101. číslo.

T PRAZ12, dne 19. dubna 1914.

89. ročník.

Redakce, administrace a expedice s Praha, Pštrouova ulice, číslo pop. 200-IL — Ne- trankované dopisy se nepřijímají a rukopisy •e nevracejí. — Nezapečetěné reklamace jsou porta prosty. — Inserty účtujeme levně a při častější inserci poskytujeme zvláštní výhody. „ČECH“ vychází denně o 6. hodině rannt V pondělí n po svátku o 12. hodině polední. — Jednotlivé číslo za 6 haL — Účet poštovní spořitelny čís. 860.709. — Telefon redakce, administrace a knihtiskárny č. 1126. Otiskováni článků dovoleno, udándi pramen. Ctyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páné u sv. Jakuba na St. městě od 16.-19. dubna.

Předplatné pro Prahu s donáškou : měsíčně . К 2'80 čtvrtletně . К 8'40 celoročně К 33*60 Předplatné pro tuzemsko poštou: měsíčně . К 3*— čtvrtletně . К 9*— celoročně . К 36*— Předplatné do cizozemska: Německa a Srbska obnáší: čtvrtletně . К 12*— celoročně . К 48*— Předplatné do Ameriky, Francie, Švýcarska. Italie. Belgie a Anglie: čtvrtletně . К 13*20 celoročně . К 32*80 Slunce vychází v 5*03 h.; zapadá v 657 ti. Měsíc vychází ve 313 h.; zapadá v 00*38 h.

Neděle: Sv. Krescencia.

NEJNOVEJS1 ZPRÁVY. Hr. Stürgkh o české obstrukci. Křesf.-soc. kandidatura na Vysokomýtsku. Odsouzené úřadování ředitele Pátka. Úplná dohoda Rakouska a Italie. Námořní rozkaz Viléma II.

Když is oolnomyšlenitáF neobmezeným pánem. Včera konala se valná hromada akcionářů Ústřední banky českých spořitelen; den před tím v patek konala se v Obecním domě předporada akcionářů, která se protáhla do noci až na včerejšek. Průběh jednání této páteční schůze byl velice vážný a místy pohnutý. S'oť o to, porokovati o výsledcích prací revisní komise, která byla pověřena úlohou vyšetřiti příčiny a pachatele takových obchodů banky, že mluvilo a mluví se o trestním oznámeni. Každý prostý občan, ani kdyby neznal 'zákonitého regulativu pro spořitelny, ví к obecného hovoru, že spořitelny jsou .iktaxy.. pro ukládání peněz jedněmi z nejbezpečnějších, že se za to u nich vyplácí z vkla- dův úrok menší než u záložen a bank, také půjčky že se povolují s větší opatrností. Očekával by tedy každý nezasvěcený, že i ústav, který vzešel spokojenými silami takových ústavů, spořitelen, ponese týž ráz opatrnosti a bezpečnosti. Ale skutečnost učí opaku. Jak se obchodovalo ve filiálce v Bukovině, vylíčil v patek předseda revisní komise advokát dr.

Holveg slovy až příliš drastickými. Obchody ty nazývá „exotickými“, vinou úřednictva byl kapitál strkán do nikou slabých, poskytován nikoli závodům již zařízeným, jichž prosperita byla prokázána, nýbrž do závodů, které se z peněz banky měly teprve založiti, půjčovalo se „na obličej“, poněvadž úředníci banky byli spolupodnikateli. Půjčky povolovány bez dostatečných infor- mací, výstrah odborníků nedbáno. Filiálka bukovinská dělala si, co chtěla, ústředí posílala hotové věci jen k formálnímu schválení, zde už se někdo o schválení postaral. Pro úřednictvo stavěly se nádherné vily, ale o obchod se nikdo ne staral, první bilance končila schodkem 1,100.000 korun o které banka v Bukovině přišla. Loni odepsáno 850.000 korun, letos zbytek. Ctete-li a slyšíte-li takové stížnosti, tu s údivem se tážete, co dělala správní rada ? I na to podal jmenovaný předseda odpověď: Vrchní ředitel pražské centrály Pátek zatajoval správní radě pravý stav věcí, používaje svého vlivu, který na správní radu měl a ji sladkými slovy přímo o-

mámil. Že to nebyla jen slova, která dovedla omámiti, prozradili jmi akcionáři. Ve třech letech 1910—13 vyplaceno bylo správní radě na odměnách a cestovném — 338 000 korun, někteří členové dostali 28 až 38.000 korun! Přej, bude ti přáno, bylo tedy heslem vedoucích kruhů: tučně placena -Spřlfvní rada i ředitelové a místoředitelové. Kdežto 213 úředníků mělo platu sotva 470 tisíc korun, bralo osm ředitelů, devět místo- ředitelův a 17 prokuristů 240.000 korun. — O řádné hospodářství se nikdo nestaral a proto nemohlo to skončiti lépe. „O sanování můžeme říci, pravil advokát dr. Holveg, že banka měla více štěstí než rozumu. Banka vězela v bukovinském bahně až po kolena, galoše tam nechala.“ Avšak Ústřední banka, vlastně její vrchní ředitel Pátek, pracovala i jinde. Spolupůsobila při založení bahky „Bohemie“, akciové pojišťovny „Patria“, peněžní společnosti s obrn. ručením „Securitas“, ředitel Pátek všude měl tučnou sine ku ni.

A bilance těchto podniků ? Výroční zpráva Ústřední banky nám povídá: „Bohemia... jest nucena od výplaty dividendy pro tento rok upustiti“; „Patria“... dividenda za rok 1913 placena nebude“. „Securitas“ ... nevyplatí dividendy, ježto utrpěla při financování svých podniků v důsledku vládnoucí krise ztráty.“ To vše uvádíme nikoli za tím účelem, že bychom chtěli Ústřední bance českých spořitelen i druhým podnikům škoditi, akcionáři poznali již zajisté, kde chyba vězí a postarají se energicky o nápravu. Chceme na tomto místě jen ukázati, kam vede hospodářství hrabivých lidí, kteří se pouštějí do millionových podniků, aby desetitisíce shrabovali na úkor ostatních do svých kapes. Vrchní ředitel Pátek, velebený „finančník“, ukázal se jím opravdu. Z podniků banky je sice už pryč, ale pensi 17.500 К si dosud vypláceli dává. To jsou konce, když se v millionových podnicích stane neobmezeným takřka pánem volnomyšlejnkář à la ředitel — Pátek.

POLITICKÝ PŘEHLED SJQrgkh a česká obstruk.ee. Hr. Stürgkh vyjádřil se ve Vídni k německým politikům, že vláda samozřejmě nezanedbá toho, aby během delegačního zasedání v Pešti styky s vůdci stran navázala a zjednala si jasno o tom, zdali vnitropolitické obtíže, které v březnu učinily nutným odročení říšské rady, ještě nyní existují a zdali nenastalo od té doby zmírnění protiv. Avšak formální nějaké dohodování o odstranění česko-ně- mecké obstrukce nejsou touto dobou zamýšlena již z toho důvodu, že ministerský předseda hr. Stürgkh má názor, že obstrukce musí bezvýminečně býti zastavena a že ne-, smí obstruujícím stranám přiznány býti žádné koncese. Vláda v prvé řadě přenechati musí stranám, aby ony samy utvořily předpoklady pro úspěšné zasedání parlamentu. Nové dohodovací porady konány budou tepne po zasedání delegací, jež potrvá až do svatodušních svátků.

Dnešnf čisto jest o 20 stranách s přílohou „Neděli“ a románem „Zlatý komín“ od A. Osk. Klauszmanna str. 193,—200. Příští Elslo vyjde zftra v poledne.

FEUILLETON.

Nepřátelé zvonů. Jako křesťanství samo, a nejvíce církev ratolická, tak i zvony, její kovoví hlasatelé, 'ždy měly a mají své nepřátele. Byli náro- lové i jednotlivci — a nikoli lidé nevýznam- ií — kterým zvuk zvonů byl právě tak pro- ivný, ba nesnesitelný, jako kříž, znamení pásy. Když roku 636 nástupce Mohamedův, )mar, dobyl na křesťanech Jerusalema, ednou z podmínek vzdání bylo: Křesťané lesmějí nikde venku stavětí křížů a zvonit! ia zvony. Pouze občasné tlučení na zvon eho srdcem bylo moslimům snesitelno. Sou- islá řeč zvonů, chvalozpěv jich kovových ja- zyků, zpívaný Kristu, k hněvu rozčiloval pravověrné mohamedány. A tato nenávist zvonů trvá u moslimů dosavad. Křesťané pod jich vládou žijící, či spíše živořící, nesměli nikdy na věže svých chrámů zavěšovali zvonů. Nikdy neměli naslouchat! zpěvu zvonů, vítajících ráno a večer, a volajících do chrámu. Je dojemno slyšeli, že srbský pravoslavný lid často z krajů, kde nebylo zvonů, konal dlouhou cestu do Vysokých Děčan, kde je klášter pod ruským protektorátem, aby třeba jenom jednou za celý život naslouchal zvuku zvonů. Jich hlas znamenal mu hlas svobody, řeč Boží. „Přineseme vám zvony,“ říkali šťastnější bratři bratrům porobeným, slibujíce jim zjednali osvobození. — Z významných a pro osvobozené bratry jednou z nejradostnějších událostí bylo, když rozšířena byla zpráva, že ze starých ukořistěných děl ve válce srbsko-turecké r. 1912 lijí se v kra- gujevacké slévárně zvony, a budou zavěšeny v kostelích oněch krajů, jež odňaty byly j Turkům. Tak zvony staly se symbolem svo- j body, projevem radosti, že zlomeno je jařmo, jež tak dlouho tížilo šíje slovanských pobratimů.

„Píseň o zvonu“ náleží mezi nejkrásnější plody klassické músy Schillerovy. Velmi šťastně srovnává v ní Schiller jednotlivé fáse lití zvonů s významnými chvílemi lidského žití. Mnohé verše této písně jsou dosud živými citáty; ve své aforistické formě vyjadřují nehynoucí pravdy života. Z celé písně jc patrno, kterak Schiller miloval zvony. Jenom věčným a vážným věcem chtěl miti zasvěcena jich kovová ústa. Poselství nebes měly nositi zemi. — Nepřítel Kristův, v němž nenávist věků se takořka soustředila, Nietzsche, byl vášnivý odpůrce zvonů. Ve své zlobné knize: „Menschliches. Allzumenschliches“ praví: „Když za nedělního jitra slyšíme staré zvony mručeti, tážeme se: jak je to jen možno! Platí to před dvěma tisíciletími ukřižovanému Židu, který pravil, že je Syn Boží...