ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 5e638070-8f39-11dd-8fc2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 51 celkem · entity: person 111, place 28, org 13, work 2
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
9. února 1913. číslo 39.
4 article
Lovec by rád uhnul stranou, do lesa, ale nelze: po kraji jako zeď se táhne hustý, picha- jicí trnovník, a za trnovníkem je hustý, dusivý bolehlav s kopřivami. Ale tady je konečně pě- šinka. Mužíček ještě jednou zahrozí psovi vrhne se po pěšince do křoví. Pod nohama mu čvachtá půda: tady ještě nevyschlo. Pách- ne zde vlhkem a je tu méně dusno. Po stra- nách je křoví, jalovec, ale do pravého lesa je ještě daleko, tři sta kroků Po straně cosi vydává zvuk namazanéh kola. Mužíček sebou trhne a úkosem se po- divá na mladou olši. Rozezná na olši černou. pohyblivou skvrnu, přistoupí blíže a pozná ve skvrně mladého špačka. Špaček sedí na větvičce a hledí si pod nadzdvihnuté křidélko. Mužíček přešlapuje na jednom místě, shodí se sebe čepici, přitiskne pažbu k rameni a za- číná mířiti. Namířiv, natahuje kohoutek a při- držuje jej, aby nespustil dříve, než se sluší. Péro je zkaženo, spoušť neúčinkuje, a kohou- tek neposlouchá: je vychozený. Špaček spustí křídlo a začíná podezřívavě pokukovat po střelci. Ještě okamžik — a uletí. Střelec za- míří ještě jednou a odstraňuje ruku od ko- houtku. Kohoutek, krom očekávání, nespustil. Mužíček přetrhává nehtem jakousi nitku, po- bne provázkem, a luskne do kohoutku palcem. JJe slyšeti sklapnutí a za sklapnutím výstřel. Střelec dostal silnou ránu do ramene. Je vi- děti, že nelitoval prachu. Hodiv ručnici na zem, běží k olši a začíná hrabati v trávě. Vedle shnilého, splesnivělého součku nalézá krvavou skvrnu a pejří, a pohledav ještě chvilku, po- zná v maličké, ještě horké mrtvole, ležícíu samého pně, svoji žertvu.
Mužíček
5 article
„Trefil do hlavy!“ povídá s nadšením psovi. Hlídací pes očuchává špačka a vidí, ž pán trefil nejenom pouze do hlavy. Na hrudi zeje rána, jedna nožka je přeražená, na zo- báčku visí velká krvavá kapka... Mužíček honem se dobývá do kapsy pro nový náboj, při čemž se mu z kapsy vysypávají cucky, pa- pírky, nitě. Nabíjí ručnici a připraven pokr- čovati ve svém lovu, jde dále. Pojednou jako ze země vyrůstá před ním Polák Kržewecki, panský příručí. Mužíček vidí jeho nadutě přísnou, rusovlasou tvář, hrůzou ho zamrazí. Čapka sama sebou padá mu s hlavy. „Co pak vy tohle to? Střílíte?“ povíd Polák výsměšným hlasem. „Náramně pří- jemné!“ Lovec plaše pošilhává stranou a spatř vůz s chrastím a podle vozu mužíky. Tak s zabral horlivě do lovu, že ani nezpozoroval. jak narazil na lidi. „Jak pak se opovažujete stříleti?“ ptá s ho Kržewecki, povyšuje hlas. „Je to snad váš les? Anebo snad, po vašem mínění, už minu Petrův den? Kdo jste?“ „Pavel Chromoj.“ vypraví ze sebe stět mužíček, tiskna k sobě ručnici. „Z Košilovky.“ „Z Košilovky, čert vás vzal! Kdo pak vám dovoluje střílet?“ pokračuje Polák, snaže se, aby nekladl přízvuku na druhou slabiku od konce. „Dejte sem ručnicil Chromoj podává Polákovi ručníci a my- slí si: „Raději kdybys mi dal na hubu, než abya mi vykal.
Mužíček Polák Kržewecký Čapek Petrův Pavel Chromoj Košilovka
6 article
„A čepici mi podejte . .. Chromoj podává mu i čepicí. „Však já vám ukážu, jak se stříli! Čer aby vás vzal! Pojďme!“ Kržewecki se k němu obrací zády a kráč za skřípajícím vozem. Pavel Chromoj, ohmatá- vaje v kapse svoji zvěřinu, jde za ním. Za hodinu Kržewecki a Chromoj vstupují do prostorného pokoje s nízkým stropem modrými, omšelými stěnami. Je to panská kan- celář. V kanceláři nikoho není, ale nicméněje tu silně cítit, že tu bydli lidé. Uprostřed kan- celáře veliký dubový stůl. Na stole dvě, tři účetní knihy. Kalamář s posejpátkem a čaj- ník s uraženou hubičkou. To všecko pokryto je šedivou vrstvou prachu. V koutě stojí ve- liká skříň, s níž dávno už barva slezla. Na skříni je plechová baňka od petroleje a láhev s jakousi směsí. V druhém koutě je maličký obraz povlečený pavučinou .. „Bude třeba sestavit akt,“ povídá Krže wecki. „Hned to povím pánovi a pošlu pro strážníka. Sundejte boty!“ Chromoj se posadí na podlahu a mlčky chvějícíma se rukama stahuje boty. „Vy mi neutečete,“ povídá příručí, zívaje „Sic utečete-li bos, bude hůře... Seďte tady a počkejte, až přijde strážník. Polák zavírá boty i ručníci do skříně pak vyjde z kanceláře. Po odchodu Kržeweckého Chromoj dlou- ho a pomalu se škrabe v drobném týle, ja koby řešil otázku — kde se nalézá. Vzdychá a bá- zlivě se ohlíží. Skříň, stůl, čajník bez hubičky a obrázek se na něj dívají vyčítavě, teskně ..
Pavel Chromoj Chromoj Polák
7 article
Mouchy, kterými tak oplývají panské kance- láře, bzučí mu nad hlavou tak žalostně, že se mu dělá nesnesitelně úzko. „Dzzzz...“ bzučí mouchy. „Chytil se s Chytil se's?“ Po okně leze veliká vosa. Chce se jí vy- letět na vzduch, ale sklo jí v tom brání. J jt pohyby jsou plny nudy, stesku... Chromo píčí se ke dveřím, zastaví se u dveřejí a ruc spustiv ke švům, zamyslí se .. Uplyne hodina, druhá, a on stále stojí dveřejí, čeká a přemýšli. Jeho oči šilhají po vose. „Proč pak, hloupá, nevyletí dveřmi?“ m slí si. Uplynou ještě dvě hodiny. Kolem všeck je ticho, beze zvuku, vymřelé. Chromému se začíná zdáti, že na něj zapomněli a že ještě hned tak odtud nevyvázne, zrovna tak jako vosa, která pořád ještě přes tu chvíli padá se skla. Vosa na noc usne — nu, ale co bude s ním? „Vida, zrovna tak i lidé,“ filosofuje Chro- moj. divaje se na vosu. „člověk taky tak, pa- trně... Je místo, kudy by mohl uniknout na svobodu, ale on z nevědomosti ani neví, kde to je, to místo právě Konečně kdesi bouchnou dveře. Je slyšet něčí spěšné kroky a za minutu do kanceláře vchází maličký, tlusťounký človíček v náram- ně širokých kalhotech a šlích. Je bez kabátu a bez vesty. Na zádech v úrovni s lopatkami táhne se mu spocený pruh; na prsou zrovna takový pruh. Je to sám pán, Petr Jegoryě
Moucha Chytil Chromý Petr Jegory
8 article Volčkov, podplukovník na odpočinku. Tlustá
Volčkov, podplukovník na odpočinku. Tlustá červená tvář a spocená lysina hovoří o tom, že by za to, nevím co, dal. kdyby místo to- hoto vedra uhodil třikrálový mráz. Trpí ve- drem a dusnem. Na zalitých, ospalých očích je mu viděti, že se právě zdvihl se svojí ná- ramně měkké a dusné peřiny. Vstoupiv, projde se několikrát po délce pokojem, jakoby Chromého ani nepozoroval. potom se zastaví před zajatcem a dlouhos mu upřeně dívá do tváře. Hledí mu do očí s pohrdáním, které mu svití s počátku jedva pozorovatelně pouze v očích, potom však po- stupně se rozlévá po celém tučném obličeji Chromoj nemůže snésti toho pohledu a sklopi oči. Stydí se .. „Ukaž mi, co jsi zabil!“ šeptá Volěko „Nu, ukaž jen pěkně, mládenečku, Vilém Telle! Ukaž, dobytku!“ Chromoj leze do kapsy a vytáhne odtud nešťastného špačka. Špaček ztratil už svou ptačí podobu. Je silně pomačkán a začíná za- sýchat. Volčkov se pohrdavě ušklíbne a po- krčí rameny. „Hlupáku!“ povidá mu. „Jsi ty fulpas Trulant s prázdnou palicí! A neděláš si z toh hřích? A nestydíš se? „Stydím se, báťuško Petře Jegoryči!“ po- vídá Chromoj, přemáhaje polykavé pohyby které mu překážejí v řeči. „Nejenom že ty, lupiči jidášský, bez do- volení v mém lese lovíš, opovažuješ se tak ještě jednati proti státním zákonům! Což pak ti není znám zákon, zakazující honbu v nedo- volený čas? Je řečeno v zákoně, aby se nikd neopovažoval stříleti do Petrova dne. Tobě to není známo? Pojď mi semhle!“ Volěkov přistoupí ke stolu: za ním jde k témuž stolu Chromoj. Pán otvírá knihu. dlouho v ní listuje a začíná pak čísti vysokým, táhlým tenorem stať, zakazující honbu pře svátkem petrským. „Tak ty toho neviš?“ ptá se pán, ukončiv čtení.
Volčkov Tlustá Chromý Tell Chromoj Petr Jegoryč Petrův Volěkov
9 article
„Jak pak bych nevěděl? Vím, vaše vy- sokoblahorodí. Ale což pak našinec tomu roz- umí? Což pak u nás je nějaké pochopení?“ „Jakže? Jaké pak je tady pochopení jestliže ty beze všeho smyslu boží stvoření ni- číš? Tadyhle ptáčka jsí zabil. Nač pak jsi je zabil? Což pak jej můžeš zase vzkřísit ? Mu- žeš, ptám se tě?“ „Nemohu, báťuško!“ „Ale zabil jsi jej... A jaký pak máš z t- ho ptáčka užitek, nerozumím!... Špaček! An masa, ani peří to nemá... Jen tak, zamanu sis a z pitomosti jsi zabil. Volěkov mhouří oči a chce špačkovi na- rovnati přeraženou nožku. Nožka se ulomí padne Chromému na bosou nohu. „Bezbožník jsi ty, bezbožník!“ pokračuje Volčkov. „Jsi chamtivec, ukrutník! Z chamti- vosti jsi tu věc provedl! Vidí ptáčka a mrzí ho, že ptáček litá na svobodě, boha chválí Počkej, povídá si, zabiju jej a ... sežeru . Lidská chamtivost! Ani vidět tě nemohu! An na mne nekoukej svýma očíma! šilhavá šelma jsi ty, šilhavá! Zabil jsi ptáčka, tadyhle, možná, že měl maličké dětičky ... Ty ted piští . . Volčkov se zatváří plačtivě a spusti ruku k zemi, ukazuje, jak maličká mohou býti ta mlaďátka. „Neudělal jsem to z chamtivosti, Petř Jegoryčí,“ omlouvá se Chromoj chvějícím se hlasem.
Volčkov Ana Chromoj Petř Jegoryčit
10 article
„Z čeho pak jiného? Toť se ví, že z cham tivosti!“ „Nikterak ne, Petře Jegoryči ... Vzal- jsem si hřích na duši, tedy ne z chamtivosti ne pro užitek, prosím, Petře Jegoryči! Neči- stýl) mne popletl. „Ty už na to vypadáš, aby tě nečistý po- pletl! Sám můžeš nečistého poplést! Vy všich- ni z Košilovky jste lupičilo Volěkov supivě vypuští z hrudi prou vzduchu, vdechuje v sebe novou porci a po- kračuje sníženým hlasem: „Co pak s tebou mám teď dělat? C Uvědomuje si tvoji rozumovou ubohost, měl bych tě propustit; když však vedle přestupku tvého uvážím i tvoji drzost, je třeba tě potre- stat... Nezbytně třeba. Dosti už jsme vás hý- čkali... Dosti! Poslat pro strážníka . . . Hnedle sestavíme akt... Poslal jsem . . . Usvědčení je zjevné... Na sebe samého hubuj . .. Nikoli j tě trestám, nýbrž tvůj vlastní přestupek. Dovedl jsi zhřešit, dokaž i trest snášeti .. Ocho-chó-chch! Hospodine, odpusť nám hříš- nými Je to bída s vámi... Nu, jak u vás jarky stojí?“ „Ujdou... Po boží milosti . .. „Co mrkáš očima?“ Chromoj rozpačitě kašlá do pěsti a po- opravuje si pásek „Co mrkáš očima?“ opakuje Volčkov „Špačka jsi zabil a teď se chystáš ještě pla- kat?“ „Vaše Vysokoblahorodí!“ — povídá Chro- moj chvějivou fistulkou, hlasitě, jakoby byl sebral všecky síly. — „Vy, při své lidu- milnosti, jste rozhořčen proto, že já jsem, dejme tomu, ptáka zabil... Káráte mne, tak- též, nikoli proto patrně, že jste pán, nýbrž proto, že to rozhořčuje ... vaši lidumilnost.
Petr Jegoryč Neč Volčkov
11 article
Ale což pak mě to nerozhořčuje? Jsem člo- věk hloupý, třebas i bez pochopení, ale i mě.. to rozhořčuje, prosím ... Bůh mě trestej . .. „Tak proč pak jsi střílel, když tě to roz- hořčuje?“ „Nečistý mě spletl. Dovolte mi vypově- děti, Petře Jegoryči! Povím vám čistou prav- du, jako před bohem... Aťsi mě strážník potrestá. Můj hřích, já si za něj taky odpovím před bohem i před soudem, ale vám celou pouhou pravdu, jako na duši ... Dovolte, vaše vysokoblahorodíl „Copak já mám dovolovat! Dovolím neb nedovolím, beztoho stejně nie rozumného ne- povíš. Co mně je do toho? Nebudu já tě sou- dit... Mluv! Co mlčíš? Mluv. Viléme Telleí“ Chromoj přejel si rukávem chvějící se ústa. Oči jeho ještě více zdrobněly a sešilhaly. „Docela žádný anteres já nemám na tom špačku,“ — povídá. — „A kdyby jich bylo. špačků, třebas tisíc, jaký pak je z nich užitek? Neprodáš jich ani nesníš, tak jenom... hlou- post je to. Sám tomu můžete rozumět. „Ne, nepovídej... Ty tadyhle jsi love a nerozumíš tomu... Špaček, když je upečený 9) Lidově znamená: dábel. Pozn. přell.
Petr Jegoryč Vilém Telleum Chromoj
12 article
v kaši je dobrý... I omáčku možno udělat . Jako jeřábek — skorem jedna chuť . . A jakoby se vzpamatoval ze svého lho- stejného tónu, Volěkov se zamračí a dodává: „Hnedle poznáš, jakou má chuť ... Uvi- „Našinec chutí nerozbírá:.. Kdyby bylo aspoň chleba, Potře Jegoryči ... Sám to dobř víte... Ale špačka jsem zabil ze stesku Stesk mě schvátil. „Jaký stesk?“ Ale nečistý ví, jaký je to stesk! Dovolte abych vám to vysvětlil. Začal mě mořit o samotné Svaté neděle, ten stesk ... Dovolte, abych vám vysvětlil... Vyjdu totiž, z rána po jitřní, jak jsme velkonoční dary posvětili, a jdu si... Naše ženské šly napřed, a ja jdu za nimi. Šel jsem, šel, a zastavil jsem se na hrázi... Stojím a dívám se na ten boží svět, jak to v něm všecko chodí, jak každy tvor a každá bylinka, možno říci, v něm má svoje místo... Rozbřesklo jitro a sluníčko vy- chází... Vidím to všecko, raduji se a na ptá- čky se dívám. Petře Jegoryči. Najednou mně to v srdci kdesi: jok! škytlo, jaksi ... „Čím pak to?“ „Tím, že jsem ptáčky uviděl. Hned mi pak do hlavy i myšlenka vstoupila. Pěkné by bylo, myslím si, zastřílet si, ale škoda, zákon nedovoluje. A v tom právě pod nebem dvě kachničky přeletěly, a mladá sluka zakřičela, prosím, kdesi za říčkou. Až běda jsem za- toužil po lovu! S takovými myšlenkami jsem i domů přišel. Sedím, hoduju po půstu 2) se ženskými, ale sám mám v očích ptáčky, cítím a slyším, jak les šumi a ptáček křičí: cvirinkl cvirink! Ach ty, Hospodine! Chce se mi na lov, a basta! A jakmile jsem se vodky na- pil, když jsem se po půstu najedl, tak jsem brl už docela zmámený. Začal jsem hlasy slyšet.
Petr Jegoryč uvi
13 article
Slyším, jak jakýsi tenoučký, zrovna jakoby andělský hláseček ti mi zvoní v uchu a po- vídá: pojď. Paško, zastřílej si! Svádění! Mohu předpokládat. vaše vysokoblahorodí. Petř Jegoryči, že to není nic jiného, než čertíček. A tak sladce a jemňounce, jako dítě. A o toho rána mne chytil ten stesk. Sedim v pří- stěnku, ruce spuštěné, jako beze smyslu,a přemýšlím... Myslím, myslím ... A pořád mám v duchu před sebou bratříčka vašeho nebožtíka, Sergěje totiž, Jegoryče, carství mu dej bůh nebeské. Vzpomněl jsem si, hloupý, jak jsem já s ním, s nebožtíčkem, na lov cho- díval. Býval jsem u jeho vysokoblahorodí, bůh mu dej... nejprvnějším myslivcem. Jeho to zajímalo a dojímalo, že já, šilhavý na obě oči. ve střílení jsem byl umělec! Chtěl mne do mě- sta dovézt, ukázat doktorům moji dovednost při mém mrzáctví, prosím. Bývalo to podivu- hodné a dojemné, Petře Jegoryči. Vyjdeme tak, bývávalo, za prvního svítání, zavoláme na psy, Káru a Ledku, a ... áách! Třicet verst za den projdemel Ach, marné řeči! Petře Je- goryči! Báťuško urozený! Pravdu vám poví- dám, že kromě vašeho bratříčka na celém světě není a nebylo člověka opravdickéhol Přísný byl on člověk, hrozný, umíněný, ale ni- kdo se mu nemohl postavit, co se lovu do- týče! Jeho jasnost, hrabě Firbork, bil se, bil se svým lovením, ale taky umřel ze závisti. Kdež pak ten! Ani té krásy u něho nebylo, ani takové ručnice v rukou držet se mu ne- poštěstilo, jako vašemu bratříčkovi! Dvouhlav- ňovka, račte rozumět, marseilská, z fabriky Lepelier a společnost. Na dvě stě kroků, pro- sím! Kachnu! To je co říci!“ Chromoj rychle si utírá ústa a mrkaje šil- havýma očíma, pokračuje „Po něm jsem já ten svůj stesk zdědil Jak není střílení, tak je běda — srdce mi t díš- dusíl“
Paška Petr Jegoryč Kára Ledek Petr Firbork Chromoj Petř Jegoryč
14 article
„Vrtochy!“ „Nikterak ne, Petře Jegoryči! Celou Sva- tou neděli jsem chodil jako zmámený, nejedl jsem, nepil... Na Fominou neděli 3) jsem vy- čistil ručnici, vyspravil — maličko mi odlehlo. Na Prepolovky 3) opět se mi udělalo nanic. Táhne a táhne mne to na lov a třebas bys praskl. Chodil jsem vodky pít — nepomáhá nic, ba ještě hůř je. To nejsou vrtochy, pro- sím! Po Svěcení vody 3) jsem se opil .. . Na - zítří stesk horší než dříve... Láme tě to a z jizby vyhání... Nic, než vyhání a vyháníl Násilím! Vzal jsem ručnici, vyšel jsem s ní na zahradu a hajdy, kavky střílet! Položil jsem jich asi deset kusů, ale není mi o nie líp; do lesa mě to táhne ... k močálu. Ai stará mi začala nadávat: „Což pak se to smí, střílet kavky? Je to pták nešlechetný a před bohem hřích: neúroda bude, když kavku za- biješ.“ Vzal jsem ručnici. Petře Jegoryči,a rozbil jsem jí... Šotek s ni! Odlehlo mi . .. „Vrtochy!“ „Žádné vrtochy, prosím! Pravdivě vám povídám, že žádné vrtochy.. Petře Jegoryčil Dovolte už, abych vám vyložil... Probudím se včera v noci. Ležím a přemýšlím. Žen moje spí a nemám s kým slova promluvit. „Ale dá-li pak se teďka moje ručnice spravit nebo ne?“ myslím si. Vstal jsem a dám se do správky.
Petr Jegoryč Svěcený Šotek Jegoryčil
15 article
„Nu a . „Nu a šlo to... Spravil jsem ji a vyběhl s ní, jako očarovaný. Tak, hle, jsem se chy- til... Tam mne to dovedlo... Vzit toho ptáka a po hubě mně jím dát, abych pocho- „Hnedle přijde strážník... Jdi do síně!“ „Půjdu, prosím... Ale z duše jsem s vyzpovídal... Báťuško, otec taky říkává, že to je vrtoch... Ale po mém hloupém rozumu. jak já té věci rozumím. to není vrtoch, nýbrž nemoc... Zrovna tak, jako pití... Jeden čert... Nechceš, a za duši tě to táhne. Rad bys nepil, před obrazem!) se zařekneš, ale pořád tě to popichuje: napij se, napij! P jsem, znám to . ..“ Červený nos Volčkovův barví se do na- chova. „Pití — to je něco jiného,“ povídá. „Stejné je to, prosím! Bůh mne zab stejné, prosím! Pravdu vám povídám! pil...
Volčkovův
16 article
2) Po vzkříšení o pravoslavných Velkonoci (po velkém postění čtyřicelidenním) se hoduje, če- muž doslovně Rusové říkají: rozpostění. Pozn. překl 3) Vesměs termíny z pravoslavného kalendáře Neděle Tomášská (Foma: Tomáš). I. neděle po Velkonocích pravoslavných. Svěcení vody (zasvě- cený svátek) případá na 8. květen. Pozn. překl. Rozuměj: před syatým obrazem. Pozn překl. Pomlěka... Pět minut mlčí oba a dívají se na sebe navzájem. Nachový nos Volčkovův barví se temno modře. „Jedno slovo, prosím — náruživost Sám tomu ráčíte rozuměti ve svém lidumil ství, jaká to je slabost. Nikoli z lidumilství tomu rozumí podplu kovník, nýbrž ze zkušenosti. „Jdi si!“ povídá Chromému. Chromoj nechápe. „Jdi a víckrát ať se nedáš chytit!“ „Račte mi botičky vydati, prosím!“ p vídá mužíček, pochopiv a zazářiv. „Kde pak jsou? „Ve skříni, prosím Chromoj dostane svoji obuv, čepici i ruč- nici. S lehkou duší vychází z kanceláře, za- šilhá nahoru a na nebi už je černý, těžký mrak. Vítr dovádí po trávě a stromech. První krůpěje již zabubnovaly na rozpálené střeše. V dusném vzduchu dýše se stále lehčeji a leh- Volčkov zevnitř otvírá okno. Okno s hlu- kem se rozletí a Chromoj spatří ulétající vosu. Vzduch, Chromoj i vosa oslavují svoj svobodu. čeji.
Rus Tomáš Svěcený Volčkovův Chromý Volčkov Foma
23 article
Praha. K soutěži o »Memoriál dra. Jana Dobruského« přihlášeno šesti kluby sedm teamů. Dne 5. t. m. provedeno bylo vylosování, jež dalo následující pořad: 1. Dělnický klub ša- chistů na Smíchově. 2. 8. K. Dobruský B-team. 3. K. 8. Král. Vyšehrad. 4. š. K. Dobruský A-team. 5. K. š. Smichov. 6. Dělnický klub šachistů v Praze. 7. §. K. Vršovice. Tím stanoveny zápasy prvého utkání, jež nutno sehráti v týdnu od 16. do 23. února. š. K. Dobruský B-team hraje ve čtvrtek dne 13, února o 1/.8. hod. večer v kavárně Louvre s Kl. šach. Vršovice. K. Š. Vyšehrad utká se v ne- děli dne 16. února o 9. hod. dopol. v hostinci »U nádraží« nároží Svobodovy a ul. na Slupi s Dělnickým klubem šachistů v Praze. Šachovní klub Dobruský A-team bude hráti asi dne 15. února v 8 hodin večer ve své místnosti v ka- várně Louvre v Praze II. s Šachovým klubem na Smíchově. Dělnický klub šachistů na Smíchově v prvém utkání nehraje. Zápasy druhého utkáni oznámíme v přiští rubrice. Praha. Šachovni klub Dobruský koná řádnou valnou schůzi v sobotu dne 22. února vz hod. večer v restauraci »Čišnický dům« ve Sme- tanově ulici. O 8. hodině večer koná se zábavní večer na oslavu desetiletého trvání klubu. Pro- gram oznámíme příště. Klub přihlásil k soutěži o memoriál dra. Dobruského 2 teamy. A-team jest sestaven takto: K. Treybal. L.. Prokeš, O. Kruliš ryt. Randa, JUC. B. Toupalik, J. Šípek, J. Mo- ravec. A. Pokorný, S. Šerý, F. Scheinost, M. Cho- děra, V. Kornia, Vl. šl. Žukovský, B. Židlický.
Jan Dobruský K Dobruský Král Klement Svobodův Šachův K Treybal Prokeš Kruliš Randa B Toupalik J Šípek A Pokorná S Šerá M C Žukovský Židlický Praha Smíchov Vyšehrad Vršovice Louvre U nádraží Sme Šachovní klub Dobruský Ateam Šachovni klub Čišnický dům Ateam
24 article
Praha. Klub šachistů Král. Vyšehra sehrál dne 2. února odvetný zápas s Dělnickým klubem šachistů v Žižkově, z něhož »Vyšehrade vyšel jako vítěz značnou převahou v poměru 1014:112! Zápas byl hrán v Žižkově. Klub vyšle do soutěže o memoriál dra. Dobruského tento team: E. Richter, inž. F. Grössl. J. Kuželka, Čer- mák. Votruba. Roland. Cafourek, Svačina, Kru- pička, Pokorný, štěpánek, Christl, Šantrůček.
Král Dobruský E Richter Ing F Grössl Votruba Roland Cafourek Svačina Pokorná Christl Šantrůček Praha Žižkov Čer
25 article
Praha. Český spolek šachovní v Praze konal XXX. řádnou valnou schůzi členskou dne 1. února 1913 za předsednictví starosty prof. dra. A. Klíra. Ze zpráv, které vesměs schváleny, vy- svítá, že spolek měl 2 členy čestné, 38 činnýcha 5 stipendiárních. Příjem byl K 272.71, vydání K 190.79. Knihovna čítá 88 děl o 90 svazcích. Výbor zvolen opět beze změn akklamací. Pří- spěvek 50 h měsičně rovněž ponechán. Spolek má vhodnou zvláštní místnost v kavárně »Upion«, hráti lze denně odpoledne a večer. Sport a hry.« Praha. Dělnický klub šachistů v Praze koná v úterý dne 11. t. m. o 8. hodině večerní řádnou valnou schůzi ve své klubovní místnosti v Akademické kavárně (Vodičkova ulice). Nový York. Národní turnaj začal 20. ledna za účasti 5 mistrů a 9 silných (prýl) amatérů. Hrají Capablanca. Chajes, Jafíe, Janowski, Mar- shall; dále Kline, Kupchick, Liebenstein. Morrison. S. Rubinstein, Stapfer, Tennenwurzel, Whitaker a Zapoleon.
profesor doktor A Klír Capablanc Jafí Janowský Liebenstein Morrison S Rubinstein Stapfer Tennenwurzel Whitaker Praha Vodičkův ulice Nová York Mar Klin Český spolek šachovní
27 article
Hůrky. A. R. F. Zaslané partie nehodí se k uveřejnění. — Blatná. J. §. Díky za zprávu. — Vršovice. R. S. Posice přílis jednoduchá a další vedení partie samozřejmé. — Praha VII. A. k. Nehodi se. — Smíchov. JUC. J. K. Prosíme, aby zpravy klubovní byly zasí ány vždy na adresu: V. Kautský, Žižkov 956, ježto jinak není nám možno zaručiti včasné uveřejnění. — Praha VIl. V. R. Račte si laskavě povšimnouti předehozího upozornění 199/,13
V Kautská ráčit Vršovice Praha Smíchov Žižkov
51 article Český hezvadný a dokonalý výrobek
Český hezvadný a dokonalý výrobek tekuty krém na endení a leštění stoluíchi př.i bora, nádobt, klik, štítů, vah, závaží, klenotů a veške- rých kovových součástek na nábytku, oknech, dveřích, kočárech, autech atd. Výrobci: Beneň a Lakomý, lné. tov. Brno. Cídidla na kovy, nabizena hez jména výrobce nejsous česká
Lakomá Brno Beneň