Periodikum ALTO Viewer

1

Strana 2.

2

NÁRODNÍ LISTY

3

4. října 1903.

4

Číslor 2vo.

5 article

Arménské hnutí v Rusku. Dop. „N. L. Z Baku, 3./16. září. Nedávno vydán by v Petrohradě zákon, nařizující, že jmění armén- ských kostelů a klášterů má býti odevzdáno do státní správy. Účelem je pravidelné rozdělen výtěžků na všechny kostely a jich potřeby. Při- činou, zdá se bezprostřední, bylo, že z fondů kostelních podporována revolucionářská propa ganda v Turecku, sociální v Rusku. Nedávné nepokoje dělnické, stávky a protivládní demon- strace vycházely z kruhů arménských, příliš blízkých duchovenstvu, že s velkou jistotou se může předpokládati také materiální podpora jich z fondů kostelních. Eěmijadzin, sídlo katolikosa arménského je centrem nikoli náboženskéhoa duševního života arméno gregoriánů, ale seme- ništěm revolučních propagand. Nařizením císařským zadána církevn samosprávě arménské smrtelná rána a není divu že horkokrevný národ přijal je za nejhrubs urážku víry, protože stotožňuje kostel s vírou a víru s národností. Je to ovšem výklad ne- správný, ale když i lidé intelligentní prohlašují vládní čin za barbarství, jehož nebyli schopn ani turečti dobyvatelé, ani Tamerlan, kteří prý na víru jich nesáhli, co teprve se může očeká- vati od prostého lidu, zfanatisovaného kněžími učiteli? Ovšem, že vláda předvídala odpor a zavčas na Kavkaz převedla několik pluků pěchotya kozáky.

Dop Tamerlan Rusko Bak Petrohrad Turecko Kavkaz

6 article

První nepokoje vypukly v Erivani, nedaleke Ečmiadzina. Nepomohly ani protesty katolikosa. který, vida neúspěch svojí akce, vzdal se své vysoké hodnosti a odebral se do Jerusaléma, an prosby prokurora u ministerstva, aby s prová- děním zákona se počkalo a na nově energické vyzvání vlády přistoupeno k soupisu jmění. Vy- pukla vzpoura, která krvavě potlačena a vládní akce provedena. Vlnou přeneslo se pozdvižen po celém Kavkaze a v Jelisavetpolu, Tiflisu Jerlachu, Karsu i jinde ozbrojení Arměni stavěli se na odpor polícii, střileli do vojska a ustou- pili teprve, když čásť jich padla pod ranami vo- jenských kul. Rozumí se, že ani zdejší Arméni nezaložil ruce a připravovali se k odporu. Jich kostel leži na severní straně velkého náměstí „parapet“ obehnán vysokou, zděnou a mřížovou hradbou. V úterý 2./15. záři v 5 hodin večer začal zvoniti zvon arměnského kostela na poplach a brzy ná- městí naplnilo se Armény, ozbrojenými revolvery a ručnicemi. Na rozkaz policie, rozejíti se, od pověděli deštěm kamení a výstřely, jimiž raněn zástupce policejního ředitele a několik kozáků Policie ustoupila a teprve když přítáhli pluk pěchoty a dvě setniny kozáků a obklíčili se všech stran „parapet“, znova vyzváni Arméni k roz- chodu. Většina jich uchýlila se za hradbu ko- stelní, odkud i z oken kostelních sypaly se vý- střely proti vojsku. Mezitím zvonění nepřestá- valo. Ještě dříve ubit kameny námořník vojen- ského parníku. Když střelba z revolverů nepře- stávala, tu dvě roty pěchoty vystřelily. Účinek byl úžasný. V zástupech Arménů vzniklo zděšen a zmatek, jehož použilo vojsko, vedralo se do ohrady a všechny účastníky zatklo. V noci pak mrtví pochováni, ranění odváženi na Bajlor, kde se nachází věznice a zatčení na parniku „Ar- menak“ odvezeni do moře, kde dosud jsou.

Armén Jeruzalém Kavkaz Jelisavetpol Kars velký náměstí Tiflis Jerlach Ara

7 article

Tutéž noc provodeny četné prohlídky bytů objevena tajná tiskárna, jež hrála velkou úlohu v nedávných stávkách, zatčeni dělníci tiskařšu řemeslníci a několik intelligentů. Určitý počet ubitých a raněných není znám dle došlých mne zpráv v téže noci pochováno 20 mrtvol. Mnoho raněných se rozběhlo a ukrývá se v bytech. V zatýkání se stále pokra- čuje. Kostel i kostelní dům obsazen vojskem Včera (5./18.) při sepisování jmění a přejímán jeho úřadnictvem našly se v kostele zbraně patrony i pumy. Kněz jeden zešílel. Všeobecný dojem je ten, že vláda měla četné důkazy o velkém rozšíření revoluční pro- pagandy mezi Armény a použila příležitostí po- sledních ku potrestání hlavních vinníků. Že trp nevinní s vinnými, nemůže se vládě ve zlé vy- kládati. Arméni dosud byli plnoprávnými občany měli dostup ke všem úřadům a hodnostem, zdá se však, že nyní nastane kurs jim nepřátelský. Školství arménské bylo svěho času zrušeno také jen za protivládní, podkopnické tendence, v

Armén

8 article

Č. V. Ambrož. školách pěstěné. Židovské výlržnosti v Homlu. Vládní věstník petrohradský si pospíšila přinesl úřadní vylíčení homelské výtržnosti, aby učinil nemožným tisku židovskému zkroutiti ji a zkroucenou rozdouvati s tendenci proti ruské vládě a Rusům. Několik dní to účinkovalo. Ale již se židovský tisk vzpamatoval a zdvihá zase obvyklý pokřik, který se rozléhá zápudní Evropou, Anglil a severní Amerikou, jako když šlo o bouře kyšeněvské. Aby české obecenstvo nesedlo na lep této agitaci, bude dobře vylíčití mu podrobněji, e se v Homlu událo. Dne 11. m. m. byl v Homlu trh, na nějž se sjelo mnoho okolních sedláků. Sedlák ze statků hr. Paskeviče kupoval sledě. Koupil dva kousky, zaplatil a prohližel si v soudečku ostatní Židovka, jež sledě prodávala, osopila se naň; »Co se koukáš, nekouplš!« Sedlák na to - »Bude li se mi chtit, koupím všecko. « Smluvil cenu, zaplatil a chtěl si odnésti soudeček. Ale Židé, kteří při tom stáli, byli toho zdání, že koupil příliš lacino a začali mu soudeček trhati z rukou a židovka plivla mu do tváře. Sedlák jí za to vyťal políček. Muž židovčin udeřii sedláka, sedlák muže. Policajt, jenž výjev ten pozoroval, chtěl zatknouti oba a dovésti je n komisařství, aby sepsán byl o tom protokol. Ale Židé se zprotivili, vrhli se na sedláka tloukli ho. Jiní sedláci zdvihli pěsti na obranu vedláka a rvačka byla hotova.

Rus Anglit Sedlák Paskevič Evropa severní Amerika

9 article

Židé byli ve výhodě, že, jsouce doma- mohli si pěsti ozbrojití. Chápali se, co jim do rukou padlo, holí, tyček z plotu i tyčí želez- ných, a mlátili do Rusů. Mlátili každého Rusa který jim do cesty přišel. Dali se i do sedláků. kteří stáli na náměstí u svých vozů. Sedláci t práskli do koní a tryskem ujížděli z města, aby si zachránili život. Ruský řemeslník, který ná- hodou do té vřavy přišel, byl ze zadu dýkou bodnut do páteře a zemřel hned po přivezení do nemoenice. Bylo mnoho Rusů těžko i lehko raněných, ale většina jich spěchala i s ranami domů, aby si zachránili život. Židé běhali po ulicích tlupami po 50 hrozili všem Rusům pobitím a bombardovali hasičskou stanici, kde se Rusové ukryli. V neděli na to, dne 12. t. m., o hodině polední rozletěla se Homlem pověsť, že na kra- jich města hromadí se dělníci a budou bíti Židy Židé ihned odebrali se na policii a žádali, aby se postarala o jejich bezpečnost. V neděli neudálo se nic, ale v ponděli o 12. hod. Židé opět kdesi na kraji města za čali bíti Rusy. To se doneslo dělníkům v dí nách dráhy libavsko-rosnenské i dráh polesských a rozbili několik židovských domů na kraji města. Židé se opět sběhli a bylo by se opa kovalo předvčerejší pobilí Rusů, kdyby Židy nebyla zdržela policie, jíž později přišlo n pomoc vojsko. O 6. hod. večerní vojsko soustředilo se ve středu města. Mezitím na krajích města li začal židovské domy vybíjeti a rozbil jich 160 U každého zatčeného Žída nalezena nějak zbraň, revolver nebo dýka. V úterý Židé začali se stěhovati celým redinam. Dne 16. t. m. příjel do Homlu gubernátor

Rus Sedlák Homl Žid

10 article

Rakouské vyslaneciví v Londýně. Otázka obsazení rakouského vyslanectv v Londýně není dosud definitivně vyřízena, ale všechny okolnosti poukazují k tomu, že jmeno- vání hraběte Mensdorffa je zajištěno. Nas list přinesl o aféře a konfliktech, spojenýeh s jmenováním nástupce nebožtika hr. Deyma v Londýně zprávy, čerpané z kruhů diplomati- ckých, jež vzbudily interess a diskussi vídeň- ského a zahraničného tisku. Proti jmenování původního kandidáta hr. Jindř. Lützowa zvedla se opposice na různých stranách. Bylo hned zřejmo, že jmenování tohoto diplomata něme- ckého smýšlení, tak příkře znesvářeného se svým bratrem, českým historikem, spisovatelem drem. Františkem hr. Lützowem bylo by příliš odváž- ným skutkem, jenž by způsobil jen opakování skandálních příhod londýnských, udavšíchse před 12 lety. Hrabě Vojtěch Dietrichstein - Mens dorff má sympatie ve Vídni i v Londýně jeho dosavadní činnost jeví se zeela korrektní. Nedával též nikdy na jevo okázale nějaké smý šlení německé neb protislovanské. Hrabě Mens- dorff, c. k. komoři, je od r. 1896 u londýn- ského vyslanectví rakouského. Narodil se roku 1861 jako druhý syn knížete Dietrichsteina, studoval universitu ve Vídni, rok sloužíl ve vojště, vstoupil r. 1884 do ministerst a zahra- ničných záležitostí, r. 1886 vykonal zkoušky diplomatické. Jako vnuk princezny sasko kobur ské je zpřízněn s anglickým králem. Byl vyzna- menán velkokřížem řádu Viktoriina, a jak jsme již uvedli dříve, těší se velké přízni krále Eduarda.

Mensdorff Jindřichův Lützow František Dietrichstein Viktoriin Eduard Londýn Vídeň Mensa

11 article

K ministerské krisi anglické, Lord Milner odmítl příjati jakýkoliv úřad v ministerstvu Balfourově. Učinil prý tak proto, že třeba nebyl politikem vášnivým, oddán jest zcela Chamberlainovi. Poněvadž Balfour nenušel ještě pro dvě ministerská křesla, uprázdněná po stoupencích svobodného obchodu Ritchieovi a Hamiltonovi, náhrady, ocituje se v situaei nemilé, jež zostří se nepochybně ještě tím, že další členové vlády míní damissi podati. Bal- fourovo vystoupení v Sheffieldu budilo, dle souhlasných zpráv, přímo útrpnost. Balfour vy- padal uštván a rozmrzele. Všeobecné smýšlení konservativců nepřeje Balfourovi, nýbrž Cham- berlainovi. Shromáždění neodepřelo dosavadnímu svému vůdei strany obvyklého respektu, ale jeho výklad hospodářské situace a žádoucíeh prostředků k její nápravě nebudil sympatil.

Milner Chamberlain Balfour Hamilton Bala Sheffield Cham ministerstvo Balfourův

12 article

Uvedli jsme ostatně doklad toho včera již celou řadou hlasů časopiseckých. Zvláště ostře soudí ale »Daily Chronicle« o možnosti, že by Balfour ministerstvo vhodnými muži doplnil. »Mužové, kteři by mohli ztratiti politickou pověst svou nepřipojí — di list — osud svůj tak snadno na osud diskreditované a zbankro- tělé vlády.« Balfour ví prý, že nemůže před parlament s muži, kteří by jenon. jakž takž křesla vyplnili, ale jest velikou otázkou prý, zdaž jemu se podaří nalézti mužů jiných. Král sám hodlá prý tedy do zevní krise za- sáhnouti a použiti tak svého ústavního práva. jehož ale koruna v Anglii dávno už byla od- vykla použíti. Jemu běží prý zvláště o vhodné obsazení ministerstva vojenství. Praví se také, že Balfour hledi, když Milner byl odmít, získati nyní lorda Cromera, dosavadního ener- giekého zástupce anglického v Kahýře. V úterý bude míti Chamberlain v Glasgově velikou řeč, i myslí se, že způsobí v situaci konečně jakési objasnění, na nejméně ale, že Balfoura zeela d pozadí zatlačí.

Balfour hledi Milner Cromer Chamberlain Balfour Anglie Daily Chronicle

13 article

Odhalení o skandálu na tureckém vyslanectví ve Vídni. Pařížský žurnál »L' Européen« přínáší zajímavý článek, v němž je věrné vyličení afféry vyslaneckého lékaře dra. Abdullaha Djeveta beye, který zpolíčkoval vyslance Mahmuda Nedim beye. O dru. Djevetu beyovi píše »L' Europěen«, že požíval sympatii společnosti vídeňské i světa offieiálního, těšil se vážností v Cařihradě i v Pa- říži, kde byl dříve znám jako jeden z náčelníků mladoturecké strany. Od r. 1898 byl v službách tureckého vyslaneetví a vzdat se činnosti ve straně mladoturecké, ale zastával se vždy idel pokroku a reform hlásaných touto stranou. Dr. Djevet bey je vynikajícím literátem, přeložíl do turečtiny mnohá dram. díla Alfierova, Shakespearova, Schillerova, vydal francouz- sky dílo o »Socialní výchově školní«, nákladem revue »La Plume« vydal básnickou knihu: »Turecká lýra« a připravuje novou sbírku »Viola semper florens«. Je to zajisté jeden z nejdistinguovanějších a nejvzdělanějších moder- ních Turků. Měl vážné důvody, že atakoval vyslance, jenž naproti tomu je líčen jako ne- vzdělanec, opilec a lakomec. Nezastupuje důstojně Turecko ve Vídni, kde se často opil i při dvor- ních hostinách. Hrabě Goluchowski se vyjádřil; »Je to ostuda, že se musí u dvora přijmouti muž tak hrubý a bezvýznamný, jako je turecký vyslavc«. Při nedávném dineru u dvora žádné dáma nechtěla příjmoutí rámě vyslance sulta

L Européen Abdullah Djevet Mahmud Nedim doktor Djevet Alfierův Shakespearův Schillerův Turek Goluchowský Vídeň Cařihrad Turecko Le Plum

14 article

nova, o němž se tvrdí, že je též velmi hrabivý Tento vyslanec posílal o vyslaneckém léka Djevetu beyovi udavačské, vylhané zprávy, chtěje jej u vlády co nejvíce očerniti. Dr. Djevet zjistiv udavačství vyslancovo, chtěl jej vyzvati na sou hoj a když se zdráha', zpoličkoval jej před svědky v saloně vyslaneckém. Na to podal ob- šírnou zprávu o afféře sultánovi. Dr. Djeveti bey odejel do Paříže, odkud se odebéře do Londýna, aby vyčkal dalšího rozhodnutí sultánova. Německá a franconzská sociální demokracie. Krise v socialistické straně německé na bývá stále většího rozsahu. Přiostřena byla už tím, že »arciměšťák« Harden podal ve svém »Zukunftu« nevalně hezké ukázky o důslednost některých předákův socialistických dle svýci dřívějších styků s nimi, ač ovšem u všech lid slušných všeobecně se odsuzuje toto zneužití i — soukromé korrespondence i soukromých rozprav, ano i redakčníko tajemství, jež, jak správně praví bavorský »Vaterland«, i mnohý šmok lépe umí respektovati než naličený Cato. pan Harden. Však nejen tato novinářská mrzu- tost stihá stranu; pokračuje se i ve sehůzích v nichž se rozkol rozdmýchává víe a více Tak i v Stuttgartu konala se bouřiivá schůze, v níž poslanec za Stutigart Hildenbrand, jenžse k revisionismu přiznal; pro prudké útoky na něj mandátu se zřekl. Jest to v posledních dnech již třetí ohlášená resignace na mandát; v této době rozháranosti a na druhé straně soustřeďování se odpůrcův proti ní, sociáln demokraeie německá doplňovací volby takové stěží uvítá radostně.

doktor Djevet Harden Stutigart Hildenbrand Paříž Londýn Stuttgart

15 article

Francouzští socialisté konali v Remeší sjezd. Vyslovivše potěšení nad obnovením svor- nosti v německé straně socialistické na sjezdu drážďanském — všude jinde vidí ovšem jasně. jak silně pokulhává svornost ta — usnesli se spojiti tři různé skupiny své, totiž francouzskou stranu dělniekou, socialisticko revoluční stranua kommunistickou allianci, v jednu jedinou so- cialistickou stranu francouzskou. Že ale an zde pouhé formální usnesení není s to odčinii dávné neshody, vidno jest z toho, že na sjezdu velice se opět bouřilo proti tak zv. minister- ským socialistům, s Millerandem v čele. Posla- nec Dejeaute prosadil pak i resoluci, již vyzývá voličstvo, aby těm kandidátům, kteří socialism jen diletantsky pěstují, kteři dávají kříiti své děti a kteří přímlouvají se za podržení vyslane ctva u Vatikánu, odepřeli své hlasy. Takových kandidátů nebylo ale až dosud poskrovnu!

Millerand Posl Remeš Vatikán

16 article Anglické a německé soupeřství v Číně.

Anglické a německé soupeřství v Číně. »Standardu« sděluje se s Tjencina, že Čina pronajala zlaté doly vejhavejské ještě před okupací britskou Němcům, takže práva, později si Angličany osvojovaná, jsou nicotná. Zdaž při takém stále vtíravějším postupu Německa dá se Albion odškodniti mommsenovskými dýcha- vičnými připisy, jest ovšem nad míru po- chybno.

Němec Čína Německo

17 article Oprava volebního řádu v obcich. (Prohlášení z kruhů úřadnických.)

Oprava volebního řádu v obcich. (Prohlášení z kruhů úřadnických.) Přípravné kroky, jež podniká zemský výbor král českého za účelem změny volebního řádu v ohcich jsou některým společenským skupinám, zejmena ma- jitelům domů městských, podnětem k agitacím prol dosavadnímu volebnímu právu úřadníků veřejných jakož i úřadníků a zřízenců ve službách soukromých Ježto agilace tato mohla by míti vliv na dobro- zdáni, která maji podávati ohecní zastupitelstva zem- skému výboru ohledně změny řádu volebního, poklá- dají příslušníci ústředních správ sdružení úřadníků zřízenců veřejných a soukromých za potřebno, volat kollegy své k obraně nejcennějšího práva občanského i chlásiti veřejnosti, že jsou hotovi ve věci télo k nej- rozhodnějšímu zápasu.

18 article

Úřadníky veřejné musí nanejvýš roztrpčovati, vy- týká-li se jim se strany majitelů domů, jako by byl v obci jen obtižnými cizopasníky, kteří „jsouce dnes zde, zejtra onde, ani žádného většího zájmu na pří- štím osudu obce a soukromého majetku poplatnictva nemají. Musí zejmena jitřiti mysli poctivých synů českých, podezřívají-li se paušálně, že jsou „ve službách vlády, nám skoro stále nepřátelské, proti níž nuceni jsme stálý boj vésti, a tu má tato vždy v ruee prostředek silným nátlakem na úřadnictva své dosa- diti v čelo obcí své povolné nástroje.“ Zcela vážně tvrdí odpůrci intelligence, že ona „demoralisuje naše strany v obci“ a pod. Vrcholem pak všech nehoráz- ných argumentů pánů domácích jest veřejné žalování, že oni jsou „otroky fluktuantních živlů, kteří ani neplalí obocních přirážek,“ avšak, volebního práva užívají. Po přání vůdců agitace proli úřadnictvu má být do nového obecního řádu v Praze vřaděno ustano- vení, dle kterého obecní neb magistrátní úřadníke v Praze bydlící nemá práva voliti do sboru obecních starších.“ Tak by sdružení páni domácí nejen z obcea z národa, nýbrž i z řady čestných mužů vůbec vy- lučovali úřadníky.

Praha

19 article

Úřadnictvo musí protestovati proti takovýmto zpá- tečnickým snahám a postaviti proti nim práva člověka který v obci nalézá první počátky organisnce oh- čanské. Dobrá neho špatná správa obce dotýká se zájmů všeho obyvatelstva, a jest přímo nezbytnou potřebou. aby ve správě obeí zasedali vedle jednollivců, ovláda- ných egoistickým výdělečným pudem, také zástupci vrstev, v nichž jest vyvinutější smysl pro blaho obecné v nichž pěstí se zdravé společenské cítění. Zbývá-li úřadníku čas a je-li ochoten způsobilost svoji postaviti do čestných služeb veřejných, není moudrým počínáním, odmítá-li se taková nabídka in- telligence, které jest přece ke spravování záležitost veřejných v první řadě třeba. Majilelé domů měli by už jednou přestati s po- ukazováním k daním a přírážkám, jež odvádějí. Jako každý výrobce sumu daní a dávek přiráží k výrob- ním nákladům zboží, tak i majitel domu musí nalézt v nájemném úhradu všech svých výloh i zúročen kapitálu ke svému živobytí. On télo úhrady také na- lézá; zvýší-li se daně nebo přirážky, převalí se tote zvýšení prostě na nájemníka a to z pravidla výměrou znásobenou. A tak úřadnictvo, utrácející v obci vše- chen svůj výdělek, přispívá k uhražování potřeb obec ních stejně, jako vrstvy jiné. Tolik však jest jisto, že „z nejvělší části městských výdajů má prospěch velký pozemkový majetek, který zvláště sklízí užitky, vzniklé rozvojem moderníel měst“ Jak již naznačeno, nemíní úřadníci veřejní, úřad níci a zřízenci soukromí trpně snášeti oklešťování svého volebního práva a připravují se k boji obran nému.

20 article Henoráře stavitelů a umělců jindy.

Henoráře stavitelů a umělců jindy. Malou exkursi do časů minulých podnikl u pří- ležitosti přednášky o reformě uměleckých soutěží ve Spolku architelktů a inženýrů známý konserváton pražský p. Herain, jenž v debatě poukázal na hono ráře stavitelův a umělců jindy. Ukázky některých těch- to platů jsou dojista zajímavými. Jedněmi z nejstar- ších písemných dokladův o honorářích budou asi tý- denní účly stavby chrámu sv. Víta z let 1372—1378. ze kterých vychází na jevo, že známý stavitel Petr Parléř, jemuž svěřeno bylo vedení stavby od r. 1356, měl týdně platu 56 grošů českých a to v létě i v zimě. Vedle tohoto řádného honoráře dostávalo se mu i ji- ných příjmů deputátních. Tak na zimu a na jaře do- stával po 4 kopách grošů na nové šaty, pak dvě kopy grošů na palivo; mimo to byly mu placeny materialie, jichž potřeboval na formy a modely. Konečně nachází se v lýdenních účtech stavby chrámu svatovítského z let 1372—1378 (jež sepsal a tiskem vydal v r. 1890 dr. Josef Neuwirtl) zpráva, že měl též svohodný byt a cestovní diéty do kamenných lomů u Brandejsa a Žehrovic.

Herain svatý . Vít Parléř doktor Neuwirtl Brandejs Žehrovice

21 article

Neméně pozoruhodnými jsou zápisy o platech jiného stavebního personálu. V době Petra Parléře placeno zedníkům po čtyřech groších denně; každých čtrnácte dní dostávali kromě toho 3—4 groše na lázeř a na holení. Polír měl v létě 20 grošů týdně a v zimě když se nedělalo 16 grošů. Kamenníci měli po šesti zroších denně, ale většinou pracovali úkolem (akkor- dem) Ve starých letopisech českých nalézá se zajímavá zpráva o staviteli Prašné brány Rejskovi. Týž, plným jménem Matouš Rejsek z Prostějova, z prvu ba kalá na škole u P. Marie před Týnem, původně od r. 147 zaměstnán byl na stavbě Prašné brány tesáním vý- tvarných částí, za kteroužto práci dostával týdně čtrnáct grošů. Ale roku 1477 svého mistra Václava z práce vypíchl — an prý byl nedovedný. Od té doby vedl Rejsek stavbu Prašné brány sám, dostávaje tý- denního platu jeden uherský zlatý čili dukát. Z archivu hraběle Černína v Jindřichově Hradei dovídáme se o honorářích stavitele Francesca Carratla jenž pracoval na stavbě černínského paláce na Hrad- čanech. Hrabě Humbert Jan Černín z Chudenic učinil dne 12. května r. 1669 s ním smlouvu, dle které měl Carratti za povinnost, zhotoviti plány na stavhu pa- láce na Hradčanech a také řízení a vedení stavby mě) míti na starosti. Smlouva sepsána byla v Nýdku u Karlových Varů jazykem vlašským. Dle této smlouvy měl Francesco Carralti dostati svobodný byt v domě na Hradčanech, 300 zlatých ročního platu, dvě vědra červeného mělnického vina, 120 liber másla, 120 liber sýra, dvě tříletá prasata, 12 korců žitné mouky, 3 korce pšeničné mouky, 3 korce hrachu, 3 korce ječmene na kroupy a 12 sudů piva. Tohoto ročního platu 300 z i s uvedeným deputátem požíval Carratti od r. 1669 až do roku 1676, kdy zemřel, zanechav palác z hruba dostavený.

Petro Parléř Rejsek Marie Václav Carratl Černín Francesco Carralti Prostějov Černín Jindřichov Hradei Chudenice Hradčany Nýdek Karlová Vary škola u P Humberto černínský palác na Hrad korec

22 article

Konečná, zajímavější zpráva jest ze stavby zámku v Roudnici od r. 1652—1684 od Maxa Dvořáka se- psaná. Václav kníže Lobkovic uzavřel 8. října 1670 se stavitelem Antoniem Portou smlouvu, aby tento zhotovil potřebné plány a detaily ke stavbě zámku v Roudnici, jakož i aby stavbu vedl. Ustaneven mu za to roční plat 350 zl. v penězích a 50 zl. v natura- liích. Byt a palivo měl Porta svobodně; mimo to měi dostat k potřebné jízdě buď koně nebo povoz. Když stavitel cestoval dostával denně 1 zl. příplatku na stra- vu. Aby pak mohl dva učedníky z rodin knížecích pod- daných vyučiti, dostával od vrchnosti na jejich roční výživu v naturaliích na jednoho učedníka 7 korců žita, dva korce ječmene na kroupy, jeden a půl korce pšenice, jednu libru seli týdně, 30 zl. ročního příplatku a 12 zl. na šat a obuv ka ždého učedníka. Pokud tomu čas dovoloval mohl Antonio Porta zhoto- vovat plány i pro jinou vrchnost. Zedníci na stavbě zámku měli denně platu 20—30 kr. a to ti, kleří ne- byli v poddanství. Poddaní čili robotní měli 15—27 kr denně. Nádenníci-robotnící 3 kr. a bochník chleb v ceně rovněž tři krejcarů. Kreslič čili stavební písal jměnem Jan Partika, měl ročně 36 zl., svobodný byt. stravu a denně osm kr.l

Maxa Václav Lobkovic Antonius Port Partik Roudnice korec

23 article Výstavy.

Výstavy. Národepisné museum českoslovanské v zahradě Kinských otevřeno jest důes od 9--12 a od 2— za vstupné 10 bah Pražské obecenstvo, jak o tom svěděí návštéva musea v posledních dvou svátečních dnech, rádo spojuje nedělní vycházku do přírody s návštěvou tohoto eminentně národního musea. Třeba však doznati, že neděje se tak dosud tou měros, jak byo by lze očekávati při bohatstvíi krásné úpravě sbírek, při rozkošné poloze musea v nádherné zahradě a při neobyčejně nízkém vstup- ném. Co to jest v poměru k obyvatelstvu velké Prahy, může li se museum za neděli neb svátek vy- kázati 150—200 navštěvovateli? Není pochybnosli že jinde podobné museum, umístěné v krásných ve- řejných sadech a žádající pouhých 10 hal. vstnp ného, bylo by za neděli navštíveno mnohokrál hojněji. Nyní se zahrada Kinských odívá v nádherné barvy podzimní — pohled na barvitou stráň její s I. patra Národopisného musea jest jediný svého druhu v Praze. Žádný Pražan neměl by si dát po- dobnou podívanou ujíti. Při tom prohlédne si bohaté sbírky musea národopisného, jimž všichni navštěvo vatelé vzdávají plnou chválu — i podiví se v duchu, že dosud neměl tušení o tak znamenitých a srdci českému blízkých sbírkách.

Kinská Pražan Praha

24 article

Výstava umělecko-průmyslových předmětů z ma- jetku vídeňského musea pro umění a průmysl jesl stále velmi hojně navštěvována a těší se zejmen velké pozornosti návštěvníků moderní nábytek, por culán, sklo a výšivky. Výstava otevřena jest bez- platně denně od 10. do 4. hod. a potrvá do 13. října. Stálé sbírky musejní otevřeny jsou denně, vyjímaje pondělí, od 10. do 3. hod. zdarma. Knihovna ote- vřena jest denně, vyjímaje pondělí, ve všední dny od 10. do 12. hod. dopol. a od 5. do 8. hod. ve- černí, v neděli a ve svátek od 10. do 12. hodiny dopolední. Náprstkovo české průmyslové museum otevřeno jest dnes, jakož i každou neděli a svátek, veřejné návštěvě od 9—12 hod. polední. Četné a bohate sbírky vábí stále velký počet návštěvníků, již s zájmem prohltžejí nesčetné množství zde vystave- ných předmětů jak z průmyslu tak i elhnografie Rovněž práce našich matek, sbírka to národníc výšivek, jakou žádné museum honositi se nemůže jakož i sbírky Zeyerovy, těší se velké pozornosti V grafickém oddělení, letos znovu upraveném, po třebné vysvětlení podávají členové spolku faktorů knihliskáren pražských, rozdávajíce návštěvníkům zároveň stručné poučení o knihliskařství, jehož tisk znázorněn na lisu vystaveném. Výslava skupiny worpswadských umělců v pa- villoně pod zahradou Kinského, otevčena jest denně od 9. hod. ranní do 6. hod. večerní za vstupné 1 K- Studentské a dělnické lístky na průkaz legitimace 60 hal. Z vystavených leplů zakoupen byl nejnověj Voglerův, č. 79 po druhé; eelkem až do dneška za- koupeno bylo 35 leptů.

Náprstkův Zeyerův Kinský Voglerův spolek faktor

25 article Denní zprávy.

Denní zprávy. — Německý pracovní program. Jest známo. že Němci potom, když byli zvěděli o českém pracovním programu pro sněm království če ského, ihned zasedli a vypracovalí program vlastní, do něhož pojali následující věci Zřízení národních kurii na sněmu království českého, nové ohran čení okresů dle národnosti a ro dělení vyššich instancí v oddě- lení česká a německá, přev zetí celé řady nemocnic ve správu zemskou, dostatečná podpora se- verovýchodnímu museu v Liberci, zřízení musea v Teplicfch, opětne zvýšení subvence německému di- vadlu v Praze, zřízení některých nových soudů v německém kraji městské záležitosti místní a méně důležité. Ni víc. Najisto tam usnesli se všemi prostředky pracovati, aby zmařeno bylo, co na vynika jícím místě vytčeno bylo v pracovním programu če- ském. Zejmena se co nejrozhodněji prý o t zasadí, aby nedošlo ku přijetí adresy ke trůnu, aby sněm nepřijal návrh na zřizení zemské pojišťovny proti ohni a proti škodám z krupobiti a aby na dobu přišti odloženy byly návrhy na změnu volebního řádu do obci. — Uvidime, jak se věci vyvinou. Slovo rozhodné má v nich nejvyšší maršálek královstvi če- ského. Na něm sejde, co se stane i ukáže se tentokráte, je-li vůbec možno zástupeům národa českého na sněmu pracovati či ne. Že se postavíme energicky v cestu každěé snaze, jež by čelila k tomu, tuto zemi národnostné rozděliti a ji departementisovati, rozumi se samo sebou. S nemenší rozhodností opřeme se německému úsili rozděliti zemské instance, pokud již rozděleny nejsou, každou ve dvě od- dělení a s nemenším odporem potká se n české straně návrh na zřízení národních kuri na sněmu. Tak to nepůjde, jak si Němci mysli.

Němec Liberec Praha zřízený muzeum v Teplicf

26 article

Chtějí-li rozvinouti celbu otázku vyrovnávaci, dobrá, nechť to řeknou. Snad by se našel modus — kdyby totiž oni chtěli — jak upraviti po- měry národní, by aspoň společenský život v Čecháeh stal se snesitelnějším a hospodářský vývoj její aby nebyl věčným bojem o literu zdržován. Ale z komplexu vyrovnávacího vy- bírati jednotlivá, Němcům pohodlná ustanovenl a je uskutečňovati, nedovolíme. Proti podporám jednotlivým ústavům německým a samosprávným v míře možnosti čeští poslanci stavěti se ne- budou, však naléhati budou na to, aby také v museu libereckém, jež zřízeno a vydržováno je pro obě národnosti, vyhovéno bylo ve všem rovnému právu a čeští obyvatelé obvodu toha aby stejně používati mohli sbírek musejních. — Německá »noblessa«. Již Heine charak- terisoval s důstatek německou noblessu a nen zapotřebí, abychom se my touže věcí zabýval důkladněji. Německé sprosťáctví je v celém světě pověstno, a že Němci nejméně mají způso- bilosti ke společenskému taktu, je věcí více než známou. Německý lístek, vycházející v Mostě, přináší opětně zprávu o svatováclavské záložně, v té pak, dovolávaje se jistého českélo listu, praví, že přelíčení, již několikráte odro- čené, vynese na povrch skandály, jež způsobí velikou sensaci, neboť prý se ukáže, že jistý vyšší úřadník, jenž v této záložně vyvinul po- dezřelou zvlášť zimničnou činnost, je událostmi v této záložně velmi kompromitován. Ostatně prý je známo, že v českých patricijských rodi- nách, v nichž letos v lednu konány domovnl prohlídky, opět policie pátrá po různých ze zá- ložny zmizelých skvostech. Kdyby prý úřadové oproti svatováclavské záložně konali svou povinnost, ukázala by se v této záložně českonárodní Panama.

Hein Němec Čecháeh Most Panama

27 article

Když ale je patronem této české společnosti svatý Václav. Jakkoliv nerozumíme tomuto vtipu, je nám novinkou, čeho tuto se dovídáme, již proto, že nikdy nebyla svato václavská záložna »česko národním« ústavem, nýbrž česko kleri- kálním, a již proto nikdo nemohla se státi »českou národní Panamou«. Jen kdo smýšlenim jest darebákem, smí uváděti ve spojení s tímt ústavem a s událostmi, jež se v něm odehrá- valy, čístou a neporušenou věe národní, která zrovna tak nemůže býti zodpovědna za to, co se v této záložně dálo, jako národni idea ně- mecká za to, co provozovalo se v pověstné bance kasselské a v »Deutsche Träbergesell- schaft«. Nemůže býti nic surovějšího a nižšího, než když navzájem se činí celí národové zod- povědnými za to, čeho dopustíl se z nich ten či onen lump. Ořganismy, čitající do millionů, ne- mohou býti složeny ze samých andělů, a není a nebude žádné společnosti, i když umravnění dostoupne svého vrchole, aby byla prosta lofrů a neměla zapotřebí soudů a kriminálů. Statistika vykazuje ostatně, že k číslicím, zaznamenaným ve smutných rubrikách věnovaných mravní bídě, v témže státě a za stejných podmínek kulturních, hospodářských a společenských ná- rodové, ba i vyznání přispívají téměř stejně.

svatá Václav Ořganismas Panama václavský záložna Deutsche Träbergesell

28 article

Co má česká společnost činiti se svato- václavskou záložnou? Pokud víme, nebyly poli- cejní prohlídky konány k vůli ústavu tomu v »patricijských rodinách« anl v lednu ani nyní a pokud se týká úřadníka, na nějž dotýčný list naráží, mámu za to, že jde tu o šerednou po- mluvu, o níž by v zájmu svého úřadu mě uvažovati tento pán. Přesvědčil by se aspoň, že před pomluvou není chráněn nikdo, ani ten, kdo sám tak často ji bere za dobrou minci na ní dále buduje. Panama! Zkrachovaný finanění ústav s lidmi, jež ve společnosti naš před tím, než se jim otevřely brány novoměstské radnice, nikdo neznal, nemůže býti zván »P- namou«. V té musí býti zúčastněny jiné vrstvy, než v jakých se pohyboval P. Drozd s panem Kohoutem.

Kohout Panama

29 article

— Novinářské hračky. Některé z krajin- ských listů německých libují si v tom, že při- nášejí nyní zprávy ze sněmu království českéh nadepsané: »Aus dem Landtag der Provinz Böhimen « Domnivají se patrně, že tím degraduji toto staré království skufečně na pouhý departe- ement, na pouhý obvod správní. Kdyby to šl za pomoci sazeče a několika pismenek, dávno již by to byli provedli přátelé naší ve Vídni, však což platno, když i ti nejzarytější nepřátelé našeho státního práva a historieko politických indivi- dualit, z nichž složena tato říše, nuceni byli nazvati tento stát »království a ze mě v říšské radě zastoupené«. O provinciích nikde ani muk. Provincie chtěla zavésti jedině celní správa na svých kvitancích, však rozhodným odporem naším »provineie« česká z tiskopisů těch opět zmizela. — Na druhé straně rádi. by odpůrci naši, kteří z celé nedilné této země udělati by chtělí pouhou »provineii«, z téže země vykrojili část a povýšili ji na zvláštní sa- mostatný politický a státoprávní celek. A s touž dětinnou schválností, s jakouž píšou o »sněmu provincie české«, píšou o jakémsi »Deutsch- Böhmen«. Kde je toto »Deutsch Böhmen?« Kde začiná a kde přestává? Kdo a kdy určil jeho hranice? Kde je právoplatné usnesení, jímž se to stalo ? A který kompetentní sbor neb jiný činitel intervenoval v této záležitosti? Na všechny tyto otázky nedostane se nám od- povědi, kdybychom se tázali do rána. Titéž

Vídeň Aus dema Landtag der Provinz Böhimen Deutsch Böhmen DeutschBöhmen