ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 20 66be57b0-8f32-11dd-ac65-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 20
Chunky — 39 celkem · entity: person 113, place 37, org 11, work 2
1 masthead
Strana 20.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY.
3 masthead
12. října 1913. číslo 280
4 article
„Žoku!“ povídá mu, odplivuje si. „Brze umřeš... Srdce se ti zaleje tukem a umřes jako hovnivár .. šišov se směje horlivě, vezme z rukou Chromého koláč, prohliži si jej se všech stra sladce přimhouřenýma očima a otevře ústa plná drobných, bílých zubů, připomínající tla mu štiky. „Počkej!“ povídá Bukojemov, „snad ne chceš zas už žrát? „Ne... proč pak ne? Mohu,“ dochechtá- vaje se rozpačitě, namítá šišov. Stojí pře starcem a oběma rukama drží koláč pod bra „Mo-óhu!“ napodobí posměšně stařecsí pavý hlas Šišovův. „Ale vždyť ty nesmíš žrátí Zdechneš! Ty bys měl hladovět... nashromá- ždil sis tuku, jako lakomec penízek, a zadusí se teďka... hlupáku schátralý!“ Odvrací se od šišova; ten nesměle mrk očima, dívá se na koláč, potom se svalí na pryčnu, těžce zaleze do kouta a tam začíné pomalu a pozorně jist, snaže se, aby nemla- skal hlasitě.. dou. Slavné jezero, šircký Bajkal, slavný koráb jak na tůnis kečka . . . — tiše začíná prozpěvovati Machin, stoje u okna „Neviděls ho a chválíš,“ pošklebujes zasmušile, povídá Bukojemov. K oknu přistoupí Chromý, mlčky, pohy. bem ruky odstrčí Machina, sedne si a dá se znova do spravování košile. Bukojemov prohlíží si všecky po pořádku a sklopí pak hlavu, zamračeně pohybuje brva- mi. Smutně se vine píseň, niti šustí a Šišov zapomenuv se, hlasitě mlaská. Stařec pohod hlavou a zadívá se na něj chladnýma očima Šišov přestane jísti a nezavíraje úst, s kou- skem koláče před obličejem, sedí nepohnutě a čeká. Bukojemov se směje. Smích jeho je nehla sitý a zvláštní, jakoby v hrdle starcově s přesypávaly střepiny rozbitého skla. „Kramář jsi ty, dobytku zrzavý,“ povídá posměšně; „i tvůj zločin je ničemný, kramář- ský... Koupil si holčičku nedospělou — jako by třebas jehněčí tlusťoučké koupil, a zardou- sil holčičku... ničema jsi tyl..
Moha Chromá Kramář
5 article
Šišov těžce si vzdychne a pokračuje v jídle. Teď se směje Machin veselým, mladi- ckým smíchem. Chromý usilovně šije. „Žiju tu mezi vámi,“ pokračuje přísný sta řec, „jako kozel mezi stádem ovcí . . .a omrzeli jste se mi jako bělmo na očích . Nudno je mi tu... ačkoli jsem tu s vámi všeh všudy dvě neděle .. „Vypravuj nám něco, Karpe Ivanovičil prosí ho Machin, přistupuje a usedaje na pryč ně vedle starce. „Vídíš, Chromý.“ povídá Bukojemov, an se na mladika nepodívav, „pořád říkáš: všich- ni lidé jsou si rovni podle Evangelia... Ale pověz mi podle pravdy: cožpak ale tihleti dva — jsou lidé? A jsem třebas já — jim po- doben?... Nejsem jim podoben... ani ty ne. jsi podoben... nemáš sice nohu, ale máš karakter... je v tobě odpor... Tobě nařizují — žij na Sibiři!... ale ty nechceš — ty tady. hle — jdeš pryč odtamtud... to je dobře! I p jedné noze jsi odešel... to je náramně dobře ano! Ale tuhle Machin — co je to zač? K če- mu on je tu vůbec? Podřezal tlustého hostin- ského, celý se krví pomazal, najal si izvozčíka a — ujel... Ale kam pak vlastně ujel? Tose neví... Potom ze strachu — bác izvozčíka no- žem do hrdla ... proč to? Taky — nepocho piš .. „Já ne ze strachu,“ usmívaje se rozpačitě odpovídá Machin a jeho temné volské oči ne- jistě mrkají. „Nu, proč pak tedy?“ „Neustále se ohlížel,“ provinile povído Machin, „jede, jede a ohlíží se ... nu a tak.. „Pitomče!“ klidně a chladně rozhoduje Bukojemov, kroutě si znova cigaretku.
Karpe Ivanovičil Vídíš Chromá Bukojemov Sibiř
6 article
„Všecko třeba dělati dovedně...“ pokra- čoval, zapáliv si. „Máš-li zaříznout tlustého — je třeba v takovém případě svléci se do naha. V takovém tlusťochu vždycky bývá mnoho krvičky... ta vytryskne, zaleje tě — a hned je tu usvědčení proti tobě... Ale jsi-li nahý — třeba by ses i zamazal, vezmeš hnedle vlhký hadr, utřeš se celý a — jsi čistý před lidmi „Ale před bohem?“ povídá tiše Chromý Ani sebou nepohnul, hlavy nepozdvihl a v jeho hlase nezní ani výčitka, ani zvědavost.. „Cože?“ ptá se po chvíli pomlčky Buko- jemov. „Povídám — jak je to před bohem?“ opa kuje Chromý, pokračuje ve své práci. Stařec se na něj dívá, pohne svým chru- pavkovitým nosem a povídá poučným tonem „Ne, Chromý. lidé — jsou rozliční . .. Jed- nomu okovy spoutají nohy, ale duši osvobodí kdežto jiný — má duši želízky zakovanou. ale je třeba to chápatil „Karpe Iványči!“ ptá se Machin tíše s nevolnou zvědavostí. „Nu?
Chromá Karpe Machin Buka
7 article
„Mnoho lidí jsi zabil?“ „Zdali mnoho?“ Chladná očka starcov těžce se upírají do tváře Machinovy a mladí- kovi není volno pod tím pohledem. Ramena se mu chvějí, jakoby zimou, a polootevřev ústa, očekává slov starcových, pokukuje mu se strany do tváře. Z kouta, s pryčny, doléhá sem krátké, těžké oddychování Šišovovo. Stařec mocně klade na rameno Machin- vo svoji velkou ruku, prsty její jsou silné pevné jako ocelové pružiny, poklepá jimi po zádech mladíkových, praví: „Mnoho. Ale kolik vlastně — nepama- tuju se... Nač to chceš vědět?“ „Tak... je to zajímavé...“ objasňuje M chin, hloupě se usmívaje. Stařec ho zlehka odstrčí od sebe. „Ech, ty... kotě! . . „Ale na tváře se pamatuješ?“ ptás náhle Chromý. „Na jaké tváře?“ „Těch lidí, které jsi zabil...“ „Ani na tváře se nepamatuji... však se to většinou — přiházelo v noci...“ praví zcela klidně stařec. „Ale já ti nevěřím... nevěřím, že bys byl zabíjel lidi...“ poznamenává tiše Chromý kroutě hlavou.
8 article Bukojemov se na něj dívá a němě se
Bukojemov se na něj dívá a němě se ušklibuje. „Vida, kdyby mi takhle vyšetřující nevě- řili, nebo prokurátoři, to by bylo lichotivé .. Jale jestliže ty nevěřiš — z toho pro mne málo kouká... Ostatně — však nebřinkám rokovy bezmála už patnáct let zadarmo — co o tom soudíš?“ V chodbě rozléhá se hluk, smích a výská- ní — to přihnali ze dvora nedospělé. „Neřvete, čerti!“ zaznívá volání dozor- covo. Hlučně bouchají dveře, skřípe železo zá vory a zámku, silné hlučení mladých hlast slábne a zní tlumeně. „A nebylo ti lito lidí, které jsi zabíjel? ozve se chraptivý hlas Šišovův. Sedí v koutě na pryčně, krk ku předu vytažený a jeho očka zalitá sádlem bojácně blýskají. „A kdo koho polituje?“ odpovídá klidn Bukojemov. „To je — pravda!“ ozve se tíše Chromý „Nikdo nikoho. „Na plano mluvíš o tom svém slitování.. lžeš, pse...“ povídá stařec. „Což není vůbec slitování?“ ptá se Ma- chin a dívá se na všecky po řadě, očeká vaje odpovědi. „Almužna, na příklad,“ zavrčí šišov. Chromý zdvihne hlavu a s výčitkou ve hlase odpovídá: „Almužna — není pro tebe, nýbrž pr boha .. „Dávají — čeho není líto,“ dotvrzuje B kojemov. V cele nedospělých začínají laditi k písni zvučný alt rázně spustí: „Ztracený jsem chlapec. ztracený na věky ... Sluneční paprsek zdvihl se s podlahy nyní, zarůžovělý a chvějivý, šikmo vísí v dus. ném vzduchu cely a opírá se o spodek dveří A stále stejně líně v něm krouží prach, těžce a bez cíle v něm litají mouchy. Zvučný alt, za- lkávaje se dojetím a nedokončuje slabik, silně vykřikuje slova písně a stále zrychluje jej tempo; chlapci považují za zvláštní dovednost zpívati tu píseň jako taneční motiv:
Chromá Ma
9 article
„Otce jsem podřezal, mámu zaškrtil. Ech! A malou sestřičku ve Volze utopill“ „Ich!“ vpadá do toho sbor i hvízdáním dupáním nohou. „Ticho, štěňata!“ řve dozorce a bouch na dveře cely pěstí. „Rád ti vypravuju, Chromý,“ povídá Bu kojemov. pomalu přebíraje v prstech hrube vlasy svojí šedivé, špičaté brady, „ty dovedei poslouchat... Ale když sám vypravuješ — toho nemám rád... šedivý jsi ty člověk, bá- zlivý... a nadarmo si oči zalepuješ. Dívej se na všecko zpříma — hle, toť zákon pro tebe V tom je všecka moudrost... Na všecko pří- mo se dívej — toť vše... Ale ty říkáš — lidi... a semhle támhle... třeba míti slito- vání!“ Řeč starcova plyne rovně a plynně, v je ho hlase zvučí chladná energie a pod hustým brvami svítí ostré, šedivě oči jako hřebíky „Nač pak já mám míti slitování, jestliže v nikom slitování není? Není mi ho třeba je to i nevýhodné ... Podívej se: dokážu tit všecko . Stařec natahuje ruku a zahne na ní jeder prst... „Za prvé, na to se ještě z dětství pam- tuju, ležíme tak jednou s matkou na peci, ona mně vypravuje pohádku a v tom přijde oteco chňapne matku za vlasy a strhne ji na po- dlahu, zrovna jakoby ovčí kožich na zem sho- dil... A bil, bil ji... až se unavil... „Po- stav.“ povídá jí, „večeři, mrcho...“, ale mat- ka, celá krví zalitá, ani na nohou nemůže stát ...
Chromá Volha
10 article
„A proč to tak?“ ptá se s velikým zájmen Machin. „Jednou zas, pamatuji se,“ pokračuje B- kojemov, neodpovídaje Machinovi, „ji přestaí bit, sedl si na lavici, odpovídá... Poklekla matka na kolínka před ním a prosí: „Zab mě pro Krista, najednou, nemuč!“ — Ale onj na to: „Ba ne, počkej, načpak najednou? Tenkrát mi bylo šest let, nebo snad — sedm. tak ji taky ubil k smrti . ..“ Machin zamžoural očima a s jakýms nadšením chvatně vypravujeí „Můj bratr svou ženu taky někdy bil. uchl Kostičky v ní jen tak chřupaly! By husar, přišel z vojny, a u ní — dítě .. . Jal ji tenkrát křápl po hubě!“ „Na vsích bijí koně, bijí psy...“ pokra- čuje starý Bukojemov rozvážně a tvrdošfjně. „nu, ale ženy bijí víc... Za ženu se peníz neplatí, ale život je — těžký, lid — zlý. A často i jenom tak... pro zábavu lidi mučí.
B kojemov Machin Krist
11 article
Povím ti něco, Chromý, byl jsem izvozčíken a opilý dostal jsem se na policii... Přivezli tam opilou dívku, hodili ji beze všeho na po- dlahu, a tak tam leží, spí, jako mrtvá... Nu přišli dva policisté, přinesli pečetního vosku obnažili dívku, zapálili vosk a — kapají n holé tělo... Pečetní vosk hoří na její kůži. ošklivý zápach se šíří, ona — mečí, ale ti — se chechtají... Nač pak jim tohleto bylo za- potřebí? Nu, ano... Polekal jsem se tenkrát. celý se třesu... myslil jsem, že i mě budou pálit ... A ještě něco — seděl jsem ve vězenív Jekatěrinoslavské gubernii... byly v ten ča dělnické nepokoje .. a přivedli na dvůr ja- kéhosi dělníka — zatkli ho totiž... Dívám se z okna a vidím: okolotočný) navrhuje dů- stojníkovi (na dvoře byli vojácí a důstojník s nimi): „Chcete,“ povídá, „pané poručíku, roz- trhnu tomu dělníkovi bubínek v uchu jednou ranou, a ohluchne na celý život?“ — „Ale třebas.“ — povídá důstojník. A okolotočný — bác! A vskutku, roztrhl mu bubínek ... dově- děl jsem se potom — že mladík ohluchl... V koutě pojednou zafuněl a pohnul sebou Šíšov, jenž za rovnoměrného zvuku hlasu Bu- kojemova začal dřímati. „To je — možné!“ — rozlehl se jeho chraplavý hlas. — „Je třeba udeřiti dlani aby se tam co nejvíc vzduchu nahnalo, do ucha... a ten vzduch protrhne bubínek . .. Zasmál se. Stařec se také usmál. „Neviděl jsem, bratře Chromý, slitování u lidí... a sám jich také neumím litovat neměl jsem, kde se tomu naučit... Šel jsem kdysí s výpravou*), byli v ní politikové ) Policejní úřadník, asi náš komisař. Poz ) Rozuměj: a káraneckou výpravou, s vyhnaa- ci. Pozn. přell.
Chromá Šíšov
12 article
překl mezi nimi — jeden židáček, říkali mu Veňka. totiž Venjamin (Benjamin). Takový maličký. kudrnatý, veselá očka, celý úpravný... a ta- kový čiperný chlapíček to byl... Stávalo se. že všichni byli unaveni, je horko, prašno, ale on — nic, zpivá si písně, dělá vtipy, ke všem je laskavý... Jsou takovi chlapci — sedři s něho třebas kůži — je mu veselo, a když se na něho divá druhý, taky se usměje lehčeji si oddychne... Všichni z naší expe- dice ho měli rádi... ale náčelník výpravy — si ho nezamiloval... proč — nevím, ale tak umíněně, jako někdy ženská muže nemá ráda... Stále na něho zbytečně řve... a po- řád jen — Židáčku, židáčku! Ale jaký pak ži- dáček? Kriminál křtí všecky na jednu víru .. Tak ten si na Veňku pořád zasedal... celého ho rozjitřil, až se Veňka jednou rozzuřil a po- vídá mu: „Vy jste, povídá, ničema!“ A jak ten ho rukojetí šavle praští mezi lopatky.. chlapci se hned hrdlem krev vyvalila . . . Tak ho se světa připravil... docela zbytečně... „Je ti ho líto?“ — ptá se tiše Chromý. „Čeho? „Povídám, lito je ti židáčka?“ — opakuj Chromý. „O litosti ty mně nemluv!“ — namít přísně Bukojemov. — „Jakou pak já mohu míti v sobě lítost, když mi na očích vždycky lidi bili... a vidím-li, že se člověk cení la- ciněji, nežli dobytek? To je to... kdybyck ti jenom o sobě vypravoval, kolikrát a jak mně bili... byl bys toho syt... O lítostí — lžešl Jsem skoro o dvacet let starší než ty- celé Rusko jsem prošel, projezdil, prohlédl — lžešl“ Stařec pronáší svoje „lžeš“ tak těžcea tvrdě, jako by bil Chromého do lebky svojí suchou a drsnou pěstí.
Veněk Venjamin Benjamin Rusko
13 article
„Úzko je žít,“ — rozlehne se šepot Chro- mého- „Cože?“ — ptá se nevlídně stařec. „Povídám — úzko je žít . .. „Ale ty mluv zřetelně!“ — radí přísně Bukojemov. Machin zamyšleně přimhouřil oči, a po- krčiv širokými rameny, pomalu a tichým hla- sem vzpomíná: „Jako malý chlapec jsem prodával okur- ky... a vzali mne na policii... a ja-ák mě bili! I za vlasy ... a do boků ... Hospodine Ježíší!“ Bukojemov pohlíží na Chromého a s váž- ností, s klidným triumfem vítěze znova za- činá: „Jsem člověk vážný, pravidelný, všecko jsem na světě víděl, a všecko znám... ale když tu mluvíš o lítosti — znepokojuje mě to, že bych se byl snad omýlil? že bych byl pře- hlédl něco dobrého? Nu, ty jenom lžeš. Chromý... zbytečně mě pleteš... Lidé ne- litují druh druha, a není, proč bych jich měl litovat... Dobrého jsem od nich nic neviděl. leda jen ty koláče a preclíky... nu, koláčem mě v omyl nepřivedeš... Dej ty mi to, čeho je ti nejvíc líto... co je ti drahé, dej! Ne- můžeš? Nu, tak nelži... psel A — zase, co jsou to lidé? jestliže je možno mučiti je jako krysy na trhu... a oni jen běhají a schovávají se . .. Znova se do hovoru vplete šíšov, směje se tučným, tichým smíchem, a v tom smíchu slyšeti jest jednotlivá slova: „To bývalo u nás... v masných krám- cích... krysu polili petrolejem a pak zapá- lili... a krysa — třeští... zmítá sebou . .. Machin pohlíží na něho a také se vesele směje.. Chromý zdvíhá pomalu hlavu, pohlédne na všecky, potom praví: „Ale... bylo řečeno: každý dech nech chválí Hospodina ... Stařec zpodlebí se na něj podívá úkosen a zlostně namitne- „Málo-li bylo řečeno... podívej se spí co bylo učiněno.
Chro Bukojemov Chromý Chromá Ježsat
14 article
Sluneční paprsek pomalu leze po dve- řích nahoru a je stále rudější. Bukojemov sed- na krají pryčny, dívá se do okna a kývá hlavou. „Někdy — mi bývá nanic, Chromý .. Tenkrát bych nejraději vyšel na ulíci, posta- vil se do prostředku a řekl: já — jsem vrah pravda! Ale vy všichni jste podlci! A to je horší... Snad proto jsem já i vaším vrahem. že mi to dovolujete... ano! Co jste si vymy- slili proti mojí povaze? Želízka? A hlasitě chrastí svými okovy. „Kdo ti uvěři?“ ptá se tiše Chromý.A sám si odpovídá: „Nikdo ti neuvěří . .. „A — naplit na to...“ praví zasmušilo Bukojemov. „Aťsi jsou želízka ... to se neví komu je z nich hůře ... zda mně, či jim .. to — se neví ... Asi minutu v cele všichni mlčí. Slunečn paprsek taje ... Machin vstane a obhlížeje celu roztrži- tým pohledem, nesmyslně přešlapuje na místě „Šišove, pojď, zahrajeme si, co?“ povídá prosebně. Šišov těžce se šourá po pryčně a supí ..
Želízko
15 article
„Pojď... ukážu til“ Karp Ivánovič Bukojemov se dívá do po- dlahy, pohybuje brvami, nohy se mu klátí. okovy tiše zvoní, a do jejich cinkání staře zasmušile a pomalu hovoří: „Tys, Machine, celý podoben kotěti . Když jsem žil po výměně na osadě, měl jsem tenkrát u sebe kotě... takové zrzavé zvířát- ko, s bílými skvrnami... veselé zvíře to bylo! Skákalo okolo mne sem a tam... že člověk ani chodít nemohl! Spalo se mnou, šelma jaro- slavská... Zahrabe se na posteli a spí . . . a jeho blechy mě kousají... Odhodíš je — za- vrči, zase leze ke mně a zuby se chytá prostě- radla... A tak ani není možná ho ode- hnat... Z rána se probudím, a ono už se na mě kouká, zuby vycenčny a ocáskem kroutí. jářku, co pak to máš? Bukojemov se usmívá a mlčí, nepohnutě hledí do země. Chromý přestane šit, dívá se na něj upřeně a — čeká. „Nu?“ „Co „A co kotě?“ „Scíplo... Někdo mu přerazil hřbet. ..“ „Bylo ti ho líto?“ phí se tiše Chromýa na jeho rtech zahrává úsměv Stařec pomalu k němu obrátí tvář a s po- hrdáním praví: „Jdi k čertu... Taky! Zachtělo se ti chy- tit ježka do zubů...“
Chromá Karp Ivánovič Bukojemov
16 article
Chromý zahledí se mu do očí, ústa jeh stále se zachvívají a zívaje lehce, namítá: „Není-li ti ho líto — nač na ně vzpomí- náš? Na lidi, které jsi zabíjel, se nepamatuješ. ale na kotě — pamatuješ? Sám pořád lžeš— to je tol „Dřevo!“ nudně a lině propoví starý tre stanec. „Kotě se ke mně mělo laskavě . .. Převrátí se zády na pryčnu a leží, skříživ ruce za hlavou. Šišov s Machinem mlčky pohybují šacho- vými ligurkami. Do okna dívá se ždibec nebe — je zlaté a růžové a vysoko na něm krouží hejno ho- lubů. Víc nic na nebi není. A země — oknem není viděti. V cele je ticho. Chromý je hotov se šitím. Rozestřel ko- šili před obličejem, hlavu naklonil na stranu a se zalíbením prohlížeje záplaty, tiše si zpívá „Sem a tam jsem chodila. a všude zle se vedlo ... Karp Ivánovič Bukojemov zhlubok vzdychne a odplivnuv si na podlahu, povídá pomalu: „Ale nudno je s vámi ... čerti fialoví .. čís. 514. 191/12 13 Všechny dopisy šachové rubriky se týkající, buďtei adresovány: Redakce „Nár. Listů“, Praha-II. Marianská ulice, s poznámkou: „Šachy“. Úloha čís. 991. B. Hülsen, Pechüle. D. Schachztg. 1913.)
Chromá Ivánovič B Hülsen Pechüle D Schachztg Sema Praha
17 article Mat ve s tar
Mat ve s tar Končící hra čís. 992. A. Troitzky, Petrohrad. (D. Schachztg 1913.)
A Troitzky D Schachztg Petrohrad
18 article Bílý táhne a vyhiraje.
Bílý táhne a vyhiraje. Zprávy šachové. Praha. Ústřední jednota českých šachistů vypisuje na rok 1913/14 soutěž o Memorial dra. Jana Dobruského z těchto podmínek: Přihlásiti se mohou šachové kluby, jež mají sídlo v Praze a předměstích Každý klub může postaviti libovolný počet te- amů: team jest složen z 8 hráčů a nejvýše 5 ná- hradníků. Jména členů teamů i náhradníků dl síly sestavených jest oznámiti do 25. t. m. pořa- dateli soutěže inž. Fr. Grösslovi, Král. Vihohrady Moravská 40 aneb předložiti na schůzi poháro- vého výboru, která se koná 25. října v místnosti Šach. klubu Vyšehrad v Nuselském údolí (kavárn su Bivoje«, Přemyslovo nábřeží) o 7. hod. več Soutěž začíná 1. listopadu, každé utkání musí být sehráno během 14 dní; o svátcích vánočních se nehraje. Za každý přihlášený team nutno zapla- titi předem vklad 5 K pokladníkovi K. Ungerovi. Praha 839—VII. Každý hráč prvních tří vítězných teamů obdrží odznak memorialu dra. Jana D- bruského. Podrobný řád soutěže obdrží každý přihlášený tesm. Příští schůze výboru Ú. J. Č. Š. se koná 18 října v 7 hod. večer v kavárně Národního domu na Smíchově. Praha. Šachov, klub Dobruský získ l v nově upravené kavárně Louvre prostornou místnost sousedící s dosavadní hernou šachovou. Místnost tato jest zcela tichá, od kavárenskéh ruchu oddělená a poskytuje místo pro více než 20 stolků. Příliv nových členů již nyní jest dosti značný a jistě stoupne před zahájením zimních turnajů, k nimž dosud přijímají se přihlášky a to do I. tř. do 14. řijna, do II. a III. tř. do 15. řijna. I. utkání v I. tř. 15. října, v II. a III. tř. 16. resp. 17. října. Vklady 8, 4 a 2 K. Ceny: v I. třídě (při 16 účastnících) 100, 60, 50, 40, 30 a 25 K, ho- norář pro nevitěze 3 K za bod. V II. třídě ceny 40, 30, 25 20, 15 a 10 K, honorář K 1.20, v III. ti.
Dobruský Ing František Grössl Král Bivoj Přemyslův K Unger D bruský Praha Smíchov Šachov Louvre Memorial Vyšehrad v nuselský údolí národní dom klub Dobruský
19 article
O. 16, 12, 8. 6 a 5 K, honorář 60 hal. Týdně se- hrají se 2 utkání v ustanovené dny. Turnajů mohou se zúčastniti hráči každé sily: při rozdě- lení na třídy mají i slabší hráči možnost dobýti ceny. V II. a zvláště ve IIl. třídě jako obyčejně budou hráti i členové nově přistouplí. Přihlášky nových členů příjímají se denně v klubovní mist- nosti. Zápisné činí 1 K, příspěvek na 1/4 roku 2 K, nemajetní studující platí čtvrtletně 1 K. II. klubovní jourlix, na jehož programu byl tombolový turnaj, podobně jako první znamenitě se vy ařil. Turnaje zúčastnilo se 24 členů i hostí každý sehrál dvě partie. Obě partie vyhráli inž- Janeček. Dyk, Kralupský a Arnold; 11/4 bodu do- cílili rytíř Kruliš Randa, Ekl, Mitovský a Havlík 1 bodu Opočenský. J. Říha, Rýdlo, šl. Žukovskij Štětka, Skalička. V. Říha, Hašek a Dobiáš. Bez cen vyšlo o tatních 7 hráčů. Nová místnost klubovní bude dnes otevřenu simultanní produkcí mistra K. Opo- čenského, jenž současně bude hráti proti z5 až 35 soupeřům. Produkce začne v 8 hod. večer a mohou se zúčastniti též nečlenové klubuj mez vítěze bude rozděleno losem několik knižních cen Nymburk. Prázdninový turnaj šachového od- boru Sportovního klubu Polaban byl nedávno skončen s tímto výsledkem: I. J. Seidl z 9 partil). II. Jiroušek 71/2, III Petrnoušek 6 .- IV. Klouček 6. V. Knížek 41/4, VI. Čapek 4; ná- sledují Míča 31/1, Šiller a Fíla 2, z Červinkůi Dne 27. září sehrál prvý vítěz v Lidovém domě simultanně 12 partií, z nichž 11 vyhrál a 1 pro- Brno. V prázdninovém turnaji Spolku če- ských šachistů dobyl I. ceny M. Gargulák 61% výhrami ze 7 partií, II.—III. Hroch a Pro- cházka R. 41/2; následují: Boubela 31/2. Deutsch Hrabčík 3. Dedrle 21/2. Janoš p.
Janeček Dyk Arnold Kruliš Randa Ekl Mitovský Havlík Opočenský J Říha Rýdlo Žukovský Štětka V Říha Hašek Dobiáš Seidl Jiroušek Klouček V Knížek Čapek Míča Šiller Fíl M Gargulák Hroch Deutsch Hrabčík Skalička Nymburk Brno Polaban III Petrnoušek lidový dům spolek če I . J
20 article
Při svém návroe z turnaje v Ml. Boleslav sehrál dne 16. září mistr R. Rěti ve Spolku če- ských šachistů dvě konsultačky, z nichž jednu vyhrál, druhou remisoval. V německém šachovém spolku hrál 17. září 6 partii na slepo s výsledkem + 2—1 = 3. Nový Bydžov. Dne 26. září rozloučil se mistn J. Dobiáš s šachovým odborem při S. klubu Nový Bydžov simultanní produkci proti 14 hráčům. z nichž po 2hodinné hře 12 porazil a se dvěm hrál. prohrál (Miřitinský a Veselý). V letním turnaj dobyl mistr Dobiáš 13ti výhrami ze 13ti partií opět I. ceny. II. byl Fr. Šenk 111/%, IIl. Miřitinský 11. IV. V. Pour 91/2. V.—VII. E. Dobiáš (mladie bratr mistrův), E. Doležal a F. Řezníček 7. náslo dují: Veselý 61/2, Šindler 6, Čerych 41/4 atd. v prázdninového turnaje »Sexty« vyšel jako vítěz E Dobiáš se 71/2 (bez prohry). II. Šafařik 1/2, III.—1 V. Mašek a Schuster 5. V. Mlejnek 4 atd. Prostějov. Studenti v Prostějově se- hráli o prázdninách turnaj o ceny, věnované to- várnou »Vulcanic«. I. ceny dobyl A. Soška. Smíchov. Nově založený Dělnický krou- žek šachistů na Novém Smichově zví- tězil dne 28. září v hromadném zápase s Šacho- vým klubem Vršovice v poměru 614. Žižkov. Dělnický klub šachistův Žižkově utkal se dne 7. září s Šachovým klu- bem v Kročehlavech s nerozhodným výsledkem 41/2 : 414. Zlichov. Kroužek šachistů ve Zlí- chově sehrál trojtřídní letní turnaj. Champio- nátu dobyl Plicka 10 výhrami z 10 partif. 1I.—IIl. Bastl a inž. Holý 7. IV. Wagner 5. V II. třídě byl 1. Svoboda s 10 výhrami, v III. třídě Šťástka se 7 výhrami.
Boleslav J Dobiáš Miřitinský Veselá Dobiáš Šenk V Pour E Dobiáš E Doležal F Řezníček Šindler Čerych Sextus Mašek Schuster V Mlejnek A Soška Šachův Plicka IIl Bastl Ing Wagner Nová Bydžov Prostějov Smíchov Šacha Žižkov Kročehlavy Zlý spolek če vý klub Vršovice
21 article
Mor. Ostrava. Zde ustaví se co nejdříve nový šachový spolek pod jměnem Klub českých šachistů v Mor. Ostravě. Stanovy byly již zadány a dojdou asi co nejdříve schválení, načež bude ihned konána valná schůze. O zalo- žení klubu nejvíce se zasadili pp. dr. L.. Bordov- ský, městský lékař v Mar. Horách a Mg. Ph. A. Černovský z Přivoza. Zásada. Šachový kroužek »Zásadae pořádal dne 14. září turnaj kroužků podkrkonoš- ských, jehož se zúčastnily 4 teamy po 5 hráčích. Pořadi bylo: 1. »Zásada« (l. team) 12 (z 15 mož- ných). II. »Semily« 11. III. »Zásada« (II. team) 6a Hamr 1. Zajímavé bylo zejména utkání »Zásada«- »Semily«, v němž rozhodnuto o I. místě. Po skon- čeném turnaji sehráno ještě mnoho volných partií a simultánky členů kroužku »Semily« pp. Brod- ského a Buchtely (prvý + 7 — 1. druhý +. 8 — 3). Příští schůzka kroužků podkrkonošských bude se konati v Semilech. Havana. Z Havany došlo berlínského denníku »Der Tag« oficielní potvrzení zprávy, kolující již delší dobu v ruských listech, že J. R. Capa- blanca byl jmenován generálním konsulem ku- bánským v Petrohradě. Capablanca jest již na cestě do Evropy a oznámil do Londýna, že se tam delší dobu pozdrží. Bude hráti simultanně v Dívan Café a v různých klubech londýnských. Zpráva o odjezdu Capablancově do Evropy umlčí nyní již asi nadobro všechny pověsti o chystaném šachovém feslivalu v Havaně. Tím určitějších tvarů však nabývá turnaj velmistrů v Petrobradě na jaře r. 1914, k němuž prý již se přihlásili tito mistři: dr Bernstein, Rubinstein, Důras. Maróczy. Schlechter. Janovski, dr. Tarrasch, Teichmann. Capablanca a Marshall; dr. Lasker se ovšem ne- zúčastní.
Mor doktor A Černovský Přivoza Zásadae Buchtel Capo Rubinstein Důras Schlechter Janovský Tarrasch Teichmann Marshall Lasker Ostrava Morava Mar Pořadi Semily Hamr 1 Brod Havana Petrohrad Evropa Londýn doktor Bernstein