1
masthead
2. února 1913.
2
masthead
Nedělní zábavná příloha „Národních Listů k č. 32.
3
masthead
Patisk vyhrazen.
5
article
OBSAH:
Ryacovský V. L.. Satira na opilství.
Neznámý autor starofrancouzský: Jedenácta
radost v manželství
Contreras A. Zásnuby na Stampalii.
Straparola G.. Povídka o napálených zlo-
dějich.
Aanrud H.: Starý hudebník.
Stampalie
Ryacovský V . L
Contreras A
6
article
Satira na opilství.
Satira na opilství.
Ukázka z knihy Vavřinee Leandra R va
čovského „Masopu st. vo
(Masopust, kniha o uvedení v pravou a bohumil u
pobožnost skrz kratochvilné o Dvanácti Synech
Masopustových. Patriarších Pekelných, rozjímání
atd. od kněze Vavřince Leandra Rvačovského a
Roudnice. Děkana v Městě Starém, vytištěno
Starém Městě Pražském u Jiřího Melantricha
Aventina 1580. Mravokárný spis protestanta Rva-
čovského, jehož neklidný, štvaný život ženatého
kališnického kněze spadá v léta 1525 až asi 1590.
dlouho se udržel v oblibě — kapitola „O klevet-
níku“ přetiskována s datem „roku tohoto“ ještě
počátkem století devatenáctého — a také u čte-
nářů učených byl ve veliké vážnosti — staven
vedle „Labyrintu světa“ Jana Amosa Komenského.
Podáváme-li ukázku z kapitoly nad jiné názorné.
činíme tak proto, že charakterisuje nejen ovzduší.
blížící se doby t. zv. „zlaté“, ale i pravý satirický
talent Rvačovského.)
Jest na obloze nebeské nějaká Sphaera.
anebo Kolo, kteréž hvězdáři jmenují Zodia-
cum, na němž jest dvanácte znamení, z kalen-
dáře dobře známých; kteroužto Sferu aneb
Kolo slunce vždycky jednou v roce oběhne
a na tom každém znamení se zastaví. Odkudž
povaha Ožralství a ožralcův může se příjemně
vzíti.
Masopust
Masopustův
Leandros Rvačovský
Melantrich Aventin
Jan
Ámos
Komenský
Rvačovský
Zodio
Roudnice
Vavřinea Leandros R
7
article
Na tom Zodiaku mezi dvanácti znamení-
mi první jest Skopec, znamení vzteklé, kte-
réž bude-li od některé planety uraženo, hned
se plaší a hrozí válkami a jednak všeckna jiná
znamení vzbouří a po sobě potáhne. Tak víno
i pivo, bezsmírně pité, vzteklá jest věc, kte-
ráž jakž se o smysly lidské obrazí, tak
všeckny v člověku vzbouří, zblázní ho, oslepí
i ohluší, takže ani rukama vládnouti ani na
nohách choditi moci nebude. Jako pak za
Skopcem jde druhé znameni hrozné a straš-
livé, Býk, na hlavě hvězdy Hyadas nesouc,
kteréž časem svým hojné deště vylévají. Tak
když víno i pivo nad míru pité ožralce dobře
vnitř oplákne, právě z něho udělá vzteklého
a divokého býka, takže bude bouřiti, trkati
hlavou stěny, dvéře, zdi porážeti, všemi strka-
ti, žádnému nemoha pokoje dáti, až zatím vy-
leje z hlavy hojný déšť lání, přísahání, hromo-
vání, oplzlé, nestoudné mluvení, vády, sváry,
krykování, lotry, zrádce, šelmy každému spí-
lání, lží nadávání, až po lží přijde políček.
z políčku chytíc se za vlasy, jáko psi budou
se rváti, vláčeti a smejkati, k čemuž ovšem
nejméně dva, jako Blíženci nedaleko sebe
býti musí. Z toho potom raníc a okrvavíc je-
den druhého, tak krví zbarvení, a jako R ak
červení, budou se chtíti na různo, jeden pod
lavicí, druhý ze dveří rozlézti. O čemž jak
uslyší hospodář, tak popadne kyi aneb stolici.
Skopec
8
article
jako nějaký Lev mezi ně přiběhne, aby tu
rvačku aneb šarvátku zastavil. Tu rozrazeje
na různo, domlouvá jim, proč s pokojem jako
jini dobří lidé nesedí a nepijí, že on vína aneb
piva proto nešenkuje, aby se v domě jeho va-
diti aneb kočkovati a jako psi rváti aneb
tlouci jako hovada měli. Předkládá jim ha-
nebné jejich ožralství, skrze kteréž mohl bv
jeden druhého zamordovati a sám potom také
o hrdlo přijíti. Hrozi, že je rozkáže do vězení
pobrati, pročež musí škodu i hanbu nésti. Neb
je vručí, aby k sobě řečí i skutkem pokoj za-
chovali. Po kterémžto poklidu posadí je zase
na místa svá, jako kohouti uklíbaní, a ačkoli
mlčí, však jako psi na sebe vrčí. Než že se
bojí zuřivosti hospodářovy, k tomu šatlavy
aneb věže i protož sedi s pokojem co Pan-
ny, až se z toho rozejdou domů. Kdež potom
víno aneb pivo zmocníc se ožralce, hází ním
a strká, jednak na tuto stranu ulice, jednak
na onu i jednak tento dům, jednak onen chtíc
hlavou rozbořiti. A tak jako na Váze ležíc.
Lev
9
article
mnohdykrát z jedné strany na druhou se klá-
tic, kálí se v blátě jako svině, až vždy domů
doleze: kdež vlastní jeho dítky i čeládka bu-
dou se jemu jako bláznu posmívati a posměš-
né hříčky s nim strojiti, nad což před obliče-
jem Božím nemůže nic ohyzdnějšího býti. Že-
na pak jeho jako chudá po vřeteně se živíc,
přes celý den s dítkami doma sedíc, hladem
mrouc, vodu pijíc, což může dělá, aby tolik
měla zač dítkám chleba koupiti: jakž uzři tuto
ožralou šelmu, tak se vzteká, zlořečí, laje, kři-
čí, šelmy, lotry, zloděje spílá a jako štir je-
dovatými slovy štípe a nařiká, že vzav statek
od lidí, nic nedbá, aby z toho mohl práv býti
než každý den s ožralci a k...... utrácí,
mrhá, prožírá, a jí s dítkami v hladu, psotě
nouzi nechává. On pak rozpálen jsa dáblem
a bez rozumu, nemoha déle té pašije poslou-
chati, popadne přeslici, bije, tluče, ohýbá oko-
lo hlavy, až se čert té jejich hře směje: Pak-
mu z rukou vyklouzne, hází a stříli k ní, co
10
article
Střelec terčí, aby ji zabil. A když se do-
sti do ustání uplundrují, již sám poleze co
ožralá svině do komory, kdež nemoha na no-
hách státi, hází s jedné stěny k druhé a rovně
jako Kozel rohy (Kozorožec), tak on
čelem stěny trká, jakoby chtěl komoru rozbo-
řiti. Až se vždy do postele uvali, kdež jakž
se rozhřeje, tak přirození jeho, nemohouc těch
ožralých zbytků snésti, musí to všecko, co vy-
pil a snědl, ze sebe co Vodnař vodu, z ko-
ryta vylíti. A tak ta ožralá šelma oběma konci
ohyzdněji než žádná svině nab.... a naklidí,
až ohyzdno o tom mluviti i na to mysliti. Čímž
se tak všecken umdli, že spadne s lože, musí
se v tom smradu jako Ryby ve vodě kou-
pati. A bude jako ten, kterýž spí uprostře
moře a dí: Stloukl jsem se a nebolelo mne,
trhali mnou a necítil jsem.
Vodnař
Ryba
11
article
Jedenáctá radost v manželství.
Jedenáctá radost v manželství.
Patnácte radosti v manželství našel anonymn
pisatel patnácti obrázků ze života rodinného, které
složil někdy v první třetině XV. stol. ve Francii.
snad na jihu. Hrozivost, chtivost požitků, rozmazle-
nost, lenost a nehospodárnost, nevěrnost, vrtka-
vost, záletnost, panovačnost, ošemetnost, opováž-
livost, ba drzost, ty a takové vlastnosti uvádí na
scénu, vytýkaje tak ženám, jaké to „radosti“
přiípravují v manželství mužům.)
Francie
12
article
Jedenáctá radost v manželství tu jest
ušlechtilý, dvorný, veselý a hezký mladý pán
chodí si po krají. Celý rok chodí jinam, zvláště
kde jsou paní a panny, podle jeho stavu, a po-
něvadž jest mlád a také zamilovaný, může žít
jen z radostí. Najde-li paní, jíž se hodí, ochotně
se propůjčí, Také dochází rád do domu, kde
je krásná dívka, jež náhodou je nad něj uro-
zenější. A jelikož je tak krásná a tak dobré
pověstí, přišlo tam již mnoho uchazečů a mezi
nimi jeden tolik jí činil návrhy, že ho nemohla
odmitnouti. Neboť hodná žena nemůže odmit-
nouti rozumné žádosti. Nu, vraťme se tedy ke
krásné slečně, která na nutkání jakési dobre
kopy dovolila mu, čeho žádal. a to tak, že je
s outěžkem! A paní, která to věděla, ale kte-
rá je dost falešná, pilně k tomu bude hleděti
a kumpán už tam nepříjde a paní se snaží,
aby si ji vzal. Nutno přece bráti věci tak, jak
jsou. Ubohá slečna, která je od nedávnav
koutě, ona docela o tom ničeho nevi, nebot
je to dítě, které neví, co to je, ale bohdá to
pozná. I zamyslí se paní, která zná starý
nový zákon, zavolá tajně dcerů. Pojď sem.
řekne paní. Ovšem řekla jsem ti už dříve, žels
ztracena a beze cti, že's udělala, co's pro-
vedla. Ale co tam, to tam. Poznávám, že
s outěžkem. Pověz mi pravdu! Na mou věru.
řekne dcera, nevím o tom nic. Zdá se mí.
řekne ona, že k ránu tě vídám zvracet a cho-
vat se tak a tak. Zajisté, paní, je tomu tak
13
article
Ach, řekne paní, to jsi těhotná, ani o tom ne-
mukni a hleď pěkně, abys dělala, co ti po-
ručím. Tak učiním, řekne. Nevšimla sis toho
panoše, jenž sem chodí tak často? Ovšem že.
paní. Tu řekla: Přijde zítra. A hleď, abys se
k němu pěkně a mile chovala, a až uvidiš, že
ostatní šlechtici a já spolu rozmlouváme, vrhej
na něho stále něžné pohledy a podobně. Na-
čež jí ukazuje, jak to udělá. A bude-li chti
s tebou mluvit, naslouchci mu ochotně a mile
a odpovídej mu pěkně a dvorně. A bude-liti
mluviti o lásce, naslouchej mu a poděkuj mu,
ale řekni, že nevíš, co to je, a že toho ještě
nechceš věděti, a bude-li ti chtít dávat zlaté
nebo stříbrné peníze, nebeř jich, ale nabídne-li
ti prsten nebo jinou věc, odrítni ji půvabně,
ale na konec si ji přece z lásky k němu vezmi,
nemyslíc si při tom nic zlého nebo špatného.
A až se s tebou bude loučiti, zeptej se ho,
uvidíš-li ho zase. — I jde milovník, který
bude lapen do sítě, neboť dáma ho chce ože-
niti, bude-li to možné, se slečnou, protože je
dědicem bohatých rodičů a mímo to je prostý.
14
article
I přijde milovník navštíviti slečny, poněva.iž
se mu u nich líbí. Neboť všechny nastražily
pasti, aby ho chytily. Paní vybere si rytíře
nebo panoše a sedne si a ostatní také, by si
pohovořili a popovídali. A milovník přidruži
se k dívčince a hovoří s ni. A vezmou se za-
ruce. A on řekne: Kéž byste, slečno, znala me
myšlenky. A jak bych je mohla znáti, řekne
ona, když mi jich neřeknete? Myslíte si snad
něco, co mi nesmíte říci? Na mou věru.
řekne on. nikoli; ale byl bych rád. kdybyste
je znala, i když vám nic neřeknu. Věru, praví
ona se smíchem, říkáte něco, čeho nelze dobře
provésti. Kdyby vám bylo libo, řekne on,
nebylo vám to nepříjemné, pověděl bych vám
to. Pane, povidejte, co vám libo. Neboť vím
o vás, že byste neřekl něčeho, co by nebylo
slušné. Paní, jsem jen chudý šlechtic a vím,
že nejsem hoden, abych byl vaším miláčkem.
Neboť jste krásná, roztomilá a půvabná, plna
všemožných bohatství. Ale jestliže byste rá-
čila dopřáti mi té cti, abych byl vaším přite-
lem, odvažuji se prohlašovati se za člověka
ochotného prokazovati vám všechny úsluz-
nosti, jichž je muž schopen. Budu vám slou-
žiti a střežiti vaší čest více než svou. Děkuja
vám mnohokrát, pane, řekla. Ale probůh, ne-
mluvte mi o takových věcech, protože nevím,
co to je, aní toho nechci věděti; neboť to není
to, čemu mne paní každodenně učí. Na mou
věru, slečno, dáma, o níž hovoříte, je dám
velmi ctihodná, ale chcete-li, nezví o tom ni-
čeho. Ale krásný pane, slyšela jsem onehdy
hovořiti o vaší ženitbě. Proto žasnu nad va-
šimi slovy. Na mou věru, slečno, libo-li vám.
Děkuja
15
article
neožením se nikdy, dokud mi dovolite, abych
byl vaším služebníkem. A chtěl byste snad,
abych byla zneuctěna? Byl bych na mou duš
raději mrtev. Probůh, řekne ona, mlčte. Nebo?
kdyby to spozorovala má paní, byla bych ká-
rána. A dáma jí náhodou dala znamení, aby
mlčela. Pak jí milovník dává potají do ruky
prsten nebo jinou věc. A řekne jí: Prosím,
abyste si toto podržela z lásky ke mně. Řekne
ona: Rozhodně toho nevezmu. Běda, slečno.
prosím vás o to, a vsune ií prsten do ruky
a ona jej vezme a řekne: Přijímám to, protože
k vám chovám náklonnost, nemyslíc při tom
na nic zlého, ve vší počestnosti. — Tu řekne
dáma šlechticům: Je třeba, abychom zítra pu-
tovali k Matce Boží tam a tam. Pravda, paní,
řeknou, to je moudrá řeč. Jdou k večeři a
zase usadí milovníka vedle slečny, která se
neustále k němu chová tak milostně, že vše-
cek hoří a plane láskou — Nadejde zítřeka
vsednou na kůň a všichni tvrdí, že není kone.
který by snesl dva jezdce, kromě koně milov-
níkova, z čehož milovník má velikou radost.
neboť usadí slečnu za sebe a ona ho objímá
na koni, aby nespadla, a bůh ví, není-li tomu
rád. Tak blíží se kvapem doba, kdy bude la-
pen do sítě. Vykonali pout s velikou zbož-
ností, bůh to ví. Vrátí se do paláce. Po obědě
odejde paní do svého pokoje a řekne dceři:
Řekni mu, že tě chceme provdati, a ty že ještě
nechceš. A nabídne-li ti, že si tě vezme, po-
děkuj mu a řekni mu, že se mnou o tom pro-
mluvíš a že není na světě muže, jehož bys
tak milovala, jako jeho. Potom odejdou všl-
chni do zahrady a hraji v míč, a milovník
řekne cosi divce a ona odpovidá: Běda, pro-
bůh, nehovořte již o tom, nebo opustím vaš
společnost. Chcete snad, abych pozbyla cti
bůh
16
article
Což jste neslyšel, že se mluví o tom, že mne
provdají? Na mou duši, nechci ničeho nami-
tati, ale domnívám se, že mám rovněž dosti
mužnosti, bych vám sloužil, jako ten, o němž
jsem slyšel mluviti. Na mou věru, řekne ona.
chtěla bych, aby se vám podobal. Mnohokrát
vám děkuji, slečno, řekne, vaše dvornost
mne chváli více, než toho zasluhuji, ale kdy-
byste mně ráčila prokázati tu čest, vážil bych
si jí velice. Mnohokrát děkuji, řekne ona; mu-
sím to říci pani a mým přátelům. Kdybych
věděl, že by mne ráčili vyslechnouti, řekl
bych jim to. Probůh, neříkejte, že jste se
mnou o tom mluvil, zemřela bych raději. Ne-
udělám toho tedy, řekne, pak promluví s paní
a smluví celou věc. A jsou zasnoubeni. Ubohý
muž je lapen, udělají svatbu beze všeho hlu-
ku, neboť její přátelé se bojí, aby se nena-
skytla nějaká překážka. Nadejde noc a vězte,
že paní dobře poučila dceru, poradila ji, aby
činila manželovi veliké nesnáze a okolky, jak
se na pannu sluší. A dobře ponaučila ji paní,
aby vykřikla uštvaně, jakoby byla až po prs
ve studené vodě. A dáma sehraje dobře svou
úlohu. Otec a matka jsou velice rozzlobení
Ale soucit a láska, jež chovají ke svému di-
těti, pohnou je, aby přijali ho i s jeho ženou
— Jen že se stala větší nehoda, neboť dám
měla po třech nebo čtyřech měsících děcko.
A tak obrátily se minulé radosti v žalosti.
A muž občas ji bude bít a nikdy nebude je-
jich manželství šťastné. Ale nicménč je lapen
v síti a neupláchne z ni nikdy. Bude vždycky
pln bolestí a nářku a skončí bídně své dny
(Přel. dr. P. M. Haškovec a J. Vobrubová)
doktor
M Haškovec
J Vobrubová
17
title
Zásnuby na Stampalii.
Stampalie
18
article
Z „Pamětí kapitána Alonsa de Controras
Z „Pamětí kapitána Alonsa de Controras
(Zmínili jsme se již kdysi oběírně v rubrice „Zc
zích literatur“ o této poutavé knize španělského
středověkého dobrodruha, který velmi zajímal své
současníky, hlavně slavného Lope de Vegu. Učed-
ník, kuchtík, sluha, voják, námořník, šibeničník,
takřka pověšený, korsár, raubíř, soudce, kapitán na
zemi i na moři, guvernér měst, po jistou dobu také
poustevník a koruna všeho: kontur řádu Maltéz-
ských rytířů — Contreras zanechal „Paměti“, které
by náš přeliterárněný vkus považoval za výmysl,
kdyby nebylo pro ně historických dokladů. „Žá-
snuby na Stampalii“, jak jsme nazvali přítomnou
ukázku, jakousí idyllu ve zbrani, podávají jedno
z Contrerasových dobrodružství, osvětlujících kul-
turní středověk křestanský.)
Připluv k Stampalii, vjel jsem do přístavu.
Byl svátek. Jakmile mne pozorovací lodi ozná-
mily, téměř celý kraj běžel mi naproti s kapi-
tánem Jiřím (tak se jmenoval) v čele; a nazý-
vali mne o morfópule carbo, což zna-
mená hezký hoch. Přicházely hloučky žen, vda-
ných i slečen, pěkných, v baskinách do polou
lýtek, v červených vestičkách, v rukavbích na-
hoře téměř přiléhavých, ale dole rozšířených
látkou a spadajících až na boky; v barevných
punčochách, rovněž barevných střevicích, ně-
kdy v pantoflíčcích s prolamovanými špičkami,
tyto pantolličky jsou někdy sametové, přizpů-
sobené barvě šatů: kdo může, je oblečen, obut
v hedvábí; kdo ne, v šarlat. Perly dávají si na
čelo, jako my na krk. Nejzámožnější nosív
uších zlaté náušnice a na zápěstí rovněž zlaté
náramky. Mezi nimi byla celá řada mých kmo-
teri držel jsem jejich děcka při křiu.
Alonso
Controras
Contreras
Jiří
Stampalie
Lop jít Vega
19
article
Všichni ti lidé přicházeli ke mne k pláči
smutní. S velkým křikem dožadují se na mně
spravedlnosti: křesťanská fregata jim unesla
podvodně jejich pappa ſjenž je jejich farářem)
a žádá za jeho vydání dva tisíce zecchinů.
Zeptal jsem se: — „Kde je? Kdy ho za-
jali?“ — „Dnes ráno, a neslyšeli jsme mše
jsou dvě hodiny s poledne.“ Vyptával jsem se
znovu. — „Kde je křesťanská fregata, jež ho
unesla?“ Odpověď. — „U Despalmadoru.“ Je
to sousední ostrůvek, dvě míle odsud. Namíři
jsem tam svou fregatou, dobře vyzbrojen, pro-
tože jsme byli nuceni, ačkoliv to byli křesťané,
jiti bojovati proti těm chlapíkům, protože zbrojí
bez patentu; protože to jsou všechno lidé, plní
nepravostí; protože olupují maury a křesťany,
jak je vidět; a konečně protože zajali faráře
chtěli za něho dva tisíce zecchinů.
Zkrátka jsem přišel k ostrůvku se zbraní
v ruce, s dělostřelbou připravenou. Nalezl jsem
fregatu se vztýčenou vlajkou, nesoucí obraz
matky boží. Fregata byla malá, o devíti lavi-
cích, s posádkou dvaceti mužů. Bez meškáni
nařidil jsem kapitánovi, aby přešel na moji
palubu, což učinil. Zeptal jsem se ho: — „Kde
jste zbrojil?“ — „V Messině.“ — „Váš patent?“
— Dal mi ho sice, ale byl nepravý, proto na-
lodil jsem bez meškání na svoji palubu polo-
vinu jeho lidí, spoutal jsem je a nahradil jsem
je na jeho fregatě právě tolika svými.
Tu začali naříkati, řkouce: — „Ale to není
naší vinou; to Jacomo Panazo (to bylo jméno
jejich kapitána) nás ošálil, řka nám, že má
patent od místokrále.“ A připojíli: — „Vy, ne-
chceme vám než sloužiti, půjdeme s vámi na
konec světa; ale s Jacomem nepůjdeme, ne,
ne, ani piď ne.“ A ještě: — „My jsme nevěděli,
že zajal faráře; proto jsme, když vaše fregata
vplula do přístavu a kapitán chtěl s pappou
uprchnouti, nechtěli a počkali jsme na vás.
Jacomo Panazo
Namíř
Messina
20
article
Proto rozhodl jsem se nespoutati je, a vylodi
jsem kapitána na ostrůvek, úplně nahého, bez
jakýchkoli potravin, by napravil svůj hřích
smrti hladem.
Odjel jsem s oběma fregatami a připlu
jsem k přístavu: veškeré obyvatelstvo ostrov
tam bylo shromážděno. Vylodil jsem pappu. T
jali se stateční ti lidé křičeti a blahořečití mně-
dověděli se, že jsem nechal kapitána na ostrův-
ku, nahého a bez potravy. Na kolenou mne
prosili, abych pro něho poslal. Řekl jsem jim
— „Nehučte mi do uší; tak se trestají ne-
přátelé křesťanstva, zloději; a měli byste mi
děkovat, že jsem ho neoběsil.“ Vešli jsme do
kostela vesnice, zanechavše fregaty pod do-
brým dozorem; nechal jsem na nich všecky své
lidi mimo jednoho kamaráda, kterého jsem
vzal s sebou
Při vstupu do kostela usedli do lavic nej-
urozenější lidé z celého ostrova — jsou-li vů-
bec v této končině nějací urození lidé — chci
spíše říci nejmajetnější, kteří jsou více méně
v každé zemi. Mne usadili úplně samotného
do křesla, pod nohy dali mi koberec. Za chvíli
přišel farář, oblečen ve svůj nejkrásnější ornát,
jako o Velikonocích, a začal zpívati, celé shro-
máždění mu odpovídalo: — „Christo sa-
neste.“ Čímž vzdávali díky bohu. Pappa mi
podkouřil obličej kadidlem, pak mne políbil na
tvář. Pak ke mně přicházel kde kdo, nejprve
muži, pak ženy, a rovněž mne líbali. Byly mezi
nimi ovšem po čertech krásné dívky, jejich
polibky mne nemrzely; a hostina těchto polib-
ků byla mi náhradou za tolik jiných polibko,
které mi vlepilo tolik vousatých mužů a jak
vousatých!
Z kostela šli jsme ke kapitánoví, u něhož
zůstal na obědě pappa a příbuzenstvo; ostrovní
obyvatelé nanesli na fregatu množství chleba
a vína, upraveného masa a ovoce, jehož mají
hojnost.
Papp
Christo
21
article
Usedli jsme ke stolu, kde byla hojnost do-
brých jídel. Chtěli mne posaditi v čelo stolu
nechtěl jsem k tomu přivoliti a usadil jsem tam
pappu. S námi sedly si ženy kapitánovy a jeh
dcera, jež byla svobodná a krásná a pěkně vy-
šňořená; obědvali jsme; bylo mnoho přípitků
Po skončeném obědě jsem řekl, že se chc
vrátiti na své fregaty. Pappa povstal s velkou
vážností a pravil: — „Kapitáne Alonso, mu-
žové a ženy této země zavřeli za tebou dvéře
žádají tě a prosí, abys byl jejich pánem a jejich
záštitou, oženiv se s touto ctnou slečnou, dce-
rou kapitána Jiřího, který ti dá veškeren svůj
majetek a my rovněži a my ti ručíme, že ti vy-
můžeme od námořního generála hodnost kapi-
tánskou; dáme-li mu dar a zaplatíme-li mu ob-
vyklý Xarache, nebude překážek a my, my
budeme tvi poslušní otroci. Věz, že jsme to pří-
sahali v kostele a že nemůže býti jinak. Kež
bůh vyplní toto přání, jež máme na srdci ji
po mnoho dní.
Odpověděl jsem, že mi není možno učinit
to, čeho na mně žádají: nejen že se musím vrá-
titi na Maltu, abych skládal účty z toho, co
mně řád uložil, ale kdybych se podrobil jejich
vůli, byl bych nařčen z bezectnosti. Neřekli
by, že jsem se oženil v křesťanské zemi s kře-
sťankou, ale že jsem se usídlil v Turecku,
že jsem zapřel víru, já, jenž si jí tolik vážím
Mimo to opustil bych ty muže, které jsem při-
vedl s sebou, v pravém středu Turecka! Mohli
by ztratiti duši a já bych byl příčinou jejich
ztráty, protože mojí vinou přišli o svoboduí
Jakkoli se jim zdály mé důvody mocné.
přece byla touha, jež je ovládala, tak velká, ž
mí řekli. — „Musíš zůstati.“ Vida, jak jsou roz-
hodní, namluvil jsem jim, že posílám kamaráda
na fregaty, vyzkoumat smýšlení mých lidí, b
se vědělo, jak se budou na věc dívat, a dle
toho, co uvidí, že budu jednati.
Papp
Alonso
Jiří
Malta
Turecko
22
article
Můj soudruh se odebral k přístavišti a vy-
pravoval celou událost, jíž byli všichni lidé
nadšeni. Ale zdali zde, kde jsem seděl, mne
měli rádi, tam usilovali o mne ještě mnohem
více lidé mě paluby. Jali se chápati zbraní
vypálili z každé fregaty jedno čtyřliberní dělo,
namířivše je na větrný mlýn, který byl naproti
a nedaleko přístavu, a vzkázali po mém kama-
rádovi těm, kdož mne zdržovali, aby mne ne-
chali odjeti, nebo že vezmou zemi útokem
vyplení ji, neboť to je odměna za všechny velké
služby, které jsme jim prokázali
Ostrované byli nadšeni, že jsem tak milo-
ván a pravili: —— Neklamali jsme se, chtějíc
vás za pána. Alespoň nám tedy dejte slovo, že
se vrátíte, až vyplníte své povinnosti.“ — „Zde
je.“ Prosili mne, abych podal dívčince ruku
políbil ji na ústa. Což jsem s radostí učinil;a
jsem jist, že kdybych se byl chtěl s kráskou
pokochati, že by to bylo snadné. Pappa dal
mi tři koberce tak krásné, jak si lze jen přát
divčinka dva páry pěkně vyšívaných polštářů.
čtyři kapesníky a dvěberriola s, vyšívané
hedvábím a zlatem. Poslali spoustu občerstvení
mým fregatám a rozloučil jsem se. A nebyl
pohnuti méně, než budou o soudném dnu.
Papp
23
article
Povídka o napálených
zlodějích.
Povídka o napálených
zlodějích.
Z knihy „Le piacevoli Nolti“ di M. Giov an-
francesco Straparola přel. Kivi
(Velmi oblíbená kniha Straparolova vyšla v letec
1550—53, černá někde přímo z (Tisíci a jedné
noci, na něž upomíná svým rámeovým vypra-
vovánin
Nedaleko Imoly, města dosti mstivého
za našich dnů téměř zničeného politickým
nesváry a stranictvím, jest vesnice, zvaná Po-
stema, v níž byl kdysi farářem kněz, zvaný
pan Podšitý, člověk vskutku bohatý, jenž
úžasně skrblivý a skoupý. K vedení domác
nosti měl chytráckou a prohnanou ženu, Ninu
která byla tak prchlivá, že nebylo člověka
jemuž by se neodvážila říci, co je zač. A je
likož byla věrná, řídíc mu obezřetně majefek
měl ji velice rád. Když byl tento dobrý kně-
mlád, byl z těch pěkných chlapíků, jimit
oplývá území imolské; ale když sestárl, těžce
se mu chodilo.
Nolti
M Giov
Straparolův
Nina
Imola
24
article
Proto radila mu často jeho dobrá služka.
by si koupil koně, aby nezkracoval svých dní,
chodě tolik ve stáři pěšky. Pan Podšitý, přel
možen prosbami a naléháním své služky, ode-
bral se jednoho dne na trh, kde uzřel mezk.
jenž se, jak se mu zdálo, hodil k jeho po-
třebě, a koupil ho za sedm dukátů. Jenom že
se stalo, že na tom trhu byli tři dobří kama-
rádi, kteří žili raději z majetku bližního než
svého, jak se to děje až podnes. Jakmile vvi-
děli, že si pan Podšitý koupil mezka, tu je-
den z nich pravil ostatním: „Kamarádi, chcí.
aby byl tento mezek náš.“ — „Jak pak by-
chom to asi udělali?“ pravili druzí. — „Chci,
řekl, „abychom číhali na cestě, po níž pojede.
a to vzdálení na čtvrt míle od sebe, a každý
z nás aby mu zvláště řekl, že koupený mezek
je osel. A budeme-li v tom za jedno, snadn
dosáhneme osla.“ A opravdu odebrali se-
shodnuvše se, rozestavili se po cestě tak, jak
se uradili; a když pan Podšitý jel mimo, jeden
z padouchů mu pravil, dělaje, jakoby přichá-
zel odjinud než z trhu: „Požehnej vás bůh,
pane.“ Načež odpověděl pan Podšitý: „Bud
mi vítán, bratře.“ — „Odkud přicházíte?“ ptal
se zloděj. — „Z trhu,“ odpověděl kněz. —
25
article
„Co pak krásného jste si koupil,“ pravil kum-
pán. — „Tohoto mezka,“ odvětil kněz. —
„Jakého mezka?“ pravil padouch. — „Toho,
na němž jedu,“ pravil kněz. — „Říkáte to
vážně nebo žertujete?“ — „Proč pak?“ pra-
vil kněz. — „Protože se mi zdá, že je to
spíše osel než mezek.“ — „Jakže, osel?“ pra-
vil kněz a beze slova jel spěšně po svých.
Nebyl ani, co by lukem dvakrát dostřelil,
když potkal druhého kumpána, jenž mu pra-
vil: „Dobrý den, pane, odkud přicházíte?“ —
„Z trhu,“ odvětil kněz. — „Byl pěkný trh?“
pravil kumpán. — „Ano, slušný,“ odvěti
kněz. — „Neučinil jste nějaký dobrý nákup?“
pravil kumpán. — „Ano,“ odpověděl kněz.
koupil jsem toho mezka, jak vidíš.“ — „Mlu-
víte pravdu?“ pravil kumpán, „že byste ho
byl koupil za mezka?“ — „Ano,“ odpověděl
kněz. — „I jděte, vždyť to je osel,“ pravil
kumpán. — „Jakže, osel?“ odvětil kněz. „rek-
ne-li mi to ještě někdo, dám mu ho.“ —A
pokračuje v cestě, potká třetího kumpána,
který mu řekl: „Buďte mi vitán, pane, bezpo-
chyby přicházite z trhu.“ — „Ano,“ odpově-
děl kněz. — „Co pak jste si koupil pěkného?“
pravil milý chlapík. — „Koupil jsem si, jak
vidíš, tohoto mezka.“ — „Jakže, mezka? Ří-
káte to vážně nebo žertujete?“ — „Říkám
ti pravdu,“ pravil kněz, „a naprosto se ne-
vysmívám.“ — „ó, ubohý muží,“ pravil pa-
douch, „což pak nevidíte, že to je osel a ne
mezek? Ti mizerové, jak vás podvedli.“ —
26
article
Uslyšev to, řekl mu pan Podšitý: „Již dva
jiní mi to řekli, ale nemohl jsem tomu uvě-
řiti.“ A sestoupiv s mezka, řekl mu: „Vem
ho, daruji ti ho.“ — Milý chlapík ho vzal, dě-
kuje mu za jeho štědrost. Pak odešel za svý-
mi kamarády a nechal kněze pěkně capati
pěšky. Jakmile se pan Podšitý vrátil domů.
začal vypravovati Nině, jak kupoval soumara,
a domnívaje se, že koupil mezka, koupil osla.
A jelikož mu to cestou řeklo několik lidí, Ja-
roval ho poslednímu z nich. Tu mu Nina
řekla: „O, ubohý člověče, což pak nevidíte,
že vás to ošálili? Myslila jsem si, že jste
přece chytřejší. Na mou věru, mně by to byli
neudělali.“ — Pan Podšitý jí praví: „Jen se
nestarej, ošálili-li mne jednou, já je ošálím
dvakrát, nepochybuj o tomi neboť ti, kdož
mne takto oklamali, se tím nespokojí a ob-
jeví se s novými úskoky a budou hleděti, aby
mi vyrvali z rukou něco jiného.
Nina
Ninos
27
article
V oné vesnici byl nedaleko domu kněze
rolník, jenž měl mezi svými kozami dvě, jež
si byly tak velice podobny, že nebylo lze ro-
zeznati jednu od druhé. Kněz koupil oběa
hotově je zaplatil. Nazítři nařídil Nině připra-
viti krásný oběd, protože chce pozvati ně-
kolik svých nejdůvěrnějších přátel, aby k ně-
mu přišli poobědvat, poručiv, aby uvařila te-
lecí maso a aby upekla kuřata a ledvinovou
pečeni. Pak ji dal něco koření s rozkazem,
aby udělala nějakou dobrou pochoutku a ko-
láč, jak obyčejně dělává. Učiniv to, vral-
kněz jednu z koz a uvázal ji ku plotu v za-
hradě, dav jí žrádlo, a druhou uvázal na pro-
vaz a vedl ji na trh. Sotva že tam příšel,
objevili ho tři oslí kumpáni: a přišedše k ně-
mu, pravili mu: „Buďte vítán, pane! Copak
tu děláte? Chcete si koupiti asi něco krás-
ného?“ — „Jsem zde,“ pravil, „abych nakou-
pil potravin, protože dnes dávám několika
svým přátelům oběď. A kdyby vás těšílo zú-
častniti se ho, udělali byste mi radost.
připr
28
article
Mili kumpání nabídku rádi přijali. Pan
Podšitý, nakoupiv, čeho měl zapotřebí, naložil
veškerý nákup koze na záda a v přítomnosti
tří kumpánů pravil koze: „Jdi domů, a řekní
Nině, aby dala vařit telecí, aby upekla ku-
řata a ledvinovou pečeni; řekni ji také, aby
udělala z tohoto koření nějaký dobrý kolč
a nějakou dobrou pochoutku, jak to děláváme.
Rozumíš? Jdi s bohem.
Koza, obtížená tímto nákladem a puštěná
na svobodu, odešla: ale neví se, do čí rukou
padla. Potom kněz a tři kumpáni, s několika
jinými jeho přátelí se prošli jednou nebo dva-
krát trhem a jelikož se jim zdálo, že je čas
k odchodu, odcházeli do příbytku knězea
vešedše do dvora, spatřili u plotu milou kozu,
jež přežvykovala spasenou trávu, a domnívali
se, že je to ta, na niž naložil kněz masa, by
je donesla domů; čímž byli velice udiveni.
Jakmile vstoupili do obydli, pravil pan Pod-
šitý Nině: Učinila jsi, co jsem ti vzkázal po
koze? Byla prohnaná a porozuměvši, co chce
říci kněz, odpověděla: Ano, pane; upekla jsem
kuřata a ledvinovou pečení a dala jsem vařiti
telecí. Potom udělala jsem koláč a zákusek,
nadivši je kořením, jak mi to řekla koza.
Nina
29
article
Nuže dobře, pravil kněz. Tři kumpáni, vidou-
ce pečeni, vařené maso a koláč na ohništia
uslyševše slova Ninina, užasli nadmíru; a za-
čali mezi sebou uvažovati, jak by kozu získa-
li. Když se oběd chýlil ke konci a když se již
mezi sebou usnesli, že kozy dobudou a ošálí
kněze a když viděli, že se jim to nepodaří,
řekli mu: „Pane, tu kozu nám musíte prodat.“
Milý kněz odpověděl, že ji nechce prodat.
protože není denáry k zaplacení. Kdybyji
však chtěli nicméně vší mocí mít, cení si ji
na padesát dukátů. Mili kumpáni, domníva-
jíce se, že nalezli bob v koláči, mu vysázeli
okamžitě 50 dukátů. „Chci vás upozorniti.
pravil kněz, abyste na mne nenaříkali. možná,
že vám nebude tak sloužiti, jako mně, jelikož
vás ze začátku nebude znát, protože na vás
není ještě zvyklá.“ — Ale kumpáni, neodpo-
věděvše mu, odcházeli celí rozradovaní a do-
vedli kozu domů a řekli svým ženám: „Zítra
nám nepřipravujte oběd, dokud vám domů ne-
vzkážeme.“ — Potom odešli na náměstí a na-
koupili kuřata a jiné potraviny na oběd a na-
loživše všechno na hřbet koze, kterou vzali
s sebou, řekli ji vše, co chtěli, aby udělala
řekla jejich ženám
Koza, obtěžkaná takto potravinami, ocit-
nuvši se na svobodě, dala se na cestu a přišla
tak záhy, že jí od té doby vůbec nespatřili.
Když nadešla hodina oběda, milí kumpáni se
vrátili domů a ptali se žen, přišla-li koza s po-
travinami domů a udělaly-li, co jim po ni
vzkázali. ženy jim odpověděly: „Ubozí vrto-
Ninin
Koza