1
masthead
6. dubna 1913.
3
masthead
Příoha „Národních Listů“ k číslu 9s.
6
article
OBSAH:
JUDr. Karel Franzl: »Česká politika.
Lékařství: Prof. J. Matiegka: Nálezy domně-
lého pračlověka a jeho předchůdců v Jížní
Americe. (IIl.)
ženské hnuti: Olga Stránská: Americké
Češky.
Literatura.
Bibliografie.
JUDr. KAREL. FRANZL
JUDr
Franzl
profesor
J Matiegka
Stránská
Češka
Karel
Jížní Amerika
7
article
„Česká politika.“
„Česká politika.“
Stále ještě nutno zdůrazňovati potřebu
politického vzdělání. Byl to zejména Spen-
cer, jenž v úvodu své „Sociologie“ ukázal
na nemožný způsob, jakým se řeší politické
problémy. Probírá nejprve třídy nevzděla-
ných: Tak dělník při dýmce v krčmě ví, co
by měl parlament učiniti v záležitosti slin-
tavky a kulhavky. Zejména však Spencer vy-
týká nedůslednost vědců, rozdíl, jak po-
stupuje muž vědy ve vlastním obo-
ru a v politice. Politickou otázku rozho-
duje bez rozpaku, aniž by studoval příčin
podmínek a jevů. Zlobí se však, když neod-
borník bez náležitého vzdělání mluví o ná-
zoru prof. Taita o ceně kvaternionů pro bá-
dání přírodozpytné, o nauce Helmholtzověo
takovém ustrojení hypothetických jevů, za-
ujímajících prostor dvou rozměrů, kterýmž
lze vyvrátiti zásady geometrické.
Tento způsob řešení politických otázek
vede přírozeně k úžasné povrchnosti a k ža-
lostným omylům. Nejen širokým vrstvám lido-
vým, nýbrž namnoze i t. zv. vzdělaným kru-
hům obyvatelstva chybí naprosto politické
vzdělání, znalost nejprimitivnějších základů
ústavní a správní organisace, struktury mo-
derního státu, jeho rozsáhlých úkolů. Neznají
významu a podstaty parlamentarismu, voleb-
ních systémů, nevyznají se v jednotlivých po-
litických stranách. Za těchto poměrů jest při-
rozeno, že většina jest bezradná vůči problé-
mům politickým, neschopná samostatného
úsudku, věcné kritiky a spravedlivého po-
souzení a řídí se slepě svým denním časo-
písem a stranickou příslušností.
Spencer
profesor
Tait
8
article
Nedostatek politického vzdělání jeví se
však někdy i u těch, kdož se politikou zabý-
vají, u žurnalistů a poslanců. Tím se vysvětlu-
je známý, trapný fakt, že devět desetin všech
osnov vychází od vlády a nikoliv od sněmo-
ven — a to nejen u nás, nýbrž i jinde. Téměř
všude ozývají se nářky na neplodnost parla-
mentarismu. Buď nejsou poslanci sami dosti
politicky vzdělaní, aby mohli vyvíjeti plod-
nou čirnost, nebo vrstvy, které je zvolily, ne-
mají dosti politického smyslu a rozvahy, aby
Hovedly oceniti jejich rozumnou, usilovnou
svědomítou práci. Přirozeně ti, kdo nemají
pelitického vzdělání a rozhledu, snadno se
dají omámíti nejpovrchnějšími a nejjalovější-
mí demagogy, a naopak: nepřipravenému a
politického vzdělání postrádajícímu poslanci,
neschopnému rozumné politiky, vážné práce
a plodné činnosti, ježto se nemůže uplatniti.
zbývá arci jen hlučná a prázdná demagogie.
Tak stojíme před faktem, že někteří poslane
a celé strany mohou po leta žíti jen z kaleni
vod. ze živení zášti vůči jiným poslancům.
stranám a třídám, což jim velmi usnadňuje
nedostatek politického vzdělání vrslev, o
které se opírají, a k čemuž je nutí jejich vlast-
ní neschopnost a neznalost.
9
article
Doby, kdy se pohlíželo se zřejmým po-
hrdáním na politické theoretiky a odborníky
na politickou vědu, jakoby nemohla ničeho
poskytnouti praktickému politiku a státníku.
jakož i těm, kdož se přímo politikou neza-
bývají, leda nějaké šedivé theorie, neužitečné
pro život a s ním nesouvisíci, nejsou daleké
Také u nás pořádaly se, jak známo, proti ně-
kterým ještě žijícím politikům schůze s pro-
framem: „Potřebujeme-li odborníků nebo
chars kterů?“
Praktická politika jest uměním, vyžadují-
cím jako každé jiné umění, nadání, talentu
toť nepochybno. Ale již slavný anglický spi-
sovatel a státník Burke, žijící v 18. století
soudii, že úspěch politiky jest závislý na dů-
kladném studiu dějin a hluboké znalosti lid-
ské povahy, což jest tím nutnější a užitečnější
Ježto problémy politiky zhusta opakují se
různých dobách a na různých místech. Bez
politické vědy jest státnické umění jen ruti-
not, politická věda učí teprve politicky my-
slíti, prohlubuje, zbystřuje a rozšiřuje rozhled
umožňujíc správné posuzování věcí.
Burke
10
article
S rozvojem moderního státu, jehož úkoly
neustále vzrůstají do nedozírna, prohlubuj
se a stávají se stále spletitějšími, naléhavěj-
šími a obtížnějšími, potřeba politického vzdě-
lání pociťuje se citelněji než dříve. Sotva by
moh dnes některý státník říci s Oxen-
stjernou, že se neví, s jak malými vědo-
mostmi možno vládnouti světuí
Po příkladu Anglie, Francie, Htalie, Bel-
gie a Německa nedostatek politického vzdě-
lání, znemožňující aneb aspoň znesnadňující
každou rozumnou a vážnou politickou práci
vzbudil také u nás snahy o povznesení politi-
ckého vzdělání. Zejména usiluje se o zavedení
politického vyučování, občanské nauky do
škol. Vzpomínám jen asi před více nežli ro-
kem podaného návrhu dra. Tobolky a sou-
druhů o politickém vzdělání žactva na ra-
kouských středních školách a posluchačstva
vysokých škol a zřízení Českého učení pro
vědy politické.
Jedním z nejvýznamnějších činů, jež jsou
plodem těchto snah o povznesení politického
vzděláni a o poskytnutí vědeckých základů
pro rozumnou a vážnou českou politiku, ne-
docenitelným činem dalekosáhlého významu
který bude naší době sloužiti vždy ke cti
jest vydání první české politické encyklo-
pedie „České politiky“, vyšlé v „Laichterově
výboru nejlepších spísů poučných“ za redakce
dra. Zd. V. Tobolky.
„Česká politika“, jejíž první díl vyšel
r. 1906, byla ukončena vydáním pátého dílu,
věnovaného kulturním, zvláště školským úko-
lům české politiky. Celá encyklopedie čítá
5 dílů, druhý díl, věnovaný ústavě a správě
mocnářství rakousko-uherského, skládá se ze
dvou svazků. Jest to tedy dílo svým rozsahem
Bela
Laichterův
Zdeněk
V Tobolka
Anglie
Francie
Německo
Český učený pro věda
11
article
i obsahem na naše poměry opravdu pozoru-
hodné, jehož podniknutí před deseti lety bylo
skvělým činem smělé a obdivuhodné odvahy
nelekající se těžkých překážek a nesnází. Po-
chopiti tyto obtíže možno arci úplně jen ten-
kráte, uváží-li se, že vynikající odborníci.
kteří na této encyklopedii spolupracovali, ne-
měli práci ani z daleka tak usnadněnou, jako
spolupracovníci podobných cizích encyklope-
dií, kteří danou látku naleznou již zpracova-
nou, nýbrž že musili začíti pracovati namnoze
od základu. Jejich práce jsou namnoze v naší
literatuře úplnou novinkou.
Lví podíl na této práci připadá redaktoru
encyklopedie dru. Zd. V. Tobolkovi, jenž
navrhl a vypracoval plán encyklopedie, se-
stavil přehledy literatury některých oborů,
přispěl četnými pracemi a dovedl získati vy-
nikající spolupracovníky bez ohledu na stra-
nickou příslušnost a politické přesvědčení.
Zdeněk
V Tobolka
12
article
Jest přirozeno, že v encyklopedii, jejíž
rozsah byl předem vyměřen, bylo možno vě-
novati pozornost jen rakousko-uherským
zvláště českým poměrům, všeobecných nauk
politických dotýká se encyklopedie jen mimo-
chodem, zvláště v jednotlivých pracích.
První díl kromě stručné úvodní stati
k celé encyklopedii „Politika vědou a umě-
ním“, napsané prof. drem. T. G. Masary-
kem, obsahuje již práce, týkající se základ-
ních elementů rakousko-uherského mocnář-
ství: státního území a obyvatelstva. Dr. Fr
Hýbl vyličil „Territoriální vývoj rakousko-
uherského mocnářství“, speciálně státu če-
ského, uherského s Chorvatskem a zemí alp-
ských před r. 1526 a ráz unie z r. 1526 a dalš
vývoj říše až do nejnovějších dob. S terl-
toriálním vývojem úzce souvisí rakouská za-
hraniční politika, jejíž historii ve století XIX
sepsal dr. K. Kramář. Studie počíná o
míru vídeňského z r. 1815, vyličuje chyby ra-
kouské politiky zejména na Balkáně, vyličuje
náš poměr k této politice a k Rakousku vů-
boc, a končí mohutným závěrem, dokazujícím
nutnost změny rakouské politiky.
doktor
T G Masar
Hýbl
K Kramář
Francie
Chorvatsko
Balkán
Rakousko
13
article
Největší část prvního dílu „České poli-
tiky“ věnována jest pracím, týkajícím se Ra-
kousko-Uherska po stránce národnostní a cír-
kevně-náboženské. Sem patří práce: „Národo-
pisný vývoj říše rakousko-uherské“, kteroužt
stať sepsali dr. Lubor Niederle a dr. Fr
Hýbl. „Národnostní statistika Rakousko-
Uherska“, sepsaná drem. T. Živanským,
velezajímavá práce dra. Koernera o „Ná-
rodnostní a jazykové otázce v Předlitavsku“
vyličující jádro česko-německého sporu, vý-
voj jazykového práva a jazykové politikyv
zemích českých, nynější právní stav poměrů
jazykových v Předlitavsku, stanovisko obou
národností ve sporu česko-německém a ja-
zykové programy českých stran. Dr. Karel
Kadlec přispěl prací „Národnostní a jazy-
ková otázka v Uhrách“. Stránky církevně-
náboženské týkají se práce dra. V. Novot-
ného „Církev a náboženský vývoj“, dra.
Hýbla „Dodatek“ (od Bílé Hory), dra. Ži-
vanakého „Náboženská a církevní stati-
stika Rakousko-Uherska“ a dra. K. Henne-
ra „Poměr mezi státem a církví“, vyličující
kromě všeobecného vývoje poměru mezi stá-
tem a církví v Rakousku též poměr státu
k určitým církvím a náboženským společno-
stem.
doktor
Niederle
Hýbl
T Živanský
Koerner
Kadlec
kouskoUhersko
RakouskoUhersko
Předlitavsko
Uhry
Bílá Hora
Rakousko
14
article
Druhý díl věnován jest ústavě a sprá-
vě mocnářství Rakousko-Uherského, tedy
látce, která jest namnoze nejméně známá v ši-
rokých kruzích a nejméně ovládána mnohými
poslanci. První část druhého dílu obsahuje
práce, týkající se ústavy naší říše. Přede-
vším dra. F. Vavřínka „Ústavní dějiny
rakouské od r. 1848“ a „Výklad dnešního
státního zřízení království a zemí v říšské
radě zastoupených“, podávající všeobecnou
charakteristiku a výklad ústavy prosincové.
její další vytváření a revisi. Dr. Fr. Fiedle
vylíčil podstatu dualismu z r. 1867 v práci
„Dualismus rakousko-uherský“, dr. Karel
Kadlec podal „Uherskou a chorvatskou
ústavu v hlavních črtách“. Ve studii „Nynější
ústava zemská král. a zemí na říšské radě
zastoupených“ líčí dr. D. Krejčí právní zá-
klad zemské ústavy, její teritoriální a osobn
podklad a její orgány. Svazek ukončen jes
zajímavou monografií dra. L. Wintra „Řády
volební od r. 1848“.
F Vavřínek
doktor
Kadlec
D Krejčí
L Winter
Rakousko
Francie
15
article
Druhý svazek druhého dílu, věnovaný
správě mocnářství rakousko-uherského, ob-
sahuje velmi cennou práci dra. D. Krejčí-
ho, vyličující v úvodu základní pojmy a vý-
znam správy pro českou politiku vůbec a ra-
kouské správy pro českou politiku zvláště
kde s důrazem vytýká nutnost, aby česká roz-
umná politika věnovala státní správě největš
pozornost. K odkrývání vad státní správy,
úsilí o takovou její úpravu, jež by odpovídala
co nejvíce spravedlivým našim ideálům, třeba
důkladně znáti státní správu, její organismus
i právní podklad, meze jejích práv i podmínky
zdaru a správného chodu. Po vylíčení pod-
staty a předmětu politiky, pojmu státu a stát-
ní správy a po vytknutí hlavních oborů státn
správy, pojmu a podstaty samosprávy a ra-
kouské správy podává autor přehled vývoje
veřejné správy v našich zemích a líčí pak ny-
nější organismus rakouské správy zeměpan-
ské, povšechné orgány správy politické, fi-
nanční a soudní a zvláštní orgány pro některé
obory zeměpanské správy. Dr. Albín Brá
ve stati o „Samosprávě“ podává český pojem
samosprávy, právní a politické definice samo-
správy, rozdíl mezi rakouskou a anglickou
samosprávou, vyličuje pak poměr samosprávy
k státu, ráz jejích úkolů a její subjekty, vytýká
dualismus veřejné správy v Rakousku, podává
přehled opravných snah a vlastní kritické-
vahy. Institucé krajského zřízení, která se vy-
vinula v Čechách, přešla pak do jiných zemí
rakouských a zanikla až na některé zbytkya
o jejíž obnovu se opět usiluje, jest předmětem
monografie dra. F. Fiedlera „Krajské zří-
zení v Čechách“. Svazek ukončen studií dra
R. Springra „Místní správa v Uhrách“.
Nejvice asi čte se a bude se čísti třeti
dil „České politiky“, věnovaný dějinám če-
ské politiky doby nové, jejíchž první část o
D Krejčí
doktor
Albín
F Fiedler
R Springr
Rakousko
Čechy
Uhry
16
article
konce století 18. až do vstupu Čechů na říš-
skou radu r. 1879 zevrubně sepsal dr. Zd.
Tobolka, druhou část od vstupu Čechů n
říšskou radu dr. Karel Kramář, který vy-
nikajícím způsobem zúčastnil se tohoto zá-
pasu nejprve jako prostý poslanec a konečně
jako vůdce, kterážto aktivní účast činí jeho
práci neobyčejně zajímavou a cennou.
Čtvrtý díl věnován jest modernímu
státu a jeho úkolům a politice agrární, prů-
myslové a sociální. Ve své práci „Moderní
stát a jeho úkoly“ podává dr. Fr. Fiedle
dějinný vývoj a význam pojmu státu, vykládá
jednotlivé státové typy, vyjadřující určitou
základní ideu a vyskytující se v dějinném vý-
voji ovšem v rozmanitých modifikacích a pe-
strých kombinacích, líčí pojem, působnost
nkoly moderního státu kulturního a podává
roztřídění těchto úkolů. Politiku agrární, jej
pojem a význam vůbec a pro Čechy zvláště
vylíčil dr. š. Kolařik, průmyslovou poli-
tiku, její vývoj a vývoj průmyslu ve středo-
věku a v novém věku a dnešní směry živno-
stenské politiky vylíčil dr. Jos. Gruber
který svou rozsáhlou, znamenitou práci, ve
které dotýká se i živnostenského úvěru, prů-
myslového vzdělání, živnostenského družstev
nictví, ukončil vylíčením průmyslového posta
vení českého národa a českého problému ná
rodohospodářského. Dr. B. Foustka vylíči
otázku sociální, socialism a sociální hnutí, dr
L. Winter „Dělnické zákonodárství ra-
kouské“.
Čecho
doktor
Zdeněk
Tobolka
Kramář
Jos
Gruber
Foustka
L Winter
Čechy
17
article
Pátý díl „České politiky“, věnovaný kul
turním, zvláště školským úkolům české poli-
tiky, obsahuje práci dra. F. Foustky
„Ochrana dětství a mládí“, vylíčení „Česk
politiky obecnoškolské“ od F. V. Moravee
„České politiky středoškolské“ od prof. Voit
Hulíka, „Politiky odborného školství“ o
dra. J. Grubera a „Politiky českého škol-
ství vysokého“ od dra. Ot. Kádnera. Přiro-
zeně nebylo opomenuto menšinových škol
Ústřední Matice školské, jimž jest věnována
stať F. Bělehrádka. Kromě toho obsahuje
ještě V. díl práci Gust. Žaluda „Kulturní
politika česká a musea“ a politice českého
knihovnictví věnovány jsou dvě práce: dra
J. Auerhana „Veřejné knihovny a čítárn
a snahy po zákonné jich úpravě“ a dra. Zd.v
Tobolky „Úkoly české politiky v příčini
státního knihovnictví vědeckého
První česká politická encyklopedie, která
právě byla ukončena, jak je patrno z počtu
kvality vyjmenovaných spolupracovníků a
výčtu jejich prací, snese srovnání s ji-
nými podobnými cizími encyklopediemi
vyhovuje dostatečně svému účelu poskytnout
vědecké základy pro rozumnou českou poli-
tiku, umožňujíc vzdělání a informaci nejen
kruhů, politikou se zabývajících, nýbrž jejich
prostřednictvím a přímo i vzdělání širokých
vratev. Původcové uskutečnění této encyklo-
pedie jsou si vědomi, že by v mnohém ohledu
potřebovala doplnění (na př. v oboru doprav-
ní, finanční politiky a j.), jež zatím- z různých
důvodů nebylo možno opatřiti. Ale i přes to
vydáním „České politiky“ zbudovali si trvalý
pomník. Možno si jen s nimi přáti, aby celé
dílo bylo hojně čteno a studováno, aby pří-
spělo skutečně ku povznesení politického
vzdělání v zemích českých a posílilo tím roz-
umnou, vážnou a na politickém vzdělání za-
loženou českou politiku.
F Foustka
F V Moravee
profesor
Voit Hulík
J Gruber
Otakar
Kádner
F Bělehrádek
Gusta
Žalud
J Auerhan
Zdeněk
Tobolka
18
article
Lékařství.
Lékařství.
Prof. J. MATIECK
Nálezy domnělého pračlověka a jeho
předchůdců v Jižní Americe.
Ze všech jihoamerických nálezů lidských
kostí a výrobků, které připisovány byly době
diluviální nebo třetíhorní, připadá jediný n
Brasilii, ostatní vesměs na Argenti-
Nález brasilský pochází z Lago a San-
ta (prov. Minas Geraes), kde již v letech
1835—1844 dánský badatel P. W. Lund ob
jevil v četných jeskyních množství lidských
lebek a kostí vedle zbytků vymřelých zvířat
nepřikládal jim zvláštního významu, nýbrž po-
važoval je dlouho za recentní, ač vykazovaly
namnoze značnou fossilisaci, prozrazující s
zvláštním leskem kovovým; neboť podobnou
fossilisací zjistil nejen na kostech vymřelých
zvířat, nýbrž také na kostech zvířat novodo-
bých. Teprve když na 800 jeskyň byl pro-
zkoumal, projevil Lund — zvláště s ohledem
na jedno naleziště — mínění, že lidské kosti
pocházejí snad také z doby geologické (dilu-
viální), ač i tu výslovně připomíná, že jdeo
zbytky plemene indiánského a že nález ten
nestačí na rozluštění otázky o souvěkosti člo-
věka s vymřelými zvířaty. Nálezy z Lago
profesor
Laga
Geraes
P W Lund
jižní Amerika
Minas
Lund
Brasilia
19
article
Santa staly se během doby častěji předmětem
dískuse, při níž s jedné strany byly vysloveny
pochybnosti a námitky ohledně jich stáří.
kdežto s druhé strany uznávány byly bez vý-
hrady za diluviální. Německý učenec Koll-
mann spatřoval v nich dokonce důkaz pro
svou theorii o stálosti lidských plemen, do-
klad to, jak mylně stanovený nález může za-
vdati podnět k dalekosáhlým nesprávným
konklusím. Neboť dr. Hrdlička, probíraje
kriticky celou literaturu o těchto nálezích.
přichází k výsledku, že není žádného důvodu
připisovati těmto kostrovým zbytkům vyšší
stáří: pocházejí z jeskyň, které v době velké
vody bývají zaplavovány a jichž obsah by
následkem toho vodou často převrácen. Ná-
lez v jeskyních sám o sobě ničehož nedoka-
zuje, neboť Indiáni i jinde pochovávali své
mrtvé v jeskyních; také z přítomností zbytků
vymřelých zvířat nelze ničehož souditi, vždyt
se tu nacházely také zbytky zvířat recentních
a sice i v nejhlubších vrstvách. Stratigrafické
poměry nesvědčí tudíž pro vyšší stáří kostí
lidských; ale také fossilisace ne; neboť týž
stav nalezen podobně v různých stupních na
kostech novodobých zvířat. Zbývající pak
anthropologický znak svědčí proti vysokému
stáří, neboť lebky vykazují — jak již L u n
nii.
Santa
doktor
Hrdlička
Indián
Kollo
20
article
správně udal — typ nynějšího plemene in-
diánského, částečně i umělou deformaci. Tím
jest nález z Lagoa Santa odsouzen.
Pokud se nálezů argentinský ch
týče, počala jich řada nálezem lidských kosti
které r. 1864 sběratel fossilií F. Seguin vy-
zdvihl z pampasských vrstev na břehu řeky
Rio Carcaraňa a sice vedle kostí fossil
ního medvěda a koně, jakož i kamenného ná-
stroje. Ačkoliv již r. 1874 a 1875 Moren
a Burmeister odmítali názor o geologi-
ckém stáří těchto kostí, počal r. 1881 F
Ameghino toto znovu hájiti. Avšak dr.
Hrdlička popírá právem starobylost kost
těch, jelikož jich stratigrafické uložení jest
úplně neznámo, souvěkost s kostmi fossilních
zvířat zcela nezaručená, fossilisace ani znač-
ná ani rozhodujíci a kosti nejeví žádných
znaků, poukazujících na vysoké stáří.
R. 1875 ohlásil F. Ameghino druhý
nález fossilních kostí lidských z Argentiny
sice z Frias nedaleko Mercedes. Ležely prý
v hloubce 4 m. v neporušených vrstvách
čtvrtohorních: mimo to nalezena spálená hlí-
na, dřevěné uhlí, pazourkové nástroje a kosti
zvířat namnoze vymřelých. Ale zpráva, kte-
rou o nálezu tom r. 1878 podal učené Společ-
nosti argentinské, byla touto odmítnuta jake
nedostatečně doložená. Také dle rozboru
Hrdličkova nelze nálezu tomu přes po-
zdější obranu Ameghinovu připsati jaké-
hokoliv významu.
Santa
Morena
Burmeister
doktor
Hrdlička
Hrdličkův
Rio
Argentina
21
article
Diluviální době byly také připisovány
zbytky kostry, kterou r. 1876 nalezl Sant-
jago Roth v hloubce 3 metrů v pampasské
formaci a jež jest známa pod jmenem kostr
ze Laladero. Dle dra. Hrdličky jde pa-
trně o rozrušený hrob indiánský, který se do-
stal do pampasské formace, jíž náleží veškerá
půda ihned pod drnem. — Větší pozornost
vyvolaly zbytky kostry z Fontezuel a
r. 1881 tímže sběratelem pod obráceným, šik-
mo položeným štítem obrovské vymřelé želvy
(Glyptodon) nalezené. Ale štit ten mohl tak
teprve v pozdější době při nedostatku ka-
menů k ochraně mrtvoly upotřeben anebo ji-
nak nad kostru zanešen býti. Není tu žádného
důkazu, že zvíře, jehož pouhý štít nad lidský-
mi kostmi byl nalezen, bylo souvěké s onou
osobou. Stav fossilisace kosti nebyl zjištěn
kosti samé nevykazují žádných zvláštních
znaků, nýbrž odpovídají kostře amerického
domorodce.
Následovaly další nálezy lidských koster
připisovaných diluviu, ale stejně nanejvýš po-
chybných (Arrecifes, Samborombón, Chocorí
Ovejero), jichž uložení dá se vesměs tím při
rozeným způsobem vysvětliti, jakým dr
Hrdlička vysvětlil polohu kostry, jím sa-
mým poblíže Sotelo vykopané. Povaha pů-
dy vodou a lidskou rukou častěji převrácené
vysvětlovala také v tomto případě částečné
rozrušení kostry a znaky lebky a kosti mírně
fossilisovaných poukazovaly prostě na starý
hrob indiánský v této zajisté již dávno obý.
vané krajině.
Největší zájem vyvolaly nálezy v třeti
horních vrstvách učiněné a F. Ame-
ghinem pračlověku a jeho „před-
chůdcům“ připisované. Na nich založi
Ameghino svůj smělý rodokmen lidstva, sa-
hající zpět až do nejhlubších vrstev doby
třetihorní. Dle toho odvozuje od jakési eocén-
ní poloopice (Clenialites) nejprve nižší
opice pravé (Homunculidae: Pitheculites.
Hrdlička
F ame
SantaJaga Roth
Chocorí Ovejero
22
article
Homunculus a Anthropops). od těchto pal
fossilní opice vyšši (Hominidae prim.)a
od těchto dále jednak nynější veleop
(anthropoidní opice), jinak „předchůde
člověka a konečně nynějšího člověka sa-
mého. Celý tento vývoj se dle názoru Ame-
ghinova děl v Jižní Americe, odtud se teprve
postupně rozprostíraly poloopice, opice, vyšší
opice a konečně též člověk přes ostatní země-
díly. Ba dle mínění Ameghinova učinil pra-
člověk v Evropě opět nějaký krok nazpět
takže jakousi „bestialisaci“ klesl zde zpočát
ku na stupeň člověka neanderthalského.
Nejstaršího člověka zná odvážný palaeon-
tolog v jižní Americe jíž z vrchních vrstev
třetihorních (z pliocénu) ve dvou tvarech
Homo caputinclinatus (člověk s na-
kleněnou hlavou) a Homo sinement
(člověk bezbradý): předchůdce člověka roze
znává čtyři a sice Prothomo či Hom
pampaeus, Diprothomo platensis
Triprothomo a Tetraprothom
argentinus, kterýžto poslední by pochá-
zel od uvedených primitivních Hominidů
společných předků člověka a veleopů. Pro-
thomo a diprothomo spadají do pliocénu,
Tetraprothomo do vrchního miocénu, ale
také z dolních vrstev třetihorních (oligocénu
a vrchního eocénu) zná Ameghino alespoř
kulturní stopy jako známky činnosti před
chůdců člověka. Od všech uvedených tvarů
poštěstilo se Ameghinovi naléztí kostro-
vé zbytky, lebky nebo jiné kosti, toliko od
třetího předchůdce člověka (Triprothomo) do
sud nikoliv. Přihlížíme-li však na základě
posudků několika badatelů a zvláště na zá-
kladě podrobné a přesné kritiky dra.A
Hrdličky blíže, dojdeme trapného zkla-
mání.
Hrdlička
jižní Amerika
Evropa
Homa
Hominidae prim
Homa sinement
23
article
Homo caputinclinatus jest za-
stoupen kostrou roku 1910 na břehu říčky
Arroyo Sias go nalezenou, jež se vyzna-
čije prý malým vzrůstem a dlouhou, ploskou
hlavou, která dle Ameghina byla za živa
držána nakloněna do předu.
Ameghino popisuje na ní celou řadu
zvláštností, ale dr. Hrdlička poznává
kostře té pouze zbytky sotva 12letého indián-
ského děcka s umělou deformací hlavy, typi-
ckou pro tamní domorodce (Aymara).
Lebka pak, která r. 1909 námořníkem
Olivou nedaleko Laguny Malacara
[Arrovo del Moro) zcela povrchně nalezena
byla a k stanovení tvaru Homo sinemen-
to podnět zavdala, vykazuje sice poněkud
ustupující bradu, ale přec hrbolek bradový
jaký se také u bělohů nynějších někdy na-
chází a nikoliv tvar, který jest pro některé
diluviální čelisti evropské (z Heidelbergu.
z Krajiny a j.) charakteristický. Jinak podobá
se lebka recentním lebkám indiánským. To
též platí o druhé lebce zároveň nalezené
avšak s porouchaným obličejem. Ani uložení.
ani mírná „fossilisace“ a na povrchu Ipící hli-
nité inkrustace nemohou býti doklady pro
vyšší stáří.
Tři lépe zachovalé lebky, jedna z Mira-
mar (La Tigra), dvě z Necochea vedle
zlomků čtvrté lebky a několika jiných kostí
mají repraesentovati prvního předchůdce člo-
věka „Prothomo či Homo pampaeus
Jsou vyznačeny velmi plochým čelem a poně-
kud vystupujícím obličejem s velkými oční-
cemi, s mírným přechodem od kořene nosního
k čelu atd. Ale také tento odchylný tvar jest
zaviněn umělou deformací a sice zcela typi-
ckou. Povrchní lésové inkrustace jsou jistě
bezvýznamné a o vlastní fossilisaci kosti vů-
bec nejde. Chemickým rozborem, jejž dr.
Hrdlička
Aymar
Krajina
Heidelberg
Mira
Homa
Laguna Malacar
Arrův del Mora
Le Tigra
24
article
Hrdlička dal provésti, zjištěn na kousku
ncjznámější lebky, t. j. oné z Miramar, totěž
složení jako na recentních kostech zvířecich
v oněch krajinách sebraných. Že pak jde pa-
trně o zbytky indiánských hrobů, dokázal dr
Hrdlička kopáním na místě objevu jedné
kostry z Necochey, kdež po odstranění vrch-
ní vrstvy ve větším rozsahu na místě původní
polohy kostry bylo lze sledovati zasahování
jámy (hrobu) do hloubky. Neležela tudíž kostra
na tomto místě již od dob tvoření těchto
vrstev.
Ještě většího fiaska dožil se profesor r
Ameghino se svým „druhým před-
chůdcem člověka“, Diprothomo.
Již r. 1896 nalezeny byly při přístavních stav-
bách v Buenos Aíres zlomky lidské lebky prý
ve značné hloubce, aniž by byly poměry ná-
lezu blíže zjištěny. Jest sporno, v jakých
vrstvách ležely. Ameghino, který zlomky
sestavil a teprve r. 1909 podrobněji popsal.
klade nález do dolního pliocénu; na zlomku
lebky, jenž sestává z kosti čelní a částí kosti
temenních, domníval se rozpoznávati řadu
znaků lidské lebce nepříslušících, zvláště
malé rozměry lebky, nápadně ploché čelo
(silněji ustupující než na lebce Neanderthal-
ské), značnou délku kosti čelní u srovnání
s kostmi temenními, náhlý sklon stropů oční-
cových na zad, vysoká poloha kůstek nosnícl
atd. Celkový obraz lebky, jak ji Ameghino
doplňoval, podává skutečně pravé rysy opičí
Avšak první pohled na originál vyvolalu
dra. Hrdličky — jak píše — trapný do-
jemi z počátku nevěřil, že má onen vzácný
kus před sebou; neboť ve skutečnosti byl mu
předložen zcela obyčejný zlomek dospěle
mužské lebky, částečně vápenitými inkrusta-
cemi pokrytý. Omyl Ameghinův byl za-
viněn prostě chybným nazíráním při zcela
nesprávné poloze zlomku.
Hrdlička
Ameghino
Miramar
Buenos Aires
25
article
Silným nakloněním na zad docílil všechny
jím popsané a nápadné znaky zvířecí. Dopl-
něním zlomku v chybné posicí obdržel ab-
surdní obraz, jemuž dal název „Diprothomo“
Ve skutečnosti nebyly rozměry lebky, z nít
zlomek pochází, malé, ale také tvary neod-
chylovaly se od průměrného typu indiánských
lebek. Také prof. Schwalbe dospěl na zá-
kladě popisů a odlitku k témuž názoru.
Pokud se konečně týče čtvrtého před-
chůdce člověka, Tetraprothomo, kon-
struoval jej F. Ameghino na základě dvou
kostí, totiž atlasu (prvního obratle krčního)
a defektní kosti stehenní, pocházejících z du-
ny na pobřeží, jižně od Buenos Aires, zvané
Monte Hermoso. Již r. 1887 ohlásil F.
Ameghino odtud nález stop „bytosti více
méně nynějšímu člověku se blížící, která byla
přímým předchůdcem nynějšího lidstva“. Sto-
py ty pozůstávaly ze zlomků pálené hlíny,
z roztříštěných a spálených kostí zvířecícl
a ze zpracovaných kamenů. Nezávisle od
těchto nálezů byl tehdy od zřízence musea
v La Platě nalezen nevelký krční obratel po-
doby lidského atlasu, který však zůstal ne-
povšimnut, až jej r. 1908 Ameghino po-
psal, připisovav jej svému hypothetickému
předchůdci člověka „Tetraprothomo“. Zároven
byl obratel ten popsán Lehmannem-
Nitschem jako obratel „třetihorního pri-
mata z Monte Hermoso, Homo neogaeus“
Počátkem tohoto století objevil C. Ameghi-
no v těchže vrstvách zlomek fossilní kosti
stehenní, kterou jeho bratr přiřknul též svému
Tetraprothomo. Srovnávaje obě kosti, soudíl,
že tento tvor měl poněkud massivnějši, ale
nevelké, málo přes 1 metr vysoké tělo.
Schwalbe
Lehmann
Nitsche
Buenos Aires
Monte Hermoso
Homa
26
article
Ameghino sice nevylučuje možnost, že
obě kosti (atlas a stehenní kost) patří k růz-
ným druhům, ale v případě tom — míní —
musili bychom uznati 2 druhy předchůdce
člověka z těchto vrstev, což jest pravděnepo-
dobné. Z evropských badafelů přijal Ital
Serghi vývody Ameghinovy bez vý-
hrady za své a upravil dle nich své roztří-
dění plemen, kdežto Schwalbe prohlásil
atlas prostě za lidský. Ale většína badatela
zdržovala se na základě pouhých popisů
vlastního úsudku o povaze obou kostí. Dr. A.
Hrdlička navštívil s geologem Willi-
sm naleziště, jehož geologickou povahu po-
souditi není snadno, a podrobil obě kosti svě-
do mité a bedlivé prohlídce. Pomocí osteome-
trických dokladů a na řadě vyobrazení do-
kazuje, že o lidském původu obratle, který
spadá úplně do variačních hranic této kosti
u člověka, nemůže býti žádné pochyby, zvlá-
ště nepoukazuje ničehož na více primitivní
stav, naopak podobá se nejvíce atlasům indi-
ánským.*) V příčině stehenní kosti přichází
pak dr. Hrdlička k výsledku, že nepochází
ani od člověka, ani od nějaké opíce, nýbrž že
pocházeti může jen od nějaké fossilní, kočko-
vitě šelmy. Názor ten potvrdil mu také kustos
palaeontologické sbírky washingtonského mu-
sea. J. W. Gidley. Tím jest tedy otázka
tajemného Tetraprothomo vyřízena. — Velké
omyly prof. F. Ameghina, jehož zásluhy
o živočišnou palaeontologie Jižní Ameriky se
všeobecně uznávají a také drem. Hrdli-
čkou oceňují, vysvětlují se tím, že A me-
) Činnosti Indiánů dlužno také připsati stop
po ohniskách (spálené hlíny, tierra cocida, scoride)
i nalezené popálené kosti a artefacta. Povrchní
polohou fossilních zbytků a naopak převrácením
vrstev vodou a větrem vysvětluje se snadno jich
pomísení s předměly mladštni
Ital
Serghi
Ameghinův
doktor
A Hrdlička
Willi
Hrdlička
Gidley
F Ameghin
Indián
jižní Amerika