1
masthead
12. října 1913.
3
masthead
Příloha „Národních Listů“ ke číslu 280.
7
article
aš.: Giuseppe Verdi.
J. Hlava: Společ
Lékařství: Dy. r. prof. d
ností pro zkoumání a potírání zhoubných nádori
(rakoviny a [.).
Školství: F. V. Moravec: Stagnace skolsko
politiky.
Literatura.
Bibliografie.
Drobnosti
Giuseppe Verdi.
(Ke stému výročí jeho zrození)
Rok 1813 dal svému století dva největš
hudební dramatiky: Wagnera a Verdiho. Umě-
lec, který 10. října tohoto roku v Rancone.
v jedné z obcí (zvaných „frazioni“), tvořiv-
šich lombardské městečko Busseto, se naro-
dil, patří v první řadě svému národu, jeho hu-
dební historií. Hudební umění Vlachů vy-
vrcholilo a z valné části se vyčerpávalo v
opeře. Tato opera, která byla chloubou Ita-
lie, po dvě století vykonávala a udržela si
nadvládu v celé kulturní Evropě. A tato vlaš-
ská opera zdála se v letech třicátých a čtyři-
cátých předešlého století blížiti úplnému
úpadku. Její největší tři současní represen-
tanti jeden po druhém se odmlčeli: Giochi-
no Rorsini po ohromném úspěchu svého „Vi-
léma Tella“ v r. 1829 zřekl se po celou zbý-
vající část života dramatické tvorby, jakoby
v nitru svěm přesvědčen byl, že ku překo-
nání této opery síly by už nestačily: Vin-
cenzo Bellini zapěl roku 1835 v „Puritanech
labutí píseň svojí mladé ještě umělecké duše
Verdi
profesor
F V Moravec
Wagner
Busseto
Vlach
Tell
Bellini
Uma
Evropa
8
article
Gaetana Donízettiho duch po komposici ope-
ry „Catarina Cornaro“ (z r. 1844) zbloudilv
temnotách, z nichž našel po čtyřech letech
smrti vysvobození. Operní skladatelé, kteř-
současně s těmito nejzářivějšími hvězdami
italského operního firmamentu působili, byli
vesměs epigoni zcela podřízeného významu
a neskýtali žádné naděje, že dovedou vlaš-
skou dramatickou komposici udržeti na t
výši, na niž vyvedli ji Rossiní, Bellini a Do-
nizetti. Ale v těchto desítiletích, kdy vlaš-
ská opera, tento nejmarkantnější projev ná-
rodního ducha vlašského v hudbě, zdánlivě
spěla k bankrotu, rostl a umělecky dozrával
jí Vykupitel. Když přísní a neprozíraví vlád-
cové milánské konservatoře venkovskému
mladíkovi, který si přinášel horoucí lásku
k hudbě, ale sporě positivní hudební vědomo-
sti, pro nedostatek talentu uzavřeli brány
svého ústavu, netušili, že odmítají toho, jenž
v blízké budoucnosti pronese spásné slov
pro operu vlašskou a že tento odmítnutý kom-
petent svojí hudební i dramatickou vlohou
převýší celou současnou generaci. Netušili
že tento prostý, chudý venkovský hoch, v je-
hož zcela všedním zevnějšku nic neprozrazo-
valo nebo aspoň nepředstíralo umělce, bude
své vlasti nejen největším dramatikem, nýbrž
Tyrläem, hýbajícím myslí i srdcem svých kra-
janů a rozněcujícím je v boji za národní sjed-
nocení a za politické svobody ve svobodné
sjednocené Italii.
Donízetti
Cornaro
Rossinit
Bellini
9
article
Giuseppe Verdi zůstal věrným hudebn
tradici své vlasti. Svoji tvůrčí sílu zasvěti
cele opeře. Z ostatních, nečetných jeho skla-
deb, jeho smyčcový kvartelt z E-moll a velko-
lepé Requiem, psané k úmrtí básníka Man-
zeniho, vydávají sice skvělé svědectví tvoři-
vosti Verdiově, ale oproti jeho operám jsou
přece podřízeného významu.
První operou, s níž Verdi veřejně vy-
stoupil — bylo to v r. 1839 — byl „Oberto
conte di San-Bonifacio“. U této opery, dávno
již zapomenuté, třeba se na okamžik zasta-
viti, anať ukazuje, odkud Verdi vyšel a jak
tvorba jeho souvisela s nedávnou minulostí
a tehdejší přitomností vlašské opery. Děj této
dvouaktové opery byl výplodem konfusní, ro-
mantické dramatiky, řadící sceny bezplánovi-
tě a bez vnitřní logiky vedle sebe a nestarající
se ani o jakous takous pravděpodobnost si-
tuací. Tyto nedostatky, vyplývající z fabrič-
ného produkování operních libret, byly ve
vlašské operní produkci běžným zjevem
Verdi sám i později musil s nimi zápasit.
Verdi
Oberto
vlašský opera
Emoll
conte di Sana
10
article
Hudba „Oberta“ neukazuje svého tvůrce jako
již ostř- vyhraněnou uměleckou individualitu.
Verdi zde v melodiích poddává se zcela vlivu
Belliniho, jehož sladké, jimavé kantilény pod-
maňovaly si tenkrát ještě mysli a srdce všech
Vlachů. Ale Verdi prozrazuje ve své prvn
opeře, že ve sledování vzerů nebyl jedno-
stranným a že učil se i od jiných slavných
mistrů, jimiž byli Rossini a Mercadante. Vy-
še! tudíž Verdi ve svém prvním známém díle
od nejpřednějších zástupců tehdejší dramati-
cké tvorby. Pokud z pouhého sledování kla-
vírního výtahu možno soudit, projevuje již
„Oberto“ lehkou ruku Verdiovu v komposici.
jeho dramatickou krev a divadelní bystrozrak.
Oberto
Verdi
Bellini
Vlach
Rossini
Mercadante
11
article
Z jednotlivých čísel, z této řady vybledlých
arií, konvenčních duett a prázdně dutých en-
semblů, jen jediné místo dosti jasně rýsuje
už portrait budoucího tvůrce „Rigoletta“ a
„Troubadoura“. Je to kvartett z druhého děj-
ství opery („Vili all armi, a donne eroi“), kte-
rý má opravdový dramatický vzlet a překva-
puje zručností ve vedení hlasů. Hudba Verdiho
přijata byla při premieře velmi vlídně, v je-
jím autoru pozdraven nadějný talent, ale
zvláštního enthusiasmu, o nějž u Vlachů ne-
bývala nouze, vinou textu „Oberto“ nevy-
volal.?)
Druhá opera Verdiova, „Den králem
(„Un giorno di regno“), přepracovaná později
s titulem „Nepravý Stanislav“ („II finto Stani-
slao), zaslouží zmínku pro překvapující ráz
svůj: je to komická opera. Po dlouhou dobu
platila tato opera, jejíž premiera byla pro
skladatele naprostým fiaskem, za důkaz, že
komika a humor jsou Verdimu půdou zcela
cizí. V prvních dobách prudkého varu tvůr-
čích sil ovšem nebylo dáno Verdimu pev-
nou nohou stanouti i na půdě komiky, na níž
Rossini s „Lazebníkem“ a Donizetti s „Nápo-
*) „Oberto“ měl pro Verdiho velevýznamný
důsledek: opatřil mu v G. Ricordim, majiteli velké
milánské firmy, nakladatele, jenž zůstal Verdimu
po celý život jeho věren. Ve vydáních Ricordiho
je celé operní dílo přistupné, skoro vesměs za
nepatrnou cenu (celá opera za 31/4 franku).
Rigoletto
Troubadoura
Verdi
Vlach
Oberto
Stanislav
Staňa
Rossini
Donizetti
G Ricordi
Verdiův , „ den král
12
article
jem lásky“ dobyli si nevadnoucích vavřínů.
Na skladatele bufíy byl Verdí ve svém mládí
přiliš vážný a v hudebním výrazu těžkopádný.
jak ukazují arie a zejména sbory jeho nešťast-
ného pokusu o „melodramma giocoso“. Těžké
ztráty, které Verdi právě v době komposice
druhé svoji opery zesnutím dvou synků
choti utrpěl, nepodporovaly ovšem nijak ná-
ladu, potřebnou pro tvoření díla, které má
svítil humorem a zvoniti smíchem. Teprv zá-
věr umělecké dráhy Verdiovy, jeho „Falstaff“
přesvědčil svět, že geniálnímu dramatikov
ani světlé stránky lidského života nejsou cizí.
Oba první pokusy Verdiovy mohou dnes
zajímat jen historika, který vyšetřuje sklada-
telovu počáteční technickou hotovost a dra-
matickou vlohu a pátrá po jeho vzorech. Obě
opery, které také záhy zmízely s jevišť, ne-
jsou víc než žákovské pokusy a nepřevyšo-
valy v celku běžnou úroveň tehdejších oper
které v každé saisoně houfně se v tehdejších
dobách vynořovaly a stejně i zapadaly.
Verdit
Verdi
Falstaff
13
article
Vlastní Verdi, skladatel bohaté melodické
invence, nevyčerpatelný ve výrazností svojí
hudby, dramatik stejně velký instinktem jako
intelektem, Verdí, umělec, patřící svému ná-
rodu i ostatnímu kulturnímu světu, dozrává te-
prve v dalších operách, jichž řadu zahajuje
„Nabukadnězar“. Tento „Nabukadnézar“ a p
ném následující „Lombardští“ (.I Lombard
alla prima crociata“ — pozdější francouzské
přepracování pod titulem „Jérusalem“) zaha-
jují vítězné ovládnutí všech italských scen
Verdim, který jimi rázem stává se uměleckou
i národní celebritou vlastí. Zvláště v „Nabu-
kadnézarovi“ plnou silou pronikají všechny
typické vlastnosti Verdiova tvoření, jeho me-
lodika vysoce rozpiaté vášnivé sily, jeho ryt-
mika prudkého tepotu, jeho dramatická ver-
va, jeho záliba v drastických gestách, vyja-
dřujících výbuchy citů, jeho sklon ke křikla-
vým efektům a brutální massivnosti zvuku
orchestru. V těchto dvou operách zceluje
vyhraňuje se umělecká individualita Verdiho.
jíž příští díla přinesla další rozvoj té či oné
složky. „Nebukadnézara“ a „Lombardské?
spojuje však i jejich politicko-národní význam
Tato léta uměleckého působení Verdiova spa-
dají do doby průdkého kvasu a vášní lidu
toužícího pa svobodě polítické a národní
Verdi
Lombard
Jérusal
14
article
Verdi byl křesťanem opravdově a hluboce vě-
řícím, ale současně při tom odpůrcem světské
vlády církve, byl vřelým národovcem a proto
i revolucionářem. Náboženský i vlastenecký
cit jeho mluví z těchto dvou oper. z nichž
první podává obraz utrpení lidu israelského
v zajetí babylonském, druhá čerpá svůj dě
z první doby bojů, vedených pod znamením
kříže o hrob Kristův. Paralela se současným
stavem vlasti skladatelovy sama se podávalat
i ona úpěla pod cizí vládou, rozervána a osla-
bena, i ji třeba bylo osvobození. A tu Verdi
v hudbě své dal výraz všemu tomu, co mysli
jeho konnacionálů tísnilo a co bylo konečným
cílem jejich snah. Zejména v hudbě „Nabukad-
zzere ře a a. hrazí sanečným výbuchem.
jako vřelo to v myslech lidu, jehož politické
vášně hudba Verdiova podněcovala. Sbor po-
robených Hebreů z třetího aktu „Nabukadné-
zara“ („Va pensiere, sull ali dorate“) se svým
žaluplným vzdechem „mia patria si bella e
perduta“ a sbor křižáků a poutníků ze čtvrté-
ho aktu „Lombardských“ (o, Signore, dal tetto
natio“) staly se hymnami lidu, připravujícího
se na politické pozdvižení. Opery tyto byly
první, které z Verdiovy tvorby dostaly se přes
Alpy na sever a zejména „Nabucco“ byl na
četných scenách středoevropských s úspě-
chem provozován a jeho efektní a hřmotná
ouvertura ještě před nedávnými lety těšila
se značné oblibě. Ale obě díla tato tkví příliš
v italské půdě a vyrostla z ovzduší poměrů
italských, než aby mohla i jinde pevně za-
kotvit. Byla také pozdějšími operami Ver-
diovými záhy vytlačena.
Verdi
Kristův
Nabukad
Virginie
Alpy
Vera
15
article
Více a trvalejší zájem mimo hranice vla-
sti skladatelovy vyvolal hned následující po
té „Ernani“. I tato opera je nesena duchem
revolucionářským, jako měl revolucionářské
tendence i Hugův činoherní originál. „Ernaní“
nemá v hudbě své však té bezprostřední síly
a strhující vervy, jako jeho dva předchůdci
je uhlazenější, ale při tom také konvenční
je na něm znát více routiny, kterou Verdi za-
tím si osvojil než vnitřní opravdovosti cítění.
Z jeho partitury, v níž bravurní zpěv hraje
důležitou roli, nejvýše stojí scena u hrobky
Karla Velikého (.A Carlo Quinto sia glori
e onor“), jeden z nejvelkolepějších ensemblů
Verdiových.
Ernani
Hugův
Verdi
Veliký
Carla Quinto
Verdiový
16
article
Operou „Ernani“ počínaje volil Verdi svo-
bodněji a dle svého cítění texty pro svoje
opery a vykonával i význačnější vliv na jejich
vypracování. A tu po „Ernanim“ i na příště
obracel svoji pozornost hlavně k vynikajícím
umělecky jmenům literatur cizích. Po Viktoru
Hugovi přišli postupně na řadu Byron, Schil-
ler, Shakespeare. V těchto operách odvracel
se Verdi od dramatiky vnější ke dramatice
vnitrné, elektní děje politické u dřívějších
oper ustupují dramatům lidských srdcí, hudba
snaží se tu postihovati momenty psychologi-
cké a rozbíhá se k výraznější a individuálnější
charakteristice. Ale právě tyto opery, jichž
děje transkribovány jsou ze slovních dramat
v operní libreta, neznamenají umělecký vze-
stup svého tvůrce. Zdá se, že Verdi nevyzrál
ještě k těmto hlubším dramatickým úkolům.
které si tu položil. Hudba jeho na jedné stra-
ně zříká se tu vervy a živosti, na druhé stra-
ně nevystačuje na úkol přesvědčivého tlumoč-
níka subtilnějších záchvěvů lidské duše. Od-
tud zůstává mdlou a nedokrevnou ve svém
výraze, nedojímá hloubkou ani nestrhuje ele-
mentární silou svého výrazu. Sem patří „I due
Foscar“ a „Il corsaro“ (obě dle Byrona).
„I Masnadieri“, „Giovanna d'Arco“ a „Luisa
Milier“ (dle Schillerových dramat „Loupež-
níci“, „Panna Orleanská“ a „Ouklady a lá-
ska“ a „Macbeth“ dle Shakespeara. Oper
tyto, pokud vůbec dostaly se na cizí jeviště
přešly jimí jako cfemérky a také v Italii, vy-
jímaje „Luisu Miller“, trvale se na repertoiru
neudržely. Stejný osud s nimi sdílely i všech-
ny ostatní opery z týchž let (1844—1850): „Al-
zira“, „Bitva u Legnana“ a „Stiffelio“. Z open
těchto, jež svými texty příčí se většinou naše
Ernani
Verdi
Hug
Byron
Shakespeare
Giovanna d ' Arco
Milier
Schillerův
Macbeth
Miller
Schiller
17
article
mu vkusu a hudbou svojí jako celky nedove-
dou zaujmout, nejzdařilejší je „Luisa Miller“
jejíž hudba je ušlechtilejšího výrazu a oprav-
dovějšího procitění než v operách ostatnich
a která může se pokládati svoji psychologi-
ckou stránkou za jakousi přípravu a před-
chůdkyni „Traviaty“. Zdařilejší jednotlivost
vykazuje nejen tato opera, ale i její vrstev-
nice (viz na př. působivou závěrečnou scenu
v „Panně Orleanské“, kde hrdinka na bojišti
umírá), ale jako celky patří již jen historii.
A nyní ke fřem operním dílům, která za-
ložila světovou slávu italského maestra! „Ri-
goletto“, „Traviata“ a „Troubadour“ zahrnují
v sobě všechny ony stránky tvoření Verdiova,
které činí jej markantně výraznou individuali-
tou a které již svrchu byly vytčeny. Tyto
vlastnosti hudebníka a dramatika vystupují
zde ve zmocnění, v síle do očí bijící. V těchto
třech operách byl Verdi nejen šťastný ve své
melodické vynalézavosti, nýbrž ukázal zde
nedocílenou před tím schopnost karakterisač-
ní a porozumění pro vnitřní hnutí a city lid-
ských duš a konečně i vyspělost instrumentač-
ní. Všechny tyto tři opery, které již po více než
půl století přes všechny boje proti nim jsou
nevyvratitelnými součástmí operního reper-
toiru, jsou všeobecně známy, takže netřeb
ani do zběžného jich rozboru se pouštět. Stač
říci: v jich hudbě žije Verdi nejvýrazněji jako
individualita umělecká i národní.
aš.
Miller
Traviata
Ri
Verdi
Troubadour
18
article
Lékařství.
Lékařství.
Společnosti pro zkoumání a potírání
zhoubných nádorů (rakoviny a j.).
Má-li se s větším úspěchem čeliti některé
nemoci, je nutno poznati její příčinu — ač
seznání této jest teprve prvním krokem někdy
velice malinkým ke stanovení léčby kausální
Nejvhodnějším dokladem jest aetiologické lé-
čení těch nemocí infekčních, jichž parasity
specilické známe. Trvalo dosti dlouho po od-
krytí těch kterých bakterií, než jsme dospěli
k léčbě serové nebo vakcinové. Bohužel, ne-
chovají se všechny bakterie ani v tomto ohle-
du stejně: parasitující prvoci chovají se rov-
něž odchylně, neprodukují totiž v těle lid-
ském nebo zvířecím látek ochranných aneb
jen v míře velice nepatrné: při některých
protezoárních infekcích alespoň vakcinac
Jočkováním) zabráníme infekci, nebo vpravu-
jeme do těla lidského nebo zvířecího látky
které dírektně parssíty attakují (t. j. tak zv
chemotherapie Ehrlichova, na př. chinin nič
parasity malarie, salvarsan spirochaety příjíce
atd.). Jest v povaze věcí, že také při rako-
vině (carcinoma) již dlouhou dobu se namá-
háme objasniti temno aetiologie, tím spíše, je-
likož, počle často vysloveného mínění, zhoub-
ných nádorů a zvláště rakoviny příbývá.
Je obdivuhodno, jak velké úsilí duševni
věnováno těmto pracím, které vyžadovaly ta-
ké velkýh peněžitých prostředků, aby mohly
býti vykonány.
ntn
Ehrlichův
19
article
Z posavadních studií vyplývá, že jedn
řada zhoubných nádorů jsou ohraničené po-
ruchy vrozené, že jiná řada vzniká dráždidly
chemickými a fysikálními a konečně že jistá
řada nádorů je původu parasitárního. Nemohu
v tomto krátkém článku doložiti uvedené tří-
dění nádorů vypravováním, jak jsme k tomu-
to názoru dospěli, budiž mi dovoleno v krát-
kých črtách promluviti o některých pracích
týkajících se parasitismu nádorů, abych tak
ilustroval kvantum i kvalitu vykonané práce
Zpočátku myslili někteří badatelé, že
bakterie jsou příčinou zhoubných nádorů, ze-
jména rakoviny, leč mínění to není odůvod-
něno. Také plísně asi nezpůsobují rakovinu
ač Schmidt svým antimeristemem t. j. výtaž-
kem plísně Muson neoformans, prý dosáhl př
rakovině výsledků. Také kvasnice (Saccharo-
myca neoformans) byly nalezeny v nádorech
ale neprávem označeny jako jejich příčina
vždyť nebylo lze jimi vyvolati nádor samo-
statně rostoucí. — Přes tyto nezdary udržo-
valo se mínění o parasitismu rakoviny a po-
depřeno bylo zejména výsledky přenášen
karcinomu ze zvířete na zvíře; neboť také
u zvířat, blavně myši bílé, u potkanů, krys.
přicházejí rakovinné nádory. Celá hekatomba
bilých myšek padla za oběť experimentůmo
přenášení rakoviny, leč tyto experimenty do-
kazují toliko, že možno rakovinu vroubiti ji-
nému zvířeti, že možno jaksi kultivovati část-
ky rakovinné v těle zvířete, ve kterém se
uchytí a úžasně rychlým vzrůstem svých bu-
něk v nový nádor vyrůstají. Přenésti ze zví-
řete na zvíře možno však také normální tkaň
normální buňky (ovšem že nerostou tak mo-
hutně jako nádorovité buňky) a proto nemusí
býti vroubení nádoru zrovna zjev parasitismu
Schmidt
20
article
Nicméně hledáno dále po parasitech ve
zhoubných nádorech, když v některých rako-
vinách měchýře močového, jater konstatová-
na byla přítomnost velkých parasitů jako jsou
distomy. Ano v rakovině prsů i kůže viděl
Borrel dokonce roztoče a ty prohlásil z
příčinu rakoviny. Avšak údaje tyto nenalezly
víry, jelikož scházel experimentální důkaz
Proto také některými autory v rakovinách
objevené protozoární tvary neobstály v kri-
tice, předně že vůbec se nedal z obrazů de-
dukovati typ parasita, dále že nebyl vypěstěr
a tím také že nemohl býti experimentální dů-
kaz proveden.
Tak dospělo badání o parasitismu rako
viny k mrtvému bodu, až letošního roku krás
né pozorování bohatě podepřeného dánského
pathol. anatoma Fibigra přivedlo trochu
jasu. Jelikož pozorování jeho doloženo jest
experimentem a vše pěkně logicky spiato
budiž v krátkosti vypravováno.
jítdukovat
Fibigr
21
article
Při sekci potkana nalezl Fibigerv
předním žaludku nádor s klky na povrchu (t
zv. papilloma). Když jej vyšetřil mikroskopi-
cky, shledal, že běží o epitheliální nádor, ve
kterém však byly průřezy cizího tvaru. Re-
konstrukcí obrazu objeveno, že v nádoru jest
hlístovitý parasit. Zoolog potázán sdělil, že
jde o oblého hlísta [nematoda), který nazván
Spiroptera n. sp. Ale papillom potkanů nedal
se přenésti, ač obsahoval parasita i jeho va-
jíčka. Patrně musil parasit vniknouti do těla
zvířete v jiné formě. Je známo, že hostitelem
nematod jest šváb. Proto jal se prohlížeti Fi-
biger našeho švába (Periplaneta orientalis)
leč tento nehostí těch parasitů. Když všal
vyšetřoval jiný druh švábů a sice elegantněj-
šího hnědého jeho kolegu amerikánského (Pe-
riplaneta americana), které nalezl u Kodaně
v jedné rafinerii na cukr, shledal, že skutečně
svalstvo tohoto švába hostí embrya hlísta
dblého, který se ukázal identickým s dříve
nalezeným. Ž 61 v téže rafinerii schytaných
petkanů byl u 9 nalezen papilomatosní nádor
v žaludku a u 40 v žaludku se nalezly změny
pathologické u přítomnosti téhož hlísta, kdež-
to u 1144 potkanů z jiných místnosti nebyly
nalezeny ani hlísty ani papillomatosní nádory
Již z toho nálezu dalo se souditi, že nematody
nalezené mají jakýsi vztah k nádoru.
Fibigerv
Kodaň
Ž 61
22
article
Aby provedl důkaz, že nematody lze způ-
sobiti nádor, krmil americkými šváby, jichž
svalstvo obsahovalo embrya Spiroptery, po
tkany, kterýmž jest šváb zvláštní pochoutkou
jak jsem se při svých experimentech sám pře-
svědčil. Po zkrmení 14—50 švábů jednotlivé-
mu potkanu nalezl Fibiger, že z celé značné
řady potkanů u 16 se objevilo klkaté bujen
slizníce předního žaludku a u 4 tytéž nádory
které však měly už ráz rakovinný, takže ne-
bylo pochyby, že krmením jistých parasitů lze
u krys vyvolati rakovinu. Že skutečně šloo
karcinom t. j. rakovinu, vidno z toho, že ve3
případech nalezeny buňky rakoviny v lymfa-
tické uzlině a v plících, při čemž zjištěno za-
jímavé faktum, že nová hnízda rakovinná [me-
tastasy) neobsahují parasitů, že tudíž taková
metastasa vzniká jen vycesťováním buněk ra-
koviny do cévstva; tam, kde uvázne, může se
rozmnožiti a tvořiti nádor. Aby předešla se
námitka, že i u krmených potkanů mohlo jíti
o nález nahodilý, zkusil Fibiger infikovati
švába našeho tím, že jej krmil střevním obsa-
hem potkanů, v němž byla vajíčka oněch ne-
matod, a hle, také náš šváb požíváním vajíček
se infikuje. Z vajíček ve střevě jeho vylézaj
embryony a ty se odeberou jako u ameri-
ckého jeho kolegy do svalstva jeho, kde če-
kají, až jejich hostitel se dostane do jiného
živočicha, hlavně do potkana, krysy. Bylo by
zajímavo vyšetřiti, zdali také ježek, o němž
se tvrdí, že si pochutnává na švábech, trp
karcinomem.
Fibiger
23
article
Krmením našimi infikovanými šváby do-
sáhl Fibiger podobných resultátů t. j. vyvola-
nádory klkovité — rakovinné.
Z těchto experimentů vyplývá, že dost
velké parasity skutečně mohou vyvolati ná-
dory rakovinné, a tím nabývají nálezy podob-
ných parasitů u rakovin jiných — jak nahoře
uvedeno — velké důležitosti.
Z těchto všech uvedených nálezů můžeme
činiti závěrek, že některá rakovina může býti
původu parasitárního, pro kterýž názor se
uvádějí také překvapující experimenty Ehr-
licha a Peytona Rouse. Prvému se
podařilo přeočkovati částečku nádoru, která
ležela celý rok v ledničce uschována, kdežtc
Peyton Rous dosáhl jednak přeočkováním
na prášek usušeného nádoru, jednak filtráten
nadoru (filtrát prašcovým filtrem, který pro-
pouští nanejvýše jen t. zv. neviditelné mikro-
organismy) nový vzrůst nádoru ve zvířeti stej
ného rodu. Podobně jako studium příčiny ná-
dorů vyžadovalo i vyžaduje obrovské množ-
ství práce a veliké náklady peněžní, tak
otázka léčení, které zprvu opíralo se o empi-
rii (zkušenost), nyní však také přihlíží k
theoretickým výsledkům badání.
Seznání zhoubnosti rakoviny, zejmén
obava před rozlézáním jejím do celého těla
již záhy vedla k chirurgickému zákroku, který
jest v ranných rakovinách sledován nejlepším
výsledkem — leč všade nemůže vniknouti
nůž: ranná stadia rakovin obtížněji se pozná-
vají a pro pokročilá stadia rakovin jest jejich
odstranění nožem někdy jen dočasné, někdy
nemožné. Proto zkoušeny i jiné prostředky
k odstranění rakoviny a těch je jak vědeckých
tak lidových množství veliké.
Peyton Rous
24
article
Vedle těchto empirických pokusů při-
nesla bakteriologie immunisační therapii př
karcinomech, která však nesetkala se s uspo-
kojivým resultátem. Ehrlichových pokusů —
vroubení rakoviny — nedá se prakticky vy-
užiti. Za to konstatován úspěšný účinek pa-
prsků Roentgenových, radia, mesothoria; ze-
jména poslednější prý účinkuje i při roz-
lezlých rakovinách rodidel, tedy ve případech
jinakému léčení nepřístupných. — Leč expe-
rimenty s takovým prostředkem jsou drahé
(1 gr. mesothoria stojí 240.000 KI), ale přes
to nalezla se města — Mnichov, Lipsko, Kolín
n. R. — která toto kvantum zakoupila, aby
jím v nemocnicích mohla se konati studia
sbírati zkušenosti.
Ehrlichův
Roentgenův
Mnichov
Lipsko
Kolín
KI
25
article
Z krátkého nástinu učiní si čtenář pojem.
jak mnoho se musí vykonati práce, nežli do-
spějeme k malému pokroku v našem vědění
Jednotlivec neb obvykle málo dotované vě-
decké ústavy nedokážou mnoho se svými pra-
cemi — nejsou na to prostředky a proto vi-
díme, že ve Francii, Anglii, Německu záhy
se utvořily společnosti ke zkoumán
rakoviny, jež opatřovaly peníze na expe-
rimenty. Ve Frankíurtě n. M. zbudoval
Ehrlich za pomoci bohatých fundací ústav
ve kterém mohl učiniti své zajímavé nálezy
v Heidelberku postavena zvláštní ne-
mocnice pro stížené zhoubnými nádory a tam
za vedení Czerny-ho studuje se zároveř
therapeutická otázka: v Berlině založi
Leyden společnost pro zkoumání rakoviny;
v bohatě dotovaném ústavě Pasteur ově
koná Borrel své výzkumy a Bashfor
v Londýně jest chéfem zvláštního ústavu
pro studium rakoviny; také v Americe maji
podobné ústavy. Viribus unitis et pecunia
unita dá se něčeho dosáhnouti. Také u nás
v Praze založena r. 1904 společnost, ježs
vytkla za úkol starati se o nemocné zhoub-
nými nádory zbudováním zvláštních nemoc-
nic. Leč společnost tato nenalezla ve veřej-
nosti ohlasu — malý jen kapitálek jest se-
brán. Zřízení nemocničky takové stálo by
však alespoň milion korun a odkud by se bral
náklad na její vydržování? Účel této spo-
lečnosti jest zajisté krásný — ale prozatím
netskutečnitelný. Zdálo se mně býti spíše
praktickým, když naše společnost podle vzo-
ru v cízině a nyní také ve Vídni založených
Ehrlich
Pasteur
Borrel
Francie
Anglie
Německo
Heidelberg
Berlín
Leyden
Londýn
Amerika
Praha
Vídeň
26
article
společností se promění v Českou Společ-
nost ke zkoumání a potírání
zhoubných nádorů (rakovin), když jako
taková vstoupí v řadu pracujících, aby pak
svými výsledky mohla přispěti ku potírání
zhoubných nádorů, jež se může zejména v na-
šich pěkných nových zemských nemocnicích
kdekoliv prováděti. I představuji si činnost
společnosti naší takto: první snahou bude, aby
mladým sílám, které se chtějí věnovati studiu
rakoviny, poskytla prostředky k nákladným
experimentům prozatím v místnostech, které
ve svém ústavu dám k disposici; dalším úko-
lem bude zříditi i zaříditi ústav samostatný
ke zkoumání rakovin, ve kterémž by rakovina
po stránce histologické, parasitární a chemické
i experimentální byla zkoumána, ve kterém
by hledány byly prostředky ku potírání těchto
zhoubných nádorů.
Cíle jsou veliké a prostředků vyžaduji
velikých. Je těžko žádati na naší veřejnosti,
tak četnými národními daněmi přetížené, aby
potřebné prostředky rychle poskytla — ale
jelikož jsme odkázáni jen na privátní pod-
pory, nezbývá, než vstoupiti v řadu prosících.
Obracíme se tedy k lidem dobré vůle,
srdce citlivého pro nemocné zejména pro ne-
šťastníky zhoubnými nádory trpíci a prosíme
je: neopomeňte pamatovati na „če ský
spolek pro zkoumání a potírání
zhoubných nádorů (rakovin) a při-
spějte sebe menšími příspěvky k jeho účelům
V říjnu 1913.
Dv. rada prof. dr. J. Hlava.
profesor
doktor
Český Společ
28
article
Stagnace školské politiky.
Stagnace školské politiky.
Poedagogika souvisí úzce s politikou. Ja-
ko národní hospodářství určuje směry a cíle
politické práce, pokud jde o hmotné statky
národní, tak paedagogika je rádcem a ukaza-
telem politice potud, pokud jde o fysickou,
intelektuelní, mravní, vůbec kulturní uschop-
něnost národa. Dobře naší probuditelé svými
známými hesly vystihli, že chrániti, sílitia
množiti onen kapitál národa, jakým je hmotná
i duševní bohatost lidu, znamená nejen uschop-
ňovat národ k politické síle i samostatnosti,.
ale také zabezpečovat mu budoucnost.
Proto zdravá politika všímá si důklad-
ně časové theorie paedagogické, nepřezírá
pokynů odborníků v oboru lidového vzdělání
a pilně dbá všech hlasů volajících po kultur-
ních a školských reformách. Jsme však v do-
bě, kdy jest třeba často připomínati tuto sa-
mozřejmost, dokumentovanou politickou novo-
dobou historii a zvláště dějínami této říše.
Moderní paedagogika neustává burcovati po-
litiku tohoto státu, připomíná jí, že je nej-
vyšší čas, aby organisace našeho lidového
školství přizpůsobena byla kulturním, hospo-
dářským i sociálním potřebám dobovým tak,
by neutkvívala na formaci, jakou jí dala státní
politika před 44 lety, aby povznesla se nad
přežilé tradice a především dopustila, aby li-
dové školství našeho království uschopněno
bylo k velikému úkolu, jaký je mu dán so-
ciálními přeměnami, zvláště rostoucím zindu-
strialisováním země a zvýšenými požadavky.
odůvodněnými zřefelem k sousedním, vítězně
konkurujícím zemím.
29
article
Není arci vždy možno, ba ani radno ukva-
povati se, vžilou organisaci školskou často
měniti a všech reformních hesel kvapně ná-
sledovati. Avšak tolik je již zjevno každému
nejkonservativnějšímu příznivci školství, že
je nejvyšší čas, aby konečně také u nás do-
stala se ke slovu paedagogika se svými dů-
kladně uváženými a všeobecně uznanými ná-
vrhy a to dříve, než bude pozdě. Politika to-
hoto soustátí i naší země trčí již tuze dlouho
bezmocně v zajetí politiky německého chauvi-
nismu, německé nadvlády a nechce slyšeti po-
radných slov vědecké paedagogiky. A tak
vlastně jdeme kulturně zpět, poněvadž ne-
jdeme ani o krůček ku předu.
Potrvá-li ještě dlouho vleklá krise rakou-
ského parlamentu, který vůbec není schopen
řešiti sebe podružnější otázku školskou a bojí
se každé sebe nepatrnější změny říšského zá-
kona školního, ježto zapadnuv do národnost-
ních bojů nedovedl konsolidovati živly pokro-
kové a zabezpečiti rozhodující slovo přízniv-
cům zvýšeného lidového vzdělání — potrvá-li
tento hrozný stav dále, bude naše lidové
školství tuze pokulhávati za moderní dobou
na citelnou škodu státu a zvláště na újmu na-
šeho národa. Školství naše prostě, tak slibně
se rozvíjející, upadne na stupeň, který bude
hotovým anachronismem v novodobé kul-
tuře ...
30
article
Uvažme jen, že školská legislativa zem-
ská od r. 1903, tedy celých 10 let nevykázala
jediného positivního činu a uvědoměme si, že
pro říšské zákonodárství vůbec již po celá
decenia otázka školská neexistuje. Vzpomeň-
me při tom, že moderní doba mezitím ze zá-
kladu přeměnila naše sociální poměry, že nic
se neohlížejíc na hlemýždí tempo naší legisla-
tivy přikvapila s požadavky dříve netušený-
mi a pochopíme, že nynější stagnace ve škol-
ském zákonodárství je pravou katastrofou,
jejíž zhoubné následky dají se makavě vypo-
čítati již nyní a porostou tím více, čím déle
krise potrvá.
Vzpomeňme tu aspoň nejnaléhavějších
desiderií paedagogických. Základní školský
zákou učinil silný náběh ke zrovnocenění
všech děti, zdemokratisování a povznesení ná-
roda uzákoněním principu všeobecně povin-
né osmileté docházky školní. Leč, nejen že
krásný princip proražen byl školní novelou
povolením úlev, ale dosud ani vůbec proveden
nebyl ve svých krásných důsledcích. Dosud
ještě městské dítě zůstává privilegovaným
oproti venkovskému, jemuž jsou měšťanské
a pokračovací školy nepřístupny, dosud ne-
povznesla se školská legislativa nad přežitky
národnostních štvanic, aby zabezpečila účinné
školské vzdělání mateřským jazykem slovan-
skému dítěti všude, tedy i v krajích převahou
německých. Říšská legislativa neodstranila do-
sud reakční novelu a zemská legisla-
tiva dosud ani neprovedla říšský
zákon do všech důsledků.