Dne 31. května 19*4.

CECH

142. číslo. Straua II.

žulové a čedičová skaliska pokrývají celý o- strov. Nejdůležitějším městem je Tobermory. Hlavní výživu skytá ostrovanům rybolov a chov ovcí. Po dvouhodinné osvěžující a rozkošné plavbě staneme před ostrůvkem Jonou. Leží u ostrova Mullu a má jen 27 čtverečních kilometrů rozlohy s 250 obyvateli. Tak malý ostrůvek a přece velmi významný. Neboť zde stála kolébka křesťanství pro Skotsko a Irsko; zde vyvíjel svoji požehnanou činnost inissionářskou sv. Kolumba a založil roku 563 klášter, jenž byl téměř po tři stolti střediskem missionářské činnosti a učenosti škot- sko-irské. Počátkem devátého století byli někteří mnichové povražděni pohanskými Dány a ostatní odsud vypuzeni. Vypleněny a opuštěny stály zde téměř po čtyři století křesťanské svatyně... Teprve ve třináctém století byly zase obnoveny. Neúnavná činnost zbožných mnichů nesla zase dobré ovoce. Než, v osmnáctém století byk> mnichům se vykliditi a tak všechny budovy klášterní i kostel byly ponenáhlu zasvěceny rozpadu. Tolik vypravují nám dějiny. Náš parník stanul na širém moři. Ve člunech byli jsme dopraveni na ostrůvek. Několik domků tvoří jedinou uličku, vedoucí ke hřbitovu a mohutné kathedrále, jež se právě zase opravuje. Ve většině dosti úhledných domků prodávají se rozličné památky, ponejvíce z domácího mramoru. Jdeme přímo ke starožitnému historickému hřbitovu, na němž odpočívají též králové skotští a angličtí. „Sic transit ry-ma mundi“, pomyslil jsem si při pohledu na opuštěné královské hroby. Napolo zvětralé náhrobní kameny o- značují ona místa Jinak bují tu všude jen tráva... Světská sláva — polní tráva... Velmi zajímavou jest kaplička sv. Qra- n a, vystavěná v jedenáctém století od sv. Markéty. Před kathedrálou stojí starobylý, úplně zachovaný mramorový kříž sv. Martina 1 i

Před kathedrálou a kolem ní pracuje se pilně o mramorových balvanech, určených к její restauraci. Ctihodná kathedrála Mariánská jest imposantní svatyní, která jako národní historický pomník křesťanského stavitelství nynější restaurací zůstane zachována. Uvnitř jsou téměř všechny krásné a různé hlavice sloupů ještě velmi dobře zachovány. Hlavní oltář z bílého mramoru byl r. 1772 ještě zcela nedotknut, nyní však jsou tu jen jeho sporé zbytky, vše ostatní bylo rozebráno j,na památku“. Kolem kathedrály lze ještě nyní viděti zbytky starých klášterních budov, nyní zarostlých travou. Srdce se bolem svírá při pohledu na bývalá místa křesťanské kultury. To má škotská „reform асе“ na svědom í... Siréna parníku dává nám znamení — к návratu. Hodina, ztrávená na tomto historickém místě, uběhla velmi rychle. Na lodi prohlížel jsem ještě jednou všecky ty malé památky, které s sebou vezu z „Ostrova světců“, ale největší památku mám v srdci svém, že mi bylo dopřáno stanouti na místech, posvěcených činností svěiců — křesťanských to prvních missio- nářů ve Skotsku a Irsku. Odpolední jízda byla zase nádherná. A to velkolepé romantické okolí! Po levici imposantní kathedrála jónská v malebném rámci, po pravici zasmušilý ostrov Mull, jenž však přece místy lahodil oku svěží zelení a červenými kvety vřesových pruhů a mezi nimi pohybující se bílé tečky — pasoucí se ovečky. К tomu čilá hra neúnavných vln smaragdových a jejich stříbrných hřebenů, a v nich libě kolébá se parník, jejž obletují dovádiví rackové, a smavé zlaté slunéčko na safírové obloze — to všechno vyznívalo harmonicky ve vznešený a mohutný akkord na Tvůrce takých krás přírodních! Pilu li jsme к ostrůvku Staffe s proslulou ne f irvfc* to v o«r s4u j i".

: Šlulstó hlídiio.

XXI. у „Uč. Noviny“ mají skoro v každém čísk něco sensačního, aby napálily své ubohé čtenáře a spolu aby ukázaly, že jsou listem, kterému se věnuje pozornost — zajisté jen pro jejich velice ušlechtilý obsah. Tedy nej- novčjší sensační událost je ta, že sc přihlásil našemu skmitnému Benešovi za spolupracovníka — „farář z Českobrodská“. Tohle by opravdu mohlo být, kdyby totiž některý pokrokový učitel se náhodou jmenoval Farář. Ovšem, namítne někdo, že by musilo to slovo býti psáno s velkým F. Náhodou je, poněvadž je to psáno po tečce. Anebo by to mohl býti nějaký ten kazatel irvin- giánů. Jenom to je jisto, že to není žádný farář katolický. Stačilo by dotázati se všech pánů farářů, aby se zjistilo, že by se nedovedl tak zahoditi ani jediný, aby psal do revolverového plátku. Jenom že celý ten plátek za to nestojí i se svými obshihovači. Zač pak považuje Beneš své čtenáře, když se domnívá, že neuhodnou, že ten dopis od „faráře“ byl spáchán v jeho počestné zakuklené redakci? To je ubohá pomoc v nouzi. V morální nouzi, Beneši. Když už si celý svět povídá, že není mezi učitelskými listy, ač je v nidi také zboží všelijaké, tak mizerného plátku, jako je ten Benešův, musí to jejich vydavatele přece dopalovat, a pak vystoupí nějaký ten vousatý velebníček se souhlasem proti naší Hlídce. A teď už to vzal ten pan nefarář od podlahy. Pořád prý je v Hlídce jen o „Uč. Novinách“ a „C. Učiteli“. A veliká část čtenářů „Čecha“ prý čte Hlídku jen s útrpností a úsměvem. — Ubohý „faráři“ z redakce „Uč. Novin“! Víte velice dobře, že jest pravdou pravý opak.

Hlídka je čtena velice pilně, a to jak od duchovních, tak od laiků. Neboť z ní se dovídá širší obecenstvo, co všecko dovede napsati socínsko-pokrokářský sbor, sdružený kolem „Uč. Novin“. Kdyby vám naše Hlídka 'flé-” lezla pořádně za nehty, brachu, vy byste se jí ani nevšimnul. Hehrejte tedy před veřejností kašpárka. Ani nevíte, jak je to hloupé, když napíšete, že by pan Kotrba hodil autora Hlídky přes palubu, ale že — má strach. Nedělejte se aspoň tak příliš směšným. Člověku je vás líto. j i Dnes můžeme ufcázati, jak soudí Benešův plátek o náboženském vychování mládeže. Ran professor Svadlenka, nyní okresní školní inspektor v Praze, napsal učebnici paedagogiky pro učitelské ústavy. Knize se dostalo ministerského schválení, a teď ji posuzuje v „Uč. Novinách“ p. Aug. Doležal, učitel z Nuslí, к němuž, jak Beneš před časem psal, se zachovala místní školní rada spravedlivě, na vrhnuvši jej na učitelské místo, ačkoli je socialista jako Beneš. Rozumí se, že posudek je čistě věcný a nestranný, neboť z péra socialisty a socialisty učitele zvláště nemůže vycházet! než objektivní pravda. V úvodě té kritiky se činí zmínka o mě- kterých učebnicích dříve vydaných. Knihy Sauerova a Blamdova podle toho nestojí za nic, jsou „od základů pochybeny a prodchnuty reakrionářským duchem svých autorů“. Áni knihy Lindnerovy nestojí na výši doby. Lindner byl stoupenec Herbartův. Jeho učebnice ovšem nemůže vyhovovala, protože uznával Boha.

A nyní к těm nedostatečným učebnicím se přidružila ještě kniha pana professerà Svadlenky. Ran Doležal, aby ukázal, jaký duch vane knihou, uvádí z ní několik citátů. Jen poslyšte: „Náboženství, jazyk vyučovací a počty mají největší hodnotu vzdělávací a výchovnou, podávají poznatky pro člověka nejdůležitější, pěstují všechny druhy dušev- ních sii^od oejetaršír^dob sejm ve šfooie vyučovalo a také naše zákony školní na ně kladou největší váhu. — Náboženství objasňuje poměr náš к Bohu, poučuje o poměru к bližnímu a ku přírodě a o povinnostech, které z těchto poměrů plynou; zušlechťuje! cit a vychovává vůli. — V přírodopise poznává dítě živočichy atd. Kromě toho jest přírodověda podporou ostatních předmětů, na př. (náboženství atd. — Přední autoři „spisů pro děti“ jsou p. Svadlenkovi Pravda a Vinařický,“ píše socialista Doležal. „Rozumný učitel zavrtí jistě hlavou nad tímto „pokynem“ autorovým pro opravu úkolů: Pro jednotlivé chyby jest užívati určitých, ustálených a srozumitelných značek, aby byí na první pohled patrný druh a závažnost chyby. — Stejně pravdivé jest toto tvrzení: Učí-li učitel dlouhá léta v téže třídě, za- krňuje, obzor jeho se zúžuje.“ Potom sc divte, že p. Doležal prohlašuje knihu pana inspektora za pochybenou od základů a zpátečnickou. V nynějším osvíceném století psáti v učebnici pro učitelské ústavy o důležitosti a nezbytnosti náboženství — tohohle pokrokársky socialistická* duše nesnese. A dále píše pan professor:

„Uznává-li člověk svou nedostačitelnost vůči zřejmým přednostem druhého, své hodnoty však nezapírá — jest slcromný. Vědomí 6 vlastní slabosti vzhledem ke tvůrci všehomírái budí pokoru, která přechází v cit zbožnosti.; — Kapitolu o citu náboženském („U Lind- nera asi 5 řádek, u p. Svadlenky přes 2 strany!“ — upozorňuje kritik) rád bych tu celou otiskl; z ned ostatku, místa otiskuji však pouze toto: City náboženské mají důležitost pro mravní život člověka a jsou zdrojem jeho' duševního blaha. Náboženské přesvědčení! vůbec posiluje člověka v mravnosti, která', je mu zároveň příkazem mravního zákona;! důvěra v Boha mu dodává síly, odvahy, zmužilosti — všechny pak city náboženské; působí vnitřní klid a dodávají útěchy. —- City náboženské se pěstují hlavně příkladem; vychovatelovým, poučováním, modlitbou/ účastí v náboženských cvičeních a bohosluž- 1 bě. V celém zjevu vychovatelově má miti dítě; vzor náboženského přesvědčení — neboť ná-' boženství jest požadavek psychologicky odůvodněný. I jiné předměty mohou podporo-* vati nábožensko-mravní výchovu, jako na př.! četba a výklad básní obsahu náboženského, dějiny prvních dob křesťanství, zeměpis. —I Samostatnost člověka jest účelem výchovy; po stránce formální — po stránce věcné se! má výchovou dosáhnouti toho, aby dostál' chovanec plně povinnostem к sobě samému,’ společnosti a k Bohu.“ ; ;; Před očima socínů je to veliká opováží?-' vost, napíše-Ii někdo, že Pravda a Vinařický; jsou předními spisovateli pro mládež. Ať jsou jejich práce sebe zdařilejší — byli to klerikálové, a proto se o nich mlnvřt nesmí., Machar, milý čtenáři, jest výtečník, přeď, nímž se musí každý schovat.

Náboženství zušlechťuje cit a vychovává' vůli, napsal pan professor, čímž ovšem vyslovil jen pravdu již dávno uznanou a zná-, mou. A Benešův plátek ji potvrzuje. Je vý-: mluvným dokladem toho, jak mohou mravně poklesnouti lidé, kteří se náboženství i zřekli. Surové nadávání a lhaní jest jejich ! řemeslem. A pokud v naší intelligenti ne-: bujela ještě nevěra, nebylo v ní zrádců a1 defraudanti'. City náboženské jsou-zdrojem duševního i blaha člověka, napsal také správně pan pro-' fessor. A právě proto nalézáme mezi učiteli í soemy tolik rozervanosti. Rak se jen pro- • klíná a nadává. Žádná služba není tak mi-: žerná v jejich očích, jako ta učitelská. Nejvíc ovšem dopálil pan professor ; všecky Bencšovce větou, že dítě má viděti1 ve svém učiteli vzor náboženského přesvěd-! čení. „Slyšíte, vy učitelští neznabozi!“ volá ; к tomu posměšně pan Doležal. Ale mohl tale- spíše volati vážně, jen to-zkuste, drazí í