši svou. Sociální to otázka vážného rázu, kterou záhy a příznivě zodpověděti nutno bude ať zaměstnavateli, ať společnostmi ad hoc se- stavenými, ať obcemi, zemí, státem. Prozatím i ten nejchudší musí zatím těšiti se tím, že mu stejně patří slunce, vzduch a voda, že sluneční, vzdušná a prostá vodní lázeň je mu kdykoli a kdekoli k disposici, kde jen je kus louky, lesa, potok, řeka nebo rybník! Přiro- zený instinkt mu radí, aby proběhl se bos svlečen do košile volným širým vzduchem, aby pkde v ůkryla zaňrál paprsky sluneřojn. obnažené tělo a hupky potom pěkně do vody. aby se ochladil a pookřál. Poslouží to zajisté dobře i jeho zdraví, i jeho náladě. Tak ovšem počínati si může jenom člověk zdravý Jinak má se věc, je-li churav a jde-li o to, aby vhodnými lázněmi se po- zdravil., A tu není jen tak lehce zodpově- ditelnou otázka: Kamdolázní, jakož i dru- há s ní těsně souvisící: Kdy do lázní?
24 article
Mnohé věci a okolnosti padají tu na vá- hu. Nemožno přehlédnouti tu i majetkových poměrů pacienta i jeho zvyků a způsobů ži- vota; zejména však nutno dbáti rázu, trvá- ní a stupně chorobyl že jedíně r ad lékaře je tu právoplatná a pro pacienta směrodatná, rozumi se samo sebou. I zdá se proto vyloučeno, že by chodili nemocní do lázní o své újmě, dle vlastního rozumu a „do- brozdání“. A přece je tomu tak. Řídíce se nej- výše radami nějaké brožurky nebo letáku jdou četní nemocní do takových lázní, kter nejsou pro chorobu jejich vhodny — i nedo- čkají se proto také těch blahodárných vý sledků, které předpokládali a jež byly na mnoze sladkými vidinami v jejich snech . .. Zcela obdobně mají se věci, léčí-li se pacien v lázních sám nebo podle nějaké knihy, nebo konečně podle rady a pokynů některého „dlouholetého“ hosta, který má léčebné me thody těch kterých lázní „v malíku“. Tu vždycky třeba jen si pomysliti, že „nen nemoc jako nemoc“, že „co někomu prospívá jinému škodi“ atd. a v důsledku toho obrátit se s plnou důvěrou o radu k lékařům, kteří za- jisté svědomitě vyšetří pacienta a teprv podle nálezu rozhodnou se pro tu či onu manipulaci a methodu léčební, eventuálně pře- dem rozhodnou se pro ty čionylázně vů- bec. A teprve potom, když nemocný zvolí s ony lázně, které pro léčení choroby jeho jsou vhodny, a když léčí se v nich takovým způ- sobem, jejž mu lékař poradí a doporučí, te prve potom může doufati, že nebyla cesta jeho nadarmo, že nevyzněly jeho tužby po pozdra vění na plano a že nebyly „vyhozeny“ peníze zbytečně. Jinak snadno dostaviti se může zkla mání — zklamání tím bolestnější, čím růžo- vější byly naděje.
25 article
Tedy kam do lázní? žádá-li toh choroba, nutno neobmezovati se na lázně jenom české a blízké, nýbrž počítati i s lázně- mí mimočeskými a vzdálenějšími. Toť zásada od níž ustoupiti nelze nikdy a nikomu. Jest- liže však při chorobě jedné stejně dobře účinkovati mohou lázně české jako lázně nečeské, pak bylo by proviněním a plýtváním národního majetku, kdyby ná- klad za léčení lázeňské plynul do pokladen cizích, nám namnoze krajně nepřátelských Přede dvěma měsíci rovněž v těchto místech psal jsem o českých vodách minerálních a vy slovil jsem již tehdy také tuto zásadu, kterou i dnes nutno zdůrazniti. Dnes však třeba přiči- niti poznámku ještě tu, že v oněch nečeských lázních, těšících se namnoze pověsti světové praktikují čeští lázeňští lékaří. A tu je požadavkem národního uvědomění a takřka národní cti, aby každý český pacient, jenž pro ráz své choroby do těchto lázní uchýliti se musil, výhradně věnoval svou důvěru jenom lékařům českým a u nich o pomoca radu se ucházel. Bolestno je konstatovati, že děje se tak dosud v míře nepatrné a že právě ordinace našich lékařů-krajanů navštěvovány bývají spíše cizinci než lidmi vlastními . .. Avšak i ještě jiní činitelé řeší otázku, kam do lázní; předem jsou to peníze. Při stejném účinu léčebném zvolí si méně ma- jetný pravděpodobně lázně ony, kde možno žíti levněji a skrovněji. Dále je to otázka stravy: ony poměry, v nichž může pacient i v lázních stravovati se zcela obdobně jako doma, budou mu zajisté i vítanější i úspor- nější než takové poměry, v nichž zvykati musí jiné a neobvyklé úpravě jídel. Dále záleží na povaze a temperamentu nemoc- ného.
26 article
Člověk-samotář nebude vyhledávati lázní hlučných a života plných, naproti tomu ten, komu líbí se ruch vnější i vnitřní, udělá dobře, když obdobně k tomu přihlížeti bude při volbe lázní. Dále kdo miluje hudbu, divadlo a pod. zábavy, nebude vyhledávati lázeňských zá- koutí, kde kromě zpěvu kosů, drozdů a jiných opeřenců není jiných produkcí hudebních. Ji- nému přijdou právě zase vhod tato tichá lesní a polní zákoutí . .. Činitelé jiní leží v povaze choroby samotné. Lidé choulostiví nebudou vyhledá- vati lázní s drsným podnebím. Lidé s obtížemi dýchacími nepůjdou do lázní, kde je terrain výhradně kopcovitý a hornatý. Lidé s chörob- nými nervy nepůjdou tam, kde co chvíli obá- vati by se musili nějakého útoku na nervovou jejich soustavu. Lidé s katarhy dýchadel ne- půjdou do lázní, kde je plno kouře a prachul Vůbec nepůjdou pacienti do takových lázní, kde nenajdou pro svou nemoc ani vhodného klimatu, ani prostředí, ani léčebných prostřed- ků, nýbrž půjdou — či lépe řečeno mají jíti — jenom tam, kde v prvé řadě najdou všecko, čím po lázeňsku možno chorobu jejich lé- číti a kde vedle toho dovedou dle svých zvyklostí, dle povahy a temperamentu zcela účelně i své tělo i svou duši zaměstnávatia tím užitečné s příjemným harmonicky spojo- Nyní přetřesme trochu otázky, kdy do lázní. Všeobecně vzato, otevřeny jsou u nás jenom velké lázeňské podníky po celý rok.
27 article
jínak ohromná většina lázní má své saisony lázeňské, jež začínávají v dubnu a květnu, a končívají v září nebo říjnu. S tím nutno kaž- dému nemocnému počítati. Jisto je, že tak zva- né počátky saisony — květen a červen — jsou pro těžší pacienty mnohem vhodnější nežli střed a vrchol saisony v červenci a srpnu; ne- boť není návalu v léčebnách a tím více po- hodlí a klidu! Vedle toho bývá vše značně levnější než v saisoně vrcholně. Podobně i konec saisony v září bývá pohodlný a la- ciný. Proto, kdo může vydati se do lázni jtá v květnu a červnu, provede moudrý čin. Jev nepoměrné výhodě proti těm, kteří zaměstná- ním, povoláním nebo čímkoli jiným vázání jsouce nemohou ještě do lázeňského léčení se ubírati. Leč v každém případě nutno se tázati, vyžaduje-li toho způsob a ráz choroby, aby i hned s léčbou lázeňskou bylo započato.
Jevišovka
28 article
Vyzní-li odpověď kladně, pak záhodno jest nechati stranou vše, čím by lázeňské léčení zdržováno býti mohlo, a postarati se všemož- né, aby počato bylo s léčbou včas. Zaměst- nání, povolání, čas, rodinné poměry atd., vše- cko hozeno býti musí přes palubu, aby ne- zmeškalo se s léčbou lázeňskou, pokud s ku- tečně přinésti může pacientu touženou úle- vu, nápravu a uzdravení. Při tom znovuje podotknouti, že ne každá choroba hodí se pro léčení lázeňské. Za stadia akutního (prud- kého) není vůbec radno počínati s kúrou lá- zeňskou a za tím účelem pacienta kamkoli ji- nam z domova vypravovati. Ať běží o prudký zánět dýchadel, pohrudnice, ať ledvin, jater, ústrojů soustavy zažívací atd. — mnohem lépe posloužíme nemocnému léčbou domácí pod ochranou domácího lékaře, nežli kúrou v něja- kých vzdálených lázních, kde vše připadati musí pacientu fěžkým, cizím a nevlídným, kde schází mu čtyři známé stěny pokoje, kde schá- zí přepečlivá ruka matčina a oko otcovo, kde schází rukou stisk bratří, sester, přátel . .
29 article
Takovou akutní, prudkou chorobu rázu jaké- hokoli vždy lépe prodělati je doma nebov sanatoriu neb i v nemocnici — a teprve když přes veškeru snahu nedosaženo vyhojení úpl- ného, když stadium akutní přešlo ve stadium vleklé (chronické), pak teprve radno jesta účelno pomýšleti na léčbu lázeňskou, a od my- šlenky co nejdříve přejíti ke skutku. Ně- které choroby nutno považovati za vleklé a priori — zejména choroby z porušené vý- měny látek, jako otylost, cukrovku, dnu, bledničku — a také právě pro ně léčení lázeňské je léčením nejvhodnějším. Rov- něž jsou to choroby rheumatické, ať týkají se svalstva, ať kloubů, jež v léčení lázeňském doznávají pravidelně značného zlepšení. Dále jsou to četné choroby ženské a choroby nervové, zejména neurasthenie a hysterie, při nichž nejednou léčením lázeňským dosá- hnouti lze výsledků velmi úspěšných. Konečně stavy po těžkých, vysilujících chorobách, tak zv. rekonvalescence, vede účelnou léčbou lázeňskou ponenáhlu a jistě k návratu ztracených sil. Dále choroby srdce cév — kornatění tepen — jsou vděč- ným předmětem léčby lázeňské, jakož i vleklé choroby dýchadel, žaludku a střev, jater (žlučové kaminky) a orgánů močo- vých (písek, kamínky). Ovšem nesmí tato vleklost čili chronicita chorob zmíněných od- kládána býti pro léčení lázeňské až do stadií nejposlednějších; pak by také již mohlo býti pozdě. Radno tu počítati vždy s jistou v č as- ností, pokud příznaky choroby jsou mírnéa pouze na onemocnělém ústrojí samotném pa- trné. Jakmile jeví se přecházení choroby té již i na ústroje jiné, a tím ohrožován jest již cel- kový organismus, pak nutno nejednou upo- vati.