1
masthead
Ročník padesátý třeti.
2
masthead
V Praze, v neděli 2. února 1913.
Praha
4
article
Narannt a večerní listy
předplácí se
V Praze v administracis
sa měsle. . . . . . 2 K —
na čtvrt leta . . . . 6 K —h
s dvoji donáškou
na měste. . . . . .
na čtvrt leta : . . . 7 K eh
vo fllálkácht
na měsio . . . . . 2 K 30
Poštou-
ca měslo. . . . . .
a čtvrt leta : . . . 9 K 8bh
s dvoji zásílkou
ns měsie-
na čtvrt lata -
:ke
Dnešní číslo pro Prahu jest o 20
stranách, s přílohou pro venkov
o 24 stranách.
Praha
5
article
Před tajemným zejtřkem!
Před tajemným zejtřkem!
Zaslepený furor mladoturecký — snad
jiným furorem poštvaný — zpřetrhav ca-
řihradským převratem rázem celou téměř
již setkanou osnovu balkánského míru, za-
vinil výpověď příměří a znovuzahájení
války na březích skrvavené Marice. Již
zítřejším dnem 3. února hrozí obnovení
strašného zápasu rekovných vojsk bulhar-
sko-srbských, jakož i černohorských s po-
sledním zoufalým náporem odvěkého ne-
přítele a zhoubce, který přes všechny utr-
pěné, zdrcující porážky nechce povolit, ale
znovu se vzdorně vypíná a kasá, jakoby
byl schopen hrozné odemsty.
„Máme Evropu před sebou, ale za ná-
mi stojí 400 milionů Mohamedánů. Pad-
neme-li, svět se zachvěje!“ Tak
se volá na táborech mladotureckých a ve-
litel Drinopole-Odrinu Šukri paša, zaslal
prý velkovezíru telegram, v němž praví:
„Budu tak dlouho klásti odpor, pokud mi
zbude jediný muž. A toho pak vlastní ru-
kou zabiju. V Drinopoli jest 40.000 Bulharů;
však nežli vydám Drinopol nepříteli, bude
těchto 40.000 Bulharů zahalenov
rubášíchl
Všechno neštěstí nebylo s to zmírnit
ukrutnou mysl pověkých mučitelů lidu
křesťanského.
Kolují pověstí, že prý ještě v poslední
chvíli, mezi dneškem a zítřkem, diplomacie
evropských velmocí vynasnaží se domlou-
vati v Cařihradě k rozumu, žádajíc součas-
ně spojence balkánské, aby možno-li ještě
chvíli s úderem poshověli, že snad přece
se nějak podaří dalšímu krveprolití uva-
rovati. Než, plamének naděje v možnost
podobnou v táboře spojenců balkánských,
dokmitává na shasnutí.
Náš výborně informovaný sofiiský
zpravodaj líčí nám výstižně a živě kritický
ráz situace balkánské v dnešní historické
chvíli touto pozoruhodnou depeší:
Marika
Bulhar
Evropa
Drinopol
Buda
Cařihrad
Odrin Šukri paša
6
article
Čm. Ze Sofíje, 1. února. (Zvl. telegr.
„Národních Listů“.) Kabinety evropské
zase jednou přeceňují svůj vliv a podce-
nují rozhodnost balkánských spojenců,
holedbajíce se nadějí, že budou moci tře-
b i v posledním okamžiku zamezít ob-
novení války. To by se mohlo stát jen
tehdy, kdyby Mladoturci do pondělka
7. hodin večer prohlásili, že odstupu-
jí Odrin. Na něco takového však není
naprosto žádných vyhlídek; ale kdyby se
tak i stalo, muselo by se odstoupení
Odrinu provést fakticky a to hned,
dříve, než by jinými slovy řečeno: si-
tuace se zhoršila pro Turky v tom smy-
slu, že by museli vykoupit nové příměří
předběžným odstoupením Odrinu. Na to
však není naprosto žádné naděje a proto
v pondělí zcela určitě zahovoří
děla. Pak-li pád pevnosti odrinské
změní náladu vlády v Cařihradě, pak no-
vé válčení může býti ukončeno v něko-
lika dnech; jinak se otevírá perspektiva
strašných bojů o Čataldži i —
Cařihra d.
Nicméně tyto válečné podniky poli-
ticky i teritoriálně ohraničené, ne-
musejí vyvolat žádného nebezpečí pro
všeevropský mír. Nebezpečí mu však
hrozí se strany rumunské! Poslední
požadavek rumunský po odstoupení čáry
Tutrakan-Balčik je pouhou pro-
vokací zdravého rozumu a vší politické
slušnosti.
Turek
Cařihr
Sofíje
Cařihrad
TutrakanBalčik
7
article
Vůdcové všech bulharských stran
politických prohlašují s vášnivou rozhod-
ností, že žádná vláda bulharská, ani žád-
né sobrání nikdy by nemohly přistoupit
na něco podobného. Sama vláda bulhar-
ská zdá se, že nevidí prozatím žádného
určitého východiska ze slepé ulice, vy-
tvořené požadavky rumunskými. Mám
však dojem, že skládá jisté nadějev
Rusko, které, pravda, samo přimělo
Bulharsko k zásadnímu ústupku terito-
riálního odškodnění, které však zdá se,
postavilo by se proti přehnaným
požadavkům Rumunska.
Ukázalo-li by se Rumunsko zatvrze-
lým, bylo by to možné východisko mezi-
národních zápletek!
Zdejší vládní kruhy oddávají se však
naději, že Rumunsko přestřeluje do
Tutrakanu, aby tím jistěji mohlo trefi
Silistrii.
Ano, tak i nám se jevi obraz balkán-
ské tragedie při počátku pátého dějství
její: napínavý a chmurný, až se dech tají
Bulhaří doufají v účinné konečné zakroče-
ní Ruska v Bukurešti v zájmu smíru mezi
Bulharskem a Rumunskem, pohrávajícím
si tak svévolně s ohněm uprostřed evrop-
ských pracháren. Avšak kdo ručí, že dá
si ponoukané Rumunsko říci, že po-
slechne domluv Ruska a zmírní své
nároky na část území bulharského na míru
slušnou, se ctí a životním zájmem Bulharů
srovnatelnou? A neučiní-li tak, nýbrž ob-
sadí-li vojensky známý ten pruh území
bulharského od Tutrakanu až po Balčík na
břehu černomořském ve chvíli, kdy Bulhaři
budou utkáni v boji na život a na smrts
Turčínem před Drinopolí, neb u srubů ča-
taldžských? Co potom? Dokročí pak Ru-
sko na Runnuny prostředky donucovacími?
Bulhar
Turčín
Drinopolit
Rusko
Bulharsko
Rumunsko
Tutrakan
Silistrie
Bukurešť
8
article
Až dosud osvědčilo za celé války bal-
kánské tolik trpělivosti a zdrželivosti, že
učinilo se o záchranu všeevropského míru
nade vše zasloužilým. Všechno pro mir
bylo stále stěžejným heslem politiky ruské
a jest jím zajisté podnes. V duchu této po-
litiky mírové šlo Rusko při vší své blaho-
vůli k jižním Slovanům tak daleko, že sam
protivníci jeho nejednou museli uznat jeho
konejšivé snahy, působící v těžkých chví-
lích ke zmírnění na př. sporu rakousko-
srbského v příčině Drače neb Albanie.
Než i nejmírumilovnější politika má
přirozeně své meze a sebe lepší úmysl
zdržeti se každého vlastního důrazného
zakročení může býti zmařen svévolí a vy-
zývavostí zpupného souseda. Nevíme pro-
to, šlo-li by sebezapření Ruska i tak da-
leko, aby zústalo pasivním divákem i teh-
da, kdyby Rumunsko bezohledně podniklo
nyní loupeživou výpravu proti Bulharsku.
Zda by ruský meč sám od sebe nevyletěl
z pochvy, kdyby na zítří Rumuni nepřá-
telsky přešli přes Dunaj proti Bulharsku,
aby je oloupili o kus země jeho, a tak pro
budoucnost zaseli dračí setbu nové války
při ústí Dunaje?
Bohudík, nejnovější zprávy z Bukurešti
nezní již tak nebezpečně jako v prošlých
právě dnech. Aspoň prý Rumuni již tak ne-
hartusí na neprodlenou povol-
Slovan
Rumun
Rusko
Drač
Albánie
Rumunsko
Bulharsko
Dunaj
Bukurešť
9
article
Dabžaroa
Dabžaroa
moderní torze-
X Staré tvrze a redutj-
Zemní 6atterie a znkopy-
Měritko 1.100.000.
tema 1am
X Stará tvrz
10
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, 1. února.
5— (Kronika.) Není pochyby, biogra
je nepřítel divadla. Však kdo ví, ne-li také
— obroditel? Něčím aspoň už znamenite
prospěl. Dokázal nade vši pochybnost ve-
likou, živě cítěnou potřebu zás tupu
potřebu vidět a podivanou se ba-
vit. Nikdo posud potřebu laciného je-
viště tak zřetelně nedoložil. Je tu o čem
přemýšlet. A milovníků, kteří se zajímají.
není málo. A dost i těch, kdo by pomáhali
kdyby kde bylo.
Ovšem mají věci své stránky.
Nebyl jistě jediný z přátel domácí pro-
lukce, kterého napadlo:
— Proč pak právě laciné divadlo
mélo by být domácí produkci bližší, nežl
drahé?
Odpověď k námitce není těžka. Dává
ji krátce a jasně sám dnešní stav našeho
domácího divadelnictví. Třeba se zastavi
na nároží u divadelních cedulí a srovnávat.
Domácí práce není-li tu takřka vyloučena?
Je výjímkou, která jen potvrzuje pravidlo
A příčiny jsou zjevny. Drahé vstupné.
málo obecenstva. Čím dražší divadlo, tím
užší obecenstvo. A čim to je užši, tím ča-
stěji třeba, aby titéž lidičky se vraceli.
tím více třeba je lákat, tim dráždivějšíeh
prostředků užívat. Jediná pomoc, která tu
zbývá je — cizí produkce.
— Proč pak zrovna cizi?
Prostě z důvodů číselných. Množstv
vítězí. Kde větší množství, je snadnější vý-
běr . . . Z veliké nádržky vždy možno
snáze čerpat, nežli z tenkého praménku.
A domácí produkce je teninký pramének
proti obrovské nádržce cizí. Tam venku za
hranicemi je široký svět, je veliký počet
Praha
11
article
nost Bulharů, nýbrž chtějí prý dále po
dobrém s nimi vyjednávat.
V jaké-li souviskti s tímto stavem
věcí na jižním Dunaji jest událost tak vý-
znamná, jako jest dnešni výprav
zvláštního posla s vlastním li-
stem našeho panovníkak caru
ruskému, brzy snad se objevíl Jisto jen
tolik, že skutek ten vykládá se ve Vídni
jako známka zlepšeni poměru ru-
sko-rakouského a tudíž jako dobré
znamení pro mírl
Bulhar
Dunaj
Vídeň
12
article
Naděje na zakročení mizí.
Naděje na zakročení mizí.
Z Cařihradu, 1. února. (K. k.) V diplo-
matických kruzích se nyní uji-
šťuje, že neuvažuje se již nynío
možnosti zakročení, čelícího k tomu,
aby se zabránilo opětnému zahájení
války.
M. Z Kolína n. R., 1. února. »Kölnische
Zeitung« oznamuje z Berlína: Na spo-
lečné zakročení nepomýšli s
— jak se časopisu tomuto sděluje — ny n
ani u Porty, ani u států bal-
kánských. Zakročení k zacho-
vání míru může se státi však
jiným způsobem, o čemž roz-
hodne se na dnešní koníeren i
velvyslanců v Londýně. Přes
kolující pověsti netřeba se obá-
vati, že konference velvyslanců
Port
Cařihrad
Kolín
Berlín
Londýn
Kölnische Zeitung
16
article
Toliko nepstrnou severn čtvrt pevnosti drinopolské na pravém břehu protékající ji
řeky Tundže nabízí — a to ještě dle nezaručených zpráv — mladoturecká vláda vítězům
slovanským! Pětkráte tak velká jihovýchodní část města na levém břehu Tundže se starými
hroby sultánskými má zůstati Turecku... Nabídku takovou ovšem spojenci balkánští roz-
hodně zamítají a zahájí pý již zejtřkem úsilovné dobývání Drinopole.
tam jde všecko do velikých rozměrů. Je tam
množství zásob, množství talentů, množstv
zkušenosti, množství příznivých okolností
všeho druhu, které rodí a zabezpečují
úspěch. Co znamená divadlo a divadelní
svět, je tam vše starší, vyspělejší, nepoměrně
hotovější a netřeba, než ruku vztáhnout.
aby vše, na čem sejde, bylo k službám.
A když naše domácí scény, podle zákona
živnosti nutně zápasí o své byti, jaký div
že pilně vztahují ruce tam, odkud kyne
spása a sahají k cízí produkci, aby sobé za-
bezpečily potřebný — příliv obecenstva. Nedá
se to jinak myslit. Domácí práce není prostě
schopna soutěže, vůče tomu přívalu živlů
— A kdyby nakrásně vznikla nejlací-
nější prostonárodní scéna! Což to pomůže?
Turecko
Drinopol
17
article
Tím přece domáci produkci nepřibude —
síly?
Jakž by nepřibylo! Přibude živné půdy
a z půdy rodí se síla. Činitelé divadelního
života stojí k sobě v poměru vzájemnosti.
Tvorba je slabá, nemá-li, kde se vyvijeti.
— A co by na tom změnilo právě la-
cin é divadlo?
Získalo by především množs tvi di-
váctva. Kde velké množství se střídá, tam
jedinec méně často přichází na řadu, lidičky
jsou méně vykoukaní, jsou spokojenější
vděčnější.
— A v naivnosti obecenstva, že by
byla spása?
Tak ješt! či snad všechen mocný rozvoj
divadla a vůbec všech uměn, nebyl založen
právě prostotou a nedotknutostí své živné
půdy mysli obecenstva? A v mlsnotách
vkusu a přepychu zdali vždy neklíčil příšt
— úpadek a rozvrat?
é divadlo
18
article
Jiného přítele myšlénky znepokojuje
otázka nákladu. Vzal tužku do ruky a
počítá. Jaké jistiny při nejmenším bylo by
zapotřebí, aby »na něco řádného« bylo lze
vyloučí se dobrovolně z akce
nebo se dá vyloučiti. Mocnost
budou usilovati až do posledn
chvíle o to, aby čelily opět-
nému vypuknuti války. Něme-
cko předcházelo již dobrým
přikladem, pokud jde o rady
státům balkánský m.
Přípravy k válce.
Z Cařihradu, 1. února. (K. k.) Zdejš
armádní velitelství vyzvalo vyšš
i nižší důstojniky, civilní úřad
níky a vojáky armády ottoman-
ské před Čataldží, aby se ne
prodlené vrátili ke svým plukům
Důstojníci východni armády, kteří zůsta í
ještě v příkaznosti, dostati rozkaz přihlásie
se do 24 hod n, aby se opět odebrali na svá
místa. Důstojníci, kteři budou dnes odpoledne
zastiženi ještě v Cařihradé, budou neprodlene
z armády škrtouti Kurdský senátor Abdui
Kadír vyzvat Kurdy, kteří se přihlásili za
dobrovolníky, aby se přihlásili v přijímac
kanceláři.
Kadír
Kurd
Cařihrad
20
article
Z Cařihradu, 1. února. (K. k) »Tanine píše
Zejtra bude buď pochovana sla v e
historie šesti století, anebo dobu-
deme znovu největší neodvislost
naší národní síly. Musíme se všlchni učiti
z proslulého dekretu z r. 1871, kterým byl mobi
lisován celý francouzký národ.
(Poslední zprávy viz na straně 6.)
Cařihrad
22
article
i jen pomyslit? Nějaký stotis cek nač pal
stači? A jak by bylo těžko, i jen tu bez-
mocnou téméř sumu sehnat! Kolik má přáte
myšlenka? Tisíc? A dal by snad každý po
stovce? Za dnešních bídných časů? Či by
snad se našlo deset tisíc těch, kdož by chtěli
složit — po desítce? Ať tak neb tak, my-
šlenka zdá se málo nadějnou střízlivému
rozpočtu.
Pravda, nejlahodnější je hra s okrou-
hlými čísly! Položte jen půl milionku na
vhodnou budovu. Nikterak tuze nákladnou.
rozumí se. Jen právě vhodný krov, dost
pevný a způsobný pro dva licíce diváků.
Pak druhý půlmilionek provozovací, aby
hned byla listota do začátku. A pak už jen
sestavit potřebný soubor sl, vyhledat zku-
šenou, spolehlivou ruku, která by odpoví-
dala za dílo, a vzhůru prapor! Královská
Praha byla by o nový, krásný podnik bo-
hatší. Laciné Prostonárodní divadlo, scén
s nejmenšími cenami pro lid, sedadlo z
třicet, dvacet, deset, pět drobných penízk
nastoupila by slavně svoji dráhu. Možno-
rozřešit otázku jednodušeji a více —
pohodlně?
Praha
23
article
Arcil Kde pak ve světě lítají tak libezné
upečené holuby tak rovnou na talíř?
Bezpečnější byl by rozhodně poče
cestou méně — pohodlnou. Má-li kde co no-
vého vzniknout, něco velkého a pěkného
je-li pak tuze radno počitat hned s hoto-
vými událostmi a dokonce s divy? Nejmo-
hutnější stromy právě z drobných semínek
vyrostly. A hledáš-li přátele myšlenky.
není-li nejbezpečnější, brát v úvahu jen ta-
kové, kteří by z lásky k věci byli ocholni
ne snad se posadit k hotovému, ale vzít na
svá bedra hezky první — trudy a sta-
rosti?
Když před dvaceti lety pařížský pan
Antoine, mladý neznámý človiček, zakláda
se svými přáteli svoji novotářskou scénu
V drobném prodejir
ranni čislo o sobě . za sh
večarni
za dh
Ve fliálkách na veukovš-
ranní čislo . . . . . . i
večerni . . . . . . . . 5h
Ineeráty
platí se hotově napřed.
Přodplaceni a lnserty přijim
sdministrace v Marianské nl., a
Tam nscházejí se ti
redakce, tiskárna a sxpediee
„Národnich Listů-
Rukopisy se navracei
Antoine
24
article
Prof. Halban o politických a
hospodářských poměrech
v Haliči.
„České učení pro vědy politické“ učinilo
včera poprvé zajímavý pokus získat do řady
svých lektorů i cizi představitele politické
vědy a pozvalo vynikajícího učence a politika
národa nám nejbližšího, polského, aby podal
obraz o politických a hospodářských poměrech
v Haliči. Pokus byl ještě s jedné stránky zají-
mavý: prof. dr. Halban, který se uvolil
přednášeti, mluvil jen polsky, ale mluvil tak
výrazně a srozumitelně, že přednáška jeho se-
tkala se s naprostým pochopením, jež se proje-
vovalo častěji souhlasným voláním a potle-
skem, vděčně odměňujícím věcný, bystrý, ob-
jektivni a řečnicky půvabný výklad. I zevně
včerejší přednáška „Českého učení pro vědy
politické“ podávala zajímavý obraz; obvyklé
mladé porluchačstvo politického učení bylo
tentokráte doplněno vybraným obecenstvem.
předními zástupci českého světa vědeckého.
politického a hospodářského, kteří přišli vzdát
hold učenci bratrského národa, jenž při svých
vědeckých studiích nezapomínal ani styků
česko-polských. Prof. Halban rozvinul v širo-
kých rysech obraz polského politického života
v Haliči, ukazuje na paralelní vývoj s českými
politickými snahami. Jeho výklad o tom, jak
Poláci z „dráhy konspirujících helotů přešli na
dráhu uvědomělých politických bojovníků“, jak
byli nuceni omezovat své romantické sny pol-
ské v zájmu reálné politiky státní, bezděčně
nabyl pro nás téměř aktuální příchuti.
Přednáška zahájena byla předsedou „Če-
ského učení pro vědy politické“ p. drem. K.
Halban
profesor
doktor
Polák
Halič
Český učený pro věda
25
article
Kramářem, který přivítal a představil
vzácného hosta, jenž na to ujal se slova a řek
asi toto
Radost, kterou cítím, když v těchto mí-
stech mohu hovořiti, zvyšuje se vzpomínkou
historickou a uznáním plodů vaší práce. Když
dávné politické a kulturní základy národa če-
ského byly podervány, dovedli jste přes dlou-
hou porobu povznésti se a podat důkazy sily
které budí obdív. Vaše obrození podporuje
i naše naděje. Jsme vám vděčni za nejeden
podnět v minulosti. za civilisační svazek
XV. a XVI. století, a neméně i za to, co dne
u vás poučného vidíme.
Naše politické historické období, počína-
jící josefinismem, bylo zahájeno chmurným
příznaky. Pro Poláky josefinismus znamená
lím nepříjemnčjší stránku historie, že tehdy
Halič byla oddělena od ostatního Polska,
to v době yejvětšího úpadku polské říše. Ha-
lič nepocitila přímých následků obrodných
snab, jaké se objevily v Polsku po r. 1772, an
konstituce 3. května 1791, ani povstání Kos-
ciuszkova. Teprve po r. 1831 ostatní Polsko
začalo působít na Halič aspoň literaturou.
Bylo to asi v té době, kdy i u vás začal se
rozvíjetí národní ruch.
Rozdíl v povaze politické práce v Haliči
a v Čechách spočívá na dvou hlavních fak-
tech, že Češi r. 1526 spojili se s dynastií do-
brovolně a jako národní celek, kdežto Halič
r. 1772 byla odervána násilně od ostatního
Polska. Tudíž politika česká mohla být o
počátku politikou jednolitou, kdežto Polákům
v Haliči bylo bráněno bráti účast v celkovém
životě polského národa, bylo od nich žádáno,
aby byli jen Rakušany, ačkoli za hranicemi
Haliče a Rakouska vlastně žila větší část ná-
roda. Český národ sice podléhal germanismu.
ale nebylo od Čecha žádáno, aby se zříkal
druhých Čechů. Poláci nemohli v Haliči hle-
dat kompromisu se státem, dokud stát jich
polskost považoval za vlastizradu. Stát tlumil
Polák
Čech
Rakušan
Čecho
Halič
Polsko
Čechy
Rakousko
26
article
neměla společnost dohromady ani tolik grošů
zač se pořídí nová opona. Také nepodnikli
víc, než malé ochotnické jeviště ně
v sále zastrčené uličky města. Pr
hráli před prázdnými lavicemi, pře
stvem přátel a sezvaných hostí,
vštěvou na volné vstupenkya
havětí. Neměli právě víc, ne
svoji chuť do díla a svoji neoh
nost a vytrvalost k myšlence.
přivedli, je známo. Provedli sv
v celém současném divadelnictví.
divadélka v zastrčené pařížské uli
kdo nadál, idea obrozené scény r
po celé Evropě. Pan Antoine je d
čina pařížského divadelního světa, je
telem druhé státní scény a přátelé
v uměleckém okrsku sekvanském zab.
přední posice.
Ani česká Prostonárodní scéna neměla
by zapotřebí začínat hned hlučně a velkými
rozměry. Dokonce by ani nebylo nijak
radno. Tichý, skromný pokus a třeba
zcela ochotnický, byl by mnohem jistější
začátek. Ostatek je věc pevného záměrua
sily idey. Je věcí zivota schopného zárodku,
aby sám zapustil kořeny a z půdy zdravé
vyhnal do své — výše a šířky.
Ve kterých asi stavech a vrstvách by
nejspiše se nalezli přátelé pokusu?
Ukojit tu zvědavost bude ne bezpečněji po
stopě zájmů. Nejblíže s osudy divadla spou-
tány jsou zájmy literatury a divadelníků.
Novým jevištěm přibývá literaluře i kruhům
divadelně výkonným nové ohnisko činnosti.
A třídy a vrstvy obecenstva
Toť už úkol sám! Zamichat živlem, roz-
vířit hlubiny, strhnout za sebou a ovládnout
potřebný proudl
A první skromné začátky velkého díla?
Je zřejmo, jaký by měly úkol, Naznačit
dráhu, vymakat, vyzkoušet přibližnou kolej.
Antoine
Evropa