1
masthead
Ročník padesátý třetí.
2
masthead
V Praze, v neděli 9. února 1913.
Praha
4
article
Harannl avečerní listy
předplácí se
V Praza v administrac
a . . . : s K =
s dvojí donáško
a něsle ,
něrtleta : .
vo fliálkách
nnlsle . . . ..
s. Poštoa:
dvoji nás
Dnešní číslo pro Prahu jest o 18
nách, s přílohou pro venkov
422 stranách.
Příští číslo „Národních Listů
njde v pondělí dne 10, února v ob-
vklou hodinu polední.
oupeřství Italie s Rakouskem
v Albanii.
Ještě hřímají děla u Skadru. Drino-
de. Čataldže a Gallipole, na zítří zaduní
mi znovu u albánské Janiny — ale „na
ksdě“ vyslanců kabinetů velmocí v Lon-
tně již vzniká pěkně přihořklé nedoroz-
nění o „kůži medvědí“, jež slove: A l b a-
nie. A sice ani ne tak mezi Rakouskem
Řuskem, jako mezi spojenci — trojspol-
mými: mezi Rakouskem a Italiil
čo znalci poměrů dávno Rakousku před-
vrídali, že mu z jeho lásky k Albanii ni-
i nepokvetou růže štěstí, nýbrž spíš
Mláčí nepřízně a škody, již dnes se na-
tje. Že na Černé Hoře a v Srbsku k vůli
šínské politice Rakouska plno je trpko-
ánikdo se nepodiví; ale že tak záhy s
sne pro Albánsko mračiti na Vídeň
kojspolkový spojenec apenin-
ni. že již dnes počne Italie sočiti na r a-
uský protektorát nad kat-
lekými kmeny severní Alba-
sie a naléhati na jeho zrušení: toho by se
ipřed skončením války přece sotva kdo
List
Praha
Rakousko
Albánie
Drina
Lon
Černá hoře
Srbsko
Vídeň
5
article
Všechna veřejnost italská svorně dnes
: Pryč s rakouským katolickým pro-
šíorátem z Albanie, jenž prý měl rozum
tcorávnění, pokud Albanie byla neodluč-
r částí Turecka a tedy podrobena pan-
i Islamu. Tehdy prý křesťanům v Alba-
shrozilo neustálé nebezpečí s hůry, i bylo
sjsto zapotřebí, aby se jim dostávalo o-
zmy a záštity proti libovůli osmanských
dců některou mocí křesťanskou. To
iod 17. století panovníci habsburští ja-
ilo čísařové římští, kteří ve smlouvách
nir s Tureckem od časů císaře Matyáše
1616) vymiňovali si na sultánech ture-
ch právo k ochraně kátolíků v západ-
končinách osmanské říše, tedy zejmé-
v hornatině albánské. Leč toto „staro-
právo“ panovníků rakouských dne
e názoru italského zánikem panstv
mmanského samo sebou bere za své.
„Nad samostatnou Albanií, vy-
pněnou navždy z podruží půlměsíce, není
šebe zřizovati a udržovati žádného kato-
kckého protektorátu“, zní argumentac
talského sokovství; „byla by to holá z by-
ečnost, nad to by se pak takový oje-
žnělý a výhradný protektorát ne-
lalsrovnatspospolitou ochra-
mou velmocí, která bude ve zřízení
mvé samostatné Albanie zajištěna ...
Zřetelně a sonorně ohlašuje se dnes
iz Říma do Vídně, „že Italie neuzná
estrpí žádného, jakkoli utvá-
ného protektorátu nad ital-
kými katolíky, v Albánsku ži-
ltími, jakož i nad jich ústavy, školami
lřeholemi, dnes již v Albanii působícími
bo budoucně se tam usazujícími.“
Tak by bylo Rakousko svým vlastním
sbrým spojencem apeninským ve zdraví
tveno a rázem sproštěno všech dalších
rtektorských starostí a obětí, věnova-
rch Albánsku a jeho — „italským katolí-
.A že ty starosti rakouských vlád
Matyáš
Albánie
Turecko
Řím
Vídeň
Rakousko
Italia
6
article
katolickou věc v Albanii bývaly nemalé a
vyžadovaly obětí velmi nákladných, o tom
teprve dnes v hořkosti pochopitelné nad
italským nevděkem zpovídá se vídeňská
„Reichspost“ velmi zajímavě. Po dobu pa-
desáti let rakouské vlády ve Skadru vy-
držují svým nákladem biskupství a semi-
nář. z něhož dnes na sto světských kněží
působí po venkově; každý z nich požívá
od rakouské vlády subvenci ročních 600
korun, dle okolností též více. Školství jest
většinou v rukou jesuitů, z ltalie získa-
ných, a vyučuje se na 15 školách. Rakou-
skem vydržovaných, albánsky a — ital-
s ky! 8000 katolíků ve Skadru zbudovalo
Rakousko kathedrálu, dva větší kostelyi
arcibiskupský palác, dále chlapecký sirot-
činec, řízený školskými bratry a spojený
s pensionátem pro syny pohla-
várů horských kmenů albánských, velkou
divčí školu, řízenou školskými sestrami,
divčí sirotčinec atd. Kdežto Rakousko na
své útraty vzdělávalo tedy albánskou mlá-
dež ve školách, italskými jezuity řízených.
vláda italská budovala v jižní Italii světské
albánské školy, v nichž se ovšem vyučo-
valo nejen jazykem, nýbrž i duchem ital-
ským.
Jistý cestující charakterisoval nedáv-
no v „Zeitu“ rozdíl mezi dvojími školami
stručně: v rakouských školách po Albán-
sku se učí italsky a trochu německy, všu-
de v nich pak spatřuje se obraz papežův.
V italských školách za to se učí albánsky
a vlašsky a ve všech viší obrazy italského
krále, Cavoura a Garibaldiho ...
Cavour
Garibaldi
Albánie
Rakousko
Albán
7
article
Včerejší „Reichspost“ pak ulevuje si
proti těmto italským školám a proti
Italii touto polemickou otázkou: „Čeho
učinila Italie, která již tak dlouho s Ra-
kouskem v Albanii soupeří, pro církev ka-
tolickou? Jediné dílo proznačuje italské
smýšlení: vlašská škola ve Skadru stala se
takovou posadou nevěry a bohaprázdnoty.
že musil arcibiskup nade všemi rodiči, kte-
ří děti do té školy posílali, vyřknouti
klatbu (exkomunikaci). Bylo-li již takové
soupeřství mezi oběma velmocemi za vlády
půlměsíce — trvalo-li přes vazby trojspol-
ku — Bůh suď, jak se nyní věci vyvinou,
až bude po rovném přání Rakouska a Ita-
lie Albánsko zreformováno na samostatný,
novodobý stát. Začíná to, jak vidíme, pro
starodávný protektorát Rakouska nad ka-
tolíky Albanie trochu ako po struhadle.
I když podaří se koncertu velmocí sfor-
movat jen poněkud obstojně hranice příšti
Albanie, nastane pak vlastní svízel teprve
s jejím vnitřním ustrojením a vybavením
— na něž aby se opatřil zrovna nějaký
„strýček z Ameriky“.
„Neboť Albanii nedostává se takořka
všech podmínek k jednotnému spořádané-
mu systému vládnímu“, doznává sama ta
„Reichspost“ pojednou, aby Italům zkazila
laskominy
„Lid jest chud, cesty a doprava jsou
prabídny, a než bude si moci země
sama hraditi své potřeby, zajisté
uplynou desítiletí! A což bude teprv
státi námahy, než vyhladí se zakořeněný
nemrav krevní ponisty!
Po všem tom ale následuje toto mrav-
ní naučení: „A proto nutno si především
v zájmu katolíků přáti, aby vliv Rakousk
při nové úpravě poměrů Albánska zůstal
neztenčen.
Italia
bůh
Italos
Rakousk
Albánska
Albánie
Rakousko
Amerika
Lido
8
title
Nová válka na Balkáně.
Balkán
9
article
Situační.
Situační.
Čm. Ze Sofije, 8. února. (Zvláštní teleg
„Nár. Listů“.) Odjezd králů do Odrinu j
přirozeným důsledkem nové války: hlavní
velitel patří k armádám. Odjezd znamená
však také, že prozatím není vyhlídek na
dobrovolný mír. Stanovisko Bulharska v
té příčině mně vykládá jeden státník tak-
to: Evropa si přeje omezení války prosto-
rové i časové a my jame ji vyšli vstříc.
Přišlo se k nám s formuli: Turecko o-
devzdá osud Odrinu do rukou velmocí a
vy povolíte sultánu církevní suverenitu ve
městě. Dali jsme svůj souhlas. Zdá se však.
že v Cařihradě velmoci ho neobdržely.
Jsme ochotní vyjednávat i prostřed vá-
lečného hlomozu. Mladofurci však chtějí
válce. Nová krev, jež bude prolita, padá
na ně. Informace z diplomatických kruhů
potvrzují, že Porta odmítá sprostředkující
návrh velmocí. Návrh vyšel z inicia tivy
Rakouska, ale zdá se, že nemá plné pod-
pory trojdohody. Válka tedy bude po-
kračovat v rozměrech a směrech, jež jsem
vám naznačil včera. Danev odjíždí zítra
do hlavního stanu.
Boje na čataldžské čáře.
Ze Sofije, 8. února. (Ag. Telég. Bulg.
Port
Bulharsko
Evropa
Turecko
Cařihrad
Rakousko
Sofij
10
article
Turecké vojsko na čataldžské
čáře postoupilo včera třem
směry. Jedna kolena, šest praporů, po-
stupovala, podporována jsouc dělostřele-
ctvem z pevnůstky Ghiavur-T abi a
dělostřelbou dvou křižníkůa
dvou torpédových člunů, je
zakotveny byly před Bujuk-
Čekmedže, o 9. hod. ranní proti bul-
harskému vojsku, jež obsadilo posice u
Arnautköie. Energickým úto-
kem odrazilo bulharské vojsko
nepřítele k mostu Bujuk-Če k-
medžskému. Druhá kolona, dva
prapory, jež předevčírem vytrhla z Bakše-
köje, ustoupila včera před střelbou děla
palbou pěchoty přes Karasu, an iž
by vyčkala útok, k němuž se
bulharské vojsko chystalo. Ko-
nečně jeden nepřátelský pluk
soddílem kulometů a horskou
baterií postoupil ze vsi Guk-
čeli a byl bulharským vojsklem
napaden bodékosvýmm, útokem
Tento pluk donucen byř k ústupu, jenž
dál se v největším nepořádku. Zanechal
všechny své mrtvé a raněné na bojišti.
Mimo to ztroskotaly vš ech ny
pokusy Turků, aby na čáře Je-
niak5j-Lazarköj v pásmu der-
korském přešli k ofensivě,
turecké vojsko vrátilo se d
svých původních posic. Po cely
den podnikaly bulharské aeroplány vý-
zvědné lety nad čataldžskou čarou.
V bombardování Drinopole
pokračuje sesúspěchem.
Boj o Skader.
Z Cetyně, 8. února. (K. c.) Boj dnes
byl zahájen v 10 hodin ráno kanonádou ze
všech našich posic, rozvinula se prudká
bítva, při níž Černohorci útočili na veškeré
turecké posice kolem Skadru. Dva turecké
monitory na skaderském jezeru byly hned
na počátku boje donuceny dělostřelbou
k útěku. Jeden byl při tom potopen, druhý
se stěží zachránil. Pokud do přítomné
chvíle došly zprávy, dobyly srhské oddíly
Bussatu a Spleče a postupují útokem
Bujuk
Turek
Černohorec
Bakša
ko
Guk
Drinopol
Cetyně
11
article
na Brdici. černohorská vojska obsadila
znovu Bardanjol, dále Museliny a Gajtany
Boj dosud trvá.
Z Milána, 8. února. »Corr. dela Serae
oznamuje z Muričanu: Ze Skadru sem došly
zprávy, že Srbové a Černohorci zahájiii
všeobecný útok na Skader. 12.000 mužu
srbského vojska, kteří postupovali přes. Drin
ve dvou kolonách, napadlo Brdku. V boji
použiváno jest 150 těžkých děl a četná děla
rychlopalná. Jakmile Brdka bude vzata, pod-
niknou Černohorci všeobecný útok na Taraboš.
Srba
Černohorec
Brdek
Milán
muža
12
article
Prizren a Skadar.
Prizren
Skadar
13
article
Sl—k. Z Bělehradu, 8. února. (Zvl. tel.
zpr. »Nár. Listů«.) Zprávy vídeňského tisku,
že Rakousko-Uhersko přeje si, aby kromě
Skadru také Prizren připadl Albanii, vzbu-
dily ve zdejší veřejnosti nové vzrušení. Dl
mých informací na příslušných místech ne-
odpovídají tyto zprávy skuteč-
nosti. Ohlednč Prizrenu řekla mi do-
tyčná osobnost, že monarchie přeje j ej
Srbsku, uznávajíc, že má pro n
velký význam, ačkoliv není městem
čistě srbským. O Skadru není dosud nic
jisto. Zdá se, že nepřipadne Černé
Hoře, ale opak neni dosud vy-
loučen.
Domnělý obsah smluv balkánského spolku.
Sl-k. Z Bělehradu, 8. února. (Zvl. telg-
zpr. »N. L.«). Poněvadž zdejší i cizí tisk je
pln dohadů o obsahu smlouvy či smluv bal-
kánského spolku, dotázal jsem se jistého
balkánského vyslance, zda opravdu proniklo
již něco podstatného ze smluv do veřejnosti.
Jeho odpověď zněla: »Všechno to j sou
smyšlenky a bajky. Smlouvy jsou
dosud v tajnosti, do níž je zasvěceno
jen několik málo lidí. Ve smlouvách jsou
všechny eventuálnosti předvídány. Různé
štvanice v tisku na všech stranách nemohou
na podstatě balkánského spolku nic změniti.
Bělehrad
Rakousko
Uhersko
Albánie
Srbsko
14
article
Hl. Z Bělehradu, 8. února. (Zvl. telg-
»N. L.«). Zasvěcený aktivní politik s roz-
hořčením označil za tendenční a lživé vý-
mysly zprávy, jakoby Srbsko uzavíralo ně-
jaký zvláštní spolek s Reckem, namířený
snad proti ostatním spojencům. Srbsko i ostatní
spojenci trvají nezlomně na balkánském
svazu, který zůstane svorný a pevný nadále.
Schůzka krále Mikuláše s Malisory.
Z Cetyně, 8. února. Schůzka krále
Mikuláše s vůdci katolických Malisorů
Grudě měla za účel získat 3000 Malisorů na
pomoc k oblehání Skadru. Není známo, zda
docíleno bylo dohody.
Protest konsulů v Drinopoli.
Z Cařihradu, 8. února. Jak se proslýchá.
protestovali konsulové v Drinopoli energicky
u velvyslanců proti způsobu, jakým se stříli
na Drinopol a který odporuje principu lid-
skosti. Podle zpráv časopisů rokovali včera
ministři hned po selamliku v jedné mešitě
o situaci tureckého loďstva.
Bulharsko se svou armádou postačí.
Sl—k. Z Bělehradu, 8. února. (Zvl. tlgr.
zpráva »Nár. Listů«.) Na dotaz Srbska,
bude-li třeba zvýšiti počet srbského pomoc-
ného vojska, odpovědělo Bulharsko, že ni-
koliv.
Mikuláš
Bělehrad
Srbsko
Cetyně
Cařihrad
Drinopol
Bulharsko
15
article
Posily anatolské.
16
article
M. Z Kolína n. R., 8. února. Jest po-
zorovati, že Turecko chystá se ku
poslednímu napětí sil. Ve vojen-
ských kruzích je domněnka, že i případná
překvapení na bojišti nejsou vyloučena. Ana-
tolské vojsko táhne v oddílech městem
k Čataldži a různým místům na Marmarovém
Kolín
Turecko
Čataldži
17
article
V drobném prodejit
rauná čislo o sobě . . za gh
večerní
Ve fliálkách na venkově:
reslo. . . . . . . 5 k
Inseráty
plati se hotově napřed-
demsecm v sia přijíma
Tam nacházeji se tás
redakce. tiskárna, a xpedice
Eukoplay so novracei
18
article
moři. Budou nyní vypravovány nekonečné
kolony s proviantem.
Válečná kontribuce.
Z Bělehradu, 8. února. (K. k.) Naprot
zprávám, že Srbsko zavedlo na pohraničních
místech jako na příklad v Gevghelli, Bitolji
a Drači celní poplatky z některých před-
mětů, konstatuje se na příslušném místě, že
nejde o cla, nýbrž o válečnou kontribuci,
již vybírati může Srbsko dle mezinárodního
práva.
Caříhradské zprávy o nepříteli.
Z Cařihradu, 8. února. (K. k.) Úřadní
zpráva praví: Nepřítel ustupuje stále
od Čataldže. Došlo při tom k četným
srážkám, které skončily ústupem nepřátel-
ského vojska. Zejména u vsi Pulay byl boj
hodně rozhořčený. Válečná loď »Idzlalje«,
která kotví před Bujuk-čekmedžem, střílela
ze svých děl na nepřátelské vojsko. Drino-
pol jest bombardována dnem i nocí,
aniž však bombardování působí značné škody.
Zmužilost a energie tureckého vojska jest
hodna vší chvály. Na nepřátelské vojsko,
které na výšinách jižně od vsi Kamilo zři-
zuje v okolí Gallipole opevnění a zá-
kopy, střílí se z děl pozemního vojska i vá-
lečných lodí.
Princ Abdul Halím k armádě.
Z Cařihradu, 8. února. (K. k.) Princovi
Abdulovi Halimu bylo dekretem do-
voleno, aby se zúčastnil války v 10. sboru
armádním.
žádost o moratorium.
Z Cařihradu, 8. února. (K. k.) Následkem
četných insolvencí konali zdejší obchodníci
včera poradu. V časopisech se praví, že žá-
dají o moratorium.
(Viz poslední zprávy.)
Drač
Pulay
Kamila
Abdul
Abdulov Halima
Bělehrad
Srbsko
Cařihrad
Drina
Gallipola opevněný
19
title
Ze školské komise.
20
article
Jednání o úpravě učitelských platů.
Jednání o úpravě učitelských platů.
Plenum permanentní komise školské pracuje
přímo parou, jakoby již v době nejbližší měl jeho
elaborát býti předložen sněmu. Včera vyřídilo 88
68.—95., tedy 28 paragrafů. Nejprve dojednány
předpisy o vdovských a sirotčích pensích učitel-
ských, a přijata pro ně zásada, že vdovy a siroty
po učitelích mají právo na zaopatření v případě,
kdyby manžel nebo otec sám měl právo na odpo-
čivné. Vdově po učiteli, který zemřel nedokončiv
5. vpočítatelný rok služby, náleží jako odbytné čtvr-
tina ročního vpočítatelného služného, jehož zemřelý
manžel naposled požíval; zemřel-li učitel v době po
5 až 10 letech služby, náleží vdově pense 409% služ-
ného manželova. Při tomto předpisu (8 70.) bylo
zpravodajskému komitětu uloženo, by proň připra-
vil nový text, a to se zřetelem na usnesení minulé
schůze, že do pense vdovy po řádně zatímně usta-
noveném učiteli se má započísti část jeho provi-
sorní služby.
21
article
Vdova po učiteli, který se oženil teprve na od-
počinku, nebo vdova, jejíž společenství manželské
bylo její vinou zrušeno rozvodem, nemá práva na
pensí. Kdyby se vdova po učiteli znova provdala,
pomine její právo na pensi. Při tomto předpisu (s
72.) navrhl posl. dr. Koldínský souhlasně s přáním
organisace učitelské, by vdově, jež požívala pense
a která znova se provdá, bylo možno vyhraditi si
odpočivné po prvním manželovi pro případ, že by
druhého manžela přežila, nebo aby si mohla vyhra-
diti odbytné. Tento návrh byl však zamítnut, ač byl
odůvodněn poukazem na fakt, že vdovám po stát-
ních úřednících právo takové náleží.
Dále přijala komise předpisy o zaopatření si-
rotků po učitelích, a to v podstatě takto: pro děti
manželské nebo manželstvím legitimovaně přísluší
vdově příspěvek na vychování a to pro každé dítě
jednou pětinou vdovské pense; příspěvek na vycho-
vání ditěte přestane, jakmile dítě dokoná 24. rok
života nebo dnem, kdy se dříve zaopatřilo, jak zní
přijatý § 74. předlohy: posl. Trojan — na základě
požadavku, vysloveného učitelskými organisacemi
— žádal, aby tento předpis byl doplněn bližším usta-
novením o tom, kdy sluší sirotka považovati za za-
opatřena. Když však bylo poznamenáno, že dle
dosavadní praxe o tom rozhoduje zemský výbor se
zemskou školní radou, což je lepší, než kdyby otáz-
doktor
Koldínský
Trojan
22
article
FEUILLETON.
FEUILLETON.
V Praze, S.února.
— (Kronika.) Studentský souboj roze-
li onehdy někde v Královské Oboře.
lánete-li studentský, rozumí se buršácký.
k studenti souboje nepěstují. A hned je
a sadě řeč o buršáckých neplechách, pit-
lic a řežích, o buršáctví vůbec. Kde se
mlo? Je-li vše pravda, co se tak mluví
o buršáctvu na německých universitách?
Ajné zvědavosti! Nemáme u nás buršáky
vlisce. O způsobu a významu toho druhu
vlkařské činnosti studentské máme svoje
znéni. Ne tuze lichotivé. Řekni buršák
zíme hned pijan, rváč, nezpůsoba v jedné
nbi. Ale jsme takový živel ustrašený. Ne-
dvěujeme tuze vlastním slovům. Hádáme
z neustále s vlastním svědomím a také
vm případě si nejsme jisti, zdali naposle
zm buršům nekřivdíme? Snad mají tak
šklivou pověst jen u nás? Snad je všechno
strannická pomluva, co se o nich mluví?
šaje snad jsou ctěni a váženi? Zaslechi
se něco o slavné minulosti studentských
ko německých. Za dob napoleonských,
zválky osvobozovací hrály prý pěknou roli
jich stuhy a odznaky! Jakéhos vyššího po-
léceni prý tu došly! Tak a podobně. Jist
kburšáctví není včerejší instituce, má svou
ninulost. Ovšem minulost ne právě povzná-
ietí, jak svědčí Paměti Magistra Laughardta.
Kniha o životě a osudech starého buršáka
bjvala kdysi v Německu velmi oblíbeno
četbou. A je vlastně dosud, jak svědčí no
a zase novější vydání.
Laughardt
Praha
Německo
23
article
Memoirenbiblíothek: Magister F. Ch. Laug-
da Leben und Sehicksale, Stuttgart, Rob. Lart
Magister Laughart není zrovna žádnou
chloubou německého písemnictví. A dokonce
už neplatí za autora mravně povzbudného
výchovného. Ale muž mnoho zažil, je bystrý
pozorovatel a zpravodaj milovný pravdy. An
vlastní vinu a neřest nepokrývá věru pláští-
kem licomíry a možno tudíž jeho vypravo-
vání brát za věrný obraz života v něme-
ckých městech universitních na sklonku osm-
náctého století. A poněvadž Laughardt jako
student vymetl hezkou řadu universitních
škamen mezi Rýnem a Labem a všude velmi
horlivě s mladými druhy spolkařil, může jeho
spis platit za dílo dokumentárné aspoň v naší
otázce.
Svoje studíe zahájíl Laughardt v Gies-
senu, malém universitním hnízdě hessenském
Měli tu zvláštní veršovaný kodex, jak musí
pravý kysenský burš vypadat:
Wer ist ein rechter Burseh? Der, so am Tag
schmauset,
des Nachts herumschwärmt, wetzt . ..
der die Philister schwänzt, die Professoren prellt
der stets im Karzer sitzt, einhertritt wie eir
Schwein,
der überall besaut, nur von Blamagen rein.
und den man mit der Zeit, wenn er genug resp-
nieret,
zu seiner höchsten Ehr aus Giessen relegieret.
das ist ein firmer Bursch: und wer's nicht alse
miacht.
nicht in den Taglnein lebt, nur seinen Zweck be-
tracht.
ins Saufhaus niemals kommt, nur ins Kollegium,
was ist das für ein Kerl? Das ist ein Drasti-
kum ...
F Ch
Rob
Laughart
herumschwärmt
Laugalsko
Stuttgart
Rýn
Labe
Dera
Leben und Sehicksale
SF
Ehr aus Giessen
man mit der Zeit
24
article
Kdo je pravý burš? Kdo za dne hoduje
v noci hýří, kordisko brousí, šosáky podvádí, pro-
fesory napaluje, v karceru je jak doma, jak prase
si vyšlapuje, za svinstvo nikoli, jen za hanbu se
stydí a pro svůj chvast kolikrát byl vězněn a ko-
nečně na svou čest z Giessenu vypovězen — tot
burše vzor: a kdo to dělá jinak a nežije den ke
dni, jen úkolů si hledí a místo do pijáren do po-
slucháren bloudí, jaký to chlap? .. . Toť kůze
velbloudíl (Překlad bez nároků na cenu.)
Mravům odpovídal i zevnějšek burše.
— Co se šatů dotýče, stály kysenského
burše hrozně málo starosti: v neděli jako za
všedního dne vězí ve své haleně (ein Flausch)
Zřídka kdy vedle toho bývá pánem také ně-
jakého kabátu. Pak ještě kožené spodky
boty. A poněvadž se spodky jen zřídka kdy
dostanou do prádla, vypadají jako u řez-
níka ..
Hlavní zaměstnání a zábava? Rvačka.
— Jak malá universita, tak časté jsou
rvačky. A přečasto končívají dost choulo-
stivě. Za mého času (kolem 1780—90) bylo
obyčejem, bít se na veřejné ulici a to tak
aby předem bylo jisto, že věc nezůstane
utajena. Výzevce postavil se před okna sou-
peřova, zatřískal sekáčem o dlažbu a řval:
»Pereat N. N.! Dolů s ním! s prasákem! psí
krvíl pereat! pereatl« Načež objevil se soupeř
a bitka začala. Pedell se dostavil, vytasil s
s inhibicí, odvedl rváče do karceru a bylo
po komedii . ..
N N
Giessen
25
article
O vzniku »buršáckých« spolků jsou jen
dohady. Prý se vyvinuly ze starých »burs«,
zřízení opatřovacích pro chudou mládež stu-
dující. O bursách je řeč už ve třináctém,
čírnáctém věku. Kterak z těch tichých
skromných útulků došlo časem na burácivé.
dobývavé cechy, postrach pokojných měste-
ček, snad teprv pilná monografie vysvětlí.
Zatím je jisto, v polovině osmnáctého věku
bylo buršáctví po německých městech už v
nejhojnějším rozkvětu. Mělo své pevné
přády«, ať psané či nic, a těmi se považo-
valo za obec úplně samosprávnou. Spolkový
»koment« aspoň, mimo svůj vlastní majestát,
neuznával žádnou jinou vrchnost. Jeho para-
grafy přecházely buršům do krve spíše ce-
stou příkladu a živého podání, než písme-
nou a učeným návodem.
— Viděl jsem chlapíky a obdivoval se
26
article
jim a dělal po nich jako opice, co mi na
nich připadalo hrdinstvím! zaznamenává pi-
satel z doby svých buršáckých' začátků.
Vida, že nosí klobouk většinou napříč, nosil
jsem ho také tak a líbilo se to! Na neště-
stí, hned jak můj otec odjel, odbýván ko-
mers (slavnostní pitka!). Byl jsem účasten
a za trest bylo mi vyprázdnit deset mázů.
protože jsem neznal z paměti žádnou ko-
mersovou píseň . ..
Za to získal mladík na místě na třicet
bratříčků, s nimiž měl příště právo si tykat.
A to byla velká čest. Navykl si pomalu.
zcela jinak si vyšlapovat. Spolkovým du-
chem nadouvá se značně i osobní sebevě-
domí. A koment ukládal členům vědemi
přímo nehorázné.
Starší kámarád, notný rváč, nazval
jednou písatele mimochodem »vyžleteme
(fuchs, lišče, nezralý tvor), Nesměl si to dát
— Přátelé mi namluvili, že to nesmím
strpět. Vyprosil jsem si takové oslovy. Vy-
smál se mi do tváře. Nazval jsem ho za t
hlupákem. Načež on pozvedl ruku jako
k poličku, ale přátelé ho zadrželi, domlou-
vajíce mu, že je »desavantagé«
Studentské rytířství německé mělo tehdy
ještě francouzskou terminologii. Dnes v te
věci je asi už jiný pořádek. Slovo značilo.
že uražený nesmí sám urážet. Bylo to velmi
rozumné. Duetto nadávek nemělo by jinak
konce, zvláště, jsou-li rytíři trochu nachme-
leni. Nezbývalo, než vyrovnat věc po ry-
tířsku. Na pozejtří smluvena chvíle očisty.
Rychle ještě několik šermířských lekcí a
když se sokové postavili, škrábnut sice
Laukhart trochu do ramene, ale za to jeho
chvastavý sok byl hanebně pošramocen. O
té doby měl nováček už mezi svými, na čem
pořádnému buršovi nejvíc sejde, kapitálné
zrenomés.
27
article
líbit.
Studentské »řády« měly svou romantiku.
Na myšlenku připadli v Jeně. Odtud rozší-
řila se neplecha »řádů« rychle po ostatních
universitách. R. 1778 byly už řády v Göt-
tinkách, v Dobrosoli, v Erlankách, ve Frank-
furtě, v Giessenu, Marburce a j. Podle je-
najského vzoru utvořen v Kysenu »řád přá-
telství« (l'ordre de l'amitié). Heslo znělo
»amitii«, mělo značku X X (vivat Amicitia).
Líbilo se strašně. Bylo v tom něco tajem-
ného. Také z počátku bylo vše přísně ta-
jeno. Členové se poznávali podle zvláštních
odznakú. Nikdo jiný neměl práva je nosit.
Nikdo také nebránil a tak znenáhla tajný
spolek docela — zreřejněl.
A podstata řádů?
— Jakási spleť dětinství, nesmyslu a
domýšlivosti. Zákony byly tak hanebně, tak
páté přes deváté sestaveny, že se v tom
nikdo nevyznal. Vůbec bláznovská myšlenkal
Hejno mladíků založí si společnost za tím
účelem, zjednávat sobě navzájem svrchova-
nou úctu. Vrchním společnosti je studenta
ten má neobmezenou moc, jakou kdysi mi-
val generál jezovitů . . . Cil sdružení: sobě
a svým na universitě zabezpečovat čest a
vážnost, rozuměj, tak se postavit, aby
nejen ostatní spolužáci, ale i představení
učitelé měli před pány sřádovými bratry«,
pořádný strach. Stanovy zavazují ku přá-
telství, ukládaji vzájemnou pomoc, povinnost
správně odvádět daň, hradit společné vý-
lohy, poslouchat vrchního, půjčovat soudru-
hům, kteří nemají, ale dluhy správně platit
a bít se, jakmile se potřeba ukáže. Kdo se
prohřeší proti předpisům, je vyhozen. Chu-
dáci, mrzáci a zbabělci se nepřijímají . ..
Tak a podobně četlo se ve stanovách
»amicistů«. Jiné řády měly jiná jména. Na -
př. »Juviolabilisté«, »Desperatisté«, »Reno-
misté« a p. Byl také přád sv. Okna«, ale
ten prý měl tak zbrklé stanovy, že v kru-
Chu
Desperatista
Jena
Göta
Dobrosoli
Erlanky
Giessen
Rena