ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 9 4d6bbe80-8f08-11dd-ac97-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 9
Chunky — 32 celkem · entity: person 99, place 8, work 2, org 7
1 masthead
1. ledna 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
živ
4 masthead
ota.
5 masthead
Stra na 9.
6 article Damoklův meč.
Damoklův meč. Na sta antických bájí a hellenských po- věstí prošlo obrazností a poesii Jaroslaví Vrchlického: tu v klidné zálibě naivního epik vystihoval jejich svěží dějovou náplň a lemo- val ji rozkošnými arabeskami; tu měnil nábo- ženský neb hrdinský příběh v hutný symbol kterému posvěcoval výmluvnou svou reflexi jindy odíval sladkou Helladu mladých bohů jejich královských milenek v půvabný a lehko- myslný šat rokokového rozmaru, nacházeje všude hru, rej, maskarádu; nejednou zalidni po smělém příkladu Goethově antické luhy Peloponesu fantasií romantickou a plesal když z objetí starověké Heleny s moderním Faustem zrodila se výbojná myšlenka, pádící k slunci, do vzduchu, za Nemožností. A pak náhle pobledl, svadl a sestárl vše- cek tento hellenský svět: olivy, vavřiny a ta- maryšky stály před očima básníka rázem se- stárlého temné a nahé; olympští i pozemští bohové se zachmuřili a přepodstatnili v charé. prázdné stíny; hrdinové, zápasníci a kentauři přestali zajímati zatrpklého poetu, který se s tváří zahalenou odvrátil od Homerovy, He- siodovy a Aischylovy říše: velký soumrak božstev a bájí nadešel. V této hodině děsivého šeření a tragické rozluky nalezl Jaroslav Vrchlický pojednou vášnivý vztah k temným a příšerným stránkám řeckého bájesloví. Jeho obraznost těkala v hořečném kroužení po pro- klatých luzích Erebu a Tartaru, viděla stále hnusná hejna Harpyjí, cítila neodvratné zarý- vání se vampyrských zkrvácených čelistí, slv- šela vražedné údery zuřivých křídel jedovaté saně, lekala se unikajícího ovoce Tantalova Rekové činu, Theseus, Herakles a Achillee zmizelí, ale místo nich znovu a znovu straši básníka ukrutný fantém krále Damokla, nad jehož zoufalou a vinami obtíženou hlavou ne- přetržité se na tenounké vlasině chvěje pro- radný meč:
Damoklův Vrchlický Goethův Faust Homerův Aischylův Erebos Tartaros Tantalův Reková Théseus Héraklés Achilleus zmizelý Damokles Peloponés Hesiodův
7 article
„A přede mnou se znova zvedá, já cítím, jak mé srdce hledá. ať v snění nočním, shonu dne. a já se ptám: kdy dopadne?“ Z okruhu těchto představ, v nichž se mísi chorobné stavy propukajícího stihomamu s dantovským visionářstvím, a v nichž běžné symboly, přijaté z bájesloví, se proplétai s fantomy stísněné úsoby, vznikla posledn kniha Jaroslava Vrchlického, jež náleží větši- nou neblahému roku 1908; sám pocta pojme- noval ji příznačně „Meč Damoklův“.*) Je- jím jádrém, vynikajícím nad ostatek nejen in- tensitou prožití, ale i drsnou plastikou výrazu. jsou básně z posledních týdnů jeho tělesného i duševního zdraví, kdy tuchami, úzkostmi, de- pressemi se hlásilo příští čehosi strašného osudného, jakoby básník ještě bloudil na tom- to břehu temných vod Stygu, avšak slyšel již údery vesel Charonových, lkavé šumění vl podsvětních, chraplavý štěkot Kerberův . . Chronologicky náleží lyrická sbírka „Meč Damoklův“ bezprostředně za knihu „Strom života“... nemůže býti dvou děl bytostně rozdílnějších. „Strom života“ jest uměle čle- něná a složitě instrumentovaná hymna život- ních kladů, velká píseň vesměrné jistoty a ra- dosti, kde široce rozkřídlený pantheism rušt evolučním optimismem a vitální hromadnosti veškeré individuální rozpory a osobní krise básnický monism zachraňuje tu do teplého svého klína básníka i celý svět. „Meč Damo- klův“ — a to i v básních, které nejsou inspi- rovány oněmi hrozivými hallucinacemi a tem- nými depressemi chorobného rázu — jest řa- dou zoufalých a záporných výkřiků básníka. jenž se cítí ve svém hoři, zmatku, kolísání zcela osamělým, odříznutým od společnosti, nedůvěřujícím všemu tvorstvu. Jeho citovým zdrojem při tvoření jest černý dualism člověka a vesmíru, myšlenky a hmoty, touhy a reality.
Vrchlický Damoklův Charonův Kerberův Damo Styx
8 article
Pessimistické rozpory zrazeného idealisty de- rou se korou pýchy prudce na povrch. Jestliže Vrchlický ve „Stromu života“ se na nejedne stránce vrátil k širokému zvučnému verši rhe- torickému, jaký pěstoval mezi svou třicítkou a čtyřicítkou, zpívá v „Meči Damoklově“ spí- še oním důvěrným, protepleným, trochu šedi- vým a trochu ležerním slohem, jehož různé fase se dají sledovati od „Písní poutníka“: ve- dle lehce improvisovaných popěvků, těkají- cích na samém pomezí prósy, čtou se tu po- někud střízlivé sloky životní moudrosti a zase jakési lyrické feuilletony, které nepohrdaji rčením triviálním, obrazem nebásnickým, rý- mem ledabylým, ale vedle nich zase písně mocně suggestivní, v nichž obraz, ba i spád rhytmu zdá se býti zrozen z nejhlubšího pro- žitku.
Vrchlický Damoklův
9 article
Ale k čemu užívá tentokráte Jaroslav Vrchlický tohoto lyrického stylu, který jest takřka určen k oslavě rodinné intimnosti, přá- telského semknutí, milostné něhy? Reprodu- kuje jím básnicky samomluvu, v níž zarývá obrácený hrot do svého nítra pro rozpor mez nevýslovitelností věčna a marností básnického tónu. Zachycuje jím náhlé setkání, při něm starý, šedivý a zklamaný poeta lže mladé krásné a výbojné přítelkyni o svém stavu, až stisk ruky při rozchodu oba zrádně demaskuje Maluje jím v něžné technice pastellové minia- turní podobiznu krásné ženy, která obnaženou svou vnadou plenila klid jeho mladosti. Zpívá jím měkce melodickou elegii o hodinách, které jdouce „za sebou bez proměny, proměn nesou celý klin a přece zří človéka vždycky osamě- lým. Neb konečně zhušťuje tento styl v hlu- boký obraz o vábícím stínu všech laskavých stromů, pod nimiž sedává bledá divka, nazvaná Samotou a lákající neodbytně: „Jen svěř se jí a zahrne tě čelá, dnes Láska, zítra Smrt se bude zvát; tříšť jabloňových květů na tě schvěla a šeptá mdle: Pojď, hochu, čas je spát. jsem stín již poslední — 6. chtěj se vzdátl“ Pouze výjimkou zazní v knize i jařejší tóny mužného rozhorlení, bojovného útoku, lyrick polnice; není bez významu, žeb vždy jde o bo
Vrchlický Láska
10 article
Jaroslav Vrchlický: Meč Damoklův. Sou- borného vydání básnických spisů Jar. Vrchlického svazek 65. V Praze nákl. J. Otty 1913. obranný, nikde o offensivu smyslů, myšlenky — básník jest životem umdlen a vyčerpán.A úplně cizorodě zacinká v této popelcové kníze svými rolničkami poetův rozmar, využitý též tentokráte za princip formální; jakoby náho- dou intonuje Ecclesiastes villonskou balladu „pro domo sua“ s parádoxním a nezcela dolo- ženým refrainem: „Jsem vždycky týž, necht stokrát měním maskul“ Vrcholem knihy, jíž ovšem chybí ono vir- tuosní uspořádání, kterým Vrchlický časem nahražoval a zastíral nedostatek organického členění, jsou čísla mocné visuelní síly: tu ná- lada tuhne v obraz, depresse mění se v infer- nální fresko, hrůzné tušení přechází v divokou visi Blakeovskou. Z nejtemnějšího pessimismu roste obraz lidstva jako nekonečného průvodu spoutaných trestanců či šílenců ve zdraném šatu a s koulemi na nohou: „Sto katanů, jichž nevidí, je žene, a šlehá dutkami a škorpiony a knutami, jež slují Trud a Starot a Bída. Zlata chtíč. Alkohol. Lítost a Zoufalství v neznámou pekla Sibiř kde není úkoje a slitování, kde Jahvé kamsi do výšin jim unik kde podle cest na kříži Krislus mlčí, kde tupé cizí Fatum poloslepé co klikatý blesk v sněžný oblak píše na jejich lbi své děsné Anathema.
Vrchlický Damoklův J Ott Praha Trud Sibiř
11 article
Život lidský se zjevuje sestaralému obdi vovateli a překladateli E. A. Poea jako ky- vadlo pohybující se v hluboké studní Prostoru a temnotě Času, zatím co kdesi venku zpívaji a tančí radost, naděj a vznět. A po tolik, mocných a prudkých hymnách na hudbu ži- vých proudů a jásavých toků, které se čtou u Vrchlického v nejrůznějších fasích jeho roz- voje, nachází poeta pro vody padající do hlu- boké propasti tyto obrazy blízké Dantovu li- čení Inferna: „6. byl to šum a huk a vír a bouřný dusot jak fen sto hladových by z psince vyletělo. a náhle zlomen jak vzdálených ořů klusot, pod kotlů rachotem jak zápasící cello. zde všecko v propletu, vír, spád, trysk, dno, ska kružba, a kletby, sténání a jásot. výskot. tužba, to vše se v miliardách drobných kapek tříští v tmě, nad níž světla se jak tygří oči blyští . ..
Poe Vrchlický Dantův
12 article
Do této kategorie patří jako její vyvrcho- lení čtvero básní s bájeslovnými symboly, nichž jsme mluvili na počátku, trojdílná sklad- ba o Damoklově meči, a tři lyrické balady vlkodlaku — úzkosti, harpyjích — výčitkách saní — temné vášni; mocná a hrůzná sug- gesce, která je obestírá, neutají kritickému čtenáři, že jsou to spíše grandiosní skizzy prudké záznamy z deníku lyrikova než vyhra- něné definitivní básně. A tento dojem náčrtu, provisornosti, ne hotovosti jest bolestným stigmatem celé kni- hy, které poeta nemohl a nesměl dokončiti V hlubším smyslu nepodal tu více než básní- cko-filosofické thema, jež proměnil v řadu lidsky i umělecky zajímavých a hodnotných čísel lyrických. Otázka, jak toto thema řešiti. jak překonati hrůzný fantóm Damoklova meče kulturou, uměním, láskou, filosofickou věrou. byla by stačila na několik knih dalších. Jaro- slav Vrchlický, nad nímž se Damoklův meč pesimismu, černého dualismu, beznadějné fa- tality nevznášel tentokráte poprve, byl by kdyby byl zůstal zdráv, jistě napial lidské básnické síly k zodpovědění té otázky. Ale právě hrůzný osud, který jej srazil před řeše ním. činí knihu „Meč Damoklův“, jinak ne jednotnou a různorodou, opravdu dílem tragi ckým. Arne Novák.
Damoklův Vrchlický Novák
13 title
Hudba.
14 article Česká hudba v roce 1912.
Česká hudba v roce 1912. (K boji o Dvořáka.) Přehled událostí n šeho hudebního života musím tentokrát počiti nej poslednější dobou. Na samém sklonku roku vzru šena byla celá česká veřejnost mohutným prote stem, kterým ujalo se české hudebnictvo umělecké ho významu i světlé památky osoby Antonína Dvo řáka. Širší veřejnost naše, která nemá při časopi secké nadprodukci ani času, ani možnosti sledovat vše, co se u nás píše, byla uvedena ve své většině v úžas tim, že třeba je dílo i osobu všeobecně ce- lým světem uznávaného, velkého našeho mistra bráti v ochranu, že vůbec mohou vyskytnouti se čeští lidé, kteří snižují osobu a znehodnocují dílo umělce, před nimž celý vzdělaný svět se v úctě a obdivu klaní a kterého nám i velcí a kulturně bohatí národové závídí. Ano, co celý svět sotva pokládal by za možné, stalo se skutkem: Antonín Dvořák, český umělec světové pověsti, stal se před mětem nejsurovějších a současně z nejnicotnějšíe pohnutek podniknutých útoků nezralých a nevy chovaných ignorantů.
Dvořák Antonín Dvo
15 article
Boj proti Dvořákovi vedený s tendencí snížit co nejvíce jeho význam v našem uměleckém vývoji je staršího data. Zjevně projevuje se od literárníh vystoupení dnešního universitního profesora, dra Zd. Nejedlého. Dr. Nejedlý veden je ve všem svém počínání jedinou snahou: proslaviti se co mozžná nejvíce a dobýti si v našem hudebním životě po- dobný význam, jaký měl prof. Ot. Hostinský. Kdežto však Hostinský dobyl si své jměno u nás. bojem za Smetanu, chce Nejedlý státi se slavným ubitím Dvořáka. K tomuto cili směřuje všechno jeho sna- žení, třeba snažení tolo prodělává různé fáse, nichž poslední je stlačování Dvořáka na be významného, přežilého skladatele několikátého řá du. Ve svěm bezohledném a často velmi rafinova- nými prostředky operujícím tažení proti Dvořákov našel dr. Nejedlý pomocníky v některých svých učenlivých žácích, kteří ve své chlapecké zbrklosti zašli dále než on sám kdy si troufal. Podnět k nejhrubší palbě proti dílu 1 osob Dvořákově v posledná době zavdala vlastně — to je příznačné — cizina. Po Dvořákově loňskén festivalu v Pyrmentě ozvalo se v Německu heslo více Dvořákal Cízina uznala sama, že Dvořák nen tolik hrán, jak pro svůj vysoký umělecký význam zaslouží. Toto heslo došlo i u nás ohlasu. Teprve cizina připomenula i nám povinnost naši k onomu umělci, který hudbě naší dobyl pevné místo na světových tribunách; teprv cízina že ukázala nám jak sami sebe ochuzujeme, když veliké a obsáhlé
Dvořák Zdeněk Nejedlý doktor Nejedlá profesor Otakar Dvořákův Německo
16 article
dílo Dvořákovo ve svém hudebním životě dosta tečně nerespektujeme. Důsledkem tohoto poznání byly letošní pro gramy koncertní, na nichž více než kdy jindy přišla ku platnosti díla Dvořákova. A to vzali si odcho- vanci dra. Nejedlého za záminku ke svému řádění Zatím co v cizině ozvalo se volání: „více Dvo- řáka!“, oni strhli pokřik: „pryč s Dvořákeml“ Vzavše si za záminku zcela licoměrně, že Dvořá- kem utlačováni jsou ostatní naši skladatelé a za- krývajíce se pláštíkem vědecké kritiky, podnikli dva z panošů dra. Nejedlého útok na dílo Dvořá- kovo nejhnusnějším tónem o něm mluvíce a napa- dajíce bezohledně i všechny jeho zastance. Jestliže se popírá Dvořákovi všechna originalita, jestliže se staví na roveň Mendlsohnovi jako odbytá veličin — je to ignorance, která nikde jinde než u nás nebyla by ani v tisku, neřku-li na universitní sto- lici hudební vědy možna, jestliže tvrdí se, že hudba Dvořákova může vážně ohroziti kulturně výchovný význam moderního umění, že jednostranným kul- tem Dvořáka dostavil by se brzy cynismus, anl- mální názor na hudbu, klesnutí hudby na úrovei předměstských operet — je to v roušku uměleck morálky tarisejsky se halící mrzké a lživé zleh- čování velkého díla Dvořákova i nejryzejších umě- leckých snah, jestliže bojuje se zalháváním návštěvy koncertů s dvořákovskými programy, šířením nej- ničemnějších klepů, přesunováním sporu na jiao pole (spocialita prof. Nejedlého) a napadáním tře- tích osob — je to něco tak bezpříkladníě hnusného že to ve slušné společnosti nelze ani přiléhavým slovem karakterisovat.
Dvořákův Nejedlý Dvořá Dvořák
17 article
Ne proti kritice díla Dvořákova směřoval pro- test českých hudebníků, který 15. prosince m. r přinesly denní listy české. Dvořák byl a je° dosu u nás kritisován jako každý jiný umělec a nikomu dosud ani ve snu nenapadlo proti věcné kritice se obracet. Ale zde lo byl neslýchaně nízký ton. paušální zlehčování celého významu Dvořákova. proti čemuž české hudebnictvo zdvihlo svůj hlas. Jecnu náleží zásluha, že tento krok s tak impo- santní jednomyslností učinilo a že tak nás zachrá- nilo před ostudou, že by cizina musila se ujmouti českého umělce proti jeho vlastním krajanům. Je jisto, že hanobitelé Dvořákovi všech od- stínů, ale společné zlé vůle před veřejností nyí tak důkladně odhalení, budou svým způsobem řá- dit dále. Ale my všichni, kteří do hloubi duše pro- niknuti jsme neskonalou úctou k dílu Dvořákovu i k jeho osobě, nedáme se tím másti. I pozdvihneme do výše prapor, na němž napsáno je: více Dvo- řáka — a za uskutečněním toboto hesla budeme vždy a všude úsilovně pracovat. To bude naší od- povědí, kterou i nějvíce prospějeme našemu hu- debnímu životu a povznesení naší hudební kultury S hoslem: více Dvořáka vstupujeme do nového rokul
Dvořákův Dvořák
18 article
Dnešní stav české hudby zvláště v jednom smě- ru kryje se dokonale s obrazem hudby ostatního kulturního světa. Je to v otázce operní produkce. Za hranicemi vlasti naší jediný Richard Strauss píše opery, jež svou vlastní vnitřní hudební silou dovedou proniknout a dobývati si půdu v širám světě, překročujíce smělým a vítězným krokem hranice politických i národních celků. Produkuje sice cízina hojně i v dramatické hudbě, ale co tu se rodí, jsou efemerní vesměs zjevy, jepice, které hynou už při prvním dotknutí se divadelních lamp. nebo opery, jimž buď jméno autora, buď reklama a přátelské styky připraví cestu na více scén, jež však sotva mají tolik životní síly, aby dovedly pře- žiti jedinou saisonu. Stejně je tomu i u nás. Ani u nás nezrodila se v posledních létech opera, která by mohla počítat s dolžím životem aspoň na své rodné půdě. Ano lze říci, že u nás jsme na tom v jistém směruještě hůře než v cízině. Tam aspot opery se neúnavně stále píší a je tu stále naděje. že časem přece objeví se něco života schopného. U nás však, srovnáme-li dnešní stav s předchozími desitiletími, nacházíme stagnaci naprostou. Umělcí naši nejvýzamnější jako by dnes operní tvorbu vůbec přehlíželi — a co můžeme čekat od těch kdož jsou více diletanty než božstvím posvěceným
Strauss
19 article
Toto odumření utěšeného kdysi ruchu v naš hudebně-dramatické tvorbě zračí se pak i na r- pertoiru naší první operní scény. Umělecká výše na klerou opera Národního divadla byla v posled- ním desitileti vyvedena, absolutně nepřipouští, aby se na ni objevovaly nezralé pokusy diletantů nebo rázem svým zastaralé produkty skladatelů, žijících ze slávy získané v dřívějších, zcela jiných pomě- rech. Dnes musíme se snažit o to, aby naše opera udržela se na své nynější úrovni, na umělecké úrovni světových jevišt — a tomuto požadavku nutno vše ostatní podřídit. Jen přísné měřštko přisné a ohledů neznající může našemu umění pro- spěti a pomoci ku předu. Bedřich Smetana, tvůrce naši hudby, svými díly povznesl ji na vysokou úroveň, z níž třeba vésti ji vždy výše a nikdy dolil Za těchto poměrů, kdy domácí produkce v dra- matické hudbě nevykazuje umělecky závažnějšíh díla, je přirozeno, že hlavní zřetel svůj obrací Ná- rodní divadlo k české tvorbě minulosti. Smetanovy opery jsou dnes stále pohotově, takže netřeba. jako bývalo kdysi, většinu jich čas od času znova studovati. I v roce právě minulém presentovalo nám
Smetan Smetanův národní divadlo rodný divadlo
20 article
Národní divadlo celý Smetanův cyklus. Ale tu ukázalo se, že o cyklus jako celek není dosti zájmu. Je to ostatně přirozené, že obecenstvo. které má možnost slyšeti v saisoně jednotlivé ope- ry, neváže se na celý jich soubor, pokud je pro- váděn s týmž domácím personálem. Zájem o cyklu Smelanův stoupl by jistě, kdyby pro jednotlivé jeho večery bylo možno získat vyníkající česká umělce jako hosty. V tom byla by pak přítažlivos cyklu, které jinak postrádá. Ostatně abych s přiznal: cením výše fakt, že dnes všechny oper Smetanovy jsou v repertoiru stále mobilními “ nad theoretický význam cyklu. Stejně jako má se věc i s Dvořákovými operami. I ty jsou dnes ve své většině pevnou součástí našeho operního progframu. Znamenité jich provádění Kovařovicem objevil jich ohromné hudební bohatství, uvedlo na pravou míru esthetické námitky proti jejich nedramatič- nosti a prokázalo jich plnou divadelní účinnost takže dnes ani dobře nedovedeme chápat, jak ta- kový „Jakobín“ a „Dimitrij“ mohl býti u nás pře- hlížen a zanedbáván. Zbývá tu ovšem ještě dost mnoho dohoniti, čím minulost na Dvořákovi se pro- tvůrci?
Smetanův Kovařovic Dimitrij Dvořák národní divadlo
21 article
hřešila. Třeba tu nezbytně „Čerta a Káču“ přestu- dovat, „Šelmu sedláka“ a „Tvrdé palice“ v reper- toiru zakotvit. A pak tu ještě je „Král a uhlír „Vanda“ a „Armida“. Máme všechno právo žád t aby i tyto opery mistrovy nezapadaly dále pra- chem v archivu divadelním. Zvláště pokud jde první dvě práce Dvořákovy nemáme po zkušeno- stech, nabytých s „Jakobínem“ a „Dimitrijem“, dů- věry v úsudky minulosti. Nechť díla ta v dokonal reprodukci sama k nám promluví a o svém bu- doucím osudu rozhodnou! Z tvorby Fibichovy přinesl rok 1912 nové na- studování „Bouře“. „Pád Arkuna“ byl první českou novinkou operní, kterou nová divadelní správa na scénu Národního divadla uvedla. Po ní vzkříšeny ze starších oper Fibichových postupně „Hedy „Šárka“ a „Messinská nevěsta“. Jak u oper pře- dešlých, tak tv případě „Bouře“ vykonalo divadle vše pro jeji prospěch, na díle samém je teď, aby prokázalo svoji životnost. Z autorů českého původu objevil se na naší scéně Karel Weis s opero „Útok na mlýn“, psanou původně na text něme- cký. Opera tato nechala daleko nesplněny naděje. které do Weise jako dramatika byly kladeny, a i ona ještě oprávněnost těchto nadějí potvrzuje.
Vanda Armida Dvořákův Dimitrij Fibichův Heda Šárek Weis národní divadlo
22 article
Z cizí tvorby stály v opeře po celý ještě rol „Mistři pěvci“, jimiž získána repertoiru trvale čtvrtá opera Wagnerova. V nejbližší době má řad tato rozmnožena býti „Tristanem“ a ode dnešk za rok bude Národ. divadlo postaveno před dals úkoly v příčině Wagnera. Jak poměry se za t desitiletí u nás změnily! Jaké boje sváděny p otevření Národ. divadla o to, má-li Wagner vůbec k nám býti uveden! A dnes všeobecně s nedočka- vostí čeká se na okamžik, kdy prostorami našeho divadla ponese se motiv Wallhaly a sv. Grálu. Tím- to opozděným prováděním posledního Wagnera doplňujeme vývojovou linii dramatické hudby, n jejíž nejkrajnější bod dostali jsme se operami Rich Strausse, z jehož starší tvorby počátkem nové sal- sony uveden k nám „Ohně zmar“. Dalo se předem čekat, že úspěch této satirické opery nebude tak intensivní a tak trvalý, jako byl u „Elektry“ a „Ka- valíra s růží“. Než hudební kvality Straussovy par- litury byly dostatečným důvodem, aby i „Feuers- not“ byla u nás známou učiněna, a to tím spíše, ž vše ostatní, co v nejposlednější době bylo v opeře německé vytvořeno, hudebně stojí hluboko pod ni
Wagnerův Tristan Wagner Wallhala Strauss Straussův
23 article
Tímto stavem cizí tvorby dána byla i nutnost obra- ceti zřetel hlavně k starší opeře: Gluckův „Orfeus“ Mozartův „Figaro“ a „Don Juan“. „Manon“ „Maškarní ples“ byly opět vřaděny v náš reper- toir. Ze slovanských oper vděčili jsme divadlu za jedinou: „Sněguročku“ od Rimského-Korsakova Vzorné v každém ohledu provedení originálního vysoce poetického díla ruského nezachránilo j před brzkým ubasnutím, k němuž snad i nevhodná doba letní přispěla. Avšak ze zjevu toho nesm české divadlo odvozovati jako důsledek odmítán ruské operní hudby. Třeba tu naopak vytrvalým pokusy dalšími bourat hráze předsudků jednostran- ným nazíráním kritiky v minulých dobách nasta věné, budit postupně v obecenstvu smysl pro hu- dební krásy oper novoruské školy a úspěchy pal jistě se dostaví. Všeobecně lze říci, že repertoin opery Národního divadla dosud nikdy nebyl tal bohatý, že dosud nebylo tolik oper k provozován stále hotových jako v roce minulém. Četné pohostinské hry roku 1912 neměly v pod- statě na repertoir vlivu obmezujíce přirozeně s na ty opery, které jak divadlu, tak hostům jeho jsou běžné. Za to mnoho umělecké dokonalosti do- stalo se těmto večerům, v nichž vystřídali se: Em.
Gluckův Orfeus Mozartův Figaro Juan Manon Rimskij Korsakův národní divadlo
24 article
Destinnová, Theo Drillová-Orridgeová, Jiří Ba- klanov a Adam Didur. Pohostinské výstupy na zkoušku získaly nám v sl. Miřiovské, pí. Pivoňkové. pp. Vávrovi a Durovi do budouena slibné síly. těchto, kteři v minulém roce se scény naší odešli. aby po letech bohaté činnosti oddali se odpočinku. vzpominám B. Benoního a Fr. Šíra. O prvním lze říci, že přinesl si pro povolání operního pěvce hlav- ně dva veliké dary přírody: přímo fenomenálně krásný fond hlasový a dramatickou vlohu a jarý temperament. Jeho výkony zejména v poslední větší ukázněnosti hudební ve své umělecké ceně značně stouply. Z nepřehledné galerie postav jim vytvořených elegantní pánovití kavaliři, fešáčtí svě- táci a prohnaní Figarové vyčnívají nejvýše. A ze všech postav těch jako tulák ze Lerouxovy stejno- jmenné opery je nezapomenutelným, v této roli sotva kým byl dostižen. Také Fr. Šír byl baritoni- stou hlasově velmi nadaným a k tomu hudební jeho vzdělání úkol činilo mu vždy snažším než většině jeho druhů. Ctižádost jeho nenesla se k velkým rolím výrazně dramalického karakteru, ale i těch menších, jimiž se spokojoval, byl vždy platnou a spolehlivou silou. — Za baletního mistra vráti se k nám Ad. Berger, jehož zkušená a o precisnos výkonů úzkostlivě dbající ruka projevila se až do- sud jak v Beethovenově „Prometheovi“, tak v pře- studovaných baletech několika oper.
Destinnová Drillová Orridgeová Jiří ba Didur Miřiovský Pivoňka Vávra Duro Šír Lerouxův Berger Beethovenův Prometheův Francie
25 article
Městské divadlo Král. Vinohradů favorisovalo i v minulém roce na své scéně operettu na úkor opery. Mezí těmi operettami, které s cizích jeviší byly k nám tuto přeneseny, jen jediné bylo lze při- soudit uměleckou cenu. Byla to Messagerova „Ve- ronika“, jemně komická ve svém textu, půvabná a duchaplná svým hudebním rouchem. Druhou ope- rettou, která aspoň vtipnost, zábavnost v ději ušlechtilost v projevu hudebním nelze upřít, byly „Telemachovy námluvy“ od Ch. Terassa. Karak- teristické je, že obě cennější práce vinohradského operettního repertoiru byly původu francouzského Za to všechno německé operettní zboží, kterým jsme ve vinohradském divadle musili vzíti za vděk bylo zúplna bezcenné, žijící stále z týchž, do omr zení se opakujících nápadů a triků. Jen málo nad úroveň těchto německých operett hudbou svojí po- vznesl se Piskáčkův „Osudný manévr“, který aspoř dobrosrdečným humorem svého libreta poněkue pobavil. Byl jsem z těch, kteří vinohradskému divadln důtklivě doporučovali pozvolné nahražování ope- retty starší komickou operou. Divadlo učinilo tom směru pokus s Lortzingovým „Carem a tesa- řem“. Jestliže opera tato přes všechnu svoji roz- tomilost záhy s repertoiru zmizela, není to ještě důkazem, že rada divadlu dávaná nebyla správná Nedalo se nikterak čekat, že hned první opera staršího rázu u obecenstva prorazí. Tomuto obe- censtvu, kterému po několik let byla podáván operettou rafinovaná dráždidla smyslu, je bodře usměvavý a naivně komický Lortzin
Telemachův Piskáčkův Lortzingův Carus Karak městský divadlo Královský
26 article
mdlou a fádní krmí. Tady nedá se zkažený vku najednou zvrátit, tady třeba postupně a důsledně burcovat a šířit smysl pro hudební humor ušlechtilý a s uměleckými prostředky pracující. Ostatně vy- chovávání obecenstva jedině operettou má i jiné neblahé důsledky. V divadle, kde mimo operetty pěstuje se i opera a činohra, ubíjí operetta zájem o své oba konkurenty. Vidíme to dnes již i ve vino- hradském dávadle, jak tam všechen zájem na ope- rettu se soustřeďuje. A operetta, která dnesje pouze dráždidlem a ne dílem uměleckými prostřed- ky bavícím, nebude moci tuto svojí působivost na obecenstvo stupňovat do nekonečna. Dnes už je operetta blízka svému vyčerpání, větší názorn ost v nejchoulostivějších otázkách než jaké dnes v nl bují, už sotva asi bude se moci obecenstvu a oculos demonstrovat. A co potom? Kde bude mit operetta svoje kouzlo, svoji působivost, když ne- přinese nic nového, žádný silnější tabák? Zájem o ni pak rozhodně klesne a přenese se jinam. ž by pak toto obecenstvo rázem obrátilo svoj. pozor- nost a svůj zájem k umělecky cenné činuhře opeře, mám za víc než pochybné. Zdá se můi spíše, že divadlo, favorisující tak značně operettu, ocitne se v úzké uličce, z níž těžká bude záchrana.
27 article
S dvěma novinkami nejmladšího data seznámio nás vinohradské divadlo v Klenzlově „Písni hor“ a ve Wolfa-Ferrariho „Madonnině šperku“. V obou byla opera jeho nucena napiati síly svoje do kral- ností a ukázalo se, že i tu při soustavném kladení si vážných úkolů mohlo by vinohradské divadlo i v opeře vybojovat si postavení, kterým by při- spívalo platně k uměleckému rozvoji našeho národ- ního života. Ze starší produkce operní získalo své- mu repertoiru vinohradské divadlo Gounodova „Fausta“. Trvám i v tomto případě při svém ná- zoru, že je to zbytečným tříštěním sil, provozuje-li se též opera — k tomu ještě opera tolik obehraná — ve dvou našich divadlech. Na uměleckou soutěž s Národ. divadlem tu přece nelze pomýšlet. Jaký tedy má smysl a účel provozování „Fausta“ vedle dosavadní ještě na další pražské scéně? Druhá opera naše může mít smysl jedině jako doplněk Národ. divadla, ale nikdy ne jako ústav umělecky s týmž programem konkurující. Zde musí druhé divadlo vždy podlehnout. (Dokončení.)
Wolf Ferrari Madonnin Gounodův Faust vinohradský divadlo píseň hora
28 title
Ženské hnutí.
29 article Novoroční úvaha.
Novoroční úvaha. Závěrek roku je obvyklým mezníkem pro účto- vání. Bylo by jistě zajímavé takové účtování také v otázce ženské, kdyby se po pořádku vypočetl, kde a jaký úspěch byl docílen. Provedlo se u nás velmi mnoho, co jest ke cti ženám i naší veřejnosti. Ale to vše má přece jen význam podřadnější vůči otázce stěžejní, jaký cíl má vlastně ženské hnutí vůbec a pokud jsme se již to- mutocili přibližily. Je to účtování i deové a pro poměrně mladé hnutí naše mnohem význam- nější, nežli pouhý výkaz toho, co positivního v tom či onom oboru žena vydobyla. Pokusím se odhad- nouti, kde se hnutí naše ve svém ideovém zápas nalézá, jak daleko přiblížilo se svému cíli, jaká cesta mu ještě zbývá. Cílem ženského hnutí jest, aby žena stala se osobnosti všestranně volnou, samostatnou, tvůrčí. plně rozvitou, tak aby bezpečnost, jistota a klid pramenily z této její osobnosti. Jde tedy o vnitř- ní stránku bytosti ženské, kterou třeba rozvinouti úplně a zcela. Žena musí se uplatňovati nejen ve vnějších jevech sociálního života, je třeba, aby se uplatňovala v každé ženě také celá vnitřní její bytost, aby žila celým životem, stejně činoroděa aktivně jako muž. Oboji stránka musí býti opatřo- vána ženským hnutím, jedna bez druhé nestačí. Ženské hnutí podporuje ženu ve snaze po uplat- nění celé její vnitřní bytosti, uvolňujíc ji od na- prosté odvislosti od muže a společnosti a umožňujíc plné rozvití duševních schopnosti a sil. Žena takto uschopněná k všestrannému projevování vnitřní své osobnosti, musí pak sama dokázati, jak této rozvinuté síly použije, jak ji dovede uplatniti.
30 article
Teprve toto jak stává se rozhodujícím měřitkem pro ocenění bytosti ženské jako bytosti lidské. Ženské hnutí usiluje o všechny zevní vymože- nosti, aby staly se jich účastny také ženy a umožňu- jíc ženám přístup ke všem zdrojům poznání lidské- ho, skýtá jim volnost, aby dosahovaly těch nejvyš- ších met snažení lidského jako muž. Ženy mohou nyní nerušeně poznávati pravdu života, mohou si ji osvojiti a mohou ji uskutečňovati. V tom mají plnou volnost, ničím nesvíranou a nerušenou, a po té stránce v ničem neza dají mužům.
31 article
Takové jsou zevní podmínky, které jsou pro ženy dosaženy. Jiná ale je otázka, využívá-li žena také ve skutečnosti této naprosté volnosti. A tu jsme u jádra věci. Vidíme, že žena své osobní volnosti použivá především k tomu, aby upravila svůj poměr k muži. To je přední jejt starost. Žena volně utváří svůj poměr, volně vchází ve svazek manželský, volně trhá pouta tohoto svazku, volila-li špatně, volně podává se i flirtu a stejně volně vzdává se i všeho poměru k muži vůbec. To po stránce vnější. Jinak ale je po stránce vnitřní. Tu žena, ať požívá jinak jakýchkoliv práv, zůstává i dále odvislou od muže, pasivní, obětí zvyku, vychování a názoru, že žena je pro muže. Ten názor ovládá všechen život a zachovává se úporně přes všecky vymoženosti, kterých žena jinde nabyla. Zde zůstává žena pozadu, po té stránce emancipována není. V tom jeví se překážka k plné duševní volnosti ženy, k rozvití a uplatnění osobnosti. Tuto překážku nutno překonati. Uvědo- miti si, že pasivnost je určována názorem na život. který je udržován zvykem, výchovou, tradicí. K nápravě musí napomáhati duševní uvolnění od pasivnosti a toho docilí se jen tehdy, když na místo její nastoupí mravní uvědomění a nový svě- tový názor. Je třeba pohnout ženami tak, aby při- vedeny byly k životu vnitřnímu, aby se dovedly samy rozhlédnouti a určovati svůj poměr k životu, samy duševně svůj život tvořiti. Teprve pak bude lze mluviti o plné emancipaci ženy — o jejím lidství.
32 article
Tomu neučí sice ženské hnutí ženy, k tomu je však vede. V poměru muže a ženy je dosud pevný koř ženské poroby. Ta musí zajíti a ustoupiti požadavku plné volnosti. V poměru manželském Je třeba, aby navzájem byla respektována sexuelní a duševní in- dividualita ženy. Jen tak uplatněny budou mravní požadavky oboustranně. K otázkám těmto začíná se již obraceti pozornost a začíná se o tom vědecky a soustavně bádati. Požaduje-li toho žena, nezna- mená to, že se chce emancipovati od úkolů, které jí příroda sama vytkla. Tyto úkoly snahami svým žena nepopře, naopak jen rozhodněji a opravdověji zdůrazní, vždyť k nim dospěje samostatným sebe- poznáním a vlastním rozhodováním. Této vnitřní volnosti je třeba, aby osvobozeno bylo a uvolněno lidství ženy a aby také žena mohla sebevědomě zodpovědně jiti dále za tím, co je úkolem člověka vůbee. Žena přes veškero rozšířené a prohloubené emancipační hnutí není dosud plně člověkem, když stále se může mluviti o jejím úkolu jen jako ženy a nikoli jako člověka, na nějž po obecném mínění dnes — mime čestné výjimky — nestačuje. To pře- konati musí každá žena, každá se musí dostat přes toto veřejné mínění, každá musí dokázati, ž je schopna dopracovati se také tohoto lidského úkolu, který i ženě náleží jako muži. zhodně