1
masthead
9. února 1913.
3
masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 39.
6
article
OBSAH
OBSAH
Arne Novák: Otto Ludwig.
Lékařstvi. Dr. Boh. Krafí
jeji složení a změkčování. II.
školstvi. Dr. Frant. Horák.
telstvo.
Literatura.
Bibliogra fie
Novák
Otta Ludwig
doktor
Boh
František
7
article
Voda káransk
Praha a jeji uči
Praha
8
article
Otto Ludwig.
Otto Ludwig.
K stému výročí jeho zrozenín dne 12. února 1913.
Dramaticky vzrušený rok 1813 daroval
Německu tři velké básníky tragické, Ottu
Ludwiga, Bedřicha Hebbela a Richarda Wa-
snera. Všickni tři nejsou dramatiky pouze v
tom úzkém a takřka technickém smyslu, žese
jim vrcholná díla vyhraňovala v scenické
útvary, v napiatou hru stupňovaných dějůa
hybných postav, volající po jevišti a divácích;
jejich bytostná dramatičnost leží mnohem
hloub. Před scenickými básněmi těchto tvůrců
máme děsivý a zároveň slastný dojem, že tu
čístě dramaticky zápolí mravní síly a ideové
mocnosti celého století, vzpínajíce se k ne-
bezpečně odvážným konfliktům a strhujíce z
sebou osudné katastrofy srdcí: tragická není
jen forma, nýbrž sama životní náplň těchto
básnických výtvorů. Ba, co více: i v životní
sudbě Ludwigově, Hebbelově a Wagnerově
odehrávaly se tragické srážky dramatických
energií, jež hrozily rozdrtiti chvílemi indivi-
duální nositele; jejich povahové sklony i volní
činy byly důsledkem dramatických konfliktů
v samém prajádře bytostí; jejich prudkými
krisemi vyrovnávaly se hluboké antithese
těchto vznešených vášnivců myšlenky a umě-
ní. Otto Ludwig. Bedřich Hebbel a Richard
Wagner byli tři neúnavní a čestní bojovníci,
ale zcela jiného druhu, než jejich mladoněme-
čtí protinožci z roku 1835, nebo jejich revo-
luční současníci z roku 1848, kdy Ludwig.
Hebbel i Wagner duševně dozráli; kdežto
protiromantičtí a liberální bouřliváci sváděli
boje za cosi zcela zevního, za tendenci, za
společenskou emancipaci, bojovali rozenc
roku 1813 v zápasech cele vniterních, v bit-
vách ryze myšlenkových, v rozhodných sráž-
kách čistě uměleckých. A všickni tři nasa-
dili to, co měli nejlepšího.
Otta Ludwig
Ott
Hebbel
Richard Wa
Ludwigův
Hebbelův
Wagnerův
Wagner
Ludwig
Německo
9
article
Tichý a zádumčivý Durynčan Otto Ludwi
ztrácí se ve stínu prudkého a útočného Hol-
štýňana Hebbela i panovačného agitátora ze
Saska, jakým byl Richard Wagner; nedoceňo-
ván dlouho v domově, posud skoro neznám
za hranicemi Německa vymyká se na první
pohled představě, jakou máme z pravidlao
„representačním duchu“, právě jako na první
pohled se vymyká obrazu tragického zápas-
níka uměleckého. Leč Otto Ludwig jest z těch
jemných, složitých a uzavřených duchů,
nichž se nesmí vůbec souditi na první po-
hled. Kdo po něčem takovém touží, necht
se zabývá právě autory, kterými Otto Ludwig
tolik pohrdal, rabulisty a demagogy druhu
Laubeova neb Gutzkowova, nebo jednoduchý-
mi idealisty a rhetory z rodu Schillerova; pro
něj rozhodně Otto Ludwig se nehodí.
Život Otty Ludwiga, jehož dvě třetiny
skládají strádání a choroba, nemá ve svých
dvaapadesáti létech vzrušenčjších obrysů: ve
sceneriích skoro selankovitých, v okolí chví-
lemi zcela filistrovském, bez konfliktů se
vnějškem odehrává se tragedie velmi melan-
cholická. Ticho a stesk klenou svou šedivou
oblohu nad osudy durynského snílka. Mladost
produmal a protoužil v samotářské zahradě
nad Verrou v rodném mlčelivém Eisfeldě, kde
přissátím se na vonnou domovskou půdu léčil
smutek předčasné siroby, přerušených studií
vnuceného kupeckého povolání. Ani v Lipsku
kde se u Mendelssohna chtěl státi velkým
hudebníkem a kde v sobě odhalil básníka, ne-
zhostil se oblaku ticha, v němž bloudil; vše
mu tu bylo cizí: uměle upravené ženy, klassi-
cistská hudba a revoluční poesie, město i lidé.
Otta Ludw
Wagner
Otta Ludwig
Laubeův
Gutzkowův
Schillerův
Ott
Mendelssohn
Sasko
Německo
Lipsko
10
article
Tiché Drážďany, v nichž se dožil prvních dra-
matických i epických vítězství a kde po
dlouhá léta strádat vědomím o úbytku tvůr-
čích sil, dovedl si učiniti ještě tiššími: cudná
nevášnivá láska proměnila se v poklidnou
domácnost, dlouholetá choroba, v níž postup-
ně ochrnovaly jeho údy, uvěznila jej: stu-
dovna, na kterou se těšil jako na tvůrčí dílnu
měnila se v observatoř neuspokojeného kri-
tika; někdejší mistr dramatického dialogu
vedl sám se sebou nekonečný vyčítavý mono-
log, jehož krvavé stopy čteme v jeho studiích.
náčrtech. denicích. A pak se nad touto zádum-
čivou hromadou ssutin, z níž září nejedno
mramorové torso jasem klassickým, rozložilo
věčné mlčení.
Drážďany
11
article
V této existenci zevně tak málo pohnuté
odkryli literární psychologové — a právě nej-
lepší v Německu zamyslili se nad problémem
Otty Ludwiga — celou řadu tragických kom-
fliktů. Leželo v samé povaze Ludwigově, že
nepronikl ve své době: tichý idealista čirého
umění přehlušen byl křikem tendenčních spi-
sovatelů, kteří měnili básnictví v populární
novinářství; uzavřený milenec přírody a věr-
ný syn malého města ztratil se mezi oblíbenci
a pochlebníky velkoměstské ulice, pečlivý
malíř v stříbrné šedi nemohl soutěžiti s efekt-
ními zhotoviteli módních velepláten, kde kři-
čel purpur, zlato, drzá zeleň. Než veřejný ne-
úspěch pravého umělce není ještě tragedií, t
začíná, jestliže se básník ztratí sám sobě.
jestlíže pozbude víry v sebe, schopnosti za-
chrániti ze všech vln a ztroskotání své tvůrčí
já. Otto Ludwig nezůstal ušetřen ničeho z to-
ho: jeho umělectví bylo zachváceno těžkou
a smrtonosnou chorobou, kterou R. M. Meyer
trefně přirovnal k nemoci, ztrávivší jeho lid-
stvi: „Hrozný neduh, jenž mu užíral život, byl
symbolické povahy: nemoc spodní části jeho
těla žádala si pohybu, jejž zehromlé nohy od-
píraly. Stejně bylo i s básníkem: nemohl tvo-
řiti, ježto příliš hloubal; nenacházel v hlou-
bání úkoje, ježto příliš silně se hlásil tvůrč
Vedle umělce, kypícího kvetoucí plnost
a intuiční mocí života, tajil se v něm přísný
kritik, jenž podvazoval s krutou neuprosnost
pud.
Ott
Ludwigův
Otta Ludwig
R M Meyer
Německo
12
article
básníkovi stále křídla, jenž zamítal každý ná-
črt jako nedostatečný, každou koncepci jako
prozatímní, každou inspiraci jako vadnou.
Tento kritik, vyzbrojený velkou znalosti lite-
ratury, schopnosti přejemné analysy, geniální
tuchou umění, které přišlo o čtvrtstoletí po-
zději, odňal poctovi veškerou sebedůvěru.
otrávil mu zdroje realistické bezprostřednosti.
umrtvil jeho fantasii. Do šestatřicátého roku
se Otto Ludwig hledal, experimentoval a rostl
na vzorech, které postupně překonával a od-
hazoval, čerpal vláhu z rodné durynské půdy.
přehodnocoval jak romantické tak mlado-
německé zásady v dramatě a v novelle. Ko-
lem roku 1848, jehož převraty odsuzoval, pro-
budil se v Ludwigovi plný a čistý pramen
básnické tvořivosti a zurčel a plynul asi osm
roků; tehdy stvořil Ludwig svá obě klasická
dramata „Dědičného polesného
(„Der Erbförster“) i „Makabejce“, tehdy vy-
kvetl jeho epický keř třemi vzácnými růžemi.
temně rudým arcidílem novellistiky „Mez
nebem a zemí“ („Zwischen Himmel und
Otta Ludwig
Ludwig
Makabejec
Zwischen Himmel
13
article
Erde“) a růžovými poupaty na trnité větévoe
humoristického rozmaru, sesterskými povíd-
kami „Veselíček“ („Dic Heiterethei)a
„Z bláta do louže“ („Aus dem Regen in
die Traufe“). Ale pak přichází doba tragické
problematiky: Ludwig začte se s vášní prak-
tického esthetika a s porozuměním důmysl-
ného kritika do Shakespeara, jejž si povýší
za kanonické měřítko pravé dramatičnostia
jímž nepřetržitě měří sebe sama. Cítí, že
mnohých podstatných rysech se Shakespea-
rem nesouhlasí a odsoudí se v zápětí pro ně;
jest stále nespokojen se svými plány a zatím
co v jeho zamilovaných sešitech vzrůstají sub-
tilní „Shakespearovské studie“, zů-
stávají jeho díla pouhými náčrtky. Ni jedno
nedozrálo: přísné nůžky učeného a nelítost-
ného zahradníka přestřihly mnohou větev, ob-
sypanou květy, ježto se theoretik obával, aby
nebrala mízy kmeni, který sám konečně též
vzal za své. Tak německá literatura byla při-
pravena o novou realistickou tragedii Vald-
štýnovu i o drama Marie Stuartky; tak zů-
stala skizzou dramatická báseň o Gracchovi
i o Bedřichu Velikém — a vděčná látka
Ludwig
Shakespeare
Marie Stuartka
Gracchus
Veliký
Veselíčko
Dice Heiterethei
Aus
Erde
14
article
„Anežky Bernauerové“, kterou se zabýva
Ludwig asi třicetkráte a kterou známe z pěti
různých zpracování, vychladla pod chvějící se
rukou poety, aniž byla skutečně proměněna
v celistvé drama. Kritická reflexe, která ovšem
dala německé literatuře dva svazky hlubo-
kých studií o dramatických principecha
břitkých posudků soudobého divadla i nedo-
cenitelných, byť zlomkovitých poznámeko
Shakespearovi, zahubila básníka. Zrcadle
zradilo život, a analysa zničila sílu.
Bylo by však krajně nesprávno a nespra-
vedlivo, kdyby se z tohoto poznání o organi-
cké chybě v umělecké bytosti Ludwigově
které němečtí kritikové rozvádějí až do nej-
subtilnějších odstínů, vyvozoval odsudek neb
i podceňování Ludwigova díla; spíše jest tu
podnět, aby se každý čtenář poklonil přísné
vážnosti, charakterní kráse, beohledné kázn
tohoto úzkostlivého umělce a líbezného člo-
věka. V době, kdy Ludwig tvořil svých pět
mistrovských děl. byl však básníkem z boži
milosti, jakých jeho doba neměla nazbyt.
Bernauer
Ludwig
Shakespeare
Ludwigův
15
article
Jsou hlasové, kteří staví výše Ludwiga jak
vypravovatele než jako dřamatika; nelze zce-
la souhlasiti s tímto názorem krajně odchyl-
ným od jeho vlastního přesvědčení. Obě po-
vídky „Veselíček“ a „Z bláta do lou-
že“ jsou po svém způsobě kusy klasické:
hutná a pevná kresba lidových postav duryn-
ských, která mi leckdy připomíná charakteri-
sační umění „Kreseb z Ještědí“ neb „Prosté
mysli“ naší Karoliny Světlé, živá a teplá mal-
ba domácího, prožitého a promilovaného pro-
středí, úžasně sytá individualisace řeči.
realismus jadrný a mužný jsou tu postaveny
do služeb rozmarné grotesky, povýšeného hu-
moru, ale i nevtíravé didaxe... cosi z klasi-
ckého kouzla povidek Kellerových leží n
obou číslech. Velkým uměním v pravém slova
smyslu příběhy ty přece nenazveme; čestné
to označení přísluší však nesporně Ludwigově
novele „Mezi nebem a zemí“. O ní platí
snad v nejvyšší míře slova, jimiž F. X. Šalda
charakterisoval svého milovaného Ludwiga:
Ludwig
Karolina Světlá
Kellerův
Šalda
Ještědí
16
article
„Malý, sevřený je rámec jeho prací, ale vše-
cko, co do tohoto rámce vložil, je sama láska
a něha oka a oddanost a stesk srdce.“ Jsem
na rozpacích, čemu bych se měl dříve obdi-
vovati v tomto novelistickém arcidíle. Zda
mluvě, která od hutné věcnosti odborného za-
svěcení povznáší se až k oblačné vznešenosti.
Zda psychologické introspekci, která proniká
až k nejvzdušnější tuše utajených myšlenel
a která svou drobnohlednou analysou odha-
luje samy duševní prabuňky. Zda drsné a pří-
kré síle, s níž vyvolány tři úzce zpřízněnéa
přece krajně odchylné povahy mužné, či něze
s jakou zbásněna hrdá a jemná, cudná a vášni-
vá postava ženská. Sotva jsem okouzlen jisto-
tou, v níž přimrazil realistický objektivismus
básníkův životní okruh maloměstské rodiny
pokrývačské někde v Durynsku, již se od-
dávám obdivu úžasné ekonomii, s níž zapial
do úzkého rámce malých osudů celé lidství.
A konečně si přece vždy řeknu: ten poeta.
jenž dovedl takto zachovati rovnováhu mezi
nebem a zemí, mezi krásou božího řádua
pravdivostí lidského srdce, jest čímsi více
než pouhým spisovatelem, pouhým umělcem;
toť především půvabný a dokonalý člověk
velké mravní kultury, klasik ne pouze na
stupnici literární, nýbrž i v oblasti ethické.
Durynsko
17
article
Nazval jsem povídku „Mezi nebem a ze-
mi“ novelistickým arcidílem, arciť nikolivv
tom primitivistickém smyslu, jejž mu dává
dnešní novoklassicistická krasověda; ta by
nesporně Ludwigovi upírala titul mistrovského
novelisty, vytýkajíc mu přemíru dušemalby,
nadbytek popisu, upřílišenou anatomii citů.
Ale toto arcidílo novelistické prozrazuje všu-
de dramatika, nejvíce snad v hospodárné
stavbě a v tragickém pointování některých
vrcholných výjevů. Dramatikem a především
dramatikem se Otto Ludwig vždy cítil a ve
chvílích, kdy nedůvěra mu nepodvazovala
úsudek, neklamal se o tom, že ve svém tvo-
ření nese velký kus zodpovědnosti za vývo
dramatu německého. Odtud jeho příkrý a jedi-
nečný odpor k Schillerovu reflexivnímu idea-
lismu, jeho prudká polemika protitendenční
povrchnosti dramatiků mladoněmeckých, jeho
přísně kritické stanovisko k dialektice tra-
goedií Hebbelových, od nichž se Ludwig le-
čemu naučil, ale v nichž pohřešoval, a do-
jista leckdy právem, bezprostřednost a teple
barevnou konkretnost. Ludwig mnoho uvažo-
val o možnostech moderního dramatu a do-
spěl závěrů, které se zcela případně poklá-
dají za proroctví Ibsena: Kladl důraz na jedno-
duchou látku, na omezený počet postav ostře
kontrastujících, na dějovou krajní soustředě-
nost, na nepřímou charakteristiku, na pečlivý
odstín řečí, nálad; již jemu mělo drama býti
v podstatě pouhou katastrofou, která by co
nejpozorněji byla motivována charaktery i si-
tuacemi.
Ludwig
Otta Ludwig
Schillerův
Hebbelův
Ludwig le
Ibsen
18
article
Na rozdíl od schillerovských idealistů
od naturalistů nazýval se Ludwig sám reali-
stou, který podává děje typické, dějící se vždy
a všude, a v tomto dramatickém realismu bý-
vá spatřován jeho vlastní význam. Formuloval
bych Ludwigovo vývojové postavení ještě ji-
nak. V době uměleckého nacionalismu, jehož
jeden (záporný) pól značí dramatika mladoně-
mecká se svou vnějškovou tendencí, a druhý
(kladný) pól představuje geniální dialektik
Hebbel, zdůraznil Otto Ludwig, že drama jako
každé dílo umělecké vzniká z básnického in-
stinktu a ze životní intuice, tedy z kořenů ir-
racionálných. Dle proslulé zpovědi umělcovy
Ludwig při tvoření nejprve prožival hudební,
potom barevnou náladu, z níž se mu nořily
postavy v charakteristických situacích: k po-
stavám a k výjevům, jež jej takřka měly v mo-
ci, hledal teprve potom ideu, dotud utajenou
za zjevy: snažil se zákon a myšlenku ukrýti
za barevnou plností konkretního života. Bás-
ník takový mohl, ba musil býti realistou; mohl
a musil vytvářeti plastické postavy a živé ob-
razy dějové: mohl a musil soustřediti se n
vše, co jest charakterové. Takto malebný psy-
cholog Ludwig stál proti pádnému ideologovi
Hebbelovi; takto mistr dramatického pohybu
a pečlivé motivace čelil abstrakci, která dělala
z postav loutky v ruce důmyslného režisera-
ideologa. V tom ve všem jest Ludwig důstojným
žákem Shakespearovým a předchůdcem mo-
derních dramatiků, kteří stali se realisty z lá-
sky a obdivu, ze kvetoucí plnosti individuální-
ho života. Ale zdůrazňuji znovu: Otto Ludwig
není tu pouze tušitelem, nýbrž i tvůrcem.
Ludwig
Ludwigův
Hebbel
Otta Ludwig
Shakespearův
19
article
Dvě dokončené a provedené tragedie po-
tvrzují skvěle Ludwigovu dramatickou theorii
durynské drama rozvráceného poctivce „Dč-
dičný polesný“ a biblická hra nábožen-
ského a národního hrdinství „M akabejci“,
tato nesená mohutným dechem Starého záko-
na, ono provanuté vůní a šeptem hlubokého.
domovského lesa. V komposici nejsou obě díl
bez puklin: „Dědičný polesný“ se mění ke kon-
ci v klubko náhod, nedorozumění, omylů, a do-
konce má nejeden názvuk na neblahé osudové
truchlohry: „Makabejci“ mají děj roztržený
mezi dva hrdiny a kolísají mezi oslavou zbožné
a trpné pokory a apotheosou bezohledného bo-
hatýrského činu: o tak přesné stavbě, v nížsi
liboval scenický mathematik Hebbel, nebv
jaké osvědčoval svou virtuosnost Ibsen, neníu
Ludwiga potuchy. Ale živelná síla obou sceni-
ckých básní, z nichž první působí jako nejlepší
obrazy Leiblovy a druhá jako vášnivě barevná
komposice starého Grünewalda, spočívá v té
intensitě dramatické charakteristiky, v té sy-
tosti psychických předpokladů, z nichž nutně
roste tragika, v té plastice, s níž jsou figury
seřazeny v celky hybné a barvité. Polesný
Ludwigův
Makabejec
Hebbel
Ibsen
Ludwig potucha
Leiblův
Polesná
20
article
Ulrich, který se stává zločincem jen a jenz
vědomí, že stojí v právu a že se mu křivdí
jest synthetický typ, jakých není přebytek ani
u Kleista, básníka „Michala Kohlhaase“, ani u
Hauptmanna, tvůrce „Formana Henčla“, a prá-
vě tak Juda Makabejský, prostý a zbožný
mstitel a rek uprostřed roztříštěného zástupu
nesvorných Židů. Leč postavy Ludwigovy ne-
stojí nikdy osamoceně: kolem nich se valí a
šumí plný a kypící život a s nepřekonatelným
uměním individualisace vybírá Ludwig jeho no-
sitele, aby je zaokrouhleně, hybně a teple
představil jakožto nutné a zákonné strůjce
vlastních osudů. Jeho psychologická škála jest
nevyčerpatelná; ženy i muži daří se mu stejně:
jsme na rozpacích, zda polesný Ulrich má sví-
tivější barvy či jeho líbezná dcera Marie, zda
Juda Makabejský jest vypracován mistrovštěj-
ším dlátem či jeho až příšerně mohutná matka
Lea neb jeho křehounká a jemná žena Thirza.
Ulrich
Kleist
Michalus Kohlhaas
Hauptmann
Makabejský
Žid
Ludwigův
Marie
Lea
Forman Henčl
21
article
Připočtěme řeč, která jen kvete, voní, chvěje
se kolotající mízou života, a pochopíme, proč
Ludvig s otevřeným hledím a úspěšně bojoval
proti básnické technice Schillerově.
Ze všech básnických děl Ludwigových.
mějtež formu novellistickou či dramatickou.
vane mocný a svěží proud mužné opravdovosti
a poctivosti, jíž Ludwig člověk i Ludwig umě-
lec stejně se vyznačoval. Honosil se, že pýchu,
poctivost a vzdor přijal pokrevním dědictvím
od svého rodného kmene durynského a nezpro-
nevěřil se nikdy tomuto mravnímu imperativu
svého rodu. Boj opravdovosti a skutečnostis
klamem, se zdáním a frásí byl mu po celý život
velkou záležitostí srdce a svědomí: proto od-
vrátil se od schillerovského i mendelssohnov-
ského epigonství, proto zavrhoval hlučnou, ale
prázdnou tendenci, proto nazýval se hrdě rea-
listou, t. j. mužem plné, živé, organické sku-
tečnosti navzdor honosným idealistům, které
pokládal za lidi zevních a skvělých klamůa
lesklých lží. Viděli jsme, že si Otto Ludwig sám
neprominul ničeho, aby za jakoukoliv cenu
vnikl k podstatě skutečnosti lidské a umělecké
a že tato chrabrá opravdovost vyžádala si na
jeho tvůrčí síle nejdražší oběti. O. Walzel, kte-
rý pronikavou antithesí dramatického umění
Schillerův
Ludwigová
Ludwig
Otta Ludwig
O Walzel
22
article
Hebbelova a Ludwigova podstatně přispěl k
ocenění básníka „Makabejců“, ukázal důmysl-
ně, kterak protiklad skutečnosti a zdání („Sein
und Schein“), vážený z hlubokých zažitků bás-
níkových, poskytuje mu orientační hlediskov
hlavních dílech, jak se vrací v kontrastu pro-
stého hrdiny Judy Makabejského a jeho pro-
radného bratra Eleazara, jak tvoří osu rodinn
tragedie rodiny Nettenmaierovy v románku
„Mezi nebem a zemí“, kde Apollonius jest pří-
mo apotheosou mravní opravdovosti proti po-
vrchní prázdnotě „joviálního“ Fritze, jak pro
tu opravdovou poctivost bojuje a hyne „Dědič-
ný polesný“, když se mu zazdá, že bezpráví
faleš, klam kolem něho triumfují, jak v oblast
humorné i Dorle, tento nespoutaný „Veselí-
ček“, vítězí ve jménu opravdovosti nad t. zv
„velkými ženami“ městečka, živitelkami zdání
a lži.
Hebbelův
Ludwigův
Makabejec
Makabejský
Eleazar
Fritz
Veselí
Sein und Schein
23
article
A pro tuto krásu ethického přesvědčení
pro tento hluboký kult opravdovosti a pocti-
vosti vábí díla Ludwigova vždy znovu divák
a čtenáře, aby se jim oddal cele a bez výhra-
dy. Jejich četba, studium, obdiv posilují umě-
lecky i ethicky. Kulturní cizina, která sio
pravdového Durynčana osvojí, nevyjde s prázd
nem ze styku s velkým realistou, jenž měl ne
rozlehlé, ale poctivé a skutečné panství básni-
cké uprostřed života, vskutku „mezi nebem
Arne Novák.
zemí“.
Lékařství.
Voda káranská, její složení a změk
čování.
Veškerá tvrdost vody z území dolnolab-
ského a dolnosojovického činí nejvýše 12
německých, z křídla pak dolno- a hornosojo-
vického 13 německých, z nichž 3° připada
na trvalou tvrdost, a 8—9 na pomíjející.
Voda káranská s vltavskou, jež vytéká
nyní ve větší části města, obsahuje vešker
tvrdosti 8—12°, trvalé 2—3°, pomíjející 6
9 stupňů.
Nynější tvrdší voda způsobi v domácno-
stech největších svízelů při praní, neboťs
v ní sráží mýdlo.
Ludwigův
Novák
24
article
Mýdlo, jež v domácnostech se upotřebuje
jsou sodnaté neb draselnaté sloučeniny mast-
ných kyselin. Sodnatá mýdla jsou tvrdá (jádro-
vé, toiletní atd), kdežto draselnatá mýdla jsou
měkká (mazlavá, čili po domácku Schmier)
Účinek mýdla při praní a myti jest jednal
chemický, jednak mechanický. Rozpustíme-l
mýdlo v čisté destilované vodě, dostaneme
kalnou tekutinu, neboť mýdlo se vodou štěp
na část rozpustnou, obsahující více zásady,
na část nerozpustnou, obsahující více mast-
ných kyselin. Rozpustná část mýdla při m
chání, třepání a mytí tvoří pěnu, jež nečistotu
rozpouští a od předmětu neb látky odstraňuje
kdežto nerozpustná část mýdla nečistoty oba-
luje a odstraňuje.
Jsou-li ve vodě rozpuštěny soli vápenate
a hořečnaté, tvoří se z domácího rozpustného
mýdla draselnatého neb sodnatého nerozpust-
né mýdlo hořečnaté a vápenaté, při čem
tvoří se na povrchu vody hustá, lepivá ssedli-
na. I musí se přidati k vodě tolik mýdla, aby
se předem tyto soli srazily, a teprve nadbyt-
kem mýdla možno docílití mytí a čistění
Ztrácí se tudíž při upotřebení tvrdé vody
značná část mýdla. Při mytí tvrdou vodou
však nejen že se sráží mýdlo, ale utvořená
nerozpustná mýdla, vápenaté a hořečnaté, za-
cpou pory kůže a usadí se ve vláknech ple-
tiva, čímž zabraňují důkladnému vyčistění
Jelikož praní ve tvrdé vodě jest nedokonalé
a změkčovati vodu mýdlem stojí značného
nákladu, nutno nynější tvrdou vodu před pra-
ním změkčovati.
Lze pak tvrdost nynější vody odstranit-
v domácnosti přidáním sody, louhového ka
mínku, čpavku, aneb konečně převařením.
25
article
Nejlacinějšího a nejlepšího způsobu změk
čování vody v domácnosti lze docíliti sodou
Hospodyně pere jako dříve pomocí mýdle
a sody, jedině pořad přidávaných látek poně-
kud změní. Doposud rozvařovala sodu s mý-
dlem a vodou a směs vlila do ostatní potřebné
vody, nyní však rozvaří si sodu i mýdlo zvlášt
Do vody potřebné vlije se nejdříve roztok
sody, promíchá a po 1/—12hodinném stání
přilije se roztok mýdla. Přidáme-li sodu
vodě, zakalí se voda od vyloučených látek
a můžeme sraženinu tuto cezením přes flane!
odstraniti a teprve ku procezené vodě přídati
mýdlo. Nutno to však není. Soda může se liti
do studené vody, neboť pochod změkčován
vody probíhá dobře i za studena, zahřeje-l
se však mírně voda smíchaná se sodou, pro-
bíhá proces změkčovací hladčeji a rychleji
Přidáním sody lze vodu změkčiti až na 0.5 a
1° tvrdosti.
Sody musí býti upotřebeno asi na hl. vody
1 kg., čili do hrnce v obchodě známého pod
číslem 12 dají se 3—4 dg., na hrnec vody
č. 14 se dá 5—6 dg. prodejné sody.
kg
26
article
Bude pak postup prací pro 3člennou ro-
dinu asi následující: 1/4 kg. sody se rozpustí
v 1 l. vody a z toho čtvrtina až třetina litru
vlije se do vody potřebné k namáčení, pro-
míchá a po 1hodinném stání přilije potřebné
mýdlo. V této vodě se prádlo namočí a po
odmočení pak odpírá. Při druhém, případně
třetím odpírání dá se opětně do vody napřed
1/—litru rozpuštěné sody a po 1éhodinném
stání mýdlo, což se stejně opakuje i při vy-
Přidáme-li k vodě nadbytek sody, utvoř
se z rozpustného chloridu, dusíčnanu a síranu
vápenatého nebo hořečnatého nerozpustný
uhličitan vápenatý a hořečnatý, a rozpustný
chlorid, dusičnan a síran sodnatý. Rozpustný
dvojuhličitan vápenatý a hořečnatý se mění
sodou v nerozpustný uhličitan vápenatý a ho-
řečnatý, kdežto soda změní se ve dvojuhli-
čitan sodnatý, který dalším zahříváním se
opětně mění v obyčejnou sodu. Není nutno
vodu po přidání sody cediti, ale cezením zí-
ská se čirá tekutina, jež pro prádlo jest vý-
váření.
kg
27
article
) Z Ludwigovy novellistiky přinesla r. 1898
Ottova „Světová knihovna“ povídku „Mezi ne-
bema zemí v překladu A. E. Mužíkově a Hyn-
kova „Pestrá knihovna“ r. 1910 novellu „Z dešte
pod okap“ (lépe „Z bláta do louže“) v pře-
kladu Jar. Vobrubové a Ant. Veselého. „Dědič-
ného polesného“ přeložil již 1875 J. L. Tur
novský
hiodnější.
Vtip celé této procedury leží jen v tom.
že se přidá do potřebné vody napřed rozpu-
štěná soda, kteráž vodu úplně změkčí a po
půlhodinném stání mýdlo. Kdyby se do vody
dalo ihned mýdlo se sodou, srazilo by se mý-
dlo, kdežto přidáme-li dříve sodu, srazíme
tím vápenaté a hořečnaté sloučeniny a vodu
změkčíme.
Ony hospodyně, kteréž dovedou zachá-
zeti s louhovým kaménkem, mohou jej s pro-
spěchem upotřebiti ke změkčení vody místo
sody. Louhovým kaménkem. lze změkčiti vodu
až na 0.5° tvrdosti.
V obchodě prodává se louhový kamének
v kusech nepravidelných, jež na vzduchu
vlhnou. Mnohdy však pod jménem louhový
kamének prodává se tavená čili ammoniakalní
soda ve čtyřbokých hranolech. Tato však roz-
pozná se snadno od žíravého louhu, že na
vzduchu nevlhne, nýbrž že se rozpadává
drobí.
Louhový kamének obchodní obsahuje při-
bližně asi 40—60 louhu, 40—60% vody, so-
dy a různých nečistot. Za 4 haléře se dostane
přibližně 60—80 gramů čili 6—8 dkg kaménku.
Ottův
Mužíkův
Hyn
Vobruba
Antonín
Veselý
Tura
Ludwigův novellistika
dekagram
28
article
Ke změkčení 100 litrů vody káranské jest
pak zapotřebí asi 20, nejvýše 25—30 g čili
21/2—3 dkg 40—50ního louhového kamén-
ku, velikosti vlašského ořechu.
Na 30 litrů vody čili na jeden plný ple-
chový hrnec čís. 12 se dá louhového kaménku
velikosti velkého lískového ořechu a na 5
litrů vody čili na plný hrnec vody č. 14 nutno
dáti 2 kusy, každý velikosti malého lískového
ořechu.
Tříčlenná rodina spotřebuje tudíž na dvoje
až troje praní as za 4 haléře louhového ka-
ménku. Změkčování louhovým kaménkem se
provádí podobným způsobem jako sodou. Lou-
hový kamének rozpustí se ve vodě, roztok
přidá ku potřebné vodě, zamíchá a asi po půl-
hodinném stání, když voda louhovým kamén-
kem se změkčuje, teprve se dá potřebné
mýdlo.
Při správném upotřebení louhový kamé-
nek neškodí, kdežto při jeho nadbytku může
se prádlo poškoditi, protože hydrát sodnatý
nalézající se v louhovém kaménku, ničí tka-
nivo.
Přidá-li se louhového kaménku k vodě
ve správném poměru, přemění se v něm se
nalézající hydrát sodnatý v uhličitan, dvoj-
uhličitan, chlorid, síran a dusičnan sodnatý
a žíravé vlastnosti jeho vymizí. Změkčuje-
me-li vodu louhovým kaménkem, nepřidává-
me ku prádlu žádné sody.
Prádlo barevné, kteréž nesmi se práti
sodě nebo louhu, možno práti ve vodě pře-
vařené.
Vaříme-li vodu káranskou nějakou dobu.
ztratí tak dalece tvrdost, že jest asi 2.5—3
tvrdá, tudíž asi takové tvrdosti, jakou hono-
sila se voda vltavská.
Prádlo vlněné a koberce můžeme práti
mýti ve vodě, do které přidali jsme něco
čpavku (ammoniaku, salmiakového lihu).
Lou
29
article
Čpavkem lze změkčiti vodu stejně jako so-
dou anebo jako louhovým kaménkem, a jeho
přednost jest, že působí jen nepatrně žíravě
na prádlo. Vodu změkčíme čpavkem tím způ-
sobem, že na 50 litrů vody přilijeme asi 2—3
dkg čpavku a po půlhodinném stání potřebné
mýdlo. Za 2 haléře dostane se asi 1—1 1/2 dkg
čpavku.
Potraviny, jako jest hrách, čočka, čaj a
jiné, vaříme ve vodě, kterouž jsme si dříve
změkčili jen převařováním. Přidáním chemi-
kalií změnila by se totiž jakost vody takovým
způsobem, že potraviny v ní svařené by na-
byly nezvyklé chuti a jakosti. Luštěníny má-
číme nejprve v obyčejné vodě a potom vaří-
me ve vodě, kterouž jsme dříve svařili a dali
zchladnout. V některých domácnostech jsou
zvyklými přidávati při vaření luštěnin sodu.
Přísada tato není nutnou, avšak kdo by tak
chtěl činiti, stačí na litr vody množství oby-
čejné sody velikosti hrachu.
Jak z výše uvedené úvahy vyplývá, není
změkčování vody káranské v domácnosti pří-
liš komplikované a hospodyně může obyčej-
nými prostředky sodou, louhem, čpavkem neb
převařováním vodu změkčiti.
Není tedy zapotřebí kupovati různé pří-
pravky, kteréž se nyní pod fantastickými
jmény ke změkčování vody doporučují a to
tím méně, protože z velké části obsahují oby-
čejnou nebo žíhanou sodu, některé pak ještě
vedle sody borax a perboraty. Některé ho-
spodyně dávají při prádle terpentinovou si-
lici, petrolej, parafin, vaselinový olej, borax
atd., aby buď špína snadněji se odstranila
anebo aby se docílilo bělostnějšího prádla.
dekagram
30
article
Přísady tyto možno i při praní v káranské
vodě s prospěchem upotřebiti.
K napájení kotlů možno vodu změkčovati
vařením, sodou a vápnem, louhovým kamén-
kem anebo filtrací přes umělé zeolity.
Předhříváním lze vodu káranskou tvrdo-
sti 12—13° změkčiti na 2.5—3°. Voda káran-
ská obsahuje však značné podíly volné a polo-
vázané kyseliny uhličité, je tedy nutno ji za-
hřáti na značnou teplotu, aby přebytečná ky-
selina uhličitá se ztratila a z rozpustných ky-
selých uhličitanů vápenatého a hořečnatého
se získaly těžce rozpustné uhličitany vápe-
natý a hořečnatý.
Předhřívačů různých systémů jest nesčí-
slné množství, avšak při káranské vodě dluž-
no zavésti takový předhřívač, kde voda b
se zahřála asi na 100° Ca v němž by se sra-
žený uhličitan vápenatý a hořečnatý mohl za-
chytiti.
Rychleji než předhřívači se změkčí ká-
ranská voda přidáváním sody a vápna.
Na 1 m3 vody a 1° tvrdosti pomíjející je
zapotřebí 10 gr žíhaného 100%ního vápnaa
na 1° tvrdosti trvalé 19 gr kalcinované čili
Solvayovy 100% ní sody.
Káranská voda obsahuje 19 mlg volné
kyseliny uhličité, její trvalá tvrdost činí 2.87
a tvrdost pomíjející 9—10-1°.
Na změkčení 100 m* vody káranské se
spotřebuje 2.77 kg vápna k neutralisaci vol-
ného kysličníku uhličitého, 9 kg až 10-1 k
vápna k odstranění tvrdosti pomíjející a 5.32
kg sody k odstranění tvrdosti trvalé. Celkem
Solvayův
kg