Periodikum ALTO Viewer

1

Ročník XXXXVI.

2

V Praze, v neděli 24. března 1907.

Praha

3

Císlo 83.

4 article

Ka rauní a odpol. listy předplácí se. v Prars v aininšštna a vr leta . . . . 8 K — s dvojí donáškeu nka . : ve slsl; 2 K nCo nněke . rostoui eh nki. . . dvojí zisnko n.::kei

5 article NARC

NARC V drobném prodejii anní číslo o sobs apvl.ánl . Ve alialkáek na veskor ranní čídle. . . . . . vdpelodní. . . . . . . . 4h Inserátr plati ae hotově napřel cen lerty piljmmá dplsl- aii

6 title

IST

Ist

7 article

Tn nsdhárjí sa tát rodilee Uskárna a ozpedice ,Národnich Llstá“ Bskoply so nevraejji.

Národnich Llstat Bskopnout

8 article Dnešní číslo pra Prahu je o 28 stranách.

Dnešní číslo pra Prahu je o 28 stranách. Příští číslo „Národních Listů“ vyjde v úterý dne 26. března v obvyklou ho- dinu polední.

Praha

9 article Zahanbení pomluva či.

Zahanbení pomluva či. Podalo-li letošní zasedání sněmu če- ského důkaz, že s nynějšími zástupci Něme- ctva v Čechách není zhola řeči, jelikož na- plněni jsou takovým duchem zpupnýma záštiplným proti jednotě, právu a blahu naší společné vlasti, jakoby se nemohli ani do- čkati její rozsápání a záhuby: — tož na samém sklonku zasedání sněmovního přilili do dovršené číše hořkosti ku ra- dosti těm německým nepřátelům našim — ještě čeští agrárníci jed a utrejc své strannické zášti proti národní straně svobodomyslné způsobem tak mrzkým, tak perfidním a zlolajným, že toliko v do- bách nejvášnivějších bratrobojův ob- čanských podobné zjevy kruté a surové v lůně národů se vídají. A to vše k vůli sprosté agitaci volební vůči nedalekým vol- bám do vídeňského parlamentu!

Nout Čechy

10 article

Žádná strana nezapře svého původu. Z nepravdy a šalby zrodila se před desíti- letím po vzoru německém ta strana agrárnía nepravdou a šalbou demagogickou strhovala a štvala rolnictvo naše proti národní strane svobodomyslné, předstírajíc prolhaně, jakoby poslanci naši neměli dosti citu a lásky pro zájmy a potřeby strádajícího stavu rolni- ckého, tak že jest zapotřebí, aby selský lid český vymanil se z podruží politických stran a organisoval se jako samostatný činitel v ná- rodě ve své čistě stavovské straně agrární. která by šla na dále svou vlastní cestou, volíc si za poslance jen sedláky bez rozdílu strany politické, hotova spolčovati se s velko- statkáři neb německými agrárníky v inter- esu svého stavu. Marně celá řada nejosvěd- čenějších přátel rolnictva z kruhů jeho vlast- ních zrážela od tohoto prazbytečného trhání branných našich siků, marně napomínala, že zřízení vlastní politické strany agrární ne- přinese rolnictvu žádných výhod a prospěchů, ale přinese škodu a utrpení našemu národu a jeho velké pospolité věci. Strana se zří- dila, rolnictvo naše rozpoltila a za těch ce- lých deset let separace své čeho rolnictv našemu vydobyla? Praničehol

11 article

Bída lidu rolnického jest dnes právě tak všeobecná jako byla tehda. Vše, co jej tehda tížilo, podnes jej tíží, a tak vůdcové strany agrární, kterým, na rozdíl od vojska, výborně svědčí, mají veškeru příčinu strachovati se, aby zavedený jimi lid neprohlédl a neza- hřměl na ně: »Kde je to blaho, jež jste nám před desíti léty slibovali? Kam jste nás do- vedli? A kam nás vedete dále? Máme sloužit za hlasovací materiál Sternbergům a jiným hrabatám? Chcete nám namluvit, že zájmy naše a zájmy velkostatkářů jsou totožny?« — Starý poctivý rozum a duch český počíná se ozývat v řadách selského lidu, ne ku praporu zelenému, ale ku praporu bílo-červe- nému hlasí a navracejí se čím dále tím hoj- nější zástupy uvědomělého, vlasteneckého rolnictva . . . a to ovšem činí vůdce agrár- níkův ode dne ke dni podrážděnějšími, sopti- vějšími, jedovatějšími. Když pak poslední dobou na některé z nich vyšly na veřejnost důkazy o tom, jak znali na útraty zemské — cestovat a účtovat, tu nervosnost jejich dosáhla ovšem vrcholu a pánové sáhli k re- volveru, však ne aby hlaveň obrátili proti sobě, nýbrž proti národní straně svobodo- myslné, v níž vidí a nenávidí své pronásle- dující svědomí.

národní stranit svoboda

12 article

Aby odvrátili pozornost od sebe, nevá hali ve sněmu českém přímo zběsilými ca lumniemi napadat čest předních poslancův národní strany svobodomyslné, vrhajíce po nich za štítem immunity poslanecké nejpo- dlejší hanoby a pomluvy lživé. Překonávali se přímo pánové Žďárský, Rataj a Prášek v drzém klevetěňí a na cti utrhání — doufa- jíce patrně, že smělé čelo jest lepší než po- plužní dvůr, že jim to u voličů rolnických pomůže a že na zhanobených Mladočeších vždy trochu koptu uvízne podle starého hesla: »Calumniere audacter, semper alique haeret« (»Jen směle špiň, něco špíny vždy zůstane vězet«.) A tak se ve svém nestoudném klevetění odvážili i na samu 80letou hlavu našeho dra. Eduarda Grégra. Agrárnický vůdcea přísedící zemského výboru, který před šesti lety dosedl na místo Grégeovo, jal se vypra- vovat, jak prý za Grégra v humanitních zemských ústavech bylo plno nedostatkůa vad, hotová prý Augiova stáj, kterou on, agrárník Žďárský, teprve obětovnou svou prací herkulskou vzorně vyklidil, a jak pry v prvním roce jeho výborství chtěly ho, Žďůrského, kterési dodavatelské firmy pod- placet novoročními cennými dary peněžními, omlouvajíce, že to vždy bývalo zvykem, jak prý ale on, Cato, je hnal atd. — Možno si pomyslit, jakou sensaci tako- váto odhalení pro první okamžik učinila. Stařičký napadený dr. Eduard Gregr nebyl pak náhodou ten den v Praze, nýbrž meškal ve Lštění a tak měla infamie agrárníků ně- kolik hodin času, aby se tiskem jejích přátel šířila po Čechách.

Rataj Prášek Grégr Žďárský doktor Cata Praha Lštění Čechy

13 article

Avšak — pouze několik hodin. Včer dostavil se náš, tak těžce insultovaný patri archa do sněmovny české, aby se obháji z hrozného nařčení tváří tvář vůči utrhači Nuž a tu odehrála se jedna z těch vzácne krásných v dějinách scén, kdy viděti chrab- rého, v poctivosti sestárlého bohatýra, jak okotrě proti padoušské zlobě slavně — ne- odolatelnou silou prostého slova pravdy háj svou neposkvrnitelnou čest s razností lva, bránicího své mládě. Dr. Eduard Grégr ne mluvil dlouho. Pravda a poctivost nepotře- buje mnoho slov. Ale každé jeho slovo do- padalo a drtilo jak palcát kurdějovitou tu prolhanost, klevetivost a zlobu agrárnickou. »Mohu-li býti na něco hrd, co získal jsemsi během čtyřicetileté činnosti ve službách ná- roda — tak pravil povýšeným hlasem 80lety kmet dr. Eduard Grégr — pak je to má osobní čest, má nezištnost! To jsou pro mne ty největší poklady, to je jediné dědictví, které mohu zanechat dětem svým !« A kdyz dozněl dlouho trva- jící potlesk a utišilo se hluboké pohnutí sně movny, pokračoval: »A na to bylo drzou rukou sáhnuto Byl jsem nařčen z trestuhodné úplatnosti. Pánové to je veliká obžaloba. Kdo to četl v novinách, musil si rozhodně mysliti, že na tom přece jest aspoň zrnko pravdy, jinak že by to nemohly dotyčné firmy říci. Ale prohlašuju svým čestným jmé- nem, že se mi nikdy nestalo, aby mi byla některá firma poslala dary. Nestalo se mi to patrně proto, že předpokládalv, ž by u mně nepochodily . . . U pana Ždár- ského to patrně — nepředpokládaly. Avšak nehledě ani k tomu. Pan Žďarský mohl vě děti, že nějaké uplácení nebylo ani možné. Neboť jakmile jsem na- stoupil úřad svůj, požádal jsem zemského maršálka, aby o do- dávkách nerozhodoval sám re- ferent, nýbrž zvláštní komise.

doktor Grégr Moha Ždár Žďarský

14 article

Tehdy byla zvolena pětičlenná ko- mise, záležející ze tří přísedrcích zemského výboru, z jednoho úřadní ka zemské účtárny a z jednoho úřadníka zem ského výboru. Tato komise zkoumala všecky oferty a rozhodoval o dodávkách. Zajisté každý rozumný člověk nahlédne, že leda blázen byl by mi mohl něco nabízet, poněvadž uplativ mne, byl by musil uplatit ještě pět členů komise. To stačilo, aby rázem všickni soudni slušní a poctiví posluchači byli přesvědčeni o nevině obžalovaného a podlosti žalobníka. Zahanbeni a zdrceni choulili se agrární po mlouvači pod dojmem tohoto zvonového zvuku poctivosti a pravdy. Obnažení ve své hanbě stojí tu dnes před veškerou veřejnosti českou a ten za- chovalý český rolnický náš lid srdcem i rozumem svým zdravým zajisté rázem pozná, jakým to lidem blahově věřil, jací to jsou národovci a poctivci, kteří uchvátili otěže nad ním, když schopni jsou podobných křivd, podobných skandálních útokův na čest muže, který pro národ svůj tolik byl učinil a obětoval jako náš statečný, ryzí dr. Edvard Gregr. Pro pravdu, čest a právo měl náš lid rolnický vždy hluboký a živý cit od časův Husových. Jakž by ho nemei po dnesl

doktor Gregr Husův

15 title

Sněm království českého.

16 article V Praze, 23. břozna.

V Praze, 23. břozna. Po včerejším nepěkném dnu, jakých b chom sněmu království českého nepřáli, pokra- čováno za klidu v generální debatě roz- počtové. Generální řečník německý dr. Urban do- kazoval, že finaneim zemským pomoci lze jen tím, že stát zemím odkáže jistou část svých příjmů a zejména převezme-li na svůj účet jistou část vydání školských. To je ovšem návrh nebezpečný, z něhož až příliš zjevně čihá čer tovo kopýtko přistřihnouti samosprávu zemskou právě ve věci, na niž třeba přátelům autonomi největší položiti důraz. Dr. Urban přimlouval se též pro vydání zvláštního zákona hospo dárného, jímž by se stanovila mez nyněi- šímu prý rozhazování peněz. V rámci tohoto zákona prý by se daly realisovati požadavky

doktor Urban Praha

17 article

německé. Nevíme věru, nač že zemský sněm vyhazuje peníze a jaký by to musil býti »hosp- dárný zákon«, jímž by se dala dociliti rovno- váha v zemském rozpočtu. Tak ovšem může mluviti jen ten, jenž jako dr. Urban prohlásil. že otázka národnostního rozdělení země jest Němcům »olázkou srdce«. Poslanec Kalina stěžoval si při počátku své řeči na břišné ubljení času, sněmovní práci vyhraženého, zbytečnými formalitami, podáváním zbytečných návrhů a interpelací. Srovnáváme se v tom s poslancem Kalinou, jenom že velmi často tlmto i jiným způsobem ubíjejí čas n sněmu i jinde páni, kteři na to žalují. Poslance Kalinu tím obviňovati nechceme. Poslanec Kalina obrátil se na to k německému heslu roztržení země, proti němuž český lid vyvine odpor tak energieký a silný, že všechno německé úsili i při nejvydatnější podpoře vlády se rozbije. Na to obrátil se k jmenování soudních úřadníku a prudce útočil na ministra spravedlnosti dra. Kleina, zvláště ale na presidenta vrchního soudu Wesselého, jenž je největším nepřítelem národa českého, jenž obsazuje místa dle své vůle, jenž věsti se dává zájmem německým, jenž zavádí soustavu protekční, jenž je bičem českých úřad- níků a otrokářem soudcovského stavu. Poslanee Kalina pustil se do odbytého již projevu proti rakousko-uherskému vyrovnání, na němž byl se sněm těchto dnů jednohlašně usnesl. Pan po- slanec měl udat všechno to v pravý čas a na pravém místě, ale ne po dokonaném skutku. Pan Kalina zdá se míti vůbec chybu, předpo- ktádati u svých posluchačů mezerovité vědění a proto rád poučuje a tím zbytečně efokt své řeči, kterou přednáší se živým temperamentem a pěkně, sesla buje.

Urban Němec Kalina Klein

18 article

Tím generální debata rozpočtová skončenn a došlo k věcným poznámkám. První přihlási se přisedící zemského výboru dr. Škarda jenž mluvil v patrném rozechvění a s velikým přemáháním slovy mírnými, jež ale jako žhavá láva padala na hlavy pánů agrárníků, obháji ne pouze čistý štit osoby vlastní, nýbrž zároven neporušenost veškeré strany svobodomyslné na- proti utrhačům ze strany agrární. Poslanec Březnovský odmítl rozhodně útoky pana Ždárského i dokázal, že rovněž konal cesty v zájmu čestných úřadů, k nimž byl povolán, ale že činil to na útra ty vlastní. Pana Rataje charakterisoval zcela správné jako muže, jenž řadu let již klidně bez odvety ponechává prohlášení veškeré poli tické žurnalistiky, že pán tento na česť nároky činiti nemůže. Skončil slovy, že nebyla marn jeho interpelace, nyní že jístí páni aspoň pozor si dají a nebudou nadále dosavadním způsobem vykořisťovati pokladnu zemskou. Za obecného vzrušení ujal se slova dr. Ed. Grégr. Přes svých 80 let s úžasnou energii hájil napadenou česť, tak že při tom pánům agrárníkům volno nebylo. Řekl pánům do pravdy a speciálně panu Ždárskému, jehož apostrofoval jako gamina, s nímž žádný slušný člověk do sporu se nedá, vychrstne-li naň i třeb džbán spíny. Nao pak slušný člověk — tak končil dr. Grégr — se převlekne, odplivne s a jde dál. Na to se zvedl pan Ždárský, jenž jako vždy překrucoval a na konec pak opskoval směšné »vlastenecké« tirady, jimiž zastříti chtěl naprostou porážku, klerou on i jeho strana svým

doktor Březnovská Ždárský Rataj Ed Grégr

19 article

frivolním útokem utržila. Pomáhat ubohému ná- rodu a účtovat při tom za výlety tisícové diety! Prekroutil zejména výroky rektora Hlavy přím neslušným způsobem. Rektorovi ani nenapadlo mluviti včera o nápravách v hospodářství v ústa- vech zemských — nýbrž tvrdil, že po- měry jsou v ústavech těch právé tak mizerně jako dříve. A to je ne- popíratelné faktum Rektor dr. Hlava nežádal také pro 60 ne- mocných v Bohnicích ředitele, nýbrž pro ce- lou stavbu, zrovna tak jako moravským výborem zemským jmenován byl ředitel pro ústav choromysiných v Kroměřiži, jakkoli se tam feprve nyní ústav stavěti bude. Nejperfid- nější však bylo páně Žďárského tvrzení, že rektor dotkl se nepřístušným způsobem primáře dra. Růžičky. Rektor řeki v řoči své, že níjak nechce se dotknouti vědecké zdatnosti dra. Ro- žičky, pan Žďarský to překroutil, jakoby byl prof. dr. Hlava tvrdil, že pán ten nemá kvahíl- kaci. Měli jsme za svou povinnost uvésti tento manévr pana Žďárského, jímž seslabiti chtěl klasické svědectví muže, pokud jde o stav hu- manitních ústavů zemských, nejkompetentnějšího. Na to měl pan Rataj ještě smělost se ozvati. Dnes ale neměl řeč svou nap sanoua proto velmi smutně dopadla jeho duplika. Mluž ten poznovu prohlásil, že na tom, co řekl své doby o české žurnalistice, trvá. Když pak vy- zván byl, aby podal důkazy jako čestný člověk — mlčel.

Rektor Růžička Žďarský profesor Rataj Bohnice Nejperfid

20 article

Stejně smělým jako posl. Rataj, byl vrchní vůdce ográrníků pan Práše k. Tento český Ephialtes, jenž se svými druhy zapálil zločinnou rukou chrám sociální shody v národě našem, štval jako vždy proti měsťákům, ktoří prý byli tak smělými, dovolávati se levnějšíhio masa na úkor sgrárníků. Poslanec Anýž provedl na základě urči- tých fakt, o jejichž správnosti nikdo nesmí po- chybovati, nezvratný důkaz, že posl. Rataj neočistil se dosud z pohany, jež na něm léta lpí. Před lety již byl totiž veš kle- rou českou žurnalistiku vinila ůplatnosti — tvrdil toliž, že dává se. podplácet z disposičního fondu — a když spolkem českých žurnalistů a polom zvláštní deputaci, jež zvolena byla ze zástupců v šech politických denníků českých, vyzván byl, aby ošemetné, vylhané tvrzení své dokázal — o de- přel odpovéď a klidně spolknul prohlášení ve všech denních listech českých uveřejněné — že přestal býti čestným človékem. Posl. Anýž právem tázal se, jakou váhu že mohou mit utrhačná tvrzení takovéhoto pánae Pan Zázvorka přispíšil příteli svému sice na pomoc, však způsobem tak neohralným a naivním, že vzbudil všeobecný smích. Pan Rataj ale v louži zůstnl. Generální zpravodaj dr. Fiedler obíral se ve výborném, myšlenkově obsažném doslovu, zvláště posl. dr. Urbanem a sice právě tak finanční jako politickou částí jeho řeči, zejména horováním tohoto pána pro národnostní rozdelení správy. Nejvyšší macšálek zomský zahájil sezení o I1. hod. 19 min. dopol. Zástupci vlády místodežitel v král. českém be. Coudenhove a dv. rada Vojáček. Galerie obsazeny téměř úplně.

Rataj Anýž Posl Zázvorka doktor Fiedler Urban Coudenhove I 1

21 article FEUILLETON.

FEUILLETON. V Praze, 24. března. 6— (Kronika.) Pravdu vždy a všude Dozajista. Jen také, aby vždy a všude měla svoji platnost Výjev z eloktriekého vagonu. Na zastávc u polravní daně. Zřizenec k občanu s kufeikem — Račte mít néco k danění? Tázaný temperamentně — Prosím vás, jak to mluvíte? K da- něn!! Nemohl byste říci — dani tl Zřízenec ustrnuv na krátko — Do toho vám, pane, nic není, jak mlu- víme! Prohlašte, co je v kufříku ? ... Jiskérka sem, jiskérka tam a mohla být výtržnost! Na štěstí obě strany se čopanovaly »Něco k danění!« Vskutku nepěkné ! Bídný oplesk staré formy úřadně jazykové »zu ver steuern«! A na sta podobných hemží se v kon- versaci, na veřejných nápisech, všude »k pro- najmutí«, »k dostání«, »k mání«, »k spatření- stc. zu vermiethen, zu bekomen, zu haben, z sehen... Otročina ! Račte něco »danit ?« znělo by. rozhodně lépe. Však co naplat ? Pán s kufři- kem byl nějaký podivin. Měl jemně vyvinutou citlivost pro lepotu rodného jazyka. Chyběl leda ještě smysl pro vhodný čas a místo! Chuděra »akcizák«! V zimě, v létě, v prachu a mrazu věru krušně dost si vydělává svůj chléb ! O rána do večera opakuje do úmoru mechaniku svého služebného výkonu. Kterak žádat, aby konal také ještě klenotnickou práci na formách rodného jazyka ?

Praha

22 article

Kdyby pán s kufřikem byl takhle vrchním do orcem nebo intendantem potravní daně krá- lovského města! Hoj, to by hned byla jiná káva Muž mocný, ušlechtilého smyslu, sestavi by z vlastního popudu malý slovníček úřadních výrazů a obratů, otázek a odpovědí a připojil by k tomu své — nařízení! Jak by hned mašin brála! V úřadé, co je nařízeno, koná se. Na rozkaz pohne se sto rukou, rozezvučí se sto ja- zyků A je-li nařízena pěkná fráze, uživá celý sparát pěkné fráze ! A kdyby vrehních dozorců, ředitelů, intendantů ušlechtilého cítění byl ve všech úřadech, závodech, podnicích státních zemských, obecních i soukromých co jich po- krývá šírou oblasť národního jazyka: jak by sla způsobně a bladce naše uslechtovácí akce

23 article

Jame národ úřadníků a zřizenců ! Statistce duš čeká na pokyn a rozkaz s hůry. Šeredné bejlí zanedbaného jazyka bují v těch vrstvách pone- chávaných své vlastní bezradnosti. Však, kdyby přišel pokyn! Co je »nařízeno« stane se pra- vidlem; pravidlo se promění na zvyk. A vý- razy, obraty, fráze, které se staly z vy ke m či to už není sám — živý jazyk tisíců a př- chází živým prouděním v ústa statisíců — n- Ve prospěch živého jazyka našich odpůreů pečuje tak stále velestroj státního aparátu. Na- šim lidem klade do úst hotovou zásobu c- zích obratů na úkor našeho vlastního z- vého jazyka. Kde však je aparát nějaký, jenž by stejně účelně a mocně zasahoval do veřej- ného a společenského života na prospěch či- stoty, správnosti a ohebnosti živého jazyka ná- rodního? Není nikde takového aparátul Strážník potravní daně a tisíce jiných zří- zenců zůstává ponecháno své vlastní bezradnosti. Rozptýlené úsilí snaživých jedinců málomocno se odráží o naprostou netečnost vrozenou vši nevedené masse. A živý jazyk národní, draho- cenná hmota, vystavena libovůli živlů, pustne

Jam

25 article

a divočíl A což chuďas z budky u potravní čáry se svou frází nelibozvučnou! Nedba roztahuje se všude a na všech stranách, až bolno sluchu! Nějaký spolek inteligentů vyzývá své členstv okázale »k z aslání blahopřání k do- vršení nějakého desetiletí.« Vážená korporace národní prohlašuje slavnostně, že hodlá s uchopit akce pro »všeobecné zavedení a zpra- videlnění používání« . . . jisté noré dobroty. Vynikající parlamentárník vykládá, kdy a za jakých poměrů »nebude se žádat něčí hla- hlasování, nýbrž jen v zdálení s es jiný politik a krasomluvec vítá »již okolnost, že u zákonění bude spřáhnuto s otázkou za- jištění zastoupení« . . . Předseda soudu oznamuje, že se »vrací k pokračován v přelíčení« a krásnou prósou i veršem hemží se obraty jako »zvonění vytrhlo hrdinu ze zamyšlení« a pod. Odborná korporace staví si za úkol »usilováni o zvelebeníe jisté činnosti. A řízný zpravodaj vyciťuje, kterak svzdor všemu v yvra coní trvá na tom, ž dnešní vyjednávání ve věcech vyr ov nání platí přodevším vyřízení . . . Che- mik vykládá »chování se uhličitanu« a ně- jaký sportovník hubuje na »vyplnání se jistého soupeřného družstva ete. Co běžná frazeologie německá vyjádři nej rozmanitějšími tvary a obraty, kde vystřidá množství koncovek: —ung, —ang, — nsch, nst, en, ion etc. běžná čeština s topornou po- hodlností si — vy-eníká!

Che

26 article

Skutečná nákaza ! Poslechněte si řeč i před nášku, otevřete knihu, sáhněte po časopisu, pře- čtete návěští, plakát . . . všude ta nešťastná forma! Zřízením všeho života nuceni do stálého německého styku, mimoděk myslíme po ně- mecku a na rychlo přizpůsobujeme vlastní ja- zyk cizím formám, ovšem hanebně zjednotvá- řeným! Jaký div! Aby mohlo být jinak, bylo by třeba se zastavit, rozmyslet se, roz pomenout a uplatnit vlastní formu. Není však času nebo chutě, jsme pohodlní, nemáme ná- lady! A tak se šiří nákaza! A řinčí okovem duchovné otročiny nejen život všední a pouličný. ale i slavnostní dvorana, i chlubné písemnictví naukové i sama krasomluva básnická A smysl pro libozvuk jazyka? Už Kollár nám Čechům vytýkal, jak málo ho u nás nalezl: — Jedna okolnost aneb raději n e mo novočeská, praví, totiž novočeské iikán hrozí záhubou naší česko-slovanské řeči a ná- rodnosti! Nejen Slováky od češtiny odstrkuje ale celou řeč a národnost zženštilou, chabou jiným národům hnusnou činí, jakýsi kvílici, kři čící a píštící *) charakter jí vnucuje

Kollár Čecho Slovák

27 article

Jsou nákazy v oboru kulturném jako jsou nákazy v přírodě. Najednou se vyskytne mikrob a plemení se a rozlezá. Treba čeliti nákaze, opatřovat se v čas. Brání se hospodář, sestu- pují se ochranná tělesa, zakročují vlády ! Také kulturný organism musí hledět, aby ochránil svoji oblast! Na ochranu ryzoty jazyka, nestačí postavit slovník na polici knihoven ! Vydat sbírku rčení, nebo slohových vzorků! Třeba do života zasáhnout! A život má svoji me- *) Na odstrach klade Kollár pod čarou ukázku nechutné pisklaviny, jaká že je »česká sklopnost k lileře i, i, y a ý« Chytrý Jiří když v ty dny při cizích rybnícich svým klisicím žítí byl, chytil síti z bílých niti . . . atd. Víz: »Cestopis«, Švětová knihovna. Nákladem J. Our- ch ani k u. Do tělesa národního v ni kl a ná- kaza cestou mechanickou, třeba jí mechanicky zase čelit! Kulturný organism neobejde se bez orgánů. A čistý, silný, zdravý jazyk v živém oběhu je svrchovaný zájem ná- rodní kultury. Všimněte si jen proužků potiště- ného papíru, které se plazí po stěnách a náro- žích našich ulic, po lešeních a sloupech novo- staveb, po oknech a dveřích domů, oznamujíe p. t. kolemjdoucím, že je tu někde něco »kti pro- najmutí« nebo »k dostání« nebo »k upotřebení- a pod. chamradina. Jakmile by povolaný orgán národního zájmu stiskl na pravém místě knollik své mechaniky, zmizely by na ráz ošklivé ná- pisy a byly by nahraženy zvučnými a správnými. vv Čístě mechanicky, na jediný hmat orgánu, byla by v národním ústrojí podehycena a neškodnou učiněna nedohledná jinak plemenitba kazimluv ného hmyzu, ohrožující úrodu národně kul turnoul Jenom svůj o rgán vrcholných zájmů, aby už měl pořízen národní celek!

Kollár Jiří Our Švětová knihovna

28 article

Arci má i duchovní sféra svou mechaniku Všecka kultura je živa a šíří se mocí — napo dobivostí. Vidět vzor a napodobit, slyšet a na podobit, holá — mechanika. Jsou šťastní jedinci, dovedou předejít vzo- rem, dovedou strhovat, unášet, vodit za sebou davy. Mají své kouzlo — krásného příkladu Také v kultuře jazyka vykonal své divy krásný Působením štastných vzorů, unášejících příklade vznikaly společnosti, školy, módy. Celé generac krasomluvecké zanechaly stopy své ušlechťující působnosti v ústrojné hmotě jazyků. Dnešní živá frančtina, vlaština i němčina nebyly by do- sáhly svého stupně libozvučné dokonalosti bez krasomluveckých tradic předchozích pokolení. Český horlivec osamocen, chtěje se vy- trhnout z pochybností, obrací malomocně ve stránkách nějaké pomůcky — knihové. Co pravi »Strážce jazyka« v našem př příklad. padě? — Neužívejme příliš zhusta podstatných jmén slovesných, jež odvozena od minulých při čestí koncovkou -1, na př. činění, skončení, od-

29 article

**, Prostý oběžnik majitelům těch kterých ob jekto, po př. čiskárnám by stacll. kryti a pod. Neřikejme: chození tudy se za- povídá, nýbrž chodit! Nepišme »při překlá- dání dopustil se cbyb«, ale raději »překládaje«. Místo »po skončení vyučování« lépe »po skon- čeném ...«, ne, že »lékař oznámil vyskyt n ut se nakažlivé nemoci«, nýbrž »žo vyskytla se . ..« a pod. . . Jsou arci předáci slova, vykládači, řečníei, povolaní předcházet příkladem, ale ti »Strážce ja- zyka« pokládají pro sebe za — červené sukno. — Jděte mi se vším purismem ! Proč řikat tak a ne tak? Jaký pedantism ! ... Proč tak a ne tak? Inu protože je tak — češtějil — Dejte mi svatý pokoj! To bych musil o každém obratu teprv uvažovat, frázi teprve kroužit a soustruhovat, bůh ví jak připravovat a dokonce snad z paměti se jí učit ..

30 article

Zajisté není slovního dojmu, který by unášel, bez velikého slovního umění. A není velkého umění bez veliké — práce a připravy! A je-liž vůbec umění, které by se jen »rodilo«, jen tak vznikalo mimo všecko dědictví pracně nastřádaných snah? A umění, které by mohlo obstáti bez jistého f anati sm u snahy? A dějiny kulturných jazyků měly své doby a generace, které se krásou jazyka opíjely ! alěly své proroky, kteří pro lepotu rodného jazyka vyvstávali a — žili Vypravují pěknou drobnůstku o francouz- ském básníku Malherbovi. Byl svou dobou sla- veným kouzelníkem mluvy. Náruživě pěstoval krasotvary frančiny a zůstal své vášni věren na smrtelné posteli. Když se přiblížila poslední hodinka, upozorňovala hospodyně pána, že třeba míti péči o záležilosti nejvyšší. — Nejvyšší záležitost je čistota a správnos francouzského jazyka ! namitl a skonal. Tak posledním slovem vyjádřil ideu, která naplňovala všechen jeho život. To bylo v šestnáctém věku! A dnešní frančina má věru proč, s povděkem se ohlízeli na třístaleté úsili pěstěných tradie libozvuku a lepotvárnosti vlasteneckého jazyka Živá hmota našeho kulturného nástroje te- prv snad se dočká nějaké generace zachvácené fanatismem tak — požehnaným.

Malherb