ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 7 cce7c850-8f0a-11dd-884a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 7
Chunky — 30 celkem · entity: person 91, place 13, org 3, work 7
1 masthead
9. února 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Příloha „Národních Listů“ k číslu 39.
4 masthead
života.
5 masthead
Strana7.
6 article OBSAH
OBSAH Arne Novák: Otto Ludwig. Lékařstvi. Dr. Boh. Krafí jeji složení a změkčování. II. školstvi. Dr. Frant. Horák. telstvo. Literatura. Bibliogra fie
Novák Otta Ludwig doktor Boh František
7 article
Voda káransk Praha a jeji uči
Praha
8 article Otto Ludwig.
Otto Ludwig. K stému výročí jeho zrozenín dne 12. února 1913. Dramaticky vzrušený rok 1813 daroval Německu tři velké básníky tragické, Ottu Ludwiga, Bedřicha Hebbela a Richarda Wa- snera. Všickni tři nejsou dramatiky pouze v tom úzkém a takřka technickém smyslu, žese jim vrcholná díla vyhraňovala v scenické útvary, v napiatou hru stupňovaných dějůa hybných postav, volající po jevišti a divácích; jejich bytostná dramatičnost leží mnohem hloub. Před scenickými básněmi těchto tvůrců máme děsivý a zároveň slastný dojem, že tu čístě dramaticky zápolí mravní síly a ideové mocnosti celého století, vzpínajíce se k ne- bezpečně odvážným konfliktům a strhujíce z sebou osudné katastrofy srdcí: tragická není jen forma, nýbrž sama životní náplň těchto básnických výtvorů. Ba, co více: i v životní sudbě Ludwigově, Hebbelově a Wagnerově odehrávaly se tragické srážky dramatických energií, jež hrozily rozdrtiti chvílemi indivi- duální nositele; jejich povahové sklony i volní činy byly důsledkem dramatických konfliktů v samém prajádře bytostí; jejich prudkými krisemi vyrovnávaly se hluboké antithese těchto vznešených vášnivců myšlenky a umě- ní. Otto Ludwig. Bedřich Hebbel a Richard Wagner byli tři neúnavní a čestní bojovníci, ale zcela jiného druhu, než jejich mladoněme- čtí protinožci z roku 1835, nebo jejich revo- luční současníci z roku 1848, kdy Ludwig. Hebbel i Wagner duševně dozráli; kdežto protiromantičtí a liberální bouřliváci sváděli boje za cosi zcela zevního, za tendenci, za společenskou emancipaci, bojovali rozenc roku 1813 v zápasech cele vniterních, v bit- vách ryze myšlenkových, v rozhodných sráž- kách čistě uměleckých. A všickni tři nasa- dili to, co měli nejlepšího.
Otta Ludwig Ott Hebbel Richard Wa Ludwigův Hebbelův Wagnerův Wagner Ludwig Německo
9 article
Tichý a zádumčivý Durynčan Otto Ludwi ztrácí se ve stínu prudkého a útočného Hol- štýňana Hebbela i panovačného agitátora ze Saska, jakým byl Richard Wagner; nedoceňo- ván dlouho v domově, posud skoro neznám za hranicemi Německa vymyká se na první pohled představě, jakou máme z pravidlao „representačním duchu“, právě jako na první pohled se vymyká obrazu tragického zápas- níka uměleckého. Leč Otto Ludwig jest z těch jemných, složitých a uzavřených duchů, nichž se nesmí vůbec souditi na první po- hled. Kdo po něčem takovém touží, necht se zabývá právě autory, kterými Otto Ludwig tolik pohrdal, rabulisty a demagogy druhu Laubeova neb Gutzkowova, nebo jednoduchý- mi idealisty a rhetory z rodu Schillerova; pro něj rozhodně Otto Ludwig se nehodí. Život Otty Ludwiga, jehož dvě třetiny skládají strádání a choroba, nemá ve svých dvaapadesáti létech vzrušenčjších obrysů: ve sceneriích skoro selankovitých, v okolí chví- lemi zcela filistrovském, bez konfliktů se vnějškem odehrává se tragedie velmi melan- cholická. Ticho a stesk klenou svou šedivou oblohu nad osudy durynského snílka. Mladost produmal a protoužil v samotářské zahradě nad Verrou v rodném mlčelivém Eisfeldě, kde přissátím se na vonnou domovskou půdu léčil smutek předčasné siroby, přerušených studií vnuceného kupeckého povolání. Ani v Lipsku kde se u Mendelssohna chtěl státi velkým hudebníkem a kde v sobě odhalil básníka, ne- zhostil se oblaku ticha, v němž bloudil; vše mu tu bylo cizí: uměle upravené ženy, klassi- cistská hudba a revoluční poesie, město i lidé.
Otta Ludw Wagner Otta Ludwig Laubeův Gutzkowův Schillerův Ott Mendelssohn Sasko Německo Lipsko
10 article
Tiché Drážďany, v nichž se dožil prvních dra- matických i epických vítězství a kde po dlouhá léta strádat vědomím o úbytku tvůr- čích sil, dovedl si učiniti ještě tiššími: cudná nevášnivá láska proměnila se v poklidnou domácnost, dlouholetá choroba, v níž postup- ně ochrnovaly jeho údy, uvěznila jej: stu- dovna, na kterou se těšil jako na tvůrčí dílnu měnila se v observatoř neuspokojeného kri- tika; někdejší mistr dramatického dialogu vedl sám se sebou nekonečný vyčítavý mono- log, jehož krvavé stopy čteme v jeho studiích. náčrtech. denicích. A pak se nad touto zádum- čivou hromadou ssutin, z níž září nejedno mramorové torso jasem klassickým, rozložilo věčné mlčení.
Drážďany
11 article
V této existenci zevně tak málo pohnuté odkryli literární psychologové — a právě nej- lepší v Německu zamyslili se nad problémem Otty Ludwiga — celou řadu tragických kom- fliktů. Leželo v samé povaze Ludwigově, že nepronikl ve své době: tichý idealista čirého umění přehlušen byl křikem tendenčních spi- sovatelů, kteří měnili básnictví v populární novinářství; uzavřený milenec přírody a věr- ný syn malého města ztratil se mezi oblíbenci a pochlebníky velkoměstské ulice, pečlivý malíř v stříbrné šedi nemohl soutěžiti s efekt- ními zhotoviteli módních velepláten, kde kři- čel purpur, zlato, drzá zeleň. Než veřejný ne- úspěch pravého umělce není ještě tragedií, t začíná, jestliže se básník ztratí sám sobě. jestlíže pozbude víry v sebe, schopnosti za- chrániti ze všech vln a ztroskotání své tvůrčí já. Otto Ludwig nezůstal ušetřen ničeho z to- ho: jeho umělectví bylo zachváceno těžkou a smrtonosnou chorobou, kterou R. M. Meyer trefně přirovnal k nemoci, ztrávivší jeho lid- stvi: „Hrozný neduh, jenž mu užíral život, byl symbolické povahy: nemoc spodní části jeho těla žádala si pohybu, jejž zehromlé nohy od- píraly. Stejně bylo i s básníkem: nemohl tvo- řiti, ježto příliš hloubal; nenacházel v hlou- bání úkoje, ježto příliš silně se hlásil tvůrč Vedle umělce, kypícího kvetoucí plnost a intuiční mocí života, tajil se v něm přísný kritik, jenž podvazoval s krutou neuprosnost pud.
Ott Ludwigův Otta Ludwig R M Meyer Německo
12 article
básníkovi stále křídla, jenž zamítal každý ná- črt jako nedostatečný, každou koncepci jako prozatímní, každou inspiraci jako vadnou. Tento kritik, vyzbrojený velkou znalosti lite- ratury, schopnosti přejemné analysy, geniální tuchou umění, které přišlo o čtvrtstoletí po- zději, odňal poctovi veškerou sebedůvěru. otrávil mu zdroje realistické bezprostřednosti. umrtvil jeho fantasii. Do šestatřicátého roku se Otto Ludwig hledal, experimentoval a rostl na vzorech, které postupně překonával a od- hazoval, čerpal vláhu z rodné durynské půdy. přehodnocoval jak romantické tak mlado- německé zásady v dramatě a v novelle. Ko- lem roku 1848, jehož převraty odsuzoval, pro- budil se v Ludwigovi plný a čistý pramen básnické tvořivosti a zurčel a plynul asi osm roků; tehdy stvořil Ludwig svá obě klasická dramata „Dědičného polesného („Der Erbförster“) i „Makabejce“, tehdy vy- kvetl jeho epický keř třemi vzácnými růžemi. temně rudým arcidílem novellistiky „Mez nebem a zemí“ („Zwischen Himmel und
Otta Ludwig Ludwig Makabejec Zwischen Himmel
13 article
Erde“) a růžovými poupaty na trnité větévoe humoristického rozmaru, sesterskými povíd- kami „Veselíček“ („Dic Heiterethei)a „Z bláta do louže“ („Aus dem Regen in die Traufe“). Ale pak přichází doba tragické problematiky: Ludwig začte se s vášní prak- tického esthetika a s porozuměním důmysl- ného kritika do Shakespeara, jejž si povýší za kanonické měřítko pravé dramatičnostia jímž nepřetržitě měří sebe sama. Cítí, že mnohých podstatných rysech se Shakespea- rem nesouhlasí a odsoudí se v zápětí pro ně; jest stále nespokojen se svými plány a zatím co v jeho zamilovaných sešitech vzrůstají sub- tilní „Shakespearovské studie“, zů- stávají jeho díla pouhými náčrtky. Ni jedno nedozrálo: přísné nůžky učeného a nelítost- ného zahradníka přestřihly mnohou větev, ob- sypanou květy, ježto se theoretik obával, aby nebrala mízy kmeni, který sám konečně též vzal za své. Tak německá literatura byla při- pravena o novou realistickou tragedii Vald- štýnovu i o drama Marie Stuartky; tak zů- stala skizzou dramatická báseň o Gracchovi i o Bedřichu Velikém — a vděčná látka
Ludwig Shakespeare Marie Stuartka Gracchus Veliký Veselíčko Dice Heiterethei Aus Erde
14 article
„Anežky Bernauerové“, kterou se zabýva Ludwig asi třicetkráte a kterou známe z pěti různých zpracování, vychladla pod chvějící se rukou poety, aniž byla skutečně proměněna v celistvé drama. Kritická reflexe, která ovšem dala německé literatuře dva svazky hlubo- kých studií o dramatických principecha břitkých posudků soudobého divadla i nedo- cenitelných, byť zlomkovitých poznámeko Shakespearovi, zahubila básníka. Zrcadle zradilo život, a analysa zničila sílu. Bylo by však krajně nesprávno a nespra- vedlivo, kdyby se z tohoto poznání o organi- cké chybě v umělecké bytosti Ludwigově které němečtí kritikové rozvádějí až do nej- subtilnějších odstínů, vyvozoval odsudek neb i podceňování Ludwigova díla; spíše jest tu podnět, aby se každý čtenář poklonil přísné vážnosti, charakterní kráse, beohledné kázn tohoto úzkostlivého umělce a líbezného člo- věka. V době, kdy Ludwig tvořil svých pět mistrovských děl. byl však básníkem z boži milosti, jakých jeho doba neměla nazbyt.
Bernauer Ludwig Shakespeare Ludwigův
15 article
Jsou hlasové, kteří staví výše Ludwiga jak vypravovatele než jako dřamatika; nelze zce- la souhlasiti s tímto názorem krajně odchyl- ným od jeho vlastního přesvědčení. Obě po- vídky „Veselíček“ a „Z bláta do lou- že“ jsou po svém způsobě kusy klasické: hutná a pevná kresba lidových postav duryn- ských, která mi leckdy připomíná charakteri- sační umění „Kreseb z Ještědí“ neb „Prosté mysli“ naší Karoliny Světlé, živá a teplá mal- ba domácího, prožitého a promilovaného pro- středí, úžasně sytá individualisace řeči. realismus jadrný a mužný jsou tu postaveny do služeb rozmarné grotesky, povýšeného hu- moru, ale i nevtíravé didaxe... cosi z klasi- ckého kouzla povidek Kellerových leží n obou číslech. Velkým uměním v pravém slova smyslu příběhy ty přece nenazveme; čestné to označení přísluší však nesporně Ludwigově novele „Mezi nebem a zemí“. O ní platí snad v nejvyšší míře slova, jimiž F. X. Šalda charakterisoval svého milovaného Ludwiga:
Ludwig Karolina Světlá Kellerův Šalda Ještědí
16 article
„Malý, sevřený je rámec jeho prací, ale vše- cko, co do tohoto rámce vložil, je sama láska a něha oka a oddanost a stesk srdce.“ Jsem na rozpacích, čemu bych se měl dříve obdi- vovati v tomto novelistickém arcidíle. Zda mluvě, která od hutné věcnosti odborného za- svěcení povznáší se až k oblačné vznešenosti. Zda psychologické introspekci, která proniká až k nejvzdušnější tuše utajených myšlenel a která svou drobnohlednou analysou odha- luje samy duševní prabuňky. Zda drsné a pří- kré síle, s níž vyvolány tři úzce zpřízněnéa přece krajně odchylné povahy mužné, či něze s jakou zbásněna hrdá a jemná, cudná a vášni- vá postava ženská. Sotva jsem okouzlen jisto- tou, v níž přimrazil realistický objektivismus básníkův životní okruh maloměstské rodiny pokrývačské někde v Durynsku, již se od- dávám obdivu úžasné ekonomii, s níž zapial do úzkého rámce malých osudů celé lidství. A konečně si přece vždy řeknu: ten poeta. jenž dovedl takto zachovati rovnováhu mezi nebem a zemí, mezi krásou božího řádua pravdivostí lidského srdce, jest čímsi více než pouhým spisovatelem, pouhým umělcem; toť především půvabný a dokonalý člověk velké mravní kultury, klasik ne pouze na stupnici literární, nýbrž i v oblasti ethické.
Durynsko
17 article
Nazval jsem povídku „Mezi nebem a ze- mi“ novelistickým arcidílem, arciť nikolivv tom primitivistickém smyslu, jejž mu dává dnešní novoklassicistická krasověda; ta by nesporně Ludwigovi upírala titul mistrovského novelisty, vytýkajíc mu přemíru dušemalby, nadbytek popisu, upřílišenou anatomii citů. Ale toto arcidílo novelistické prozrazuje všu- de dramatika, nejvíce snad v hospodárné stavbě a v tragickém pointování některých vrcholných výjevů. Dramatikem a především dramatikem se Otto Ludwig vždy cítil a ve chvílích, kdy nedůvěra mu nepodvazovala úsudek, neklamal se o tom, že ve svém tvo- ření nese velký kus zodpovědnosti za vývo dramatu německého. Odtud jeho příkrý a jedi- nečný odpor k Schillerovu reflexivnímu idea- lismu, jeho prudká polemika protitendenční povrchnosti dramatiků mladoněmeckých, jeho přísně kritické stanovisko k dialektice tra- goedií Hebbelových, od nichž se Ludwig le- čemu naučil, ale v nichž pohřešoval, a do- jista leckdy právem, bezprostřednost a teple barevnou konkretnost. Ludwig mnoho uvažo- val o možnostech moderního dramatu a do- spěl závěrů, které se zcela případně poklá- dají za proroctví Ibsena: Kladl důraz na jedno- duchou látku, na omezený počet postav ostře kontrastujících, na dějovou krajní soustředě- nost, na nepřímou charakteristiku, na pečlivý odstín řečí, nálad; již jemu mělo drama býti v podstatě pouhou katastrofou, která by co nejpozorněji byla motivována charaktery i si- tuacemi.
Ludwig Otta Ludwig Schillerův Hebbelův Ludwig le Ibsen
18 article
Na rozdíl od schillerovských idealistů od naturalistů nazýval se Ludwig sám reali- stou, který podává děje typické, dějící se vždy a všude, a v tomto dramatickém realismu bý- vá spatřován jeho vlastní význam. Formuloval bych Ludwigovo vývojové postavení ještě ji- nak. V době uměleckého nacionalismu, jehož jeden (záporný) pól značí dramatika mladoně- mecká se svou vnějškovou tendencí, a druhý (kladný) pól představuje geniální dialektik Hebbel, zdůraznil Otto Ludwig, že drama jako každé dílo umělecké vzniká z básnického in- stinktu a ze životní intuice, tedy z kořenů ir- racionálných. Dle proslulé zpovědi umělcovy Ludwig při tvoření nejprve prožival hudební, potom barevnou náladu, z níž se mu nořily postavy v charakteristických situacích: k po- stavám a k výjevům, jež jej takřka měly v mo- ci, hledal teprve potom ideu, dotud utajenou za zjevy: snažil se zákon a myšlenku ukrýti za barevnou plností konkretního života. Bás- ník takový mohl, ba musil býti realistou; mohl a musil vytvářeti plastické postavy a živé ob- razy dějové: mohl a musil soustřediti se n vše, co jest charakterové. Takto malebný psy- cholog Ludwig stál proti pádnému ideologovi Hebbelovi; takto mistr dramatického pohybu a pečlivé motivace čelil abstrakci, která dělala z postav loutky v ruce důmyslného režisera- ideologa. V tom ve všem jest Ludwig důstojným žákem Shakespearovým a předchůdcem mo- derních dramatiků, kteří stali se realisty z lá- sky a obdivu, ze kvetoucí plnosti individuální- ho života. Ale zdůrazňuji znovu: Otto Ludwig není tu pouze tušitelem, nýbrž i tvůrcem.
Ludwig Ludwigův Hebbel Otta Ludwig Shakespearův
19 article
Dvě dokončené a provedené tragedie po- tvrzují skvěle Ludwigovu dramatickou theorii durynské drama rozvráceného poctivce „Dč- dičný polesný“ a biblická hra nábožen- ského a národního hrdinství „M akabejci“, tato nesená mohutným dechem Starého záko- na, ono provanuté vůní a šeptem hlubokého. domovského lesa. V komposici nejsou obě díl bez puklin: „Dědičný polesný“ se mění ke kon- ci v klubko náhod, nedorozumění, omylů, a do- konce má nejeden názvuk na neblahé osudové truchlohry: „Makabejci“ mají děj roztržený mezi dva hrdiny a kolísají mezi oslavou zbožné a trpné pokory a apotheosou bezohledného bo- hatýrského činu: o tak přesné stavbě, v nížsi liboval scenický mathematik Hebbel, nebv jaké osvědčoval svou virtuosnost Ibsen, neníu Ludwiga potuchy. Ale živelná síla obou sceni- ckých básní, z nichž první působí jako nejlepší obrazy Leiblovy a druhá jako vášnivě barevná komposice starého Grünewalda, spočívá v té intensitě dramatické charakteristiky, v té sy- tosti psychických předpokladů, z nichž nutně roste tragika, v té plastice, s níž jsou figury seřazeny v celky hybné a barvité. Polesný
Ludwigův Makabejec Hebbel Ibsen Ludwig potucha Leiblův Polesná
20 article
Ulrich, který se stává zločincem jen a jenz vědomí, že stojí v právu a že se mu křivdí jest synthetický typ, jakých není přebytek ani u Kleista, básníka „Michala Kohlhaase“, ani u Hauptmanna, tvůrce „Formana Henčla“, a prá- vě tak Juda Makabejský, prostý a zbožný mstitel a rek uprostřed roztříštěného zástupu nesvorných Židů. Leč postavy Ludwigovy ne- stojí nikdy osamoceně: kolem nich se valí a šumí plný a kypící život a s nepřekonatelným uměním individualisace vybírá Ludwig jeho no- sitele, aby je zaokrouhleně, hybně a teple představil jakožto nutné a zákonné strůjce vlastních osudů. Jeho psychologická škála jest nevyčerpatelná; ženy i muži daří se mu stejně: jsme na rozpacích, zda polesný Ulrich má sví- tivější barvy či jeho líbezná dcera Marie, zda Juda Makabejský jest vypracován mistrovštěj- ším dlátem či jeho až příšerně mohutná matka Lea neb jeho křehounká a jemná žena Thirza.
Ulrich Kleist Michalus Kohlhaas Hauptmann Makabejský Žid Ludwigův Marie Lea Forman Henčl
21 article
Připočtěme řeč, která jen kvete, voní, chvěje se kolotající mízou života, a pochopíme, proč Ludvig s otevřeným hledím a úspěšně bojoval proti básnické technice Schillerově. Ze všech básnických děl Ludwigových. mějtež formu novellistickou či dramatickou. vane mocný a svěží proud mužné opravdovosti a poctivosti, jíž Ludwig člověk i Ludwig umě- lec stejně se vyznačoval. Honosil se, že pýchu, poctivost a vzdor přijal pokrevním dědictvím od svého rodného kmene durynského a nezpro- nevěřil se nikdy tomuto mravnímu imperativu svého rodu. Boj opravdovosti a skutečnostis klamem, se zdáním a frásí byl mu po celý život velkou záležitostí srdce a svědomí: proto od- vrátil se od schillerovského i mendelssohnov- ského epigonství, proto zavrhoval hlučnou, ale prázdnou tendenci, proto nazýval se hrdě rea- listou, t. j. mužem plné, živé, organické sku- tečnosti navzdor honosným idealistům, které pokládal za lidi zevních a skvělých klamůa lesklých lží. Viděli jsme, že si Otto Ludwig sám neprominul ničeho, aby za jakoukoliv cenu vnikl k podstatě skutečnosti lidské a umělecké a že tato chrabrá opravdovost vyžádala si na jeho tvůrčí síle nejdražší oběti. O. Walzel, kte- rý pronikavou antithesí dramatického umění
Schillerův Ludwigová Ludwig Otta Ludwig O Walzel
22 article
Hebbelova a Ludwigova podstatně přispěl k ocenění básníka „Makabejců“, ukázal důmysl- ně, kterak protiklad skutečnosti a zdání („Sein und Schein“), vážený z hlubokých zažitků bás- níkových, poskytuje mu orientační hlediskov hlavních dílech, jak se vrací v kontrastu pro- stého hrdiny Judy Makabejského a jeho pro- radného bratra Eleazara, jak tvoří osu rodinn tragedie rodiny Nettenmaierovy v románku „Mezi nebem a zemí“, kde Apollonius jest pří- mo apotheosou mravní opravdovosti proti po- vrchní prázdnotě „joviálního“ Fritze, jak pro tu opravdovou poctivost bojuje a hyne „Dědič- ný polesný“, když se mu zazdá, že bezpráví faleš, klam kolem něho triumfují, jak v oblast humorné i Dorle, tento nespoutaný „Veselí- ček“, vítězí ve jménu opravdovosti nad t. zv „velkými ženami“ městečka, živitelkami zdání a lži.
Hebbelův Ludwigův Makabejec Makabejský Eleazar Fritz Veselí Sein und Schein
23 article
A pro tuto krásu ethického přesvědčení pro tento hluboký kult opravdovosti a pocti- vosti vábí díla Ludwigova vždy znovu divák a čtenáře, aby se jim oddal cele a bez výhra- dy. Jejich četba, studium, obdiv posilují umě- lecky i ethicky. Kulturní cizina, která sio pravdového Durynčana osvojí, nevyjde s prázd nem ze styku s velkým realistou, jenž měl ne rozlehlé, ale poctivé a skutečné panství básni- cké uprostřed života, vskutku „mezi nebem Arne Novák. zemí“. Lékařství. Voda káranská, její složení a změk čování. Veškerá tvrdost vody z území dolnolab- ského a dolnosojovického činí nejvýše 12 německých, z křídla pak dolno- a hornosojo- vického 13 německých, z nichž 3° připada na trvalou tvrdost, a 8—9 na pomíjející. Voda káranská s vltavskou, jež vytéká nyní ve větší části města, obsahuje vešker tvrdosti 8—12°, trvalé 2—3°, pomíjející 6 9 stupňů. Nynější tvrdší voda způsobi v domácno- stech největších svízelů při praní, neboťs v ní sráží mýdlo.
Ludwigův Novák
24 article
Mýdlo, jež v domácnostech se upotřebuje jsou sodnaté neb draselnaté sloučeniny mast- ných kyselin. Sodnatá mýdla jsou tvrdá (jádro- vé, toiletní atd), kdežto draselnatá mýdla jsou měkká (mazlavá, čili po domácku Schmier) Účinek mýdla při praní a myti jest jednal chemický, jednak mechanický. Rozpustíme-l mýdlo v čisté destilované vodě, dostaneme kalnou tekutinu, neboť mýdlo se vodou štěp na část rozpustnou, obsahující více zásady, na část nerozpustnou, obsahující více mast- ných kyselin. Rozpustná část mýdla při m chání, třepání a mytí tvoří pěnu, jež nečistotu rozpouští a od předmětu neb látky odstraňuje kdežto nerozpustná část mýdla nečistoty oba- luje a odstraňuje. Jsou-li ve vodě rozpuštěny soli vápenate a hořečnaté, tvoří se z domácího rozpustného mýdla draselnatého neb sodnatého nerozpust- né mýdlo hořečnaté a vápenaté, při čem tvoří se na povrchu vody hustá, lepivá ssedli- na. I musí se přidati k vodě tolik mýdla, aby se předem tyto soli srazily, a teprve nadbyt- kem mýdla možno docílití mytí a čistění Ztrácí se tudíž při upotřebení tvrdé vody značná část mýdla. Při mytí tvrdou vodou však nejen že se sráží mýdlo, ale utvořená nerozpustná mýdla, vápenaté a hořečnaté, za- cpou pory kůže a usadí se ve vláknech ple- tiva, čímž zabraňují důkladnému vyčistění Jelikož praní ve tvrdé vodě jest nedokonalé a změkčovati vodu mýdlem stojí značného nákladu, nutno nynější tvrdou vodu před pra- ním změkčovati. Lze pak tvrdost nynější vody odstranit- v domácnosti přidáním sody, louhového ka mínku, čpavku, aneb konečně převařením.
25 article
Nejlacinějšího a nejlepšího způsobu změk čování vody v domácnosti lze docíliti sodou Hospodyně pere jako dříve pomocí mýdle a sody, jedině pořad přidávaných látek poně- kud změní. Doposud rozvařovala sodu s mý- dlem a vodou a směs vlila do ostatní potřebné vody, nyní však rozvaří si sodu i mýdlo zvlášt Do vody potřebné vlije se nejdříve roztok sody, promíchá a po 1/—12hodinném stání přilije se roztok mýdla. Přidáme-li sodu vodě, zakalí se voda od vyloučených látek a můžeme sraženinu tuto cezením přes flane! odstraniti a teprve ku procezené vodě přídati mýdlo. Nutno to však není. Soda může se liti do studené vody, neboť pochod změkčován vody probíhá dobře i za studena, zahřeje-l se však mírně voda smíchaná se sodou, pro- bíhá proces změkčovací hladčeji a rychleji Přidáním sody lze vodu změkčiti až na 0.5 a 1° tvrdosti. Sody musí býti upotřebeno asi na hl. vody 1 kg., čili do hrnce v obchodě známého pod číslem 12 dají se 3—4 dg., na hrnec vody č. 14 se dá 5—6 dg. prodejné sody.
kg
26 article
Bude pak postup prací pro 3člennou ro- dinu asi následující: 1/4 kg. sody se rozpustí v 1 l. vody a z toho čtvrtina až třetina litru vlije se do vody potřebné k namáčení, pro- míchá a po 1hodinném stání přilije potřebné mýdlo. V této vodě se prádlo namočí a po odmočení pak odpírá. Při druhém, případně třetím odpírání dá se opětně do vody napřed 1/—litru rozpuštěné sody a po 1éhodinném stání mýdlo, což se stejně opakuje i při vy- Přidáme-li k vodě nadbytek sody, utvoř se z rozpustného chloridu, dusíčnanu a síranu vápenatého nebo hořečnatého nerozpustný uhličitan vápenatý a hořečnatý, a rozpustný chlorid, dusičnan a síran sodnatý. Rozpustný dvojuhličitan vápenatý a hořečnatý se mění sodou v nerozpustný uhličitan vápenatý a ho- řečnatý, kdežto soda změní se ve dvojuhli- čitan sodnatý, který dalším zahříváním se opětně mění v obyčejnou sodu. Není nutno vodu po přidání sody cediti, ale cezením zí- ská se čirá tekutina, jež pro prádlo jest vý- váření.
kg
27 article
) Z Ludwigovy novellistiky přinesla r. 1898 Ottova „Světová knihovna“ povídku „Mezi ne- bema zemí v překladu A. E. Mužíkově a Hyn- kova „Pestrá knihovna“ r. 1910 novellu „Z dešte pod okap“ (lépe „Z bláta do louže“) v pře- kladu Jar. Vobrubové a Ant. Veselého. „Dědič- ného polesného“ přeložil již 1875 J. L. Tur novský hiodnější. Vtip celé této procedury leží jen v tom. že se přidá do potřebné vody napřed rozpu- štěná soda, kteráž vodu úplně změkčí a po půlhodinném stání mýdlo. Kdyby se do vody dalo ihned mýdlo se sodou, srazilo by se mý- dlo, kdežto přidáme-li dříve sodu, srazíme tím vápenaté a hořečnaté sloučeniny a vodu změkčíme. Ony hospodyně, kteréž dovedou zachá- zeti s louhovým kaménkem, mohou jej s pro- spěchem upotřebiti ke změkčení vody místo sody. Louhovým kaménkem. lze změkčiti vodu až na 0.5° tvrdosti. V obchodě prodává se louhový kamének v kusech nepravidelných, jež na vzduchu vlhnou. Mnohdy však pod jménem louhový kamének prodává se tavená čili ammoniakalní soda ve čtyřbokých hranolech. Tato však roz- pozná se snadno od žíravého louhu, že na vzduchu nevlhne, nýbrž že se rozpadává drobí. Louhový kamének obchodní obsahuje při- bližně asi 40—60 louhu, 40—60% vody, so- dy a různých nečistot. Za 4 haléře se dostane přibližně 60—80 gramů čili 6—8 dkg kaménku.
Ottův Mužíkův Hyn Vobruba Antonín Veselý Tura Ludwigův novellistika dekagram
28 article
Ke změkčení 100 litrů vody káranské jest pak zapotřebí asi 20, nejvýše 25—30 g čili 21/2—3 dkg 40—50ního louhového kamén- ku, velikosti vlašského ořechu. Na 30 litrů vody čili na jeden plný ple- chový hrnec čís. 12 se dá louhového kaménku velikosti velkého lískového ořechu a na 5 litrů vody čili na plný hrnec vody č. 14 nutno dáti 2 kusy, každý velikosti malého lískového ořechu. Tříčlenná rodina spotřebuje tudíž na dvoje až troje praní as za 4 haléře louhového ka- ménku. Změkčování louhovým kaménkem se provádí podobným způsobem jako sodou. Lou- hový kamének rozpustí se ve vodě, roztok přidá ku potřebné vodě, zamíchá a asi po půl- hodinném stání, když voda louhovým kamén- kem se změkčuje, teprve se dá potřebné mýdlo. Při správném upotřebení louhový kamé- nek neškodí, kdežto při jeho nadbytku může se prádlo poškoditi, protože hydrát sodnatý nalézající se v louhovém kaménku, ničí tka- nivo. Přidá-li se louhového kaménku k vodě ve správném poměru, přemění se v něm se nalézající hydrát sodnatý v uhličitan, dvoj- uhličitan, chlorid, síran a dusičnan sodnatý a žíravé vlastnosti jeho vymizí. Změkčuje- me-li vodu louhovým kaménkem, nepřidává- me ku prádlu žádné sody. Prádlo barevné, kteréž nesmi se práti sodě nebo louhu, možno práti ve vodě pře- vařené. Vaříme-li vodu káranskou nějakou dobu. ztratí tak dalece tvrdost, že jest asi 2.5—3 tvrdá, tudíž asi takové tvrdosti, jakou hono- sila se voda vltavská. Prádlo vlněné a koberce můžeme práti mýti ve vodě, do které přidali jsme něco čpavku (ammoniaku, salmiakového lihu).
Lou
29 article
Čpavkem lze změkčiti vodu stejně jako so- dou anebo jako louhovým kaménkem, a jeho přednost jest, že působí jen nepatrně žíravě na prádlo. Vodu změkčíme čpavkem tím způ- sobem, že na 50 litrů vody přilijeme asi 2—3 dkg čpavku a po půlhodinném stání potřebné mýdlo. Za 2 haléře dostane se asi 1—1 1/2 dkg čpavku. Potraviny, jako jest hrách, čočka, čaj a jiné, vaříme ve vodě, kterouž jsme si dříve změkčili jen převařováním. Přidáním chemi- kalií změnila by se totiž jakost vody takovým způsobem, že potraviny v ní svařené by na- byly nezvyklé chuti a jakosti. Luštěníny má- číme nejprve v obyčejné vodě a potom vaří- me ve vodě, kterouž jsme dříve svařili a dali zchladnout. V některých domácnostech jsou zvyklými přidávati při vaření luštěnin sodu. Přísada tato není nutnou, avšak kdo by tak chtěl činiti, stačí na litr vody množství oby- čejné sody velikosti hrachu. Jak z výše uvedené úvahy vyplývá, není změkčování vody káranské v domácnosti pří- liš komplikované a hospodyně může obyčej- nými prostředky sodou, louhem, čpavkem neb převařováním vodu změkčiti. Není tedy zapotřebí kupovati různé pří- pravky, kteréž se nyní pod fantastickými jmény ke změkčování vody doporučují a to tím méně, protože z velké části obsahují oby- čejnou nebo žíhanou sodu, některé pak ještě vedle sody borax a perboraty. Některé ho- spodyně dávají při prádle terpentinovou si- lici, petrolej, parafin, vaselinový olej, borax atd., aby buď špína snadněji se odstranila anebo aby se docílilo bělostnějšího prádla.
dekagram
30 article
Přísady tyto možno i při praní v káranské vodě s prospěchem upotřebiti. K napájení kotlů možno vodu změkčovati vařením, sodou a vápnem, louhovým kamén- kem anebo filtrací přes umělé zeolity. Předhříváním lze vodu káranskou tvrdo- sti 12—13° změkčiti na 2.5—3°. Voda káran- ská obsahuje však značné podíly volné a polo- vázané kyseliny uhličité, je tedy nutno ji za- hřáti na značnou teplotu, aby přebytečná ky- selina uhličitá se ztratila a z rozpustných ky- selých uhličitanů vápenatého a hořečnatého se získaly těžce rozpustné uhličitany vápe- natý a hořečnatý. Předhřívačů různých systémů jest nesčí- slné množství, avšak při káranské vodě dluž- no zavésti takový předhřívač, kde voda b se zahřála asi na 100° Ca v němž by se sra- žený uhličitan vápenatý a hořečnatý mohl za- chytiti. Rychleji než předhřívači se změkčí ká- ranská voda přidáváním sody a vápna. Na 1 m3 vody a 1° tvrdosti pomíjející je zapotřebí 10 gr žíhaného 100%ního vápnaa na 1° tvrdosti trvalé 19 gr kalcinované čili Solvayovy 100% ní sody. Káranská voda obsahuje 19 mlg volné kyseliny uhličité, její trvalá tvrdost činí 2.87 a tvrdost pomíjející 9—10-1°. Na změkčení 100 m* vody káranské se spotřebuje 2.77 kg vápna k neutralisaci vol- ného kysličníku uhličitého, 9 kg až 10-1 k vápna k odstranění tvrdosti pomíjející a 5.32 kg sody k odstranění tvrdosti trvalé. Celkem
Solvayův kg