Periodikum ALTO Viewer

1

Sirana 10.

2

NÁRODNÍ LISTY

3

4. října. 1903.

4

Cislo. 270.

5 article

lenkou objati ve vzduchu. Byla to druhá hodina ktorouž zapomněl. Avšak nyní neviděl pouze jedinou ženu před sebou, nýbrž obrovský zástup. Samé ženy, které všechny vycházely z rozestouplé stěny komnaty. Nebyly zahaleny jako ona, která se před ním vynořila, když vyhodil čapku, nýbrž většinou měly tváře nezastřené. Malíř je poznával všechny tváře byly Anděliny tváře. Jedna usmě- vavá, druhá vzdorovitá, třetí vzlykala; dle toho co se právě v onu hodinu přihodilo. Potom, když znovu a znovu vyhazoval čapku do vzduchu, vy- stoupila vždy jedna postava z tajemného zástupu a zahalivši si tvář závojem, vznesla se před Illéšem a v následujícím okamžiku zmizela. Malíř, jemuž působil pohled na dav, ze stěny vystupující, strašlivou bolest, počal vy- hazovati ošumělou zelenou čepičku se zvýšenou rychlostí do vzduchu. A jak čapka dopadla zvedl ji a opět vyhodil. A tak po třicáté, po čtyři cáté, stokrát, tisíckrát. Po třinácte dní házel takto Illéš čapkou bez ustání. Popřál si klidu jen tehdy, když ve spěchu něco pojedl, aneb ospalostí a únavou klesl. Ke konci již necítil rukou od házení I kříž jej bolel. Ve spáncích mu chvílemi bu- šila tepna. Tehdy by byl nejraději běžel za zá stupem zapomenutých hodin a zavolal na ně: „Ne, tebe jsem nechtěl zapomenouti!“ Avšak tajemný dav, jakoby již předem tuši mužovy úmysly, vypukl vždy v posměšný urážlivý smích.

Andělin

6 article

„Zůstaň si sám, Illéši, hahaha!“ Třináctý den, ač byl Illéš již vysilen, přece jen ze zvyku horečně vyhazoval čapku do vzduchu. Zbývalo již jen posledních čtyřice hodin, a chtěl dokončiti. Ošumělá, zelená čepička byla již také hrozně, ale hrozně utahaná; ted už se spíše jen roztřepla a neletěla do vzduchu. Illéšovy oči upíraly se neustále na mizící dav nezastřených Anděliných tváří, nezapomenutýc hodin. Teď jich bylo již jen několik, a ze stěny nevystupovaly žádné jiné. Ba, blížil se již ko- nečný rozsudek lásky. Ticho bylo, jako jest ticho v mém srdci milý čtenáři, když po stopách vyprávění svého skřílka píši odumírající tyto řádky. Malíř, ne- smírně vysílen, s očima krvi zalitýma, vyhazova do vzduchu ošumělou, velmi utahanou čapku A z tenčícího se davu hodin zmizela vždy jedna... zase jedna . .. zase jedna . .. S Pánembohem, ty jsi desátá ! Bůh s tebou- tys devátá! Osmá!.,. Dosti jsem vytrpěl pro vás, dosti jsem se natrápil, vzpíral se, namučí se ... nym vás zapomenu! Již jen pět... Pouze čtyřil... tři. . . Ji předposlední ... Obnošená, velmi utahaná, zelená čepička se zatočila ve vzduchu, a jedna ze dvou neza- střených, u zdi stojících postav, přehodila si rychle závoj a vykročila. „Provázej tě bůh!“ — poznamenal Illé v nervosním rozčileni. Zastřená postava vylétla otevřeným oknem. Čapka, která v tom oka- mžiku vylétla až ke stropu, spadla dolů.

Illéša Illéšův Andělin bůh Čapek

7 article

„Již jest pouze jediná!“ těžce vzdychl muž, mysle na postavu, u zdi stojící. A shýbl se opět po spadlé čapce, chtěje ji vzíti do ruky. V tom okamžiku postava, u zdi stojící, se posměšně, hlasitě zasmála „Hahaha, roztrhala se kouzelná čepička! Skutečně, zelená čepička od mnoha hodů. pádů a nárazů se roztrhla a rozpadla se na podlaze na kousky. Illéš nechtěl věřiti svým očím, spěšně se- bral roztrhané kousky a házel jeden po druhém de vzduchu. Ženská postava, jediná ze zapome- nutých hodin, nepohnutě stála na dřívějším mist a třešňové rty usmívaly se posměšně, vyzývavě úchvatně. A takovým hlasem, při jehož každém záchvěvu bouřila se krev Illéšova, šeptala: „Už jest po čapce, Illéši, už jest po kouzlu. Však na mne nikdy nedovedeš zapomenouti A —“ zde hlas pronikl zvláštním zvukem. — „Věz, Iléši, že já jsem byla tvá nejšťastnější ho dina! A tu přicupala před něj a rozhrnula na ramenou plášť. Měla bílé svatební roucho. Illéše pak, maliře svatých, odvedli do blá- zince, protože i po ulicích zvedal z jízdní dráhy kamení a mumlaje nesrozumitelná slova, házel je do vzduchu. Ale tam, v blázinci, opět má ve zvyku vše, co se mu namane do rukou, chopit a hoditi do vzduchu. Při tom pak upřeně patř na určité místo v rohu komnaty. Rozumí se — zakončil své vypravován- skřítek, přitáhnuv na sebe za cípeček podušku — rozumí se tam, kde viděl onu určitou hodinu Byla to ta, již zelená čapka nedovedla uvést v zapomenutí.

Illéš Iléša

8 title

Každý má svého koníčka.

9 article Kancelářská črta od Julie Vlasákové.

Kancelářská črta od Julie Vlasákové. Žádný úřad nebyl tak spokojený a snášelivý jako poštovní úřad v M. Byli tam dvacet dva páni a čtyři dámy a všichni žíli ve svorném přátelství Za to ale byli členové tohoto vzorného úřadu ne spokojeni se svým osudem a sami sebou. Skoro každý si totiž myslil, že by všude jinde více vyníkl, byl šťastnějším a váženějším člověkem, než u pošty a že by ho každé jiné povolání lépe živilo, než to poštovní. Jen offieiál Brandl byl se svým offieiálstvím spokojen a na všechny návrhy ostatních odpo vídal: „Eh, co! Nejlépe člověka živí kus pečeně sklenice plzeňského! V zimě sedět za kamny kouřit viržinko, na jaře sbírat vejce od slepie strojit, si je na všechen možný způsob a v letě když nastanou houby, chodit do lesa čichat lesn vzduch a hledat hřibky! Pak je usmažit, trochu kmínu, vajíčko — sklenici plzeňského — zapáli viržinko — ach, pane — to je živobyti!“ a pan officiál přehodil v ústech viržínko s koutka do koufka. „Ale vaše koničky? Jděte mi s tím na kol — nikam s tím nepřijdete, moc vás to stojí a při tom vás služba netěšíl „A vás těší?“ optal se kollega Truhlář všichni se rozesmáli, neboť jakmile začly růst houby, těšila Brandla služba nejméně. „Tenhle Brandl je materialista na kvadrát Jenom maso a pivo! Jiného ideálu nemá, než najít ranec hub! Vrtat očima do země a hrabat se jako krtek v zemi — pak ovšem musí zůstat pro všechno vyšší slepý jako krtek! Ale já? — Ach! Já bych se nejraději rozplynui v tónech. Sám čert mi napískal, abych šel k poště — já s tím hlasem! Teď ovšem je už pozdě, ale kdy- bych chtěl — kdo ví? Kdo ví?“ řekl kollegov Kolínskému officiál Bavor.

Vlasák Brandl Truhlář Bavor

10 article

„Ba,“ potvrdil tento. „Já své děti, budu- jaké mít, nenacpu někam, kde by se necítily spo- kojeny. Dám je vzdělat dle jejich talentu. Kdyby moji rodičové mne nebyli vecpali jinam — a já mohl svůj talent k malířství pěstovat — kde už bych nyní byl! „Toť se ví! Všechno jiné je mnohem prakti- čtější a výnosnější, než služba, proto vše jiné člo- věka lépe živí: na příklad zahradnictví! Pro Krista Pána — já bý zahradníkem — já bych musil zbohatnout — to byste koukali, co bych vy- tvořil!“ súčastnil se kollega Pavel hovoru. Ale to se všechno jenom theoreticky proná- šelo, až slečna telefonistka začla očividně pro- zrazovat, že jest se stavem poštovským opravdu nespokojena a kdo vidět chtěl, viděl její přesvěd- čeni, že by byla mnohem šťastnější — ve stavu manželském. Avšak ani hezké bluzy, koketní zástěrky roztomilá pozornost k „jedinému mládenci“ v úřadě, k praktikantovi Mamilovi, čekajícímu co nejdříve jmenování na assistenta, nezůstaly ne- povšimnuty. Mamil také toužebně to jmenováni čekal a každý věděl, že jenom proto, aby mohl ještě více časopisů a knih odebírat. On bral všechno! Jeho mládenecký pokojíček byl hotovým oulem časo- pisů a jeho adjutum na předplatné často nesta- čilo. Ještě štěstí, že měl jeho otec kdesi statek a byl s to mu pomáhat. On by byl raději bývnl takhle nakladatelem a to by si zas přála slečna telegrafistka. Jistě by ji ze známosti tiskl její novelly a romány, jež tajně v kanceláři psala. Ta nikterak nemohla v telegrafování najíti pravý cíl života. A tak si často druh druhu stěžovali, těšili se a vzájemná soustrast i porozumění byly až po- hnutlivy. Jen Mamil nechtěl nijak slečně telefo- nistce rozuměti a pak Brandl jim také nerozuměl.

Krist Pavel Mamil Brandl

11 article

„He-he — vy byste to asi daleko dotáhli kdybyste ihned se stali tím, po čem toužite. Vsa dim se o štěně plzeňského, že po prvním debutu s tím všichni praštíte!“ řekl jednou Brand Všichni se pohrdlivě od té „prosaické duše“ od vrátili. „Vsaďte se! — Já platím! Nu —?“ pobízeh Brandl. Nikdo neodpovídal! Všichni považovali pod svou důstojností mluviti o pivě, o sázce, když jde o jejich duševní pokoj. Bavor už delší čas bral hodiny ve zpěvu a učil se tvořiti hlásky a tu v přízemí — tu v prvním poschodí neb v „kase“ ozývalo se jeho vysoké „á“ Kolínský maloval u professora průmyslov školy, Benda chtěl dohonit Kubelíka ve hře na housle a Šedivý hrál pět hodin denně na klavír. Pavel objednával cenníky semen a zeleniny ze všech koutů světa, dvorek proměnil v zahradu. pěstoval za okny ve vrchlicích všelicos z cibuli i semen a přesazoval to ven do zahrady a slečna v telegrafu psala a psala a byla velmi mrzutá, měla-li psát také nějaký telegram. Jenom slečna telefonistka marně plýtvala roztomilostí vůči „jedinému mládenci“ a z čista jasna se vdala za nově přistěhovaného adjunkta u berního úřadu. Její přičinění bylo věnčeno úspěcheml To způsobilo veliký rozruch mezi všemi. C se podařilo jí, může se podařiti i jim! Jenom zkusit to! — Slečna telegrafistka jala se roze- sílati rukopisy na všechny časopisy. Bavor při slíbil zpívat v koncertě. Šedivý ho doprovázel Benda, jenž hrál na housle a pak také samostatně měl přednésti cosi závratně krásného. Kolínský vystavoval obrazy ve výkladní skříni ochotnéh maferialisty.

Brand Brandl Bavor Kolínský Benda Kubelík Šedivá Pavel He

12 article

Všichni plulí v moři připrav a topili se takřk v radostném očekávání. Ale osud — rozhodl jinak! Přistřihl jim stromy nadšení a snad i pýchy, zarmoutil je — ale zachoval úřadu v M. znamenité úřadníky. Jediná slečna telefonistka, nynější paní ad- junktová, zvítězila, osvědčivši rozhodný talent na- jíti muže — ostatní klesli. Před obrazy Kolínského skupilo se jenom ně- kolik hochů hádajících se, je-li budova mezi bříz kami letohrádek nebo ozdobná budka pro ptáky a velcí si jich vůbec nevšímali. Slečně telegrafistce se nepoštěstilo překročit čarovný kruh některé redakce a Pavla stihala ne- hoda za nehodou. Ve vrchlících pestře se daříc rostlíny, jakmile vysadil je do zahrady, zhynuly Nasil tam tedy hrachu a fazolí a to mu kroupy roztloukly. Skutečně pozoruhodný úspěch Bavo- rův i pánů hudebníků strhal místní časopis, s je- hož redaktorem žili v jakémsi napjetí a k vystou- pení scházela jim odvaha. „Co jsem řekl? Pojďte raději hledat houby! zubil se Brandl. „Jaká pomoc — pozdě jsem začal — budu se nyní učit ke správcovské zkoušce a malování tak jako tak bych „nechal“, řekl Kolinský. „Co pak učit se paragrafy. Nadřit Bartla a t ostatní krámy to nic není, ale mít dobrý „ansatz a vzít „áčko“, to je umění!“ vzdychal Bavor. „To byste koukali, jak by ta zahrada vy- padala, kdyby to kroupy nerozbily!“ volal Pavel a slečna telegrafistka hořce litovala, že není Mamil někde redaktorem.

Kolínský Pavel Brandl Bartl Bavor

13 article

Ale Brandl měl radost — každou chvíli si ně- koho dobral. Tím je vždy upamatoval na nabíd- nutou sázku. Nyní by jim bylo plzeňské chutnalol „Musíme mu to pivo připomenout,“ mini Bavor, „víte co? Dáme mu řád za to, jak výborně nám prorokoval. Jest to vlastně k zlosti, ale jaká pomoc? Hůře by bylo, kdybychom se opravdu tím chtěli živit a nešlo to! Vy, Kolínský, vyma- lujte řád — on chodí rád na ty houby — vy- malujte muchomůrku, ale aby to poznal, přičiňte se o to — a slavně mu ho odevzdáme.“ Stalo se. Kolínský namaloval muchomůrku, společnými silamí utvořen jakýsi zlatý podklad, připevněna červená mašle, slečnou telegrafistkou darovaná a „jediný mládenec“ nesl ji v zelené škatuli na polštáři s komisní postele, kde se noční služby přespávaly. Bavor s mnoha citem a ještě více slovy vy- slovil jménem všech, že pan Brandl v sázce zví- tězil — následkem toho že má tedy věnovati 25 litrů plzeňského ke společnému užití. Za to se mu zde odevzdává erb s právem psáti se „z mu- chomůrky“ a to pivo že všichni na jeho čest slávu třeba ještě dnes vypijí. Brandl se smál. Házel viržínko s koutku do koutku, přijal „erb“ s ujištěním, že sice o mu- chomůrky nestojí, že bere jen hříbky, ale z této zde, že bude miti radost nejmladší jeho prin Emánek — a pánům že skutečně obětuje něco

Brandl Bavor Kolínský Emánek

14 title

Z maďarštiny.

15 article

„hořkého“, aby je to připamatovalo na jich ho kou zkušenost. Pak dlouho šeptal se sluhou a ten odběhl. Všichni čekali, brzo-li se objeví s náruči sklenic, ale on přinesl jenom láhev a malou skleničku. Brandl naléval, ale každý si jenom jednou lízl o nechal to stát. Bylo to opravdu hořké tak, že to ani postilioni nechtěli. Stálo to tam kolik dní. „Ani ta naše zkušexost nebyla tak hořká. co to tam jenom „urozený pán z Muchomůrky“ dal nalit?“ zlobil se Bavor. „Patrně tam rozmočil ten svůj „erb“, pro- hodil „jediný mládenec.

Brandl Bavor

16 article Různé zprávy.

Různé zprávy. = Medvěd na maškarňím plese. Že maškarní ple- sy ve velké Opeře, které kdysi měly tak znamenitou pověst, mají pominout, jest Ernstu Blumovi velmi líto. Všecek rozteskněn stěžuje si ve svých „Vzpo- mínkách vaudevillisty“, kterak padá kámen po kameni s budovy minulosti“, takže z hrdé budovy záhy již ničeho nezbude. „Vše zaniká,“ stýská si, „dřívější svět sesýchá se a mizí jako pára a na jeho místě nelze na- lézt nic než velociped.“ Kdysi byly divadelní plesy v největším rozkvětu, ale králem byl ples operní, jenž byl navštěvován nejen vznešenou společností, ale též umělci, spisovateli a dramatiky. Bavili se tam zna- menitě; každý umělce snažil se vymyslit kostým zvlášt originální anebo upravit si sensační nebo komický příchod. Především hleděli provésti co možná ztře- štěné kousky; některé z těchto kousků byry k smíchu, jiné méně, ale přes to vše se jim lidé smáli. Jeden z těchto kousků stal se slavným a v dřívějších létech bylo často o něm vypravováno. Malíř zvířat Jadin měl přítele, jenž byl úřadníkem v zoologické zahiradě. Poprosil ho, aby mu na operní ples svěřil jednoho z svých medvědů, „Martina“, známého po celé Paříži. Úřadník svolil za podmínkou, aby medvěd byl opatřen pevným náhubkem a provázen byl svým hlídačem.

Ernst Blum Jadin Martino Paříž

17 article

Jadin posadil se s Martinem a jeho hlídačem do drožky a jel na operní ples. Podivná la společnost při vchodu do operní síně měla ovšem velikolepý úspěch. Každý potvrzoval, že „ělověk, jenž byl přestrojen za med- věda“, počínal si zcela věrně dle přírody, Jadin, hlídač a medvěd byli záhy obklopeni četnou společností a po- něvadž medvěd počínal si velmi způsobně a za kousek cukru prováděl vše, co na něm žádáno, bavili se diváci znamenitě. Pojednou zvolal kdosi: „Ať medvěd tanči!“ „Dobrá!“ pravil Jadin a vedl Martina z foyeru dolů do taneční síně. Kousek cukru — medvěd jal se pro- váděl národní tanec medvědů. Obecenstvo tleskalo jako posedlé; medvěd, skromný jako všichni medvědi, sta- věl se, jako by ničeho nepozoroval. Všichni souhlasili, že tu je Martin ze zoologické zahrady znamenilě pa- rodován a tázali se, kdo to as připad na nápad, přo- strojit se za medvěda; na káždý způsob prý lo musí být někdo, kdo doknale zná, kterak se medvěd na plese chová. Vysloveno jměno: „Založil bych se, pravil kdosi, „že to je zas Romicu“ — Romicu by známý šprýmař za oněch časů, jenž se dočkal hroz- ného konce.. skončilí totiž jako podprefekt. Lehtal Martina, leckdo ho přátelsky rýpl a prohodil: „Ach tys to, Romicu! Dobrý den, Romicu! Výborně hraješ kamaráde!“ Medvěd bručel, ale neodpovídal. Zdálo se jim, že znamenitě napodobuje bručení medvědí.

Jadin Martino Martin Romicu

18 article

„Odkud jen má ten hlas?“ — Hezká herečka, přestro- jená za pierottku, položila důvěrně paži kol chlupa- tých ramen medvědových, řkouc: „Ty, zaplať mi limo- nádu, chceš?“ — „Toť se rozumí, že chce,“ odpovědě Jadin. A celá společnost odebrala se k buffetu. Po- sadili se ke stolu. — „Mohu přece pít, co chci?“ tá- zala se herečka Jadina. „Tvůj medvěd přece není špinka!“ — Dali se do smíchu. — „A co pak budeš pít ty?“ tázala se medvěda. — Martin cočal se nudít bylo již pozdě a on bezpochyby měl v obyčeji chodio časně spát. Odpověděl toliko velmi důrazným hruče- ním. — „Nechte ho na pokoji,“ pravil jeho hlídač, ne- má žízně.“ — Medvěd vskutku neměl žízně, ale zdáio se, že ho mrzí i žízeň ostatních, neboť zvedl tlapu a rozbil všechny sklenice. Veliký zmatek! — „De- voluje si příliš mnoho,“ voláno, „dosti té hry na med- věda, dolů se škraboškou, abychom viděli, kdo to!“ — Hrnuli se k medvědu a hleděli mu strhnout hlavu.

Jadin Dali cočal

19 article

Hlídač, jenž svého svěřence znal, poznal, že by věc mohla špatně skončit, pokynul Jadinovi a chvíli potom byli s medvědem na ulici. Byl nejvyšší čas, nebo medvěd pojednou se rozzuřil tou měrou, že chtěl tla- pou srazit nevinnou drožkárskou kobylu, jež jej měla zavézti nazpět do zoologické zahrady. Když se dru- hého dne ráno dověděli, že byli na maškarním plese pospolu se skutečným medvědem, bylo všeobecné roz- čílení a rozhorlení a hezká herečka povážlivě one- mocněla. „Nevím,“ dodává Blum, „jaký účinek hy dnes měl takovýto šprým. Kdybych chtěl býti ducha- plným, pravil bych, že medvědi (propadlé kusy), jež nám teď na divadle předvádějí, již dávno nelákají. ale kdybych takto sálal duchaplností, mohlo by se myslit, že chci kandidovati do francouzské akademie.“ = Klerak se umělci msti. Anglicko-americký ma- líř James Whistler, před nedávnem zemřelý, o jehož výstřednosti a žíravém vtipu vypravuje se tolik hi- storek, byl mistrem v „pěkném umění, dělat si ne- přátele,“ a jeho pomsta při domnělých nebo skuteč- ných urážkách nabývala mnohdy fantaslických forem.

Jadin Blum James Whistler

20 article

Jednou pohádal se mr. Leylandem, pro něhož byl maloval slavný „paví pokoj“ a spáchal na něm v prav- dě uměleckou pomstu, vymalovav svého protivníka jako čerta s rohy a Kopyty. — Rozhodně duchaplněji vedl si anglický karikaturista Phil. May, rovněž těchto dnů zemřelý, když bohatá dáma v jakés společnosti, jíž se zalíbila pěkná kresba jeho na jídelním listku, poslala mu po sklepníkovi desetiliberku se žádostí, aby jí též vykreslil cos tak pěkného. Nepromluviv slova, prohlédl si bedlivě dámu a — nakreslil na rubu bankovky nemilosrdnou karikaturu naduté bohačky a vrátil jí ji pak zase po sklepníkovi. — V podobně málo závidění hodné situaci ocítil se sir Robert Steard, jenž na se uvalil zášť slavného Hogartha. Nalezl svoj podobiznu na obraze umělcově, jenž jej znázornil jako lakomce, jenž soudí psa pro krádež ve své ku- chyni. Jakýs šlechtic, jehož podobiznu Hogarth ma- loval, vrátil mu obraz, poněvadž je to „jen hruhá kari- katura“ a odepřel zaplatit. Druhého dne dostal lord ná- sledující dopis. „Mr. Hogarth oznamuje vašemu lord- stvu, že nepošlete-li si pro obraz během tří dnů, na- loží s ním dle svého uznání, přimaluje naň ocasa ještě některé malé dodatky a pošle jej chvalně zná- mému zvěřináři mr. Hareovi, jenž slíbil, že obraz vy- staví.“ Jeho lordstvo nemeškal a poslal ihned peníze a dal obraz odnést.

Phil May Steard Hogarth Mister Hare Leyland

21 article

= Dámy na svšlové výstavě v St Louisu. Dámy budou hráti na světové výstavé v St. Louisu v roee 1904 a již při přípravách k ní značnou roli. Hledě ke zvláštnímu postavení, jaké žena v Americe zau- jímá ve společnosti a v živolě sociálním, postaráno také o to, aby byly četně zastoupeny ve výstavním komitétu. Mezí nimi nalézají se některé neobyčejně podnikavé a samostatné, pravé Američanky, jako n příklad paní Anna Moorová, první žena v Americe. jež s velikým úspěchem řídí bankovní závod. Dloubý čas býla předsedkyní národní banky v Texasu. Ne- méně energiekou a účinnou damou jest slečna Eliška Reasonerova, jež má býti předsedkyní redakčního komitétu. Jest žákyní jednoho z vynikajících žurna- listů amerických; za úkol připadne jí nesnadná, denní reklama a referování o výstavě pro všechny listy americké a zahraniční. Ještě nikdy nebyla dáma správkyní podniku tak důležitého. Celá řada jiných dam ve všech končinách světa jest pověřena důleži- tým úkolem agitace pro výstavu Mezi těmito vyni- kající silou jest miss Florencie Haywardova, která mešká po delší již dobu v Londýně. Tato dáma obdržela před časem rozkaz od krále anglického, aby všechny juabilejní dary, které v posledních letach svého pano- vání královna Viktorie obdržela, ve Windsoru shle- dala a připravila k výstavě. Hlavní úlohou dam zu- stává však snaha, aby ženské práce, na výstavěv St. Louisu umístěné, uloženy byly na své patřičnéa pravé místo. Bylo upuštěno od původního záměru, aby zřízena byla zvláštní budova. Práce budou tudíž umístěny v různých odděleních vedle prací mužských. aby tak mohlo býti posouzeno, zda ženy v někte- rých oborech vynikají zručností nad práce mužů.

Louisa Američanka Moorová Reasonerův Haywardův St . Louis Amerika Texas Florencie Londýn Windsor národní banka královna Viktoria

22 article

Pro schůze ženského komitétu, jehož předsedkyní jest známá millionářka miss Gouldová a kde jako přední funkcionářka jest paní L. Blairová, zřízena jest na výstavišti zvláštní budova. Posledně jmenovaná dáma jest osobností v Americe nad jiné známou, že před lety jala se studovati zpěvy zejmena tím, lidu a to těch nejnižších právě tříd. Velice zajíma- vou osobností byla paní Roěblingová, nedávno ze- snulá, velice účinná dáma v záležitostech výstavních, jež stala se populární tím, že první přešla most brooklynský, zbudovaný jejím tchánem a zetěm. Voliký počet sochařek ze Severní Ameriky, mezi nimi mnoho proslulých, jest pověřeno se zřizováním uměleckých děl pro výstavu.

Gouldová L Blairová Roěblingová Amerika severní Amerika

27 article

(Zasláno. Obchod s dřívím Jana Černohorského v Praze, Pod- skali č. 387—II, opatřen jest přistroji na řezání a šti- pání hnanými elektrickou silou, může tudíž posloužiti co nejrychlejí drobným a suchým palivovým dřívímv každém množství. Ceny mírné. Telefon č. 1823. 22424 Vojenská připravovací škola „Funk Programy zdárma. Kurs pro jednorod, dobrovol. právo. Českým rodinám se oznamuje levný a dobrý pramen k nákupu látek na damské šaty a sice: látky vlněné, různé flanely, veloury, barchety a samety. Na venek na požadání vzorky franko zasílá chvalně znám firma Václav Vlk v Praze, Na příkopě čislo 13n 22608

Černohorský Václav Praha

29 article SSl

SSl s tímto obsaho mt Jar. Vrohlický: V den tisícího výročí narození sv. Václava. Adolí Heyduk: Ticho. — Snící jezero. J. V. Sládek: Stará romance. — I memoriam F. S. Procházka: Belveder Zikmund Winter: Peklo. (Historická povídk a). Josef Merhaut: Útěk. (Brněnský ro- mán Dr. F. Hamza: Neumřel. (Črta ze Zá- lesí) W. W. Tomek: Z „Pamětí“ Ladislav Guis: O původu básné „Tři doby země české“ Literatura. — Divadlo. — Výtvar- né umění. — Týden. Sešit ten předloží každému, kdo oň požádá =na ukázku= kterékoli řádně knihkupeotví neb přímo zašle Administrace „Zvonu v Praze, Jeruzalomská ul. č.ll.

svatý . Václav Heyduk Sládek F S Procházka Winter Merhaut doktor F Hamza W W Tomek Guis Belveder Výtvar Praha Jeruzalomský ulice Vrohlický divadlo Stará romance

31 article Sürolii

Sürolii k dostání v lékárnách za K 4.— na lék. předpis. Od nejvyhlášenějšich lékařů doporučen při nemo- cech plic, chron. katarrech, ústrojů dýchacich, krtičnatosti, chřipce. působí dle tisícerých na mnohých evropských klinikách a v praxi na- bytých zkušeností již po krátkém upotřebení při nemocech plic, tím že kašle a výchrlků ubývá, noční pot mizí, chuti k jídlu a váhy téla přibývá. je skvělý léčivý prostředek při chron. zánětu průdušek. je výtečný prostředek proti hube- nosti, jelikož stav krvez epžuje,chut k jídlu podporuje a tím váhy těla přibývá. způsobuje při krtičnatých dětech rychle povšechné zlepšení a odstra- ňuje krtičn. žlázy používají rádi i děti, jelikož pří-

44 article

Ant. Klášterskýu Stopy moře. Václav Štechu Štěsti zlatého hroznu Dr. Rud. Kronbaueru Už nebude obtěžovat Hasina: Nové sídlo Sratopl. Čecha. Jaroslav Kvapilr Pavouček. Už tedy nikdy .. Frant. Heritest Hrabě Lützov. Illustrace: Studie k národnímu pomníku. — Nové sídlo Svatopluka Čecha. — Autograf Bedřicha Smetany. — Kazatelna v Hospozíně. — Podobizna hraběte Lützova. Redakční výbor „Máje“: Frant. Herites, od- pověd. redaktor. Jaroslav Vrchlický, pořadatel části básnické. Václav Štech, pořadatel feuilletonu. Dr. Jaromír Borecký. Dr. Jiří Guth. Ant. Klá- šterský. Dr. Rudolf J. Kronbaner. Na týdenník „Máj““ předplácí se na čtvrt roku zl. 1.25 (K 2.50), poštou zl. 1.45 (K 2.903- Výhody předplatitelům: Kdo předplat čtvrtletně jednu korunu, tomu se zasílá též 14denní sešitová přiloha „Z cizích literatur“í, v níž vy- jde napínavý román Ibázeňův „Chalupa“ v překladu A. Pikhartově. Jinak sešit za 24 h. Prémie celoročním předplatitelům. První číslo „Máje“ na ukázku zdarma zašle a předplatné přijímá každé knihkupectví, zejména

Štech Kronbauer Čecho Kvapilr František Lützov Smetan Lützův Herites Vrchlický doktor Borecká Guth Rudolf Kronbaner Ibázeňův A Pikhartův Hospozín