2
masthead
NARODNÍ LISTY.
3
masthead
2. února 1913. číslo 32..
4
article
hlavci a nesmyslníci, snad si nemyslíte, že b
vám mohlo zvíře sloužiti? Jste notně ošáleni.
věru, nebýváte klamáni proto, že chcete kla-
mati každodenně bližního, a přece na vás jed-
nou došlo. Ale kumpáni, vidouce, jak se jin
vysmál kněz, který jim vyrval padesát dukátu.
se rozyzteklili tak, že ho chtěli zabít, ať z to-
ho pojde cokoli, a uchopivše opravdu zbraně.
šli ho vyhledat. Ale prohnaný pan Podšitý.
který se přece jen o svůj život trochu obá-
val, nespouštěje kumpánů se zřetele, ze stra-
chu, aby mu neudělali nějakou nepříjemnost.
pravil své služce: „Hleď. Nino. Vezmi tent
měchýř, naplněný krví, a dej si ho podi sukni.
neboť budu, až přijdou ti zloději, svalovati ve-
škeru vinu na tebe, a předstíraje, že jsem na
lebe rozzuřen, píchnu tě do měchýře, načež ty
padneš na zem jak dlouhá tak široká, jakobys
byla mrtva, pak nech jednati mne.“ — Kněz
stěží skončil řeč a již přicházeli lupiči, kteři
se vrhli na kněze, by ho zabili. Ale kněz jim
řekl: „Bratři moji, nejsem příčinou toho, pro
mně chcete ubližovat. Možná, že tato služk
vám provedla nějakou nepříjemnost, já však
o ničem nevím.“ A obrátiv se k ni, uchopi
nůž a bodnuv ji špičkou, propíchl jí měchýř.
který byl naplněn krví. A ona předstírajíc, ž
je mrtva, padla na zem a krev tekla se všech
stran celými potoky. Pak dělal kněz, uzřev
tuto neočekávanou událost, jakoby toho lito-
val a začal křičeti: „Běda, já nešťastník, co
jsem to udělal? Jak jsem mohl tak hloup
usmrtit ženu, jež byla podporou mého stáři
Nina
5
article
Jak bych mohl bez ni žíti?“ Tu uchopil píšťa-
lu, zhotovenou dle jeho návrhu, a odkryl ji
šaty a vložil ji mezi její hyždě a foukal doni
tak dlouho, až se Nina obrátila živa a zdráv
a povstala. Vidouce to zloději, divili se, jako
nikdy dosud, a upustivše od vzteku, koupili
tuto píšťalu za dvě stě dukátů a vrátili se cel
rozradostnění domů. Potom se stalo, že je-
den lupič se rozzlobil na ženu a v tomto zá-
chvatu vzteku ji bodl nožem do břicha, načet
ona ihned zemřela. Tu uchopil manžel píšťalu
kterou koupil od kněze, a vložil jí ji mez
hyždě, právě tak, jak to učinil kněz, doufaje
že ji vzkřísí. Ale marně foukal, protože jej
ubohá duše opustila tento život, by se ode-
brala do druhého života. Tu mu pravil druhý
kamarád. který byl přítomen a který slyše
tato slova: „Jdi ty. hlupáku, ničemu neroz-
umíš; nech jednati mne.“ A uchopil svoji žent
za vlasy, pak podřezal ji břitvou hrdlo a ucho-
pil píšťalu a foukal ji do ní, ale nevzkřísilj
tím. Právě tak učinil třetí, takže zůstali všich-
ni tři bez žen. Odebrali se, jsouce nad tím
vztekem téměř bez sebe, do obydlí kněze, roz-
hodnuti, neposlechnouti již jeho báchorek
chopili se ho a vstrčili do pytle, by ho od-
nesli a utopili v nedaleké řece. Ale zatím, co
ho postupně jeden po druhém nesli, přihodilo
se jim cosi, a oni byli nuceni nechati ho
pytli a uprchnouti. Záhy potom šel na štěsti
kolem pastevec se stádem, pasoucím se na
jemné travičce, a jak tak chodil sem a tam.
Ninos
6
article
uslyšel naříkavý hlas, jenž pravil: „Chtěli mi
ji dáti a já ji nechci, neboť jsem kněz a ne-
mohu si ji vzíti.“ čímž byl pastevec všecek
udiven, nevěda, odkud vychází znovu a znovu
tento hlas. A otáčeje se na všechny strany
zpozoroval konečně pytel, v němž byl knet
žavázán a přistoupiv k němu za neustáléh
nářku kněze, rozvázal ho a nalezi kněze, je-
hož se tázal, z jaké příčiny je takto zavřen
pytli a proč tak křičí. A on mu odpověd
že pán města ho chtěl oženiti se svou dcerou
ale že ji nechce, protože je již příliš starý
kromě toho že je také kněz a proto že si -
nemůže vzíti. Tu ubohý pastevec, který slo-
vům kněze zcela uvěřil, mu pravil: „Myslíte
ípane), že by mi ji urozený pán dal?-
„Doufám, že ano,“ odvětil kněz, „kdybys by
zavázán do tohoto pytle, jako jsem byl já.
Pastevec vlezl do pytlc, kněz ho velmi pev
zavázal a vzdálil se poněkud od tohoto m-
sta i. se stádem.
7
article
Neuplynula ani hodina a již vrátili se lotř
na totéž místo, kde zanechali kněze v pytli
a nepodívavše se dovnitř, vzali pytel na rame-
na a hodili ho do řeky. Tak skončil chudál
pastevec místo kněze bídně život. Lotři, do-
mnívajíce se, že se náležitě pomstili, dali
na cestu k domovu a jak tak spolu hovořili
zpozorovali stádo ovec, které šlo nedalek
nich, takže se rozhodli, ukrásti pár jehňat,
přiblíživše se ke stádci, uviděli pana Podši-
tého, který byl jeho hlídačem, z čehož byl
celí pryč, domnívajíce se, že ho utopili v řece-
Pročež se ho zeptali, jak to udělal, že se do-
stal z řeky, a on jim odpověděl: „I jděte, jste
vy to řádní osli, neznáte nic. Kdybyste mne
tam byli hodili trochu dříve, byl bych se vrá-
til s desetkrát tak velkým počtem ovec.
Kumpáni uslyševše to, řekli mu: „Pane, ne-
prokázal byste nám dobrodiní a nedal nás do
pytle a nehodil nás do řeky? Činem tím stali
bychom se ze zlodějů pastýři ovec.“ — „Jsem
ochoten,“ odpověděl kněz, „udělati, co se
vám zlibí a není na světě věci, které by h
z lásky k vám neudělal.“ A našed tři pěkn
pytle, z pevného a důkladného konopí, vstrči
je do nich a zavázal je tak pevně, abys
z nich nemohli nikdy dostat, pak je hodil do
řeky a jejich duše daly se na cestu na místo
jehož si zasloužily, a pan Podšitý vrátil se k
své Nině, bohat denáry a dobytkem, a ži
ještě nějakou dobu dosti vesele
Podša
Kumpán
Nina
8
article
Starý hudebník.
Starý hudebník.
Napsal Hans A an ru d. — Z norštiny přeloh
Huso Kosterka
Pr-vní u-te-e-cha, utecha —? u-tě, jářk
tě, nu tak utěcha — první útěcha.
Sem — pa-tří — to, co — v — v — pre
pred, jářku, před — nu tak v před-chá-ze-ji-
k-a, jářku, ka-p-i-t tip ka-tip-o katipole —
Hm, hm. totě hrozné, jak mi dnes brejlo
špatně ukazují, či i ony mají mlhu — a odlo-
žil knihu, sundal brejle opatrně zpoza uší
jal se je otírati dlani.
Byl to kovář Ole, který seděl ve své mal
komůrce za jizbou a slabikoval v Jersimov
knize: „Boj a vítězství víry
Nebylo to s ním nyní dobré. Byla rados
se podívat, jaký býval kdysi chlapík pěkně
rostlý, velké a kostnaté postavy, kdežto nyí
vypadal, jakoby se v těch svých šatech úplně
ztrácel. Široká záda vytvořila oblouk, takže
malá hlava s ostrým nosem a drobnýma, še-
avýma očima zapadávala mezi ramena, nohy
staly se nepoměrně dlouhé a hubené; ode-
přely mu také své služby, proto používal dvou
berlí, chtěl-li se došourati jizbou, a oči již ne-
chtěly dobře rozeznati toho, co bylo na blíz-
ku. Prsty na pravé ruce byly zkřivené a ztrnu-
lé, avšak na levé byly ještě pěkně formované
a pohyblivé — to byly ty, kterými jezdíval
kdysi po strunách.
Neboť vedle kovaření byl Ole také míst-
ním hudebníkem
Je tomu již hezky dávno — jistě něja-
kých dvacet let. co měl housle. Posledně hrá
na taneční zábavě a když šel toho podzim-
ního jitra domů, s kloboukem trochu do týl
po náledí, sklouzl, rozbil housle a natlouk
se také pořádně do boku, a když přišel domů-
vhodil rozlámané housle do pece.
Od oné doby již nehrál, a když jeho k -
várna před třemi lety vyhořela, odložil také
kladivo a kleště a používal jen někdy pilníku
anebo spájídla u ohniště.
Hans
Ola
echa
9
article
Jinak přenechal nyní kovárnu své čile
ženě hbitých nohou, která ovšem byla o dva-
cet let mladší jeho a sám přestěhoval se do
komůrky — neboť tam nebylo ani hluku ani
průvanu — záda a pravá ruka zlobívaly h
trochu v průvanu.
Zde sedával nyní nejčastěji a se samotou
dostavilo se i to, že začal nyní ponenáhlu po-
mýšleti na sm.
Ne snad, že by byl myslil, že už ona
vnikla do jizby, natož do jeho těla, avšak dále
než v sousední farnosti jistě není, vždyť ne-
měl již daleko k osmdesátce
Ať tak či onak, bylo by na čase, kdyby
se již pomalu na ni připravoval — obzvláště
on, jenž kdysi býval velmi světácký, ba i n
tanečních zábavách hrával, třebas jest to u
dosti dávno.
Aby své povinnosti učinil zadost, koupi
si před třemi týdny „Boj a vítězství víry“ od
kočujícího kazatele a poctivě mu za to zapla-
til 3 marky a 6 šilinků. A jest to nedoceni-
telná kniha, sám kazatel to tvrdil — takž
nepotřebuje ničeho více než přečísti ji o
desky k desce.
A tim se také nyní pilně zaměstnával, jak
kdyby nemohl najíti klidu, dokud ji celou ne-
přečte.
10
article
Nasadil si znovu brejle, vzal do rukou
velkou, černě vázanou knihu, a nakláněl se
dlouho v před a do zadu, než našel příhodnou
vzdálenost pro svůj zrak:
„První útěcha. Sem — patří — to — c
v před —
Myšlenky jeho to však nesledovaly aor
bezděky pozvedl oči nad knihu a nad brejle
takže jeho pohled mířil oknem ven
Celý svah venku byl zaplaven lesklým
červenavým podzimním sluncem.
Bylo nedělní odpoledne a takové tich,
takové ticho. Nebylo pohybu, nebylo šumotu
ve stromech; byly ovšem už dávno bez listí
čněly holými větvemi do drsného vzduchu, jen
šťovik měl dosud věnec kovově žlutých list
kol plamenných, namrzlých klasů. Na polích
a lukách ležely pruhy stříbrně lesklého nálel
a mezi nimi vyčuhovala mraveniště se zlutou.
uschlou travou a nad tím vším rozlévalo mdlé
podzimní slunce teplou žlutěčer venou zář, jež
se leskla a odrážela v oknech protějšího stal-
ku Baekkemellu, stojícího na návrší na druhé
straně údoli.
11
article
Hm, je opravdu hezký den, a překrásno
počasí. Ale bude brzo již asi také konec, ne-
boť nad chlumem je obloha bělavě modrá
neuplyne mnoho nocí a bude tu sníh. Acl
ovšem, ovšem
Ne, toť zvláštní, jak se lesknou okna tan
naproti, v Baekkemellu? A jaký jemný koui
vystupuje z jeho komínu! Inu, pravda, vždy
tam byla večer taneční zábava — zapomně
vlastně úplně otázat se, jak dopadla. Na mou
věru, jistě trvala do rána. Inu ovšem, ovšem.
takový den byl také tenkráte, kdy si pohmo-
ždil kyčel.
— Hm — bylo by to zajímavé být
tam na ní. Ale dnes už nejsou taneční zábavy
takové, jako bývaly. Vlastné ta hudba na fou-
kací nástroje jest tím vším vinna! Ať si lide
řikají, co chtějí, ale nikdy není taková živost
při foukací hudbě jako při houslich! Inu, pr
rýňák a mazurku, či jak se všechny jmenují.
je pořád dosti dobrá, ale pro škotskou anebo
čtverylku — ať mne rohatý! — a což teprve
pro skočnou anebo pro náš halling.
Inu ovšem, vždyť není vlastně v cele ves-
nici nikoho, kdo by uměl se otáčet v hallingu
Věru bylo mu se usmáti, když si vzpo-
mněl, jak tenkráte, on, Mads Monsen, Mou-
sovic, jak mu říkali, vzal to od podlahy, a
Perhusen plakal smíchem — inu, Perhuse
byl tenkráte opilý — vždyť dal celý tolar n--
housle.
Kniha klesla mu na kolena.
Seděl s pohledem těkajícím v pěknem
podzimním slunci: a vzpomínky z mladých le
vynořovaly se zprvu jedna za druhou, potom
hromadně a vířily kolem něho veselým živo-
tem, spolu s hlasem houslí a skoky haliingu
omládl znova, byl vším stržen, zaťal pěst
broukal ty nejlepší věcí, které kdy sám, anebo
jiní byli řekli.
Monsen
Perhus
Moa
12
article
Najednou se z toho vyrušil, odsunul brejl
na čelo a přiklonil tvář k okenní tabuli
Přicházela černě oděná postava od Baet
kemellu. Hm, toť patrně některý z oněch, kte-
ří tam zůstali ležet a vyspali se tam.
A jde sem?
Ale co pak to má v rukou? — Něco dlou
hého, protáhlého a s držadlem. To přec v-
padá — na mou věru, oni tam měli housle.
Ovšem, slyšel také, že ten hoch z Per
husu si opatřil housle — avšak že by umě
hráti — a sice tak, aby se mohlo k tomu tan-
čiti —? ch ovšem, dnes ke kozlu dbaji malo
na tóny, jen když to jde dobře do taktul
Toť se rozumí, že je to mladík z Perhusu
poznal ho konečně — a nese pouzdro na hou-
sle —; inu takové velké ono jest — sám sice
neměl nikdy pouzdra na své housle, nýbrž
vždycky je nosíval zabalené v šátku — nu
a právě proto to také špatně naposled do-
padlo.
Na mou tě — ne — zrovna míří sem! Na
mou pravdu, jestli sem přijde.
Ach můj Bože, bylo by to potěšení vidě
zase housle!
Obličej jeho zazářil, ruce a kolena za-
čala se mu třásti — snad ho Perhusovic chce
požádat, aby —? Pohyboval bezděky prsty
levé ruky, jakoby probíral jími struny.
13
article
Kniha sesmekla se mu s klína na podlahu
Ne, co to dělá — ne — ne — toť jen tak.
Zvedl rychle knihu, sesunul brejle opět
na nos, odměřil vzdálenost a jal se šeptati:
První útěcha — — Nyni vešel d -
vnitř, nyní mu žena nabídla židli — Sem —
patří — to, cov pře — před — chá ze-
jícíka — kátip — kapitole bylo ře-
čeno, že — po ku — še — ní pos —
posti — huje po — u — ze — — —
nyní se ptá, je-li Ole doma, a jak se mu daří
— po-u-ze boha-b o-j-né — —
Co to teď řekl — říká to tam tak tiše, že
to zde neslyšet — a žena mu odpovídá — aie
také tak tiše — co si mají tak tíše povídati —z
Jeho uši pohybovaly se takměř v pravém
slova smyslu směrem ke dveřím, ale knihu
držel pevně a oči upíral ztrnule do ni.
Zavznělo zabrnkání na všechny čtyř
struny, a pak jemný zvuk v kvintě na konec.
Ach, bože, jak živě to zavznělo — prá-
vem pova-žuje se za — z a — za — n
to se tu setmělo, že se marně namáhá se čte-
Zvuky zaznívaly častěji a častěji, ale po-
řád na prázdných strunách, jež lákaly a vá-
bíly — načež rozléhl se silný tón, jenž jakoby
na něho volal! Bezděky postrčil knihu ku pra-
vé ruce a chopil se hole třesoucí se levou ru-
ním.
Ola
14
article
kou.
Vstal a odbelhal se ke dveřím. Musil s
opříti o dvéře, a při tom opřel loket na kliku
a stlačil ji dolů:
Dvéře se rychle otevřely dokořán sanry
sebou. Vzpřímil se a stanul vztýčeně v otvoru
dveří se širokým děckým úsměvem, knihu
držel v jedné a hůl v druhé ruce
Žena sebou škubla, jak tam stála, Perhu-
sovic, který seděl skloněn nad houslemi, chy-
staje se znova na nich zabrnkati, pozvedl
hlavu. Tak stáli oba chvíli a pohlíželi na sebe-
Potom pronesl mladík z Perhusu tlumene
a vážně:
„Dobrý dení“
„Ach dobrý den! Zdá se mi, že jsem do-
bře slyšel — — a proto jsem musil — —“ po-
hlédl na ženu a pronesl omlouvavě jiným tó-
nem: — setmělo se nějak rychle, že už ne-
mohu čísti; proto chci se přesvědčit, je-li to
zde lepší?“
Na její tváři objevil se nepatrný úsměv.
Přistoupila k němu a vzala ho pod paží
„Pojď, pomohu ti..
Kráčeli spolu jizbou; on upíral ztrnuie
oči na housle a oba zapomněli, že chtějí jiti
k oknu; posadila ho na lavici ke stolu hned
u pouzdra na housle.
Seděl chvíli a pošilhával po pouzdru.
„Nej co to tam máš?
„Hm — mladík z Perhusu se usmál — nu
hádej. snad na to přijdeš sám.
„Nepovidej. Myslím, že jsem něco tako
vého už také viděl.
„To jsem si právě myslil, jinak bych n
byl je vzal s sebou.
Ole seděl a laskal je zrakem.
Ola
15
article
„Jsou dobré?
„Nu, právě na to jsem se tě chtěl ylastn
zeptati.“
„Hm. To přece nemohu vědět.
„Ví-li to vůbec někdo u nás ve vsi, pak
to nikdo jiný není než ty. Nebyl bys tak la-
skav a nezabrnkal na ně?
„Ne, ne — zajímá mne sice prohlédnout
si je, ale dotknouti se jich nesmím — musím
nyní mysliti na jiné věci — tuhle jsou m
housle“ a — a vyzvedl rukou knihu do výše
Je to znamenitá kniha, vždyť jsem také za ni
dal 3 marky a 6 šilinků.“
„Nu, ale housle jsou mnohem pěknější.
„Ach — zavzdychl — nejsem již v tom
věku, abych ještě mohl pomýšleti na zábavu
— — snad kdybys zase příšel, až bych tuhle
tu celou přečetl.
Odložil nicméně knihu od sebe na stůl
Nastala pomlčka.
Konečně sklonil se mladik z Perhusu
přejel prstem po strunách.
Ole zašilhával k němu
„Nejsou dobře naladěny, jak slyším.
„Nejsou, ovšem.
Pomlčka.
„Snad abych zkusil naladit je.“
Mladík z Perhusu vzal housle a podával
mu je. Oči mu zářily a ruce se mu chvěly.
když je bral a dotýkal se jich, hladě je p
krku a pod hladkým, leštěným tělem.
„Ach, bože, jak se podobají Maritě! Ano.
Marita sluly mé housle, nazval jsem je podle
své první ženy.
Brnkal na struny a zkřivené prsty hma-
taly po kolicích. Kroutil a ladil a přikláněl
ucho k nim a pořád se mu to nezdálo dost
dobré.
Marita
Kroutil
Ola
16
article
„Snad abys použil smyčce?“
Dostal smyčec a namáhal se značně, aby
jej pevně sevřel zkřivenými prsty. Pak pod-
sunul housle pod bradu, položil tvář licho-
tivě k nim a jal se přejížděti po volných
strunách a ladil je. Konečně byly naladěny-
a nyní spustil prst na jednu ze stru.
Ozval se jemný zvuk, ale tak lákavě jem-
ný, že musil položiti i druhý prst na strunu.
A nyní padal prst jeden za druhým na vše-
chny struny — bylo pro ně zprvu velmi ob-
tížné vyhýbati se jeden druhému, ale pone-
náhlu oživovaly, ruka nabývala svého sta-
rého cviku a objímala pěkně hmatník.
Konečně ozval se dlouhý, protáhlý tón.
silnější ostatních, potom malá přebižka —
první takt to ke skočné. Najednou se zarazil.
první tón se však opět dostavil a nyní zavzní-
vala pevnými tóny, ale tápavě, pěkná mel -
die k písni: „Na boha jedině skládám svou
důvěru.
Čím dále, pokračoval v melodii, tím těs
něji přikláněl tvář k rozezvučenému tělu hou-
slí, oči mu zíraly do daleka a velké slzy ři-
nuly se mu po tvářích.
17
article
Nastal večer a tma. Světlo bylo dávn
rozžato a Ole pořád seděl s houslemi. V -
hmatal nejen škotskou, nýbrž i halling, a skoč-
nou a kvapík dupal sí nohou do taktu a mla-
dík z Perhusu naslouchal a Ole vypravoval.
jak to bylo tenkrát a tenkrát, podle toho, jak
se to pojilo k oněm rychlým taktům. Ale na
„Valderský“ nemohl nějak přijíti, hmatal
hmatal, naslouchal, a jakási úzkost se ho
zmocnila, jako kdyby právě tato melodie, na
kterou si vzpomenouti nemohl, obsahovala ví
než všechny ostatní. Při každé melodii, kterou
hrál, hmatal prsty, nepřijde-li na Valderský
a když mladík z Perhusu pohlédl na hodiny
a řekl, že nyní musí jiti, propukl Ole najed-
nou v pláč:
„Ach, bože, bože, že naň nemůže přijíti!“
Vzhlédl úzkostně, zdálo se, jakoby ne-
mohl dříve vydati houslí, dokud na onu me-
lodii nepřijde.
Tu řekl mladík z Perhusu:
„Jestli chceš, tak si zde housle neche
celý týden.
Ole vzhlédl zmateně, jako kdyby mu n-
rozuměl. Potom objevil se široký úsměvn
jeho obličeji, který zrovna tak rychle přeše
v úzkost:
„Ano, ne — ano —“ chopil se knihy ru-
kou, kterou držel smyčec, „inu, jestli si ty
půjčíš tuhle tu a slibíš mi, že si ji co nejdřív
přečteš; nemusíš však začít od začátku —
začni od: první útěcha.
čís. 478.
Ola
19
article
192/313
Všechny dopisy, šachové rubriky se týkajicí, budtei
adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II.
Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“.
Úloha čís. 919,
Dr. E. Palkoska, Praha.
II. cena v soutěži časopisu »Magyar Sakkujság-
Mat ve 3 tazích.
Úloha čís. 920.
J. G. Dunka. Pešt
III. cena v téže soutěz
doktor
E Palkoska
Dunka
Praha
Magyar Sakkujság
20
article
Řešení úlohy čís. 905. 1. Sa2—e6 Ke4x e5 z
Df2—e3— atd. 1. . . . 17xe6 2. Jg8—16- atd.
1. . . . Jb4—d5 2. Se6—15+ atd. 1. . . . Je8 jak-
koliv 2. Dí2—d4+ atd. 1.. . . jakkoliv 2. Ja3—
Řešení došlo celkem 73, z nichž 60 bylo správ-
ných, Správná řešení zaslali pp.: 1. V. Pergler.
Brno, 2. L. Košut, Jindř. Hradec. 3. V. Chmela.
Brno, 4. T. Staněk. Brno. 5. H. Wolí. Vídeň.
v. Juda, Kutná Hora, 7. V. Valouch. Dvůr Krá-
lové, 8. Fr. Dedrle, Brno, 9. F. Skalský, Lomnice.
10. V. Hora, Smíchov. 11. J. Najman. Kosmonosy,
12. B. Kurz, Ml. Vožice, 13. F. Krtička, KKladno,
14. A. Dyck. Smidary, 15. O. Hakl, Karl. Vary,
16. F. Čermák, Král. Vinohrady, 17. Š. Zimerman,
Písek, 18. E. Plott, Král. Vinohrady, 19. J. Tro-
níček, Žižkov, 20. R. Jandík, Praha, 21. F. Ada-
mec, Hostivař, 22. J. Petřík, Borovany. 23. S. Šerý,
Král. Vinohrady, 24. A. Švermová, Ml. Boleslav,
25. J. Novotný, Král. Vinohrady, 26. V. Jíra, Ml
Boleslav, 27. P. Tichý. Král. Vinohrady. 28. J. Ji-
roušek, Nymburk. 29. J. Kolár. Praha, 30. J. Šípek.
Praha, 31. J. Sova, Suché Vrbné, 32. R. Kominek.
Prostějov. 33. K. Skalička, Praha, 34. E. Sone-
wend, Prostějov, 35, F. Kominek, Brno, 36. JJos.
V Pergler
L Košut
Jindřichův
V Chmel
T Staněk
V Valouch
František
Dedrle
F Skalský
V Hora
J Najman
B Kurz
F Krtička
KKladno
A Dyck
O Hakl
Karl
Král
Š Zimerman
E Plott
J Tro
R Jandík
J Petřík
Borovan
S Šerá
A Švermová
J Novotná
V Jíra
P Tichá
J Kolár
J Šípek
J Sova
R Kominek
F Kominek
Brno
Hradec
Vídeň
Kutná Hora
Lomnica
Smíchov
Kosmonosy
Smidary
Vara
Písek
Žižkov
Praha
Hostivař
Boleslav
ml Boleslav
Nymburk
Vrbné
Prostějov
Skalička
d 4 +
sa 2
21
article
Spousta, Praha, 37, J. Pilnáček, Hnidousy, 38. J.
Dobiáš, Nový Bydžov, 39. Klub šachistů »Vyše-
hrad«, Praha, 40. Jan Mareč. Smíchov, 41. P. K
Traxler, Dub u Vodnan, 42. A, Zeman, Osiky, 43.
P. Jos. Cumpe, Týn n. Vlt., 44. M. Šouša, Libo
myšl. 45. M. Mayerhöfer. Uh. Hradiště, 46.
Vašta. Peralec, 47. J. Hrnčiř. Domašov, 48. Dr. k
Kodr. Vídeň, 49. J. Hostáň. Dvůr Králové, 50. A.
Voldán. Val. Meziříčí, 51. Fr. Bečvář, Praha, 52.
F. Dittrich. Kroměříž, 53 Fr. Havlíček. Vomice.
54. K. Pokoj, Blansko, 55. dr. O. Wild, Slaný, 56.
J. Baroch, Inšpruk, 57. A. Petrnoušek, Nymburk.
58. K. Maria, Hradec Králové, 59. J. Petřík, Smí-
chov a 60. J. Maizler, Čelakovice.
atd
Při losování, jež provedeno dne 29. lednav
Šachovním klubu »Dobruský« připadly vypsané
ceny následujícím pánům: Sbírka úloh Kotrě—
Traxler p. J. Petřík, učitel na Smíchově; sbirka
úloh J. Juchlího p. J. Jiroušek v Nymburce; sbírka
úloh dra. Dobruského p. K. Maria, Hradec Krá-
lové; sbírka partií mezinárodních turnajů v Praze
1908 p. V. Valouch ve Dvoře Králové a Weissova
sbírka úloh p. J. Komínek, Brno
J Pilnáček
J Dobiáš
Jan Mareč
Traxler
Dub
Vodnan
Zeman
M Šouša
Liba
M Mayerhöfer
Vašta
J Hrnčiř
Kodr
J Hostáň
A Voldán
František
F Dittrich
Havlíček
K Pokoj
Wild
J Baroch
Inšpruk
A Petrnoušek
J Petřík
J Maizler
Čelakovice
Dobruský
J Jiroušek
V Valouch
Weissův
J Komínek
Praha
Hnidousy
Nová Bydžov
Smíchov
Cumpe
Vltava
Domašov
Vídeň
Dvůr Králové
Val
Kroměříž
Francie
Blansko
Slaný
Nymburk
Hradec Králové
Hradec
Brno
Vyšhrad
23
article
Čís. 859. J. Moravec. 1. Ddl—cl co 2. Dens-
atd. 1. — SXd3 2. Db24- atd. 1. — Sc4 2. Jab
Čís. 860. C. A. L. Bull. 1. Sb5—a6 VXa6 (
Jb5 atd. 1. — bxa6 2. Je2 atd. 1. —d5 2. JJe
atd. 1 — eXd4 2. Sd3+ atd. 1. — Kd5, 2. Ji5-
atd. Bohužel vedl řešení 1. Jd4—e6 atd.
Čís. 861. G. Heathcote. 1. Dd3—h7 atd.
Čís. 862. »Terra«. 1. d2—d3 co DXf5+ atd
1. Sx23 2. Dal+ atd. 1. — Jd4 2. Dř4- atd
1. — 14 2. Vh5+ atd. 1. — Sc8 2. Ve4+- atd. Ne-
možná po 1. — Sc3l
Čís. 863. P. K. Traxler. 1. Je5—c4! atd.
Čís. 864. Dr. E. Palkoska. 1. Ví2—15 atd.
Čís. 865. Týž. 1. Sf4—c7 atd.
ato
Čís. 866. Dr. E. Palkoska 1. Se8—c6 o 2. D
atd. 1. — Sa8xc6 2. Sf6 atd. 1.— Jb8xc6 2. Dd?
atd. 1. — Jd4xc6 2. De6 atd.
Čís. 867. O. Důras. 1. Dh1—43 14 2. SXh7 atd
— Ki7 2. DXc3 atd. 1. — Sg6 2. Dd3 atd.
Čís. 868. B. Bosch. 1. Je5—c4 co 2. Df6ti. atd
1. — KXf4 2. DXí6 atd. 1. — Vd2 2. Se3l atd.
1. — c3 2. JXfé atd.
Čís. 869. J. Möller. 1. Dí7—g6 oo 2. Dg3+ atd
— Dd3 2. Jí7+ atd. 1. — Dí3 2. Jb7+ atd
1. — Dg4 2. Dxe6 atd. 1. — De3 2. Jb5+ atd
1. — eX15 2. Dg3— atd.
Čís. 870. A. Troitzki. 1. c2—c3+ KXc3 2..
Vb5+ 3. Kg4 Se2+ 4. Kh3 g4+ 5. Kg2 Ví5 6. b
Sí3+ 7. Kgi SXb7 8. f8D VX18 pat-
Čís. 871. P. J. Cumpe. 1. Jd4—e2 Sd3 2. Jeí
atd. 1. — Sa2 2. De3+ atd. 1. — K XK az
2. Je1+ atd. 1. — d4 2. DXd4+ atd. 1.— S e2
2. DXKc2 ald.
Čis. 872. J. Pospíšil. 1. Sd3—15 co 2. Sxd4
atd. 2. — Jd2 2. Sdel atd. 1. — Je4 2. Se6- atd.
1. — Kxe5 2. SXd4 atd. 1. — Jb5 2. De0-+ atd
1. — Sb1 2. Dc6+ atd.
Čís. 873. J. Vašta. 1. Jg5—e4 o 2. dxe7-
atd. 1. — Vxe4 2. Se6 atd. 1. — eXdó 2. 3 Xkr de
atd, 1. Ke8 2. Jx15+ atd.
Čís. 874. A. W. Galickij. 1. Kh8 — g8+
Kr7 atd. 1. — Kd4 2. De7 atd. 1. es“ 2. pe
atd.
J Moravec
VX
DXf
K Traxler
doktor
E Palkoska
Jd
O Důras
B Bosch
Df
J Möller
Jb
jít 3 2
A Troitzki
Cumpe
J Pospíšil
J Vašta
Jg
A W Galickij
jít 7
Kd
h 7
SXh 7
DXd 4 +
Králové 7
Sb 5
Jb 5
6 2
vh 5 +
c 7
Vd 2 2
c 3 2
4 2
15 2
c 2
c 3 + KXc 3 2
Vb 5 + 3
SXb 7
Sd 3 2
sa 2 2
Jd 2 2
Sb 1
Dc 6 +
24
article
Čis. 875: O. Dehler. 1. De2—e1 atd.
Čís. 876. H. Rinck. 1. Vd4—d8+ Sg8 2. St5
Vas! 3. VX28- VX48 4. Je5 DXd5 5. Jg6-
hXg6 6. Vhi+ DXhí pat.
Čís. 177. P. . Cumpe. 1. Kti—42 Dxh
2. Dd4- Dí4 3. DÍ2 D3 4. Kíl! DXle
Zprávy šachové.
Praha. Klub šachistů Král. Vyše-
hrad utkal se dne 26. ledna v hromadném zt-
pase s Klubem šachistů Vršovice a zví-
tězil v poměru 9 : 2. Dnes 2. února o 3. hodine.
odpol. bude sehrán odvetný zápas s Dělnickým
klubem šachistů v Žižkově v místnostech tohoto
v hostinci »u Sieglů« v Žižkově, nároží Štítného
a Chlumovy ul. Účast všech členů nutna.
Smichov. Šachový klub Smíchov pře-
stál již svůj ohnivý křest, sehrav v sobotu 18.
ledna ve svých místnostech přátelský zápas
s Klubem šachistů Vršovice, v němž skvěle zvítě-
zil v poměru 1012 : 21 Za klub vyhráli: dr. Kví-
čala s Haškem ml., inž. Felix s Kuželkou. J. En-
zler s Chmelařem. Dlouhý s Liršem, dr. Pavlik
s Čermákem, dr. Honzák s Macháčkem, dr. T-
man s Haškem st., Bičovský s Hatinou, Glück-
selig s Roubíčkem, prof. Hošek s Malhousema
remisoval dr. Musil s Duškem. Již v první hodině
ohlášena byla výhra pro klub (p. Dlouhého s p.
Liršem). poslední partie dra. Musila proti p. Du-
škovi skončena až po půlnoci. Klub hodlá po-
stupně vyzvati všechny předměstské kluby ku přá-
telským zápasům; veškeré dotazy v té věci jest
řídlti na adresu: Klub šachistů Smíchov, kavárn
Národní dům
H Rinck
Jg
Kíl
Král
Siegl
Kví
Hašek
Ing
Felix
Dlouhý
Lirš
doktor
Pavlik
Honzák
Macháček
Bičovský
Hatina
Glück
Roubíček
profesor
Hošek
Malhousem
Musil
Dušek
5 Vasa
28Vx
Praha
Vyš
Vršovice
Žižkov
Chlumův ulice
Ena
Smíchov
d 8 + singulár 8 2
Vhi + DXhí
klub Smíchov
O . Dehler . 1
Dxh
D 3 4
31
article
Nový gumový podpatek „BERSON“
právě barvu i tvar Vašeho koženého podpatku
a jest vzorem zvlašť elegantní, jakostí nesmírně
trvanlivý a jako pírkorlehký.
Nový gumový podpatek „BERSON“ chrání
Vaše kožené podpatky před sešlapáním, udržuje
obuvi Vaší trvale elegantní tvar a chrání, ježto jest
ni pružným. Vaše čivy a Vaši míchu.
Nesčetné, zcela bezcenné, konkurenční výrobky
chtějí napodobením vzoru a podobně zněji-
cím jménem P. T. obecenstvo uvésti v omyl.
Pravý, nový gum. podpatek„BERSON-
jest vypraven v eiegantním zlaceném kartoně
na němž dá se zřetelně čísti slovo „BERSON“,
Každý pravý, nový gu-
mevý podpatek „Berson“
nese mimo to vedle uve-
deno uznámku tovární.
Žádejte výslovně gum. podpatek „BERSON-
dejte si jej jen od svého obuvníka a obchod-
níka s obuví připevniti a odmítněte ve svém
zájmu každý jiný výrobek
Závody „Berson“, Vídeň. VI.l
Berson
Vídeň