2
masthead
NARODNÍ LISTY.
3
masthead
9. února 1913. číslo 39.
4
article
ka ta byla předem určena pevným předpisem zá-
kona, odvolal posl. Trojan svůj návrh.
Dále přijala komise předpisy o zaopatření si-
rotků, kteří nemají rodičů; dle včerejšího usnesení
náleží jim stejné odbytné, jaké by dostala vdova —
nemá-li nárok na pensi — při pensijní oprávněnosti
pak konkretální pense, rovná polovině příslušné
vdovské pense. Kdyby však úhrn normálních sirot-
čích příspěvků, který by byl náležel vdově, byl
větší než pense sirotčí, dostane se částky takto pře-
bývající sirotkům jako přídavku k pensi sirotčí.
a to podle počtu sirotků, pensijně oprávněných
avšak pense sirotčí i s přídavky nesmí býti větší.
než by byla celá příslušná pense vdovská. Když by
se vdova po učiteli znova provdala, dostane se dě-
tem po učiteli tom konkretální pense na místě pří-
davků na vychování, pokud na ni mají nárok.
Dále schválila komise předpisy o používáni
bytu nebo požitku příbytečného po zemřelém učiteli
a zahrady nebo pozemků jemu přikázaných, jakož
i o pohřebném, jež ustanoveno čtvrtinou vpočítatel-
ného ročního služného zemřelého učitele a náleží
vdově po něm, po případě dětem, po případě pří-
buzným do 4. stupně; se svolením zemského výboru
může zemská školní rada povoliti pohřebné i ci-
zím osobám, jež učitele ošetřovaly a pohřbily, ze-
mřel-li učitel ten bez dědiců a příbuzných.
Potom schválila komise předpisy o platech
učitelů do pensijní pokladny: učitelé jmenovani
definitivními zaplatí do pensijní pokladny v prvém
roce 20% služného do pense vpočítatelného, a po-
zději taktéž 20% z každého zvýšení služného, z
funkčního a osobního přídavku a z té části přídavku
aktivitního, která se počítá do pense: mimo to platí
učitelstvo do pensijní pokladny v každém dalším
roce 4% svých ročních příjmů, vpočitatelných do
pense.
Trojan
5
article
Dále přijala komise předpisy o vrácení pensii-
ních příspěvků učitelstva a o zvláštních příjmech.
jež se pensijní pokladně přikazují, jsou to zemsk
přebytky školního knihoskladu, interkaláry z míst
uprázdněných a pokuty; ostatek potřebné úhrady
pensijní pokladny musí doplatiti země.
Komise vyřídila ještě V. část osnovy, obsahující
předpisy o úpravě vyučování náboženství a o od-
měnách za ně. Vesměs byly přijaty návrhy zpravo-
dajského komitétu, jež jsou v podstatě tyto: zvlášt-
ní učitelé náboženství na obecných školách usta-
novují se buď s remuneracemi nebo stálými platy;
se stálým platem jen v případě, že vyučování ná-
boženství vyžaduje 16 hodin týdně: zvláštní učitel
náboženství je povinen vyučovati až 22 hodiny týd-
ně; do počtu těchto hodin počítají se i exhorty,a
to každá jako 2 hodiny. Zvláštní učitel náboženstvi
ustanovuje se pro určitou školu, ale může mu býti
uloženo, by také na jiných školách vyučoval nábo-
ženství, a to až do plného počtu povinných hodin.
Místa zvláštních učitelů náboženství systemisuje
zemská školní rada, jež rozhoduje též o tom, do-
stane-li se jim remunerace nebo stálého platu. Stále
platy zvláštních učitelů náboženství jsou stejné jako
ostatních učitelů, remunerace zvláštních učitelů ná-
boženství nebo světských učitelů, vyučujících nábo-
ženství, vyměřuje se částkou 80 h na školách obec-
ných a částkou 100 h na školách měšťanských ročně
za jednu týdenní hodinu. Částka ta se dvakrát, a to
po každém 10. roce zvyšuje o 10 K: základem re-
munerace duchovenstva ve správě duchovní i svět-
ského učitelstva je peníz 1 K 80 h za každou ho-
dinu, ve které se vyučovalo.
Ježto celá předloha čítá 130 paragrafů, zbývá
komisi vyříditi ještě 35 paragrafů vlastní osnovy
zákona o úpravě učitelských platů. Pak následuj
ještě dodatky.
6
title
Politický přehled.
7
article
Země české.
Země české.
„Panslavísmus“.
8
article
V II. svazku 1. sešitě berlínské „Zeit-
schrift für Politik“, vydávané pro politiku
s hledisk vědeckých, vyšla zevrubná kritická
a historická studie říš. posl. dra. Zděnka To-
bolky pod titulem „Panslavismu s“.
Úvaha obsahuje v prvním svém oddílu
Vývojpanslavistické myšlenky,v
kapitole 1. Panslavismus před vel-
kou francouzskou revolucí, odnáší
se k středověkým prvopočátkům myšlenky slo-
vanského uvědomění v X. století, v 2. kap.
Vliv idejí francouzské revoluce
na panslavismus vykládá význam Do-
brovského, Durycha, Japelje, Jungmanna, Ko-
pitara, v 3. Myšlenka slovanské vzá-
jemnosti pod vlivem snah o něme-
ckoujednotu dochází na Šafaříka, Kollára,
Gaje, Pavloviče, Holého, Štúra, Smoléra, Scez-
něvského, Kostomarova, Sevčenka. Ve 4. Če-
ská oposice proti Kollárově slo-
vanské vzájemnosti zevrubně projed-
nává se postavení Havlíčkovo ke Kollá-
rovi, načež v drobnějších kapitolách pojednává
se o slovanské vzájemnosti u Bulharů, Poláků
a zvlášť široce pak v kap. 7. Myšlenka
panslavismu a Rusové projednáni no-
sítelé myšlenky vzájemnosti v národě ruském
Bronevskij, Karazin, Kajvarov,
Durych
Japelj
Jungmann
ko
Šafařík
Kollár
Gaj
Pavlovič
Holý
Štúr
Smolér
Scez
Kostomarov
Sevčenko
Kollárův
Havlíčkův
Bulhar
Polák
Rus
Kajvarov
Zeit
9
article
Rumjancev, Karamzin, Keppen, Po-
godin, Lamanský, Lopatin. Volodi-
mirov. V tomto odstavci vymezuje autor po-
jetí slovanské myšlenky, jak k němu dospěl
pokrokoví Rusové, zejména pokud se týče ře-
šení polského problému:
„Chtěli by z Ruska učiniti slovanský stát nejen
co do zahraničné, nýbrž i co do vnitřní poli-
tiky. Proud tento zove se neoslavismem.
Neoslavismus znamená však toliko v Rusku něco
nového a jest reakcí proti snahám staršího směru
ruského, který nedovedl si představiti pod slovan-
skou vzájemností, leč poruštění a přestoupení ku
pravoslaví. Ostatní Slované dospěli k názoru po-
krokových Rusů již dávno. Přesvědčení, že slovan-
skou vzájemnost uskutečniti lze jenom na základě
naprosté rovnosti a svobody všech slovanských ná-
rodů, rozšířeno bylo především v Čechách, jak jsme
již dříve dovodili, od r. 1848.
Rumjancev
Karamzin
loupen
Lopatin
Rus
Slovan
Rusko
Čechy
10
article
Druhý díl Tobolkovy studie podává histo-
ricko-kritický přehled slovanských sjezdí
pražského (1848), moskevského (1867) a slo-
vanských konferencí počátkem 20. věku. Zá-
věrek, věnovaný této poslední kapitole, zmi-
ňuje se o známém díle „Slovanstvo
obraz jeho přítomnosti a budouc-
nosti“, vzniklém z nového slovanského hnut
tohoto století r. 1912. Autor lituje, že se vy-
davatelé jeho omezili pouze na kulturní otáz-
ky Slovanstva a že hospodářské otázky ve
smyslu pražských přípravných konferencí do
svého programu nepřevzali. Píšet:
Vydání díla „Slovanstvo“ dokazuje, že se
slovanská vzájemnost počíná v čin vtělovati, do-
kazuje však také, že Slované v otázce slovanské
vzájemnosti utkvěli na kulturním poli a že slovan-
ská vzájemnost až dosud jest záležitostí především
slovanského učeneckého světa.
Tím vysloveno také stanovisko celé práce
Tobolkovy, jejímž účelem jest na základě po-
drobných českých prací autorových, poučit
forum světového časopisu ebrlínského o otázc
začasté zúmyslně před světem zatemňované.
Tobolkův
Slovan
11
article
„Zneužití mocí úřadní“.
Nesmírný poprask tropí v krajinských listech
německých Šchulverein s historkou, která se při-
hodila v Plzni jeho zásilce, adresované: „Deutsche
Privat-Volkschule in Pilsen, Bhm.“. Zásilka zaslána
totiž do Vídně zpět s poznámkou, že adresát listo-
nošům v Plzni neznám. Jest očividno, že postup
tento jest naprosto korektní, neboť adresa na sou-
kromníka má býti vždy zevrubná, aby se vyhnulo
všem omylům. Jestliže z této příčiny spílá Schul-
verein poštovním úřadníkům a listonošům plzeň-
ským, chová se jenom podle zpupné velkohubosti
druhé, vlastně první přirozeností pánského náro-
da. Když poštovní úřadníci němečtí vracejí české
dopisy se zevrubnými adresami, připojujíce
drzé poznámky o nesrozumitelnosti a „neobvyklo-
sti“ českého jazyka a přelepují je nacionálními
markami Bundů — to je patrně výkon úřadní po-
dle německé pragmatiky.
Bhm
Bunda
Plzeň
Vídeň
Deutsche Privat
Volkschule in Pilsen
12
article
Z Moravy.
Morava
13
article
7. února 1913.
14
article
(Dr. Bulín kandidátem pro sněm.)
Hrubá střelba už z tábora lidovo-pokrokového
začala — ale nejhrubšího kalibru použilo se proti
těm, kdož nejsou v milosti orgánu z Rudolfské ulice
č. 6. Jednou dostane severomoravský mladočeský
redaktor, po druhé odnese to ostravský Skýpala.
jindy zase docent dr. Hodáč a hlavní houfnice je
namířena na dra. Bulína. Dr. Bulín má troufalost
věru velikou. Měl již odvahu jako poslanec říšský
— nesouhlasiti s politickými avanturami dra.
Stránského. Byl dán na index, začalo se o něm
povídati to, co je nejhorším obviněním u nás na
Moravě, že je totiž klerikálem. Rozumí se, že to
není pravda. Dr. Bulín má však ještě další zločin.
On uchází se o zemský mandát — bez dovolení
dra. Stránského a dokonce ve skupině, kde Strán-
ský chtěl kandidovati sám. Ta smělost musí býti
ztrestána a to tím více, že dr. Bulín měl odvahu
podati na orgán z Rudolfské ulice žalobu jménem
napadaného českého úřadníka. Je známo, jaksi
pání pisatelé zprávy té pomohli: nepamatovali se.
že tu lokálku psali. Dr. Bulín řekl o takovém žur-
nalismu ostrý úsudek — a proto je „počestným ad-
vokátem“, jenž je smýkán způsobem, který každý
slušný člověk, i je-li jinak Bulfnovým protivníkem.
odsuzuje. A poněvadž by střelba z Rudolíské ulice
nepostačila, zřídila se domněle filiální nadávac
stanice v Jihlavě, odkudž se dnes orgány západo-
moravské munící proti dru. Bulínovi zásobují.
Bulín
Skýpal
doktor
Hodáč
Stránský
Bulfnův
Rudolfský ulice
Morava
Rudolíský ulice
Jihlava
15
article
Věc je tak průhledná, že ji dobře voličové skupiny
třebíčské pochopí a poznají velmi snadno, odkud
jde ten volební kal a ta volební špína. Voličové se
diví jednomu: dr. Stránský dá se vyhlásit za kan-
didáta městskou radou ve Vel. Byteši a Tišnově
a politickým spolkem v Novém Městě, kde to asi
s městskou radou dobře nejde. To je v pořádku —
ale když politický spolek třebíčský, městská rada
tamže a v Náměští prohlásí za kandidáta dra. Bu-
lína — ten postup je nesprávný, to jsou konser-
vativci atd. atd., krátce to jsou špatní lidé, kteří
zasluhují výprasku. Dr. Bulín je ostřílený politik
jehož neopustí klid ani vůči sebe sprostším nájez-
dům těch, které Morava pomalu a očivtdně odsta-
vuje. Sebe větší teror dnes již nezabrání tomu.
aby se slušní lidé a to svobodomyslní, seskupil
Stránský
doktor
Bulín
Vela
Byteš
Tišnov
Nový město
Morava
16
article
k práci ve prospěch české svobodomyslné Moravy
kterou nebudou zaprodávati klerikálům, jako kdysi
učinil veliký politik veliké linie za mandát, zra-
div ji P. Holbovi a dru. Koudelovi, aby ovšem po-
tom jim vynadati dal za to, že ho tonoucího za-
chránili. Brát jednou mandát od kleri-
kálů a vyhlásit sociální demokraty
za škůdce národa, a po druhé od soci-
álních demokratů a vyhlásit kleriká-
ly za zrádce národa — je sice prohnaná chy-
tristika, ale není to pokrokovost, kterouž se nej-
více ohání dnes strana lidovopokroková.
P Holba
Koudela
Morava
17
title
Rakousko-Uhersko.
RakouskoUhersko
18
article
Národní milice v Haličí.
Národní milice v Haličí.
Měli jsme několikrát příležitost refero-
vati o přípravách polských radikálných stran
k novému povstání proti Rusku. Zvláštn
ústřední výbor některých socialistickýcha
demokratických stran polských sbírá pří-
spěvky na polský válečný fond, z něhož se
mají platiti výlohy na vycvičení lidu ve zbra-
ni, aby byl připraven k novému boji proti Ru-
sku. Poněvadž Kolu polskému se zdálo pová-
žlivým, svěřiti takovou bojovnou činnost taj-
nému výboru, ale proti všeobecné bojovné ná-
ladě, která zachvátila v Haliči všechny pol-
ské kruhy, kromě konservativců, na odpor se
postaviti nechtělo, svěřilo dozor a vrchní ve-
dení této bojovné nálady Národní radě, která
skutečně utvořila zvláštní komisi, jež má pe-
čovatí o vytvoření jakési milice z oněch ha-
ličských Poláků, kteří nejsou vázáni službou
vojenskou. Tak jsou nyní v Haliči dva výbory
které pečují o vojenský výcvik lidu: onen
starší tajný výbor a komise Národní rady
polské.
Polák
Halič
Rusko
národní rada
19
article
„Poln. Korresp.“ uveřejňuje nyni zprávu
o organisaci komise při Národní radě. V čele
komise, která má asi 70 členů, stojí předseda
Národní rady ryt. Cienski. Komise dělí se
v pět odborů. V prvém odboru, zvaném „vá-
lečná pohotovost“, je předsedou starosta pol-
ského sokolského svazu Fr. Fišer. V čele
finančního odboru stojí posl. dr. Adam, v če-
le tiskového odboru dr. Milewski, čtvrtý
odbor má účel vzdělávací a pátý má hájiti pol-
skou pozemkovou državu. Komise Národn
rady organisuje mládež ve městech i na ven-
kově. Ve městech tvoří se sokolské a junácké
(skautské) družiny, ve vsích „Bartošovy houf-
ce“. Všechny tyto družiny konají vojenská cvi-
čení, zatím prý bez zbraně. V témž smyslu.
jako komise Národní rady, pracuje také stálí
tajný výbor radikálných skupin, který orga-
nisuje hlavně dělníky, tvoře mezi nimi dru-
žiny střelecké a mezi sedláky střele-
ckélegie nebo selské houfce.
Poln
Fišer
doktor
Adam
Milewský
rada
Bartošův
Francie
národní rada
ský sokolský svaz
20
article
K tomuto referátu dodává „Poln. Korr.“
že vojenská lidová organisace v Haliči nemá
rázuútočného a nemá také za účel způ-
sobiti nějakou mezinárodní zápletku. Naopak
i radikální strany prý tvrdí, že nepomýšlejí
na povstání v žádném státě. (Starší resoluce
přijaté v Zakopaném a v redakci „Kur. Lwow-
ského“ mluvily ovšem jinak! Pozn. red.) Běži
prý jen o organisace osob, schopných k vo-
jenské službě, tedy o ruch, který podle vzoru
francouzských žákovských batalionů a angli-
ckých skautů pronikl už do všech zemí. Polá-
ci, kteří vždycky vynikali vojenským duchem
chtějí i nyní pěstovati vojenské ctnosti a státi
se činitelem, který by se v případě meziná-
rodní zápletky mohl státi silou, rozumí se
vždycky v duchu dokonalé loyality
k monarchii habsburské.
Příklad polský působil však také na
Ukrajince, kteří po způsobu polském organi-
sují vojensky své příslušníky v Haliči a Bu-
kovině. I v krajinách maloruských možno prý
nyní pozorovati na všech vojenských cviči-
štích a jiných vhodných prostorech mladé mu-
že, konající vojenská cvičení, vše to ovšem
s vědomím a svolením úřadů.
caru.
Poln
Ukrajinec
Halič
Zakopané
22
title
Posel od černohorského krále k ruskému
23
article
Asi týden tomu, co z Cetyně odjel do
Petrohradu ruský vojenský agent gen. Pota-
pov. Účel jeho cesty byl tajen. Nyní se doví-
dají „Birževyja Vědomosti“, že jel jako posel
od krále Mikuláše k caru Mikuláší, aby mu
vyložil, že Černá Hora bez Skadru nemůž
být a že jeho nabytí je podmínkou dalšího
trvání Černé Hory.
Mikuláš
Mikulášet
Petrohrad
24
article
Král Mikuláš už před tímto poselstvím
učinil pro evropskou veřejnost prohlášení té-
hož smyslu. Pravil, kdyby Černá Hora nedo-
stala Skadru, že se dobrovolně spojí v jeden
stát se Srbskem. Že by černohorský krá
skutečně tak učinil, kdyby byl diplomacií do-
nucen, o tom nelze pochybovati, neboť by
provedl pouze to, co již na počátku jeho dlou-
hého panování bylo jeho ideou a o čem se
pevně smluvil s tehdejším knížetem srbským
Michalem.
Hrabě Berchtold a vídeňská žurnalistika
potřebují Skadru a jiných měst severní Alba-
nie pro příští velkou Albanii, jejímž úkolem
bude bránit, aby se neutvořilo velké Srbsko
když ale Rakousko utiskne Černou Horu tak
že jí učiní další státní trvání nemožným, s ta-
ne se vlastním přičiněním Rakou-
ska to, čeho se bojí a co zažehná-
vá: slitím Černé Hory se Srbskem Veliká
Srbije bude uskutečněna.
Mikuláš
Michalus
Berchtold
Skadr
Černá Hora
Srbsko
Albánie
Rakousko
25
article
Ještě vídeňská aféra Rusa Alěchina.
Ruská byrokracie je v Rakousku pověst-
ná, ale rakouská v Rusku neméně. V Rusku
žasnou nad bezkonečnou psavostí rakouských
úřadů. Inž. Alěchin udal „Novému Vremeni“
že bezvýsledné jeho vyšetřování při zemském
hrdelném soudě ve Vídni vedlo k popsání 260
archů papíru. V tyto protokoly byla zanesena
všecka jeho životopisná data, ale nejen jeho.
nýbrž i jcho rodičů, ženy, dědečka a babičky
s obou stran, a také všech ostatních blízkých
příbuzných. Protože všecky tyto rodinné po-
drobnosti nepodaly důkazu, že by Alěchin byl
vyzvědačem, soudní vyšetřovatel několikrát
mu radil, aby se dobrovolně přiznal a jmeno-
val své spoluvinníky, což by značně mohlo
zmírniti rozsudek nad ním, jenž jinak může
znít i na šibenici. Inž. Alěchin rád by byl
vyhověl dobrému dru. Šaupovi, jenž ho vy-
šetřoval, ale nemohl se ani přiznat, ani spolu-
vinníky jmenovat když na vojenské vyzvě-
dačství vůbec aní z daleka nemyslil. Aby ho
přes to povzbudil, soudní vyšetřovatel dal mu
tuto klasickou odpověď: „Vyzvědačstvímv
Rakousku nazýváme každé nabývání zpráv o
Rakousku.“ Na to inž. Alächin, nyní že roz-
umí, proč byl zatčen, neboť podle pověděné
definice každý cizí turista, přijede-li do Ra-
kouska, může býti pokládán za špehouna.
Jinak p. Alěchin nemusí litovati svého
vídeňského dobrodružství. Od rakouské vlády
dostane 5000 K náhrady a ruské ministerstvo
komunikací ho povýšilo a přeložilo ze Sibiř
k jihoruským drahám.
Rus
Alěchin
Šaup
Ing
Rakousko
Rusko
Vídeň
Alächin
Sibiř
26
article
Otázka uníversitní profesury dra. Verguna.
Dr. Vergun v „Novém Vremeni“ opra-
vuje, co napsala „Rěč“ o tom, proč ho petro-
hradská universita nepřipustila k magisterské
zkoušce. Píše: Ačkoli jsem nevystudoval vy-
sokou školu v Rusku, jako doktor filosofie
vídeňské university mám podle ruského univ.
statutu plné právo, abych byl připuštěn k ma-
gisterské zkoušce v Rusku. Historicko-filolo-
gická fakulta petrohradské university neode-
přela toho haličským Židům, ale uznala za
dobré odmítnouti mně, haličskému Rusovi
Ostatně fakulta odmrštila mne bez udání ja-
kéhokoli důvodu. Také není správné, co
„Rěč“ napsala o tom, že i ve Vídni se mi pro-
fesura nezdařila. Na doporučení mého učitele
akademika Jagiče filosofická fakulta vídeňské
university zvolila mne za lektora ruského ja-
zyka a literatury, ale rakouské ministerstvo
osvěty mne nepotvrdílo z té příčiny, že jsem
jako panslavista byl posazen do rakouského
žaláře a kromě toho nechtěl jsem se vzdáti
spolupracovnictví v „Novém Vremeni“.
Důvod rakouského ministerstva osvěty
jest i pro nás velmi zajímavý. Pro vědecké
i politické kruhy naše bylo by velmi poučno,
kdyby dr. Vergun veřejně prohlásil, kým a
v jaké formě byla mu poslední podmínka
oznámena. Také by bylo zajímavo dověděti
se, klade-li rakouské ministerstvo kandidátům
universitní profesury podobné podmínky často
a jakou soukromou kvalifikaci kromě věde-
cké kandidát univ. profesury ještě musí míti
aby byl vídeňským ministerstvem osvěty po-
tvrzen.
Volba starosty v Moskvě.
Bělokamenná Moskva provádí zátoč
levo se vší důsledností. Při posledních volbách
do hosudarstvenné dumy zvolila jen kadety
doktor
Vergun
Rus
Nový Vremit
Rusko
Vídeň
Moskva
Jagič filosofický fakulta
27
article
zbavila tak dumu vynikajícího okťabristského
politika A. J. Gučkova, při nyněších vo
bách do městské dumy (rady) zase podala v
prospěch pokrokového kandidáťa na sťolec
starostenský o 5 hlasů více než ve prospbe
dosavadního, „hlavy města“, N. J. Gučkov
Podle ruských zákonů mohla však vláda ae
oběma kandidáty vybrati si osobu sobě příjem-
nější, rozhodovat tedy ve prospěch N. J. Guč-
kova proti knížeti G. E. Lvovu. Ale tomato
rozhodnutí, které by ovšem mělo neblahý vliv
na městskou samosprávu, předešel N. J. Guč-
kov tím, že se kandidatury definitivně vzdal.
Kandidatura knížete Lvova vzbuzovala jistou
dobu v Moskvě rozpaky, poněvadž kupeck
a průmyslová Moskva nyní vede ostré tažení
proti odumírající šlechtické Moskvě, ale m
konec přece z politických příčin zvítězil kníž
Lvov nad kupcem Gučkovem.
A J Gučkův
N J Gučkov
Gučkov
Guča
Lvov
Moskva
29
article
Generální zpověď polsko-ruská pokračuje.
Na obou stranách častěji ozývají se hlasy, vo-
lající po nápravě. Zaznamenáváme tenáokrátu
polský hlas Boleslava Koskowského, kte-
rý v „Kurjeru Warszawském“ začal zpovídai
Rusy z jich slovanské politiky. Činí to s váž-
ností a důkladnou přípravou. Vytýká Rusům.
že ani v dnešní době rusko-germánského na-
pětí nedovedou zaujati správné stanovisko
Němcům a pod útokem proti germanismu oby-
čejně myslí jen Rakousko. Slovanům takové
ohraničení pojmu „Drangu“ nedostačuje. Slo-
vané vědí, že v Rakousku německý žival ne-
tvoří od několika desítiletí rozhodujícího č-
nitele, že mají-li dnes ještě rakouští Němci vliv
větší, než odpovídá jich počtu a kulturní síe
děkují za to jediné sousední říši, a co se týče
balkánské expanse, zde vystupuj Rakouskove
značné míře jako německý exponent. Tudí
„německé nebezpečí“ pro slovanský celek l
prý ne v Rakousku, ale v Německu.
Rusové obyčejně na to zapomínají; jes ve
světlých chvilích i Menšikov z „Nového Vre-
mene“ chápe, že svobodné Polsko mezi kn-
skem a Německem bylo by pro Rusko vý-
hodou. Obyčejně ruská politika slouží Něze-
cku nebo přímo favorisuje německý živelv
Polsku a na Litvě. Ruskou politiku v Polilr
řídili více —manni, —dorffi, —hardti a —rvt-
gové než —ovi a —ovští! Za takových ponkl
rozmohl se v království Polském živel a-
mecký tak, že tam tvoří 5 proc. obyvatelat
(450.000), kdežto v Haliči, tedy v „německín
státě, tvoří Němci jen 1.1 proc. I v novýk
předlohách proti zakupování země Neruryv
pohraničních guebrniích Němci, neruští pod-
daní, jsou postaveni na roveň Polákům, ruským
poddaným. (Němci z besarabské gubernieji
si zaručili protekci nacionalistického
poslance, aby proti ním zákon nebyl obrácen)
Prusko, stát Slovanům nejnebezpečnější, vzro-
stlo pod protektorátem ruským.
Koskowský
Rus
Němec
Menšikov
Polák
Rakousko
Německo
Polsko
Rusko
Litva
Halič
Prusko
polskýruský
Slovan bezpečný
30
article
Mluví se dnes o historické chvíli obratl
v polské otázce. P. Koskowski je pessimiston
Soudí, že nikdo v úřadním a vlivném Rusku
na „slovanský“ obrat nemyslí. Viděli prý jsme
před lety, jak se chovají k polské otázce oficiál.
ní kruhy, když jsme byli svědky fiaska neosle-
vismu. Ruská reakce, síla dosudvelíká, sskse
álná, dědičná, cítí se bližší k Němcům než ke
přátelské Francii. Na poli theoretickém občan
vidíme kn. Trubeckého nebo Struveho, usile-
jících o spravedlnost pro Poláky, ale v prarl
komu jde o polskou věc?
V jiném článku p. Kosowski takto určuje
poměr polský k Němcům: „Co se týče polski
úlohy v boji s Němci, opožděně nám v (é ví
dávají Rusové lekce. Od počátků historickéh
Polska zadržujeme na sobě, jediné na soli
strašné břímě německého pudu na východ. !
těch bojích byly Plovce, byl Grunwald, aleží
více bylo krvavých poražených a vyrvaril
předních stráží, a to proto, že za námi nebilo
„slovanské solidárnosti“, že germanismus ne
považovali v Rusku za nepřítele všeho pv
mene slovanského, jak teď píše „Goloe
Moskvy“. I po diplomatických porážkách Gn-
čakova, zaviněných Pruskem, následovaly akty
prospěšné Němcům. „Vzájemné pojištění“ znlí-
ště na polském základě stalo se příkazem po-
litíky rusko-německé. Zůstaneme tudíž jako
dříve v boji s Němectvem osamoceni, jsosce
podporováni jen z daleka, poněvadž v jinjc
podmínkách, šťastnými ve výběru obrannýcl
Němec
Trubecký
Struve
Polák
Kosowský
Rus
Grunwald
Gnaeus
Rusko
Francie
Polsko
Prusko
Goloe Moskva
31
article
zích soudruhů nenazýván jinak, nežli »řá-
dem všiváků«.
Řády měly všelijakou neplechu na svě-
domí. Nejen studující to odnášeli a ústavy
Také občané, obce a města trpěla. Spolkář-
ská bujnost zpychlé mládeže ohrožovala vše-
chen veřejný řád. Úřady zakročovaly. Nepo-
mohlo však mnoho-
— Vždycky se najde bohatší student
má své přátele, kuratorium nebo zeměpán
mohou vydávat výnosy jaké chtějí, mohou
vyšetřovat i tresty ukládat. Všecko jen při-
spívá k většímu »renomé« řádu . ..
Časem studentské spolky na německých
universitách byly vládami docela zakázány
Ale věc už měla svou živou tradici, ta kvetla
si pod povrchem dál a zachovala se v
slávě až na náše časy. Je dnes »historickou
institucí« tak mocnou, že i statečné vlády rády
před ní, jak známo, kapitulujíj n s
Ostatně nebylo na všech universitách
stejně. Někde mělo převahu sprosťáctví,
jinde měly vrch mravy uhlazenější. Místní
poměry padaly na váhu. V Goettinkách na
příklad Laukhart objevil zcela nový svět.
Měl tam kamaráda, který ho uváděl do
poměrů.
— Nu, bratříčku! Jak pak tu je s ko-
mentem?
— š6íl, bratře, tuze šóflI Chlapi zde
čerta znají, co je koment: komersují při víně
a punčí, kořalku chlastají z broušených skle-
nic, chodí denně k vlásenkáři, mažou se po-
mádami, polejvají se levandulí, nosí hed-
vábné punčochy, navštěvují koncerty profe-
sora Gatterera, ližou fiflenám pracky, krátce
brácho, šófl koment! . ..
V Goettinkách mohly se ctí obstát také
leda synkové prachovějších rodin. Panovaly
tu podivné obyčeje.
— Ježto zde nezřídka profesoři dochá-
zejí na dozor do studentských obydlišť, patř
Nepa
32
article
jaksi k dobrému tónu, takové pány obča
k návštěvě si vyprositi a pěkné outratysi
způsobit . ..
Goettinky měly pověst, že se tu stu-
dent lehko dostane do domů, obeznámí se
s rodinami. Pokládáno to za výborný pro-
středek, aby mladí lidé svoje způsoby trochu
obrousili.
Pisatel o té věci vyjadřuje se dost skep-
ticky.
— Jenže si nejsem jist, jestli způsoby
v goetinských rodinách jsou opravdu tak
vzácné, aby se na nich mladý člověk mohl
vyleštit! A potom bývají dvéře studentům
otevírány jen v takých domech, kde pěstují
zábavu rádí na útratu — studentů. V jiných
domech bývá zrovna jako na jiných mi-
stech: student je tu vyloučen . ..
Veseleji bylo už ve Štrasburku. Tak
po jiné stránce byly tu věci lépe opatřeny
Sousedství s francouzským živlem mělo svu
výchovný vliv.
— Nejraději jsme obcovali s francouz
skými důstojníky. Pánové mají svrchovaně
jemný způsob a mravy tak úhledné a vábné
že se pranic nedivím, jestli francouzský ka-
det u ženských snadno i německého hraběte
vypíchne, jak se často stává a .
A pak pojem o cti!
Štrasburk
33
article
— Čest francouzského důstojníka jedině
v tom záleží, aby přesně a správně zastával
své povinnosti, jako bylo ve starých Athe-
nách a v Římě, kde byl vážen jenom, kdo
nejpečlivěji plnil, co mu náleželo. Toť vlastn
point d'honneur . ..
Vedle toho je ovšem i nevlastní pojem
cti. A ten dle výkladu starého buršáka zá-
leží v neustálých rvačkách pro všelijaké
hlouposti. Zvláště pro slovné půtky.
— Urážlivé slovo ihned zavdá příčinu
k souboji. Proto pánové spolu navzájem
co nejzdvořileji zacházejí. Tyka
sobě není u nich zvykem , .
A tu jsme asi u tajemství vší buršácké
romantiky. Je to vlastně výraz touhy po
rytířském mravu a smýšlení. Mladi lidé proto
tak horlivě kolem sebe mlátí, aby od sebe
odpudili všecku — hrubost a neurvalost.
Rvačka jako — zušlechťovací prostředek
Mají věci své stránky, jak vidět.
Řím
34
article
Hudba.
Rich. Wagnera „Tristan a Isolda“.
Hudba.
Rich. Wagnera „Tristan a Isolda“.
Z hudebních dramat Wagnerových je „Tristar
a Isolda“ nejsubjektivnější v tom směru, že svým
vznikem i svým poetickým obsahem nejtěsněji sou-
visí s vnějšími poměry i vnitřním stavem umělco-
vým. Komposice dramatické básně i hudby spadá
do let padesátých, tedy do doby Wagnerova exilia.
Wagner, jemuž tehdy jako saskou vládou stihané-
mu revolucionáři byly německé země uzavřeny
měl svoje bydliště v Curychu a v okolí a zde pra-
coval na svém „Prstenu Nibelungů“. Ale ne-
dostatek všeho osobního styku s německými scé-
nami, a i jiné důvody ukazovaly stále menší naději.
že by „Prsten Nibelungů“, hudebně-dramatická
tetralogie novotářského směru, v dohledné dob
mohla dojíti provedení za předpokladů, bez jich
splnění Wagner nehodlá velkolepě koncipované
dílo svoje vůbec připustiti k reprodukci. A zatím
Wagner sám žil ve velmi tísnivých poměrech
mohl očekávati zlepšení svého finančního stavu
jedině z provozování nového nějakého díla. Proto
rozhodl se přerušiti na čas komposici „Prstenu
Nibelungů“ a vrhnoutí se na skladbu díla, které by
bylo, jak sám praví „vzhledem ke svým scénickým
požadavkům a svému menšímu objemu lehčí a spíše
proveditelné“. Wagner pokročil tenkrát — bylo to
v červnu 1857 — až k druhému aktu „Siegírieda“
kdy dal na čas Niebelheimu vale. Sám o tom
pěkně povídá v jednom z dopisů, adresovaných
Lisztovi: „Dovedl jsem svého mladého Siegfrieda
do krásné lesní samoty: tam nechal jsem ho po
Rich
Wagner
Tristan
Isolda
Wagnerův
Nibelung
Liszt
Siegfried
Curych
Tristar
Isolda
35
article
Iipou a s vřelýmí slzamí jsem se s ním rozloučil .
Stálo mne to tuhý, zlý boj, než jsem tak daleko
došel.“ Byly to tedy vnější poměry, pro které viděl
Wagner pausu ve skládání „Ringu“ a obrátil se ku
práci nové. Ale uvídíme dále, že byly to později
vnitřní vlivy, duševní stav a citové rozpoložen
Wagnerovo, jež daly směr i obsah tomuto novému
dílu, jímž bylo drama „Tristan a Isolda“.
Starobylá kelticko-írancouzská pověst o Tri-
stanovi, jejíž nejstarší literární zpracování bylo
polovice 12. století (Chrétien de Troyes), byla z
těch, jež dávno již zaujaly mysl Wagnerovu a jejíž
dramatické zpracování v duchu jeho zvolna klíčilo.
Pověst ta doznala zpracování v četných literatu-
rách středoevropských. I v naší staré literatuře
máme epos „Tristram“, jehož vznik klade literárn
historie do 14. století. V německé literatuře pro-
slavil se touto látkou Gottíried ze Strassburku.
jehož báseň líčí v 30 zpěvích dobrodružství a osudy
Tristana a Isoldy. Z nové doby nejznámnější jes
Immermannova kytice romancí o Tristanu a Isoldě
Wagnerovi za podklad ku zdramatisování pověsti
nesporně sloužilo epos Gottfrieda ze Strassburku.
Wagner
Wagnerův
Tristan
Isolda
Tristram
Immermannův
Gottfried
Chrétien jít Troyes
36
article
Někteří z přepjatých Wagneriánů, kteří bayrouth-
ského místra ve všem všudy chtějí míti původním
a neodvislým od jakýchkoliv vlivů, činilí pokusy
přesvědčiti svět, že Wagner nepřevzal od starého
básníka německého více, než jména postav. Ale
srovnání eposu Gottíriedova a dramatické básně
Wagnerovy ukazuje zcela nezvratně, že Wagner
čerpal z eposu onoho i hlavní momenty vnějšíha
děje. Tento vnější děj sám je v „Tristanu“ tal
nepätrný, že lze jej vypověděti dosti stručně. Nej-
dříve třeba říci, co předcházelo vlastnímu dra-
matu na scéně se odehrávajícímu a co z úst postav
dramatu se dovídáme. Tristan zabil v půtce Mo-
rolda, snoubence Isoldina a sám těžce zraněn,
uchýlil se, zastíraje pravé své jméno zkomoleným
Tantris k Isoldě, aby svým uměním rány jeho vy-
léčila. Isolda vráti Tantrise životu, ale zároveř
pozná v něm toho, jenž jí ženicha odňal. Oba však
řízením osudu hned při prvním setkání vzplanou
Wagner
Gottíriedův
Wagnerův
Tristan
Isoldin
Isolda
Tantris
37
article
sobě láskou, ale hned první okamzik lásky lnv
bolem a trýzní: mrtvý Morold staví se mezi mi-
lující. Tristan, který opustí Isoldu, nechce sín
si doznat, že ji miluje a v jistém zpupném pohrdžni
vlastními city vrací se k ní, aby jako věrný vastl
svého krále (Marke) přivedl mu ji jako nevěstn
Isolda jej následuje, poněvadž tohoto námluvčího,
jejž sama miluje, bezmocně následovati musí. Na
lodi plující do Kornvallu ke králi Markemu na-
cházíme Tristana a Isoldu, když po předehře, ji
in nuce v tónech podává celou psychologii draza-
tu, rozhrne se opona. Isolda pocituje jednáni Ine
stana, jenž ji jako nevěstu odváží do náruče jinlka
jako potupu, kterou chování družíny Tristasovy
(úvodní zpěv mladého lodníka, výsměšný pepěvck
Kurwenalův) jen ještě zostřuje. Každá krůpěj krneae
v ní vzbouří, vidí v Tristanu zradu svojí ládky a
chystá hrůznou pomstu, k níž smrt Moroldeva jest
ji pouhou vnější záminkou. Další průběá vpěj-
šího děje jest již zcela průhledný: Isoláa zve k
sobě Tristana a volá ho k zodpovědnosti za smrt
Tristan
Isolda
Kornvall
družína Tristasův
38
article
Moroldovu, Tristan nabízí ji svůj meč k vykoná-
ní odplaty, Isolda odmítá a nabízí Tristanovi po-p
hár, jenž má oběma přinésti shlazení viny a smrt
Oba vyprázdní pohár, ale v něj Brangšna, věrně
oddaná a milující svoji paní služka, zamění za ná-a
poj smrtící nápoj lásky a jeho působením přizašea
vají si Tristan a Isolda svoji láskui a žijí jí dálej l
této lásce, plné sžírající touhy a vnitřních bo-b
lů a útrap. Vnější katastrofu přinese dějství dru- dr
hé, kde král Marke stane se svědkem lásky Tri-
stana a Isoldy a kde Tristan klesá, smrtelně rantn
mečem Melotovým, jehož ráně Tristan dobrovolat
se vydá. Vládnelli v obou prvních dějstvích láska
nastupuje v dějství závěrcčném vládu majestit
smrti. Tristan, umírající, a horečnými vidinami za.z
ujatý i věrný jeho do posledního dechu Kurwenahn
čekají Isoldu, jež může jediné vrátiti Tristanon
život. Isolda skutečně příchází, Tristan nedbajea
ran, spěchá jí vstříc, klesne jí v náruč, ještě jednonao
jméno Isoldino přejde jeho rty a pak klesá, vyv
dechnuv naposledy, Marně přináší Kurwenal, jenl
Tristan
Isolda
Melotův
Tristan dobrovolat
Isoldin
Tristan
Isolda