ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 19 635bfa00-8f0a-11dd-b5c2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 19
Chunky — 29 celkem · entity: place 11, work 4, person 38
1 masthead
2. února 1913.
2 masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů k č. 32.
3 masthead
Patisk vyhrazen.
4 masthead
Strana 19.
5 article
OBSAH: Ryacovský V. L.. Satira na opilství. Neznámý autor starofrancouzský: Jedenácta radost v manželství Contreras A. Zásnuby na Stampalii. Straparola G.. Povídka o napálených zlo- dějich. Aanrud H.: Starý hudebník.
Stampalie Ryacovský V . L Contreras A
6 article Satira na opilství.
Satira na opilství. Ukázka z knihy Vavřinee Leandra R va čovského „Masopu st. vo (Masopust, kniha o uvedení v pravou a bohumil u pobožnost skrz kratochvilné o Dvanácti Synech Masopustových. Patriarších Pekelných, rozjímání atd. od kněze Vavřince Leandra Rvačovského a Roudnice. Děkana v Městě Starém, vytištěno Starém Městě Pražském u Jiřího Melantricha Aventina 1580. Mravokárný spis protestanta Rva- čovského, jehož neklidný, štvaný život ženatého kališnického kněze spadá v léta 1525 až asi 1590. dlouho se udržel v oblibě — kapitola „O klevet- níku“ přetiskována s datem „roku tohoto“ ještě počátkem století devatenáctého — a také u čte- nářů učených byl ve veliké vážnosti — staven vedle „Labyrintu světa“ Jana Amosa Komenského. Podáváme-li ukázku z kapitoly nad jiné názorné. činíme tak proto, že charakterisuje nejen ovzduší. blížící se doby t. zv. „zlaté“, ale i pravý satirický talent Rvačovského.) Jest na obloze nebeské nějaká Sphaera. anebo Kolo, kteréž hvězdáři jmenují Zodia- cum, na němž jest dvanácte znamení, z kalen- dáře dobře známých; kteroužto Sferu aneb Kolo slunce vždycky jednou v roce oběhne a na tom každém znamení se zastaví. Odkudž povaha Ožralství a ožralcův může se příjemně vzíti.
Masopust Masopustův Leandros Rvačovský Melantrich Aventin Jan Ámos Komenský Rvačovský Zodio Roudnice Vavřinea Leandros R
7 article
Na tom Zodiaku mezi dvanácti znamení- mi první jest Skopec, znamení vzteklé, kte- réž bude-li od některé planety uraženo, hned se plaší a hrozí válkami a jednak všeckna jiná znamení vzbouří a po sobě potáhne. Tak víno i pivo, bezsmírně pité, vzteklá jest věc, kte- ráž jakž se o smysly lidské obrazí, tak všeckny v člověku vzbouří, zblázní ho, oslepí i ohluší, takže ani rukama vládnouti ani na nohách choditi moci nebude. Jako pak za Skopcem jde druhé znameni hrozné a straš- livé, Býk, na hlavě hvězdy Hyadas nesouc, kteréž časem svým hojné deště vylévají. Tak když víno i pivo nad míru pité ožralce dobře vnitř oplákne, právě z něho udělá vzteklého a divokého býka, takže bude bouřiti, trkati hlavou stěny, dvéře, zdi porážeti, všemi strka- ti, žádnému nemoha pokoje dáti, až zatím vy- leje z hlavy hojný déšť lání, přísahání, hromo- vání, oplzlé, nestoudné mluvení, vády, sváry, krykování, lotry, zrádce, šelmy každému spí- lání, lží nadávání, až po lží přijde políček. z políčku chytíc se za vlasy, jáko psi budou se rváti, vláčeti a smejkati, k čemuž ovšem nejméně dva, jako Blíženci nedaleko sebe býti musí. Z toho potom raníc a okrvavíc je- den druhého, tak krví zbarvení, a jako R ak červení, budou se chtíti na různo, jeden pod lavicí, druhý ze dveří rozlézti. O čemž jak uslyší hospodář, tak popadne kyi aneb stolici.
Skopec
8 article
jako nějaký Lev mezi ně přiběhne, aby tu rvačku aneb šarvátku zastavil. Tu rozrazeje na různo, domlouvá jim, proč s pokojem jako jini dobří lidé nesedí a nepijí, že on vína aneb piva proto nešenkuje, aby se v domě jeho va- diti aneb kočkovati a jako psi rváti aneb tlouci jako hovada měli. Předkládá jim ha- nebné jejich ožralství, skrze kteréž mohl bv jeden druhého zamordovati a sám potom také o hrdlo přijíti. Hrozi, že je rozkáže do vězení pobrati, pročež musí škodu i hanbu nésti. Neb je vručí, aby k sobě řečí i skutkem pokoj za- chovali. Po kterémžto poklidu posadí je zase na místa svá, jako kohouti uklíbaní, a ačkoli mlčí, však jako psi na sebe vrčí. Než že se bojí zuřivosti hospodářovy, k tomu šatlavy aneb věže i protož sedi s pokojem co Pan- ny, až se z toho rozejdou domů. Kdež potom víno aneb pivo zmocníc se ožralce, hází ním a strká, jednak na tuto stranu ulice, jednak na onu i jednak tento dům, jednak onen chtíc hlavou rozbořiti. A tak jako na Váze ležíc.
Lev
9 article
mnohdykrát z jedné strany na druhou se klá- tic, kálí se v blátě jako svině, až vždy domů doleze: kdež vlastní jeho dítky i čeládka bu- dou se jemu jako bláznu posmívati a posměš- né hříčky s nim strojiti, nad což před obliče- jem Božím nemůže nic ohyzdnějšího býti. Že- na pak jeho jako chudá po vřeteně se živíc, přes celý den s dítkami doma sedíc, hladem mrouc, vodu pijíc, což může dělá, aby tolik měla zač dítkám chleba koupiti: jakž uzři tuto ožralou šelmu, tak se vzteká, zlořečí, laje, kři- čí, šelmy, lotry, zloděje spílá a jako štir je- dovatými slovy štípe a nařiká, že vzav statek od lidí, nic nedbá, aby z toho mohl práv býti než každý den s ožralci a k...... utrácí, mrhá, prožírá, a jí s dítkami v hladu, psotě nouzi nechává. On pak rozpálen jsa dáblem a bez rozumu, nemoha déle té pašije poslou- chati, popadne přeslici, bije, tluče, ohýbá oko- lo hlavy, až se čert té jejich hře směje: Pak- mu z rukou vyklouzne, hází a stříli k ní, co
10 article
Střelec terčí, aby ji zabil. A když se do- sti do ustání uplundrují, již sám poleze co ožralá svině do komory, kdež nemoha na no- hách státi, hází s jedné stěny k druhé a rovně jako Kozel rohy (Kozorožec), tak on čelem stěny trká, jakoby chtěl komoru rozbo- řiti. Až se vždy do postele uvali, kdež jakž se rozhřeje, tak přirození jeho, nemohouc těch ožralých zbytků snésti, musí to všecko, co vy- pil a snědl, ze sebe co Vodnař vodu, z ko- ryta vylíti. A tak ta ožralá šelma oběma konci ohyzdněji než žádná svině nab.... a naklidí, až ohyzdno o tom mluviti i na to mysliti. Čímž se tak všecken umdli, že spadne s lože, musí se v tom smradu jako Ryby ve vodě kou- pati. A bude jako ten, kterýž spí uprostře moře a dí: Stloukl jsem se a nebolelo mne, trhali mnou a necítil jsem.
Vodnař Ryba
11 article Jedenáctá radost v manželství.
Jedenáctá radost v manželství. Patnácte radosti v manželství našel anonymn pisatel patnácti obrázků ze života rodinného, které složil někdy v první třetině XV. stol. ve Francii. snad na jihu. Hrozivost, chtivost požitků, rozmazle- nost, lenost a nehospodárnost, nevěrnost, vrtka- vost, záletnost, panovačnost, ošemetnost, opováž- livost, ba drzost, ty a takové vlastnosti uvádí na scénu, vytýkaje tak ženám, jaké to „radosti“ přiípravují v manželství mužům.)
Francie
12 article
Jedenáctá radost v manželství tu jest ušlechtilý, dvorný, veselý a hezký mladý pán chodí si po krají. Celý rok chodí jinam, zvláště kde jsou paní a panny, podle jeho stavu, a po- něvadž jest mlád a také zamilovaný, může žít jen z radostí. Najde-li paní, jíž se hodí, ochotně se propůjčí, Také dochází rád do domu, kde je krásná dívka, jež náhodou je nad něj uro- zenější. A jelikož je tak krásná a tak dobré pověstí, přišlo tam již mnoho uchazečů a mezi nimi jeden tolik jí činil návrhy, že ho nemohla odmitnouti. Neboť hodná žena nemůže odmit- nouti rozumné žádosti. Nu, vraťme se tedy ke krásné slečně, která na nutkání jakési dobre kopy dovolila mu, čeho žádal. a to tak, že je s outěžkem! A paní, která to věděla, ale kte- rá je dost falešná, pilně k tomu bude hleděti a kumpán už tam nepříjde a paní se snaží, aby si ji vzal. Nutno přece bráti věci tak, jak jsou. Ubohá slečna, která je od nedávnav koutě, ona docela o tom ničeho nevi, nebot je to dítě, které neví, co to je, ale bohdá to pozná. I zamyslí se paní, která zná starý nový zákon, zavolá tajně dcerů. Pojď sem. řekne paní. Ovšem řekla jsem ti už dříve, žels ztracena a beze cti, že's udělala, co's pro- vedla. Ale co tam, to tam. Poznávám, že s outěžkem. Pověz mi pravdu! Na mou věru. řekne dcera, nevím o tom nic. Zdá se mí. řekne ona, že k ránu tě vídám zvracet a cho- vat se tak a tak. Zajisté, paní, je tomu tak
13 article
Ach, řekne paní, to jsi těhotná, ani o tom ne- mukni a hleď pěkně, abys dělala, co ti po- ručím. Tak učiním, řekne. Nevšimla sis toho panoše, jenž sem chodí tak často? Ovšem že. paní. Tu řekla: Přijde zítra. A hleď, abys se k němu pěkně a mile chovala, a až uvidiš, že ostatní šlechtici a já spolu rozmlouváme, vrhej na něho stále něžné pohledy a podobně. Na- čež jí ukazuje, jak to udělá. A bude-li chti s tebou mluvit, naslouchci mu ochotně a mile a odpovídej mu pěkně a dvorně. A bude-liti mluviti o lásce, naslouchej mu a poděkuj mu, ale řekni, že nevíš, co to je, a že toho ještě nechceš věděti, a bude-li ti chtít dávat zlaté nebo stříbrné peníze, nebeř jich, ale nabídne-li ti prsten nebo jinou věc, odrítni ji půvabně, ale na konec si ji přece z lásky k němu vezmi, nemyslíc si při tom nic zlého nebo špatného. A až se s tebou bude loučiti, zeptej se ho, uvidíš-li ho zase. — I jde milovník, který bude lapen do sítě, neboť dáma ho chce ože- niti, bude-li to možné, se slečnou, protože je dědicem bohatých rodičů a mímo to je prostý.
14 article
I přijde milovník navštíviti slečny, poněva.iž se mu u nich líbí. Neboť všechny nastražily pasti, aby ho chytily. Paní vybere si rytíře nebo panoše a sedne si a ostatní také, by si pohovořili a popovídali. A milovník přidruži se k dívčince a hovoří s ni. A vezmou se za- ruce. A on řekne: Kéž byste, slečno, znala me myšlenky. A jak bych je mohla znáti, řekne ona, když mi jich neřeknete? Myslíte si snad něco, co mi nesmíte říci? Na mou věru. řekne on. nikoli; ale byl bych rád. kdybyste je znala, i když vám nic neřeknu. Věru, praví ona se smíchem, říkáte něco, čeho nelze dobře provésti. Kdyby vám bylo libo, řekne on, nebylo vám to nepříjemné, pověděl bych vám to. Pane, povidejte, co vám libo. Neboť vím o vás, že byste neřekl něčeho, co by nebylo slušné. Paní, jsem jen chudý šlechtic a vím, že nejsem hoden, abych byl vaším miláčkem. Neboť jste krásná, roztomilá a půvabná, plna všemožných bohatství. Ale jestliže byste rá- čila dopřáti mi té cti, abych byl vaším přite- lem, odvažuji se prohlašovati se za člověka ochotného prokazovati vám všechny úsluz- nosti, jichž je muž schopen. Budu vám slou- žiti a střežiti vaší čest více než svou. Děkuja vám mnohokrát, pane, řekla. Ale probůh, ne- mluvte mi o takových věcech, protože nevím, co to je, aní toho nechci věděti; neboť to není to, čemu mne paní každodenně učí. Na mou věru, slečno, dáma, o níž hovoříte, je dám velmi ctihodná, ale chcete-li, nezví o tom ni- čeho. Ale krásný pane, slyšela jsem onehdy hovořiti o vaší ženitbě. Proto žasnu nad va- šimi slovy. Na mou věru, slečno, libo-li vám.
Děkuja
15 article
neožením se nikdy, dokud mi dovolite, abych byl vaším služebníkem. A chtěl byste snad, abych byla zneuctěna? Byl bych na mou duš raději mrtev. Probůh, řekne ona, mlčte. Nebo? kdyby to spozorovala má paní, byla bych ká- rána. A dáma jí náhodou dala znamení, aby mlčela. Pak jí milovník dává potají do ruky prsten nebo jinou věc. A řekne jí: Prosím, abyste si toto podržela z lásky ke mně. Řekne ona: Rozhodně toho nevezmu. Běda, slečno. prosím vás o to, a vsune ií prsten do ruky a ona jej vezme a řekne: Přijímám to, protože k vám chovám náklonnost, nemyslíc při tom na nic zlého, ve vší počestnosti. — Tu řekne dáma šlechticům: Je třeba, abychom zítra pu- tovali k Matce Boží tam a tam. Pravda, paní, řeknou, to je moudrá řeč. Jdou k večeři a zase usadí milovníka vedle slečny, která se neustále k němu chová tak milostně, že vše- cek hoří a plane láskou — Nadejde zítřeka vsednou na kůň a všichni tvrdí, že není kone. který by snesl dva jezdce, kromě koně milov- níkova, z čehož milovník má velikou radost. neboť usadí slečnu za sebe a ona ho objímá na koni, aby nespadla, a bůh ví, není-li tomu rád. Tak blíží se kvapem doba, kdy bude la- pen do sítě. Vykonali pout s velikou zbož- ností, bůh to ví. Vrátí se do paláce. Po obědě odejde paní do svého pokoje a řekne dceři: Řekni mu, že tě chceme provdati, a ty že ještě nechceš. A nabídne-li ti, že si tě vezme, po- děkuj mu a řekni mu, že se mnou o tom pro- mluvíš a že není na světě muže, jehož bys tak milovala, jako jeho. Potom odejdou všl- chni do zahrady a hraji v míč, a milovník řekne cosi divce a ona odpovidá: Běda, pro- bůh, nehovořte již o tom, nebo opustím vaš společnost. Chcete snad, abych pozbyla cti
bůh
16 article
Což jste neslyšel, že se mluví o tom, že mne provdají? Na mou duši, nechci ničeho nami- tati, ale domnívám se, že mám rovněž dosti mužnosti, bych vám sloužil, jako ten, o němž jsem slyšel mluviti. Na mou věru, řekne ona. chtěla bych, aby se vám podobal. Mnohokrát vám děkuji, slečno, řekne, vaše dvornost mne chváli více, než toho zasluhuji, ale kdy- byste mně ráčila prokázati tu čest, vážil bych si jí velice. Mnohokrát děkuji, řekne ona; mu- sím to říci pani a mým přátelům. Kdybych věděl, že by mne ráčili vyslechnouti, řekl bych jim to. Probůh, neříkejte, že jste se mnou o tom mluvil, zemřela bych raději. Ne- udělám toho tedy, řekne, pak promluví s paní a smluví celou věc. A jsou zasnoubeni. Ubohý muž je lapen, udělají svatbu beze všeho hlu- ku, neboť její přátelé se bojí, aby se nena- skytla nějaká překážka. Nadejde noc a vězte, že paní dobře poučila dceru, poradila ji, aby činila manželovi veliké nesnáze a okolky, jak se na pannu sluší. A dobře ponaučila ji paní, aby vykřikla uštvaně, jakoby byla až po prs ve studené vodě. A dáma sehraje dobře svou úlohu. Otec a matka jsou velice rozzlobení Ale soucit a láska, jež chovají ke svému di- těti, pohnou je, aby přijali ho i s jeho ženou — Jen že se stala větší nehoda, neboť dám měla po třech nebo čtyřech měsících děcko. A tak obrátily se minulé radosti v žalosti. A muž občas ji bude bít a nikdy nebude je- jich manželství šťastné. Ale nicménč je lapen v síti a neupláchne z ni nikdy. Bude vždycky pln bolestí a nářku a skončí bídně své dny (Přel. dr. P. M. Haškovec a J. Vobrubová)
doktor M Haškovec J Vobrubová
17 title
Zásnuby na Stampalii.
Stampalie
18 article Z „Pamětí kapitána Alonsa de Controras
Z „Pamětí kapitána Alonsa de Controras (Zmínili jsme se již kdysi oběírně v rubrice „Zc zích literatur“ o této poutavé knize španělského středověkého dobrodruha, který velmi zajímal své současníky, hlavně slavného Lope de Vegu. Učed- ník, kuchtík, sluha, voják, námořník, šibeničník, takřka pověšený, korsár, raubíř, soudce, kapitán na zemi i na moři, guvernér měst, po jistou dobu také poustevník a koruna všeho: kontur řádu Maltéz- ských rytířů — Contreras zanechal „Paměti“, které by náš přeliterárněný vkus považoval za výmysl, kdyby nebylo pro ně historických dokladů. „Žá- snuby na Stampalii“, jak jsme nazvali přítomnou ukázku, jakousí idyllu ve zbrani, podávají jedno z Contrerasových dobrodružství, osvětlujících kul- turní středověk křestanský.) Připluv k Stampalii, vjel jsem do přístavu. Byl svátek. Jakmile mne pozorovací lodi ozná- mily, téměř celý kraj běžel mi naproti s kapi- tánem Jiřím (tak se jmenoval) v čele; a nazý- vali mne o morfópule carbo, což zna- mená hezký hoch. Přicházely hloučky žen, vda- ných i slečen, pěkných, v baskinách do polou lýtek, v červených vestičkách, v rukavbích na- hoře téměř přiléhavých, ale dole rozšířených látkou a spadajících až na boky; v barevných punčochách, rovněž barevných střevicích, ně- kdy v pantoflíčcích s prolamovanými špičkami, tyto pantolličky jsou někdy sametové, přizpů- sobené barvě šatů: kdo může, je oblečen, obut v hedvábí; kdo ne, v šarlat. Perly dávají si na čelo, jako my na krk. Nejzámožnější nosív uších zlaté náušnice a na zápěstí rovněž zlaté náramky. Mezi nimi byla celá řada mých kmo- teri držel jsem jejich děcka při křiu.
Alonso Controras Contreras Jiří Stampalie Lop jít Vega
19 article
Všichni ti lidé přicházeli ke mne k pláči smutní. S velkým křikem dožadují se na mně spravedlnosti: křesťanská fregata jim unesla podvodně jejich pappa ſjenž je jejich farářem) a žádá za jeho vydání dva tisíce zecchinů. Zeptal jsem se: — „Kde je? Kdy ho za- jali?“ — „Dnes ráno, a neslyšeli jsme mše jsou dvě hodiny s poledne.“ Vyptával jsem se znovu. — „Kde je křesťanská fregata, jež ho unesla?“ Odpověď. — „U Despalmadoru.“ Je to sousední ostrůvek, dvě míle odsud. Namíři jsem tam svou fregatou, dobře vyzbrojen, pro- tože jsme byli nuceni, ačkoliv to byli křesťané, jiti bojovati proti těm chlapíkům, protože zbrojí bez patentu; protože to jsou všechno lidé, plní nepravostí; protože olupují maury a křesťany, jak je vidět; a konečně protože zajali faráře chtěli za něho dva tisíce zecchinů. Zkrátka jsem přišel k ostrůvku se zbraní v ruce, s dělostřelbou připravenou. Nalezl jsem fregatu se vztýčenou vlajkou, nesoucí obraz matky boží. Fregata byla malá, o devíti lavi- cích, s posádkou dvaceti mužů. Bez meškáni nařidil jsem kapitánovi, aby přešel na moji palubu, což učinil. Zeptal jsem se ho: — „Kde jste zbrojil?“ — „V Messině.“ — „Váš patent?“ — Dal mi ho sice, ale byl nepravý, proto na- lodil jsem bez meškání na svoji palubu polo- vinu jeho lidí, spoutal jsem je a nahradil jsem je na jeho fregatě právě tolika svými. Tu začali naříkati, řkouce: — „Ale to není naší vinou; to Jacomo Panazo (to bylo jméno jejich kapitána) nás ošálil, řka nám, že má patent od místokrále.“ A připojíli: — „Vy, ne- chceme vám než sloužiti, půjdeme s vámi na konec světa; ale s Jacomem nepůjdeme, ne, ne, ani piď ne.“ A ještě: — „My jsme nevěděli, že zajal faráře; proto jsme, když vaše fregata vplula do přístavu a kapitán chtěl s pappou uprchnouti, nechtěli a počkali jsme na vás.
Jacomo Panazo Namíř Messina
20 article
Proto rozhodl jsem se nespoutati je, a vylodi jsem kapitána na ostrůvek, úplně nahého, bez jakýchkoli potravin, by napravil svůj hřích smrti hladem. Odjel jsem s oběma fregatami a připlu jsem k přístavu: veškeré obyvatelstvo ostrov tam bylo shromážděno. Vylodil jsem pappu. T jali se stateční ti lidé křičeti a blahořečití mně- dověděli se, že jsem nechal kapitána na ostrův- ku, nahého a bez potravy. Na kolenou mne prosili, abych pro něho poslal. Řekl jsem jim — „Nehučte mi do uší; tak se trestají ne- přátelé křesťanstva, zloději; a měli byste mi děkovat, že jsem ho neoběsil.“ Vešli jsme do kostela vesnice, zanechavše fregaty pod do- brým dozorem; nechal jsem na nich všecky své lidi mimo jednoho kamaráda, kterého jsem vzal s sebou Při vstupu do kostela usedli do lavic nej- urozenější lidé z celého ostrova — jsou-li vů- bec v této končině nějací urození lidé — chci spíše říci nejmajetnější, kteří jsou více méně v každé zemi. Mne usadili úplně samotného do křesla, pod nohy dali mi koberec. Za chvíli přišel farář, oblečen ve svůj nejkrásnější ornát, jako o Velikonocích, a začal zpívati, celé shro- máždění mu odpovídalo: — „Christo sa- neste.“ Čímž vzdávali díky bohu. Pappa mi podkouřil obličej kadidlem, pak mne políbil na tvář. Pak ke mně přicházel kde kdo, nejprve muži, pak ženy, a rovněž mne líbali. Byly mezi nimi ovšem po čertech krásné dívky, jejich polibky mne nemrzely; a hostina těchto polib- ků byla mi náhradou za tolik jiných polibko, které mi vlepilo tolik vousatých mužů a jak vousatých! Z kostela šli jsme ke kapitánoví, u něhož zůstal na obědě pappa a příbuzenstvo; ostrovní obyvatelé nanesli na fregatu množství chleba a vína, upraveného masa a ovoce, jehož mají hojnost.
Papp Christo
21 article
Usedli jsme ke stolu, kde byla hojnost do- brých jídel. Chtěli mne posaditi v čelo stolu nechtěl jsem k tomu přivoliti a usadil jsem tam pappu. S námi sedly si ženy kapitánovy a jeh dcera, jež byla svobodná a krásná a pěkně vy- šňořená; obědvali jsme; bylo mnoho přípitků Po skončeném obědě jsem řekl, že se chc vrátiti na své fregaty. Pappa povstal s velkou vážností a pravil: — „Kapitáne Alonso, mu- žové a ženy této země zavřeli za tebou dvéře žádají tě a prosí, abys byl jejich pánem a jejich záštitou, oženiv se s touto ctnou slečnou, dce- rou kapitána Jiřího, který ti dá veškeren svůj majetek a my rovněži a my ti ručíme, že ti vy- můžeme od námořního generála hodnost kapi- tánskou; dáme-li mu dar a zaplatíme-li mu ob- vyklý Xarache, nebude překážek a my, my budeme tvi poslušní otroci. Věz, že jsme to pří- sahali v kostele a že nemůže býti jinak. Kež bůh vyplní toto přání, jež máme na srdci ji po mnoho dní. Odpověděl jsem, že mi není možno učinit to, čeho na mně žádají: nejen že se musím vrá- titi na Maltu, abych skládal účty z toho, co mně řád uložil, ale kdybych se podrobil jejich vůli, byl bych nařčen z bezectnosti. Neřekli by, že jsem se oženil v křesťanské zemi s kře- sťankou, ale že jsem se usídlil v Turecku, že jsem zapřel víru, já, jenž si jí tolik vážím Mimo to opustil bych ty muže, které jsem při- vedl s sebou, v pravém středu Turecka! Mohli by ztratiti duši a já bych byl příčinou jejich ztráty, protože mojí vinou přišli o svoboduí Jakkoli se jim zdály mé důvody mocné. přece byla touha, jež je ovládala, tak velká, ž mí řekli. — „Musíš zůstati.“ Vida, jak jsou roz- hodní, namluvil jsem jim, že posílám kamaráda na fregaty, vyzkoumat smýšlení mých lidí, b se vědělo, jak se budou na věc dívat, a dle toho, co uvidí, že budu jednati.
Papp Alonso Jiří Malta Turecko
22 article
Můj soudruh se odebral k přístavišti a vy- pravoval celou událost, jíž byli všichni lidé nadšeni. Ale zdali zde, kde jsem seděl, mne měli rádi, tam usilovali o mne ještě mnohem více lidé mě paluby. Jali se chápati zbraní vypálili z každé fregaty jedno čtyřliberní dělo, namířivše je na větrný mlýn, který byl naproti a nedaleko přístavu, a vzkázali po mém kama- rádovi těm, kdož mne zdržovali, aby mne ne- chali odjeti, nebo že vezmou zemi útokem vyplení ji, neboť to je odměna za všechny velké služby, které jsme jim prokázali Ostrované byli nadšeni, že jsem tak milo- ván a pravili: —— Neklamali jsme se, chtějíc vás za pána. Alespoň nám tedy dejte slovo, že se vrátíte, až vyplníte své povinnosti.“ — „Zde je.“ Prosili mne, abych podal dívčince ruku políbil ji na ústa. Což jsem s radostí učinil;a jsem jist, že kdybych se byl chtěl s kráskou pokochati, že by to bylo snadné. Pappa dal mi tři koberce tak krásné, jak si lze jen přát divčinka dva páry pěkně vyšívaných polštářů. čtyři kapesníky a dvěberriola s, vyšívané hedvábím a zlatem. Poslali spoustu občerstvení mým fregatám a rozloučil jsem se. A nebyl pohnuti méně, než budou o soudném dnu.
Papp
23 article Povídka o napálených zlodějích.
Povídka o napálených zlodějích. Z knihy „Le piacevoli Nolti“ di M. Giov an- francesco Straparola přel. Kivi (Velmi oblíbená kniha Straparolova vyšla v letec 1550—53, černá někde přímo z (Tisíci a jedné noci, na něž upomíná svým rámeovým vypra- vovánin Nedaleko Imoly, města dosti mstivého za našich dnů téměř zničeného politickým nesváry a stranictvím, jest vesnice, zvaná Po- stema, v níž byl kdysi farářem kněz, zvaný pan Podšitý, člověk vskutku bohatý, jenž úžasně skrblivý a skoupý. K vedení domác nosti měl chytráckou a prohnanou ženu, Ninu která byla tak prchlivá, že nebylo člověka jemuž by se neodvážila říci, co je zač. A je likož byla věrná, řídíc mu obezřetně majefek měl ji velice rád. Když byl tento dobrý kně- mlád, byl z těch pěkných chlapíků, jimit oplývá území imolské; ale když sestárl, těžce se mu chodilo.
Nolti M Giov Straparolův Nina Imola
24 article
Proto radila mu často jeho dobrá služka. by si koupil koně, aby nezkracoval svých dní, chodě tolik ve stáři pěšky. Pan Podšitý, přel možen prosbami a naléháním své služky, ode- bral se jednoho dne na trh, kde uzřel mezk. jenž se, jak se mu zdálo, hodil k jeho po- třebě, a koupil ho za sedm dukátů. Jenom že se stalo, že na tom trhu byli tři dobří kama- rádi, kteří žili raději z majetku bližního než svého, jak se to děje až podnes. Jakmile vvi- děli, že si pan Podšitý koupil mezka, tu je- den z nich pravil ostatním: „Kamarádi, chcí. aby byl tento mezek náš.“ — „Jak pak by- chom to asi udělali?“ pravili druzí. — „Chci, řekl, „abychom číhali na cestě, po níž pojede. a to vzdálení na čtvrt míle od sebe, a každý z nás aby mu zvláště řekl, že koupený mezek je osel. A budeme-li v tom za jedno, snadn dosáhneme osla.“ A opravdu odebrali se- shodnuvše se, rozestavili se po cestě tak, jak se uradili; a když pan Podšitý jel mimo, jeden z padouchů mu pravil, dělaje, jakoby přichá- zel odjinud než z trhu: „Požehnej vás bůh, pane.“ Načež odpověděl pan Podšitý: „Bud mi vítán, bratře.“ — „Odkud přicházíte?“ ptal se zloděj. — „Z trhu,“ odpověděl kněz. —
25 article
„Co pak krásného jste si koupil,“ pravil kum- pán. — „Tohoto mezka,“ odvětil kněz. — „Jakého mezka?“ pravil padouch. — „Toho, na němž jedu,“ pravil kněz. — „Říkáte to vážně nebo žertujete?“ — „Proč pak?“ pra- vil kněz. — „Protože se mi zdá, že je to spíše osel než mezek.“ — „Jakže, osel?“ pra- vil kněz a beze slova jel spěšně po svých. Nebyl ani, co by lukem dvakrát dostřelil, když potkal druhého kumpána, jenž mu pra- vil: „Dobrý den, pane, odkud přicházíte?“ — „Z trhu,“ odvětil kněz. — „Byl pěkný trh?“ pravil kumpán. — „Ano, slušný,“ odvěti kněz. — „Neučinil jste nějaký dobrý nákup?“ pravil kumpán. — „Ano,“ odpověděl kněz. koupil jsem toho mezka, jak vidíš.“ — „Mlu- víte pravdu?“ pravil kumpán, „že byste ho byl koupil za mezka?“ — „Ano,“ odpověděl kněz. — „I jděte, vždyť to je osel,“ pravil kumpán. — „Jakže, osel?“ odvětil kněz. „rek- ne-li mi to ještě někdo, dám mu ho.“ —A pokračuje v cestě, potká třetího kumpána, který mu řekl: „Buďte mi vitán, pane, bezpo- chyby přicházite z trhu.“ — „Ano,“ odpově- děl kněz. — „Co pak jste si koupil pěkného?“ pravil milý chlapík. — „Koupil jsem si, jak vidíš, tohoto mezka.“ — „Jakže, mezka? Ří- káte to vážně nebo žertujete?“ — „Říkám ti pravdu,“ pravil kněz, „a naprosto se ne- vysmívám.“ — „ó, ubohý muží,“ pravil pa- douch, „což pak nevidíte, že to je osel a ne mezek? Ti mizerové, jak vás podvedli.“ —
26 article
Uslyšev to, řekl mu pan Podšitý: „Již dva jiní mi to řekli, ale nemohl jsem tomu uvě- řiti.“ A sestoupiv s mezka, řekl mu: „Vem ho, daruji ti ho.“ — Milý chlapík ho vzal, dě- kuje mu za jeho štědrost. Pak odešel za svý- mi kamarády a nechal kněze pěkně capati pěšky. Jakmile se pan Podšitý vrátil domů. začal vypravovati Nině, jak kupoval soumara, a domnívaje se, že koupil mezka, koupil osla. A jelikož mu to cestou řeklo několik lidí, Ja- roval ho poslednímu z nich. Tu mu Nina řekla: „O, ubohý člověče, což pak nevidíte, že vás to ošálili? Myslila jsem si, že jste přece chytřejší. Na mou věru, mně by to byli neudělali.“ — Pan Podšitý jí praví: „Jen se nestarej, ošálili-li mne jednou, já je ošálím dvakrát, nepochybuj o tomi neboť ti, kdož mne takto oklamali, se tím nespokojí a ob- jeví se s novými úskoky a budou hleděti, aby mi vyrvali z rukou něco jiného.
Nina Ninos
27 article
V oné vesnici byl nedaleko domu kněze rolník, jenž měl mezi svými kozami dvě, jež si byly tak velice podobny, že nebylo lze ro- zeznati jednu od druhé. Kněz koupil oběa hotově je zaplatil. Nazítři nařídil Nině připra- viti krásný oběd, protože chce pozvati ně- kolik svých nejdůvěrnějších přátel, aby k ně- mu přišli poobědvat, poručiv, aby uvařila te- lecí maso a aby upekla kuřata a ledvinovou pečeni. Pak ji dal něco koření s rozkazem, aby udělala nějakou dobrou pochoutku a ko- láč, jak obyčejně dělává. Učiniv to, vral- kněz jednu z koz a uvázal ji ku plotu v za- hradě, dav jí žrádlo, a druhou uvázal na pro- vaz a vedl ji na trh. Sotva že tam příšel, objevili ho tři oslí kumpáni: a přišedše k ně- mu, pravili mu: „Buďte vítán, pane! Copak tu děláte? Chcete si koupiti asi něco krás- ného?“ — „Jsem zde,“ pravil, „abych nakou- pil potravin, protože dnes dávám několika svým přátelům oběď. A kdyby vás těšílo zú- častniti se ho, udělali byste mi radost.
připr
28 article
Mili kumpání nabídku rádi přijali. Pan Podšitý, nakoupiv, čeho měl zapotřebí, naložil veškerý nákup koze na záda a v přítomnosti tří kumpánů pravil koze: „Jdi domů, a řekní Nině, aby dala vařit telecí, aby upekla ku- řata a ledvinovou pečeni; řekni ji také, aby udělala z tohoto koření nějaký dobrý kolč a nějakou dobrou pochoutku, jak to děláváme. Rozumíš? Jdi s bohem. Koza, obtížená tímto nákladem a puštěná na svobodu, odešla: ale neví se, do čí rukou padla. Potom kněz a tři kumpáni, s několika jinými jeho přátelí se prošli jednou nebo dva- krát trhem a jelikož se jim zdálo, že je čas k odchodu, odcházeli do příbytku knězea vešedše do dvora, spatřili u plotu milou kozu, jež přežvykovala spasenou trávu, a domnívali se, že je to ta, na niž naložil kněz masa, by je donesla domů; čímž byli velice udiveni. Jakmile vstoupili do obydli, pravil pan Pod- šitý Nině: Učinila jsi, co jsem ti vzkázal po koze? Byla prohnaná a porozuměvši, co chce říci kněz, odpověděla: Ano, pane; upekla jsem kuřata a ledvinovou pečení a dala jsem vařiti telecí. Potom udělala jsem koláč a zákusek, nadivši je kořením, jak mi to řekla koza.
Nina
29 article
Nuže dobře, pravil kněz. Tři kumpáni, vidou- ce pečeni, vařené maso a koláč na ohništia uslyševše slova Ninina, užasli nadmíru; a za- čali mezi sebou uvažovati, jak by kozu získa- li. Když se oběd chýlil ke konci a když se již mezi sebou usnesli, že kozy dobudou a ošálí kněze a když viděli, že se jim to nepodaří, řekli mu: „Pane, tu kozu nám musíte prodat.“ Milý kněz odpověděl, že ji nechce prodat. protože není denáry k zaplacení. Kdybyji však chtěli nicméně vší mocí mít, cení si ji na padesát dukátů. Mili kumpáni, domníva- jíce se, že nalezli bob v koláči, mu vysázeli okamžitě 50 dukátů. „Chci vás upozorniti. pravil kněz, abyste na mne nenaříkali. možná, že vám nebude tak sloužiti, jako mně, jelikož vás ze začátku nebude znát, protože na vás není ještě zvyklá.“ — Ale kumpáni, neodpo- věděvše mu, odcházeli celí rozradovaní a do- vedli kozu domů a řekli svým ženám: „Zítra nám nepřipravujte oběd, dokud vám domů ne- vzkážeme.“ — Potom odešli na náměstí a na- koupili kuřata a jiné potraviny na oběd a na- loživše všechno na hřbet koze, kterou vzali s sebou, řekli ji vše, co chtěli, aby udělala řekla jejich ženám Koza, obtěžkaná takto potravinami, ocit- nuvši se na svobodě, dala se na cestu a přišla tak záhy, že jí od té doby vůbec nespatřili. Když nadešla hodina oběda, milí kumpáni se vrátili domů a ptali se žen, přišla-li koza s po- travinami domů a udělaly-li, co jim po ni vzkázali. ženy jim odpověděly: „Ubozí vrto-
Ninin Koza