2
masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3
masthead
12. října 1913. číslo 280
4
article
„Žoku!“ povídá mu, odplivuje si. „Brze
umřeš... Srdce se ti zaleje tukem a umřes
jako hovnivár ..
šišov se směje horlivě, vezme z rukou
Chromého koláč, prohliži si jej se všech stra
sladce přimhouřenýma očima a otevře ústa
plná drobných, bílých zubů, připomínající tla
mu štiky.
„Počkej!“ povídá Bukojemov, „snad ne
chceš zas už žrát?
„Ne... proč pak ne? Mohu,“ dochechtá-
vaje se rozpačitě, namítá šišov. Stojí pře
starcem a oběma rukama drží koláč pod bra
„Mo-óhu!“ napodobí posměšně stařecsí
pavý hlas Šišovův. „Ale vždyť ty nesmíš žrátí
Zdechneš! Ty bys měl hladovět... nashromá-
ždil sis tuku, jako lakomec penízek, a zadusí
se teďka... hlupáku schátralý!“
Odvrací se od šišova; ten nesměle mrk
očima, dívá se na koláč, potom se svalí na
pryčnu, těžce zaleze do kouta a tam začíné
pomalu a pozorně jist, snaže se, aby nemla-
skal hlasitě..
dou.
Slavné jezero, šircký Bajkal,
slavný koráb jak na tůnis kečka . . . —
tiše začíná prozpěvovati Machin, stoje u okna
„Neviděls ho a chválíš,“ pošklebujes
zasmušile, povídá Bukojemov.
K oknu přistoupí Chromý, mlčky, pohy.
bem ruky odstrčí Machina, sedne si a dá se
znova do spravování košile.
Bukojemov prohlíží si všecky po pořádku
a sklopí pak hlavu, zamračeně pohybuje brva-
mi. Smutně se vine píseň, niti šustí a Šišov
zapomenuv se, hlasitě mlaská. Stařec pohod
hlavou a zadívá se na něj chladnýma očima
Šišov přestane jísti a nezavíraje úst, s kou-
skem koláče před obličejem, sedí nepohnutě
a čeká.
Bukojemov se směje. Smích jeho je nehla
sitý a zvláštní, jakoby v hrdle starcově s
přesypávaly střepiny rozbitého skla.
„Kramář jsi ty, dobytku zrzavý,“ povídá
posměšně; „i tvůj zločin je ničemný, kramář-
ský... Koupil si holčičku nedospělou — jako
by třebas jehněčí tlusťoučké koupil, a zardou-
sil holčičku... ničema jsi tyl..
Moha
Chromá
Kramář
5
article
Šišov těžce si vzdychne a pokračuje v
jídle. Teď se směje Machin veselým, mladi-
ckým smíchem. Chromý usilovně šije.
„Žiju tu mezi vámi,“ pokračuje přísný sta
řec, „jako kozel mezi stádem ovcí . . .a
omrzeli jste se mi jako bělmo na očích .
Nudno je mi tu... ačkoli jsem tu s vámi všeh
všudy dvě neděle ..
„Vypravuj nám něco, Karpe Ivanovičil
prosí ho Machin, přistupuje a usedaje na pryč
ně vedle starce.
„Vídíš, Chromý.“ povídá Bukojemov, an
se na mladika nepodívav, „pořád říkáš: všich-
ni lidé jsou si rovni podle Evangelia... Ale
pověz mi podle pravdy: cožpak ale tihleti
dva — jsou lidé? A jsem třebas já — jim po-
doben?... Nejsem jim podoben... ani ty ne.
jsi podoben... nemáš sice nohu, ale máš
karakter... je v tobě odpor... Tobě nařizují
— žij na Sibiři!... ale ty nechceš — ty tady.
hle — jdeš pryč odtamtud... to je dobře! I p
jedné noze jsi odešel... to je náramně dobře
ano! Ale tuhle Machin — co je to zač? K če-
mu on je tu vůbec? Podřezal tlustého hostin-
ského, celý se krví pomazal, najal si izvozčíka
a — ujel... Ale kam pak vlastně ujel? Tose
neví... Potom ze strachu — bác izvozčíka no-
žem do hrdla ... proč to? Taky — nepocho
piš ..
„Já ne ze strachu,“ usmívaje se rozpačitě
odpovídá Machin a jeho temné volské oči ne-
jistě mrkají.
„Nu, proč pak tedy?“
„Neustále se ohlížel,“ provinile povído
Machin, „jede, jede a ohlíží se ... nu a tak..
„Pitomče!“ klidně a chladně rozhoduje
Bukojemov, kroutě si znova cigaretku.
Karpe Ivanovičil
Vídíš
Chromá
Bukojemov
Sibiř
6
article
„Všecko třeba dělati dovedně...“ pokra-
čoval, zapáliv si. „Máš-li zaříznout tlustého —
je třeba v takovém případě svléci se do naha.
V takovém tlusťochu vždycky bývá mnoho
krvičky... ta vytryskne, zaleje tě — a hned
je tu usvědčení proti tobě... Ale jsi-li nahý
— třeba by ses i zamazal, vezmeš hnedle
vlhký hadr, utřeš se celý a — jsi čistý před
lidmi
„Ale před bohem?“ povídá tiše Chromý
Ani sebou nepohnul, hlavy nepozdvihl a v jeho
hlase nezní ani výčitka, ani zvědavost..
„Cože?“ ptá se po chvíli pomlčky Buko-
jemov.
„Povídám — jak je to před bohem?“ opa
kuje Chromý, pokračuje ve své práci.
Stařec se na něj dívá, pohne svým chru-
pavkovitým nosem a povídá poučným tonem
„Ne, Chromý. lidé — jsou rozliční . .. Jed-
nomu okovy spoutají nohy, ale duši osvobodí
kdežto jiný — má duši želízky zakovanou.
ale je třeba to chápatil
„Karpe Iványči!“ ptá se Machin tíše
s nevolnou zvědavostí.
„Nu?
Chromá
Karpe
Machin
Buka
7
article
„Mnoho lidí jsi zabil?“
„Zdali mnoho?“ Chladná očka starcov
těžce se upírají do tváře Machinovy a mladí-
kovi není volno pod tím pohledem. Ramena
se mu chvějí, jakoby zimou, a polootevřev
ústa, očekává slov starcových, pokukuje mu
se strany do tváře. Z kouta, s pryčny, doléhá
sem krátké, těžké oddychování Šišovovo.
Stařec mocně klade na rameno Machin-
vo svoji velkou ruku, prsty její jsou silné
pevné jako ocelové pružiny, poklepá jimi po
zádech mladíkových, praví:
„Mnoho. Ale kolik vlastně — nepama-
tuju se... Nač to chceš vědět?“
„Tak... je to zajímavé...“ objasňuje M
chin, hloupě se usmívaje.
Stařec ho zlehka odstrčí od sebe.
„Ech, ty... kotě! . .
„Ale na tváře se pamatuješ?“ ptás
náhle Chromý.
„Na jaké tváře?“
„Těch lidí, které jsi zabil...“
„Ani na tváře se nepamatuji... však se
to většinou — přiházelo v noci...“ praví zcela
klidně stařec.
„Ale já ti nevěřím... nevěřím, že bys byl
zabíjel lidi...“ poznamenává tiše Chromý
kroutě hlavou.
8
article
Bukojemov se na něj dívá a němě se
Bukojemov se na něj dívá a němě se
ušklibuje.
„Vida, kdyby mi takhle vyšetřující nevě-
řili, nebo prokurátoři, to by bylo lichotivé ..
Jale jestliže ty nevěřiš — z toho pro mne málo
kouká... Ostatně — však nebřinkám rokovy
bezmála už patnáct let zadarmo — co o tom
soudíš?“
V chodbě rozléhá se hluk, smích a výská-
ní — to přihnali ze dvora nedospělé.
„Neřvete, čerti!“ zaznívá volání dozor-
covo.
Hlučně bouchají dveře, skřípe železo zá
vory a zámku, silné hlučení mladých hlast
slábne a zní tlumeně.
„A nebylo ti lito lidí, které jsi zabíjel?
ozve se chraptivý hlas Šišovův. Sedí v koutě
na pryčně, krk ku předu vytažený a jeho očka
zalitá sádlem bojácně blýskají.
„A kdo koho polituje?“ odpovídá klidn
Bukojemov.
„To je — pravda!“ ozve se tíše Chromý
„Nikdo nikoho.
„Na plano mluvíš o tom svém slitování..
lžeš, pse...“ povídá stařec.
„Což není vůbec slitování?“ ptá se Ma-
chin a dívá se na všecky po řadě, očeká vaje
odpovědi.
„Almužna, na příklad,“ zavrčí šišov.
Chromý zdvihne hlavu a s výčitkou ve
hlase odpovídá:
„Almužna — není pro tebe, nýbrž pr
boha ..
„Dávají — čeho není líto,“ dotvrzuje B
kojemov.
V cele nedospělých začínají laditi k písni
zvučný alt rázně spustí:
„Ztracený jsem chlapec.
ztracený na věky ...
Sluneční paprsek zdvihl se s podlahy
nyní, zarůžovělý a chvějivý, šikmo vísí v dus.
ném vzduchu cely a opírá se o spodek dveří
A stále stejně líně v něm krouží prach, těžce
a bez cíle v něm litají mouchy. Zvučný alt, za-
lkávaje se dojetím a nedokončuje slabik, silně
vykřikuje slova písně a stále zrychluje jej
tempo; chlapci považují za zvláštní dovednost
zpívati tu píseň jako taneční motiv:
Chromá
Ma
9
article
„Otce jsem podřezal,
mámu zaškrtil.
Ech! A malou sestřičku
ve Volze utopill“
„Ich!“ vpadá do toho sbor i hvízdáním
dupáním nohou.
„Ticho, štěňata!“ řve dozorce a bouch
na dveře cely pěstí.
„Rád ti vypravuju, Chromý,“ povídá Bu
kojemov. pomalu přebíraje v prstech hrube
vlasy svojí šedivé, špičaté brady, „ty dovedei
poslouchat... Ale když sám vypravuješ —
toho nemám rád... šedivý jsi ty člověk, bá-
zlivý... a nadarmo si oči zalepuješ. Dívej se
na všecko zpříma — hle, toť zákon pro tebe
V tom je všecka moudrost... Na všecko pří-
mo se dívej — toť vše... Ale ty říkáš —
lidi... a semhle támhle... třeba míti slito-
vání!“
Řeč starcova plyne rovně a plynně, v je
ho hlase zvučí chladná energie a pod hustým
brvami svítí ostré, šedivě oči jako hřebíky
„Nač pak já mám míti slitování, jestliže
v nikom slitování není? Není mi ho třeba
je to i nevýhodné ... Podívej se: dokážu tit
všecko .
Stařec natahuje ruku a zahne na ní jeder
prst...
„Za prvé, na to se ještě z dětství pam-
tuju, ležíme tak jednou s matkou na peci, ona
mně vypravuje pohádku a v tom přijde oteco
chňapne matku za vlasy a strhne ji na po-
dlahu, zrovna jakoby ovčí kožich na zem sho-
dil... A bil, bil ji... až se unavil... „Po-
stav.“ povídá jí, „večeři, mrcho...“, ale mat-
ka, celá krví zalitá, ani na nohou nemůže
stát ...
Chromá
Volha
10
article
„A proč to tak?“ ptá se s velikým zájmen
Machin.
„Jednou zas, pamatuji se,“ pokračuje B-
kojemov, neodpovídaje Machinovi, „ji přestaí
bit, sedl si na lavici, odpovídá... Poklekla
matka na kolínka před ním a prosí: „Zab mě
pro Krista, najednou, nemuč!“ — Ale onj
na to: „Ba ne, počkej, načpak najednou?
Tenkrát mi bylo šest let, nebo snad — sedm.
tak ji taky ubil k smrti . ..“
Machin zamžoural očima a s jakýms
nadšením chvatně vypravujeí
„Můj bratr svou ženu taky někdy bil.
uchl Kostičky v ní jen tak chřupaly! By
husar, přišel z vojny, a u ní — dítě .. . Jal
ji tenkrát křápl po hubě!“
„Na vsích bijí koně, bijí psy...“ pokra-
čuje starý Bukojemov rozvážně a tvrdošfjně.
„nu, ale ženy bijí víc... Za ženu se peníz
neplatí, ale život je — těžký, lid — zlý.
A často i jenom tak... pro zábavu lidi mučí.
B kojemov
Machin
Krist
11
article
Povím ti něco, Chromý, byl jsem izvozčíken
a opilý dostal jsem se na policii... Přivezli
tam opilou dívku, hodili ji beze všeho na po-
dlahu, a tak tam leží, spí, jako mrtvá... Nu
přišli dva policisté, přinesli pečetního vosku
obnažili dívku, zapálili vosk a — kapají n
holé tělo... Pečetní vosk hoří na její kůži.
ošklivý zápach se šíří, ona — mečí, ale ti —
se chechtají... Nač pak jim tohleto bylo za-
potřebí? Nu, ano... Polekal jsem se tenkrát.
celý se třesu... myslil jsem, že i mě budou
pálit ...
A ještě něco — seděl jsem ve vězenív
Jekatěrinoslavské gubernii... byly v ten ča
dělnické nepokoje .. a přivedli na dvůr ja-
kéhosi dělníka — zatkli ho totiž... Dívám
se z okna a vidím: okolotočný) navrhuje dů-
stojníkovi (na dvoře byli vojácí a důstojník
s nimi): „Chcete,“ povídá, „pané poručíku, roz-
trhnu tomu dělníkovi bubínek v uchu jednou
ranou, a ohluchne na celý život?“ — „Ale
třebas.“ — povídá důstojník. A okolotočný —
bác! A vskutku, roztrhl mu bubínek ... dově-
děl jsem se potom — že mladík ohluchl...
V koutě pojednou zafuněl a pohnul sebou
Šíšov, jenž za rovnoměrného zvuku hlasu Bu-
kojemova začal dřímati.
„To je — možné!“ — rozlehl se jeho
chraplavý hlas. — „Je třeba udeřiti dlani
aby se tam co nejvíc vzduchu nahnalo, do
ucha... a ten vzduch protrhne bubínek . ..
Zasmál se. Stařec se také usmál.
„Neviděl jsem, bratře Chromý, slitování
u lidí... a sám jich také neumím litovat
neměl jsem, kde se tomu naučit... Šel jsem
kdysí s výpravou*), byli v ní politikové
) Policejní úřadník, asi náš komisař. Poz
) Rozuměj: a káraneckou výpravou, s vyhnaa-
ci. Pozn. přell.
Chromá
Šíšov
12
article
překl
mezi nimi — jeden židáček, říkali mu Veňka.
totiž Venjamin (Benjamin). Takový maličký.
kudrnatý, veselá očka, celý úpravný... a ta-
kový čiperný chlapíček to byl... Stávalo se.
že všichni byli unaveni, je horko, prašno, ale
on — nic, zpivá si písně, dělá vtipy, ke všem
je laskavý... Jsou takovi chlapci — sedři
s něho třebas kůži — je mu veselo, a když
se na něho divá druhý, taky se usměje
lehčeji si oddychne... Všichni z naší expe-
dice ho měli rádi... ale náčelník výpravy —
si ho nezamiloval... proč — nevím, ale tak
umíněně, jako někdy ženská muže nemá
ráda... Stále na něho zbytečně řve... a po-
řád jen — Židáčku, židáčku! Ale jaký pak ži-
dáček? Kriminál křtí všecky na jednu víru ..
Tak ten si na Veňku pořád zasedal... celého
ho rozjitřil, až se Veňka jednou rozzuřil a po-
vídá mu: „Vy jste, povídá, ničema!“ A jak
ten ho rukojetí šavle praští mezi lopatky..
chlapci se hned hrdlem krev vyvalila . . . Tak
ho se světa připravil... docela zbytečně...
„Je ti ho líto?“ — ptá se tiše Chromý.
„Čeho?
„Povídám, lito je ti židáčka?“ — opakuj
Chromý.
„O litosti ty mně nemluv!“ — namít
přísně Bukojemov. — „Jakou pak já mohu
míti v sobě lítost, když mi na očích vždycky
lidi bili... a vidím-li, že se člověk cení la-
ciněji, nežli dobytek? To je to... kdybyck
ti jenom o sobě vypravoval, kolikrát a jak
mně bili... byl bys toho syt... O lítostí —
lžešl Jsem skoro o dvacet let starší než ty-
celé Rusko jsem prošel, projezdil, prohlédl —
lžešl“
Stařec pronáší svoje „lžeš“ tak těžcea
tvrdě, jako by bil Chromého do lebky svojí
suchou a drsnou pěstí.
Veněk
Venjamin
Benjamin
Rusko
13
article
„Úzko je žít,“ — rozlehne se šepot Chro-
mého-
„Cože?“ — ptá se nevlídně stařec.
„Povídám — úzko je žít . ..
„Ale ty mluv zřetelně!“ — radí přísně
Bukojemov.
Machin zamyšleně přimhouřil oči, a po-
krčiv širokými rameny, pomalu a tichým hla-
sem vzpomíná:
„Jako malý chlapec jsem prodával okur-
ky... a vzali mne na policii... a ja-ák mě
bili! I za vlasy ... a do boků ... Hospodine
Ježíší!“
Bukojemov pohlíží na Chromého a s váž-
ností, s klidným triumfem vítěze znova za-
činá:
„Jsem člověk vážný, pravidelný, všecko
jsem na světě víděl, a všecko znám... ale
když tu mluvíš o lítosti — znepokojuje mě to,
že bych se byl snad omýlil? že bych byl pře-
hlédl něco dobrého? Nu, ty jenom lžeš.
Chromý... zbytečně mě pleteš... Lidé ne-
litují druh druha, a není, proč bych jich měl
litovat... Dobrého jsem od nich nic neviděl.
leda jen ty koláče a preclíky... nu, koláčem
mě v omyl nepřivedeš... Dej ty mi to, čeho
je ti nejvíc líto... co je ti drahé, dej! Ne-
můžeš? Nu, tak nelži... psel A — zase, co
jsou to lidé? jestliže je možno mučiti je jako
krysy na trhu... a oni jen běhají a schovávají
se . ..
Znova se do hovoru vplete šíšov, směje
se tučným, tichým smíchem, a v tom smíchu
slyšeti jest jednotlivá slova:
„To bývalo u nás... v masných krám-
cích... krysu polili petrolejem a pak zapá-
lili... a krysa — třeští... zmítá sebou . ..
Machin pohlíží na něho a také se vesele
směje..
Chromý zdvíhá pomalu hlavu, pohlédne
na všecky, potom praví:
„Ale... bylo řečeno: každý dech nech
chválí Hospodina ...
Stařec zpodlebí se na něj podívá úkosen
a zlostně namitne-
„Málo-li bylo řečeno... podívej se spí
co bylo učiněno.
Chro
Bukojemov
Chromý
Chromá
Ježsat
14
article
Sluneční paprsek pomalu leze po dve-
řích nahoru a je stále rudější. Bukojemov sed-
na krají pryčny, dívá se do okna a kývá
hlavou.
„Někdy — mi bývá nanic, Chromý ..
Tenkrát bych nejraději vyšel na ulíci, posta-
vil se do prostředku a řekl: já — jsem vrah
pravda! Ale vy všichni jste podlci! A to je
horší... Snad proto jsem já i vaším vrahem.
že mi to dovolujete... ano! Co jste si vymy-
slili proti mojí povaze? Želízka?
A hlasitě chrastí svými okovy.
„Kdo ti uvěři?“ ptá se tiše Chromý.A
sám si odpovídá:
„Nikdo ti neuvěří . ..
„A — naplit na to...“ praví zasmušilo
Bukojemov. „Aťsi jsou želízka ... to se neví
komu je z nich hůře ... zda mně, či jim ..
to — se neví ...
Asi minutu v cele všichni mlčí. Slunečn
paprsek taje ...
Machin vstane a obhlížeje celu roztrži-
tým pohledem, nesmyslně přešlapuje na místě
„Šišove, pojď, zahrajeme si, co?“ povídá
prosebně.
Šišov těžce se šourá po pryčně a supí ..
Želízko
15
article
„Pojď... ukážu til“
Karp Ivánovič Bukojemov se dívá do po-
dlahy, pohybuje brvami, nohy se mu klátí.
okovy tiše zvoní, a do jejich cinkání staře
zasmušile a pomalu hovoří:
„Tys, Machine, celý podoben kotěti .
Když jsem žil po výměně na osadě, měl jsem
tenkrát u sebe kotě... takové zrzavé zvířát-
ko, s bílými skvrnami... veselé zvíře to bylo!
Skákalo okolo mne sem a tam... že člověk
ani chodít nemohl! Spalo se mnou, šelma jaro-
slavská... Zahrabe se na posteli a spí . . . a
jeho blechy mě kousají... Odhodíš je — za-
vrči, zase leze ke mně a zuby se chytá prostě-
radla... A tak ani není možná ho ode-
hnat... Z rána se probudím, a ono už se na
mě kouká, zuby vycenčny a ocáskem kroutí.
jářku, co pak to máš?
Bukojemov se usmívá a mlčí, nepohnutě
hledí do země. Chromý přestane šit, dívá se
na něj upřeně a — čeká.
„Nu?“
„Co
„A co kotě?“
„Scíplo... Někdo mu přerazil hřbet. ..“
„Bylo ti ho líto?“ phí se tiše Chromýa
na jeho rtech zahrává úsměv
Stařec pomalu k němu obrátí tvář a s po-
hrdáním praví:
„Jdi k čertu... Taky! Zachtělo se ti chy-
tit ježka do zubů...“
Chromá
Karp Ivánovič Bukojemov
16
article
Chromý zahledí se mu do očí, ústa jeh
stále se zachvívají a zívaje lehce, namítá:
„Není-li ti ho líto — nač na ně vzpomí-
náš? Na lidi, které jsi zabíjel, se nepamatuješ.
ale na kotě — pamatuješ? Sám pořád lžeš—
to je tol
„Dřevo!“ nudně a lině propoví starý tre
stanec. „Kotě se ke mně mělo laskavě . ..
Převrátí se zády na pryčnu a leží, skříživ
ruce za hlavou.
Šišov s Machinem mlčky pohybují šacho-
vými ligurkami.
Do okna dívá se ždibec nebe — je zlaté
a růžové a vysoko na něm krouží hejno ho-
lubů. Víc nic na nebi není. A země — oknem
není viděti.
V cele je ticho.
Chromý je hotov se šitím. Rozestřel ko-
šili před obličejem, hlavu naklonil na stranu
a se zalíbením prohlížeje záplaty, tiše si zpívá
„Sem a tam jsem chodila.
a všude zle se vedlo ...
Karp Ivánovič Bukojemov zhlubok
vzdychne a odplivnuv si na podlahu, povídá
pomalu:
„Ale nudno je s vámi ... čerti fialoví ..
čís. 514. 191/12 13
Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtei
adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II.
Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“.
Úloha čís. 991.
B. Hülsen, Pechüle.
D. Schachztg. 1913.)
Chromá
Ivánovič
B Hülsen
Pechüle
D Schachztg
Sema
Praha
17
article
Mat ve s tar
Mat ve s tar
Končící hra čís. 992.
A. Troitzky, Petrohrad.
(D. Schachztg 1913.)
A Troitzky
D Schachztg
Petrohrad
18
article
Bílý táhne a vyhiraje.
Bílý táhne a vyhiraje.
Zprávy šachové.
Praha. Ústřední jednota českých
šachistů vypisuje na rok 1913/14 soutěž o
Memorial dra. Jana Dobruského z
těchto podmínek: Přihlásiti se mohou šachové
kluby, jež mají sídlo v Praze a předměstích
Každý klub může postaviti libovolný počet te-
amů: team jest složen z 8 hráčů a nejvýše 5 ná-
hradníků. Jména členů teamů i náhradníků dl
síly sestavených jest oznámiti do 25. t. m. pořa-
dateli soutěže inž. Fr. Grösslovi, Král. Vihohrady
Moravská 40 aneb předložiti na schůzi poháro-
vého výboru, která se koná 25. října v místnosti
Šach. klubu Vyšehrad v Nuselském údolí (kavárn
su Bivoje«, Přemyslovo nábřeží) o 7. hod. več
Soutěž začíná 1. listopadu, každé utkání musí být
sehráno během 14 dní; o svátcích vánočních se
nehraje. Za každý přihlášený team nutno zapla-
titi předem vklad 5 K pokladníkovi K. Ungerovi.
Praha 839—VII. Každý hráč prvních tří vítězných
teamů obdrží odznak memorialu dra. Jana D-
bruského. Podrobný řád soutěže obdrží každý
přihlášený tesm.
Příští schůze výboru Ú. J. Č. Š. se koná 18
října v 7 hod. večer v kavárně Národního domu
na Smíchově.
Praha. Šachov, klub Dobruský získ l
v nově upravené kavárně Louvre prostornou
místnost sousedící s dosavadní hernou šachovou.
Místnost tato jest zcela tichá, od kavárenskéh
ruchu oddělená a poskytuje místo pro více než
20 stolků. Příliv nových členů již nyní jest dosti
značný a jistě stoupne před zahájením zimních
turnajů, k nimž dosud přijímají se přihlášky a to
do I. tř. do 14. řijna, do II. a III. tř. do 15. řijna.
I. utkání v I. tř. 15. října, v II. a III. tř. 16. resp.
17. října. Vklady 8, 4 a 2 K. Ceny: v I. třídě
(při 16 účastnících) 100, 60, 50, 40, 30 a 25 K, ho-
norář pro nevitěze 3 K za bod. V II. třídě ceny
40, 30, 25 20, 15 a 10 K, honorář K 1.20, v III. ti.
Dobruský
Ing
František
Grössl
Král
Bivoj
Přemyslův
K Unger
D bruský
Praha
Smíchov
Šachov
Louvre
Memorial
Vyšehrad v nuselský údolí
národní dom
klub Dobruský
19
article
O. 16, 12, 8. 6 a 5 K, honorář 60 hal. Týdně se-
hrají se 2 utkání v ustanovené dny. Turnajů
mohou se zúčastniti hráči každé sily: při rozdě-
lení na třídy mají i slabší hráči možnost dobýti
ceny. V II. a zvláště ve IIl. třídě jako obyčejně
budou hráti i členové nově přistouplí. Přihlášky
nových členů příjímají se denně v klubovní mist-
nosti. Zápisné činí 1 K, příspěvek na 1/4 roku
2 K, nemajetní studující platí čtvrtletně 1 K.
II. klubovní jourlix, na jehož programu byl
tombolový turnaj, podobně jako první znamenitě
se vy ařil. Turnaje zúčastnilo se 24 členů i hostí
každý sehrál dvě partie. Obě partie vyhráli inž-
Janeček. Dyk, Kralupský a Arnold; 11/4 bodu do-
cílili rytíř Kruliš Randa, Ekl, Mitovský a Havlík
1 bodu Opočenský. J. Říha, Rýdlo, šl. Žukovskij
Štětka, Skalička. V. Říha, Hašek a Dobiáš. Bez
cen vyšlo o tatních 7 hráčů.
Nová místnost klubovní bude dnes otevřenu
simultanní produkcí mistra K. Opo-
čenského, jenž současně bude hráti proti z5
až 35 soupeřům. Produkce začne v 8 hod. večer
a mohou se zúčastniti též nečlenové klubuj mez
vítěze bude rozděleno losem několik knižních cen
Nymburk. Prázdninový turnaj šachového od-
boru Sportovního klubu Polaban byl
nedávno skončen s tímto výsledkem: I. J. Seidl
z 9 partil). II. Jiroušek 71/2, III Petrnoušek 6 .-
IV. Klouček 6. V. Knížek 41/4, VI. Čapek 4; ná-
sledují Míča 31/1, Šiller a Fíla 2, z Červinkůi
Dne 27. září sehrál prvý vítěz v Lidovém domě
simultanně 12 partií, z nichž 11 vyhrál a 1 pro-
Brno. V prázdninovém turnaji Spolku če-
ských šachistů dobyl I. ceny M. Gargulák
61% výhrami ze 7 partií, II.—III. Hroch a Pro-
cházka R. 41/2; následují: Boubela 31/2. Deutsch
Hrabčík 3. Dedrle 21/2. Janoš p.
Janeček
Dyk
Arnold
Kruliš Randa
Ekl
Mitovský
Havlík
Opočenský
J Říha
Rýdlo
Žukovský Štětka
V Říha
Hašek
Dobiáš
Seidl
Jiroušek
Klouček
V Knížek
Čapek
Míča
Šiller
Fíl
M Gargulák
Hroch
Deutsch Hrabčík
Skalička
Nymburk
Brno
Polaban
III Petrnoušek
lidový dům
spolek če
I . J
20
article
Při svém návroe z turnaje v Ml. Boleslav
sehrál dne 16. září mistr R. Rěti ve Spolku če-
ských šachistů dvě konsultačky, z nichž jednu
vyhrál, druhou remisoval. V německém šachovém
spolku hrál 17. září 6 partii na slepo s výsledkem
+ 2—1 = 3.
Nový Bydžov. Dne 26. září rozloučil se mistn
J. Dobiáš s šachovým odborem při S. klubu Nový
Bydžov simultanní produkci proti 14 hráčům.
z nichž po 2hodinné hře 12 porazil a se dvěm
hrál.
prohrál (Miřitinský a Veselý). V letním turnaj
dobyl mistr Dobiáš 13ti výhrami ze 13ti partií
opět I. ceny. II. byl Fr. Šenk 111/%, IIl. Miřitinský
11. IV. V. Pour 91/2. V.—VII. E. Dobiáš (mladie
bratr mistrův), E. Doležal a F. Řezníček 7. náslo
dují: Veselý 61/2, Šindler 6, Čerych 41/4 atd. v
prázdninového turnaje »Sexty« vyšel jako vítěz E
Dobiáš se 71/2 (bez prohry). II. Šafařik 1/2, III.—1 V.
Mašek a Schuster 5. V. Mlejnek 4 atd.
Prostějov. Studenti v Prostějově se-
hráli o prázdninách turnaj o ceny, věnované to-
várnou »Vulcanic«. I. ceny dobyl A. Soška.
Smíchov. Nově založený Dělnický krou-
žek šachistů na Novém Smichově zví-
tězil dne 28. září v hromadném zápase s Šacho-
vým klubem Vršovice v poměru 614.
Žižkov. Dělnický klub šachistův
Žižkově utkal se dne 7. září s Šachovým klu-
bem v Kročehlavech s nerozhodným výsledkem
41/2 : 414.
Zlichov. Kroužek šachistů ve Zlí-
chově sehrál trojtřídní letní turnaj. Champio-
nátu dobyl Plicka 10 výhrami z 10 partif. 1I.—IIl.
Bastl a inž. Holý 7. IV. Wagner 5. V II. třídě
byl 1. Svoboda s 10 výhrami, v III. třídě Šťástka
se 7 výhrami.
Boleslav
J Dobiáš
Miřitinský
Veselá
Dobiáš
Šenk
V Pour
E Dobiáš
E Doležal
F Řezníček
Šindler
Čerych
Sextus
Mašek
Schuster
V Mlejnek
A Soška
Šachův
Plicka
IIl
Bastl
Ing
Wagner
Nová Bydžov
Prostějov
Smíchov
Šacha
Žižkov
Kročehlavy
Zlý
spolek če
vý klub Vršovice
21
article
Mor. Ostrava. Zde ustaví se co nejdříve nový
šachový spolek pod jměnem Klub českých
šachistů v Mor. Ostravě. Stanovy byly
již zadány a dojdou asi co nejdříve schválení,
načež bude ihned konána valná schůze. O zalo-
žení klubu nejvíce se zasadili pp. dr. L.. Bordov-
ský, městský lékař v Mar. Horách a Mg. Ph. A.
Černovský z Přivoza.
Zásada. Šachový kroužek »Zásadae
pořádal dne 14. září turnaj kroužků podkrkonoš-
ských, jehož se zúčastnily 4 teamy po 5 hráčích.
Pořadi bylo: 1. »Zásada« (l. team) 12 (z 15 mož-
ných). II. »Semily« 11. III. »Zásada« (II. team) 6a
Hamr 1. Zajímavé bylo zejména utkání »Zásada«-
»Semily«, v němž rozhodnuto o I. místě. Po skon-
čeném turnaji sehráno ještě mnoho volných partií
a simultánky členů kroužku »Semily« pp. Brod-
ského a Buchtely (prvý + 7 — 1. druhý +. 8 — 3).
Příští schůzka kroužků podkrkonošských bude se
konati v Semilech.
Havana. Z Havany došlo berlínského denníku
»Der Tag« oficielní potvrzení zprávy, kolující již
delší dobu v ruských listech, že J. R. Capa-
blanca byl jmenován generálním konsulem ku-
bánským v Petrohradě. Capablanca jest již na
cestě do Evropy a oznámil do Londýna, že se
tam delší dobu pozdrží. Bude hráti simultanně
v Dívan Café a v různých klubech londýnských.
Zpráva o odjezdu Capablancově do Evropy umlčí
nyní již asi nadobro všechny pověsti o chystaném
šachovém feslivalu v Havaně. Tím určitějších
tvarů však nabývá turnaj velmistrů v Petrobradě
na jaře r. 1914, k němuž prý již se přihlásili tito
mistři: dr Bernstein, Rubinstein, Důras. Maróczy.
Schlechter. Janovski, dr. Tarrasch, Teichmann.
Capablanca a Marshall; dr. Lasker se ovšem ne-
zúčastní.
Mor
doktor
A Černovský
Přivoza
Zásadae
Buchtel
Capo
Rubinstein
Důras
Schlechter
Janovský
Tarrasch
Teichmann
Marshall
Lasker
Ostrava
Morava
Mar
Pořadi
Semily
Hamr 1
Brod
Havana
Petrohrad
Evropa
Londýn
doktor Bernstein