Dna 31. května 19.14.

-CECH

142. číslo. Strana 19.

tečně chudým děvčetem. Ostatní lístky velebnému pánu zbyly. — Však byste je jedinou braly! — pravil. Všichni totiž sáhali po lístkách jiných, od nichž nadály se světských statků a hodnost i. My dva spokojili se těmi, jež nám zbyly a to byly ty dva poslední: dar pobožnosti a dar bázně Boží. Brzy na to jsme se po světě rozešli. Já se dostal ma řemenářství a Rozárka do Prahy do služby. Po vyučení dostal jsem se na vojnu do Prahy a zde do vojenské dílny, kde jsem stával se bezděčným svědkem všeho druhu „pašu“ s kožemi. žid dodával kůže а га pár krejcarů pak fčlovi dodával na obuv a na koňské postroje špatnější kůži, což jsem mu ale překazil. — Nepřestánou-li vaše partiky — pohrozil jsem mu, — udám vás. Toho se žid zalekl. A mistr, jenž v dílně poroučel, postaral se, abych z dílny dostal не к regimentu, což mi bylo milé. Matka mi vždy doporučovala: Buď hodný, boj se Pána Bolia! — A toho jsem se držel. U pluku jsem to svou poctivostí přivedl brzy na kaprála a na strážmistra.

Brzy na to dostal jsem se do Bosny a musil jsem stavětí se proti nepříteli. Srdce se mi sice chvělo, ale konečně jsem si pomyslil: proti vůli Boží nezraní mne žádná kulka — a také nezranila. > Vyšel jsem z Bosny s vojenským vyznamenáním za udatnost, vlastně za poctivost. Byv přidělen do vojenské kanceláře přišlo na mne pokušení vyzraditi nepříteli jakýsi plán hlídky za náhradu velmi slušnou, což jsem ale, maje na zřeteli bázeň Boží, rozhodně odepřel. Byl do spiknutí zapleten též jeden major, jenž to Zaplatil svou šarží a svou svobodou. V bitvě и Maglaje byl bych málem přišel oi nos a o uši. Byv bodákem zraněn, ucíti! jsem se najednou pod nohama Turka. Již jsem cítil nad sebou jeho krve lačný dech a viděl jeho jatagan, kterýmž chtěl mine Zabiti. Již jsem svou duši poroučel Pánu Bohu. Mžikem viděl jsem před sebou rodiče, a drahou matku, jež mi doporučovala vždy bázeň Boží, když v tom v^dle mne houkla rána a Turek svalil se vedle mne mrtev. Byl jsem vysvobozen; na to hned poznal jsem svého kamaráda, jenž mne v pravý okamžik z rukou Turka a z náručí smrti vyňal. Pobyv ve špitále, vyžádal jsem si propuštění z vojny, což mi bylo s velikým vyznamenáním za udatnost splněno. V civilu dostal jsem se ku městské spořitelně jako osvědčený a spolehlivý úředník, i I zde jsem se osvědčil, jak všem pánům bude známo.

A právě zde sešel jsem se s nábožnou Rozárkou, jež byla kuchařkou u okresního hejtmana. Setkal jsem se s ní v kostele při jedné pobožnosti. Div že jsme si tam nepadli do náruče. Brzy na to slavili isme veselku. Byli jsme spolu šťastni. Své děti odchovali jsme hlavne v zásadách pobožnosti a bázně Boží. Af si jiní zvolili dary jiné, avšak nedosáhli po čem bažili, darů světských. Mně alespoň oba naše dary dobře se vyplatily, protože jsem si nikdy ničeho nepřál, než abychom za příkladem Pána Ježíše všichni prospívali v bázni Boří před Bohem a před lidmi. Dary ty přinesly mi hojnost pozem- skěbb štěstL

OŠglfťOS. < Poslední baron z Vayů. Zinali jej všude : v 'Paříži, Londýně, Nov Yorku, v Buenos Aires jako slavného kon ceutistu a jako veselého pána. Býval jako ohnivý koncertista na houslích oslavován. Tentýž nedávno v Pešti ode všech opuštěn v 77 letech v chudobě zemřel. Jako znavený stařec dával naposled v krčmách dělníkům a sedlákům koncerty a naslbuchal jejich hovorům a s nimi též pil nejšpatnější víno. Nikdo nebyl by v něm hledal slavného, ženami obletovaného koncertistu, jež jeho pe- Iníze a jeho statky rozhazovaly. Kdysi vyhazoval pelníze okny, až mu ha konec zbyla žebrácká hůl. Někdy po kolik dní neměl čeho jisti. Časem mu vypomáhali jeho zámožní příbuzní, ale nebyl s to pořádného života se zachytit — až jej smrť z bídy vysvobodila. Pohřeb mu vystrojili slavný. Spousta věnců pokrývala rakev kavalíra- umělce, jímž jedna větev baronů Veyů vymřela. Právo na smirt — euthanasie. Před několika měsíci dělala po všem světě, hlavně v Americe, rozruch zpráva, že paní Williana Squierová ze státu Nov. Jerseye podala americkému senátu žádost za vydání zákona, aby beznadějným nemocným uděleno bylo právo к ukrácení utrpení — udělati si smrt! Byla to dáma, jež trpěla uvnitř bolestnými vředy a ode všech lékařů byla opuštěna. Trpí-li prý zvíře nezhojitelnou nemocí — odůvodňovala svou žádost — uděláme mu smrt, člověka však necháváme všecky bolesti až do konce sná- šeti, i když lékařská věda naděje na uzdravení se vzdává.

Jeden lékař předmětu tomu věnoval obnovenou péči. Prohlásil, že diagnosa na paní Squierové učiněná je falešná.- Počátkem tohoto roku proved! na paní ještě jednu operaci, která byla radikální a při tom i šťastná. Paní se pozdravila a za plně pozdravenou se prohlásila. — Pravila : V š í naděje к ozdravění nemáme se vadati íii-fcdy! Svou žádost do Washingtonu nepodala. Sarah Benrhardtová dosud na jevišti. Stáří bezděčně má svá práva, avšak s výjimkou. Ü vojska stáří probuzuje největší potenci ženiálnosti. Mo like ve svých 70 letech stal se ženiálním vůdcem uHrattee Králové a později ve Francii. Radecký již v bitvě u Lipska a později r. 1848 v Itálii osvědčil svou ženiálnost. Verdi ve svém 80. roce sepsal slavnou operu na Shakespearovský text. Spisovatelé a žurnalisté nevy- čerpávají se nikdy. Toliko vědcům úředně zavírá se brána к přednáškám. Hercům však zůstává otevřena, což posledně dokázala Sarah Bemhardtová (roz. 1843) u příležitosti návštěvy dánského krále v Bruselu, kdež se nazvala druhou suverenkou. Hrála

Phádru, svého osobního lékaře měla na jevišti s sebou, kdež ji stále měl na očích — stejně jako u suverénů. Když se jí tázali, proč ještě na jeviště vystupuje, odvětila: „Nesmím ustali, před můj hotel přichází denně můj žebrák, jemuž almužny odepřít! nemohu. Můj žebrák spotřebuje mnoho peněz, a proto musím na něho vydělivati.“ — „Prosím,“ doplňuje její slova lékař, „každého týdne přichází a paní jej podarovává bohatě, on však je nevděčníkem, s penězi jde přímo do krčmy, kdež se pod obrat boží ožírá. A přece ožralci tomu dává peníze. Proto musí stále hráti.“ — Slova tá zaslechli v Bruselu reportéři novin a pravili: „To přece není důstojné královny herců, že ve svém stáří vzdoruje vší slabosti, aby podárovati mohla ožralce. Má dosti síly, aby к vůli němu к smrti se uhrála.“ — A stranou kdosi si pomyslil: Proto je králov- i stou komediantů a ženiální vypravovačkou, protože takovouto blbou historku vymyslila « reportérům vypracQvalai

ORGfiMSAfNi ZPRÁVY. Věstník české strany křesfansko-sociálni v Čechách.

Velectěným pánům t řesťansko-Sociálním voličům v 26. volební skupině říšské: Vyšoké Mýto, Choceň, Ostí nad Or!., Žanťberfc, tes. Třebová, Litomyšl, РоШа a SkuteSt Vzdáváme Vám srdečný dík za neolíro-: želnou účast při doplňovací volbě dne 28.; května 1914. Bylo to skutečnou obětí vofiťí) křesfalneko-scciálně, neboť dle sdělení na-; šleh důvěrníků byl tenorismus, s kterým! agitovali sociální demokraté, tak hroznýi že- naši stonpenci museli se dovolávati ochrany c. k. úřadů ! Uvážíme-li, že protahování jednání o volební dohodu se strany konserva-, tivmích lidovců nás připravilo o drahocenný! čas к volební agitaci, takže náš kandidát mohl býti ve styku s voličstvem jen 11 dní,’ jest úspěch, kterého jste při vrod-i bě docílili, tím čestnější a pip-těH s 11 e 1 n e j s i ! ■ Za výkonný výbor,: ' Fr. Svateb, Fr. Sabate« zat. tajemník. přetfeeda^

Ustavující schůze nového výkonného výboru bude ve čtvrtek dine 4. června 1914; 0 3. hod. odpol. u Kato!, tovaryšů v Praze I., Anenské nám. Program jest velmi důležitý, proto jest účast všech pp. členů nutná., 1 páni náhradníci račtež se v plném1 počtu dostavit! ! Pozvánky s podrobným progra,’1: mem byly již rozeslány. Stávající místní organisace vykonejte? co nejdříve volbu nového důvěrníka a nej-i méně 4 členů místního výboru (zástupce/ důvěrníka, jednatele, pokladníka a kolpor-> téra). Jména nově zvolených oznamte hoed organisačnímu komitétu; nový důvěrník podej ihned organisačnímu komitétu zprivn- o stavu místní organisace (počet členů at; jich adresy, kolik daně se sešlo, kolik čaeo-; pisů se odbírá) a o poměrech v obci neíbo městě (která strana ovládá obecní zastupitelstvo, jak je která stralna silná aťď.). Roy-; něž oznamte, které sptolky jsou v místě at! možino-li založiti novou odbočku Hospodářského sdružení, Všeodborového sdružení! křesť. dělnictva, neb Sdružení českých katoJL živnostníků, mládeže, Orla nebo raiffeisenku.

Kde nejsou místní organisace, ale jsou nějaké jiné spolky katolické, tam! některý přední náš stoupenec svolej členy všedbí spolků jako jednotlivce na důvěrnou schůzi (s legitimací), ma níž nechť jest zvolen; důvěrník a jemu к ruce místní organisační výbor. Ohlášení a zprávy nutno zaškrti, jak v předešlém odstavci uvedeno. 1 Kde nejsou ani místní organisace, sni katolické spolky, tam bude místní důvěrník a jeho zástupce jmenován. Uvědomělí našinci přihlaste se nebo navrhněte jinou vhodnou osobu organisačnímu komitétu svého obvodu. Organisační komitéty pak navrhnou výkonnému výboru strany důvěrníky к schválení. Jmenovaní důvěrníci mají tiž práva a' povinnosti jako důvěrníci volení. Kromě toho jsou povinni postarati se o založení místiní organisace strany ve své obci. Volby místních důvěrníků a místních organisačních výborů musí býti provedeny nejdéle do konce června 1914, aby v červenci mohly býti konány okresní konference a volby nových okresních důvěrníků a výborů. Pamatujte na d a ň s t r a n y a na „m f 1- lion des e t i ha lé ř ů“. Sekretariát. „ Poznámka: Ctěné redakce týdenníků žádáme o laskavé otištění ppsledních šesti odstavců tohoto „Věstníku^*