Dne 19 dubna 1914

— CECH —*

101. číslo. Strana 3.

poledne zvláštním vlakem do Ríma. Ministr zálinuiičntch záležitostí lir. Berchtold jakož i ostatní rakouští účastníci konference doprovodili italského ministra zahraničních záležitostí na nádraží. Oba ministři ještě chvíli čile rozmlouvali a potom se srdečně navzájem rozloučili. Též s ostatními na nádraží se dostavivšími osobnostmi se markýz di San Giuliano velmi vlídně rozloučil. Když vlak odjížděl, zvolal markýz di San Giuliano hlasitě na hr. Berchtolda: „Au revoir!“ S hraběnkou Berchtoldovou a s hraběnkou Forga- chovou rozloučil se italský ministr v hotelu „Stefanie“. Z Opatije, 18. dubna. Před odjezdem italského ministra zahraničních záležitostí zaslali markýz di San Giuliano a hr. Berchtold tento telegram říšskému kancléři dru. šl. Bethmann-Hollwegovi do Korfu: V našich poradách o všech nás zajímajících otázkách konstatovali jsme opět úplnou shodu názorů tří spojených mocností a se skutečnou radostí zasíláme Vám na konci své schůzky projev našeho nejupřímnějšího přátelství. San Giuliano, Berchtold.

И situaci na Baioni.

Dobrovolníci. Z Bukurešti, 18. dubna. Členové zdejší albánské osadv rozhodli se vyzbrojili dobro- volnický sbor, který by podporoval albánskou vládu proti řeckým četám. Dosud přihlásilo se 200 dobrovolníků, kteří mají co nejdříve vytrhnouti do Albánie. Řečtí dobrovolníci v Epiru. \ Ze Soluně, 18. dubna. Dle posledních telegrafických zpráv, došlých z Biklisty, nařídil Zographos, předseda tak zv. autonomní vlády, aby se vůdcové řeckých dobrovolníků ,a čet spokojili se shromažďováním lidí a zdrželi se dalších plánů. On sám zašle jim prý ve vhodném okamžiku instrukce. Vůdcové epirského hnutí, kteří v poslední době byli z Castone namnoze podporováni, usnesli se vyhlédnouti po vyklizení Biklisty Castoni za středisko své další činnost v zájmu dalšího boje, a zříditi tam svůj vlastní hlavní stan. Řečtí vystěhovalci. Z Carihradu, 18. dubna. Řecká vláda poskytla obyvatelstvu řeckému, opouštějícímu Thracii, podporu 50.000 fr. Dosud vstoupilo na lodi 2500 vystěhovalců.

iMo a Mné Státu.

Z Mexika, 18. dubna. Ministr záležitostí zahraničních prohlásil, že vláda bude zodpovědění pozdřavu Američany považovati za znamení, že vláda Huertova je mlčky uznávána. Z Tampica, 18. dubna. Americký dopravní parník „Hancock“ s 950 námořními vojíny sem připlul. ,' Válka Mexika se Spojenými Státy? Z Londýna, 18. dubna. Podle posledních zpráv z Mexika vyjednává Huerta s povstalci, aby je získal pro spojenství v boji proti americké Unii, neboť smírné rozřešení konfliktu Mexika se Spojenými Státy jest vyloučeno.

I. MIM Klub bfósf.-sociáliií PCO ŘFálBBSlUÍ ČFSbé. konal v restauraci „Merkuru“ v pátek 17. dubna o 8. hod. večer svou XX. řádnou valnou hromadu. Zahájil ji předseda red. Václav Myslivec příslušným proslovem, v němž mimo jiné vzpomněl i zesnulého zakládajícího člena klubu dp. Tom. Sk rdíc ho, jehož památka uctěna povstáním. Po projed­ nání zpráv spolkových funkcionářů provedena volba výboru a zvoleni pp.: Ant. H a n d 1 í ř, strojmistr, Fr. Havelka, zámečník, Jan Januš, kostelník, dr. G. Mazanec, sekretář fin. prok., V. Myslivec, redaktor, Dom. Novák, vrch. oficiál, K. Staněk, truhl. mistr, M. S y s e 1, c. k. listonoš, P. Al. T у 1 í n e k, vikarista, Rud. Z v a k- Voborský, spisovatel; náhradníky pp.: Fr. Su char da, dělník, Jos. H er vert, úředník, V. Šťastný, sluha, Fr. Vacovský, kostelník; rev. účtů pp. AI. Hovorka, obchodník, a Jan Trekova 1, knih. mistr. Následovala přednáška dra. G. M a z a n- ce na thema: „Politická situace a křesf. sociálové.“ Podáváme zde aspoň částečně její obsah.

Politická situace naše dá se charakteriso- vati jediným slovem — úpadek. Jděme 20 až 30 let nazpět a poznáme rozdíl mezi tehdejším bojem za velké cíle a zásady a dnešním zbahněním. První к zdiskreditování politického života přispěli Mladočeši. Tolik špíny a osočování není ani dnes jako bylo v letech devadesátých, kdy bojováno bylo proti Staročechům. Stala se v té době chyba, že hned po pádu Staročechů nebyla organi- sována strana konservativní, křesťanská. Jednalo se o to sice, ale myšlenka se neuskutečnila netečností šlechty. Strana mladočeská zklamala. Nemusila dělat stranu vládní, lokajskou, к tomu ji národ do Vídně nevyslal, měla postupovat radikálně, jak si to národ přál. Tím nepravím, že by tu politiku měla dělat i dnes — tehdy byla to vůle národa. Nedůslednost a obo- jakost byla kletbou Mladočechů. Jinak mluvili a jednali ve Vídni, jinak doma na schůzích. Stejnou chybou trpěly i strany, jež se z mladočeské strany zrodily. Když se Rieger vracel z jednání o fundamentálky, vlivem Maďarů a Berlína zmařeného, mohl zástupům jej vítajícím říci: Byli jsme odraženi, nikoliv však poraženi. Neúspěch tehdejší nebyl vinou poslanců jako dnes, kdy politika stala se prodejnou. Je nejvyšší čas, aby nastal obrat.

Úpadek politický je vidět i v tom, že v boji politickém nerozhodují zásady. Co se prohlásí za kardinální požadavek, zradí se v příhodné chvíli к vůli prospěchu. Tato bezzásadnost jest největším nebezpečím české politiky. I antimilitarismus radikálů je na prodej. Obchod — to je to pravé jméno pro dnešní politiku, to umožňuje, že strany, které se ještě před 24 hodinami na krev potíraly, najednou se spojí, aby po 24 hodinách zase postupovaly proti sobě. Hlasatelé positivní politiky rozbili r. 1908 tuto politiku jen к vůli katolíkům. Národní sociálové i sociální demokraté dávají si svůj odpor odkupovali. Za takových poměrů nelze se diviti, že rostou snahy po zavedení absolutismu. Mnoho lidí věří v úspěch absolutismu, ale já té důvěry nemám. On jest možný jen tam, kde všecky prostředky selhaly, a udržel by se jen tehdy, kdyby byl nanejvýš spravedlivý. Ve dnešním rozháraném a rozeštvaném parlamentě má vláda vždy ještě možnost prosadili svou. Energicky se postavíme proti každé snaze, která by chtěla instalovati absolutismus. Historie se zavedením komisariátu v Čechách jest dokladem úžasného úpadku politické mravnosti a smutnou vyhlídkou do budoucnosti. Při projednávání říšské volební reformy (1906) mělo být postaveno junkíim s volební reformou zemskou. Nestalo se tak vlivem Kramářovým a to bylo proradou na české věci, osudnou chybou mladočeské politiky. Němci obstrukcí ochromili pak český sněm a i když vydáno bylo heslo (agrárníky): „Bez říšského sněmu žádná říšská rada!“ neprovádělo se důsledně. Na zavedení komisariátu v Čechách mělo se hned odpově- děti obstrukcí a ne teprve tehdy, když bylo

Mladočeši, nár. socialisté, lidovci a státopráv- nici vládě skoro všecko, co žádala, povoleno. Roku 1911 mělo se svorně jít proti Biener- tovi, mělo dojiti к uskutečnění deklarant- ských voleb, ale Mladočeši, agrárníci, národní socialisté — v užších volbách i sociální demokraté — místo proti Bienerthovi šli proti katolíkům. Ani dnes nemůžeme se nadití jiného, od stran, jimž je politika obchodem, nelze nic očekávati. , Vyjednávání s Němci na sněmu jest neupřímnou hrou. Komitét pro jazykovou ú- pravu nedostal se ani к projednání hlavních zásad. Více se staraly strany o zachování své državy a její rozmnožení. Pro všeobecné hlasovací právo upřímně nejsou. I agrárníci, mají je v programu a šlechta jde s nimi — my je neměli v programu a nešli s námi. Nicméně budeme se ho domáhati. Otázka volební reformy zemské jest pro nás otázkou kardinální, a jako jsme šli do boje za rovné volební právo do říšské rady, tak půjdeme proň i do zemského sněmu. Ale současně prohlašujeme: žádné volební právo bez poměrného zastoupení a volební povinnosti! Za splnění těch podmínek budeme pro rovné volební právo i do okresů a obcí. Není dnes strany, která by se pro požadavek ten tak poctivě vyslovila,, žádná není tak poctivá, aby se i zastoupení menšin domáhala. Tím padá i náš interes o smiřovačky, zastoupení v jednání o ně — kteréžto jednání jest jen kompromisováním mezi velkostatkem a sociálními demokraty. Politický klub křesf ansko-sociální to byl, který od počátku ve smyslu demokratickém pracoval, proto jsem rád přijal výzvu o přednášku v něm a chci spolupracovat! o obnovenou činnost a nový rozmach její. Volni pů- jejpme do zápasu a půjdeme třeba proti všem. Nemáme ostatně co ztratit, byvše komplotem „pokrokových“ stran připraveni o zastoupení

v aktivní politice a tím i o zodpovědnost. — Rečník končí případnými slovy Ne-, rudovými z kosmických písní a odměněn byl za svoji neobyčejně účinnou, s velikým zájmem sledovanou řeč bouří potlesku. Předseda p. V. Myslivec poděkoval řečníku a na doklad správnosti řečníkem předneseného požadavku poměrného zastoupení uvádí následující statistiku výsledku voleb z r. 1911: ; ! . ' V Čechácn. hlasů posi Soc. demokraté . . . 249.447 — 14 Agrárníci . . . . . 179 915 — 36 Křesf. sociálové 81175 — 0 Mladočeši 78.731 — 16 Nár. socialisté . . . 66.049 — 12 Státoprávníci .... 16.447 —- ’ 3 Na Moravě.

hlasů posi. Katol. národní . „ . 137.437 -- 7 Lidovci 32.239 — 5 Nár. socialisté . . . 8.706 — 1 Soc. demokraté . . . 97.356 — 11 Agrárníci 64.653 — 6

V Čechách a na Moravě. hlasů post. Socialisté 346.806 — 25 Agrárníci 244.568 — 42 Číslice tyto jsou pádným dokladem toho, jaký lup spáchán byl na katolickém lidu a dokazují i nezbytnost poměrného zastoupení. Do debaty zasáhli pak ještě pp. dr. Janda, adv. koncipicnt a sekretář Petr, kteří vyslovili přání, aby Politický klub v dnešní krisi strany přispěl к ozdravění poměrů a výkonný výbor aby více se staral o šířeni politického uvědomění a účinné propagace zásad strany i zaujetí stého stanoviska к důležitým časovým otázkám. s V pozdních hodinách večerních skon-

Katolfci .... 218.6:2— 7