1
masthead
13 dubna 1913.
3
masthead
Příloha „Národních Lstů“ k čísla 100.
národní Lstus
6
article
OBSAH
Josef Penížek: Hrabě Julius Andrássy. Jeho živo
a jeho doba jako ministra zahzaničních zále-
žitostí.
Výtvarné umění: Karel B. Mádl: Před vý-
stavou.
Lékařství: MUDr. Z. Janke: Kam do lázní?
Ženské hnutí: Olga Stránská: Damský kruh
Zemská sprostředkovna práce.
Literatura.
Bibliografie
Penížek
Julius Andrássy
Mádl
Stránská
7
article
Hrabě Julius Andrássy.
Hrabě Julius Andrássy.
Jeho život a jeho doba jako ministra zahraničních
záležitosti
Napsal Jos. Penížek.
První počátky hr. Andrásse jak
ministra záležitostí zahraníčních. —
Spolčování s Anglií, Německem a Ru-
skem. — Vnitřní změny v obou polovi-
nách říše a v diplomacil.
Julius Andrássy
Penížek
Anglie
Německo
9
article
Kterak kn. Bismarkovi záleželo na Rusku
a na jeho blahovůli, mohl hr. Andrássy poznati
z fakta docela makavého: německý kancléř
udělal obratem ruky ze schůze císaře svého
s císařem rakouským schůzi trojcarskou, způ-
sobiv, že car byl do Berlína pozván, aniž o
tom císař František Josef a jeho ministr byli
dříve uvědoměni. Postavení prostě před ho-
tovou událost. Nezbylo, leč pověděti, že náš
císař sejde se s carem rád.
Vykládá se nám obšírně, že spokojení
výsledky této entrevue byli car a Gorčakov,
František Josef a hr. Andrássy, nikoli však
Vilém I. a Bismark. Že polevilo napietí, které
bylo mezi Ruskem a Rakouskem od r. 1854.
že ruský kancléř shrnul několikadenní jednání
s hr. Andrássem ve slova: „Všechny příčiny
znepokojení mezi Ruskem a Rakouskem jsou
uklizeny. Že Rakousko mělo jasno a klid s Ně-
meckem i Ruskem. Že hr. Andrássy byl upev-
něn v důvěře svého souveraina. Že mír evrop-
ský byl zajištěn.
Proč německý císař a německý kanclé
byli rozmrzeni, vime již. Protože car Alexand
a kn. Gorčakov prohlásili kategoricky: „Fran-
cie nesmí býti seslabena, protože silná Francie
je nezbytností evropskou!“ To nebyla pouhá
fagon de parler, to nebyl projev nějaké ná-
lady okamžité, to byl již v zárodku program
budoucnosti, to byly kontury příštích konste-
lací. Na světovém horizontě objevila se před
samou trojcarskou schůzí berlínskou aliance
rusko-francouzská.
Bismark
Andrássy
František Josef
Vilém
Gorčakov
Fran
Rusko
Berlín
Rakousko
Francie
berlínský aliance
10
article
Po berlínské schůzi trojcarské následo-
valy dvě schůze dvojcarské: v dubnu r. 1873
Hojel císař Vilém do Petrohradu a v květnu
rar Alexandr do Vídně. Známý dr. Busch jest
Jediným ručitelem zprávy, že v Petrohradě
smluvena byla konvence, kterou se oba mon-
archové zavazovali, že se budou navzájem
podporovati, kdyby jeden z nich přepaden byl
třetím. Kdo mohl napadnouti Německo? Fran-
cie a Rakousko — pak byla smlouva ta namí-
řena také proti Rakousku. Kdo mohl napad-
nouti Rusko s Německem spojené? Jen Ra-
kousko. Také po té stránce mohl hrot smlou-
vy byl obrácen jen proti Rakousku. Werthei-
mer počítá Bismarkovi zásluhou, že tuto
smlouvu nepodepsal, nýbrž podepsati dal
Moltkem. Jeho podpis na ní vysvětluje se pro-
stě vojenským obsahem a rázem jejím.
V Petrohradě čekali našeho císaře. Když
nepřijížděl, jsa zaneprázdněn jako hostitel čet-
ných panovníků, přibyvších do Vídně za vý-
stavy, překvapil car svět odhodláním, zajeti
do Vídně. S Gorčakovem. Promluvil si bez
obalu s císařem Františkem Josefem a hrab.
Vilém
Alexandr
Busch
Fran
Bismark
Moltke
Gorčakov
František Josef
Petrohrad
Vídeň
Německo
Rakousko
Rusko
11
article
Andrássem o všech záležitostech. Porady do-
spěly ku politické, nevojenské písemné do-
hodě. Byl-li hrot ústní dohody petrohradské
mezi carem a císařem německým přiostřen
také proti Rakousku, byl písemnou dohodou,
kterou podepsali oba mocnářové v Schön-
brunně, docela ulomen. Nepřátelé trojdohody
byli teď: Anglie, Francie a všechny země na
Balkáně, Turecko v to čítaje.
Vime, že hr. Andrássy zmařil pokus arci-
knížete Albrechta, v jehož intencích pracoval
Beust, aby Rakousko ve válce německo-fran-
couzské nezůstávalo nečinným divákem, nýbrž
aby Francii šlo na pomoc a snad odělnilo svoje
porážky, r. 1866 utrpěné. Ale v čirém opaku
ke kn. Bismarkovi nebyl pro republikánskou
formu státu francouzského, nýbrž pro restau-
raci formy monarchické a když v květnu r.
1873 padl president, stařičký Thiers, jenž opa-
třil v krátké době půjčky dvou a tří miliard.
jen aby Francie zaplatila vítěznému Německu
válečncu náhradu a vojska jeho Francii opu-
stila co nejdříve, a v čelo republiky postaven
byl maršál Mac Mahon, u Sedanu poražený.
o kterém byl všeobecný soud, že upravuje ce-
sty monarchii, hr. Andrássy a jeho vyslanec
berlínský hr. Károlyi netajili nad tím nikterak
svoji radost — k velikému hněvu kn. Bis-
marka, jenž důvodně byl přesvědčen, že re-
publika je mír, monarchie nová válka.
Andrássy
Albrecht
Beust
Thiers
Mac Mahon
Károlyi
Bis
Rakousko
Schön
Anglie
Francie
Balkán
Turecko
Německo
Sedan
12
article
Ještě jinou příčinu měl kn. Bismark, hor-
šiti se a býti podrážděn: cestu císaře Franti-
ška Josefa do Petrohradu, kde bylo zmírněno,
nedíme uklizeno, napjetí, jež bylo mezi Ru-
skem a Rakouskem od neblahé politiky ra-
kouské roku 1854, o které pravil kn. Felix
Schwarzenberg, že celý svět překvapí nevdě-
kem Rakouska vůči Rusku za to, že mu po-
mohlo r. 1849 u Világose proti odbojným Ma-
darům. Jako neradi vidí dnes v Berlíně každé
sblížení Rakouska s Ruskem, tak je viděli ne-
radi také před 40 lety. Již tehdy báli se, že
Rusko přiskočí na pomoc Francii a že Něme-
cko bude nuceno vésti válku na dvě fronty.
Přibyl ještě jiný moment: Gorčakov obviňoval
kn. Bismarka, že má zálusk na německo-ra-
kouské země. Německý kancléř bránil se proti
tomuto nařčení dlouhým a horlivým pamětním
spisem, který poslal hr. Andrássovi a ve kte-
rém se dušoval, že takové choutky jest úplně
dalek již proto, že by zisk dědičných zemí
rakouských, odloučených od Německa již po
čtyři sta let, byl ve skutečnosti ztrátoua
škodou.
Pozoroval vůbec na hr. Andrássoví jakés
ochlazení, jakousi nedůvěru. Myslil, že někdo
jej očernil, že podporuje sedmíhradské Sasíky
a Rumuny proti Maďarům. Hájil se. Ubezpe-
čoval, že německé soukmenovce, mimo říší
bydlící, nepodporuje proti cizím státům: ani
americké, ani švýcarské, ani ruské, ani uher-
ské a že neplete se do vniterních věcí žádné-
ho státu druhého. Hr. Andrássy vyslechl tyto
vzkazy, ale odvětil, že předpokládá, že Ně-
mecko pokládá vývoj svojí mocí skončeným.
hlavně pak, že zanechá všech podniků, by
(velko) německá otázka byla rozhodnuta ko-
nečně s orientální.
Josef
Schwarzenberg
Přibyl
Gorčakov
Rumun
Maďar
Andrássy
Petrohrad
Rakousko
Rusko
Világoš
Ma
Berlín
Francie
Německo
Hradec
13
article
Je nesporným faktem, že přátelství ně-
mecko-ruské spočívalo hlavně, ne-li výhrad-
ně, na přátelství obou dvorů, ba jen obou cí-
sařů. Německo, vlastně Prusko, pochodilo při
něm znamenitě. Rusko špatně. Bylo svým
chráněncem zatlačeno do řady druhé. To po-
ciťovalo se na Rusi dobře. Odpor veřejnost
proti favorisování Německa rostl. Také Gor-
čakov se mu poddal. Nyní viděl kn. Bismark
docela jasně a věděl docela určitě, že ruský
kancléř a ruský lid jsou proti němu a proti
rostoucí převaze Německa v Evropě. Starý
Gorčakov nechtěl hráti vedle Bismarka druhé
housle. Ruský lid nechtěl passivně assistovati
Německu po druhé. V kn. Bismarkovi uzrálo
vědomí, že se pro eventualitu nové války
s Francií, jejíž možnost děsila jej ve snách,
nemůže spoléhati na benevolentní neutralitu
Ruska, dokonce pak že nemůže se nadíti jeho
pomoci aktivní. Jeho naděje, kladené v do-
hodu trojcarskou, byly zklamány. Jemu byla
již jen pouhým stínem. Hlodal nyní a našel
také pomoc u Rakouska. Tak jako po šesti le-
tech. Mohl na hr. Andrásse spoléhati.
Nebyl nevděčným. Navzájem pomáhal hr.
Andrássovi. Přímo a nepřímo. Podpíral, kde
mohl, německo-maďarský dualismus. Nadchá-
zel si Maďary. Posilňoval jejích samovládu
Ale posilňoval také samovládu německouv
této polovině říše. Slovem i skutkem. Ve Víd-
ni a v Praze. V oné dal vyslancem svým varo-
vati před jakýmkoli činem na prospěch Slo-
vanů, zejména Čechů. To že bylo by pohro-
mou pro monarchii a smrtelnou ranou pro
budovu poměru mezi Německem a Rakou-
skem. Přiměl ku přání hr. Andrásse hr. Viléma
Rus
Gorčakov
Maďar
Čecho
Vilém
Německo
Prusko
Rusko
Evropa
Francie
Rakousko
Praha
Raka
14
article
Pourtalsa, jenž měl v Čechách velkostatky
se sedmi hlasy při volbách do českého sněmu,
by statků těch neprodával, jak chtěl, nýbrž
až po volbách a při nich aby dal hlasy svoje
německo-ústaváckému velkostatku. Nebylo
mu neznámo, že je Němců v Rakousku pouze
6 milionů proti 131/2 milionu národů neně-
meckých, ale domlouval jim, že mohou zacho-
vati svoje panství nad touto většinou jediné
pomocí s hůry. Proto jim radil, aby veřejnými
projevy poděkovali koruně, že dosadila mini-
sterstvo výlučně německé, již proto, by zí-
skána byla přízeň koruny pro dvě věci, Něm-
cům nadmíru výhodné: pro zákon, podle kte-
rého v okrese, jehož poslanec, vyslaný sně-
mem království Českého, konal abstinenci.
mohla se vykonati volba jíného poslancea
to přímo, a pro zákon, kterým se zavedly pří-
mé volby do poslanecké sněmovny místo do-
savadní volby sněmem zemským vůbec.
Pourtalsa
Němec
Čechy
Rakousko
Německo
poslanecký sněmovna
15
article
Kn. Adolf Auersperg oznamoval 3. dubna
r. 1873 poslanecké sněmovně: „Je mi ctí sdě-
liti, že Jeho Veličenstvo císař udělil oběma
volebním reformám sankci“. „Nekonečný jásot
a nespočetné hlasy „Hoch“ císaři provázely
slova rakouského předsedy ministerského
Kdyby hr. Andrássy nebyl položil na váhu
svoje votum, nebyly by obě předlohy, kterými
měnila se ústava (byly přijaty 104 hlasy proti
49), nebyly sankce snad nikdy nižádným způ-
sobem, nebyly by jí nabyly tak rychle, jako
se stalo ke všeobecnému překvapení; strana
ústavověrná byla mu povinna díky, že se při-
mlouval za schválení osnov, jimiž poprvé zí-
skala pevnou půdu pro svoje snahy,“ podotýká
Wertheimer.
Nuže, minulo jen šest roků, příšel hr.
Taaffe a příšli Čechové na říšskou radu a bylo
veta po vládě výhradně německé a bylo veta
po většině německé. Nastolena většina jiná
nová, ve které Čechové a Poláci měli rozhod-
nou převahu. Proti přírodě a skutečnosti byly
všechny kejkle a strůje marny.
Auersperg
Andrássy
Wertheimer
Taaff
Čecho
Polák
16
article
Výtvarné umění.
Výtvarné umění.
Před výstavou.
*Třiasedmdesátá výroční výstava Kraso-
umné jednoty dala si příjmí »mezinárodní-
aniž by tím se označila za něco nového
význačnějšího nežli byly její předchůdciv
Rudolfinu. Několik domácích, Čechů a Němců,
tam bývalo vždy, něco nebo mnoho Němeů
z Říše taktéž, a zabloudí-li sem ještě nějaké
jméno vlašské, polské, holandské nebo an-
glické, vypadá společnost sic národnostně
nejednotná a promísená, ale k internacio-
nální výstavě schází jí hlavně representa-
tivná sila jednotlivců a etnografických sku
pin. Dělalo-li nám kdysi nevinné potěšení
nazývat pražské výroční výstavy »Saloneme
a těšiti se, že máme v Praze kus Paříže
můžeme snésti i takovou mezinárodní vý-
stavu a lichotiti si, že jsme na rovní s in-
stitucemi velkých infernacional v Mnichově.
Benátkách, Římě, Paříži nebo jinde, až na
to, že k tomu nemáme ani politických, ani
diplomatických, ani artistických, ani finan-
čních činitelů, jež tam k uskutečnění pro-
gramu pracují a jakých bude jistě třeb
k provedení myšlenky umělecké výstavy
slovanské.
Pro pěkný títul není však ještě třeb
pohrdati věcí samou a snižovati její vlastn-
obsah. Výstava Krasoumné jednoty je zajisté
taková, jaká může býti dnes, kdy se výstavy
umělecké rozštěpily na tré: jedny pořádají
skupiny a spolky umělců, druhé obchodn
závody s uměleckými výtvory a třetí staré
spolky přátel umění, krasoumné jednoty.
Čecho
Němec
Salonout
Praha
Paříž
Mnichov
Benátky
Řím
Kraso
Rudolfinum
spolek přátelit uměný
17
article
Každá kategorie chce míti svoli tvářnost a
všechny někde v skrytu váže jeden společný
cíl. Výstavy prvního druhu jsou tribuny
z nichž hřímá slovo obhajovací a propagační.
Jsou to výstavy separatistní, směrové. Svo
lávají k svému naplnění duše stejné nebo
příbuzné. Nic jiného nepřipouštějí: všechno
jiné odmítají. Neslibují vstupujícím uméle-
cký výtvor vůbec, nýbrž jen umění zvláštní
a výlučné tvářnosti; ne umělecké hodnoty.
nýbrž jednu uměleckou víru. Druhé obsa-
hují výběr uměleckého zboží, pro něž má
zájem ať instinktivný a samorostlý nebo
vštípený a všelijakými důmyslnostmi a chy-
trostmi v náležité temperatuře udržovaný
jejich obchodní a kupující klientela. Je za-
jimavo pozorovati, kterak i tento obchod
v posledních desetiletích se zdiferencoval
zase ne vždy podle kvalit, nýbrž podle
druhů a směrů. Každá nová sektička na-
lezne svého obchodního prostředníka, který
se nezalekne žádné výstřednosti, poněvadž
umělecké zdraví je mu Hekubou a myslí
jenom na svoji kapsu a oblouzené hejly
Bývá až heroicky houževnatý a vytrvalýa
ve své soukromé komůrce má na přednost-
ním místě podobiznu svého vzoru: P. Ar-
mand-Ruela. Proč by obchodně finanční
historie jeho impresionistů s milionovými
zisky nemohla se opakovati s novými tem-
peramentisty nebo plusquamperfektisty, kteř
jsou teď také tak odmítáni jako bývali im
presionisté a když chytří dovedou je uplat-
ňovati a fedrovatí také pomocí odborné li-
teratury a denního tisku?
Hekuba
Ara
Ruel
18
article
Třetí kategorie je dnes ovšem odkázána
na zbytky. Nejsou to vždycky odpadky
ó ne. Jen to, co se nevejde do programu
rámce obou prvních, poněvadž není úplně
pravověrné, nebo nemá kupce obchodníkům
určitě známé. Anebo přejímá, co prvními
výstavami už prošlo a neprodáno se vrátilo
buď ke svému tvůrci nebo do skladní zá-
soby překupníkovy. Nejen umění, také umě-
lecké výtvory jsou dnes ve stálém pohybu
Pohyb v umění neznamená arci vždycky
hned také postup: za to pohyb objektu umě-
leckého je nepřetržifou změnou místa a
v podstatě nic jiného nežli udýchanou hon-
bou za kupcem. Výstavy s programy nej-
ideálnějšími musí býti tržištěm a jejich hlavní
bilance zanáší se do knih a paměti hlavně
ve francích, lirách, markách a korunách
Kde je trh, tam sjíždějí se prodavači a mnohý
obraz projde celou škálou trhovišť, postu-
puje vždy k menším a odlehlejším, s přáním
jediným: aby se už více nevrátil.
19
article
Tak vypadá rub medaile, kterou si novo-
dobý umělec připíná na prsa za odznak své
svobody. Bývalo jinak. Tvořil a pracoval
jenom na zakázku a vyřizoval objednávky
Pokud vidíme, neubil tento poměr ani Giotta
ani Donatella, ani Michelangela, ani Hol-
beina nebo Dürera. V daném a někdy i těs-
ném rámci jejich síly tvořivé napínaly se až
ku prasknutí. Dnešního umělce ideálem jest
tvořiti dle vlastního hnutí a dle vlastní
vnitřní potřeby a nutnosti, neobmezována
neřízen nikým. Bylo a je to možno, jakmile
se jeho umělecký výkon odloučil od monu-
mentálních tendencí a úkolů a uskrovnil
v rámci malého, pokojového a mobilního
obrazu a dila. Jenom že i jinak 3. pourěry
změnily. Dříve vybledával objednavatel a
amalér umělce; nyní je neustávající honba
umělce za kupcem, pokud možno po celém
světě, a umělecký obchod a umělecké vý-
stavy jsou nevyhnutelným důsledkem této
svobody uměleckého tvoření. Je-li jen
vždycky skutečnou svobodou? Nepodlehá-li
často a přečasto umělec, ani nevěda, nebo
i se zaťatou pěstí v kapse, diktátu nezná-
mého kdesi budoucího svého odběratele
kupce? Neboť co dříve bývalo rozhovorem
dvou určitých a sobě na vzájem známých
mocností inteligentních a umění žijících, to
je dnes nahraženo voláním a vyvoláváním
do dálky a neznáma, zdali odtud někde
přece nezazní ozvěna sympatie, porozumění
a žádosti. Odolá vždycky každý volající po
kušení, aby si ohlas nějak z předu ne
zajistil?
Giotto
Donatello
Michelangelo
Dürer
20
article
Otázka trhová v dnešním ruchu a po-
hybu uměleckém má váhu větší nežli jakou
ií kdo chce přiznati, a roste tato váha dále
každým dnem, jako se úžasně množí poče
modelujících rukou a malujících štětců
zřejmě daleko nad skutečnou uměleckou
možnost i potřebu a není nikterak nemožno
že budou volati na pomoc a k ochraně i jen
holého živobytí ty, kteří je zlákali k »svo-
bodnému umění«, dali jakž takž vyučiti na
svůj náklad, aniž by byli s to dbáti také
vyrovnat nabídku s poptávkou.
Praha není uměleckým trhem předního
řádu ani na pravém ani na levém břehu
vltavském, ani pro svoji ani pro cizí produkci.
Zve-li k svým výstavám, dostává v odpověd
otázku: Mnoho-li koupite? Ručíte za určitý
obnos prodeje? Podle toho řídí se možnost
výstav jakostného umění z ciziny v Praze
zdejší výstavní poroty mohou odmítati jen
domácí plevel a musí přijímati, co z venku
bylo zasláno a zasilatelé ani nebývají vždycky
umělci sami. Umělecké obchody rozšiřují svůj
odbytový trh také po jiných výstavách.
Praha
21
article
Možná, že v Rudolfinu celá pěkná serie .
S. W. (The royal society of painters in
water colours) je takovou putující zásilkou
obchodní, jako dnes nejlepší základy ve vý-
stavách pro oddělení grafická dodávají ob-
chodníci.
Není zapotřebí mnoha důmyslu a ostro-
vtipu k poznání, že cizím umělcům pramálo
záleží na tom, ukázati právě Praze, jakým
jsou chlapiky a že se neshánějí po úspě-
ších zdejší kritikou doložených. Naslouchají
v čas výstavy do Prahy, jen zdali se neozve
zvonivý zvuk zlata, platicího jejich obrazy
Zdejší kritika nevydává pochvalné a pově-
řující diplomy, jež by v cizině měly zvláštní
platnost. Naši umělci ovšem stojí o cizí kri-
tiku, arciť jen pochvalnou, byť by to byl
i jen útržek věty docela neznámého listu a
referenta, a ohánějí se jí doma, kde jen
mohou. I pouhé obeslání nějaké výstavy
mimočeské vyhlašuje se doma za obdivu-
hodný úspěch, jakoby jediné sídlo a držení
umělecké jakosti a významnosti, celému
světu na vzdory, nebylo jen v díle samém.
Pro naše umělce jsou naše výstavy vlastním
S W
Rudolfinum
Praha
the royal societa of painter
22
article
forem; jsou to místa, kde vzájemné styky
s obecenstvem jsou nejzřejmější a měřitelné
Co neprojde výstavními sály, málem pro širší
veřejnost neexistuje, leda jako objekt nespo-
kojenosti a terč dlažbošlapských vtipů. Ale
i tu zbývá na Rudolfinum a výroční výstavy
v něm málo. Umělci rozvržení na spolky
mají přirozeně hlavní zájem ve spolkových.
svých vlastních výstavácb, a výroční proto
nemůže poskytnouti ani kvintesenci našeho
umění aniž dvanáctíměsíční přehled její pro-
duktivnosti, jejíž jednotlivé skupiny a směry
podobají se mnohým rysem politickým stra-
nám, z nichž každá má svoji formulku ne-li
ke spáse celého národa a jeho zdatného
bytí, tož aspoň obhajující svoji existenci tím,
že odmítá a snižuje druhé. A má svoje také
hlasafele, kteří se naučili bojovati pro jed-
notlivé směry, jakoby umělecké nadání, umě-
lecká zdatnost, citové a umělecké hnutí bylo
výsadním majetkem určité sekty a mimo
jenom neúroda, poušť a gehenna.
Z toho všeho jde, že výstava v Rudol-
finu může býti jen pestrá a ne jednosměrná
a hlavně: taková, jaká je. A jiné též.
Karel B. Mádl.
Mádl
Rudol
Rudolfinum
23
article
Lékařství.
Kam do lázní?
Lékařství.
Kam do lázní?
Jaro zaťukalo nám do oken. Vyhlédneme
ven, a ejhle: Stromy, keře pučí — sem tam
usmívá se na nás i rozvíjející se již květ —
svěží zelený pažít kývá na nás vesele. A nade
vším tím modrá obloha, s jejíž výše slunéčk.
sesílá své šípy, teplé a radostné, oživujícía
křísící, pod jehož majestátem prodlouží se dní.
zkrátí se noci, přicválá léto se všemi svými
krásami a půvaby a člověk, střásaje se sebe
všechen zimní rmut a prach, otáže se maně
sama sebe: Tak kam letos do láz ní
Bohužel, že nemůže tak tázati se člověk k až-
dý. Tázati konečně ano, ne však na otázku
kladně odpověděti! Neboť mnoho jest těch
kterým osud nedopřál tolik, aby přemýšleti
uvažovati mohli o této otázce a těšiti se, že
i oni vyletí si „někam ven“, někam do lázní
do jiného světa, kde zapomenou svých strast
a chudoby, kde žiti budou jako rovní s rovný
mi a kde posílí, osvěží a vyléčí své tělo a roz-
radostní duši svou.
Sociální to otázka vážného rázu, kterou
záhy a příznivě zodpověděti nutno bude
ať zaměstnavateli, ať společnostmi ad hoc se-
stavenými, ať obcemi, zemí, státem. Prozatím
i ten nejchudší musí zatím těšiti se tím, že mu
stejně patří slunce, vzduch a voda, že
sluneční, vzdušná a prostá vodní lázeň je mu
kdykoli a kdekoli k disposici, kde jen je kus
louky, lesa, potok, řeka nebo rybník! Přiro-
zený instinkt mu radí, aby proběhl se bos
svlečen do košile volným širým vzduchem, aby
pkde v ůkryla zaňrál paprsky sluneřojn.
obnažené tělo a hupky potom pěkně do vody.
aby se ochladil a pookřál. Poslouží to zajisté
dobře i jeho zdraví, i jeho náladě. Tak ovšem
počínati si může jenom člověk zdravý
Jinak má se věc, je-li churav a jde-li o
to, aby vhodnými lázněmi se po-
zdravil., A tu není jen tak lehce zodpově-
ditelnou otázka: Kamdolázní, jakož i dru-
há s ní těsně souvisící: Kdy do lázní?
24
article
Mnohé věci a okolnosti padají tu na vá-
hu. Nemožno přehlédnouti tu i majetkových
poměrů pacienta i jeho zvyků a způsobů ži-
vota; zejména však nutno dbáti rázu, trvá-
ní a stupně chorobyl že jedíně r ad
lékaře je tu právoplatná a pro pacienta
směrodatná, rozumi se samo sebou. I zdá se
proto vyloučeno, že by chodili nemocní do
lázní o své újmě, dle vlastního rozumu a „do-
brozdání“. A přece je tomu tak. Řídíce se nej-
výše radami nějaké brožurky nebo letáku
jdou četní nemocní do takových lázní, kter
nejsou pro chorobu jejich vhodny — i nedo-
čkají se proto také těch blahodárných vý
sledků, které předpokládali a jež byly na
mnoze sladkými vidinami v jejich snech . ..
Zcela obdobně mají se věci, léčí-li se pacien
v lázních sám nebo podle nějaké knihy, nebo
konečně podle rady a pokynů některého
„dlouholetého“ hosta, který má léčebné me
thody těch kterých lázní „v malíku“.
Tu vždycky třeba jen si pomysliti, že „nen
nemoc jako nemoc“, že „co někomu prospívá
jinému škodi“ atd. a v důsledku toho obrátit
se s plnou důvěrou o radu k lékařům, kteří za-
jisté svědomitě vyšetří pacienta a teprv
podle nálezu rozhodnou se pro tu či onu
manipulaci a methodu léčební, eventuálně pře-
dem rozhodnou se pro ty čionylázně vů-
bec. A teprve potom, když nemocný zvolí s
ony lázně, které pro léčení choroby jeho jsou
vhodny, a když léčí se v nich takovým způ-
sobem, jejž mu lékař poradí a doporučí, te
prve potom může doufati, že nebyla cesta jeho
nadarmo, že nevyzněly jeho tužby po pozdra
vění na plano a že nebyly „vyhozeny“ peníze
zbytečně. Jinak snadno dostaviti se může zkla
mání — zklamání tím bolestnější, čím růžo-
vější byly naděje.
25
article
Tedy kam do lázní? žádá-li toh
choroba, nutno neobmezovati se na lázně
jenom české a blízké, nýbrž počítati i s lázně-
mí mimočeskými a vzdálenějšími. Toť zásada
od níž ustoupiti nelze nikdy a nikomu. Jest-
liže však při chorobě jedné stejně dobře
účinkovati mohou lázně české jako
lázně nečeské, pak bylo by proviněním
a plýtváním národního majetku, kdyby ná-
klad za léčení lázeňské plynul do pokladen
cizích, nám namnoze krajně nepřátelských
Přede dvěma měsíci rovněž v těchto místech
psal jsem o českých vodách minerálních a vy
slovil jsem již tehdy také tuto zásadu, kterou
i dnes nutno zdůrazniti. Dnes však třeba přiči-
niti poznámku ještě tu, že v oněch nečeských
lázních, těšících se namnoze pověsti světové
praktikují čeští lázeňští lékaří. A tu
je požadavkem národního uvědomění a takřka
národní cti, aby každý český pacient, jenž pro
ráz své choroby do těchto lázní uchýliti se
musil, výhradně věnoval svou důvěru jenom
lékařům českým a u nich o pomoca
radu se ucházel. Bolestno je konstatovati, že
děje se tak dosud v míře nepatrné a že právě
ordinace našich lékařů-krajanů navštěvovány
bývají spíše cizinci než lidmi vlastními . ..
Avšak i ještě jiní činitelé řeší otázku,
kam do lázní; předem jsou to peníze.
Při stejném účinu léčebném zvolí si méně ma-
jetný pravděpodobně lázně ony, kde možno
žíti levněji a skrovněji. Dále je to otázka
stravy: ony poměry, v nichž může pacient
i v lázních stravovati se zcela obdobně jako
doma, budou mu zajisté i vítanější i úspor-
nější než takové poměry, v nichž zvykati musí
jiné a neobvyklé úpravě jídel. Dále záleží na
povaze a temperamentu nemoc-
ného.
26
article
Člověk-samotář nebude vyhledávati lázní
hlučných a života plných, naproti tomu ten,
komu líbí se ruch vnější i vnitřní, udělá dobře,
když obdobně k tomu přihlížeti bude při volbe
lázní. Dále kdo miluje hudbu, divadlo a pod.
zábavy, nebude vyhledávati lázeňských zá-
koutí, kde kromě zpěvu kosů, drozdů a jiných
opeřenců není jiných produkcí hudebních. Ji-
nému přijdou právě zase vhod tato tichá lesní
a polní zákoutí . ..
Činitelé jiní leží v povaze choroby
samotné. Lidé choulostiví nebudou vyhledá-
vati lázní s drsným podnebím. Lidé s obtížemi
dýchacími nepůjdou do lázní, kde je terrain
výhradně kopcovitý a hornatý. Lidé s chörob-
nými nervy nepůjdou tam, kde co chvíli obá-
vati by se musili nějakého útoku na nervovou
jejich soustavu. Lidé s katarhy dýchadel ne-
půjdou do lázní, kde je plno kouře a prachul
Vůbec nepůjdou pacienti do takových lázní,
kde nenajdou pro svou nemoc ani vhodného
klimatu, ani prostředí, ani léčebných prostřed-
ků, nýbrž půjdou — či lépe řečeno mají jíti —
jenom tam, kde v prvé řadě najdou všecko,
čím po lázeňsku možno chorobu jejich lé-
číti a kde vedle toho dovedou dle svých
zvyklostí, dle povahy a temperamentu zcela
účelně i své tělo i svou duši zaměstnávatia
tím užitečné s příjemným harmonicky spojo-
Nyní přetřesme trochu otázky, kdy do
lázní. Všeobecně vzato, otevřeny jsou u nás
jenom velké lázeňské podníky po celý rok.
27
article
jínak ohromná většina lázní má své saisony
lázeňské, jež začínávají v dubnu a květnu,
a končívají v září nebo říjnu. S tím nutno kaž-
dému nemocnému počítati. Jisto je, že tak zva-
né počátky saisony — květen a červen — jsou
pro těžší pacienty mnohem vhodnější nežli
střed a vrchol saisony v červenci a srpnu; ne-
boť není návalu v léčebnách a tím více po-
hodlí a klidu! Vedle toho bývá vše značně
levnější než v saisoně vrcholně. Podobně
i konec saisony v září bývá pohodlný a la-
ciný. Proto, kdo může vydati se do lázni jtá
v květnu a červnu, provede moudrý čin. Jev
nepoměrné výhodě proti těm, kteří zaměstná-
ním, povoláním nebo čímkoli jiným vázání
jsouce nemohou ještě do lázeňského léčení se
ubírati. Leč v každém případě nutno se
tázati, vyžaduje-li toho způsob a ráz choroby,
aby i hned s léčbou lázeňskou bylo započato.
Jevišovka
28
article
Vyzní-li odpověď kladně, pak záhodno jest
nechati stranou vše, čím by lázeňské léčení
zdržováno býti mohlo, a postarati se všemož-
né, aby počato bylo s léčbou včas. Zaměst-
nání, povolání, čas, rodinné poměry atd., vše-
cko hozeno býti musí přes palubu, aby ne-
zmeškalo se s léčbou lázeňskou, pokud s ku-
tečně přinésti může pacientu touženou úle-
vu, nápravu a uzdravení. Při tom znovuje
podotknouti, že ne každá choroba hodí se
pro léčení lázeňské. Za stadia akutního (prud-
kého) není vůbec radno počínati s kúrou lá-
zeňskou a za tím účelem pacienta kamkoli ji-
nam z domova vypravovati. Ať běží o prudký
zánět dýchadel, pohrudnice, ať ledvin, jater,
ústrojů soustavy zažívací atd. — mnohem lépe
posloužíme nemocnému léčbou domácí pod
ochranou domácího lékaře, nežli kúrou v něja-
kých vzdálených lázních, kde vše připadati
musí pacientu fěžkým, cizím a nevlídným, kde
schází mu čtyři známé stěny pokoje, kde schá-
zí přepečlivá ruka matčina a oko otcovo, kde
schází rukou stisk bratří, sester, přátel . .
29
article
Takovou akutní, prudkou chorobu rázu jaké-
hokoli vždy lépe prodělati je doma nebov
sanatoriu neb i v nemocnici — a teprve když
přes veškeru snahu nedosaženo vyhojení úpl-
ného, když stadium akutní přešlo ve stadium
vleklé (chronické), pak teprve radno jesta
účelno pomýšleti na léčbu lázeňskou, a od my-
šlenky co nejdříve přejíti ke skutku. Ně-
které choroby nutno považovati za vleklé
a priori — zejména choroby z porušené vý-
měny látek, jako otylost, cukrovku,
dnu, bledničku — a také právě pro ně
léčení lázeňské je léčením nejvhodnějším. Rov-
něž jsou to choroby rheumatické, ať týkají se
svalstva, ať kloubů, jež v léčení lázeňském
doznávají pravidelně značného zlepšení. Dále
jsou to četné choroby ženské a choroby
nervové, zejména neurasthenie a hysterie,
při nichž nejednou léčením lázeňským dosá-
hnouti lze výsledků velmi úspěšných. Konečně
stavy po těžkých, vysilujících chorobách, tak
zv. rekonvalescence, vede účelnou
léčbou lázeňskou ponenáhlu a jistě k návratu
ztracených sil. Dále choroby srdce
cév — kornatění tepen — jsou vděč-
ným předmětem léčby lázeňské, jakož i vleklé
choroby dýchadel, žaludku a střev,
jater (žlučové kaminky) a orgánů močo-
vých (písek, kamínky). Ovšem nesmí tato
vleklost čili chronicita chorob zmíněných od-
kládána býti pro léčení lázeňské až do stadií
nejposlednějších; pak by také již mohlo býti
pozdě. Radno tu počítati vždy s jistou v č as-
ností, pokud příznaky choroby jsou mírnéa
pouze na onemocnělém ústrojí samotném pa-
trné. Jakmile jeví se přecházení choroby té již
i na ústroje jiné, a tím ohrožován jest již cel-
kový organismus, pak nutno nejednou upo-
vati.