'Strana 10. 142. číslo.

Dne 31. května 1914.

bisti ii našim.

IV. • Dokud nebylo moderních politických stran, byla v Rakousku pevná a ucelená jednota. Císař a národové lnuli к sobě vzájemnou láskou, náklonností a důvěrou, a žádlná síla nebyla s to roztrhali tuto pásku, kterou utvořila a posvětila staletá historie. Tu nastalo uvolnění uvnitř. Mezi císaře a národy vsunu! se na počátku par lament ár- ního života člen třetí, politické strany. Tento vsun nemusil přivodili uvolnění podstaty říše, mohl a také měl právě tak dobře uzpůsobili pravý opak. Leč politické strany nerozpoznaly svého dvojího úkolu: uzpůsobili národy, aby mohly rozvinouti a uplatnili veškeré své síly, a ve spOtečné vlasti spojití je к vyšší a mocnější jednotě. Každá jiná činnost musila vyvolati poruchy státního organismu. ; Řekli jsme již dříve, že ustavičné dráždění a podněcování národů a stran nemůže vě&ně trvati, že tento rozkladný proces, jehož jsme svědky, musí jednou ustáli. Kde nalézti však spasné východisko? Trojí možnost jest myslitelná. I Buď strany ustanou ve své rozkladné a ničivé činnosti a vřadí se jako přirozený a harmonický článek mezi korunu a národy : — to byl by hejšfastnější závěr, jehož všichni lidé dobré vůle nejvroucněji si přejí. Jiná jest ovšem otázka, bude-li toto nejvroucnější přání splněno. Leč přes to smíme říci, že takové rozluštění při nejmenším jest možné. Buď jak buď: na pláních poE- tickýeh stran nalézáme stále ještě leckterý stavební kámen, jehož lze použiti.

Také nálada v jádru různých národů hení iak nepříznivá, aby nemohli snad v budojuanosti vyvstali politikové, kteří se odváží upřímně rakouský smýšleli, mluviti a jednali. Národům ^ošklivily se věčné národnostní sváry, které je hospodářsky těžce Ipb- škOzují, a také nepohasla v nich dosud láska к společné naší vlasti. Není tedy nepravdě- podobno, že by z této půdy nemohli vymsti mužové, jimž neštěstí národů leží na srdci, kteří nemilosrdně zatočí « dnešními politickými vydřiduchy a mučitely a smířlivě podají si ruce přes trnitý plot štvanic, který tito političtí živnostníci mezi jednotlivými národy vztýčili. Jinde však hrozí nebezpečí.

Všude, u každé brázdy, u každého místečka, které jest způsobilé, aby z něho vypučel samostatný mladý peň, stojí již naše politické strany s připravenými obušky, aby ho ittned utloukly. U nás nevyšine se nikdo, ‘ kdo nepřisahá na některou politickou stranu, Kdío nehledá útulku v ohradě některé politické strany, — a tam musí ovšem trpělivě a bez reptání nechati si navléci svěrací kazajku této strany, — jest psancem, divokou zvěří, na níž každý holomek může beztrestně uspořádáti štvanici. Ani jediná Z našich politických stran bez výjimky, nemá • tolik mravní síly radovali se, když mimo její ohrady vyroste celý a silný muž. A to jest největším zlem. Na vzájemné úctě, na váž- ‘ nosti a potěšení ze vznešeného a šlechetného protivníka, zkrátka na jisté rytířkosti, vybudován jest celý Parlamentarismus. A’ právě tyto vlastnosti v posledních letech u nás vymizely docela. Marně budete hle- dati dnes politické rytíře, za to však naleznete všude politické zákeřníky. Od par lain entarismu, zejména od parlamentu všeobecného práva hlasovacího slibovali si národy svobodu, a zatím propadli jsme v otrjo- ctví stran. Jest to těžké a tísnivé jho, pod nímž úpíme. Zachvátila nás ochromující a umrtvující beznadějnost, a osten zoufalství tkví nám v srdci.

Jen .nepatrný, slabý paprsek naděje, vniká v*troawé vězeinv v němž zákeřníd'zajatu drží politickou svobodu. Terroristický, nesnášenlivý systém, který naše politické strany inaugurovaly, nepřináší požehnání, nýbrž kletbu. Působí rozkladně a drtivě na ně samy. Pustý způsob boje, který vedou proti jinak smýšlejícím, má za následek i sesuro- vění v jejich vlastním táboře. Nesnesou svobodného a mužného slova ani od svých1 vlastních stoupenců. Bujná setba nedůvěry vůčibledě vzrůstá ve všech stranách a působí tísnivou a dusnou atmosféru, v které nikdo necítí se volným. Přihází se častá nedorozumění, spory, hašteření a intriky, jimiž trhá se jednota, a povstává rozštěpení. Drobení se a rozklad dnešních politických stran připravuje se tudíž pozvolna a to те vlastním jejich nitru. A v tom, že strany kopou si svůj vlastní hrob, v němž — ovšem ne oplakávány — budou pohřbeny, spočívá druhá možnost východiska z dnešních nesnesitelných poměrů. Bylo by ještě třetí východisko. Koruna a národové jsou faktory síly, jejichž schopnost života ještě dlouho nebude vyčerpána. Není vyloučeno, že rušitelé míru budou těmito mlýnskými kameny rozemleti. Volání po absolutismu, po vyřadění parlamentu, který všeobecným právem hlasovacím Parlamentarismus nejtíže zkompromitoval a národy ještě ve větší neštěstí uvrhl — není již v Rakouska zvláštností a tvrdí-li se, že po tomto volání následovat! bude skutek, najde tento skutek, dík politickému zákeřnicťví stran, národy naň připraveny. Ovšem, nebude scházeti také křiku o porušení práva a znásilňování, ale ten najde tak málo soustrastí, jako křik loupežného rytíře, na jehož krk čeká oprátka.

Naše strany rády ospravedlňují svoji existenci poukazováním, že úlohou jejich jest potírání sociální demokracie. Nepopí- ráme nebezpečí sociální dcmolrracic pro národy a stát a nepopíráme také, že společným postupem, agitací, kompromissy atd. lze jí ten či onen mandát odníti, ale vše to nemá zvláštního významu. Pro to nebude alni více, ani méně sociálních demokratů a vymýtění sociální demokracie touto cestou jest holou nemožností. V Rakousku nemělo by vlastně býti vůbec sociálních1 demokratů. Naši pi hni, císaři a vlasti věrňí národové nejsou vhodnou půdou pro turnýry soudruhů bez vlasti. Avšak národnostní hašteření a spory, úplná schátralost politických stran a nezřídka také bezduchá, byrokratická státní správa a materialistické názory v politice a společnosti přivádějí sociální demokracii stále nové přívržence. Jest přece zcela přirozeno a samozřejmo, že při úžasné bezútěšnosti našeho politického života strana nespokojenců — a tou jest sociální demokracie kaf exo- chen — stále více vzrůstá. Kdo chce sociální demokracii účinně potírati, musí jí odníti půdu, na níž se jí tak bujně daří. Odstraňujme horlivě a bezohledně rmut a kat, který nahromadil a nakupil náš schátralý politický život, a odstraňujeme tím podium, s něhož sociální demokracie dirli záplavy svých paličských řečí a článků, které massy vnímavě pohlcují. Sociální demokrade jest tehdy nejnebezpečnější, když rozhárané poměry- v říši dávají jí i jen zdání jakési existenční oprávněnostu Spectator.

Karel Kalisek.

Ve Škótsku.

Na „Ostrově světců“. К nejkrásnějším cestovním vzpomínkám1 čítám ony vzácné chvíle, zažité na „Ostrově světců“... Na svých potulkách po Anglii a Skotsku přišel jsem též hodně vysoko až na sever Skotska, do přístavního města Ob a nu, ležícího na západním pobřeží skotském. O b a n s 5400 obyvateli v hrabství Ar- gyllském, rozprostírající se rozkošně v zálivu Loch Linnhe, jest hlavní turistickou stanicí v západním Skotsku. V moderních hotelích je postaráno o pohodlí cestujících. Oban je sídlem katolického biskupa argyll- ského a hebridských ostrovů. !. Biskupská kathedrála jest velmi zajímavá a origineíního rázu: tiplně dřevěný kostel, dosti prostranný, hodí se stavbou výtečně' к malebnému, melancholickému okolí Skotskému, ale mezi moderními hotely a nádhernými villami je přece jen —< chudinkou! Ne- divno ve Skotsku, většinou protestantském! Nedaleko města shlížejí zasmušile na nás zříceniny hradů Dunolly a Dunstaffnage. Kuriositou Obanu jest nezdařené nápodobení „en miniature“ (v malém) římského kolossea: Nad městem vypíná se v polokruhu vysoká zeď s okenními otvory — přemrštěná to myšlenka nějakého chlubného boháče! Nezapomenutelnou zůstane mi procházka na břehu mořském téhož předvečera: Ještě dnes vidím před sebou ony zbytky zádum či-’ vého hradu Dunolly na konci pobřežní promenády. Břečťan a divoké víno, jej obepí-' nající, dodávají mu zvláštní poesie. Všechno 2.1e ladí duši tak mysticky a romanticky! Co1 všechno mohly by tyto ctihodné zříceniny- vypravovat!! Zvětralé zbytky zašlé slávy! — Vlahý mořský vzduch letního večera zve přímo fc malému odpočinutL i i i, V dáli záblesku je výstražné světlo majáku, menší světla třpytí se jako jasné hvězdy na oceánu... !

Usedneme na žulový balvan, omývaný, tmavozelenými vlnami oceánu, a nasloucháme zbožně zkazkám tichounce šumícího vlnobití ... Žhoucí, zlatá koule majestátního slunce zapadla právě v nekonečném oceánu...i Purpur a zlato rozlévá se po něm v dálných'! horizontech... Té nádhery, té velkoleposti! Přál bych si býti geniem malířem, bych mohl; zachytit! tento nádherný, skvostný motiv! A kdybych byl velikým básníkem, zde jistě měl bych vznešené a velkolepé náměty, zde: ožily by postavy mé fantasie... Takové chvilky vrývají v duši dojmy nesmazatelné! A vrátivše se z promenády, mohli jsme na náměstí obanském „kochat!“ se „ohnivou“ přednáškou nějaké miss sufražetky o1 volebním právu žen. „Votes for woman!“ „Hlasovací právo pro ženu!“ zněl refrén nadšeného shromáždění ženského, při němž však i mužové byli velice zastoupeni Pomyslil jsem si: I prosa denního života všude i —‘v poetickém Obanu! Než, nepokazily mi obarnké sufražetky dobré nálady. — Rříští den byl určed к výletu na ostrůvek Jonu, „Ostrov světců“. O 9. hod. dopol. vstoupili jsme na pěkný, bílý parník „Grenadier“. Za chvilku houpal se již na mírných vlnách fjordu „Firth of Lome“. Bylo nás asi 50 turistů, většinou Angličanů. Den byl nádherný. Chechtaví rackové provázeli nás a obveselovali svými avi- atickými reji. Po pravici prostíral se ostrov Mull. Vedle ostrova Skye je tento největší ve vnitřních Hcbridách. Většinou je skalnatý s nej- vyšším vrcholkem Ben More, jenž je 967 metrů vysoký. Na 910 čtverečních kilometroch jest jen 4700 obyvatel, z nichž 900 mluví -jen* galsky, ostatní‘i*" anglicky. Balvany