ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 10 bb010a70-661b-11dc-864b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 10
Chunky — 30 celkem · entity: person 55, work 5, place 18, org 4
1 masthead
Strana 10.
2 masthead
NÁRODNÍ LISTY
3 masthead
8. září 1901.
4 masthead
Číslo 248.
5 article
tu tárá a po zveri sa šúchá a potom sa ešte nechce priznať, že vina je len na ňom!« »Veď priznám sa a chci slubiť, že nikdy za už nezabudnu !« Žiha zatím na hněv skoro zapomněl. Přišlo mu náhle lito šohaje. Vždyť ho dosud ještě nikdy při pytláctví nezastihl; proč by se tedy naň tak horšil? Ale nechtěl se Jurkovi prozra- diti. Pohodil rukou, obrátil se od něho a jen zamumlal: »Nič, nič, veď téraz už idi! Ale ešte ti neverím t« A se skloněnou hlavou rychle odeházel. Ta vzpomínka drala se nyní Lukašiko do hlavy, když tak hleděl do hor a k ble- nodci obloze. Ano, byl dobrý ten staroch ! Jak rád mu tehdy odpustil, po svatbě vzal si ho stranou a polo žartem, zpola vážně mu hrozil, ať prý ho blesk sežehno, bosorky do hor za- vedou, medvěd roztrhá, cikáni zastřelí, lavina zasypo, velká voda zatopí — — bude li jen jednou ještě pytlačiti v lesích pod Orchovou. Tak mu tehdy stařík hrozil a Lukašík po slechl. Od té doby mu ani nenapadlo, že b si někdy potají mohl zajít dolů pod Orchovou do lesů. Již přes pět let tomu bylo, co byi ženat, a nikdy ještě za ten dlouhý čas nepo- cítil v sobě toho, co dnes.
Žiha Jurek Cikán Lukašík polo žart
6 article
To ticho, rozlehlé po okolí, ho svádělo. Marně zápasil se vzrůstající vášní, murně v sobě potlačoval znstaralé choutky. Čím blíže přichá zel ke svému domku, tím silněji se v něm ozýval onen lákavý hlas. Lukašík se rozhledl po širém obzoru, po- hodil hněvivě hlavou a odplivl si. Proč se vá- zat zákony, které chrání bohatých proti chudá- kům, když bohatí a mocní nešetři ani těe nejsvětějších práv, ktorá mají chudí. Beztoho zákony jsou zbytečné, a kdyby lidé byli dobri a spravedliví, nepotřebovali by jich. Ostatně t zvěř z lesů pod Orchovou patří kopaníčiaru na Orchové daleko lepším právem, než člověku. který se o lesy ani nestará, nikdy do nich ne- přišel a jen utrácí někde na dolní zemi peníze. ktoré mu lesy vynášejí. Ale škodu, kterou zvěr učiní na Lukašikových polích, nikdo nehradl. Když tedy už není možno, aby země i zvěř patřila všem lidem stejně, jako to bývalo za starých dobrých časů na horách, ať aspoňsi chudák horal nahradí škodu, kterou trpí o panské zvěře —. — Lukašík se ještě jednou obrátil a zamysli se. Potom mávl rukou, cosi zamumlal a rychl vešel do dveří své skrčené kopanice.
Lukašík Lukašikový
7 article
Za nedlouho vyšel Lukašík z chaty, oděn jsa teplými hůněnkami a kabanicí. V ruce tisl pušku. Před dveřmi se ještě obezřele na vše- chny strany rozhledl a potom teprve se spěšně pustil napřič zasněženou polanou. Šel bezstarostně. Žena i děti dosud spaly a pro případ, aby se jim snad náhodou něco nestalo, zavřel s nimi v jizbě Benka. Bylo dosud ticho po horách. Všude s bílý úděs tlačil k balvanitým hradbám. Na úběl obzorných velikánů padalý stíny z černající se oblohy. Nad Gerlachem plovala křídová šed. Polský hřeben mizel v mlhovinách. Od Kon- čisté k nahým, zasivělým vrcholkům Supě táhly se špinavé trásně. Nad Orchovou stály černé slohy mračen a vrhaly strašidelné chmury na rozšklebené, zjizvené plochy laviny. Rysy ku- pily se v dálce jako ve strachu před hrůzou, která ponenáhlu zatahovala celou klenbu. Jiži nad přelomeným Kriváněm ztratilo se poslední modro. Těžké mraky se vláčely nad horami. Lukašík kráčel již z temena Orchové po zledovatělé půdě dolů do lesů. Chvílemi přichá- zely mu výčitky na mysl, že by neměl tak vlastního tchána klamat, ale utěšoval se, že zvěř nepatří Žihovi, nýbrž onomu hraběti. Vlastně ne, ani tomu hraběti nenáleží, nýbrž všem lidem stejně. A proto i on, Lukašík, má na ni právo, ba lepší právo, než kdokoliv jiný — - Napadlo mu, co řekne žena, až uvidí zvě řinu. Schválí jeho jednání? Není nešetrně, pů sobili jí bolest a hořkost v takové nemoci?
Lukašík Benek Gerlach Orchová Kon
8 article
Zase váhal chvíli, ale pak se rozhodl, že jí řekne, že byl u nich odpoledne kokavský horár Dula a že jim tu zvěřinu přinesl na při- lepšenou. A tato myšlenka se mu tak zalibila, že si zamnul ruce, vesele se rozhlédl po mrtvěm okolí a zrychlil krok. Nedočkavostí již hořel. Slo se špatně po kluzkém náledí. Každé chvíle ujížděla noha a při každém kroku hro- zilo nebezpečenství pádu. A mnohde šklebila se pod stezkou roklina nebo hrotité úskali. Ve stínech lesa stále cosi děsivého se mu mihalo před očima a pletlo mu cestu. Několikráte již povážlivě zavrávoral. A tajemné ono kmitánív lesním zášeří viděl doposud — — Aby ho tak starý Žíha potkal — připadl mu náhle — co by asi řekl? Oh, bylo by to - hrozné a zahanbující! A Lukašík mimoděk si znovu vzpomínal na dávnou onu příhodu s ho- rárem. Před oči vystoupila mu představa bělo- vlasého starce s očima zlobně vypoulenýmaa ve sluch zaznívaly mu jeho výhrůžky. »Ať tě blesk sežehne, ať tě vlcí roztrhají, ať tě lavina zasype — — Ať tě lavina zasypel Lukašík se zatřásl na celém těle, jakoby naň smrt sahala. Napadl ho náhle strach, aby se snad horárova výhrůžka nevyplnila. Pot mu vyvstával na těle a zima mu prochvívala tělem při pouhém tom pomyšlení. Nevěřil v pověry, ale tentokráte tlačila se mu na dně duše jakás temná, příšerná předtucha. Znovu počaly ho děsiti myšlenky, jak by to vypadalo na temení Orchové, kdvby se lavina sřítila. Obrátil se pohloděl do výše. Zdálo se mu, že ta zasněžená hora, pokrytá lavinou a ledovcem, se přikrčuje jako divá šelma k vražednému skoku. Po oka mžik zíral na lavinu jako strnulý Kdesi v dálce ozvalo se táhlé vytí vlků.
Žíha Lukašík
9 article
Lukašik sebou trhl, přetřel čelo dlaní a rychle se otočil. Ne, nedá se ničím, ani hloupýmí oba- vami zraditi od toho, co si umínil. Človék má svobodnou vůli a může si dělat, co se mu zlíbí. Nikdo nemá mu v tem co poroučet nebo zakazovat, leda svědomi. A tentokrále mu přece svědomí řiká, že jest v právu — — Děsivě zaléhalo temné, nejasné řvaní lač- ných šelem pod Orchovou. Byli vlci jisté ještě daleko, snad až někde v úžlabinách pod Kon- čistou. Snad táhnou nyní do lesů pod. Orcho- vou, čenichajíce, že tu jest více kořisti, než na hoře mezi skalinami. Možná, že by si cestou zaběhli i k jeho kopanici. Není třeba se jich báti, ale přece jen jest nebežpečenství. A kdo jest jím vinen? Opět jen zvěř v lesích pod Orchovou! Jaké tedy rozpaky Lukašík zachiázel stále hlouběji do lesů, ale čerstvé stopy zvířeci dosud nespatřil. Na- padlo mu, že snad byl přiliš rozechvěn a ž nedával cestou pozor na okolí. Sevřel hlavuv dlanich a tišil rozvířené smysly. Ale to vzdá- lené řičení vlků ho stále více rozčilovalo Rozběhl se na protějsí vrch. Neotáčel se již k svojí chalupě ani k lavině. Nevšiml si ani hned, že nad hlavou zasuměla mu náhle praskavá píseň. To tatranský vichr se obori z nenadání do lesů a obrovskou svou perul rozvířil celý obzor zasněžených hor. Žalozpěv zkázy ozval se v tišinách bělavých stromů. Lá- maly se větěvky a tloukly do sehe silné haluze jako hnáty kostliveovy. Přišerná zvěst táhla kra- jem. Severák tančil v děsivých vírech po st- tech a hřbelech. Zdvihala se oblaka sněhu, letěla vzduchem jako svíjející se strašidla, rozrážela se o horská úskali a padala do propasti. Po zatažené obloze zdouvala se mračna, proháněly se chmury a trhala se křídová vlákna. V úžas- ném rozletu převrátil se vzhled horských zá- koutí.
Lukašík Kon
10 article
Lukašík byl již na sousedním vrchu. Orchová byla zaslíněna příkrým svahem. Do oné končiny, kde byla jeho kopanice, nebylo již vi- dět. Jen ledovec a lavinu hrozivě se leskly pod ponurým příkrovem oblohy. Zdálo se, jakob běsi a bosorky prováděli své dívoké tance ko- lem ledového úskalí. Lámaly se sněhové plazice od ohromného tělesa lavinového a padaly po srázném svahu dolů do závratných proláklin. Co asi dělají doma? Probudili se tím úděs- ným třeskotem vichru? Nelekli se jeho nepří tomnosti? Což přeje li si nemocná Hanička ně- čeho? Kdo ji obslouží! Lukašík se chytil za hlavu a zasténal. Al nepovolí! Děj se, co děj! On umínil si, že si dnes aspoň jednou vystřelí, a od svého úmysln neupustí, kdyby snad lavina měla za to na něj se převrátitl Vichr zběsile zuřil po svazíéh a mezi stě- namí. Hrozná píseň skučela v průsmycích kdesi v nedozírnu temnou, dunivou ozvěnou za- padalo do skalnatých slují sténání vichřice. Chvěly se hory a plakaly uděšené lesy. Pomlklo vytí vlků. Lámaly se větve stromů a praskalv kmeny v zamrzlém kořání. Sněhy se nadouvaly a vířily ovzduším. Na temenech hor trhaly se ledové balvany a s rachotem řítily se dol. Chrčely polovyvrácené stromy, hučely a svištěly prošlehané koruny stromových koster. Šero za- padlo pod nebeskou klenbu, na níž tonuly po- slední úsvity jasného dne. Přišerný, záladný soumrak se chýlil do kraje. Rostla zkáza a hý řila v bílých oblacích. Jako strašidla vypínaly se rozervané hory a jako přízraky se ohýbaly olamované stromy Lukašík křečovitě tiskl pušku a škrábal s do vrchu. Vichr fičel mu okolo uší a mrsk mu mokrý, sžíravý svůj dech do rozpálených tváří. Závěje sněhové v divokých, přeházených smrštích tančily kolem něho pusté, rvavé třasáky.
Lukašík Al Vichr
11 article
Lukašík sotva dechu popadal a jen vytře- štěně zíral do dálky. Všude vlnilo se v obrov- ských návalech rozbouřeně moře sněhové. Od Gerlachu se valilo, zdouvalo se v děsných úpr- cích a na všechny strany se rozdělovalo a plou- žilo a rozdíralo. Straslivé jako hejno příšer le- těla mračna přes vyhrocené vrcholíky horských velikánů. Zubaté témě Kriváně jako obludas vynořovalo ze záplavy. A kolem dokola rozta- hovaly se zježené spáry zkázy. Zelenavé zásvity línuly se z oblohy. Bezdno stínů a prchavých světel otevíralo se pod mračny. A vítr skvěčel. stěnal a supěl píseň příšernou. Chvílemi zalehlo do hor utišení, a než urovnaly se vzbouřené vlny sněhového moře, udeřila dravá vichřice znova mezi tátransk štity se silou dvojnásobnou. Ale Lukašík nedbal ničeho. Přišel na stopu a z ní by se byl ne- spustil, ani kdyby čarodějníce kolem něho po čaly zuřiti. A konečně se zarazil. Mezi krj- ními stromy širé paseky spatřil štíhlého, urost- lého srnce. Jurko slastí zamlaskl a velebil v duchu náhodu, která ho zanesla za vítr. Obratněs plížil blíže — již přikládal pušku k lícím — ale nespustil. — — Na protějším, nízkém hře- benu spatřil horára. Znovu dávná vzpomínka se mu vrazila do hlavy a divná bázeň ho ochro- mila. Ne, ne, nesmí mu to udělat! Žíha by snad výstřelu v supění větru ani nezaslechl, ale přece — — Ruka mu poklesla. Upřeně se díval za pla- vým srncem, jenž se schýlenou hlavou se lou- dal mezi stromy. Zanikal v jejich šeru, až zmi- zel. A brzo potom zašel za hřeben i sehnutý slařec. Na chvili utišila se vichřice.
Lukašík Gerlach Jurka Žíha Kriváň
12 article
Lukašík ještě po okamžik hleděl strnule před sebe. Náhle zalomcovala jím divoká zlost. Proč dal se zaleknout, proč nestřelil po srncir Čert přinesl mu v cestu toho plesnivého sta- rocha právě ve chvili, kdy již chtěl spustit Prokletá náhoda ! Lukašík jen chrčel hněvem. Opatrně s plížil po stopě a přemýšlel jen o tom, jak by dostihl srnce. Kterou cestou měl by se pusti, aby mu kořist neupláchla? Nejlépe bude, když dá se přímo pod úpatí Orchové, kde po druhé straně vrchu krčí se k stráni opuštěná, sněhem polozasypaná, skoro rozvalená koliba. V ní počká si na číhané, aby měl lov pojištěn. Nad ním se znovu rozzuřil vichr. Jako drak projížděl horskými lesy. Svištěl v dalekých prů- smycích, prometal úžlabiny, shazoval sníh do propastí, trhal sněhové návěje a lámal stromy. Ale Jurko neviděl a neslyšel ničeho. Jen po stopě se zaslepeně hnal, nedbaje návratu. V úděsném řevu rozdivočelé vichřice sté- nala země a trnulo zvířené ovzduší. Náhile však jakoby zadrhl se dech zuřící síle větru. Pra- skáni větví nad hlavou Lukašíkovou ustalo.v zápět zabouřil vzduchem hrozný rachot. Hro- mové dunění otřáslo vším okolím. Děsný třeskot zařízl se do chvilkového utišení. Strašlivý hukot projížděl po několik okamžiků mrazivým chladem. Jakoby někde v nedaleku hora na horu se skácela, jakoby lavina do skal se zhroutila, zattískalo to v příšerné strži proni- kavých nárazů a schváceně, hrobově doznělov bázlivém skučení vichřice. Drsná ozvěna ozývala
Lukašík Jurka Lukašíkův Orchová
14 article
se na všech stranách. Zdálo, se, že celý svět se rozvráti. Polom rachocení v tahljch dozvacleh
Polom
15 article
odumřelo. I šílená vánice si na chvíli oddechla a lajemné ticho ulehlo do hor. Ale než se so- sinalý Lukašík vzpamatoval, rozezlil se vichr znova — — Lukašík stál po několik okamžiků jak zkamenělý. Vytřeštěné zraky se mu zatahoval kalnou mlhou. V hlavě se mu rozpoutala bouře myšlenek. Náhle otřáslo se celé jeho těl a podlomilo se v kolenech. Padl k zemi, opět vyskočil, rozpřáhl ruce k obloze a z hrdla se mu vydral sípavý skřek divoké zoufalosti. Potom natáhl se na sníh celou dělkou těla, zaryl prsty do zledovatělé kory a v šíleném bolu kousal do sněhu. Rozehlemtaná ústa se mu zapěnila zkrvavěla. Chroptěl jako dokonávající med- věd — — — To lavina se sřítila a zasypala ve svém lůně jeho ženu a jeho děti! Orchová jesť po- chována! Kopanice Lukašíkoveů jest pohrben Trest stihl za jeho vinu nevinné! A hříšník zůstal na světě, aby ztrestán byl nejhroznějšími mukami, nejděsnější trýzní Lukašík zařval jako zvíře a několikráte sebou ještě hodil na sněhové ploše, zakrvácené a rozrylé jeho zuřením. Potom padl v bezvě- domí. Dozuřil vichr a utišila se bouře na sněho- vém moři. Pekelné útroby černých mračen s narovnaly a přišerně se plazily k obzoru. Za- stříbřily se bělavé plochy hor. A chladem smriel ným dýchala sešvihaná, rozervaná země.
Lukašík
16 article
Lukašik se zlěžka pozvedl. Cítil v hlave prázdno a na celém těle olověnou únavu. Sotv že sebou mohl pohnouti. Posadil se a zlra polorozevřenýma očima kamsi do dálky. Klapky se mu přivíraly. Údy opadávaly bezvládně z úst řinula se krev. Ruce byly do ruda roze drány a poškrábány. Pomalu se probíral z mr kot. Hluboké ticho naň osvěživě působilo. Znov otevřel oči a bezmyšlenkovitě hleděl k nebi Roztřepené ohony příšer se po něm vláčely Mraky se slézaly dohromady a srážely děsivý soumrak na horská temena. Svítily hřebeny divným jasem. A nejbližsí vrcholik, kde ješte nedávno choulila se hrozivě chrominá lavina, trčel k obloze obnažený —- Lukasík přidušeně vyrykl a dlouhým sko- kem se vymrštil jako raněná šelma. Vypouli krví podlité oči a strnule se díval na hřeben, kde seděla dříve zhoubonosná lavina. Nyníj tam již nebylo, nyní kryla vo svých ledových útrohách jeho kopanici i s Haničkou i s oběma dětmi. Oh, hrůza — — Nevšiml si ručníce, pohozené ve sněhua rozběhl se náhlým vzpružením posledních sil směrem k Orchové. Šipkou mihal se po cestách i necestách. Ještě naděje byla na dně jeho duše, taková slabá a nejistá, jako odumírající jiskra v rozházeném popelu. Zároveň však děsné tu- šení v něm rostlo stále více a bleskem ho po- hánělo k šilenému letu. Klopýtal, padal, kácel se do sněhu, sklouzal se a opět se zvedala letěl, uháněl zběsíle jako štvaný kamzikse skály na skálu, s balvanu na balvan přes trhliny a závratné srázy dál a dále.
Lukasík Hanička Šipka
17 article
Ticho bylo všude do sebe vhřížené, smrtelně stisknuté k sněhovým pláním. Černý úděs s převaloval po obloze. Nad Orchovou stál šedi mrak. Nahá skalina se straslivě leskla jako škl- bivý, dábelský výsměšek. Lukašík zařičel bole- stí. Cítil v sobě již jistotu, že jest všemu konee- Zuřivost ho zachvacovala. Pěna mu svlažovala skroucená ústa. V očích mu hořely děsné pla meny a v prsou se mu cosi trhialo a lámalo. Vždyť šel k hrobu svých milých, šel k hrobu vlastního života! A kdo byl příčinou té zkázy Náhoda neho on sám svým hřichem? Sténal a letěl neunavně, blížil se již k te- meni Orchově, kde trest, slibovaný kdysi starým Žihou, stihl ho smrtí nevinných, pohřbených pod lavinou. Lukašík ochaboval. Sotva se počal škrá- bati do skalnatého úbočí orchovského, sesmekla se mu noha a sřítil se dolů mezi zledovatěl křoviny. Zachroptěl bolestí a vyrval se z ostni- tého objetí zmrzlé kleče. Tváře jeho byly větvemi ošlehány a ruce do krvava rozedrány. Znova dal se do lezení. Křeč trhala mu tělem, nohy mu klesaly, a hlava padala na prsa. Ale nedbl ničeho. Jako bez smyslů hnal se stále vzhůru, až divoce vyrazil na planinu. Vyskočil nani z hlubin lesa jako vlk. Ale v tom okamžiku se zarazil. Vytřeštil oči a chvilku zíral ustrnul k své chatě, jež neporušena se krčila pod při- krým svahem, zbaveným již laviny. Potom roztáhl ruce k obloze a klesl k zemi jako pod- tatý strom. Jen zavzdechl, zavřel oči a upadl v bezvědomí.
Orchová Lukašík
18 article
Kdesi v dálce ozvalo se smutné, žalostné vytí vlků. Tak truchlivě se ozývalo v pustých téch končinách, že lidem v chatě svírala se srdce úzkostí. Soumrak houstl a přecházel v temanoiy noční. Vítr znova rozletěl se po horách a zpí- val piseň pohřební. A kdesi nad Tatrami teskně krákorali poděšení havrani. Lavina šťastnou náhodou sřítila se směrem poněkud šikmým a tak se stalo, že o balvanitý výběžek horský se odrazivši, sjela s děsným rachotem a lomozem do hluboké prolákliny na straně opačně. Strhala balvany i lesy pot straně a rozsela daleko široko zkázu a smr. A na dně úžlabiny zhltila v příšerném svém jícnu opuštěnou kolibu, kam chtěl se Lukašík uchýliti na čekání. Jako bílé moře se rozvalila pod Orchovou a když příštlho dne vysvitlo z ranních mlh vílězné slunce, zazářila jako rozlavené stříbro v jeho jásavých paprscích A hory kolem dumaly své jitřní sny. Tich bylo všude velebné a krásné, jen kdesi v da- leku zaznívalo táhlé, smutné vyti lačných vlka.
Lukašík Tatra
19 title
Různé zprávy.
20 article Průmysl a věda.
Průmysl a věda. Od té doby, co průmysl se odhodlal vy- užitkovati poznatků vědy, zahájen pokrok vskutku úžasný ve všech oborech lidské činnosti. Spol- čení vědy a průmyslu umožnilo teprve účelnou racionální práci, vedlo k bezpečným výsledkům, jichž by se bylo docililo teprve po dlouhých marných pokusech a to jen pouhou náhodeu. Teprve společnou prací theorie a prakse docí- leno nynějších, mnohdy skutečně úžasně ryeh lých pokroků. Jest zajímavo, sledovati ob čas co nového ve světě práce a přihližeti pokroký jichž docíleno v poslední době. Srpnové číslo sborníku »Česká Revue«, jež se opět vyzname- nává obsuhem rovněž zajímavým, jak rozmani- tým, přináší takovýto přehled novinek z oboru věd technických, z něhož vyjímáme násle- dující:
Český revue
21 article
Autor zmiňuje se o pokusech, konaných v poslední době s čluny podmořskými k účelům válečným. Francie má dvojí čluny takové; jedny slouží k hájení pobřeží a jsou při manevrování pohrouženy, jiné slouží k offensivě, hledají ne- přátelské loďstvo po oceánu, plujíce nejvíce na hladině a tepry v bezprostřední blízkosti odpůrce pod hladinu se pohružujíce. Ačkoli mnoho ducha mechaniků jest již mobilisováno, není stabilnost lodi po pohroužení (nabráním vody) zabezpe- čena. Nejmenší pošinutí u vnitru staví loď hro- tem vzhůru, nejmenší nachýlení bočné tlačí lod do hloubky nebo pozdvihuje ji z vody. Pohyb pod hladinou opatřují ovšem jedině akkumula- tory posud příliš těžké a celkem málo účinné, neboť rychlost pohybová jest skrovná a i dráha, již nahromaděnou energií elektri ekou člun ura- ziti tůže, jest krátka. Nový člun »Narval« má akkumulatory a benzinem ohřívaný stroj parní, jenž na hladině šroub žene a též akkumulatory nabíjí. Ze 7—8 uzlů přivedl to »Narval« na 12 uzlů, z dráhy 37—46 km. na 1155 km. plavbv Veliké jsou obtiže orientační 10 metrů pod hladinou, zde nevidéti níčeho, i pomáhají si optickými přístroji nad hladinu vyšinutými, zrea- dly parabolickými, které obrázky. dolů sdílejí.
Francie km
22 article
I zde však obtíží jest hojně, kapky vody rušl věrnost obrázků, nepravidelný pohyb lodí poši- nuje je přímo z obzoru. V Americe staví též lodi podmořskél i jest zde vzorem loď »Hollande, o které ihned mnoh krásných pověstí bylo do světa rozšířeno. O manévrů činila vládu americká závislou další stavbu člunů podmořských. Také britská admi- ralita odhodlala se ke stavbě člunů podmořskýeh a poslední i marina německá. Jsou tudíž čluny ty součástí lodstva válečného. — Zprávy nej- poslednější z manévrů francouzských znějí pro loď »Zádě« velmi příznivě: Ovšem dlužno zde zachovati opatrnou reservu. Když již při lodech jsme, přihlédněme k me- chanické účinnosti takového kolosu mořského. Veliká loď »Deutschland« linie hambursko ame- rieké má stroje o největší spořivosti energie uhelné. Počítáme-li sílu jednoho koně na 14sil lidských, poskvtuje 1 tuna uhlí tolik energie, co by naložil člověk v úsilovné šestileté práci počítaje 3000 pracovních hodin v roce. Lo zmíněná má zapotřebí 35.600 konsk. sil, má-li uvésti v činnost veškeré stroje své. Kdybychom vmyslili se v doby staré a chtěli loď tu hnáti silou lidskou, bylo by zapotřebí 498.400 veslarů. Však jak by pochodili; vždyť stroje lodní pra- cují ve dne v noci. I počítali Hamburští dále. že loď »Deutschland« má sama více arranžo- vané energie než celý Hamburk na souši (22. 886 koňských sil) a že na hamburské rejdě je mo- bilisováno více síly (425.000 konf) než ve všech 28 největších městech německých (35.4.659 koň. sil).
Holland Amerika Hamburk Deutschland
23 article
Také energie německá leží na voďě. Kayz v Chilsku započali s těžením chilskéhio ledku. přestal dovoz indického ledku a anglické firmy stahovaly obličej ve smutek. Ze smutku záhy se vybraly, koupily ledková pole peruanská později i chilská a vozily ledek na místě z Indie od té doby z Chilska. Z let sedmdesátých pře- měnila se tvářnost diplomacie předních států lesklé uniformy a řády posud se lesknou na parketách ministrů zahraničních záležitostí, al předem slídí konsulové po obchodu a podnicích. Veliká sibiřská dráha kyne hlubokými změnami na dálném Východu; my slyšíme o nich. V An- glii i Německu sledují s největší pozorností kroky ruských geologů, kteří celou oblasť dráhy podrobují důkladnému výzkumu. Běží o organi saci obchodu s obilím, dřívím, přírodními pro dukty se strany jedné, o hornictví a hutnictví se strany druhé. Jakmile veliký plán dráhy Alexandrem II. byl rozvržen a schválen, vypraveny jsou expe dice vědecké. Ivanov (r. 1888—1893) měl pro zkoumati uhelné pánve oblasti usurijské a Sibin východní, Romanovskij (1890) uhelné zásoby Seripalatinska a stepí kirgizských, Jaezewski (1891) zlatá pole oblasti jenisejské; Bogdanovič, Deržavin, Zajcev, Javorský, Krasnopolský zpra- covali mapy toků vodních, povahu jezer slaných i těžnost látek odtud osazovaných. Dnes jsou před čtenářstvem Evropy tři obsáhlá díla, načr- távající co a odkud lze čekati.
Ivanov Sibin Romanovskij Bogdanovič Deržavin Zajcev Indie Německo Evropa Jaezewski
24 article
Ve stepích kirgizských jsou obrovské flee uhelné až 40 metrů mocné a zásoby od antra- citu až do lignitu dobře hořícího. Zlata bývalo více; nedostatek kapitálu a vody stěžuje práci i nechává výtěžek daleko za raeionálním postu- pem americkým; zvláště rýžoviště úbytěmi stů- ňou. Veliké jsou zásoby všech odrůd kysličníků železa i rud manganových, mědnatých a stříbr- nato-olovnatých. Kamene stavebního, vápence, pískovce i hlin ohnivzdorných jest zásoba ve- liká. Jezera sázejí ročněi 20 em. vratvy solné; některá sázejí i sůl hořkou. Podobné mineralie užitkové jsou mezi Obem a Bajkalem. Uhlí u Sudjenky odhadují na sto millionů tun; jediný důl poskytuje nyní 5000 tun měsíčně. Zásoby želozité a železnato-železité jsou proměřeny velmi pečlivě a rudy analysami zjištěny (58—70% železa); i fosfor i síra v zá- měrech hutnických jsou stanoveny. Minusinské a atčinské rudy měďnaté jsou od předhistori- ckých dob využitkovávány a měď v nádobí po Si- biři i sousední Asii rozšířena. Měď ta je stříbro- nosná i bohatá zlatem a tyto značky jsou vo- dítky při archeologické chemii měděných nádob i předmětů obchodních cest sibiřskotevropských. Jezero Bejskoje usazuje v zímě 0.6 m. silnou vrstvu soli Glauberovy, jiná jezera sázejí sůl ku- chyňskou. Nesmírná ložiska výtečné tuhy jsou v Jenisejsku; i nefrity a syenity výborné jsou zde v přebytku. Že i věda čistá z prací ruských geologů získala, jest ovšem samozřejmo. Bude nyní na ruské podnikavosti a prozíravosti, aby nedala využitkovati bohatství zemiské kapitálu cizímu, aby neopakovalo se, co jinde se děje, že ve vlastní zemi dodává obyvatelstvo domácí jen ruku dělnickou. Užitek hmotný plyne pak ven. Ocel, jak samozřejmo, těší se největší po- zornosti hutníků; vždyť není kovu neb slitiny,
Glauberův Ob Bajkal Asie
25 article
která by většímu a pestřejšímu počtu požadavká hověti musila jako právě ocel. A ještě jí spilají nespolehlivých ! Jest tomu asi šest let, co se objevily zprávy o oceli wolframové i molybdo- nové a dnes jest poptávka po těchto poměrně vzácných kovech tak veliká, že značné upotře- bení ve výrobě oceli prozrazuje. V praefch s ocelí rozhoduje však nejen chemická stránka, nýbrž i mechanická a ta jest velmi důležitá. Od nějaké doby jest v obchodě ocel, která ve stej- ných vlastnostech ze Štvrska (bratři Boehlerové) a z Ameriký (Taylor Whito) se ohlásila. Ocel ta snese vysokou temperaturu, aniž by na tvrdosti utrpěla. Jest totiž u ocelí výborných (jako u indi- ckého Wootzu) známo, že se rády »spálf«, totiž zahřátím na jistou temperaturu svých výtečných vlastností zbaví. Nová ocel se »spálí« mezi 843—937 stupních, zahřívá-li se však dále a výše (960—11000), přemění se v ocel, která pak teprv znamenitě ve všech účelech strojni- ckých jakožto ocel nástrojová (soustruhy a jiné stroje obráběcí) sloužiti může. Nová tato ocel jest wolframová a molybdenová. Přednost její jest především v té okolnosti, že strojům z ní vyrobeným lze povoliti i dvě a půlnásobnou ry- chlost řezací a obráběci, než jak posud obvyklo bylo, aniž by se kazily. Nástroje ty mohou při- té práci vstoupiti až do červeného žáru, aniz. by ve vlastnostech svých újmy trpěly.
Boehlerová Ameriký Taylor Whito
26 article
= Výstava Gogolova a Žukovského v Moskvě. Lze očekávati, že chystaná výstava pamá- tek po Gogolovi a Žukovském bude velmi zajímnavá, neboť počet předmětů, jež se týkají památek obou spisovatelů, zaslaných s různých stran historickému museu, kdež se nalezají v opatrování, jest velmi značný. Mezi nimi vzbudí zvláštní pozornost sbírka podobízen, sochařských prací a předmětů, jichž uží- val P. V. Žukovskij, čitající 52 čísla a zaslaná sy- nem slavného básníka. — Při této příležitosti pouka- zují časopisy k tomu, že podmínky komitétu ke zří- zení Gogolova pomníku v Moskvě vzbuzují značné podivení v kruzích uměleckých. Jakožto místo pro pomník vyhlédnuto stanoviště dosavadní vodní ná- držky na Arbatské plosčadi. Jedna z podmínek kon- kursu žádá, aby podstavec pomníku odpovídal jeho okolí. Dále obmezena volná duševní činnost umělrů při tvoření návrhů podmínkami, že Gogol má býti znázorněn sedíci, v krojí své doby, při čemž se ne- dopouští umístění allegorických postav, basreliefů atd. Komitét žádá na umělcích při návrzích na pomník »prostotu a přirozenost myšlenky, zřetelnost v jejím vyjádření, jemné a umělecké provedení.« Ve sku- tečnosti by se snadno mohlo přihodit, že by byl přijat návrh právě jen proto, že odpovídá těmto pod- mínkám, kdežto jiný návrb, prozrazující snad nej- vyšší talent, musil by býti odmítnut jen proto, ze Gogol znázorněn na př. stojící. Umělci právem pouka- zojí k tomu, že při pomníku, jejž staví celá Rus svému nejoblíbenějšímu básníku, měla by býti pone- chána umělcdm větší volnos, = Opatření proti nehodám v Pařížl.
Gogolův Žukovský Gogol P V Žukovský Moskva
27 article
Městská rada pařížská koná nyní pokusy s novým zařízením, jež zvláště určeno jest k tomu, aby při nehodách na ulicích rychle bylo opatřeno, čeho za- potřebí ku poskytnuti pomoci. Stane-li se někomu nehoda, na př. je-li přejet anebo utrží-li si pádem zlomeninu, musí ve většině případů dlouho čekat, než se mu dostane náležitého ošetření. Tím se ovšem stává, že vyléčení rány trvá pak déle, v mnobých případech pak vůbec již nelze pacienta vyléčit. Zvláště těžko snáší takovýto pacient dopravu nezku- šenými lidmi k nejbližší záchranné stanici. Tomuto zlu mají odpomoci uliční majáky, Takovýto maják má výšku as 4 metry a sestává z dolejší prostory a svítilny nad ní, jež v temnotě činí tuto stanici na volkou dálku vidrtatnou V dotejsr prostoře naternjí se dlouhá úzká dvířka, jež možno odemknouti kti čem, uloženým v zasklené přihrádce, jejíž sklo snadno se dá rozbít. Mimo skládací nosítka a ve- škerá potřebná zavazadla obsahuje maják telefon, pomocí něhož může býti z nejbližší záchranné sta- nice přivolána pomoc. Náklad na tyto majáky hodlá uhraditi pařížská obec propůjčováním jich k reklam- ním návěštím.
28 article
= Imposantní cífry podává zpráva generšl- ního poštmistra anglického na rok 1001. Poštovní doprava v celé Anglii za minulý rok jeví dle této zprávy opět úžasný přírostek. Počet dodaných dopisů páčil se na 2.323,600.000, dopisnic 419,000.000, knih- kupeckých zásilek a oběžníků 732.000.000, ča- sopisů 167,000.000, takže na každého obyvatele při- padá průměrně více než 90 poštovních zásilek. Po- štovními poukázkami vyplaceno skorem 40 millionů lib. st. a poštovními cheky skorem 30 millionů. Po- čet dopravených telegramů následkem vzrůstajícího užívání telefonu klesl skorem o 1 procento, dosaho- val však přece jen pěkné sumy 90 millionů. Počst osob zaměstnaných při poště páčí se na 173.000, jejichž služné a mzdy činí 9 mill. lib. st. Zapomětli- vosti obecenstva přibývá povážlivou měrou a počet nedoručitelných zásílek vzrůstá každým rokem. Ne- méně než 345.690 poštovních balíčků bylo odevzdáno bez adressy, ačkoli mnohé obsahovaly hotové peníze a bankovky, celkem 7454 lib. st. a peněžní hodnota věcí obsvžených v nedoručitelných dopisech páčila se skorem na 70.000 lib. st. Mnozí lidé jak se zdá, považují poštovní skřínky také za spořiteiny: nale- zenoť v nich neméně než 902 lib. st. ve zlatých, stří- brných a měděných penězích.
Anglie
29 article
= Pomník dělníku. Z Paříže se oznamuje: Ve Vaucluse bude postaven pomník dělníku Agricolu Perdiguierovi, jenž v ústavodárném shromáždění r. 1884 jakožto poslanec hrál značnou a nanejvýš čest- nou úlobu. Jakýs francouzský list tvrdil, že Perdí- guier jest první dělník, jenž ve Francii poctěn ve- řejným pomníkem. To však není správné. První děl- ník, jemuž se ve Francii dostalo pomníku, byl pekař a básník Jean Reboul v Nimes, o němž vypravuje »Libre Parole« několik hezkých anekdot. Až do svého 50. roku Reboul, jenž psal znamenité verše, sázel každodenně chléb sám do poci. Roku 1838 navštívil jej Chatenubriand, nedav se dříve ohlásit. Reboul, jemuž návštěvy zvědavých hostí byly nepříjemny, odepřel nejprvé, přijmouti neznámého, avšak když Chateaubriand ukázal svoji navštivenku, zvolal pe- kař: »To je něco jiného; půjdu ihned pro básníka.« Řka to, vyběhl z pekárny do svého bytu, shodil rychle pekařskou zástéru a brzy potom objevil se ve skromném, ale méně »nenuceném« šatě před slav- ným poetou. Velmi pěkně vylíčil Alexandre Dumas otec svou návštěvu u slavného pekaře básníka. »Chcete přece mluvit s básníkem, nikoli s pekařem,« pravil Reboul. »Od 5. hodiny ranní do 4. odpolední jsem pokařem, od 4. hodiny do půlnoci básníkem. Chcete-li housky, zůstaňte jen; máme znamenité.
Agrikola Perdiguier Reboul parola Chateaubriand Dumas Paříž Francie Nimes
30 article
Chcete-li však vidět verše, přijďte zas o 5. hodině; ukážu vám několik špatných.« — »Přijdu o 5. ho- dině,« pravil Dumas. V tom přišlo do krámu několik zákazníků. — »Vidíte, neměl bych teď ani na chvíli času,« pravil Reboul a obsluhoval zákazníky. Hned na to otevřely se dvéře pekárny a učedník na prahu oznamoval: »Pec je vytopena, mistře.« — »Pošli sem Marii; volal jsem ji už, ale neslyšela. Budu sám sázet chléb do peci,“ a odešel péci chléb. — Jako Perdignier byl též Jean Reboul r. 1848 poslan- cem. Když ústavodárné shromáždění rozpuštěno, vrá- til se do své pekárny a zanechal úplně politiky, ne že by byl pohrdal »parlamentárním řemeslem«, ný- brž proto, že myslil, že jiní, kdož mají více talentu a politických vědomostí než on, to lépe dovedou. A ještě jeden rys ku charakteristice tohoto podivného dělníka. Roku 1852 navštívil prine president Ludvlk Napoleon Nimes a dal se tázat Reboula, zdali by od- něho přijal řád čestné legie. Reboul otevřel hbitě zásuvku a ukázal důvěrníku presidentovu dopisy ze zámku Frohsdorfu, medailli s podobiznou hra běte Chamhorda, prsten, jejž dostal darem od vévodkyně z Parmy atd. a pravil: »Kdybych přijal řád, musil Poděkujte mým bých nejprv toto všechno zahodit. jménem presidentovi; odmítám.
Dumas Reboul Marie Ludvlk Reboula Parma bě Chamhord