ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 17 c7a6ba90-8f19-11dd-b40a-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 17
Chunky — 30 celkem · entity: person 71, place 22, org 5, work 3
1 masthead
12. října 1913.
2 masthead
kulturního
3 masthead
Příloha „Národních Listů“ ke číslu 280.
4 masthead
života.
5 masthead
Strana 17.
6 title
OBSAH.
7 article
aš.: Giuseppe Verdi. J. Hlava: Společ Lékařství: Dy. r. prof. d ností pro zkoumání a potírání zhoubných nádori (rakoviny a [.). Školství: F. V. Moravec: Stagnace skolsko politiky. Literatura. Bibliografie. Drobnosti Giuseppe Verdi. (Ke stému výročí jeho zrození) Rok 1813 dal svému století dva největš hudební dramatiky: Wagnera a Verdiho. Umě- lec, který 10. října tohoto roku v Rancone. v jedné z obcí (zvaných „frazioni“), tvořiv- šich lombardské městečko Busseto, se naro- dil, patří v první řadě svému národu, jeho hu- dební historií. Hudební umění Vlachů vy- vrcholilo a z valné části se vyčerpávalo v opeře. Tato opera, která byla chloubou Ita- lie, po dvě století vykonávala a udržela si nadvládu v celé kulturní Evropě. A tato vlaš- ská opera zdála se v letech třicátých a čtyři- cátých předešlého století blížiti úplnému úpadku. Její největší tři současní represen- tanti jeden po druhém se odmlčeli: Giochi- no Rorsini po ohromném úspěchu svého „Vi- léma Tella“ v r. 1829 zřekl se po celou zbý- vající část života dramatické tvorby, jakoby v nitru svěm přesvědčen byl, že ku překo- nání této opery síly by už nestačily: Vin- cenzo Bellini zapěl roku 1835 v „Puritanech labutí píseň svojí mladé ještě umělecké duše
Verdi profesor F V Moravec Wagner Busseto Vlach Tell Bellini Uma Evropa
8 article
Gaetana Donízettiho duch po komposici ope- ry „Catarina Cornaro“ (z r. 1844) zbloudilv temnotách, z nichž našel po čtyřech letech smrti vysvobození. Operní skladatelé, kteř- současně s těmito nejzářivějšími hvězdami italského operního firmamentu působili, byli vesměs epigoni zcela podřízeného významu a neskýtali žádné naděje, že dovedou vlaš- skou dramatickou komposici udržeti na t výši, na niž vyvedli ji Rossiní, Bellini a Do- nizetti. Ale v těchto desítiletích, kdy vlaš- ská opera, tento nejmarkantnější projev ná- rodního ducha vlašského v hudbě, zdánlivě spěla k bankrotu, rostl a umělecky dozrával jí Vykupitel. Když přísní a neprozíraví vlád- cové milánské konservatoře venkovskému mladíkovi, který si přinášel horoucí lásku k hudbě, ale sporě positivní hudební vědomo- sti, pro nedostatek talentu uzavřeli brány svého ústavu, netušili, že odmítají toho, jenž v blízké budoucnosti pronese spásné slov pro operu vlašskou a že tento odmítnutý kom- petent svojí hudební i dramatickou vlohou převýší celou současnou generaci. Netušili že tento prostý, chudý venkovský hoch, v je- hož zcela všedním zevnějšku nic neprozrazo- valo nebo aspoň nepředstíralo umělce, bude své vlasti nejen největším dramatikem, nýbrž Tyrläem, hýbajícím myslí i srdcem svých kra- janů a rozněcujícím je v boji za národní sjed- nocení a za politické svobody ve svobodné sjednocené Italii.
Donízetti Cornaro Rossinit Bellini
9 article
Giuseppe Verdi zůstal věrným hudebn tradici své vlasti. Svoji tvůrčí sílu zasvěti cele opeře. Z ostatních, nečetných jeho skla- deb, jeho smyčcový kvartelt z E-moll a velko- lepé Requiem, psané k úmrtí básníka Man- zeniho, vydávají sice skvělé svědectví tvoři- vosti Verdiově, ale oproti jeho operám jsou přece podřízeného významu. První operou, s níž Verdi veřejně vy- stoupil — bylo to v r. 1839 — byl „Oberto conte di San-Bonifacio“. U této opery, dávno již zapomenuté, třeba se na okamžik zasta- viti, anať ukazuje, odkud Verdi vyšel a jak tvorba jeho souvisela s nedávnou minulostí a tehdejší přitomností vlašské opery. Děj této dvouaktové opery byl výplodem konfusní, ro- mantické dramatiky, řadící sceny bezplánovi- tě a bez vnitřní logiky vedle sebe a nestarající se ani o jakous takous pravděpodobnost si- tuací. Tyto nedostatky, vyplývající z fabrič- ného produkování operních libret, byly ve vlašské operní produkci běžným zjevem Verdi sám i později musil s nimi zápasit.
Verdi Oberto vlašský opera Emoll conte di Sana
10 article
Hudba „Oberta“ neukazuje svého tvůrce jako již ostř- vyhraněnou uměleckou individualitu. Verdi zde v melodiích poddává se zcela vlivu Belliniho, jehož sladké, jimavé kantilény pod- maňovaly si tenkrát ještě mysli a srdce všech Vlachů. Ale Verdi prozrazuje ve své prvn opeře, že ve sledování vzerů nebyl jedno- stranným a že učil se i od jiných slavných mistrů, jimiž byli Rossini a Mercadante. Vy- še! tudíž Verdi ve svém prvním známém díle od nejpřednějších zástupců tehdejší dramati- cké tvorby. Pokud z pouhého sledování kla- vírního výtahu možno soudit, projevuje již „Oberto“ lehkou ruku Verdiovu v komposici. jeho dramatickou krev a divadelní bystrozrak.
Oberto Verdi Bellini Vlach Rossini Mercadante
11 article
Z jednotlivých čísel, z této řady vybledlých arií, konvenčních duett a prázdně dutých en- semblů, jen jediné místo dosti jasně rýsuje už portrait budoucího tvůrce „Rigoletta“ a „Troubadoura“. Je to kvartett z druhého děj- ství opery („Vili all armi, a donne eroi“), kte- rý má opravdový dramatický vzlet a překva- puje zručností ve vedení hlasů. Hudba Verdiho přijata byla při premieře velmi vlídně, v je- jím autoru pozdraven nadějný talent, ale zvláštního enthusiasmu, o nějž u Vlachů ne- bývala nouze, vinou textu „Oberto“ nevy- volal.?) Druhá opera Verdiova, „Den králem („Un giorno di regno“), přepracovaná později s titulem „Nepravý Stanislav“ („II finto Stani- slao), zaslouží zmínku pro překvapující ráz svůj: je to komická opera. Po dlouhou dobu platila tato opera, jejíž premiera byla pro skladatele naprostým fiaskem, za důkaz, že komika a humor jsou Verdimu půdou zcela cizí. V prvních dobách prudkého varu tvůr- čích sil ovšem nebylo dáno Verdimu pev- nou nohou stanouti i na půdě komiky, na níž Rossini s „Lazebníkem“ a Donizetti s „Nápo- *) „Oberto“ měl pro Verdiho velevýznamný důsledek: opatřil mu v G. Ricordim, majiteli velké milánské firmy, nakladatele, jenž zůstal Verdimu po celý život jeho věren. Ve vydáních Ricordiho je celé operní dílo přistupné, skoro vesměs za nepatrnou cenu (celá opera za 31/4 franku).
Rigoletto Troubadoura Verdi Vlach Oberto Stanislav Staňa Rossini Donizetti G Ricordi Verdiův , „ den král
12 article
jem lásky“ dobyli si nevadnoucích vavřínů. Na skladatele bufíy byl Verdí ve svém mládí přiliš vážný a v hudebním výrazu těžkopádný. jak ukazují arie a zejména sbory jeho nešťast- ného pokusu o „melodramma giocoso“. Těžké ztráty, které Verdi právě v době komposice druhé svoji opery zesnutím dvou synků choti utrpěl, nepodporovaly ovšem nijak ná- ladu, potřebnou pro tvoření díla, které má svítil humorem a zvoniti smíchem. Teprv zá- věr umělecké dráhy Verdiovy, jeho „Falstaff“ přesvědčil svět, že geniálnímu dramatikov ani světlé stránky lidského života nejsou cizí. Oba první pokusy Verdiovy mohou dnes zajímat jen historika, který vyšetřuje sklada- telovu počáteční technickou hotovost a dra- matickou vlohu a pátrá po jeho vzorech. Obě opery, které také záhy zmízely s jevišť, ne- jsou víc než žákovské pokusy a nepřevyšo- valy v celku běžnou úroveň tehdejších oper které v každé saisoně houfně se v tehdejších dobách vynořovaly a stejně i zapadaly.
Verdit Verdi Falstaff
13 article
Vlastní Verdi, skladatel bohaté melodické invence, nevyčerpatelný ve výrazností svojí hudby, dramatik stejně velký instinktem jako intelektem, Verdí, umělec, patřící svému ná- rodu i ostatnímu kulturnímu světu, dozrává te- prve v dalších operách, jichž řadu zahajuje „Nabukadnězar“. Tento „Nabukadnézar“ a p ném následující „Lombardští“ (.I Lombard alla prima crociata“ — pozdější francouzské přepracování pod titulem „Jérusalem“) zaha- jují vítězné ovládnutí všech italských scen Verdim, který jimi rázem stává se uměleckou i národní celebritou vlastí. Zvláště v „Nabu- kadnézarovi“ plnou silou pronikají všechny typické vlastnosti Verdiova tvoření, jeho me- lodika vysoce rozpiaté vášnivé sily, jeho ryt- mika prudkého tepotu, jeho dramatická ver- va, jeho záliba v drastických gestách, vyja- dřujících výbuchy citů, jeho sklon ke křikla- vým efektům a brutální massivnosti zvuku orchestru. V těchto dvou operách zceluje vyhraňuje se umělecká individualita Verdiho. jíž příští díla přinesla další rozvoj té či oné složky. „Nebukadnézara“ a „Lombardské? spojuje však i jejich politicko-národní význam Tato léta uměleckého působení Verdiova spa- dají do doby průdkého kvasu a vášní lidu toužícího pa svobodě polítické a národní
Verdi Lombard Jérusal
14 article
Verdi byl křesťanem opravdově a hluboce vě- řícím, ale současně při tom odpůrcem světské vlády církve, byl vřelým národovcem a proto i revolucionářem. Náboženský i vlastenecký cit jeho mluví z těchto dvou oper. z nichž první podává obraz utrpení lidu israelského v zajetí babylonském, druhá čerpá svůj dě z první doby bojů, vedených pod znamením kříže o hrob Kristův. Paralela se současným stavem vlasti skladatelovy sama se podávalat i ona úpěla pod cizí vládou, rozervána a osla- bena, i ji třeba bylo osvobození. A tu Verdi v hudbě své dal výraz všemu tomu, co mysli jeho konnacionálů tísnilo a co bylo konečným cílem jejich snah. Zejména v hudbě „Nabukad- zzere ře a a. hrazí sanečným výbuchem. jako vřelo to v myslech lidu, jehož politické vášně hudba Verdiova podněcovala. Sbor po- robených Hebreů z třetího aktu „Nabukadné- zara“ („Va pensiere, sull ali dorate“) se svým žaluplným vzdechem „mia patria si bella e perduta“ a sbor křižáků a poutníků ze čtvrté- ho aktu „Lombardských“ (o, Signore, dal tetto natio“) staly se hymnami lidu, připravujícího se na politické pozdvižení. Opery tyto byly první, které z Verdiovy tvorby dostaly se přes Alpy na sever a zejména „Nabucco“ byl na četných scenách středoevropských s úspě- chem provozován a jeho efektní a hřmotná ouvertura ještě před nedávnými lety těšila se značné oblibě. Ale obě díla tato tkví příliš v italské půdě a vyrostla z ovzduší poměrů italských, než aby mohla i jinde pevně za- kotvit. Byla také pozdějšími operami Ver- diovými záhy vytlačena.
Verdi Kristův Nabukad Virginie Alpy Vera
15 article
Více a trvalejší zájem mimo hranice vla- sti skladatelovy vyvolal hned následující po té „Ernani“. I tato opera je nesena duchem revolucionářským, jako měl revolucionářské tendence i Hugův činoherní originál. „Ernaní“ nemá v hudbě své však té bezprostřední síly a strhující vervy, jako jeho dva předchůdci je uhlazenější, ale při tom také konvenční je na něm znát více routiny, kterou Verdi za- tím si osvojil než vnitřní opravdovosti cítění. Z jeho partitury, v níž bravurní zpěv hraje důležitou roli, nejvýše stojí scena u hrobky Karla Velikého (.A Carlo Quinto sia glori e onor“), jeden z nejvelkolepějších ensemblů Verdiových.
Ernani Hugův Verdi Veliký Carla Quinto Verdiový
16 article
Operou „Ernani“ počínaje volil Verdi svo- bodněji a dle svého cítění texty pro svoje opery a vykonával i význačnější vliv na jejich vypracování. A tu po „Ernanim“ i na příště obracel svoji pozornost hlavně k vynikajícím umělecky jmenům literatur cizích. Po Viktoru Hugovi přišli postupně na řadu Byron, Schil- ler, Shakespeare. V těchto operách odvracel se Verdi od dramatiky vnější ke dramatice vnitrné, elektní děje politické u dřívějších oper ustupují dramatům lidských srdcí, hudba snaží se tu postihovati momenty psychologi- cké a rozbíhá se k výraznější a individuálnější charakteristice. Ale právě tyto opery, jichž děje transkribovány jsou ze slovních dramat v operní libreta, neznamenají umělecký vze- stup svého tvůrce. Zdá se, že Verdi nevyzrál ještě k těmto hlubším dramatickým úkolům. které si tu položil. Hudba jeho na jedné stra- ně zříká se tu vervy a živosti, na druhé stra- ně nevystačuje na úkol přesvědčivého tlumoč- níka subtilnějších záchvěvů lidské duše. Od- tud zůstává mdlou a nedokrevnou ve svém výraze, nedojímá hloubkou ani nestrhuje ele- mentární silou svého výrazu. Sem patří „I due Foscar“ a „Il corsaro“ (obě dle Byrona). „I Masnadieri“, „Giovanna d'Arco“ a „Luisa Milier“ (dle Schillerových dramat „Loupež- níci“, „Panna Orleanská“ a „Ouklady a lá- ska“ a „Macbeth“ dle Shakespeara. Oper tyto, pokud vůbec dostaly se na cizí jeviště přešly jimí jako cfemérky a také v Italii, vy- jímaje „Luisu Miller“, trvale se na repertoiru neudržely. Stejný osud s nimi sdílely i všech- ny ostatní opery z týchž let (1844—1850): „Al- zira“, „Bitva u Legnana“ a „Stiffelio“. Z open těchto, jež svými texty příčí se většinou naše
Ernani Verdi Hug Byron Shakespeare Giovanna d ' Arco Milier Schillerův Macbeth Miller Schiller
17 article
mu vkusu a hudbou svojí jako celky nedove- dou zaujmout, nejzdařilejší je „Luisa Miller“ jejíž hudba je ušlechtilejšího výrazu a oprav- dovějšího procitění než v operách ostatnich a která může se pokládati svoji psychologi- ckou stránkou za jakousi přípravu a před- chůdkyni „Traviaty“. Zdařilejší jednotlivost vykazuje nejen tato opera, ale i její vrstev- nice (viz na př. působivou závěrečnou scenu v „Panně Orleanské“, kde hrdinka na bojišti umírá), ale jako celky patří již jen historii. A nyní ke fřem operním dílům, která za- ložila světovou slávu italského maestra! „Ri- goletto“, „Traviata“ a „Troubadour“ zahrnují v sobě všechny ony stránky tvoření Verdiova, které činí jej markantně výraznou individuali- tou a které již svrchu byly vytčeny. Tyto vlastnosti hudebníka a dramatika vystupují zde ve zmocnění, v síle do očí bijící. V těchto třech operách byl Verdi nejen šťastný ve své melodické vynalézavosti, nýbrž ukázal zde nedocílenou před tím schopnost karakterisač- ní a porozumění pro vnitřní hnutí a city lid- ských duš a konečně i vyspělost instrumentač- ní. Všechny tyto tři opery, které již po více než půl století přes všechny boje proti nim jsou nevyvratitelnými součástmí operního reper- toiru, jsou všeobecně známy, takže netřeb ani do zběžného jich rozboru se pouštět. Stač říci: v jich hudbě žije Verdi nejvýrazněji jako individualita umělecká i národní. aš.
Miller Traviata Ri Verdi Troubadour
18 article Lékařství.
Lékařství. Společnosti pro zkoumání a potírání zhoubných nádorů (rakoviny a j.). Má-li se s větším úspěchem čeliti některé nemoci, je nutno poznati její příčinu — ač seznání této jest teprve prvním krokem někdy velice malinkým ke stanovení léčby kausální Nejvhodnějším dokladem jest aetiologické lé- čení těch nemocí infekčních, jichž parasity specilické známe. Trvalo dosti dlouho po od- krytí těch kterých bakterií, než jsme dospěli k léčbě serové nebo vakcinové. Bohužel, ne- chovají se všechny bakterie ani v tomto ohle- du stejně: parasitující prvoci chovají se rov- něž odchylně, neprodukují totiž v těle lid- ském nebo zvířecím látek ochranných aneb jen v míře velice nepatrné: při některých protezoárních infekcích alespoň vakcinac Jočkováním) zabráníme infekci, nebo vpravu- jeme do těla lidského nebo zvířecího látky které dírektně parssíty attakují (t. j. tak zv chemotherapie Ehrlichova, na př. chinin nič parasity malarie, salvarsan spirochaety příjíce atd.). Jest v povaze věcí, že také při rako- vině (carcinoma) již dlouhou dobu se namá- háme objasniti temno aetiologie, tím spíše, je- likož, počle často vysloveného mínění, zhoub- ných nádorů a zvláště rakoviny příbývá. Je obdivuhodno, jak velké úsilí duševni věnováno těmto pracím, které vyžadovaly ta- ké velkýh peněžitých prostředků, aby mohly býti vykonány. ntn
Ehrlichův
19 article
Z posavadních studií vyplývá, že jedn řada zhoubných nádorů jsou ohraničené po- ruchy vrozené, že jiná řada vzniká dráždidly chemickými a fysikálními a konečně že jistá řada nádorů je původu parasitárního. Nemohu v tomto krátkém článku doložiti uvedené tří- dění nádorů vypravováním, jak jsme k tomu- to názoru dospěli, budiž mi dovoleno v krát- kých črtách promluviti o některých pracích týkajících se parasitismu nádorů, abych tak ilustroval kvantum i kvalitu vykonané práce Zpočátku myslili někteří badatelé, že bakterie jsou příčinou zhoubných nádorů, ze- jména rakoviny, leč mínění to není odůvod- něno. Také plísně asi nezpůsobují rakovinu ač Schmidt svým antimeristemem t. j. výtaž- kem plísně Muson neoformans, prý dosáhl př rakovině výsledků. Také kvasnice (Saccharo- myca neoformans) byly nalezeny v nádorech ale neprávem označeny jako jejich příčina vždyť nebylo lze jimi vyvolati nádor samo- statně rostoucí. — Přes tyto nezdary udržo- valo se mínění o parasitismu rakoviny a po- depřeno bylo zejména výsledky přenášen karcinomu ze zvířete na zvíře; neboť také u zvířat, blavně myši bílé, u potkanů, krys. přicházejí rakovinné nádory. Celá hekatomba bilých myšek padla za oběť experimentůmo přenášení rakoviny, leč tyto experimenty do- kazují toliko, že možno rakovinu vroubiti ji- nému zvířeti, že možno jaksi kultivovati část- ky rakovinné v těle zvířete, ve kterém se uchytí a úžasně rychlým vzrůstem svých bu- něk v nový nádor vyrůstají. Přenésti ze zví- řete na zvíře možno však také normální tkaň normální buňky (ovšem že nerostou tak mo- hutně jako nádorovité buňky) a proto nemusí býti vroubení nádoru zrovna zjev parasitismu
Schmidt
20 article
Nicméně hledáno dále po parasitech ve zhoubných nádorech, když v některých rako- vinách měchýře močového, jater konstatová- na byla přítomnost velkých parasitů jako jsou distomy. Ano v rakovině prsů i kůže viděl Borrel dokonce roztoče a ty prohlásil z příčinu rakoviny. Avšak údaje tyto nenalezly víry, jelikož scházel experimentální důkaz Proto také některými autory v rakovinách objevené protozoární tvary neobstály v kri- tice, předně že vůbec se nedal z obrazů de- dukovati typ parasita, dále že nebyl vypěstěr a tím také že nemohl býti experimentální dů- kaz proveden. Tak dospělo badání o parasitismu rako viny k mrtvému bodu, až letošního roku krás né pozorování bohatě podepřeného dánského pathol. anatoma Fibigra přivedlo trochu jasu. Jelikož pozorování jeho doloženo jest experimentem a vše pěkně logicky spiato budiž v krátkosti vypravováno.
jítdukovat Fibigr
21 article
Při sekci potkana nalezl Fibigerv předním žaludku nádor s klky na povrchu (t zv. papilloma). Když jej vyšetřil mikroskopi- cky, shledal, že běží o epitheliální nádor, ve kterém však byly průřezy cizího tvaru. Re- konstrukcí obrazu objeveno, že v nádoru jest hlístovitý parasit. Zoolog potázán sdělil, že jde o oblého hlísta [nematoda), který nazván Spiroptera n. sp. Ale papillom potkanů nedal se přenésti, ač obsahoval parasita i jeho va- jíčka. Patrně musil parasit vniknouti do těla zvířete v jiné formě. Je známo, že hostitelem nematod jest šváb. Proto jal se prohlížeti Fi- biger našeho švába (Periplaneta orientalis) leč tento nehostí těch parasitů. Když všal vyšetřoval jiný druh švábů a sice elegantněj- šího hnědého jeho kolegu amerikánského (Pe- riplaneta americana), které nalezl u Kodaně v jedné rafinerii na cukr, shledal, že skutečně svalstvo tohoto švába hostí embrya hlísta dblého, který se ukázal identickým s dříve nalezeným. Ž 61 v téže rafinerii schytaných petkanů byl u 9 nalezen papilomatosní nádor v žaludku a u 40 v žaludku se nalezly změny pathologické u přítomnosti téhož hlísta, kdež- to u 1144 potkanů z jiných místnosti nebyly nalezeny ani hlísty ani papillomatosní nádory Již z toho nálezu dalo se souditi, že nematody nalezené mají jakýsi vztah k nádoru.
Fibigerv Kodaň Ž 61
22 article
Aby provedl důkaz, že nematody lze způ- sobiti nádor, krmil americkými šváby, jichž svalstvo obsahovalo embrya Spiroptery, po tkany, kterýmž jest šváb zvláštní pochoutkou jak jsem se při svých experimentech sám pře- svědčil. Po zkrmení 14—50 švábů jednotlivé- mu potkanu nalezl Fibiger, že z celé značné řady potkanů u 16 se objevilo klkaté bujen slizníce předního žaludku a u 4 tytéž nádory které však měly už ráz rakovinný, takže ne- bylo pochyby, že krmením jistých parasitů lze u krys vyvolati rakovinu. Že skutečně šloo karcinom t. j. rakovinu, vidno z toho, že ve3 případech nalezeny buňky rakoviny v lymfa- tické uzlině a v plících, při čemž zjištěno za- jímavé faktum, že nová hnízda rakovinná [me- tastasy) neobsahují parasitů, že tudíž taková metastasa vzniká jen vycesťováním buněk ra- koviny do cévstva; tam, kde uvázne, může se rozmnožiti a tvořiti nádor. Aby předešla se námitka, že i u krmených potkanů mohlo jíti o nález nahodilý, zkusil Fibiger infikovati švába našeho tím, že jej krmil střevním obsa- hem potkanů, v němž byla vajíčka oněch ne- matod, a hle, také náš šváb požíváním vajíček se infikuje. Z vajíček ve střevě jeho vylézaj embryony a ty se odeberou jako u ameri- ckého jeho kolegy do svalstva jeho, kde če- kají, až jejich hostitel se dostane do jiného živočicha, hlavně do potkana, krysy. Bylo by zajímavo vyšetřiti, zdali také ježek, o němž se tvrdí, že si pochutnává na švábech, trp karcinomem.
Fibiger
23 article
Krmením našimi infikovanými šváby do- sáhl Fibiger podobných resultátů t. j. vyvola- nádory klkovité — rakovinné. Z těchto experimentů vyplývá, že dost velké parasity skutečně mohou vyvolati ná- dory rakovinné, a tím nabývají nálezy podob- ných parasitů u rakovin jiných — jak nahoře uvedeno — velké důležitosti. Z těchto všech uvedených nálezů můžeme činiti závěrek, že některá rakovina může býti původu parasitárního, pro kterýž názor se uvádějí také překvapující experimenty Ehr- licha a Peytona Rouse. Prvému se podařilo přeočkovati částečku nádoru, která ležela celý rok v ledničce uschována, kdežtc Peyton Rous dosáhl jednak přeočkováním na prášek usušeného nádoru, jednak filtráten nadoru (filtrát prašcovým filtrem, který pro- pouští nanejvýše jen t. zv. neviditelné mikro- organismy) nový vzrůst nádoru ve zvířeti stej ného rodu. Podobně jako studium příčiny ná- dorů vyžadovalo i vyžaduje obrovské množ- ství práce a veliké náklady peněžní, tak otázka léčení, které zprvu opíralo se o empi- rii (zkušenost), nyní však také přihlíží k theoretickým výsledkům badání. Seznání zhoubnosti rakoviny, zejmén obava před rozlézáním jejím do celého těla již záhy vedla k chirurgickému zákroku, který jest v ranných rakovinách sledován nejlepším výsledkem — leč všade nemůže vniknouti nůž: ranná stadia rakovin obtížněji se pozná- vají a pro pokročilá stadia rakovin jest jejich odstranění nožem někdy jen dočasné, někdy nemožné. Proto zkoušeny i jiné prostředky k odstranění rakoviny a těch je jak vědeckých tak lidových množství veliké.
Peyton Rous
24 article
Vedle těchto empirických pokusů při- nesla bakteriologie immunisační therapii př karcinomech, která však nesetkala se s uspo- kojivým resultátem. Ehrlichových pokusů — vroubení rakoviny — nedá se prakticky vy- užiti. Za to konstatován úspěšný účinek pa- prsků Roentgenových, radia, mesothoria; ze- jména poslednější prý účinkuje i při roz- lezlých rakovinách rodidel, tedy ve případech jinakému léčení nepřístupných. — Leč expe- rimenty s takovým prostředkem jsou drahé (1 gr. mesothoria stojí 240.000 KI), ale přes to nalezla se města — Mnichov, Lipsko, Kolín n. R. — která toto kvantum zakoupila, aby jím v nemocnicích mohla se konati studia sbírati zkušenosti.
Ehrlichův Roentgenův Mnichov Lipsko Kolín KI
25 article
Z krátkého nástinu učiní si čtenář pojem. jak mnoho se musí vykonati práce, nežli do- spějeme k malému pokroku v našem vědění Jednotlivec neb obvykle málo dotované vě- decké ústavy nedokážou mnoho se svými pra- cemi — nejsou na to prostředky a proto vi- díme, že ve Francii, Anglii, Německu záhy se utvořily společnosti ke zkoumán rakoviny, jež opatřovaly peníze na expe- rimenty. Ve Frankíurtě n. M. zbudoval Ehrlich za pomoci bohatých fundací ústav ve kterém mohl učiniti své zajímavé nálezy v Heidelberku postavena zvláštní ne- mocnice pro stížené zhoubnými nádory a tam za vedení Czerny-ho studuje se zároveř therapeutická otázka: v Berlině založi Leyden společnost pro zkoumání rakoviny; v bohatě dotovaném ústavě Pasteur ově koná Borrel své výzkumy a Bashfor v Londýně jest chéfem zvláštního ústavu pro studium rakoviny; také v Americe maji podobné ústavy. Viribus unitis et pecunia unita dá se něčeho dosáhnouti. Také u nás v Praze založena r. 1904 společnost, ježs vytkla za úkol starati se o nemocné zhoub- nými nádory zbudováním zvláštních nemoc- nic. Leč společnost tato nenalezla ve veřej- nosti ohlasu — malý jen kapitálek jest se- brán. Zřízení nemocničky takové stálo by však alespoň milion korun a odkud by se bral náklad na její vydržování? Účel této spo- lečnosti jest zajisté krásný — ale prozatím netskutečnitelný. Zdálo se mně býti spíše praktickým, když naše společnost podle vzo- ru v cízině a nyní také ve Vídni založených
Ehrlich Pasteur Borrel Francie Anglie Německo Heidelberg Berlín Leyden Londýn Amerika Praha Vídeň
26 article
společností se promění v Českou Společ- nost ke zkoumání a potírání zhoubných nádorů (rakovin), když jako taková vstoupí v řadu pracujících, aby pak svými výsledky mohla přispěti ku potírání zhoubných nádorů, jež se může zejména v na- šich pěkných nových zemských nemocnicích kdekoliv prováděti. I představuji si činnost společnosti naší takto: první snahou bude, aby mladým sílám, které se chtějí věnovati studiu rakoviny, poskytla prostředky k nákladným experimentům prozatím v místnostech, které ve svém ústavu dám k disposici; dalším úko- lem bude zříditi i zaříditi ústav samostatný ke zkoumání rakovin, ve kterémž by rakovina po stránce histologické, parasitární a chemické i experimentální byla zkoumána, ve kterém by hledány byly prostředky ku potírání těchto zhoubných nádorů. Cíle jsou veliké a prostředků vyžaduji velikých. Je těžko žádati na naší veřejnosti, tak četnými národními daněmi přetížené, aby potřebné prostředky rychle poskytla — ale jelikož jsme odkázáni jen na privátní pod- pory, nezbývá, než vstoupiti v řadu prosících. Obracíme se tedy k lidem dobré vůle, srdce citlivého pro nemocné zejména pro ne- šťastníky zhoubnými nádory trpíci a prosíme je: neopomeňte pamatovati na „če ský spolek pro zkoumání a potírání zhoubných nádorů (rakovin) a při- spějte sebe menšími příspěvky k jeho účelům V říjnu 1913. Dv. rada prof. dr. J. Hlava.
profesor doktor Český Společ
27 title
Školství.
28 article Stagnace školské politiky.
Stagnace školské politiky. Poedagogika souvisí úzce s politikou. Ja- ko národní hospodářství určuje směry a cíle politické práce, pokud jde o hmotné statky národní, tak paedagogika je rádcem a ukaza- telem politice potud, pokud jde o fysickou, intelektuelní, mravní, vůbec kulturní uschop- něnost národa. Dobře naší probuditelé svými známými hesly vystihli, že chrániti, sílitia množiti onen kapitál národa, jakým je hmotná i duševní bohatost lidu, znamená nejen uschop- ňovat národ k politické síle i samostatnosti,. ale také zabezpečovat mu budoucnost. Proto zdravá politika všímá si důklad- ně časové theorie paedagogické, nepřezírá pokynů odborníků v oboru lidového vzdělání a pilně dbá všech hlasů volajících po kultur- ních a školských reformách. Jsme však v do- bě, kdy jest třeba často připomínati tuto sa- mozřejmost, dokumentovanou politickou novo- dobou historii a zvláště dějínami této říše. Moderní paedagogika neustává burcovati po- litiku tohoto státu, připomíná jí, že je nej- vyšší čas, aby organisace našeho lidového školství přizpůsobena byla kulturním, hospo- dářským i sociálním potřebám dobovým tak, by neutkvívala na formaci, jakou jí dala státní politika před 44 lety, aby povznesla se nad přežilé tradice a především dopustila, aby li- dové školství našeho království uschopněno bylo k velikému úkolu, jaký je mu dán so- ciálními přeměnami, zvláště rostoucím zindu- strialisováním země a zvýšenými požadavky. odůvodněnými zřefelem k sousedním, vítězně konkurujícím zemím.
29 article
Není arci vždy možno, ba ani radno ukva- povati se, vžilou organisaci školskou často měniti a všech reformních hesel kvapně ná- sledovati. Avšak tolik je již zjevno každému nejkonservativnějšímu příznivci školství, že je nejvyšší čas, aby konečně také u nás do- stala se ke slovu paedagogika se svými dů- kladně uváženými a všeobecně uznanými ná- vrhy a to dříve, než bude pozdě. Politika to- hoto soustátí i naší země trčí již tuze dlouho bezmocně v zajetí politiky německého chauvi- nismu, německé nadvlády a nechce slyšeti po- radných slov vědecké paedagogiky. A tak vlastně jdeme kulturně zpět, poněvadž ne- jdeme ani o krůček ku předu. Potrvá-li ještě dlouho vleklá krise rakou- ského parlamentu, který vůbec není schopen řešiti sebe podružnější otázku školskou a bojí se každé sebe nepatrnější změny říšského zá- kona školního, ježto zapadnuv do národnost- ních bojů nedovedl konsolidovati živly pokro- kové a zabezpečiti rozhodující slovo přízniv- cům zvýšeného lidového vzdělání — potrvá-li tento hrozný stav dále, bude naše lidové školství tuze pokulhávati za moderní dobou na citelnou škodu státu a zvláště na újmu na- šeho národa. Školství naše prostě, tak slibně se rozvíjející, upadne na stupeň, který bude hotovým anachronismem v novodobé kul- tuře ...
30 article
Uvažme jen, že školská legislativa zem- ská od r. 1903, tedy celých 10 let nevykázala jediného positivního činu a uvědoměme si, že pro říšské zákonodárství vůbec již po celá decenia otázka školská neexistuje. Vzpomeň- me při tom, že moderní doba mezitím ze zá- kladu přeměnila naše sociální poměry, že nic se neohlížejíc na hlemýždí tempo naší legisla- tivy přikvapila s požadavky dříve netušený- mi a pochopíme, že nynější stagnace ve škol- ském zákonodárství je pravou katastrofou, jejíž zhoubné následky dají se makavě vypo- čítati již nyní a porostou tím více, čím déle krise potrvá. Vzpomeňme tu aspoň nejnaléhavějších desiderií paedagogických. Základní školský zákou učinil silný náběh ke zrovnocenění všech děti, zdemokratisování a povznesení ná- roda uzákoněním principu všeobecně povin- né osmileté docházky školní. Leč, nejen že krásný princip proražen byl školní novelou povolením úlev, ale dosud ani vůbec proveden nebyl ve svých krásných důsledcích. Dosud ještě městské dítě zůstává privilegovaným oproti venkovskému, jemuž jsou měšťanské a pokračovací školy nepřístupny, dosud ne- povznesla se školská legislativa nad přežitky národnostních štvanic, aby zabezpečila účinné školské vzdělání mateřským jazykem slovan- skému dítěti všude, tedy i v krajích převahou německých. Říšská legislativa neodstranila do- sud reakční novelu a zemská legisla- tiva dosud ani neprovedla říšský zákon do všech důsledků.