ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 17 6354ce10-8f0a-11dd-b849-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 17
Chunky — 30 celkem · entity: person 128, work 7, place 38, org 11
1 masthead
2. února 1913
2 masthead
kulturního
3 masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 32.
4 masthead
života.
5 masthead
Strana 17.
6 article
OBSAH Arne Novák: Sborník o Boženě Němcové Dr. Jindřich Veselý: K úmrtí nejstaršího divadel ního ředitele světa. Lékařstv i. Dr. Boh. Krafti Voda káranské, jeji složení a změkčování. Školství: F. V. Moravec: Nová literatura paeda gogická a školská. Zenské hnutí. Olga Stránská: Spolkovy zákon. Bibliografie.
Novák Němcová doktor Veselá Boh Kraft F V Moravec Stránská Spolkův zákon
7 article Sborník o Boženě Němcové.
Sborník o Boženě Němcové. Literární žeň loňského padesátého výro smrti Boženy Němcové není rozsáhlá: krom řady příležitostných článků časopiseckých obsahuje krvní kratičký životopis básnířčin z pera Václava Tilla a úhrnné vydání vysoce důležité a literárně cenné korespondence naší první moderní ženy, uspořádané Marií Ge- bauerovou. Teprve na konci jubilejního roku doplněny byly tyto obě publikace, z nichž každá po svém způsobě značí velmi podstatne obohacení našich vědomostí o Boženě Něm- cové, rozsáhlým dílem dalším, které upoutáv nejen jako krásný projev krajanské láskya zbožnosti k největší dceři českého Podkrko- noší, nýbrž i jako nad jiné objemný a v obsahu i methodě rozmanitý sborník práce literárně dějepisné. Učitelská jednota „Komenský“v Náchodě, která k tvůrkyni „Babičky“ a „Chu- dých lidí“ vzhlíží pyšně jako ke své krajance. k žačce svých kmenových tradicí, k oslavi- telce přírody a lidu svého pohorského domo- va, uspořádala dle vzoru obdobného památ- níku, vydaného ve Vídni k oslavě stého vý- ročí Kollárova, sborník statí o životě a díle poetčině, který právě karlínské nakladatelstv
Němcová Till Marie Komenský Chu Kollárův Německo Náchod Vídeň
8 article
Emila šolce klade v ladné úpravě Kašparově do našich rukou. Účast učitelské jednoty ná- chodské, kterou při ušlechtilém tomto pod- niku takřka ztělesňoval neúnavně obětovaný Václav Černý, nebyla pouze iniciativní a red- akční. Celá řada místních nejmenovaných pra- covníků usilovala o to, aby z úřadních, pan- ských, farních a školských archivů byly eruovány přesné zprávy o životě spisovatelky i její rodiny; aby určitě a nepochybně byla zjištěna dějiště jejích prací; aby vyhledánv byly lidové modely jejího básnického tvoření Při drobném a velmi nesnadném tom zkoumá- ní seznávali pracovníci, jak se připozdívá; pa- mětníci valem vymírají; ústní tradice jest stále více kalena odvozenými reminiscencemi literárními; ba i místa, která inspirovala bás- nířku nebo byla opředena jejími nejdražšími vzpominkami, změnila se kulturním rozvojen a přírodním děním až k nepoznání. I byl první a hlavní starostí pořadatelstva památ- níku, aby zachráněno bylo, co se z tradice a z doluhentů zachrániti dalo. Zde leží před- ní význam sborníku „Božena Němcová“, je- muž úplně ustupují odborné práce literárně- historické a kritické, početněstéž hojně za- stoupené.
Emil šolka Kašparův Černá Němcová
9 article
Oživuje-li ve sborníku Bedřich Profel na základě archivního zkoumání místopisné poměry Ratibořic z první polovice minuléh století, křísí-li Jan Ježek zámecký i školsk život ve Chvalkovicích, doplňuje-li zpráv obou Karel Pleskač intimními podrobnostmi. zachycuje-li Vincenc Vávra vztahy a postavy v Červeném Kostelci za pobytu novomanželí Němcových a zvláště jde-li Bohumil Kulíř v své rozsáhlé a bohaté studii, naplněné pravý- mi poklady kulturně dějepisnými po stopách všech zpráv Boženy Němcové o kraji jejího dětství a panenství — nejsou tyto články za- jímavy pouze pro životopisce básnířčina. Bio- graf se arciť začte do nich s napiatou pozor- nosti. Problémy, které jej znepokojovaly, jsou tu konečně dokumentárně rozřešeny, na př- babička Barunky Panklové, o jejíž existeneá se vůbec pochybovalo, doložena jest tu z do- kumentů i z cenné tradice; majetkové a spo- lečenské poměry u Panklů jsou jasně probrá- ny; na nejasnou otázku „starého bělidla“
Profel Ježek Pleskač Vávra Němcová Kulíř Pankl Ratibořice Chvalkovice Kostelec
10 article
vrženo plné světlo. Ale končiny, kde proži- vala Božena Němcová své mládí, jsou neroz- lučně spiaty i s jejím tvořením: pro básnířku nebylo dražšího a plnějšího obsahu v život nad to, co viděla a procítila, milovala a pro- toužila v dětských a dívčích svých letech. „Pa- bička“, „Pan učitel“, „Chudí lidé“, „Dobrý člověk“ a leccos i v jiných pracích založeno jest na motivech z domova, leč motivy ty jsou přebásněny, přeneseny do oblasti vyšší lid- skosti a harmoničtější krásy, jsou vykoupány ve vlažné lázni poetčina optimismu a idyllis- mu, jsou zality plnými proudy světla, padají- cího z onoho vytouženého světa, který si nad sklíčující realitou svého bolestného žiti Bo- žena Němcová sklenula. Ale chceme-li pocho- piti celý proces tvůrčí této duše tak ryze umělecké — a oč měli bychom více dbáti při zkoumání děl slovesných? — musíme důklad- ně znáti realitu motivů vzatých ze skutečno- sti, a tu se nám právě takové detailní a doku- mentární články a příspěvky stávají nezbyt- nými.
Němcová
11 article
Vůči nim blednou ovšem vzpomínkové črty a studie osobních vztahů, jichž jest památníku pěkná řádka. Některých zvláště intimních vzpomínek nelze užíti bez krajní opatrnosti a kritické reservy. Rozpomín á-lí se ctihodná stařenka pani Anna Cardová- Lamblová na styky své rodiny — bratrem vy- pravovatelčiným byl důvěrný přítel a rádce básnířčin Vilém Dušan Lambl — s Boženou Němcovou, jest v jejím podání leccos vy- bledlé a posunuté stářím: hovoří-li s velikou zevrubností dcera oslavené ženy slečna Theo- dora Němcová o rodinném životě, o domácno- sti a osobních vztazích své matky, dlužno ne- jednu její zprávu posuzovati jako matnou neb zakalenou vzpomínku dítěte jen napolo chá- pajícího a napolo zasvěceného: poznámky Ka- roliny Světlé prozrazují každým slovem, že především chtějí obrániti pisatelku a omluviti její rozchod s někdejší přítelkyní, takže ceny objektivní nemají. Nechtěli bychom ovšem ve sborníku pohřešovati těchto důvěrných me- moirů; při veškeré jejich zlomkovité nesou- stavnosti: právě v nich žije a plane celý zá- zračný temperament, veškeré svítivé lidstv
Cardová Lamblová Lambl Němcová Theo Rozpomín á
12 article
Boženy Němcové, která byla nejen ubohou žebračkou, jak se nám v poslední době do omrzení opakuje, ale i krásnou dobrodružkou srdce, vášnivou milenkou kypícího víru ži- votního. Leč na rozdíl od prací dříve char- akterisovaných poskytují nám tyto příspěvky pouze neověřený, kriticky nezvážený mate- riál, jehož nelze přijímati bez zkoušky: byla by to nedocenitelná surovina pro románo- pisce, avšak literární dějepisec musí ji rozta- viti, očistiti, překouti. Ze článků, zabývajících se osobními vzta- hy Boženy Němcové, pojaly pouze některé své thema s úzkostlivou přesnosti, tak L. Quis, jenž suše vyšetřuje poměr Němcové k Havlíčkovi, tak Fr. Bílý, který přájelství Boženy Němcové a Bohuslavy Rajské poutavě vykládá v souvislosti s lyrickým románem druhé choti F. L. Čelakovského. Naopakv několika studiích se stala B. Němcová témai pouhou záminkou samostatné monografie kul- turně literární: Peškův neúměrně rozsáhle dobový obraz o slavnostech „jiřinkových. souvisí s naší básnířkou pouze zevně, kdežto Kabelíkova velmi obsažná úvaha o Klácelově Jednotě bratrské seskupuje kolem dvojíh intimního románu Boženina (s Klácelema Helceletem) dějiny velkého hnutí, jež lidsky ideově, slovesně mocně působilo na vnímavou žačku všeho panthcistického a panhumanit- ního blouznění. Jako Jan Kabelík dospívají
Němcová L Quis Havlíček Bílá Rajská F L Čelakovský B Němcová Peškův Kabelíkův Klácelův Boženin Klácelem Helcelet Kabelík Francie
13 article
Jan Máchal a Albert Pražák, jemu i metho- dou blízcí, od osobních vztahů k jdeovým oblastem, aniž se pokusili o synthesu, pro niž látka v jejich zpracování uzrála: Máchal vy- šetřuje ideu slovanské vzájemnosti v životní praxi nadšené ethnografky, Pražák zabývá se vztahem přispěvatelky „Lady Nióly“ k mlade literatuře let padesátých, při čemž velmi trel- ně zjišťuje její místo po boku moderní gene- race Hálkovy a Fričovy. Z obou těchto článků vysvítá byť jen úryvkovitě ideový život filo- sofické učedlnice Klácelovy, Hanušovy a Ne- beského; jinak sborník (až na pilné, ale me- chanické sestavení názorů Němcové o vzdě- lání ženském Janem Roubalem) úplně zapo- menul na myšlenkový svět obdivuhodné bá-- nířky. Jest to vážný nedostatek knihy, jehož nelze pominouti mlčením. Čím to, že životo- pisce její poutají více jeji nesnáze peněžní. než její hluboce vášnivý a velkolepě lidský poměr k Bohu, k věčnosti, k vesměrnému řádu? Jak vysvětliti, že se v tak rozsáhlém sborníku dozvídáme několikráte o účastenstvi mladé krásky na najvních zábavách vlastene- ckých, ale ničeho souvislejšího o horoucích sympatiích klácelovské socialistky pro spole- čenskou emancipaci chudáků a vyděděncu
Máchal Albert Pražák Niól Hálkův Fričův Klácelův Hanušův Němcová Roubal bůh
14 article
Jakýsi horlivec rozpředl nám tu do široka genealogii posledního milence básnířčin opsal nám jeho vysvědčení, ba vylíčil nám je- ho pohřeb, ale v erotické filosofii Němcovš. v níž bylo skryto slastné a záhubné tajem- ství jeliho osudu, nepojednal v knize nikdo Méně osobní veteše, pánové, ale více ideo- vého pochopeni Literárně dějepisných studií v pravém slova smýslu jest ve sborníku vlastně nemnoho Odborníci universitní Jaroslav Vlček, Jan Ja- kubec a Josef Hanuš, z nichž každý měl již příležitost zabývati se Němcovou, se podniku nezúčestnili a rovněž oba monografičtí pra- covníci o jejím životopise, Václav Tille a Marie Gebauerová, nepodali ani řádky. Z mladších badatelů, nepřihlížíme-li k rozboru básní B.
Němcovš Vlček Jan Josef Hanuš Němcová Till Gebauerová
15 article
Němcové, jejž napsal podepsaný referent, před- stupují Miloslav Hýsek a Karel Hikl se dvěm studiemi krajně různorodými: znalec moravské literatury pokouší se zjistiti v Mošnerově „Pě- stounce“ důležitou předlohu pro „Babičku“ ale skrblí důkazy opravdu přesvědčivými. Karel Hikl, výborně sčetlý v theoriích mlado- německých, snaži se změřiti hodnotu „Chu- dých lidí“ stupněm idealisace, které podřídila básnířka skutečnost kosteleckou; jeho bystrým postřehům byl by dobře posloužil důkladnější rozbor dle motivů. Čistotou methody, klidnou průkazností, jemným smyslem pro postup bás- nického tvoření vynikl nad ostatní literární historiky v památníku zastoupené filologicky vyškolený Stanislav Souček, jehož četnéa přímo drobnohledně pečlivé práce časopise- cké nejsou posud tak oceněny, jak by zasluho- valy. Ve sborníku „Božena Němcová“ má kromě drobného příspěvku vzpomínkového tři studie, z nichž každá přináší badání o B. Něm- cové nesporný zisk: jednou obohacuje naši zna- lost textu B. Němcové tím, že z Klácelových
Němcová Hýsek Hikl Mošnerův Chu Souček Klácelův Německo
16 article
„Moravských Novin“ z r. 1848 otiskuje její za- padlou úvahu „Hospodyně na človíčko“ uvádí ji v cenných poznámkách do souvislosti s povídkou „Baruška“, přispivaje tak k chrono- logii děl básnířčiných; po druhé ukazuje, kte- rak na Němcovou, jmenovitě při psaní „Ba- bičky“ působily Čejkovy dopisy „z Ratibořic“ v „České Včele“ z r. 1844; po třetí analysuje tři její pověsti z Náchodska, které spadají do prvního obdobi její činnosti. Tato studie, kte- rou mimoděk doplňují poznámky Voborníkovy o uvědomělém a nikoliv prostonárodním po- hádkářském umění B. Němcové, mohla by býti příkladem, jak možno a jak dlužno filologickou methodou dospěti k přesnému obrazu básni- ckého tvoření. St. Souček nespokojuje se nále- zem, že pramenem tří těch pověstí byli mladé vyprávěčce Čech J. M. Ludvík a Čechoněmee M. Teller, nýbrž ukazuje, v čem a proč se o předloh odchýlila, jak se dala nésti pudem bás- nické fabulace, jak se snažila o zlidovění ce- lého podání atd.; zde se nám vskutku otevřelo jistou a taktní rukou okno do její dílny bás- nické!
Baruška Němcová Čejkův Voborníkův B Němcová Stanislav Souček Čo Ludvík M Teller Ratibořice Náchodsko Český včela moravský novina
17 article
Bylo-li na Němcovou myslitelku v sbor- níku takměř zcela zapomenuto, nedostala ani umělkyně Němcová svého dílu; pouze Fr. Tá- borský a F. V. Krejčí, kteří do estetické kri- tiky přimísili mnoho osobních vzpomínek, vě- novali několik výmluvných odstavců ocenění jejího tvůrčího daru a její básnické methody; leč jejich synthesa kolísá příliš ve vzduchu ne- opřena doklady. A opět se tážeme jako u lite- rárnich dějepisců: Kde zůstali ostatní naši kri- tikové, kteří by byli řekli, čím jest Božena Němcová naší literární přítomnosti, jaké mož- nosti obsahuje pro zítřek našeho umění, kde jsou v jejím díle skryty bytostné problémy če- ské národní literatury? A podobných otázel hrne se celý roj. Nepřišli uctíti Boženu Něm- covou ani naši básnící a románopisci, kteří přece i jí jsou lecčíms zavázáni, odmlčelyse české spisovatelky, jež v ní nemohou neviděti svou sladkou pramáteř, nezaujali k ní stano- viska ani naši výtvarníci. A tak sborník „Bo- žena Němcová“ s půl čtvrtým stem svých hu- stých stran, prostoupených jemnými kresbami Kašparovými, zůstává vlastně torsem. Jest to nedostatečný chrámek zbožnosti a lásky, kde se vedle krajanů pamětníků shromáždili jen někteří spisovatelé a učenci, lze si však co nejvřeleji přáti, aby husté davy čtenářů jej obklopily svým zájmem a svou účastí. Arne Novák.
Němcová F V Krejčí Božena Kašparův Novák Německo
18 title
Dr. Jindrich Vesels
doktor Jindrich Vesels
19 article K úmrti nejstaršího divadel ního ředitele světa.
K úmrti nejstaršího divadel ního ředitele světa. Und Jung und Alt und Alt und Jun Dös lauscht dem Schmi d. dem Vata.. s is Alles — nur im Kloana — so Als wia im Hoftheatal Narodil se r. 1822, r. 1858 stal se ředi- telem divadla, jímž byl bez přerušení služby a bez dovolené do své smrti, jež nastale poslední den r. 1912. Za účasti malých i velkých slavil čtyřicetiletí i padesátiletí svého ředi- telování. slavil jubileum devadesátky z přízně hlavního města i vlády jako nejstarší aktivní divadelní ředitel, jenž byl stále ta čilý, že feuilletonista „Berliner Tagblattu“ o něm napsal, že myslí ještě dlouho, velmi dlouho vodit smri za nos — jako jeho „Kasperl“ Papa Schmid, jak mu mnichovští všeobecně říkali a jak bude žíti v jich paměti, byl totiž ředitelem nejposlušnější družiny herecké na světě: jeho primaballerina byla vždy skromná v požadavcích jako jeho první tenor, první milenec neocitl se nikdy na scestí ani naivka, intrikán se nespolčoval s odmítnutými dra- matický autory — svornost byla v národě aktérů — jednotný postup všech stran — ni- kdy žádná pasivní resistence ani drahotní pří- davek, ani pragmatika..., šťastný samovládce panoval totiž nad společností dřevěnéh herectva, urovnávaje k všeobecné spokoje- nosti poměry mezi sedláky i králi a požehná- vaje nesčíslněkráte sňatku něžné princky s udatným rytířem... Jen proto nebyl ner- vosní ten dobrácký a roztomilý fotrlínek ze starého vydání, usmívající se před svým chrámkem pimperlové Thalie, pro niž r. 1900 obecní shromáždění jednomyslně schválilo náklad 16.200 marek,a žertující s drobotinou, hrající si v parku, v němž zbudováno jest „městské divadlo lout- kové“
Und Jung Kasperl Schmid Als dřevěnéh herectvo městský divadlo lout Alt und Alt und Jun Dös Sch d . dema vata
20 article
Jeho zásluha byla, že dokázal prakticky výchovnou moc loutek v dobách, kdy bylo k tomu třeba odvahy, nadšení i znalosti věci proti skeptikům, pohrdajícím miniaturními parodisty „Komedie lidské“, byla zásluha jeho, že vypěstil v širokém publiku — v ně- kolika generacích — upřímný zájem pro lout- kové divadlo, upřímnou radost z požitků. jichž dovede poskytnouti při omezených pro- středcích. Zájem jím vyvolaný stal se podnětem no- vých (aspoň v Německu nových) spekulací s loutkovým divadlem, jež nemělo již býti pouze pro děti, nýbrž i pro dospělé lidi cíticí umělecky. Umělecké loutkové divadlo jména světového, v němž spolupracovali architekti. sochaři, maliři, básníci a hudebníci, a jež vy- stupovalo pohostinsku v předních městech evropských (též ve Vídni), mohlo vzniknouti jenom v půdě, připravené dávnou tradicí,v místě, kde byl od mládí živý vztah k loutkám — jenom mnichovští umělci se osmělili ku přímému návratu k maskám Řeků. jimiž jsou loutky, jak se o nich vyjadřuje Arthur Symons v „Apologii loutek“), kde se zároveň uvažuje, proč není možno loutka- mi hráti Ibsena a proč jest možno hráti „Agamemnona“ a „Smrt Tintagi- lovu.“ — jenom mnichovští umělci provedli nejen hry Hanse S achse a hrab. Pocciho. nýbrž i opery od Adama. Glucka. Mozarta, hry od Artura Schnitz- lera aj.
Řek Symons Ibsen Agamemnon Hans Pocci Adam Gluck Mozart Schnitz Německo Vídeň ková divadlo Tintagilov
21 article
Když Josef Schmid pojal úmysl zříditi lout- kové divadlo, začal se hned starati o reper- toir a obrátil se na oblibeného spisovatele pro mládež a romantika Františka hraběte Pocciho. Psal mu: ... Hlavní a sídelní město poskytuje mnoho pamětihodností, uměleckých ústavů. zábavných podniků — jen pro dětský svět, pro duševní jeho osvěžení nic. Pro- tože je stará zkušenost, že žádná mysl pro dojmy vnější není tak přístupna, jako dět- ská, byl jsem často rozhořčen, viděl-li jsem mládež bavící se hrubostmi hauswurstiád Také rodiče z nedostatku vhodnějších zá- bav vodí dítky do divadel velkých. Proto jsem si umínil, že zřídím dívadlo lout- kové . Pocci slíbil svou pomoc. Od té doby psal Pocci pro Schmida a Schmid hrál celému městu. Začátky ovšem byly těžké. Schmid koupil za 300 zl. přeskvostné divadélko od královského komořího, gen. Karla Vilé m svob. pána z Heidecku, jenž hrával s pimprlaty pro své přátele i pro stolovon společnost vévody Maxa Bavorského a krále Ludvíka I. i královnu, za dalších 300 zl. najal místnost, kterou upravil za 160 zl. Dne 5. prosince 1858 oznamoval Schmid plakáty otevření nového divadla mezi jiným též toto: V posledních desitiletích lze často slyšeti nářky, že mladi nechtějí býti již mladými... Prostota, naiv- nost zdá se staromodním hara- burdím... Proto jest tu pokus za pomoci zkušených přátel mládeže a spisovatelů uvésti v život kus dobré praktiky.. ) Přeložena v revui „Český loutkář“, roční
Schmid František Pocci Karel Vilý Maxa ková divadlo
22 article II. str. 3. a 4.
II. str. 3. a 4. Divadlo se stále stěhovalo, až navrženo byl v městské radě hlavního a sídelního mě- sta Mnichova, aby se pro loutkové di- vadlo povolilo místo a vystavěla budova — památný návrh učinil rada Stein- hauser 29. prosince 1899 a 17. května 1900 byl jednomyslně schválen. Téhož roku bylo otevřeno loutkové divadlo ve slohu bieder- maierovském podle plánů prof. Th. Fischera — das Heím der deutschen Puppenspiele. Skutkem tím udrží si Mnichov primát mez městy, jež se starají o výchovu i zábavu mlá- deže loutkami. Ovšem, dříve musilo býti do- kázáno, čeho je možno loutkami dosíci, když se pro ně pracuje obětavě a s nadšením uznání práce dostavuje se vždycky až doda- tečně, někdy pozdě. Stálé loutkové divadlo, jehož principá- lem byl Papa Schmid. má několik schodů ku portálu, za nímž jest v levo pokladna, v pravo šatna. Amfitheatrální hlediště zřízeno pro tři sta sedadel. Stěny ozdobeny dekoracemi. jichž motivy jsou z národních pohádek a po- věstí a z oblíbených her. A nyní nahlédněme do zákulisí. Divadl má všechny moderní technické pomůcky, jež ovšem v poslední době zastíněny byly „di- vadlem mnichovských umělců“. Za scénou jsou osoby, jež řídí pohyby loutek, zatím co v pravo a v levo jsou mluvčí úloh. Při sboro- vých zpěvech účinkuje více sil pěveckých. Loutek jest na tisíc; hlava každá zhotovena od některého domácího umělce; těla vyřezá- val Schmid sám, rovněž nohy sléval sám z olova; pro každou loutku jest zvláštní obal. aby chráněna byla před prachem; v skladišti jsou loutky mužské odděleny od ženských.
Stein profesor Th Fischer Schmid Mnichov
23 article
„Monsieur Kasperl Larifari“ jest nejpo- hyblivější: vykračuje si i leze po bříše, roz- tahuje se na pohovce i chodí po hlavě, tančí. skáče, poklonkuje, děkuje se publiku, když se tleská. Mluvčím za Kašpárka, vítězícího i v nejchoulostivějších sítuacích svou řizností a bavorskou chytrostí, býval Papa Schmid. jenž dovedl říci na Kašpárka, spatřivšího čerta nebo smrt, nenapodobitelné: „Oha! — Ja, was wär denn jetzt dös? Papa Schmid srostl se svým divadlem se svým Kašpárkem. To vystihl dr. Fischer ve scéně, kde Kašpárek jest nemocen, velmi nemocen, jeho ženuška nemůže uhodnouti, co muje; přivolaný lékař konstatuje, že mu schází duše. — „To jistě není Papa Schmid v di- vadle!“ — Není! — Hledají ho. — Konečně přichází Papa Schmid a Kašpárek se směje a skáče a je to zase starý Kašpárek. Nyní bude Kašpárek zase nemocen. Kašpárek Schmidův jest ovšem Kašpáreko jak jej vytvořil František hrabě Pocci, jehož několik her jest přeloženo též do češtiny ). Středem světa jest mu žaludek: hledí více na dobrou stravu než na špatné chování a mnoho práce; pud po sebezachování ho nutí, by hasil žízeň, starost o industrii ho nutí, by tu žízeň hasil pivem. Kasperl Larifari, jak si ho před- stavoval Poccí, a jak ho předváděl Schmid. velmí často koketoval s publikem a vybočo- val z hry, tak že prchaje před věřiteli, pravil: „Dekorací jest les mně neznámý — to dal jistě zcela nově namalovat pan direktor. abych se tu nevyznal!“ Leckdy ve vážné si- tuaci prohodí: „To jsem si nemyslil, že budu hrát v takové tragedii“, ale na konec jest rád, že hra šťastně končí. V pohádce o Popelce ptá se přítomných, komu náleží střevíček pod. Tím vzniká zvlášť intimní poměr mezi herectvem a posluchačstvem.
Kasperl Larifari Kašpárek Schmid Fischer Schmidův František hrabě Pocci Popelka
24 article
Pocci theoreticky a Schmi prakticky způsobili, že Mnichov jest mi- stem, kde znovu se zrodily loutky k umělecké slávě. Původní vlastí loutek není ovšem Mni- chov ani Německo, jako nebyla jich vlast Francie ani „město světla“, ač se v XVII. sto- letí myslilo, že byly vynalezeny v Paříži, kde byla stálá opera loutková. Znovuzrození loutek pro cíle čistě umě- lecké bylo lze sledovati v literaturách již dříve, týkalo se však většinou „loutek na prsty“, t. zv. „maňásků“, kdežto v Mnichově pracovalo se s loutkami, řízenými pomoci nítek a páky (vahadla). Znovuzrození loutek týká se grácie zjevu, tvaru, řezby, neboť loutky starého rázu působily jen grácií pohybu, jenž ovšem nyní byl ještě zdokonalen; svým ze- vnějškem byly loutky dřívější přímo ošklivé, okouzlovaly však pohybem přec, jak vystihuje Bogumil Goltz v „Buch der Kindheit“ Dnešním milovníkům loutek, vystupují- cích v hrách Maeterlinckových. Hoí- mannsthalových a Schnitzlero- vých (proti realistickým hrám Pocciho) ne- překáží, že vidí nitky od údů loutek, naopak, to považují za nejchutnější na hostině iluse, proto právě jsou blízko jeviště, by mohli vše sledovati, kdežto, kdyby odstoupili a dívali se na jeviště z větší vzdálenosti, viděli by hráti herce skutečné, jak by se jim zdálo, tvrdí Symous.
Pocci Goltz Maeterlinckův Mnichov Německo Francie Paříž Buch der Kindheit Schnitzlerovýchod
25 article
Ve svém „Snu o řiši krásy“ praví Jiř Karásek ze Lvovic: „Básník unikne sku- tečnosti a vytvoří sen. Herec svou reprodukcí báseň vrací do všedních tvarův a sen básní- kův snižuje ke skutečnosti. Loutky nemají té vady. Berou z reálnosti jen to, co jest jejím půvabem: linie a barvy, jež propůjčují básní- kovu snu, neměníce ho v střízlivou skutečnost. Dokonalá iluse jest možna jen u loutek ... Loutkaje symbol, herecje tlumoč- ník, nástroj. Loutka činí pohádky pravdivými, herci zdánlivými. Loutky jich půvab oživují, herci jej napodobí. A jaká tajemnost je v loutce... Říká-li herec jen to, co může řikati kdokoli z nás. loutka může říkati tajemné věci, o nichž nevíme, kdo je říká, a o nichž víme jen, že je za nimi — Tajemství... V ovzduší loutek nezahynula by pohádka tak, jako hyne tehdy, kdy ji hrají řemeslní herci, skuteční lidé, kazící střízlivost svého zevnějšku přes všecko líčidlo a pře- strojení — útlou fiktivnost básnického snu .. *) 1. „Kašpárek princem“. — 2. „Prine Čer- vánek — 3. „Soví brad“. — 4. Zajatý Turekl — 5. „Psaní Ježiškovi“i vesměs vydáno v „Knihov ně vzorných loutkových her. Nejlepší jest hra „Soví hrad
Kašpárek Lvovice Prine čer
26 article
Až k takovýmto jemnostem dospívá se u nás s loutkami, ovšem zatím jen theoreti- cky, neboť „nová scéna“ není ještě. V Mnichově pracovalo se prakticky sná- ze, neboť věc měla svou tradici, svůj vývoj. Papa Schmid vypěstil znenáhla kruh nadšen- ců, kteří potom překonali mistra, přehodnotili jeho hodnoty: to jest „Marioneten-Thester Münchner Künster“, které předstihlo všev tomto oboru. Jest zajímavo, že středisko všech theorií i praktických experimentů s loutkami půso- bilo též na vystěhovalé Čechy, jichž tu žije ke čtyřem tisícůmí Češi mnichovští, sdružení ve všech spolcích, provedli pěknou myšlenku pro své děti: loutkové divadlo, kde hrají národní pohádky i vlastenecké hry. Loutky Čechů mnichovských odlišují se však rázně od všech jiných loutek českých ve vlasti naší i v zahraničí: jsou zvláštní konstrukcí, řezbou, oblekem, vším! Na Češích mnichovských, kteří své děti vodili (jak jsem se přesvědčil) do loutkového divadla Schmidova i do divadla umělcův, ukázal se vliv prostředí. Kdo viděl některé loutky, vyrobené Čechy mnichovský- mi pro české dítky v reprodukci v revui „Če- ský loutkář“ (r. II. str. 25.), přisvědčí mi zcela.
Schmid Čech Čecho Schmidův Mnichov Čechy Thester Münchner Künster loutkový divadlo
27 article
Není snad nezvyklým zjevem, že loutky maji skutečné vousy a vlasy a skleněné oči, nýbrž celý ráz řezby, jež zachycuje veliké rysy tvá ře, jest toho příčinou. Češí mnichovští byli s vědomi, že robí loutky české v městě loutek a proto ta snaha: vyrobiti něco dokonalého osobitého. Mnichovští češí chodili „odkoukávat- praktiky starému Schmidovi. Rozmlouvával s ním též a radili se, on pak poradil, nebol nebylo mu třeba se báti konkurence s diva- délkem českým v uzavřené spolkové místno- sti. O té skutečnosti, že divadlo Schmidov působilo na zřízení českého divadla Joutkové- ho v Mnichově, nepsaly německé listy, když psaly nekrology nejstaršímu aktivnímu diva- delními řediteli!
Schmid Mnichov Schmidov český divadlo Joutková
28 article Lékařství.
Lékařství. Voda káranská, její složení a změk- čování*) Praha a okolní obce zásobovány budou spodními vodami, kteréž protékají ve vrst- vách aluvia, diluvia a křídového útvaru podél Jizery a Labe v kraji mezi Starou Boleslaví, Káraným a Benátkami. Vody nalezají se zde ve dvou od sebe oddělených horizontech. Voda prvního hori- zontu protéká ve hloubce 5—10 metrů pod povrchem půdy, jest bez napnutí, hygienicky i chemicky nezávadná. Její karakter che- mický se mění dle geologického útvaru, z kterého vytéká, takže se shledáváme s diluvialními a aluvialními vodami 6—9 stupňů německých tvrdými, u vod křídového pásma turonského stupně tvrdost pak kolísá mezi 16—18 stup. Směs všech vod prvního horizontu z celého zásobovacího území při předběžných pokusech jevila tvrdost 12.8 stupňů nemeckých. Voda druhého horizontu, tak zvaná ar- tézská, nalezá se v hlubších vrstvách ceno- manských 30—60 i více metrů pod povrchem uložených, je silně železitá, obsahuje hojnost volné kyseliny uhličité a její tvrdost kolísá mezi 3—4 st. něm. Voda tato, jejíž množ- ství obnáší asi 10 proc. veškeré vody, bude se před upotřebením odželezňovati Voda prvého horizontu zachycována jest 575 studnami, kteréž jsou dle vydatnosti od sebe vzdáleny 20—40 m. Studny tyto zří- zeny jsou v územi, jež prostírá se mezi Houšikou, Káraným, Sojovicemi, Podbrachem, Předměřicemi, Kochánkem, Benátkami a Kbely.
Kochánek Praha Jizera Stará Boleslav Benátky Sojovice Podbrach Předměřice Kbel
29 article
Podél studen postaveny jsou k vůli správnému provozu 4 podřadné vodárny, to pod Sojovicemi, u Skorkova, nad Kochán- kem a Benátkami, kteréž vodu z jednotli- vých studen čerpají a spádem vedou do- hlavní centrální vodárny v Káraném, kdež ve sběrných studních se mísí a smíchané odtud vytlačují se potrubím do Prahy. Podřadnými vodárnami rozděleno jest celé jímací území na 6 samostatných křídel. a to na dolnolabské, dolno- a hornosojovi- cké, skorkovské, kochánecké, . benátecké a konečně na artézské. Artézská voda bude se jen v čas velké spotřeby vody zachycovati pomocí 7 studní do samostatného potrubí a teprve po od- železnění k ostatní vodě připouštěti. Zhotoveno jest již veškerých 575 studní, postaveno jest také svodné potrubí do Ká- raného, ale jen studny křídla dolnolabského, dolno- a hornosojovického, počtem 220, jsou tak dalece upraveny, že mohou jímati vodu. Připojení ostatních 355 studní na svodný řad lze očekávati z jara až mrazy povolí potřebné práce budou moci býti dokončeny.
Sojovice Skorkov Benátky Praha
30 article
Aby zjístila se jakost vody, vydatnost území a výkonnost strojů, čerpá se od mě- síce října 1912 jen část vody káranské, a t - z dohotoveného křídla dolnolabského neb ze křídla dolno- a hornosojovického, a rozvádí se po pražském zásobovacím území, t. j. po Praze. Karlině, Bubenči a Břevnově, Z počátku dodáváno bylo do pražského jímaclho řadu 10.000 m3 denně, nyní pak množství toto dostoupilo výše 30.000 m3. Jelikož v pražském zásobovacím okresu se potřebuje průměrně 45.000 m' denně, záso- bována jest nyní Praha ze 2/2 vodou káran- skou a z 1/3 vodou vltavskou. Voda z jímacího území káranského do- pravena jest až do Sokolské třídy v Praze, kde částečně se tlačí přímo do potrubí, čá- stečně pak vtéká do vodojemu v Sokolské třídě. Ve vodojemu v Sokolské třídě míchá se nestejnoměrně s vodou říční, a smíchaná takto voda rozvádí se po celém zásobovacím ) Vzhledem k četným dotazům uveřejňujeme tuto obšírnou zprávu.
Karlin Praha Bubeneč Břevnov