2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
9. února 1913. číslo 39.
4
article
Lovec by rád uhnul stranou, do lesa, ale
nelze: po kraji jako zeď se táhne hustý, picha-
jicí trnovník, a za trnovníkem je hustý, dusivý
bolehlav s kopřivami. Ale tady je konečně pě-
šinka. Mužíček ještě jednou zahrozí psovi
vrhne se po pěšince do křoví. Pod nohama
mu čvachtá půda: tady ještě nevyschlo. Pách-
ne zde vlhkem a je tu méně dusno. Po stra-
nách je křoví, jalovec, ale do pravého lesa je
ještě daleko, tři sta kroků
Po straně cosi vydává zvuk namazanéh
kola. Mužíček sebou trhne a úkosem se po-
divá na mladou olši. Rozezná na olši černou.
pohyblivou skvrnu, přistoupí blíže a pozná
ve skvrně mladého špačka. Špaček sedí na
větvičce a hledí si pod nadzdvihnuté křidélko.
Mužíček přešlapuje na jednom místě, shodí se
sebe čepici, přitiskne pažbu k rameni a za-
číná mířiti. Namířiv, natahuje kohoutek a při-
držuje jej, aby nespustil dříve, než se sluší.
Péro je zkaženo, spoušť neúčinkuje, a kohou-
tek neposlouchá: je vychozený. Špaček spustí
křídlo a začíná podezřívavě pokukovat po
střelci. Ještě okamžik — a uletí. Střelec za-
míří ještě jednou a odstraňuje ruku od ko-
houtku. Kohoutek, krom očekávání, nespustil.
Mužíček přetrhává nehtem jakousi nitku, po-
bne provázkem, a luskne do kohoutku palcem.
JJe slyšeti sklapnutí a za sklapnutím výstřel.
Střelec dostal silnou ránu do ramene. Je vi-
děti, že nelitoval prachu. Hodiv ručnici na
zem, běží k olši a začíná hrabati v trávě. Vedle
shnilého, splesnivělého součku nalézá krvavou
skvrnu a pejří, a pohledav ještě chvilku, po-
zná v maličké, ještě horké mrtvole, ležícíu
samého pně, svoji žertvu.
Mužíček
5
article
„Trefil do hlavy!“ povídá s nadšením
psovi.
Hlídací pes očuchává špačka a vidí, ž
pán trefil nejenom pouze do hlavy. Na hrudi
zeje rána, jedna nožka je přeražená, na zo-
báčku visí velká krvavá kapka... Mužíček
honem se dobývá do kapsy pro nový náboj,
při čemž se mu z kapsy vysypávají cucky, pa-
pírky, nitě. Nabíjí ručnici a připraven pokr-
čovati ve svém lovu, jde dále.
Pojednou jako ze země vyrůstá před ním
Polák Kržewecki, panský příručí. Mužíček
vidí jeho nadutě přísnou, rusovlasou tvář,
hrůzou ho zamrazí. Čapka sama sebou padá
mu s hlavy.
„Co pak vy tohle to? Střílíte?“ povíd
Polák výsměšným hlasem. „Náramně pří-
jemné!“
Lovec plaše pošilhává stranou a spatř
vůz s chrastím a podle vozu mužíky. Tak s
zabral horlivě do lovu, že ani nezpozoroval.
jak narazil na lidi.
„Jak pak se opovažujete stříleti?“ ptá s
ho Kržewecki, povyšuje hlas. „Je to snad váš
les? Anebo snad, po vašem mínění, už minu
Petrův den? Kdo jste?“
„Pavel Chromoj.“ vypraví ze sebe stět
mužíček, tiskna k sobě ručnici. „Z Košilovky.“
„Z Košilovky, čert vás vzal! Kdo pak
vám dovoluje střílet?“ pokračuje Polák, snaže
se, aby nekladl přízvuku na druhou slabiku
od konce. „Dejte sem ručnicil
Chromoj podává Polákovi ručníci a my-
slí si:
„Raději kdybys mi dal na hubu, než abya
mi vykal.
Mužíček
Polák
Kržewecký
Čapek
Petrův
Pavel Chromoj
Košilovka
6
article
„A čepici mi podejte . ..
Chromoj podává mu i čepicí.
„Však já vám ukážu, jak se stříli! Čer
aby vás vzal! Pojďme!“
Kržewecki se k němu obrací zády a kráč
za skřípajícím vozem. Pavel Chromoj, ohmatá-
vaje v kapse svoji zvěřinu, jde za ním.
Za hodinu Kržewecki a Chromoj vstupují
do prostorného pokoje s nízkým stropem
modrými, omšelými stěnami. Je to panská kan-
celář. V kanceláři nikoho není, ale nicméněje
tu silně cítit, že tu bydli lidé. Uprostřed kan-
celáře veliký dubový stůl. Na stole dvě, tři
účetní knihy. Kalamář s posejpátkem a čaj-
ník s uraženou hubičkou. To všecko pokryto
je šedivou vrstvou prachu. V koutě stojí ve-
liká skříň, s níž dávno už barva slezla. Na
skříni je plechová baňka od petroleje a láhev
s jakousi směsí. V druhém koutě je maličký
obraz povlečený pavučinou ..
„Bude třeba sestavit akt,“ povídá Krže
wecki. „Hned to povím pánovi a pošlu pro
strážníka. Sundejte boty!“
Chromoj se posadí na podlahu a mlčky
chvějícíma se rukama stahuje boty.
„Vy mi neutečete,“ povídá příručí, zívaje
„Sic utečete-li bos, bude hůře... Seďte tady
a počkejte, až přijde strážník.
Polák zavírá boty i ručníci do skříně
pak vyjde z kanceláře.
Po odchodu Kržeweckého Chromoj dlou-
ho a pomalu se škrabe v drobném týle, ja koby
řešil otázku — kde se nalézá. Vzdychá a bá-
zlivě se ohlíží. Skříň, stůl, čajník bez hubičky
a obrázek se na něj dívají vyčítavě, teskně ..
Pavel Chromoj
Chromoj
Polák
7
article
Mouchy, kterými tak oplývají panské kance-
láře, bzučí mu nad hlavou tak žalostně, že se
mu dělá nesnesitelně úzko.
„Dzzzz...“ bzučí mouchy. „Chytil se s
Chytil se's?“
Po okně leze veliká vosa. Chce se jí vy-
letět na vzduch, ale sklo jí v tom brání. J jt
pohyby jsou plny nudy, stesku... Chromo
píčí se ke dveřím, zastaví se u dveřejí a ruc
spustiv ke švům, zamyslí se ..
Uplyne hodina, druhá, a on stále stojí
dveřejí, čeká a přemýšli.
Jeho oči šilhají po vose.
„Proč pak, hloupá, nevyletí dveřmi?“ m
slí si.
Uplynou ještě dvě hodiny. Kolem všeck
je ticho, beze zvuku, vymřelé. Chromému se
začíná zdáti, že na něj zapomněli a že ještě
hned tak odtud nevyvázne, zrovna tak jako
vosa, která pořád ještě přes tu chvíli padá
se skla. Vosa na noc usne — nu, ale co bude
s ním?
„Vida, zrovna tak i lidé,“ filosofuje Chro-
moj. divaje se na vosu. „člověk taky tak, pa-
trně... Je místo, kudy by mohl uniknout na
svobodu, ale on z nevědomosti ani neví, kde
to je, to místo právě
Konečně kdesi bouchnou dveře. Je slyšet
něčí spěšné kroky a za minutu do kanceláře
vchází maličký, tlusťounký človíček v náram-
ně širokých kalhotech a šlích. Je bez kabátu
a bez vesty. Na zádech v úrovni s lopatkami
táhne se mu spocený pruh; na prsou zrovna
takový pruh. Je to sám pán, Petr Jegoryě
Moucha
Chytil
Chromý
Petr Jegory
8
article
Volčkov, podplukovník na odpočinku. Tlustá
Volčkov, podplukovník na odpočinku. Tlustá
červená tvář a spocená lysina hovoří o tom,
že by za to, nevím co, dal. kdyby místo to-
hoto vedra uhodil třikrálový mráz. Trpí ve-
drem a dusnem. Na zalitých, ospalých očích
je mu viděti, že se právě zdvihl se svojí ná-
ramně měkké a dusné peřiny.
Vstoupiv, projde se několikrát po délce
pokojem, jakoby Chromého ani nepozoroval.
potom se zastaví před zajatcem a dlouhos
mu upřeně dívá do tváře. Hledí mu do očí
s pohrdáním, které mu svití s počátku jedva
pozorovatelně pouze v očích, potom však po-
stupně se rozlévá po celém tučném obličeji
Chromoj nemůže snésti toho pohledu a sklopi
oči. Stydí se ..
„Ukaž mi, co jsi zabil!“ šeptá Volěko
„Nu, ukaž jen pěkně, mládenečku, Vilém
Telle! Ukaž, dobytku!“
Chromoj leze do kapsy a vytáhne odtud
nešťastného špačka. Špaček ztratil už svou
ptačí podobu. Je silně pomačkán a začíná za-
sýchat. Volčkov se pohrdavě ušklíbne a po-
krčí rameny.
„Hlupáku!“ povidá mu. „Jsi ty fulpas
Trulant s prázdnou palicí! A neděláš si z toh
hřích? A nestydíš se?
„Stydím se, báťuško Petře Jegoryči!“ po-
vídá Chromoj, přemáhaje polykavé pohyby
které mu překážejí v řeči.
„Nejenom že ty, lupiči jidášský, bez do-
volení v mém lese lovíš, opovažuješ se tak
ještě jednati proti státním zákonům! Což pak
ti není znám zákon, zakazující honbu v nedo-
volený čas? Je řečeno v zákoně, aby se nikd
neopovažoval stříleti do Petrova dne. Tobě to
není známo? Pojď mi semhle!“
Volěkov přistoupí ke stolu: za ním jde
k témuž stolu Chromoj. Pán otvírá knihu.
dlouho v ní listuje a začíná pak čísti vysokým,
táhlým tenorem stať, zakazující honbu pře
svátkem petrským.
„Tak ty toho neviš?“ ptá se pán, ukončiv
čtení.
Volčkov
Tlustá
Chromý
Tell
Chromoj
Petr Jegoryč
Petrův
Volěkov
9
article
„Jak pak bych nevěděl? Vím, vaše vy-
sokoblahorodí. Ale což pak našinec tomu roz-
umí? Což pak u nás je nějaké pochopení?“
„Jakže? Jaké pak je tady pochopení
jestliže ty beze všeho smyslu boží stvoření ni-
číš? Tadyhle ptáčka jsí zabil. Nač pak jsi je
zabil? Což pak jej můžeš zase vzkřísit ? Mu-
žeš, ptám se tě?“
„Nemohu, báťuško!“
„Ale zabil jsi jej... A jaký pak máš z t-
ho ptáčka užitek, nerozumím!... Špaček! An
masa, ani peří to nemá... Jen tak, zamanu
sis a z pitomosti jsi zabil.
Volěkov mhouří oči a chce špačkovi na-
rovnati přeraženou nožku. Nožka se ulomí
padne Chromému na bosou nohu.
„Bezbožník jsi ty, bezbožník!“ pokračuje
Volčkov. „Jsi chamtivec, ukrutník! Z chamti-
vosti jsi tu věc provedl! Vidí ptáčka a mrzí
ho, že ptáček litá na svobodě, boha chválí
Počkej, povídá si, zabiju jej a ... sežeru .
Lidská chamtivost! Ani vidět tě nemohu! An
na mne nekoukej svýma očíma! šilhavá šelma
jsi ty, šilhavá! Zabil jsi ptáčka, tadyhle,
možná, že měl maličké dětičky ... Ty ted
piští . .
Volčkov se zatváří plačtivě a spusti
ruku k zemi, ukazuje, jak maličká mohou býti
ta mlaďátka.
„Neudělal jsem to z chamtivosti, Petř
Jegoryčí,“ omlouvá se Chromoj chvějícím se
hlasem.
Volčkov
Ana
Chromoj
Petř Jegoryčit
10
article
„Z čeho pak jiného? Toť se ví, že z cham
tivosti!“
„Nikterak ne, Petře Jegoryči ... Vzal-
jsem si hřích na duši, tedy ne z chamtivosti
ne pro užitek, prosím, Petře Jegoryči! Neči-
stýl) mne popletl.
„Ty už na to vypadáš, aby tě nečistý po-
pletl! Sám můžeš nečistého poplést! Vy všich-
ni z Košilovky jste lupičilo
Volěkov supivě vypuští z hrudi prou
vzduchu, vdechuje v sebe novou porci a po-
kračuje sníženým hlasem:
„Co pak s tebou mám teď dělat? C
Uvědomuje si tvoji rozumovou ubohost, měl
bych tě propustit; když však vedle přestupku
tvého uvážím i tvoji drzost, je třeba tě potre-
stat... Nezbytně třeba. Dosti už jsme vás hý-
čkali... Dosti! Poslat pro strážníka . . . Hnedle
sestavíme akt... Poslal jsem . . . Usvědčení je
zjevné... Na sebe samého hubuj . .. Nikoli j
tě trestám, nýbrž tvůj vlastní přestupek.
Dovedl jsi zhřešit, dokaž i trest snášeti ..
Ocho-chó-chch! Hospodine, odpusť nám hříš-
nými Je to bída s vámi... Nu, jak u vás
jarky stojí?“
„Ujdou... Po boží milosti . ..
„Co mrkáš očima?“
Chromoj rozpačitě kašlá do pěsti a po-
opravuje si pásek
„Co mrkáš očima?“ opakuje Volčkov
„Špačka jsi zabil a teď se chystáš ještě pla-
kat?“
„Vaše Vysokoblahorodí!“ — povídá Chro-
moj chvějivou fistulkou, hlasitě, jakoby byl
sebral všecky síly. — „Vy, při své lidu-
milnosti, jste rozhořčen proto, že já jsem,
dejme tomu, ptáka zabil... Káráte mne, tak-
též, nikoli proto patrně, že jste pán, nýbrž
proto, že to rozhořčuje ... vaši lidumilnost.
Petr Jegoryč
Neč
Volčkov
11
article
Ale což pak mě to nerozhořčuje? Jsem člo-
věk hloupý, třebas i bez pochopení, ale i mě..
to rozhořčuje, prosím ... Bůh mě trestej . ..
„Tak proč pak jsi střílel, když tě to roz-
hořčuje?“
„Nečistý mě spletl. Dovolte mi vypově-
děti, Petře Jegoryči! Povím vám čistou prav-
du, jako před bohem... Aťsi mě strážník
potrestá. Můj hřích, já si za něj taky odpovím
před bohem i před soudem, ale vám celou
pouhou pravdu, jako na duši ... Dovolte, vaše
vysokoblahorodíl
„Copak já mám dovolovat! Dovolím neb
nedovolím, beztoho stejně nie rozumného ne-
povíš. Co mně je do toho? Nebudu já tě sou-
dit... Mluv! Co mlčíš? Mluv. Viléme Telleí“
Chromoj přejel si rukávem chvějící se
ústa. Oči jeho ještě více zdrobněly a sešilhaly.
„Docela žádný anteres já nemám na tom
špačku,“ — povídá. — „A kdyby jich bylo.
špačků, třebas tisíc, jaký pak je z nich užitek?
Neprodáš jich ani nesníš, tak jenom... hlou-
post je to. Sám tomu můžete rozumět.
„Ne, nepovídej... Ty tadyhle jsi love
a nerozumíš tomu... Špaček, když je upečený
9) Lidově znamená: dábel. Pozn. přell.
Petr Jegoryč
Vilém Telleum
Chromoj
12
article
v kaši je dobrý... I omáčku možno udělat .
Jako jeřábek — skorem jedna chuť . .
A jakoby se vzpamatoval ze svého lho-
stejného tónu, Volěkov se zamračí a dodává:
„Hnedle poznáš, jakou má chuť ... Uvi-
„Našinec chutí nerozbírá:.. Kdyby bylo
aspoň chleba, Potře Jegoryči ... Sám to dobř
víte... Ale špačka jsem zabil ze stesku
Stesk mě schvátil.
„Jaký stesk?“
Ale nečistý ví, jaký je to stesk! Dovolte
abych vám to vysvětlil. Začal mě mořit o
samotné Svaté neděle, ten stesk ... Dovolte,
abych vám vysvětlil... Vyjdu totiž, z rána
po jitřní, jak jsme velkonoční dary posvětili,
a jdu si... Naše ženské šly napřed, a ja
jdu za nimi. Šel jsem, šel, a zastavil jsem
se na hrázi... Stojím a dívám se na ten boží
svět, jak to v něm všecko chodí, jak každy
tvor a každá bylinka, možno říci, v něm má
svoje místo... Rozbřesklo jitro a sluníčko vy-
chází... Vidím to všecko, raduji se a na ptá-
čky se dívám. Petře Jegoryči. Najednou mně
to v srdci kdesi: jok! škytlo, jaksi ...
„Čím pak to?“
„Tím, že jsem ptáčky uviděl. Hned mi
pak do hlavy i myšlenka vstoupila. Pěkné by
bylo, myslím si, zastřílet si, ale škoda, zákon
nedovoluje. A v tom právě pod nebem dvě
kachničky přeletěly, a mladá sluka zakřičela,
prosím, kdesi za říčkou. Až běda jsem za-
toužil po lovu! S takovými myšlenkami jsem
i domů přišel. Sedím, hoduju po půstu 2) se
ženskými, ale sám mám v očích ptáčky, cítím
a slyším, jak les šumi a ptáček křičí: cvirinkl
cvirink! Ach ty, Hospodine! Chce se mi na
lov, a basta! A jakmile jsem se vodky na-
pil, když jsem se po půstu najedl, tak jsem brl
už docela zmámený. Začal jsem hlasy slyšet.
Petr Jegoryč
uvi
13
article
Slyším, jak jakýsi tenoučký, zrovna jakoby
andělský hláseček ti mi zvoní v uchu a po-
vídá: pojď. Paško, zastřílej si! Svádění! Mohu
předpokládat. vaše vysokoblahorodí. Petř
Jegoryči, že to není nic jiného, než čertíček.
A tak sladce a jemňounce, jako dítě. A o
toho rána mne chytil ten stesk. Sedim v pří-
stěnku, ruce spuštěné, jako beze smyslu,a
přemýšlím... Myslím, myslím ... A pořád
mám v duchu před sebou bratříčka vašeho
nebožtíka, Sergěje totiž, Jegoryče, carství
mu dej bůh nebeské. Vzpomněl jsem si, hloupý,
jak jsem já s ním, s nebožtíčkem, na lov cho-
díval. Býval jsem u jeho vysokoblahorodí, bůh
mu dej... nejprvnějším myslivcem. Jeho to
zajímalo a dojímalo, že já, šilhavý na obě oči.
ve střílení jsem byl umělec! Chtěl mne do mě-
sta dovézt, ukázat doktorům moji dovednost
při mém mrzáctví, prosím. Bývalo to podivu-
hodné a dojemné, Petře Jegoryči. Vyjdeme
tak, bývávalo, za prvního svítání, zavoláme
na psy, Káru a Ledku, a ... áách! Třicet verst
za den projdemel Ach, marné řeči! Petře Je-
goryči! Báťuško urozený! Pravdu vám poví-
dám, že kromě vašeho bratříčka na celém
světě není a nebylo člověka opravdickéhol
Přísný byl on člověk, hrozný, umíněný, ale ni-
kdo se mu nemohl postavit, co se lovu do-
týče! Jeho jasnost, hrabě Firbork, bil se, bil
se svým lovením, ale taky umřel ze závisti.
Kdež pak ten! Ani té krásy u něho nebylo,
ani takové ručnice v rukou držet se mu ne-
poštěstilo, jako vašemu bratříčkovi! Dvouhlav-
ňovka, račte rozumět, marseilská, z fabriky
Lepelier a společnost. Na dvě stě kroků, pro-
sím! Kachnu! To je co říci!“
Chromoj rychle si utírá ústa a mrkaje šil-
havýma očíma, pokračuje
„Po něm jsem já ten svůj stesk zdědil
Jak není střílení, tak je běda — srdce mi t
díš-
dusíl“
Paška
Petr Jegoryč
Kára
Ledek
Petr
Firbork
Chromoj
Petř Jegoryč
14
article
„Vrtochy!“
„Nikterak ne, Petře Jegoryči! Celou Sva-
tou neděli jsem chodil jako zmámený, nejedl
jsem, nepil... Na Fominou neděli 3) jsem vy-
čistil ručnici, vyspravil — maličko mi odlehlo.
Na Prepolovky 3) opět se mi udělalo nanic.
Táhne a táhne mne to na lov a třebas bys
praskl. Chodil jsem vodky pít — nepomáhá
nic, ba ještě hůř je. To nejsou vrtochy, pro-
sím! Po Svěcení vody 3) jsem se opil .. . Na -
zítří stesk horší než dříve... Láme tě to a
z jizby vyhání... Nic, než vyhání a vyháníl
Násilím! Vzal jsem ručnici, vyšel jsem s ní
na zahradu a hajdy, kavky střílet! Položil
jsem jich asi deset kusů, ale není mi o nie
líp; do lesa mě to táhne ... k močálu. Ai
stará mi začala nadávat: „Což pak se to smí,
střílet kavky? Je to pták nešlechetný a před
bohem hřích: neúroda bude, když kavku za-
biješ.“ Vzal jsem ručnici. Petře Jegoryči,a
rozbil jsem jí... Šotek s ni! Odlehlo mi . ..
„Vrtochy!“
„Žádné vrtochy, prosím! Pravdivě vám
povídám, že žádné vrtochy.. Petře Jegoryčil
Dovolte už, abych vám vyložil... Probudím
se včera v noci. Ležím a přemýšlím. Žen
moje spí a nemám s kým slova promluvit. „Ale
dá-li pak se teďka moje ručnice spravit nebo
ne?“ myslím si. Vstal jsem a dám se do
správky.
Petr Jegoryč
Svěcený
Šotek
Jegoryčil
15
article
„Nu a .
„Nu a šlo to... Spravil jsem ji a vyběhl
s ní, jako očarovaný. Tak, hle, jsem se chy-
til... Tam mne to dovedlo... Vzit toho
ptáka a po hubě mně jím dát, abych pocho-
„Hnedle přijde strážník... Jdi do síně!“
„Půjdu, prosím... Ale z duše jsem s
vyzpovídal... Báťuško, otec taky říkává, že
to je vrtoch... Ale po mém hloupém rozumu.
jak já té věci rozumím. to není vrtoch, nýbrž
nemoc... Zrovna tak, jako pití... Jeden
čert... Nechceš, a za duši tě to táhne. Rad
bys nepil, před obrazem!) se zařekneš, ale
pořád tě to popichuje: napij se, napij! P
jsem, znám to . ..“
Červený nos Volčkovův barví se do na-
chova.
„Pití — to je něco jiného,“ povídá.
„Stejné je to, prosím! Bůh mne zab
stejné, prosím! Pravdu vám povídám!
pil...
Volčkovův
16
article
2) Po vzkříšení o pravoslavných Velkonoci
(po velkém postění čtyřicelidenním) se hoduje, če-
muž doslovně Rusové říkají: rozpostění. Pozn.
překl
3) Vesměs termíny z pravoslavného kalendáře
Neděle Tomášská (Foma: Tomáš). I. neděle po
Velkonocích pravoslavných. Svěcení vody (zasvě-
cený svátek) případá na 8. květen. Pozn. překl.
Rozuměj: před syatým obrazem.
Pozn
překl.
Pomlěka... Pět minut mlčí oba a dívají
se na sebe navzájem.
Nachový nos Volčkovův barví se temno
modře.
„Jedno slovo, prosím — náruživost
Sám tomu ráčíte rozuměti ve svém lidumil
ství, jaká to je slabost.
Nikoli z lidumilství tomu rozumí podplu
kovník, nýbrž ze zkušenosti.
„Jdi si!“ povídá Chromému.
Chromoj nechápe.
„Jdi a víckrát ať se nedáš chytit!“
„Račte mi botičky vydati, prosím!“ p
vídá mužíček, pochopiv a zazářiv.
„Kde pak jsou?
„Ve skříni, prosím
Chromoj dostane svoji obuv, čepici i ruč-
nici. S lehkou duší vychází z kanceláře, za-
šilhá nahoru a na nebi už je černý, těžký
mrak. Vítr dovádí po trávě a stromech. První
krůpěje již zabubnovaly na rozpálené střeše.
V dusném vzduchu dýše se stále lehčeji a leh-
Volčkov zevnitř otvírá okno. Okno s hlu-
kem se rozletí a Chromoj spatří ulétající vosu.
Vzduch, Chromoj i vosa oslavují svoj
svobodu.
čeji.
Rus
Tomáš
Svěcený
Volčkovův
Chromý
Volčkov
Foma
23
article
Praha. K soutěži o »Memoriál dra. Jana
Dobruského« přihlášeno šesti kluby sedm
teamů. Dne 5. t. m. provedeno bylo vylosování,
jež dalo následující pořad: 1. Dělnický klub ša-
chistů na Smíchově. 2. 8. K. Dobruský B-team.
3. K. 8. Král. Vyšehrad. 4. š. K. Dobruský A-team.
5. K. š. Smichov. 6. Dělnický klub šachistů v Praze.
7. §. K. Vršovice. Tím stanoveny zápasy prvého
utkání, jež nutno sehráti v týdnu od 16. do 23.
února. š. K. Dobruský B-team hraje ve čtvrtek
dne 13, února o 1/.8. hod. večer v kavárně Louvre
s Kl. šach. Vršovice. K. Š. Vyšehrad utká se v ne-
děli dne 16. února o 9. hod. dopol. v hostinci
»U nádraží« nároží Svobodovy a ul. na Slupi
s Dělnickým klubem šachistů v Praze. Šachovní
klub Dobruský A-team bude hráti asi dne 15.
února v 8 hodin večer ve své místnosti v ka-
várně Louvre v Praze II. s Šachovým klubem na
Smíchově. Dělnický klub šachistů na Smíchově
v prvém utkání nehraje. Zápasy druhého utkáni
oznámíme v přiští rubrice.
Praha. Šachovni klub Dobruský koná
řádnou valnou schůzi v sobotu dne 22. února vz
hod. večer v restauraci »Čišnický dům« ve Sme-
tanově ulici. O 8. hodině večer koná se zábavní
večer na oslavu desetiletého trvání klubu. Pro-
gram oznámíme příště. Klub přihlásil k soutěži
o memoriál dra. Dobruského 2 teamy. A-team jest
sestaven takto: K. Treybal. L.. Prokeš, O. Kruliš
ryt. Randa, JUC. B. Toupalik, J. Šípek, J. Mo-
ravec. A. Pokorný, S. Šerý, F. Scheinost, M. Cho-
děra, V. Kornia, Vl. šl. Žukovský, B. Židlický.
Jan
Dobruský
K Dobruský
Král
Klement
Svobodův
Šachův
K Treybal
Prokeš
Kruliš
Randa
B Toupalik
J Šípek
A Pokorná
S Šerá
M C
Žukovský
Židlický
Praha
Smíchov
Vyšehrad
Vršovice
Louvre
U nádraží
Sme
Šachovní klub Dobruský Ateam
Šachovni klub
Čišnický dům
Ateam
24
article
Praha. Klub šachistů Král. Vyšehra
sehrál dne 2. února odvetný zápas s Dělnickým
klubem šachistů v Žižkově, z něhož »Vyšehrade
vyšel jako vítěz značnou převahou v poměru
1014:112! Zápas byl hrán v Žižkově. Klub vyšle
do soutěže o memoriál dra. Dobruského tento
team: E. Richter, inž. F. Grössl. J. Kuželka, Čer-
mák. Votruba. Roland. Cafourek, Svačina, Kru-
pička, Pokorný, štěpánek, Christl, Šantrůček.
Král
Dobruský
E Richter
Ing
F Grössl
Votruba
Roland
Cafourek
Svačina
Pokorná
Christl
Šantrůček
Praha
Žižkov
Čer
25
article
Praha. Český spolek šachovní v Praze
konal XXX. řádnou valnou schůzi členskou dne
1. února 1913 za předsednictví starosty prof. dra.
A. Klíra. Ze zpráv, které vesměs schváleny, vy-
svítá, že spolek měl 2 členy čestné, 38 činnýcha
5 stipendiárních. Příjem byl K 272.71, vydání
K 190.79. Knihovna čítá 88 děl o 90 svazcích.
Výbor zvolen opět beze změn akklamací. Pří-
spěvek 50 h měsičně rovněž ponechán. Spolek
má vhodnou zvláštní místnost v kavárně »Upion«,
hráti lze denně odpoledne a večer.
Sport a hry.«
Praha. Dělnický klub šachistů v Praze
koná v úterý dne 11. t. m. o 8. hodině večerní
řádnou valnou schůzi ve své klubovní místnosti
v Akademické kavárně (Vodičkova ulice).
Nový York. Národní turnaj začal 20. ledna
za účasti 5 mistrů a 9 silných (prýl) amatérů.
Hrají Capablanca. Chajes, Jafíe, Janowski, Mar-
shall; dále Kline, Kupchick, Liebenstein. Morrison.
S. Rubinstein, Stapfer, Tennenwurzel, Whitaker a
Zapoleon.
profesor
doktor
A Klír
Capablanc
Jafí
Janowský
Liebenstein
Morrison
S Rubinstein
Stapfer
Tennenwurzel
Whitaker
Praha
Vodičkův ulice
Nová York
Mar
Klin
Český spolek šachovní
27
article
Hůrky. A. R. F. Zaslané partie nehodí se
k uveřejnění. — Blatná. J. §. Díky za zprávu. —
Vršovice. R. S. Posice přílis jednoduchá a další
vedení partie samozřejmé. — Praha VII. A. k.
Nehodi se. — Smíchov. JUC. J. K. Prosíme, aby
zpravy klubovní byly zasí ány vždy na adresu:
V. Kautský, Žižkov 956, ježto jinak není nám
možno zaručiti včasné uveřejnění. — Praha VIl.
V. R. Račte si laskavě povšimnouti předehozího
upozornění
199/,13
V Kautská
ráčit
Vršovice
Praha
Smíchov
Žižkov
51
article
Český hezvadný a dokonalý výrobek
Český hezvadný a dokonalý výrobek
tekuty krém na endení a leštění stoluíchi př.i bora,
nádobt, klik, štítů, vah, závaží, klenotů a veške-
rých kovových součástek na nábytku, oknech,
dveřích, kočárech, autech atd.
Výrobci: Beneň a Lakomý,
lné. tov. Brno.
Cídidla na kovy, nabizena hez
jména výrobce
nejsous česká
Lakomá
Brno
Beneň