Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVI.

2

Moa v hnn

Moa

3

zon) snlza lennzoi nálleznnan

4

V Praze, v neděli 8. prosince 1907.

Praha

5

notoa A tadoh ea žara

6

Číslo 339.

7 article

Na pannt a odpol. ilst, přodplácí se: v Prare v adnjnii 2 K - a pořsi sa čtrrt leta . 6 k. —i s dvojí donážh K to koi na štní Lata . vs slialkie na něsíe . . . . . . 2 K 30 Peštont na ter.. . . k i s dvojí zisilkou

8 title

Dnešní číslo pro Prahu le o 24 stranách.

Praha

9 article Na obhájení našeho stano viska.

Na obhájení našeho stano viska. Kde jedná proti usnesení národní strany svobodomyslné? Vstoupením prof. Fiedlera a poslance Práška do ministerstva Beckova proveden byl opět jeden z taktických obratů v politice národní strany svobodomyslné, jenž veřej- nosti řádně nevysvětlený a ji nepochopený, jako všecky dřívější, přispěje jen k dalšímu rozpadávání se národní strany svobodomyslné a k novým zmatkům v naší veřejnosti. »Národní Listy« otevřeně prohlá- sily, že s timto obratem nesouhlasí a odů- vodnily své stanovisko. Místo odpovědi věcné a jasné vyhrnula se na náš list ve venkov- ském tisku, přístupném zprávám tiskového výboru, snůška nadávek a frásí, jako »Efialtové, zrazujete stranu, děláte abonentn politiku!« K nadávkám přidružují se hrozby. Náš list má být ukřičen, má být zastrašen a tím má být umlčen nepohodlný odpůrce- Zapomnělo se patrně, že list náš na podobný záludný boj svých odpůrců dostatečně jest připraven a otužen — neníť maličkosti po 47 let hájit za všech okolností poctivě a ne- oblomně své stanovisko a svůj program vždy uhájiti svoji naprostou neodvislost. Nepřikládáme žádného významu těmto výstřelkům venkovského tisku a nechápeme se také péra, bychom své stanovisko proti němu obhájili. Nám jde o věc zásadní, o jádro sporu. A to zní následovně: I. Jedná vedení národní strany svobodomyslné proti svému pro- gramu a proti svým usnesením tím, že vstoupilo s českými agrár níky a českými klerikály, v »Ná rodním klubu« seskupenými, do vládní většiny?

profesor Fiedler Prášek Beckův Efialtés

10 article

II. Prohřešují se »Národn Listy« proti programu strany proti usnesením organisací strany (sjezdu důvěrníků, akčního výboru atd.), když otevřeně vyslovují svůj nesou- hlas s tímto krokem české de- legace? Na tyto dvě otázky hodíšme věcně bez hořkosti vůči komukoliv odpověděti. Pravili jsme, že Národní klub vstoupil do vládní většiny. Ve své řeči, proslo vené v ponděli na Král. Vinohradech, pravi dr. Herold: »Vysvětlil jsem objektivně politickou situaci naš na říšské radě a jen tolik chci říci, že tomu nen tak, že bychom my, poslanci svobodomyslní, byl vládní stranou. Ne proto, že bych se bal slova vládní.« Přál bych si, aby čeští poslane mohli býti skutečně vládní stranou. Tou by mobl býti jen tehdy, kdybychom měli v rukou v ládu a také vládli. My vládní stranou nemůžeme býti poněvadž vládu v rukou nemáme, poněvadž ne vládneme. My dnes můžeme podporovaui vladu tenkráte, když se přesvědčíme, že ona bude nás podporovati a nebudeme jí podporovati, jakmile nebude zssluhovati této podpory. Mohu dnes prohlásili, že jsme úplně neodvisl a že kroky své i budoucně hodláme zaříditi dl prospěchu národa Po usnesení, že bude Národní klub pod- porovat oba české ministry a tim. i celý kabi- net, po odhodlání klubu hlasovat pro ra kousko uherské vyrovnání, po zvolení p. dra Kramáře předsedou výboru pro rak. -uherské

Král doktor Herold Moha organizace strana národní klub výbor pro rak

11 article

vyrovnání, těžko přesvědčí p. dr. Herold českou veřejnost o tom, že Národní klub netvoří čásť vládní většiny, Pan dr. Kramář o tento důkaz ve svých projevech posledních dnů ani se nepokusil. On jen se bránil proti podezření, že by byli sháněli někoho do vládní většiny. Ve své řeči dne 1. prosince pravil: onte »Žádného jsme nesháněli do vládn strany. Dr. Herold by mohl dosvědčiti, že jsem ještě v poslední chvíli řekl agrárníkům: my vás do vládní strany neženeme, my vás jen ženeme do společného českého klubu, poněvadž myslíme, že positivní i obstrukční politika může se dělatí jen tenkráte zdravě, když ji dělá velmi mnoho poslanců. Jen velké kluby mohou dělati oposici, která se vystříhá všech kroků a pracuje tak, aby se s ní musilo počitati. Jestii chcete jiti do opo sice, půjdeme s vámi. Také oni se usnesli, že by bylo na škodu českého národa, kdybychom při olázce rakouskouherského vyrovnání vzbudili koa- lici všech živlů proti českému národu. Poněvadž jsme se přesvědčili, že můžeme s dobrou a pev nou vírou a nadějí, že naše požadavky budou splněny, do toho jíti, proto jsme beze všeho placení za hlasování pro rakousko- uherské vyrovnání s dobrým svědo- mím učinili ten kro k.

doktor Herold český Kramář Herold národní klub

12 article

Jaký krok? Odpověď jest jasná vstoupení do vládní většiny. Ne- budeme se příti o tom, zdali Národní klub vstoupil do vládní většiny či ne, nejbližší budoucnost nejlépe, objasní nám jeho poměr k vládě, zdá se nám však, že k vyjasnění poměrů v naší veřejnosti nijak se nepřispívá vývody jako: »My vládní stranou nemůžeme býti, poněvadě vládu v rukou nemáme, poněvadž nevládneme.« Jinými slovy: vládní stranou může byt pouze ta strana, jež vládne. A to není správné, neboť vládními stranami jsou i ty strany, jež pouze slouží, ale nevládnou. V Rakousku bylo několik vládních stran, jež nevládly, jež vládu podporovaly, aniž by měly vlivu na skutky vlády, a mezi nimi byla i strana staročeská, již právě proto naše strana porazila, že prokazovala vladě služby, aniž by sama měla vliv na vládu, a aniž by jakýchkoli důležitých koncesí byla od vlády za své služby získávala. Právě v tom pak spočívá další příčina rozporu, že dele- gace česká seskupená v Nár. klubu, vstou- pila do vládní většiny, aniž by si byla vy- hradila určité vyhovění českým přáním, aniž by se byla dohodla s vládou o společném programu, tedy stala se stranou vládní, aniž by vládla.

Rakousko národní klub

13 article

Než vraťme se po této odchylce k vlast nímu účelu těchto řádek, k důkazu totiž, že vstoupením do vládní většiny či odhodláním se vládu podporovat, jedná vedení strany proti svým dřívějším usnesením. Jaké bylo doposud stano- visko strany v otázce možnost vstoupení strany do vládní vět- šiny? Dr. Julius Grégr pravil na Žofině dne 20. listopadu 1887: »V jistých po- měrech jest takové české vládní strany přímo zapotřebí . .. Nesmí to býti strana služebná, nýbrž strana, jež v důvěrném, na v zá- jemném poměru spočívajícím spojení je s vládou, jež má vliv na vládu a její usnesení. Musí to býtí strana, jež s vládou společně pra- cuje k určitému, mezi oběma stranami smluvenému, státu a národu našemu stejně prospěšnému cíli. . e A tu se tážeme: Jest umluven mezi vládou Beckovou a zástupe

doktor Julius Grégr Žofina Beckův

15 article

vládní většiny, nějaký program Jest ustanoven nějaký společny cíl? Nikoliv! Nestalo se žádné ujednání splnění českých programových požadavků. ba bar. Beck nedal dokonce v této věci ani žádných slibů. Pan dr. K. Kramář praví sice ve svém dopise redakci »Národních Listů«, uveřejně- ném dne 15. listopadu t. r., že bar. Beck slíbil, »že starati se bude o splnění spravedlivých poža- davků českého národa v ohledu národním, kultur ním a hospodářskéme, avšak bar. Beck naproti tomu prohlašuje, že za hlasování pro rakousko-uherské vyrovnání nedá žádných koncesí národních, ani ničeho neslíbil, jelikož považuje vyrovnání za státní nezbytnost a odpovídá tyto dny na dotaz Němců, že o žádných národních nebo ja zy ko- vých ůstupelch pro Čechy za jiich hla- sování pro vyrovnací předlohy an řeč býli nemůže.« Dále prohlásil bar. Beck výslovně: »Vláda trvá slále a pevně na stanovisku, že otázka, jak. se strany k uherskému vyrovnání za- chovají, žádným směrem se nesmí uváděti ve spo- jení s národnimi ústupky a nebyly tak žádné ústupky zaručeny ani slíbeny. e Vláda Beckova má dvojí poslání: pro- vésti rakouskotuherské vyrov- nání a smír česko-německý. Je- likož za hlasování pro rak. -uh vyrov- nání Beck ničeho našim poslancům ne- slíbil, dr. Kramář však trvá na tom, že bar. Beck slíbil: »že starati se bude o splnění .a atd«, tu tento rozpor jest nevysvětlitelný, jestliže nepřídáme k výroku dra. Kramáře dodatek: při jednání o smír českolněmecký.

Beck doktor K Kramář Němec Beckův Kramář Čechy Beck

16 article

Ano při tom, po provedení rakousko-uher- ského vyrovnání slibil starat se o naše spra- vedlivé požadavky národní, kulturní a hospo- dářské, ale starat se tak, abychom se o ně s Němci dohodli. Jak při tom pocho- díme, o tom nemůže být pochyby, nebot známe tu historickou ochotu našich sousedů Němců vyhovět nám v našich spravedlivých požadavcích Snad se namítne: »uvedli jste výrok dra. Julia Gregra, který jest příliš starý, po chazí z r. 1887 a není míněním celé strany. nýbrž jednotlivce. Dobrá! Připomeňme si tedy usnesení strany. Vresloluc rardubické z 8. říjn 1893 se praví: »Vyslovujice úplný souhlas s dosavadním jed- náním svých poslanců, ukládáme jim, aby v duchu onho usnešení neoblomně vytrvali na cestě zá- sadní oposice potud, pokud nebudou položeny a spon základy k pluému uspokojení českého národa.s V resoluci sjezdu nymbur kého 23. září 1894 se praví. »Zamítání i nejskrovnějších požadavků českých utužování germanisace a centralisace, výminečný stav, persekuce i zkracování českého národa ve veškerých oborech administralivy vyžadují, aby parlamentní zastoupení strany postupo- valo v rozhodné parlamentní op- sici a setrvalo vní dotud, dokud ne- budou položeny základy k uspoko- jení českého národa, 2. Za takovéto základy pokládala by strana upřímné kroky vlády za účelem státoprávního vyrovmní s korunou českou, za opravon nespravedlivých volebních řádů v zemích koruny české a provádéní rovnoprávnosti za- vedením vnitřního jazyka českého v soudnictví a správě pelitické. Resoluce sjezdu nymburského jest dosud

Němec Gregr

17 article

pořádané sjezdy sborů důvěrníků i valné sjezdy strany se jí dovolávají. V provolání k volbám do rady říšské 20. února 1897 bylo prohlášeno »Ale oposice proti vládě jsme se nevzdali nevzdáváme, protože přes některou přízeň v drob- nostech a laskavost v tonu nezměnila se soustava a nedošlo k činům, k těm činům, je by svědčily, že opravdu mají býti po loženy alespoň základy k vyplně n našichpřání. My uvěříme jen činům — slovům věřiti oposice česká od- vykla. Připomeňme si však usnesení z doby nedávné. Tak usnesl se dne 1. května 1906 Klub lidových svobodomyslných poslanců českých na prohlášení, v němž se praví: Klubtrvá na svých požadavelch po- lilických i hospodářských, jejichá oprávněnost minulá vláda uznalaa provedení veřejně slíbila, a posl- venísvě, naprosto volné a nezávislé, zařídí podle toho, jak budoucí vláda skutky osvědči, chce-i konati spra- vedlnost vůči českému národu. Klub, vědom sobě významu českého národa pro celé mocnářství, s klidno rozhodností dívá se budoucnosti vstříe holov s celým důrazem a bezohled- ností postaviti se proti každé snaze vládní, poškoditi oprávněné zájm českého národa. Brzy na to, dne 12. května, učinil týž klub usnesení:

18 article

Naproti zprávám o chování se klubu poslanců českých ve příčině parlamentarisace ministerstva, dlužno postaviti na jisto, že stala se zmínka o ní ve včerejší rozmtuvě zástupců českého klubu s princem Hohenlohem, že však předsednictvo klubu dalo vyjádření v ten rozum, že mohlo by se o parlamentarisaci kabinetu mlu viti teprve, budou-li zjednány věcn- předpoklady, čehož tou dobou ještě není Z toho důvodu jsou všechny pověsti, které týkaj se parlamentarisace kabinelo, pokud jde o český klub, bezpodstatny- Dne 8. června 1906 se usnesl klub svobodomyslných poslanců na projevu, jenz končí : »Souhlasíce s tím, aby konečně olázky ná rodní došly svého rozluštění, musíme ale trvat na tom, že předmětem dalšího jednání může být jedině zákonně upravení právního postazení na- rodů, že brzké splnění zaručený ch práv národu českého voboru ja zy- kovém a osvětovém jest naléhavo povinností vlády, od kteréhož spl- nění klub upustiti nemůže.

Hohenlohe

19 article

Dne 6. října t. r., tedy v době zcel nedávné, učinil širší výkonný výbor národn strany svobodomyslné následující usnesení »Širší výkonný výbor uváživ, že říšští poslanci náodní strany svobudomyslné v prvých začatcíeh činnosti nového parlamentu nerozhodli se o zá sadní změně laktiky a že tím snažili se a snaží uhájiti pro dobu přechodnou posici českou ve Ivládě, uváživ, že čeští ministří selrvali a setrvávají na atráži našich národnich zájmů přes to že je- jich poslavení následkem rozhůranosti v českém táboře sesílení nedošlo a konačně uváživ, že by nemohl míti důvěry ve vládní systém, kde by vláda, jak bohužel tak často se stává, neměla síly či vůle způsobili, aby státní správa, zejmena zem- ská správa česká, slála na půdě zákonem zaru- čené rovnoprávnosti národní a osvědčovala se ne- strannou a rozhodnou proti zjevnému násilí ně- meckému a kdyby v aktech vládních, které ve stá- tech se spořádanou justicí a správou rozhodují se s hledisek věcných nedovedla odmítnouti nemistný národnostní diklát německý, vyslovuje přání, aby klub poslanecký, možno-li ve srozumění s ostat- ními kluby českými, způsobil vyj asně n poměru kvládě, a síce v tom směru, aby nyní, kdy poměry v říšské radě, hledě kotázce rakousko-uherského vyrov nání určitě musejí se vytváři ti. vládě prohlásil, že poslanci svo- bodomyslní mohou podporovati jenom

20 article

V drobném proucjti ranní číslo o sobě . . . sa odpolodni . . . . . . . za 2b Ve alialkách na venkově- ranní čřilo. . . . odpolední . . . . . . . . 4b Inseráty platí se hotově napřei Fředplacení s inserty přijímá sdninl slrace v Marianské ulici č. 3. Tam nacházají se též rodlakee tiskárna n ezpadice „ Národnich Listt“ Rukopisy se nevraceji.

Národnich Listt

21 article

takovou vládu, která starati se bude o splnění spravedlivých požadavků českého národa v ohledu národní mr. kulturním i hospodářském, a která v veškerém veřejném životě poctivě se bude snažili. aby nebyla porušována zásada rovnocennosti če- ského národa v zemích koruny české, a aby své postavení zařídil podle toho, jak vláda se k těmto požadavkům za- chová- Velice důležité usnesení »o takti- ckém postupu poslanců« stalo se na schůzi sboru zemských důvěrníků dne 26. dubna 1903: »1. Sbor zemských důvěrníků nabyv přesvědčení, že nynější vláda pod lichou rouškou »neutrality«, neohližejíc se na platný právní řád, s troufalosti dosud nebývalou hoví ve všem hegemonickým po- žadavkům německé menšiny a tím poškozuje ži votní zájmy českého lidu, za to však bez souhlasu Němců zdráhá te vyhověti nejspravedlivějším po- třebám národů slovanských vůbec a národa če- ského zvláště — uznává toho nutnou potřebu, aby poslanci čeští nejen setrvali v rozhodne oposici proti této vládě, nýbrži kladli jí všemožný odpor a vše- stranné překážky. Sbor zemských důvěrníků nemůže však zatajiti, že mnohé zjevy, které připuštění prvního čiení vyrovnávacích předlch na radě říšské předcházely neb provázely, mohly způsobiti v českém lidu obavy, že by vedení věcí českých ve Vídni nevytrvalo v nejdůraznějším odporu proti nynější vládé i celé vládní soustavě, a kterými by mohla byti zviklána důvěra voličstva v posel- stvo jeho na radě říšské, proto bezpečně naděje se do klubu poslanců na radě říšské, že příčiny zjevů takých odstraní.

Vídeň

22 article

Předpokládaje, že toto očekávání bude splněno 2. trvá sbor zemských důvěrníků v příčině politického postupu ná usne- seních svých, jež obsažena jsou v nym- burské resoluci ze dne 23. září 189 a ponechává poslancům, aby přihližejíce k zákla- nímu prog amu strany a k řádům jejím, zařizo- vali vždy své kroky dle poměrů a jak toho pro- spěch národa vyžaduje, při čemž ani prostředky obstrokční nemaji býti vyloučeny, naopak v určitém případě může se státi politickou nutností, použit jich. 3. Sbor zemských důvěrníků uznává za povin- nost klubu poslaneckého na radě říšské, aby, za- chovávaje si volnost a neodvislost svého rozhod- nutí jak proli vládě, tak proti ostatním stranám, při veškerém svém vystupování způsobem důraz- ným osvědčoval politickou váhu českého národa uplalňoval plný význam otázky české. Z uvedených usnesení vyplývá, že naše strana dle svých usnesení stojí dosud na sta- novisku, že bez splnění českých po- žadavků aneb bez urěltých ziruk, že budou splněny, nemá česká de- legace upouštět od oposice a vstu- povat do vládní vétšiny. Ona se má znchovat dle toho, jak se zachová vláda vůči našim požadavkům. Usnesení strany važou stranu i její žurnalistiku. I tážeme se, před- kládajíce usnesení strany posledních let, naší veřejnosti: Jednalo poselstvo na- rodní strany svobodomyslné sonhlase se závaznými usneseními strany, když se odhodlalo pod- porovat vládu Beckovu bez vý- hrad a bez určitých slibů? Jed- naly proti usnesení strany „Národní Listy“, když prohlásily, že do vládní většiny nemohou stranu následovat a když vytýkaly straně, že se dopu- stila chybného kroku ??

národní List

23 article FEUILLETON.

FEUILLETON. V Praze, 7. prosince. —5— (Kronika) Autoru hry »Živnos paní Warrenové« vytkli nevhodnost thematu pro jeviště. Nezůstal odpověď dlužen. Odvolává se na svoje záměry autorské a svoji methodu drama tickou. Jediným dramatem, jež v budoucnost na jevišti uznává za místné, je drama »myšlen kové« . . . Chce obecenstvo divadelní nauči »myslet« a k tomu si upravil svoji »methodu«. — Svoji dramatickou methodu shledávám tak účinnou, praví, že nemám pochyby o zdaru své snahy, donutit obecenstvo, aby jdouc do di- vadla, bralo s sebou mozky a svědomí a nene- chávalo jich doma Vysloviv takto svoje umělecké kredo, bystrý předborník nové methody má na své straně jistě valnou část zástupců moderní tvorby. »Svojí methodu« uměleckou právem považuje každý za tak účinnou, že . . . atd. Pochybovat o své methodě bylo by — vzdávat se předem. Společnost čelnou a váženou měl by tedy zabezpečenu. Teď jenom, má-li muž slova pro svoji stranu zabezpečenu také všecku — pravdu Jde o jisté meze práce a snahy. A všechen umělecký svěl, jako jeden muž, právem vyzve- dá heslo: svobodu umělci! Svoboda umělee jde po boku svobodě badatele. Co byla by věda bez svobodného výzkumu? A věda je snah ducha lidského jako umění. Obě sestry, každá svým způsobem, usilují o svou pravdu. Oběma je nezbytna volnost úsilí. Jako je rozvoji spo- lečenského živola nezbytna svoboda občanská Nezavisí li všecka vzdélanost na volném roz- voji? A přece! Což je všecka svoboda jiného než volnost — pohybu? A kde volnost náleži všem, není-li tam nutno opatření, aby jeden druhému — nepřekážel? A nemají-li si lidě navzájem překážet, což zbývá, než aby se ve své volnosti — obmezili? Svoboda je — obmezení. Buď svoji svobodu obmezím s á m nebo musín

Warren Praha Živno paní

24 article

českých stran, jež vstoupily do

25 article

být donucen, v zájmu svobody druhých s obmeziti. Co byste řekli mistru anatomie, který by jménem »svobodného výzkumu«, chtěl svůj pi tevní stůl postavit — na veřejném tržišti ? Prá- vem by proti němu zakročila policie i nejsvobod- nějšího státu. — Věc odborná! Pitva do pitevné slně Předpokládá přípravu, posluchačstvo zavedené vypravené vědomostmi ! Bravo ! A pitva jistých otázek společenskýeh snad neni odbor? Či ta snad žádnou zkušenost života, žádnou při pravu a žádné vědomosti nepředpokládá? Ne- sluší-li se rovněž ji odkázati do místnost zvláštní a před posluchačstvo zvláštní, povolaně a připravené? Rázný dramatik polemista vyrovnalse velmi krátce s pochybnostmi. Spoléhá na svoji »methodu«. — Donutím obecenstvo, aby jdouc do di vadla bralo sebou mozky a svědomí . . Řízný obrat! A obecenstvo vskutku ne- mešká a uposlechne. Ba, víe! Obecenstvo an nečeká na výzvu! Ssmo předem se zachovalo dle přání. Přináší ocholně svůj »mozek« a sve »svědomi«. Ale nechtěl by někdo laskavě vy- šetřit jaký mozek a jaké svědomí si každý člen tisícihlavého množství do divadla přinesl A výsledek? Je přiměřen okolnostem. Autor bezděky sám význává upřímně. — Když byla »Živnost paní Warrenové« poprvé hrána, nie netěšilo veřejnost více než všecku vinu svalovati na paní Warrenovou. Ale můj úmysl byl jiný — napsal jsem hru. abych dokázal, že vinna je — veřejnost Jinými slovy, veřejnost panu autorovi — neporozuměla. Neosvědčila se autorova »metho- da«, nebyla tak »účinnou« jak se chlubně domní- val. Obecenstvo nenechalo sice doma svoje mozky a své svědomí, ale užilo svého plného práva pochopilo látku jak jedině mohlo a — umělo, to jest pochopilo ji ve smyslu — opačném. A chtěl-li autor, aby dílo jeho při-

Warren Warrenův Prat

26 article

pro stranu závazná, neboť všecky později

27 article

neslo nějský prospěch, rozumělo obecenstv věci tak, že dilo přineslo svoji — škodu. Mistr se »svoji methodou« dle vlastního doznání nadobro — propadl. noe Podivná zkušenost! Autor »Živnosti«, vy nikající hlava, myslitel povoláním podlehl zají mavě suggesci dobového hesla. A heslem doby je — rovnost! Všichni jsme si rovni ! A když rovní, tedy vším: nejen právem na své lidství. ale i svou osobností, svým nadáním i povoláním, rozumem i úkolem, právem na majetek i na — zábavu! Všim! A protože jsou myšlénková dra- mata, která jedinec může správně pochopiti, nenechá-li doma svůj »mozek a své svědomi« nevidí spisovatel »Paní Warrenové« příčiny, proč by svojí »methodou« nemohl »donutite i všecko obecenstvo, aby se doma před divadlem stejně — opatřilo. Bernard Shaw sdílí tu osud svých stoupenců, horlivých mluvčí zájmů umě- lecké tvorby. Všichni podlehli suggesci, máje všecky nadšeny na své straně. Nedovedouči nechtějí rozeznávat! Daševní vlastnosti jedinee nebo duševní vlasinosti — davu? Vše jedno Všichni ať se mají stejně k světu! »Mozek a svědomí« do hrsti ! Všichni jame si rovní !

Warren Shaw

28 article

— Měl by snad velký umělec a myslitel přiměřovat své »elle a prostředky« a sní žo- vat své dílo k úrovní nechápajícího davu ? Námitka nejvíce oblibená! Nikoli však po rážející. Nikdo velký a vznešený, ať myslitel, uče- nec nebo umělee nepotřebuje své dílo snižovati. Jenom práci a úkoly v kullurném celku třeba účelně — rozdělit. Nemohou vskutku všichni — všecko. Není prostě správně, že jšmesi všichní rovni nadáním a úkolem, aniž je správno, že je úkolem davu, rozumět každému umění každé — myšlence! »Eines schickt sich nicht für Alle!« dle básníka »Fausta«. A kdo se cíli povolána, mluvit jen k poslu- chačstvu vybranému a připravenému, má povin- nost důslednosti, povinnost, kterou pojem oprav- dové svobody ukládá každému, kdo sám svo- body je hoden: povinnost — obmeziti s

Eines Alle Faust

29 article

A prolože jde o svobodu učení a produkce, má povinnost, obmeziti se na povolané sv é poslu- chačstvo a obecenstvo. Ono, které rozumět — může. — Chcete snad vylučovat z velkého chrá- mu uměn lepší uměleckou tvorbu? V zájmu svobodného rozvoje nelze are nikoho vylučovat. Není-li však v zájmu účel- nosti práce a zdravého rozvoje, aby každlý po- volanec, hodný toho jména, sám svoji působ- nost účelně o bmezil? Svoji k svému! Vyšší vědomost vyspělejším duchům, odborná znalost odborníkům, themata obtížnější, choulostivá po- sluchačstvu povolanému, připravenému! Či je snad věcí davu, řešiti úkoly vyšší, speciálně Není-li divadlo ústav davový, všem přistupný a otevřený? — Má snad proto divadlo zůslat obmezeno na látky davové, ideje a formy — primitivné? Nevím, nač má divadlo zůstat obmezeno. Není-li však jisto, že by ústav veřejný měl pře- devším zachovávat postup — účelný ? — A což výchova lidu ? Výchova obecného vkusu a jiné úkoly — vzdělanosti? Hesla a hesla! Jdi a pověz lidu všecko, co víš! Anebo všecko, co se domníváš, že — viš! Jdi a zvedej tak »úroveň vzdělanosti !« Úroveň vkusu! Dokonalý zmatek hesel ! A povolaný muž sám naivně přiznává: — Veřejnost »nupochopila« můj úmysl ! .. Obecenstvo mi — nerozuměl Jak může »vychovávat«, komu nebylo — rozuměno? Jaký může být výsledek takové — výchovyl Nešťastná suggesce hesel! Vynikající hlavy bystří myslitelé, povolaní »vychovatelé« jí pod léhají jako nejpovrchnější členové davu. A nešťastná hesla se šíří ze samotnýcl středisek »osvěty«, z kruhů literárních, z ústavo uměleckých, ba i — vědeckých ! Aspoň, tak zvaných !

svatý é posel divadlo ústav

30 article

V Anglii, zemi staré kultury, jsou věci roz voje debře opatřeny. Organism kuliurný pro stoupen je soustavou pevných tradie, přiboj no- vých idel a zvířených hesel hned se účelně zkanalisuje a beze škody dovede na pravé místo. Ve svobodné Anglii mají státní — censuru Autor »Živnosti« pro svoji methodu ovšem ne- uznává potřebu té instituce. — Nač censura? řekl si. Má jen zabra- ňovat, aby kdo káral stávající zlořády spole čenské a státní Nepředložil svoji práci pohrdanému úřadu. Premiéra hry odbyla se na divadle — soukromém Zde je obecenstvo speciálně, sezvané, vybrané. Nepochopené slovo nikoho tu nepohorší, nepo- škodí, úřad tu nepřekáží. A pan »karatel« má přece svoje volné slovo proti všemu, co shledává býti zlořádem. — Snad tedy nechcele, aby zase ožila stará neplecha byrokratické censury?

Anglie

31 article

Nelze se utikat ke starým neplechám ! a starého byrokratismu netřeba se lekat! Běh světa se nevraci do starých kolejí! Censura v svobodné společnosti nebrání a nezabrání, aby zlořád byl kárán, ale brání a má bránit, aby dobrý záměr nevhodnými okolnostmi nebyl obra- cen — v pravý svůj opak. Ve svobodné Anglii »Živnost paní Warre- nové« musila si svou prémiéru odbýt na sou- kromém jevišti. Jinde jsou jinak opatřeni. Maji svá divadla pro široké obecenstvo, jiná pro obe- censtvo speciálné, čistě literární a umělecká, pak zase divadla pro světáky a pro světačky a také divadla pro obecenstvo — rodinné. Jsou divadla, kam žádný olec svou rodinu nevede. Jinde rozlišují a nerozeznávají, čeho třeba U nás těmi rozlišnostmi si nelámeme hlavu. Neuznáváme potřebu, rozeznávat »látku a me- thodu«, třídit schopnost a přípravu poslu- chačstva. Máme jednu místnost pro všecky druhy a obory a cokoli nám kde do rukou padne, předkládáme jednomu — obecenstvu. Chce snad někdo provozovat pitvu na veřejném tržišti? Ať si provozuje! Nevadí nám to! Bez- pochyby proto, že jsme — pokročilejší.

Warre Anglie Maja