3
masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 32.
6
article
OBSAH
Arne Novák: Sborník o Boženě Němcové
Dr. Jindřich Veselý: K úmrtí nejstaršího divadel
ního ředitele světa.
Lékařstv i. Dr. Boh. Krafti Voda káranské, jeji
složení a změkčování.
Školství: F. V. Moravec: Nová literatura paeda
gogická a školská.
Zenské hnutí. Olga Stránská: Spolkovy
zákon.
Bibliografie.
Novák
Němcová
doktor
Veselá
Boh
Kraft
F V Moravec
Stránská
Spolkův zákon
7
article
Sborník o Boženě Němcové.
Sborník o Boženě Němcové.
Literární žeň loňského padesátého výro
smrti Boženy Němcové není rozsáhlá: krom
řady příležitostných článků časopiseckých
obsahuje krvní kratičký životopis básnířčin
z pera Václava Tilla a úhrnné vydání vysoce
důležité a literárně cenné korespondence naší
první moderní ženy, uspořádané Marií Ge-
bauerovou. Teprve na konci jubilejního roku
doplněny byly tyto obě publikace, z nichž
každá po svém způsobě značí velmi podstatne
obohacení našich vědomostí o Boženě Něm-
cové, rozsáhlým dílem dalším, které upoutáv
nejen jako krásný projev krajanské láskya
zbožnosti k největší dceři českého Podkrko-
noší, nýbrž i jako nad jiné objemný a v obsahu
i methodě rozmanitý sborník práce literárně
dějepisné. Učitelská jednota „Komenský“v
Náchodě, která k tvůrkyni „Babičky“ a „Chu-
dých lidí“ vzhlíží pyšně jako ke své krajance.
k žačce svých kmenových tradicí, k oslavi-
telce přírody a lidu svého pohorského domo-
va, uspořádala dle vzoru obdobného památ-
níku, vydaného ve Vídni k oslavě stého vý-
ročí Kollárova, sborník statí o životě a díle
poetčině, který právě karlínské nakladatelstv
Němcová
Till
Marie
Komenský
Chu
Kollárův
Německo
Náchod
Vídeň
8
article
Emila šolce klade v ladné úpravě Kašparově
do našich rukou. Účast učitelské jednoty ná-
chodské, kterou při ušlechtilém tomto pod-
niku takřka ztělesňoval neúnavně obětovaný
Václav Černý, nebyla pouze iniciativní a red-
akční. Celá řada místních nejmenovaných pra-
covníků usilovala o to, aby z úřadních, pan-
ských, farních a školských archivů byly
eruovány přesné zprávy o životě spisovatelky
i její rodiny; aby určitě a nepochybně byla
zjištěna dějiště jejích prací; aby vyhledánv
byly lidové modely jejího básnického tvoření
Při drobném a velmi nesnadném tom zkoumá-
ní seznávali pracovníci, jak se připozdívá; pa-
mětníci valem vymírají; ústní tradice jest
stále více kalena odvozenými reminiscencemi
literárními; ba i místa, která inspirovala bás-
nířku nebo byla opředena jejími nejdražšími
vzpominkami, změnila se kulturním rozvojen
a přírodním děním až k nepoznání. I byl
první a hlavní starostí pořadatelstva památ-
níku, aby zachráněno bylo, co se z tradice
a z doluhentů zachrániti dalo. Zde leží před-
ní význam sborníku „Božena Němcová“, je-
muž úplně ustupují odborné práce literárně-
historické a kritické, početněstéž hojně za-
stoupené.
Emil šolka
Kašparův
Černá
Němcová
9
article
Oživuje-li ve sborníku Bedřich Profel
na základě archivního zkoumání místopisné
poměry Ratibořic z první polovice minuléh
století, křísí-li Jan Ježek zámecký i školsk
život ve Chvalkovicích, doplňuje-li zpráv
obou Karel Pleskač intimními podrobnostmi.
zachycuje-li Vincenc Vávra vztahy a postavy
v Červeném Kostelci za pobytu novomanželí
Němcových a zvláště jde-li Bohumil Kulíř v
své rozsáhlé a bohaté studii, naplněné pravý-
mi poklady kulturně dějepisnými po stopách
všech zpráv Boženy Němcové o kraji jejího
dětství a panenství — nejsou tyto články za-
jímavy pouze pro životopisce básnířčina. Bio-
graf se arciť začte do nich s napiatou pozor-
nosti. Problémy, které jej znepokojovaly, jsou
tu konečně dokumentárně rozřešeny, na př-
babička Barunky Panklové, o jejíž existeneá
se vůbec pochybovalo, doložena jest tu z do-
kumentů i z cenné tradice; majetkové a spo-
lečenské poměry u Panklů jsou jasně probrá-
ny; na nejasnou otázku „starého bělidla“
Profel
Ježek
Pleskač
Vávra
Němcová
Kulíř
Pankl
Ratibořice
Chvalkovice
Kostelec
10
article
vrženo plné světlo. Ale končiny, kde proži-
vala Božena Němcová své mládí, jsou neroz-
lučně spiaty i s jejím tvořením: pro básnířku
nebylo dražšího a plnějšího obsahu v život
nad to, co viděla a procítila, milovala a pro-
toužila v dětských a dívčích svých letech. „Pa-
bička“, „Pan učitel“, „Chudí lidé“, „Dobrý
člověk“ a leccos i v jiných pracích založeno
jest na motivech z domova, leč motivy ty jsou
přebásněny, přeneseny do oblasti vyšší lid-
skosti a harmoničtější krásy, jsou vykoupány
ve vlažné lázni poetčina optimismu a idyllis-
mu, jsou zality plnými proudy světla, padají-
cího z onoho vytouženého světa, který si nad
sklíčující realitou svého bolestného žiti Bo-
žena Němcová sklenula. Ale chceme-li pocho-
piti celý proces tvůrčí této duše tak ryze
umělecké — a oč měli bychom více dbáti při
zkoumání děl slovesných? — musíme důklad-
ně znáti realitu motivů vzatých ze skutečno-
sti, a tu se nám právě takové detailní a doku-
mentární články a příspěvky stávají nezbyt-
nými.
Němcová
11
article
Vůči nim blednou ovšem vzpomínkové
črty a studie osobních vztahů, jichž jest
památníku pěkná řádka. Některých zvláště
intimních vzpomínek nelze užíti bez krajní
opatrnosti a kritické reservy. Rozpomín á-lí
se ctihodná stařenka pani Anna Cardová-
Lamblová na styky své rodiny — bratrem vy-
pravovatelčiným byl důvěrný přítel a rádce
básnířčin Vilém Dušan Lambl — s Boženou
Němcovou, jest v jejím podání leccos vy-
bledlé a posunuté stářím: hovoří-li s velikou
zevrubností dcera oslavené ženy slečna Theo-
dora Němcová o rodinném životě, o domácno-
sti a osobních vztazích své matky, dlužno ne-
jednu její zprávu posuzovati jako matnou neb
zakalenou vzpomínku dítěte jen napolo chá-
pajícího a napolo zasvěceného: poznámky Ka-
roliny Světlé prozrazují každým slovem, že
především chtějí obrániti pisatelku a omluviti
její rozchod s někdejší přítelkyní, takže ceny
objektivní nemají. Nechtěli bychom ovšem ve
sborníku pohřešovati těchto důvěrných me-
moirů; při veškeré jejich zlomkovité nesou-
stavnosti: právě v nich žije a plane celý zá-
zračný temperament, veškeré svítivé lidstv
Cardová
Lamblová
Lambl
Němcová
Theo
Rozpomín á
12
article
Boženy Němcové, která byla nejen ubohou
žebračkou, jak se nám v poslední době do
omrzení opakuje, ale i krásnou dobrodružkou
srdce, vášnivou milenkou kypícího víru ži-
votního. Leč na rozdíl od prací dříve char-
akterisovaných poskytují nám tyto příspěvky
pouze neověřený, kriticky nezvážený mate-
riál, jehož nelze přijímati bez zkoušky: byla
by to nedocenitelná surovina pro románo-
pisce, avšak literární dějepisec musí ji rozta-
viti, očistiti, překouti.
Ze článků, zabývajících se osobními vzta-
hy Boženy Němcové, pojaly pouze některé
své thema s úzkostlivou přesnosti, tak L.
Quis, jenž suše vyšetřuje poměr Němcové
k Havlíčkovi, tak Fr. Bílý, který přájelství
Boženy Němcové a Bohuslavy Rajské poutavě
vykládá v souvislosti s lyrickým románem
druhé choti F. L. Čelakovského. Naopakv
několika studiích se stala B. Němcová témai
pouhou záminkou samostatné monografie kul-
turně literární: Peškův neúměrně rozsáhle
dobový obraz o slavnostech „jiřinkových.
souvisí s naší básnířkou pouze zevně, kdežto
Kabelíkova velmi obsažná úvaha o Klácelově
Jednotě bratrské seskupuje kolem dvojíh
intimního románu Boženina (s Klácelema
Helceletem) dějiny velkého hnutí, jež lidsky
ideově, slovesně mocně působilo na vnímavou
žačku všeho panthcistického a panhumanit-
ního blouznění. Jako Jan Kabelík dospívají
Němcová
L Quis
Havlíček
Bílá
Rajská
F L Čelakovský
B Němcová
Peškův
Kabelíkův
Klácelův
Boženin
Klácelem Helcelet
Kabelík
Francie
13
article
Jan Máchal a Albert Pražák, jemu i metho-
dou blízcí, od osobních vztahů k jdeovým
oblastem, aniž se pokusili o synthesu, pro niž
látka v jejich zpracování uzrála: Máchal vy-
šetřuje ideu slovanské vzájemnosti v životní
praxi nadšené ethnografky, Pražák zabývá se
vztahem přispěvatelky „Lady Nióly“ k mlade
literatuře let padesátých, při čemž velmi trel-
ně zjišťuje její místo po boku moderní gene-
race Hálkovy a Fričovy. Z obou těchto článků
vysvítá byť jen úryvkovitě ideový život filo-
sofické učedlnice Klácelovy, Hanušovy a Ne-
beského; jinak sborník (až na pilné, ale me-
chanické sestavení názorů Němcové o vzdě-
lání ženském Janem Roubalem) úplně zapo-
menul na myšlenkový svět obdivuhodné bá--
nířky. Jest to vážný nedostatek knihy, jehož
nelze pominouti mlčením. Čím to, že životo-
pisce její poutají více jeji nesnáze peněžní.
než její hluboce vášnivý a velkolepě lidský
poměr k Bohu, k věčnosti, k vesměrnému
řádu? Jak vysvětliti, že se v tak rozsáhlém
sborníku dozvídáme několikráte o účastenstvi
mladé krásky na najvních zábavách vlastene-
ckých, ale ničeho souvislejšího o horoucích
sympatiích klácelovské socialistky pro spole-
čenskou emancipaci chudáků a vyděděncu
Máchal
Albert Pražák
Niól
Hálkův
Fričův
Klácelův
Hanušův
Němcová
Roubal
bůh
14
article
Jakýsi horlivec rozpředl nám tu do široka
genealogii posledního milence básnířčin
opsal nám jeho vysvědčení, ba vylíčil nám je-
ho pohřeb, ale v erotické filosofii Němcovš.
v níž bylo skryto slastné a záhubné tajem-
ství jeliho osudu, nepojednal v knize nikdo
Méně osobní veteše, pánové, ale více ideo-
vého pochopeni
Literárně dějepisných studií v pravém
slova smýslu jest ve sborníku vlastně nemnoho
Odborníci universitní Jaroslav Vlček, Jan Ja-
kubec a Josef Hanuš, z nichž každý měl již
příležitost zabývati se Němcovou, se podniku
nezúčestnili a rovněž oba monografičtí pra-
covníci o jejím životopise, Václav Tille a Marie
Gebauerová, nepodali ani řádky. Z mladších
badatelů, nepřihlížíme-li k rozboru básní B.
Němcovš
Vlček
Jan
Josef Hanuš
Němcová
Till
Gebauerová
15
article
Němcové, jejž napsal podepsaný referent, před-
stupují Miloslav Hýsek a Karel Hikl se dvěm
studiemi krajně různorodými: znalec moravské
literatury pokouší se zjistiti v Mošnerově „Pě-
stounce“ důležitou předlohu pro „Babičku“
ale skrblí důkazy opravdu přesvědčivými.
Karel Hikl, výborně sčetlý v theoriích mlado-
německých, snaži se změřiti hodnotu „Chu-
dých lidí“ stupněm idealisace, které podřídila
básnířka skutečnost kosteleckou; jeho bystrým
postřehům byl by dobře posloužil důkladnější
rozbor dle motivů. Čistotou methody, klidnou
průkazností, jemným smyslem pro postup bás-
nického tvoření vynikl nad ostatní literární
historiky v památníku zastoupené filologicky
vyškolený Stanislav Souček, jehož četnéa
přímo drobnohledně pečlivé práce časopise-
cké nejsou posud tak oceněny, jak by zasluho-
valy. Ve sborníku „Božena Němcová“ má
kromě drobného příspěvku vzpomínkového tři
studie, z nichž každá přináší badání o B. Něm-
cové nesporný zisk: jednou obohacuje naši zna-
lost textu B. Němcové tím, že z Klácelových
Němcová
Hýsek
Hikl
Mošnerův
Chu
Souček
Klácelův
Německo
16
article
„Moravských Novin“ z r. 1848 otiskuje její za-
padlou úvahu „Hospodyně na človíčko“
uvádí ji v cenných poznámkách do souvislosti
s povídkou „Baruška“, přispivaje tak k chrono-
logii děl básnířčiných; po druhé ukazuje, kte-
rak na Němcovou, jmenovitě při psaní „Ba-
bičky“ působily Čejkovy dopisy „z Ratibořic“
v „České Včele“ z r. 1844; po třetí analysuje
tři její pověsti z Náchodska, které spadají do
prvního obdobi její činnosti. Tato studie, kte-
rou mimoděk doplňují poznámky Voborníkovy
o uvědomělém a nikoliv prostonárodním po-
hádkářském umění B. Němcové, mohla by býti
příkladem, jak možno a jak dlužno filologickou
methodou dospěti k přesnému obrazu básni-
ckého tvoření. St. Souček nespokojuje se nále-
zem, že pramenem tří těch pověstí byli mladé
vyprávěčce Čech J. M. Ludvík a Čechoněmee
M. Teller, nýbrž ukazuje, v čem a proč se o
předloh odchýlila, jak se dala nésti pudem bás-
nické fabulace, jak se snažila o zlidovění ce-
lého podání atd.; zde se nám vskutku otevřelo
jistou a taktní rukou okno do její dílny bás-
nické!
Baruška
Němcová
Čejkův
Voborníkův
B Němcová
Stanislav
Souček
Čo
Ludvík
M Teller
Ratibořice
Náchodsko
Český včela
moravský novina
17
article
Bylo-li na Němcovou myslitelku v sbor-
níku takměř zcela zapomenuto, nedostala ani
umělkyně Němcová svého dílu; pouze Fr. Tá-
borský a F. V. Krejčí, kteří do estetické kri-
tiky přimísili mnoho osobních vzpomínek, vě-
novali několik výmluvných odstavců ocenění
jejího tvůrčího daru a její básnické methody; leč
jejich synthesa kolísá příliš ve vzduchu ne-
opřena doklady. A opět se tážeme jako u lite-
rárnich dějepisců: Kde zůstali ostatní naši kri-
tikové, kteří by byli řekli, čím jest Božena
Němcová naší literární přítomnosti, jaké mož-
nosti obsahuje pro zítřek našeho umění, kde
jsou v jejím díle skryty bytostné problémy če-
ské národní literatury? A podobných otázel
hrne se celý roj. Nepřišli uctíti Boženu Něm-
covou ani naši básnící a románopisci, kteří
přece i jí jsou lecčíms zavázáni, odmlčelyse
české spisovatelky, jež v ní nemohou neviděti
svou sladkou pramáteř, nezaujali k ní stano-
viska ani naši výtvarníci. A tak sborník „Bo-
žena Němcová“ s půl čtvrtým stem svých hu-
stých stran, prostoupených jemnými kresbami
Kašparovými, zůstává vlastně torsem. Jest to
nedostatečný chrámek zbožnosti a lásky, kde
se vedle krajanů pamětníků shromáždili jen
někteří spisovatelé a učenci, lze si však co
nejvřeleji přáti, aby husté davy čtenářů jej
obklopily svým zájmem a svou účastí.
Arne Novák.
Němcová
F V Krejčí
Božena
Kašparův
Novák
Německo
18
title
Dr. Jindrich Vesels
doktor
Jindrich Vesels
19
article
K úmrti nejstaršího divadel
ního ředitele světa.
K úmrti nejstaršího divadel
ního ředitele světa.
Und Jung und Alt und Alt und Jun
Dös lauscht dem Schmi d. dem Vata..
s is Alles — nur im Kloana — so
Als wia im Hoftheatal
Narodil se r. 1822, r. 1858 stal se ředi-
telem divadla, jímž byl bez přerušení služby
a bez dovolené do své smrti, jež nastale
poslední den r. 1912. Za účasti malých i velkých
slavil čtyřicetiletí i padesátiletí svého ředi-
telování. slavil jubileum devadesátky z
přízně hlavního města i vlády jako nejstarší
aktivní divadelní ředitel, jenž byl stále ta
čilý, že feuilletonista „Berliner Tagblattu“
o něm napsal, že myslí ještě dlouho, velmi
dlouho vodit smri za nos — jako jeho
„Kasperl“
Papa Schmid, jak mu mnichovští všeobecně
říkali a jak bude žíti v jich paměti, byl totiž
ředitelem nejposlušnější družiny herecké na
světě: jeho primaballerina byla vždy skromná
v požadavcích jako jeho první tenor, první
milenec neocitl se nikdy na scestí ani naivka,
intrikán se nespolčoval s odmítnutými dra-
matický autory — svornost byla v národě
aktérů — jednotný postup všech stran — ni-
kdy žádná pasivní resistence ani drahotní pří-
davek, ani pragmatika..., šťastný samovládce
panoval totiž nad společností dřevěnéh
herectva, urovnávaje k všeobecné spokoje-
nosti poměry mezi sedláky i králi a požehná-
vaje nesčíslněkráte sňatku něžné princky
s udatným rytířem... Jen proto nebyl ner-
vosní ten dobrácký a roztomilý fotrlínek ze
starého vydání, usmívající se před svým
chrámkem pimperlové Thalie, pro niž r. 1900
obecní shromáždění jednomyslně
schválilo náklad 16.200 marek,a
žertující s drobotinou, hrající si v parku,
v němž zbudováno jest „městské divadlo lout-
kové“
Und Jung
Kasperl
Schmid
Als
dřevěnéh herectvo
městský divadlo lout
Alt und Alt und Jun Dös
Sch d . dema vata
20
article
Jeho zásluha byla, že dokázal prakticky
výchovnou moc loutek v dobách, kdy bylo
k tomu třeba odvahy, nadšení i znalosti věci
proti skeptikům, pohrdajícím miniaturními
parodisty „Komedie lidské“, byla zásluha
jeho, že vypěstil v širokém publiku — v ně-
kolika generacích — upřímný zájem pro lout-
kové divadlo, upřímnou radost z požitků.
jichž dovede poskytnouti při omezených pro-
středcích.
Zájem jím vyvolaný stal se podnětem no-
vých (aspoň v Německu nových) spekulací
s loutkovým divadlem, jež nemělo již býti
pouze pro děti, nýbrž i pro dospělé lidi cíticí
umělecky. Umělecké loutkové divadlo jména
světového, v němž spolupracovali architekti.
sochaři, maliři, básníci a hudebníci, a jež vy-
stupovalo pohostinsku v předních městech
evropských (též ve Vídni), mohlo vzniknouti
jenom v půdě, připravené dávnou tradicí,v
místě, kde byl od mládí živý vztah k loutkám
— jenom mnichovští umělci se osmělili ku
přímému návratu k maskám Řeků.
jimiž jsou loutky, jak se o nich vyjadřuje
Arthur Symons v „Apologii loutek“), kde
se zároveň uvažuje, proč není možno loutka-
mi hráti Ibsena a proč jest možno hráti
„Agamemnona“ a „Smrt Tintagi-
lovu.“ — jenom mnichovští umělci provedli
nejen hry Hanse S achse a hrab. Pocciho.
nýbrž i opery od Adama. Glucka.
Mozarta, hry od Artura Schnitz-
lera aj.
Řek
Symons
Ibsen
Agamemnon
Hans
Pocci
Adam
Gluck
Mozart
Schnitz
Německo
Vídeň
ková divadlo
Tintagilov
21
article
Když Josef Schmid pojal úmysl zříditi lout-
kové divadlo, začal se hned starati o reper-
toir a obrátil se na oblibeného spisovatele
pro mládež a romantika Františka hraběte
Pocciho. Psal mu:
... Hlavní a sídelní město poskytuje
mnoho pamětihodností, uměleckých ústavů.
zábavných podniků — jen pro dětský
svět, pro duševní jeho osvěžení nic. Pro-
tože je stará zkušenost, že žádná mysl pro
dojmy vnější není tak přístupna, jako dět-
ská, byl jsem často rozhořčen, viděl-li jsem
mládež bavící se hrubostmi hauswurstiád
Také rodiče z nedostatku vhodnějších zá-
bav vodí dítky do divadel velkých. Proto
jsem si umínil, že zřídím dívadlo lout-
kové .
Pocci slíbil svou pomoc. Od té doby psal
Pocci pro Schmida a Schmid hrál celému
městu. Začátky ovšem byly těžké. Schmid
koupil za 300 zl. přeskvostné divadélko od
královského komořího, gen. Karla Vilé m
svob. pána z Heidecku, jenž hrával
s pimprlaty pro své přátele i pro stolovon
společnost vévody Maxa Bavorského
a krále Ludvíka I. i královnu, za
dalších 300 zl. najal místnost, kterou upravil
za 160 zl. Dne 5. prosince 1858 oznamoval
Schmid plakáty otevření nového divadla
mezi jiným též toto:
V posledních desitiletích lze často
slyšeti nářky, že mladi nechtějí býti
již mladými... Prostota, naiv-
nost zdá se staromodním hara-
burdím... Proto jest tu pokus za pomoci
zkušených přátel mládeže a spisovatelů
uvésti v život kus dobré praktiky..
) Přeložena v revui „Český loutkář“, roční
Schmid
František
Pocci
Karel Vilý
Maxa
ková divadlo
22
article
II. str. 3. a 4.
II. str. 3. a 4.
Divadlo se stále stěhovalo, až navrženo
byl v městské radě hlavního a sídelního mě-
sta Mnichova, aby se pro loutkové di-
vadlo povolilo místo a vystavěla
budova — památný návrh učinil rada Stein-
hauser 29. prosince 1899 a 17. května 1900
byl jednomyslně schválen. Téhož roku bylo
otevřeno loutkové divadlo ve slohu bieder-
maierovském podle plánů prof. Th. Fischera
— das Heím der deutschen Puppenspiele.
Skutkem tím udrží si Mnichov primát mez
městy, jež se starají o výchovu i zábavu mlá-
deže loutkami. Ovšem, dříve musilo býti do-
kázáno, čeho je možno loutkami dosíci, když
se pro ně pracuje obětavě a s nadšením
uznání práce dostavuje se vždycky až doda-
tečně, někdy pozdě.
Stálé loutkové divadlo, jehož principá-
lem byl Papa Schmid. má několik schodů ku
portálu, za nímž jest v levo pokladna, v pravo
šatna. Amfitheatrální hlediště zřízeno pro tři
sta sedadel. Stěny ozdobeny dekoracemi.
jichž motivy jsou z národních pohádek a po-
věstí a z oblíbených her.
A nyní nahlédněme do zákulisí. Divadl
má všechny moderní technické pomůcky, jež
ovšem v poslední době zastíněny byly „di-
vadlem mnichovských umělců“. Za scénou
jsou osoby, jež řídí pohyby loutek, zatím co
v pravo a v levo jsou mluvčí úloh. Při sboro-
vých zpěvech účinkuje více sil pěveckých.
Loutek jest na tisíc; hlava každá zhotovena
od některého domácího umělce; těla vyřezá-
val Schmid sám, rovněž nohy sléval sám
z olova; pro každou loutku jest zvláštní obal.
aby chráněna byla před prachem; v skladišti
jsou loutky mužské odděleny od ženských.
Stein
profesor
Th
Fischer
Schmid
Mnichov
23
article
„Monsieur Kasperl Larifari“ jest nejpo-
hyblivější: vykračuje si i leze po bříše, roz-
tahuje se na pohovce i chodí po hlavě, tančí.
skáče, poklonkuje, děkuje se publiku, když
se tleská. Mluvčím za Kašpárka, vítězícího
i v nejchoulostivějších sítuacích svou řizností
a bavorskou chytrostí, býval Papa Schmid.
jenž dovedl říci na Kašpárka, spatřivšího
čerta nebo smrt, nenapodobitelné: „Oha! —
Ja, was wär denn jetzt dös?
Papa Schmid srostl se svým divadlem
se svým Kašpárkem. To vystihl dr. Fischer
ve scéně, kde Kašpárek jest nemocen, velmi
nemocen, jeho ženuška nemůže uhodnouti, co
muje; přivolaný lékař konstatuje, že mu schází
duše. — „To jistě není Papa Schmid v di-
vadle!“ — Není! — Hledají ho. — Konečně
přichází Papa Schmid a Kašpárek se směje
a skáče a je to zase starý Kašpárek. Nyní
bude Kašpárek zase nemocen.
Kašpárek Schmidův jest ovšem Kašpáreko
jak jej vytvořil František hrabě Pocci, jehož
několik her jest přeloženo též do češtiny ).
Středem světa jest mu žaludek: hledí více na
dobrou stravu než na špatné chování a mnoho
práce; pud po sebezachování ho nutí, by hasil
žízeň, starost o industrii ho nutí, by tu žízeň
hasil pivem. Kasperl Larifari, jak si ho před-
stavoval Poccí, a jak ho předváděl Schmid.
velmí často koketoval s publikem a vybočo-
val z hry, tak že prchaje před věřiteli, pravil:
„Dekorací jest les mně neznámý — to dal
jistě zcela nově namalovat pan direktor.
abych se tu nevyznal!“ Leckdy ve vážné si-
tuaci prohodí: „To jsem si nemyslil, že budu
hrát v takové tragedii“, ale na konec jest
rád, že hra šťastně končí. V pohádce o Popelce
ptá se přítomných, komu náleží střevíček
pod. Tím vzniká zvlášť intimní poměr mezi
herectvem a posluchačstvem.
Kasperl Larifari
Kašpárek
Schmid
Fischer
Schmidův
František
hrabě
Pocci
Popelka
24
article
Pocci theoreticky a Schmi
prakticky způsobili, že Mnichov jest mi-
stem, kde znovu se zrodily loutky k umělecké
slávě.
Původní vlastí loutek není ovšem Mni-
chov ani Německo, jako nebyla jich vlast
Francie ani „město světla“, ač se v XVII. sto-
letí myslilo, že byly vynalezeny v Paříži, kde
byla stálá opera loutková.
Znovuzrození loutek pro cíle čistě umě-
lecké bylo lze sledovati v literaturách již
dříve, týkalo se však většinou „loutek na
prsty“, t. zv. „maňásků“, kdežto v Mnichově
pracovalo se s loutkami, řízenými pomoci
nítek a páky (vahadla).
Znovuzrození loutek týká se grácie
zjevu, tvaru, řezby, neboť loutky starého
rázu působily jen grácií pohybu, jenž
ovšem nyní byl ještě zdokonalen; svým ze-
vnějškem byly loutky dřívější přímo ošklivé,
okouzlovaly však pohybem přec, jak vystihuje
Bogumil Goltz v „Buch der Kindheit“
Dnešním milovníkům loutek, vystupují-
cích v hrách Maeterlinckových. Hoí-
mannsthalových a Schnitzlero-
vých (proti realistickým hrám Pocciho) ne-
překáží, že vidí nitky od údů loutek, naopak,
to považují za nejchutnější na hostině iluse,
proto právě jsou blízko jeviště, by mohli vše
sledovati, kdežto, kdyby odstoupili a dívali
se na jeviště z větší vzdálenosti, viděli by
hráti herce skutečné, jak by se jim zdálo,
tvrdí Symous.
Pocci
Goltz
Maeterlinckův
Mnichov
Německo
Francie
Paříž
Buch der Kindheit
Schnitzlerovýchod
25
article
Ve svém „Snu o řiši krásy“ praví Jiř
Karásek ze Lvovic: „Básník unikne sku-
tečnosti a vytvoří sen. Herec svou reprodukcí
báseň vrací do všedních tvarův a sen básní-
kův snižuje ke skutečnosti. Loutky nemají té
vady. Berou z reálnosti jen to, co jest jejím
půvabem: linie a barvy, jež propůjčují básní-
kovu snu, neměníce ho v střízlivou skutečnost.
Dokonalá iluse jest možna jen u loutek ...
Loutkaje symbol, herecje tlumoč-
ník, nástroj. Loutka činí pohádky
pravdivými, herci zdánlivými.
Loutky jich půvab oživují, herci jej napodobí.
A jaká tajemnost je v loutce... Říká-li herec
jen to, co může řikati kdokoli z nás. loutka
může říkati tajemné věci, o nichž nevíme, kdo
je říká, a o nichž víme jen, že je za nimi —
Tajemství... V ovzduší loutek nezahynula by
pohádka tak, jako hyne tehdy, kdy ji hrají
řemeslní herci, skuteční lidé, kazící střízlivost
svého zevnějšku přes všecko líčidlo a pře-
strojení — útlou fiktivnost básnického snu ..
*) 1. „Kašpárek princem“. — 2. „Prine Čer-
vánek — 3. „Soví brad“. — 4. Zajatý Turekl
— 5. „Psaní Ježiškovi“i vesměs vydáno v „Knihov
ně vzorných loutkových her. Nejlepší jest hra
„Soví hrad
Kašpárek
Lvovice
Prine čer
26
article
Až k takovýmto jemnostem dospívá se
u nás s loutkami, ovšem zatím jen theoreti-
cky, neboť „nová scéna“ není ještě.
V Mnichově pracovalo se prakticky sná-
ze, neboť věc měla svou tradici, svůj vývoj.
Papa Schmid vypěstil znenáhla kruh nadšen-
ců, kteří potom překonali mistra, přehodnotili
jeho hodnoty: to jest „Marioneten-Thester
Münchner Künster“, které předstihlo všev
tomto oboru.
Jest zajímavo, že středisko všech theorií
i praktických experimentů s loutkami půso-
bilo též na vystěhovalé Čechy, jichž
tu žije ke čtyřem tisícůmí
Češi mnichovští, sdružení ve všech
spolcích, provedli pěknou myšlenku pro své
děti: loutkové divadlo, kde hrají národní
pohádky i vlastenecké hry. Loutky
Čechů mnichovských odlišují se však rázně
od všech jiných loutek českých ve vlasti naší
i v zahraničí: jsou zvláštní konstrukcí, řezbou,
oblekem, vším! Na Češích mnichovských, kteří
své děti vodili (jak jsem se přesvědčil) do
loutkového divadla Schmidova i do divadla
umělcův, ukázal se vliv prostředí. Kdo viděl
některé loutky, vyrobené Čechy mnichovský-
mi pro české dítky v reprodukci v revui „Če-
ský loutkář“ (r. II. str. 25.), přisvědčí mi zcela.
Schmid
Čech
Čecho
Schmidův
Mnichov
Čechy
Thester Münchner Künster
loutkový divadlo
27
article
Není snad nezvyklým zjevem, že loutky maji
skutečné vousy a vlasy a skleněné oči, nýbrž
celý ráz řezby, jež zachycuje veliké rysy tvá
ře, jest toho příčinou. Češí mnichovští byli s
vědomi, že robí loutky české v městě loutek
a proto ta snaha: vyrobiti něco dokonalého
osobitého.
Mnichovští češí chodili „odkoukávat-
praktiky starému Schmidovi. Rozmlouvával
s ním též a radili se, on pak poradil, nebol
nebylo mu třeba se báti konkurence s diva-
délkem českým v uzavřené spolkové místno-
sti. O té skutečnosti, že divadlo Schmidov
působilo na zřízení českého divadla Joutkové-
ho v Mnichově, nepsaly německé listy, když
psaly nekrology nejstaršímu aktivnímu diva-
delními řediteli!
Schmid
Mnichov
Schmidov
český divadlo Joutková
28
article
Lékařství.
Lékařství.
Voda káranská, její složení a změk-
čování*)
Praha a okolní obce zásobovány budou
spodními vodami, kteréž protékají ve vrst-
vách aluvia, diluvia a křídového útvaru
podél Jizery a Labe v kraji mezi Starou
Boleslaví, Káraným a Benátkami.
Vody nalezají se zde ve dvou od sebe
oddělených horizontech. Voda prvního hori-
zontu protéká ve hloubce 5—10 metrů pod
povrchem půdy, jest bez napnutí, hygienicky
i chemicky nezávadná. Její karakter che-
mický se mění dle geologického útvaru,
z kterého vytéká, takže se shledáváme
s diluvialními a aluvialními vodami 6—9
stupňů německých tvrdými, u vod křídového
pásma turonského stupně tvrdost pak kolísá
mezi 16—18 stup. Směs všech vod prvního
horizontu z celého zásobovacího území při
předběžných pokusech jevila tvrdost 12.8
stupňů nemeckých.
Voda druhého horizontu, tak zvaná ar-
tézská, nalezá se v hlubších vrstvách ceno-
manských 30—60 i více metrů pod povrchem
uložených, je silně železitá, obsahuje hojnost
volné kyseliny uhličité a její tvrdost kolísá
mezi 3—4 st. něm. Voda tato, jejíž množ-
ství obnáší asi 10 proc. veškeré vody, bude
se před upotřebením odželezňovati
Voda prvého horizontu zachycována jest
575 studnami, kteréž jsou dle vydatnosti od
sebe vzdáleny 20—40 m. Studny tyto zří-
zeny jsou v územi, jež prostírá se mezi
Houšikou, Káraným, Sojovicemi, Podbrachem,
Předměřicemi, Kochánkem, Benátkami a
Kbely.
Kochánek
Praha
Jizera
Stará Boleslav
Benátky
Sojovice
Podbrach
Předměřice
Kbel
29
article
Podél studen postaveny jsou k vůli
správnému provozu 4 podřadné vodárny,
to pod Sojovicemi, u Skorkova, nad Kochán-
kem a Benátkami, kteréž vodu z jednotli-
vých studen čerpají a spádem vedou do-
hlavní centrální vodárny v Káraném, kdež
ve sběrných studních se mísí a smíchané
odtud vytlačují se potrubím do Prahy.
Podřadnými vodárnami rozděleno jest
celé jímací území na 6 samostatných křídel.
a to na dolnolabské, dolno- a hornosojovi-
cké, skorkovské, kochánecké, . benátecké a
konečně na artézské.
Artézská voda bude se jen v čas velké
spotřeby vody zachycovati pomocí 7 studní
do samostatného potrubí a teprve po od-
železnění k ostatní vodě připouštěti.
Zhotoveno jest již veškerých 575 studní,
postaveno jest také svodné potrubí do Ká-
raného, ale jen studny křídla dolnolabského,
dolno- a hornosojovického, počtem 220, jsou
tak dalece upraveny, že mohou jímati vodu.
Připojení ostatních 355 studní na svodný
řad lze očekávati z jara až mrazy povolí
potřebné práce budou moci býti dokončeny.
Sojovice
Skorkov
Benátky
Praha
30
article
Aby zjístila se jakost vody, vydatnost
území a výkonnost strojů, čerpá se od mě-
síce října 1912 jen část vody káranské, a t -
z dohotoveného křídla dolnolabského neb ze
křídla dolno- a hornosojovického, a rozvádí
se po pražském zásobovacím území, t. j. po
Praze. Karlině, Bubenči a Břevnově,
Z počátku dodáváno bylo do pražského
jímaclho řadu 10.000 m3 denně, nyní pak
množství toto dostoupilo výše 30.000 m3.
Jelikož v pražském zásobovacím okresu se
potřebuje průměrně 45.000 m' denně, záso-
bována jest nyní Praha ze 2/2 vodou káran-
skou a z 1/3 vodou vltavskou.
Voda z jímacího území káranského do-
pravena jest až do Sokolské třídy v Praze,
kde částečně se tlačí přímo do potrubí, čá-
stečně pak vtéká do vodojemu v Sokolské
třídě. Ve vodojemu v Sokolské třídě míchá
se nestejnoměrně s vodou říční, a smíchaná
takto voda rozvádí se po celém zásobovacím
) Vzhledem k četným dotazům uveřejňujeme
tuto obšírnou zprávu.
Karlin
Praha
Bubeneč
Břevnov